Issuu

Albanie barva uvod 2016.indd II

Ulqini, Ulcinj

strana 105–117

strana 77–104

Shëngjini

Drač

Cape Rodoni

Komani

Kavaja

Burreli

Petrela

TIRANA

letiště

FushëArrëzi

Národní park Dajti

Mulleti

Dajti 1613

Oroshi

Gjakova

Korabi 2753 m

Librazhdi

Struga

Krujë: hrad albánského národního hrdiny Skanderbega

MAKEDONIE

strana 191–193

Komani: jedna z nejhezčích plaveb trajektem na světě

KOSOVO

strana 119–123

Prizreni

Debar

Shishtaveci

Kukësi

Kruma

Gjakova

Peshkopia

Bulqiza

Lura

jezero Fierza

Fierza

Národní park Lura

Rrësheni

L Ulza

Krujë

Miloti

Bajram Curri

jezero Komani

Puka

Thethi

Lezha Rubiku

Preza Vora

Fushë-Kuqja

Velipoja

Bushati

ni ti Ma

Drač: římské ruiny, pláže a mořské plody

Skadar

most Mesi

Kopliku

Boga Rrazma

Gucia Jezerca Thethi 2693 m Nat Pk Valbona Tropoja

Lepusha

Tirana: hlavní město Albánie od roku 1920, nezbytná zastávka kvůli muzeím a nočnímu životu

Jaderské moře

strana 211–225

Skadar: hlavní město kultury severní Albánie

Skadarské jezero

Podgorica

strana 233–240

Thethi: poznejte tradiční život horalů a skvělé podmínky pro turistiku

Kiri

Buna

Vermoshi

Čern ýD rin

ČERNÁ HORA

SRBSKO

16.5.2016 14:21:27

Albanie barva uvod 2016.indd III

i urun rab Saranda

Butrint

Delvina

Vjo sa

Igoumenitsa

ŘECKO

Konitsa

Leskoviku

Erseka

Ioannina

Libohova

Labova

Konispoli

Frashëri

Çorovoda

Vithkuqi

hlavní město velká města ostatní města vesnice horský vrchol hraniční přechod hlavní silnice ostatní silnice cesty vykopávky historický objekt hrad

