Issuu

Jiří W. Procházka

NENIKRVE BEZ OHNE

1BN 978-80-7387-529-9

SOUBOJ V KNIHOVNĚ Listopadová noc byla nevlídná jako neukojená žena. Odbilo půl dvanácté. Srpek měsíce zářil jako okrouhlé ostří popravčí sekyry. Z nedaleké věže kostela svatého Filipa dozníval chvějivý zvuk bronzového zvonu. „Mayday! Mayday!" šeptal hrabě Emanuel d'Morcerf do fialově jiskřícího Davidova ucha, do bronzové kopie Michelangelovy renesanční sochy. Hrabě byl statný muž oblečený v dokonale stři ženém aksamitovém obleku. Pod poněkud objemnějším břichem se mu leskla spona T-opasku. Oči mu zakrýval stín krempy mušketýrského klobouku. Zpod klobouku se na ramena řinuly kadeřavé hnědé vlasy. Hrabě dosud netušil, že šeptem se dá i křičet. ,,Tady mise Slavkov! Slyšíte nás?" ,, Trošku tišeji, hrabě," ozvala se komtesa Andrea de Villefort. ,,Jdou sem další myslivci." Otevřeným oknem byl slyšet šelest spadaného listí, praskot vět viček a neopatrné dorozumívání pěších myslivců. Muselo to být nejméně dvacet mužů, odhadovala Andrea, a postupují k baroknímu zámku ze tří stran. Dalších devět jich bylo v přízemí, to čís lo hrabě i komtesa věděli přesně. Tyhle zabili nejdřív, leželi v tmavozelených fracích s červeným vyložením, vpředu dole střižených do oblouku. Jejich bílé kalhoty svítily do příšeří zámku a kolem myslivců se povalovaly třírohé černé klobouky. Těla byla po domě roztroušená jako skleróza, nejvíc v kulečníkovém sále a na postranním schodišti; byli to však jen mrtví. Teď počítali živé. Museli vědět, jak moc se ještě bude bojovat - a jak moc zabíjet. „Tady Slavkov!" pokračoval hrabě d'Morcerfbez ohledu na příkaz sličné šlechtičny a zuřivě tiskl tlačítko na přezce opasku. Fialově

AGENT JFK - NEN[ KRVE BEZ OHNt

SOUBOJ V KNIHOVNt zářící

David však nijak nereagoval. ,,Máme purpurový kód! Po-

třebujeme přístup do portálu nebo vyslání ochranných jednotek! Jinak ... " odmlčel se. Nechtěl připustit vlastní selhání. Ano, bál se.

Bál se moc. „Jinak cíl mise nebude splněn," řekla Andrea. ,,Zapomněl jste dodat, hrabě. " Emanuel se otočil na Andreu . Mladá žena měla pravidelný obličej s temnýma očima, lehce vystouplými lícními kostmi a plnými rty. Vlasy měla krátké jako srpnové strniště a řasy dlouhé jako stonky vlčích máků. Byla oblečená v černých šatech z lesklého hedvábí, protkávaných černými matnými květy. Stejně jako oblek hraběte byly i její šaty potřísněné krví. Na tváři se jí nyní usadil mírný, snad až přezíravý úsměv. „Poslyšte, Villefortová, já se opravdu nedivím, že s vámi nechce nikdo dělat," utřel si Emanuel hr'betem ruky zakrvácený obličej, ale jen si ještě více rozmazal krev po tvářích i na čele. ,,Jste sice náš nejlepší člověk ve svém oboru, ale co je moc, to je moc. Tohle je teprve druhá mise s vámi - a těch vašich hlášek mám plné spodky." ,,Aspoň že nenosíte tanga," prohodila Andrea a pak kordem ukázala na dvě velká okna v jižním rohu knihovny zakrytá záclonami z jasně červeného damašku. Přiložila ukazovák na našpulené rty a s grácií zabodla kord do dřevěného točeného sloupu. Ze záhybu sukně vytáhla pneumatický samostříl. Byl sotva větší než bambitka, před rukojetí osazený výměnným válcovým zásobníkem. Hrabě Emanuel d'Morcerf se ponořil do výklenku ve zdi. Vzhledem k jeho rozložité postavě to byla učiněná cirkusácká akrobacie, ale nakonec se dokázal vměstnat i do tak nepatrného prostoru. Ze stěny vyčnívala jen ostří štíhlých nožů s matovou úpravou povrchu. No a vykukoval ještě kousek, ale opravdu jen kousek pupku. ,,Vy mi taky zrovna moc nesedíte," špitla komtesa. ,,Jste moc váhavej, rozvážnej. Prostě starýho psa novejm kouskům nenaučíš." „Ještěže vám starej pes včera zachránil život, komteso," odsekl hrabě a zatvářil se nakysle. Nikdo ovšem jeho výraz neohodnotil. „Už jsem vám, myslím, poděkovala. A mimochodem, co to bylo dneska odpoledne, když jsme se vraceli od Rakušáků?" 4