20 km

strana 151–159

Korçë: ideální základna pro milovníky prehistorie a středověkého umění

VYSVĚTLIVKY

Kastoria, Thessaloniki

Prespanské jezero

Kapshtica Dardha

Korça

Gorica

Ochridské jezero Ochrid

Boboshtica

Pogradeci

Voskopoja

Përmeti

Kakavija

s ino

Jónské moře

Këlcyra

Gjirokastra

Tepelena

O su

Partizani 2414

strana 252–257

hrad Palermo

Vjosa Himara

Byllis

Ballshi

Gramshi

Butrint: jedna z nejpěknějších archeologických lokalit na Balkáně

Vlora

em a Patosi

Berati

Kuçova Ura Vajgurore

jezero Banja

Përrenjasi

i r r

strana 260–274

Fieri

Gjirokastër: impozantní hrad tyčící se nad poloopevněnými tureckými domy

Apollonia

Ardenica

Lushnja

Elbasani

Sazani

strana 138–150

Berat: nádherně zachovalá turecká architektura a ohromující hrad

Divjaka

umbini Cërriku

Rrogozhina

Shk

i o ll

rfu

16.5.2016 14:21:38

Úvod Albánie je zemí, která dokáže okouzlit a zároveň dohnat k zuřivosti. U lidí, kteří ji milují, však okouzlení převáží nad rozhořčením. V Albánii jsou krásná starobylá města, půvabné pláže, velkolepá pohoří a vzrušující archeologická naleziště. Lidé jsou zde milí a pohostinní, flóra a fauna je rozmanitá a unikátní a místní kuchyně a víno jsou lahodné. Mezi to, co návštěvníky okouzlí, patří Marubiho fotografie a Onufriho ikony, pelikáni v Divjakë a labutě v Driloni, sníh snášející se zvolna na hoře Tomorri a sluneční paprsky odrážející se na šedivých střechách domů v Gjirokastëru, západ slunce nad jezerem Fierzë a překrásné výhledy z místních hradů, studené pivo na terase hotelu Tirana International s výhledem na Skanderbegovo náměstí, pstruzi v Bajram Curri a Pogradecu, parmice v Shëngjini a malé mořské ryby v Durësi, jehněčí a opékané brambory, připravované v restauracích od Erseky po Thethi, a raki rozmanité síly a všech představitelných barev. K tomu, co návštěvníky dohání k zuřivosti, v Albánii patří příšerný dopravní provoz a neomalení řidiči, otřesný přístup k odpadkům, který lze při vší slušnosti popsat jako nevšímavý, opomíjené historické objekty a muzea, kde někdy nenajdete popisky ani v albánštině, natožpak v jiných jazycích, a lidé, u nichž nedostatek důvěry ve svou zemi vyváží jen přesvědčení, že je krásnější než kterákoliv jiná. Albánie je nezávislou zemí teprve od roku 1912. Byla také poslední evropskou zemí, s výjimkou Makedonie, která získala nezávislost na turecké říši. Během prvních třiceti let existence moderního albánského státu byla několikrát napadena a okupována sousedními zeměmi. Vláda, která se chopila moci roku 1944, užívala k udržení moci kombinaci teroru, nacionalismu a izolace a padla až dlouho poté, co padly komunistické režimy jinde v Evropě. Občanské nepokoje hraničící s anarchií zachvátily celou zemi v letech 1991–1992 a znovu pak roku 1997. Po optimismu prvních několika let demokracie byl rok 1997 velmi skličujícím, a protože střední společenské třídy vycítily, že zemi nečeká žádná dobrá budoucnost a že jedinou nadějí pro jejich děti je život v zahraničí, stal se tento rok počátkem exodu vzdělaných Albánců ze země. Od té doby však Albánie prodělala mnohé změny k lepšímu a stále se více a více přibližuje normálu. V každém velkém městě je nejméně jeden kvalitní hotel a několik pěkných restaurací. Nelegálně založené bary a obchody, které vyrostly v parcích a na chodnících albánských měst a velkoměst, byly srovnány se zemí a na jejich místech se opět zelenají parky. Lupiči na dálnicích zmizeli 8

a silniční komunikace byly opraveny. Veřejná doprava, i když nenabízí luxus, funguje efektivně. Závažné problémy však samozřejmě existují dodnes – nemocnice a školy se potýkají s nedostatkem financí a personálu, chronický nedostatek elektrické energie brání rozkvětu místního podnikání a systémová korupce odrazuje zahraniční investory a podkopává důvěru Albánců ve státní instituce. Ať jsou však tyto problémy jakkoliv závažné, v ničem se nedotýkají běžných návštěvníků země. Náš průvodce je založen na předpokladu, že většina cestovatelů zamíří na kratší pobyt do Albánie z některé ze sousedních zemí, spíše než že si Albánii vybere jako cílovou destinaci prázdninového pobytu. Každým rokem tak například tisíce výletníků podnikají jednodenní výpravu z ostrova Korfu k pozoruhodnému archeologickému komplexu v Butrintu. Průvodce je sestaven tak, aby zlákal některé z těchto turistů k návštěvě Gjirokastëru nebo Albánské riviéry a Butrintu, přivedl turisty trávící svou dovolenou v Ochridu nebo v severním Řecku přes hranici, aby strávili den nebo dva v Pogradecu nebo v Korçë, ukázal možnost víkendových pobytů pro krajany pracující v Kosovu nebo v Černé Hoře nebo nabídl změnu turistům již unaveným pobytem v Itálii. Může také přesvědčit alespoň některé z mnoha lidí mířících do Albánie z pracovních důvodů, aby si pobyt v zemi prodloužili a prohlédli si i něco jiného než jen letiště, hotel a kancelář. Ale není samozřejmě důvod nezvolit si Albánii za svůj hlavní prázdninový cíl. V zemi jsou spousty zajímavých věcí k vidění a míst k návštěvě a většina z nich je nedotčená turismem. Plánujete-li tedy výlet speciálně do Albánie, rozhodně nevynechejte Tiranu. Muzea hlavního města jsou třešničkou na dortu historického a archeologického dědictví země a Tirana navíc nabízí nejlepší dopravní spojení do ostatních míst v zemi. Cestovatelé se speciálními zájmy si mohou upravit své itineráře přesně dle své chuti – milovníci středověké kultury a umění mohou navštívit sbírky ikon v Beratu a Korçe, ornitologové mohou zamířit na pobřežní mokřady v Karavastře, Kuna-Vaini a Velipoja a architekti pak jistě zatouží spatřit Gjirokastër a Berat, Skadar, Korçë a tradiční opevněné domy v severovýchodní části země. Milovníci hor budou nadšeni všude v Albánii a znalci pláží zase jistě stráví několik týdnů namáhavého opalování na jihu mezi Dryčem a Ksamili. Nakonec snad všechny cestovatele zaujmou borovicové lesy v Golemi a olivové a citrusové háje Albánské riviéry. Nejkrásnější jsou však na Albánii pravděpodobně lidé. Starší dámy v autobusech, které se vás budou vyptávat na váš sexuální život ve snaze vyřešit záhadu, proč jste ještě svobodní; děti toužící vás ohromit svou znalostí angličtiny; vesničané ukazující směr ke skalám nebo k močálům, které nikdy nikdo jiný než blázniví turisté spatřit nechtěl; starostové, řidiči autobusů, hoteliéři, obchodníci, podnikatelé a všichni ostatní zanechají všech svých činností, aby vás provedli po svém městě, vesnici nebo čtvrti. Jsou okouzlující a zároveň nesnesitelní, stejně jako jejich země. 9

Americká B nemocnice

TIRANA město

IS N M

Tirana

letiště Drač, sever

O OSK NB DO

LOR D

BAJ R

JOR

RC UKO

S 2

250 m

UNAZ

autobusy do Drače a na sever

I XH HA

Asllan Rusi (sport. centrum)

Z u I Zi Zogu Zo

MUHAMET GJ O LL ESH A

JRA

BVD

BAJRA

M CU RRI

BA RD HI

RR M CU

HA ME T

AN I KUR

URAKU EMIN D

GJO LLE SH

6 NA E PARIS IT

ULANI M TUT

KOM U

Více viz str. 82–90

Kde přespat

IS UF

O EP

ELEZ I

IP MD HA

FR A

stadion S Halili

FISH

ISIT

Lana

1 Milingona.....................G1 2 Mondial......................... C4

akvapark

Kde se najíst a napít 3 Juvenilija Castle......... G6

ATTA A UE SHP GJIN B

BVD

INI

hřbitov Sharra

GJER

HYR YM S

KO MU NA EP AR

TO M

A KRUJA ADEM

autobusy na jih

MYSL

Sheshi Qemal E S Ataturk

UNA

EZ E P

EZ E P CA REN

JËS

E RE ZA

NCA

IRF

UNA

RE NFE

KON

US I L

LLA M A

ESI

JES

KO L

JE E M

GR KON

SIN

FRE

IRO

RË S

ISLA

NDR

FR O

ARTAN LENGA

A A PL

HIM

stadion Partizani

K ERI

THE

VRI

DUR

DERB

S TA

SKËN

A OÇ BR

E SH

J OR TIT

AZA D

R IB

K AR BF

RI ZA

TUZI M F OR

ËS BR

I S TOPTTAN

I BERXOLL

LUGA

BEQIR

T NI TOPTA

P N LU A R A

H PJE T

MIH

TËR PJE

ELB

ASA

viz strany 86–87

BRA

NIT

SEL

I EC AD

STUD ENTI

BUDI

ARI A JASH

U RK PA

MEN

L LO

náměst náměstí ámě tí Matk Matky TTerezy Te e erezy rez

hlavní univerzitní budova

RA AL G

PA V

ZENE

EN GRAM

NIT

IT KOMB

ASIM

ËR

SI NA

ASA

NJI ËRME TH G

ËRI FRASH

PI REXHE

T PERLA

ELB

ORËT DËSHM

RUGO

AS L FR

QEMALI ISMAIL

LI MALI QEM

HËRI

MURAT

BV D

HIM

ABDY

TRIOTI D KAS

AMI SSA

P SHA PA

TUPE

Ë NIKOLL

IBRA

V SO VA

ISMAIL

IT I

RK D ’A R R I AN CU H Z AM D JR BV BA D BV

I SHYR

I OGDAN BO PPJETERR

ALI DEMI

I S H TA GJ F GJER BVD I R R U M C BAJRA PPyramida Py yra ramida amida BVD

US ZG LA

lanovka

Tirana

NII AN TA ABDI TOPT

ÇAMËRIA

UNAZA

IK FA OVA SH NI T R EN E JEG

HE H OX R I VO K

SHENASIA DISHNIC

SH SHI SHESHI SHESH AVNI AVNII AV RUSTEMI RUSTEM MI

ËT

OVA C ER

IRI

RIZA

L MA

R MO

ALI HEK

AKU

TA L S

ZIK

CIA GU

VI DER

HE PAS ALI

PA R E GUR

A EM

DË

MA I I ES

O I K

IKA

SIR

VE A JS TAF

CERO

SSkanderkanderrbegovo begovo o J náměstí nááměstí á stí L U I G

M Y S LY

LIU AL ID

U BUZ

LI OL AG

A ASH SP KARAFILI

KA AVA VA J Ë S

FIZ HA

N GJO

ZOGU

U LLI DA

BVD

SEN HY

Zog I

L RE

nemocnice

ËS

H vojenská akademie

britský válečný hřbitov

7 Matka Albánie

jezero Tirana E

Elbasani

Hřbitov mučedníků

3 Tirana PŘÍJEZD