„Dobře, dobře. Děkuji pokorně a nejméně třikrát." Heleďte hrabě necháme toho," pronesla Andrea smirhve. Deb;ta se očividně dostala do slepé uličky. ,,Víte, že někdy pl~cám nesmysly. Jsem už prostě taková. A vy nejste zas tak hrozneJ parťák, jak na první dojem vypadáte." ., Hrabě d'Morcerf místo další repliky jen sykl. Zespoda zasknpaly panty těžkých dubových dveří s vyřezávaný_mi květinovými ~eliéfy. Pak bylo slyšet tiché kročeje, mohlo to byt tak deset, patnact ,v.

mu::~

si hlavní dveře a vstup z postranního schodiště," určil hrabě. Komtesa znova obhlédla prostor knihovny. Byla v místě, odkud viděla do čtyř uliček mezi masivními policemi zaplně~~i ~ihami až ke štukovanému stropu. Hotová knihovna v Nm1ve, 1en namísto hliněných tabulek s klínovým písmem tady byly stohy papíru, pergamenu a kůží.

?ýt

Hlavou jí proběhla celá tahle mise. Půvo~~ě ~o ~ěla ~tina. Naplánovalo ji švýcarské technologicke ustred1 um1stěne pod urychlovačem CERN. Modulované hyperpole hl~silo od S~avk°: va narušení stability. Mohly to sice být náhodne sh~uky cas~ve plazmy, i to se občas stávalo při modelo"tch projek:1ch ~h~varn paralelních světů, jenže to b,Y se t~n. prunik nesme! ob1ev1t na konci roku 1805 a zrovna v tehle čast1 Moravy. . Oba vyslaní časoví agenti, hra~ě d'~orc~rf a kor:ites_a de V11le fort, dosud zajistili dost informaci o naznac1ch poruseneho_!-p~le a to výhradně na linii rusko-rak?us~tch vojsk. Dal~ se tud1z pred pokládat, že může dojít k porusem casoprostorove P_~slou~~os~ právě v této dimenzi. A protože objevili opravd~ za11mave md1 cie, museli se s přesnými údaji dostat do centraly, ~e~o se s n aspoň spojit. Jenže časoprostorové hyperpole n_efunguJe 1a~o met ro. Není do něj možné prostě jen tak nastoupit a vystoupit. Člc věk musí vědět, kdy to pojede - a hlavně - jak to pojede. Aby taky dokázal vůbec vystoupit.

SOUBOJ V KNIHOVNt

AGENT JFK - NENÍ KRVE BEZ OH Nt

zářící David však nijak nereagoval. ,,Máme purpurový kód! Potřebujeme přístup do portálu nebo vyslání ochranných jednotek! Jinak. .. " odmlčel se. Nechtěl připustit vlastní selhání. Ano, bál se.

Bál se moc. „Jinak cíl mise nebude splněn," řekla Andrea. ,,Zapomněl jste dodat, hrabě." . E~anuel otočí! na Andreu. Mladá žena měla pravidelný obh~eJ s temnyma očima, lehce vystouplými lícními kostmi a plnými rty. Vlasy měla krátké jako srpnové strniště a řasy dlouhé jako stonky vlčích máků. Byla oblečená v černých šatech z lesklého hedvábí, protkávaných černými matnými květy. Stejně jako oblek hraběte byly i její šaty potřísněné krví. Na tváři se jí nyní usadil mírný, snad až přezíravý úsměv. „Poslyšte, Villefortová, já se opravdu nedivím, že s vámi nechce ?ikd?_děl~t,:' utřel si Emanuel hr'betem ruky zakrvácený obličej, ale Jen ~1 Ješt: VIce ro~azal krev po tvářích i na čele. ,,Jste sice náš nejlepš1človek ve svem oboru, ale co je moc, to je moc. Tohle je teprve druhá mise s vámi - a těch vašich hlášek mám plné spodky. 11 ,,Aspoň že nenosíte tanga," prohodila Andrea a pak kordem ukázala na dvě velká okna v jižním rohu knihovny zakrytá záclonami z jasně červeného damašku. Přiložila ukazovák na našpulené rty a s grácií zabodla kord do dřevěného točeného sloupu. Ze záhybu sukně vytáhla pneumatický samostříl. Byl sotva větší než bambitka, před rukojetí osazený výměnným válcovým zásobníkem. Hrabě Emanuel d'Morcerf se ponořil do výklenku ve zdi. Vzhleem k jeho rozložité postavě to byla učiněná cirkusácká akrobacie, le nakonec se dokázal vměstnat i do tak nepatrného prostoru. Ze těny vyčnívala jen ostří štíhlých nožů s matovou úpravou povrhu. No_a vykukoval ještě kousek, ale opravdu jen kousek pupku. ,,Vy m1 taky zrovna moc nesedíte," špitla komtesa. ,Jste moc váavej, rozvážnej. Prostě starýho psa novejm kouskům nenaučíš." ,Ještěže vám starej pes včera zachránil život, komteso," odsekl rabě a zatvářil se nakysle. Nikdo ovšem jeho výraz neohodnotil. „Už jsem vám, myslím, poděkovala. A mimochodem, co to bylo neska odpoledne, když jsme se vraceli od Rakušáků?"

Dobře dobře. Děkuji pokorně a nejméně třikrát." "Heleď~e, hrabě, necháme toho," pronesla Andrea smířlivě. ~eb;ta se očividně dostala do slepé uličky. ,,Víte, že někdy pl~cam nesmysly. Jsem už prostě taková. A vy nejste zas tak hrozne1 parťák, jak na první dojem vypadáte." ., Hrabě d'Morcerf místo další repliky jen sykl. Zespoda zaskř1pa ly panty těžkých dubových dveří s vyřezávanÝ_ffii květinovými ~eliéfy. Pak bylo slyšet tiché kročeje, mohlo to byt tak deset, patnact

mužů. Beru si hlavní dveře a vstup z postranního schodišt ě," určil h rabě . Komtesa znova obhlédla prostor knihovny. Byla v m~st~, o_dku? viděla do čtyř uliček mezi masivními policemi zaplne~y~1 k_mhami až ke štukovanému stropu. Hotová knihovna v Nm1ve, 1en namísto hliněných tabulek s klínovým písmem tady byly stohy papíru, pergamenu a kůží.

?Ý:

Hlavou jí proběhla celá tahle mise. Půvo~~ě :o r:1ěla r~tina. Naplánovalo ji švýcarské technologicke ustred1 um1stene pod urychlovačem CERN. Modulované hY?er~ole hl~silo od Slavk°: va narušení stability. Mohly to sice byt nahodne sh~uky čas~v~ plazmy, i to se občas stávalo při modelových projekc1ch ~h~vam paralelních světů, jenže to by se ten prunik nesměl ob1ev1t na konci roku 1805 a zrovna v téhle části Moravy. . Oba vyslaní časoví agenti, hrabě d'Morcerf a komtesa de V1llefort, dosud zajistili dost informací o náznacích porušeného_!-P?le, a to výhradně na linii rusko-rakouských vojsk. Dalo se tud1z pred~ pokládat, že může dojít k po~šení ~as_o_prostorové ~?sloup~os:1 právě v této dimenzi. A protoze ob1ev1h opravd~ za11mavé md1: cie, museli se s přesnými údaji dostat do centraly, ~e~o se s m aspoň spojit. Jenže časoprostorové hyperpole n_efungu1e 1a~o metro. Není do něj možné prostě jen tak nastoupit a vy~toup1t. Člo věk musí vědět, kdy to pojede - a hlavně - jak to po1ede. Aby taky dokázal vůbec vystoupit.