ze třicátých let minulého století, a následně pokračoval v barvení zanedbaných obytných bloků v přilehlých ulicích. Vybíral výrazné barvy, které někoho nadchly a přinejmenším centrum města rozveselily. Od té doby se barvy a vzory stávaly živějšími a živějšími, a dokonce i progresivnější tiranští občané si začínají stěžovat, že jejich město pomalu připomíná cirkus. Mohou brát útěchu z faktu, že silné letní slunce časem barvy, jež takřka způsobují migrénu, vybělí. Kromě neobvyklé směsice architektonických stylů nabízí návštěvníkům Tirana hned několik velmi zajímavých muzeí a mnoho možností zábavy. V Tiraně najdete snad stovky kaváren, stále rostoucí počet moderních barů, oblíbených především mezi mladými lidmi, několik „hospod“, které jsou v podstatě bary s hudbou, o víkendech někdy i s živou hudbou, a řadu restaurací, z nichž je mnoho vynikajících. V Tiraně se neustále otevírají nové a nové bary a restaurace, a tak by bylo pošetilé pokoušet se o sestavení jejich vyčerpávajícího seznamu. Šikovná brožurka Tirana in Your Pocket přináší co možná nejaktuálnější seznam všech restaurací, barů a diskoték. Naše stránky 88–90 popisují podrobnosti u déle fungujících tradičních podniků. Město má však i svou stinnou tvář, patří do ní zejména děsivý dopravní ruch a pro Balkán typický hluk, o několik decibelů vyšší, než bývá zvykem v severněji položených evropských zemích. Přesto městské centrum představuje atraktivní místo, kde se dá bez nudy strávit několik dnů; a funkční systém městské hromadné dopravy z něj dělá zdaleka nejlepší základnu pro průzkum zbytku Albánie.

PŘÍJEZD LETECKY Tirana je jediným albánským mezinárodním letištěm, 17 km a asi 30 minut jízdy vzdáleným od centra města. Schválené letištní taxíky si můžete rezervovat prostřednictvím přepážky v prostoru výdeje zavazadel nebo najmout přímo, jakmile vejdete do příletové haly. Na jízdném se se šoférem domluvte dříve, než využijete jeho servis – aktuální jízdné do Tirany činí 20 €. Neoficiální taxíky stávají přes silnici za plotem letiště a počítají si o něco méně. Od 7.00 do 19.00 jezdí do centra Tirany každou hodinu autobus hromadné dopravy. Stanoviště má vně oplocení letiště; jízdenka jedním směrem stojí 250 lek. Z centra města autobus odjíždí z křižovatky ulic Rruga e Durrësit a Rruga Mine Peza [86 C2], kde je zřetelně vyznačená autobusová zastávka s jízdním řádem. Poslední autobus na letiště odjíždí v 18.00. V dosahu letiště najdete několik hotelů, které se hodí v případě brzkého ranního odletu nebo pozdního nočního příletu; další podrobnosti viz str. 82–88. Webové stránky tiranského mezinárodního letiště (www.tirana-airport.com) uvádí aktuální přílety a odlety, stejně jako harmonogram letů a další užitečné informace. Další informace o letech do Albánie viz kap. 2, Cestování, str. 45–46. AUTOBUSEM Autobusy a/nebo minibusy přijíždějí do Tirany ze všech koutů Albánie. Na druhou stranu, v době vzniku tohoto průvodce nedisponovala Tirana žádným centrálním autobusovým nádražím a občas je velmi těžké stanovit, odkud váš požadovaný autobus odjíždí. Platí všeobecné pravidlo: autobusy 80