AGENT JFK - NENÍ KRVE BEZ OHNt

SOUBOJ V KNIHOVNt ,,Jsou u baráku," řekla Andrea. ,,Myslím, že bychom se měli stáhnout do sklepa a vypadnout zadním vchodem." ,,~e! _Musíme předat tu kódovanou zprávu ústředí! Máme energet1cke hologramy a hlavně máme lokalizovanou destabiliz. č , , '" a n1 zonu. „To přece můžeme dát do jiný schránky. Tady necháme maják a naši si ho určitě někde vyšťouraj!" ~, Vypadá t~; jako byste se obávala nebezpečí. A že zrovna vy, V11lefort~vá, podotkl hrabě tak, aby si sám dodal odvahy. ou~eJte,_ hrabě, potřebujeme předat ty materiály našim, nebo n~. PotrebuJevm~! Tak tady nebudu hulákat ,mayday' do bronzovy sochy, ~dyz v_1m, ž~ do otevření portálu zbývá ještě ... 11 pohlédla n~ kostel~1 v~odmy, ,, Ještě tak dvacet minut. Prostě ty zprávy pře dame poz1tří, to by se měl otevřít komunikační tunel v kobkách brněnského kapucínského kláštera." ,,Tak to ne! Čekáme na nejbližší portál - a ten se otevře tady!" ~omtes_a zavrtěla hlavou a znovu pohlédla k závěsům osvětleným m1hotavym světlem lamp umístěných na vrcholech antických amfor. !ude záclony_ ~adaly, ja_ko by po nich stékal karmínový vodop~d krv:. Za ?1m1,_ ~ te~rme zah:adě pl?é udržovaných živých P:o~, sestnbanych túJI a Jalovcovych keřu, jsou určitě další útoč nici. Halasné dobývání hlavrubo vchodu byla léčka. „Tak to budeme mít docela honičku," zavrtěla Andrea hlavou ,,Vy si fakt nedáte říct." · ,, Villefortová, a~ bud~te ~elitelem mise vy, tak zase já budu poslouchat vás. Jenze ted to Je, pokud se nemýlím, obráceně." . Ko~t~sa de_ Vill~fo:t, jinak uznávaná agenturní specialistka na lmgvistiku, kodovam a kaligrafii, pokývala hlavou. Mlčky si přen dala_ samostříl do levé ruky a pravou vytrhla kord z masivního dře v~neho sloupu. Byla to kopie barokního kordu s plochou čepelí, stříbrem_ zdo~en~ košem a s hlavicí ve tvaru rybího ocasu. „Dobra. Já 1en, ze bychom se tady nemuseli tak... A kurva! Jsou tady!"

Dvoukřídlé, ebenem vykládané dveře se rozlétly a do zšeřelých prostor knihovny vtrhlo patnáct příslušníků pověstného rakouského pluku myslivců. První dva se ještě na prahu zřítili k zemi a z hrudi jim čouhaly rukojeti ďMorcerfových dýk. Ostatním došlo vzápětí, když se jim v ústrety vyřítil roj svištících šipek a další čtyři muži klesli k zemi v tratolišti krve, že se musí rozptýlit a zaútočit na Napoleonovy špióny z více stran. Rady polic s knihami

skýtaly kýžený úkryt. ,,Beru si ty vlevo!" ohlásila komtesa francouzsky. Oběhla do stropu se tyčící policovou stěnu plnou tisků se zlacenými hřbety popsanými švabachem či latinkou. Hrabě d'Morcerf zaujal vzorový soubojový postoj a vyčkával. „Bacha na okna!" slyšel odněkud Villefortovou. ,,Podle mě je tohle jen zástěrka!" • " Vskutku, dost krvavá zástěrka," odvětil hrabě, a aby dodal dunu svým slovům, rázným seknutím přeťal krční tepny důstojníkovi, jenž se jako první vyřítil zpoza stěny plné knih. „Spěchej pomalu, mládenče," doporučil chrčícímu voják~vi který si svíral stojací límec fraku, z něhož mu proudem crčela 1as, ně červená krev. Vzápětí hrabě periferním viděním zahlédl pohyt zprava, provedl excelentní baletní otočku a vyhnul se vrženi dýce. Při jeho robustní postavě to byl obdivuhodný kousek. Dru hou rukou zároveň vytáhl z pochvy katzbalger, krátký meč Iane knechtů, a postavil se tváří v tvář novým protivníkům. Byli tři a byli vynikající. Hrabě zapomněl na obavy ze ~~nr1 a ovládla ho až zvrácená radost, že si po delší době zase poradn zabojuje. Inu, i tak se dá bojovat se strachem. Komtesa se proběhla po knižních hřbetech - alespoň to tak m zasvěceným připadalo. Ocitla se nad hlavami pěti konsternov; ných útočníků, kteří tento soubojový prvek dosud nespatřili. Oj razila se od knihovny, černá sukně za ní vlála jako netopýří křídl a v letu probodla jednomu z myslivců hruď. Byl to hezký, plav vlasý mládenec, padal na záda a temně zelená uniforma se mu z lévala krví. V širokých modrých očích měl údiv a ve tváři báz 7

SOUBOJ V KNIHOVNt

AGENT JFK - NENÍ KRVE BEZ OH Nt

,,Jsou u baráku," řekla Andrea. ,,Myslím, že bychom se měli stáhnout do sklepa a vypadnout zadním vchodem." ,,~e! _Musíme předat tu kódovanou zprávu ústředí! Máme energ:ticke hologramy a hlavně máme lokalizovanou destabilizační zonul"

„T?.P~ece můž:me dát do jiný schránky. Tady necháme maják a nas1 s1 ho určite někde vyšťourajl" '.' Vypadá t~; jako byste se obávala nebezpečí. A že zrovna vy, V1llefort~vá, podotkl hrabě tak, aby si sám dodal odvahy. ,,:oukveJte,. hrabě, potřebujeme předat ty materiály našim, nebo ne. PotrebuJevm:l T~k tady nebudu hulákat ,mayday' do bronzový sochy, ~dyz v1m, ze do otevření portálu zbývá ještě ... " pohlédla n~ kostel~1 v~odiny, ,,ješt~ tak d~~cet minut. Prostě ty zprávy pře da~e p~z1tř1, to b~ se mel otevnt komunikační tunel v kobkách bmenskeho kapucmského kláštera." ,,Tak to nel Čekáme na nejbližší portál - a ten se otevře tady'" ~omtes:i zavrtěla hlavou a znovu pohlédla k závěsúm osvětleným m1hotavym světlem lamp umístěných na vrcholech antických _ for. ~udé záclony."".Padaly, ja_ko by po nich stékal karmínový a~dop~d Za ?1m1,, ~ te~ne zah:adě plné udržovaných živých P:0:ů, sestřfl;anyc~ ?11,1 a Jalovcovych keřú, jsou určitě další útoč mc1. Halasne dobyvam hlavního vchodu byla léčka. ,,Ta~ to budeme mít docela honičku," zavrtěla Andrea hlavou. ,, Vy s1 fakt nedáte říct." ,, Villefort_ová, a~ budete velitelem mise vy, tak zase já budu poslouchat vas. Jenze teď to je, pokud se nemýlím, obráceně. . Ko~t~sa de_VilJ~fo:t, jinak uznávaná agenturní specialistka na lmgvistJku, kodovam a kaligrafii, pokývala hlavou. Mlčky si přen dala_ samostříl do levé ruky a pravou vytrhla kord z masivního dře ~~neho sloupu. ~yla to kopie barokního kordu s plochou čepelí, itríbrem zdobenym košem a s hlavicí ve tvaru rybího ocasu . ,d,D~~rá. Já jen, že bychom se tady nemuseli tak... A kurval.Jsou

krv:.

.a y.

Dvoukřídlé,

ebenem vykládané dveře se rozlétly a do zšeřelých prostor knihovny vtrhlo patnáct přísl~š~íkú pověstn~_h·o· rakous~ kého pluku myslivcú. První dva se jeste n_a pra?u zntlh ~ zemi a z hrudi jim čouhaly rukojeti d'Morcerfovych dyk. Ostatmm došlo vzápětí, když se jim v ústrety vyřítil roj svištících šipek a další čtyři muži klesli k zemi v tratolišti krve, že se musí r~zptýli~ a za~ útočit na Napoleonovy špióny z více stran. Rady pohc s kmham1 skýtaly kýžený úkryt. v ,,Beru si ty vlevo!" ohlásila komtesa francouzsky. Obehla do stropu se tyčící policovou stěnu plnou tisku se zlacenými hřbety popsanými švabachem či latinkou. , Hrabě d'Morcerf zaujal vzorový soubojový postoj a vyčkaval. „Bacha na okna!" slyšel odněkud Villefortovou. ,,Podle mě je • tohle jen zástěrka!" Vskutku dost krvavá zástěrka," odvětil hrabě, a aby dodal duraz s~m slovóm, rázným seknutím přeťal krční tepny dústojníkovi, jenž se jako první vyřítil zpoza stěny pln~.knih. , , ., . ,,Spěchej pomalu, mládenče," dopor~c1l chrč1C1mu v~1ak~v1, který si svíral stojací límec fraku, z něhoz mu pr?udem ~rcela Jasně červená krev. Vzápětí hrabě periferním viděmm zahledl pohyb zprava, provedl excelentní baletní otoč~u a vyh~ul se vržené dýce. Při jeho robustní postavě to byl obd1vuhodnr k~usek. Druhou rukou zároveň vytáhl z pochvy katzbalger, kratky meč lanc. knechtú, a postavil se tváří v tvář novým protivníkům. Byli tři a byli vynikající. Hrabě zapomně}_ na ovbavy ze ~;nrt~ a ovládla ho až zvrácená radost, že si po dels1 dobe zase poradne zabojuje. Inu, i tak se dá bojovat se strachem. po knižních hřbetech - alespoň to tak neOcitla se nad hlavami pěti konst~.r~ovaných útočníků, kteří tento soubojový ~rv~k d.osud nesp~:~d1~_0drazila se od knihovny, černá sukně za m vlala Jako netopyn kř1dla, a v letu probodla jednomu z myslivců hruď. Byl to hezký, plavovlasý mládenec, padal na záda a terr:ně zelen_á ~niforma _s; rn_u z~lévala krví. V širokých modrých oč1ch měl udiv a ve tvan bazen.