DOPRAVA PO MĚSTĚ Městské autobusy jsou provozovány soukromými společnostmi s licencí od magistrátu. Autobusy bývají ve špičce přeplněné, ale jsou neuvěřitelně levné, s jednotným jízdným 30 lek, které vybírá průvodčí přímo ve voze. Pro turisty jsou velmi užitečné dvě trasy: Unaza vede kolem centra směrem na sever a potom podél řeky Lanë, nebo v opačném směru, a Tirana e Re/Stacioni i Trenit, která vede od vlakového nádraží a potom přímo po bulváru a po Rruga Abdyl Frashëri a tvoří rozmáchlý okruh západní částí města. Ostatní autobusy odjíždějí z různých zastávek na Skanderbegově náměstí. Autobusy mají různé zbarvení, v závislosti na trase, po které jezdí, a nastoupit můžete průběžně na zastávkách. V plánu jsou tramvaje, které by měly město křižovat z jihovýchodu na severozápad a měly by začít fungovat v blízké budoucnosti. V městském centru, v rámci vnitřního prstence („Unaza“), stojí taxíky kolem 400 až 500 lek. Na delší trasy si jízdné nasmlouvejte dopředu. Stanoviště taxíků jsou na mnoha místech v městském centru: podél „Bloku“ (viz str. 90); na různých stanovištích na Boulevard Zogu I, příhodně pro vlakové nádraží a autobusy směr sever; a u Akademie umění a na náměstí Matky Terezy. V Tiraně působí i několik společností radio-taxi; snadno zapamatovatelná čísla jsou 224 4444, 235 5555 a 237 7777, všechno jsou to spolehlivé společnosti s pěknými novými auty. Auto si můžete pronajmout v městském centru a na letišti (kontakty viz str. 56). V Tiraně si lze na mnoha místech rozesetých v centru půjčit kolo; hotely pro baťůžkáře kola rovněž nabízejí. Nutno však podotknout, že řízení auta a obzvláště jízda na kole v centru města není pro slabé povahy.

DOPRAVA PO MĚSTĚ

VLAKEM V době psaní této knihy neměla Tirana žádné vlakové spojení. Nádraží bylo zbořeno a trať byla vyasfaltována, aby vznikla nová rychlostní komunikace. Možná bude postaveno nové nádraží, ačkoliv obyvatelé Tirany jsou, s ohledem na fakt, že jim podobně za posledních deset let bylo slibováno nové autobusové nádraží, spíše skeptičtí.

3 Tirana

a minibusy do Drače a cílů na severu země odjíždějí z prostoru kruhového objezdu Zogu i Zi [86 A1]; autobusy na jihozápad odjíždějí z depa nedaleko Rruga e Kavajës [78 B5]; a autobusy do Elbasani a na jihovýchod země odjíždějí ze severní strany stadionu Qemal Stafa [87 F6]. Nejjednodušším způsobem, jak se dostat k autobusu, který potřebujete, je najmout si taxi a říci řidiči něco jako „autobusët për në Durrës“ (gramaticky správná forma dalších místních názvů viz str. 304, ačkoliv vyslovíte-li to špatně, nic moc se neděje). Pomoci by vám měla být schopna i recepce vašeho hotelu. Autobusové linky pochopitelně jezdí i do všech okolních hlavních měst a okolních zemí (viz str. 46–47). Většina dopravních společností má vlastní kanceláře, kde dostanete informace a zakoupíte jízdenky, na Bulevardi Zogu i Parë (Zogu I), ulici, která spojuje Skanderbegovo náměstí s vlakovým nádražím.

ALBÁNSKÉ ALPY

Horský hřeben, který formuje hranici mezi Albánií a Černou Horou, je známý pod mnoha jmény, např. Albánské Alpy, Dinárské Alpy, pohoří Prokletí nebo v běžné mluvě Vysočina (Malësia). Východní část Vysočiny je popsána v kapitole 6, str. 190–195. Západní část, Malësia e Madhe či „Velká Vysočina“, je obvykle navštěvována z Kopliku, malého města 17 km na sever od Skadaru. Minibusy do Kopliku odjíždějí z ulice Rus Maxhar, na severním předměstí Skadaru (odjezdové místo viz mapa na str. 212–213). Z Kopliku jezdí minibusy do všech větších vesnic v Malësia e Madhe a do Thethi; občas nabírají cestující také na ulici Rus Maxhar, ale to je nespolehlivé. Obvyklý jízdní řád pro tyto minibusy je následující: řidič odjíždí z rodné vesnice brzy ráno a z Kopliku (nebo Skadaru) se vrací v brzkém odpoledni, poté co si cestující vyřídí všechny záležitosti, za kterými do

Severozápad

SKANDERBEG

ALBÁNSKÉ ALPY

Národní hrdina Skanderbeg se narodil jako Gjergj (Jiří) Kastriot, syn mocného albánského klanového vůdce vládnoucího ze své citadely v Krujë velkému území, které je nyní v severní Albánii. Když Turci roku 1433 dobyli Krujë, Gjergjův otec s nimi uzavřel dohodu, jež mu umožňovala nadále vládnout – taková dohoda nebyla nijak výjimečnou, neboť Turci spravovali Albánii se značnou dávkou autonomie. Součástí dohody bylo, že Gjergj bude vychováván na sultánově dvoře, kde se vycvičil vojenskému řemeslu a dostal jméno Skënder (Alexander) se ctihodným dodatkem „beg“ (v jiném kontextu se obvykle užívá „bej“). Roku 1443 byla turecká armáda poražena v Niši, v dnešním severním Srbsku, mnohonárodnostní armádou vedenou maďarským hrdinou Jánosem Hunyadym. Skanderbeg se chopil příležitosti, zběhl od Turků a znovu dobyl hrad svého otce v Krujë. Není přesně známo, jak toho dosáhl, ale tradiční verze praví, že on a jeho vojáci zběhli v Niši a odtud přišli do Krujë, kde Skanderbeg přelstil turecké gardy, které ho pustily do citadely. A potom Skanderbeg provedl odvážný skutek, jenž mu zajistil stálé místo v historii země. Klany severní Albánie trávily většinu času bojem jeden proti druhému, díky čemuž byly snadnou kořistí pro lépe organizované nájezdníky. Skanderbeg se rozhodl, že sezve do Lezhë všechny klanové vůdce a přemluví je, aby zapomněli na osobní nesváry a nechali spory na čas stranou. Slavnostní přijetí tohoto rozhodnutí je v albánštině označováno výrazem besa, který se i v dnešních dobách často používá ve významu „čestné slovo“. Přísaha věrnosti v Lezhë se v albánštině nazývá besëlidhja a dala své jméno hlavnímu náměstí ve městě. Besa v Lezhë umožnila klanům soustředit se na boj s okupanty, jež se jim podařilo držet v patřičných mezích po neuvěřitelných 34 let. Skanderbegovy diplomatické aktivity v Evropě nepřinesly Albánii nic jiného než morální podporu. Sultán Murad II. zemřel brzy po návratu do Krujë. Jeho nástupce Mehmed II. obrátil svoji pozornost na Konstantinopol a do Albánie se nevrátil, dokud město na Bosporu nedobyl. Roku 1450 byla Krujë po čtyři dlouhé měsíce obléhána a předtím, než se Turci stáhli, zahynuly tisíce lidí. Turci se vrátili roku 1466 s armádou čítající 150 000 mužů a tentokrát byli méně početní Albánci nuceni ustoupit. Skanderbeg zemřel na malárii v Lezhë roku 1468 a zanechal po sobě pouze jednoho syna, který však byl příliš mladý na to, aby po otci převzal velení. Klany ale dosud besu

230

města přijeli. Majitelé obchodů v Kopliku, lemující ulici, kde minibusy čekávají, jsou velmi ochotní a pokusí se vám zjistit čas odjezdu autobusu do vašeho cíle. V Kopliku je poslední bankomat, který před návratem z hor uvidíte. Je nezbytné si na dobu vaší výpravy vybrat dostatečnou zásobu hotovosti; v Albánských Alpách kreditní kartu nikde neuplatníte. V horách za městem Kopliku neexistují ani žádné pevné telefonní linky. Nejlepší mapou tamní oblasti je kartografické dílo od firmy Huber Kartographie GmBH, Vermoshi: Tamarë, Razma, Thethi; podrobnosti viz str. 55–56. Je to jedna z doprovodných map k užitečnému tenkému knižnímu průvodci, napsanému dvěma švýcarskými turisty. The Hiking Guide Northern Albania: Thethi & Kelmendi disponuje detailními mapami s GPS souřadnicemi a popisem cest. Bibliografické podrobnosti viz Příloha 2, Další informace, str. 309.

231

ALBÁNSKÉ ALPY

Skanderbegova smrt Přinesli mu (Skanderbegovi) jeho syna – malého a něžného, s dlouhými zlatými vlásky. Skanderbeg vzal synka do náručí a řekl: „Můj nejmilejší kvítku, který jsi rozkvetl uprostřed bouře války; kvítku mého unaveného srdce! Až zemřu, budou moji druzi pokračovat v boji. A jestliže válka skončí dříve, než budeš natolik silný, abys uzvedl meč, uchraň sebe od Turků, aby tě nechytili živého a neuvěznili tě. Znám Turky dobře. Snaží se pokroutit mužského ducha, obrátit ho proti sobě samému a proti svému klanu, aby se stal utlačovatelem ve své vlastní zemi. A čest je nahrazena hanbou. A tak, když budeš v nebezpečí, vezmi svou matku a tři lodě, ty nejlepší, jaké máme, a vydej se přes moře. A když vyrosteš, vrať se zpět do své země a pokračuj v mém boji.“ Když muži vyslechli tato hořká slova, všichni do jednoho – ti starší nesoucí šrámy z bitev i ti nejmladší, kteří vybojovali teprve svou první bitvu – propukli v pláč. Skanderbeg se na ně přísně podíval a pokračoval v promluvě ke svému synu: „Neříkám tato slova, protože smrt už přichází, ale abych ochránil klan před hanbou, neboť hanba je horší než smrt. Až dosáhneš pobřeží na druhé straně moře, spatříš stinný a smutný cypřiš. Tady, u kmene cypřiše, uvaž mého koně a nad koněm pověs můj prapor, aby zavlál ve větru, a pod ten prapor upevni můj meč. A když zaduje vítr z moře, můj kůň zařehtá, vlajka se zatřepetá, můj meč zařinčí pod stinným cypřišem. Turci ho uslyší, zaleknou se smrti, kterou můj meč přináší, a potom se již neodváží vrhnout se do bitvy.“ Tregime të Moçme Shqiptare (Staré albánské pověsti), Mitrush Kuteli

Severozápad

dodržovaly a zůstávaly jednotné proti Turkům. Město Krujë nakonec padlo roku 1478. Poslední citadelou ztracenou jako pevnost byla Rozafa (viz str. 217–220), která odolala dvěma obléháním, aby byla nakonec přece jen roku 1479, více než čtvrt století po pádu Konstantinopole, dobyta nepřítelem. Legenda praví, že Skanderbegův syn vedl skupinu Albánců přes Jaderské moře, aby se usadil v jižní Itálii, kde dodnes stojí vesnice, v nichž se hovoří archaickou albánštinou; lidé, kteří tak hovoří, se nazývají Arbërešové. Rok poté, co Turci dobyli Shkodër, překročili Jadran a dobyli Otrantský hrad. Ale vzhledem k povstání v Albánii, které zaměstnalo turecké vojáky, udrželi hrad jen po několik měsíců a roku 1481 upustili od svých plánů rozšířit výpady za Balkán. Často se říká, že kdyby nebylo Jánose Hunyadyho, Turci by dobyli Vídeň a politická hranice turecké Evropy by se posunula o stovky kilometrů dále na sever. Méně pozornosti se však věnuje tomu, že kdyby nebylo Skanderbega a albánského odporu, velká část Itálie by padla a hranice by byla posunuta o několik stovek kilometrů dále k západu.