Komtesa se

proběhla

zasvěceným připadalo.

___,

______

SOUBOJ V KNIHOVNÉ

AGENT JFK - NENÍ KRVE BEZ OHNt

Andrea dopadla na zem tiše a hbitě jako leopardí dáma. Nestří lela, ačkoli měla v samostřílu ještě sedm šipek a v sukni další dva zásobníky po pětadvaceti střelách. Nechávala si je pro případnou ze. Tohle, vzato z jejího pohledu, nouze ještě nebyla. Komtesa se řídila osvědčeným heslem: Ještě nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Než provedla další výpad, letmo pohlédla k jižním oknům. ,,Tak kdy se už, sakra, ukážete, lorde?" zašeptala si pro sebe. Tušila, že tohle všechno je jenom laškovná předehra. Zasáhla dalšího šermíře do krku a do břicha; dnes měla na chlapy obzvláště spadeno. Zároveň se kryla před dalšími útoky na hruď a hlavu. Třetí ránu se jí odrazit nepodařilo. Na tváři pocítila palčivou bolest. To zas budu vypadat, napadlo ji. Ohlédla se po parťákovi. Hrabě d'Morcerf sice již umdléval, ale zbýval mu toliko poslední soupeř. ,, Villefortová, jdu za vámi!" zvolal, když se trefil štíhlému čer novlasému a černookému muži do oka. Špice kordu mlaskavě projela snědému horalovi mozkem a narazila na protější stranu lebky. Hrabě hbitě vytáhl zbraň a nechal šermíře důstojně se zhroutit na mozaikově vykládanou, vzorně naleštěnou podlahu. ,,Vypadá to, že se ubráníme, Villefortová." ,,Mně se to nelíbí," podotkla komtesa a probodla dalšího útoč níka, ?všem tak důkladně, že mu zapříčila kord mezi sedmým ~ os1:1!.~ žebre~. Z~sažený padal k zemi i se zbraní v těle. Zbylí sermm s1 toho vš1mh a vyrazili do protiútoku. Andrea zavrtěla hlavou, povzdychla si a pak obětovala posledních sedm šipek ze zásobníku. Posledního myslivce dostal hrabě, jenž se přiřítil na zakrvavené jeviště jako deus ex machina. ,,Tak to bychom měli," oddechla si komtesa a upravila si sukni. „Upřímně řečeno, překvapil jste mě," znaveně se usmála. ,,Byl jste dobrej, hrabě," pohladila ho po mohutné paži. Hrabě d'Morcerf se zapýřil a na bledých tvářích mu vyrazily rudé skvrny. ,,Jenže to není všechno," zchladila jeho nadšení a pokračovala: ,, Venku muselo zůstat ještě dost chlapů." ,,Proč ale nezaútočili současně s těmito nešťastníky?" ,,Vypadá to, jako by na něco čekali." 8

,,Nechápu. Na co by měli čekat?" kolem d'Morcerfových očí naskočily vějířky vrásek. ,,Na náš průnik," řekla komtesa de Villefort. ,,A dáv1? kr~ za to: že ti parchanti venku nejsou z téhle dimenze. Zaměnh nas těsne před průnikem, a to znamená, že ... ", v , , ,,Nezačínejte s tím zase, Villefortova. Vzdyť nam to zatim docela jde, ne?" ,,Zatím jo. Zatím, ale ... K zemi!" Truaassssk! Boooumh! Bylo to rychlé. A bylo to chytr~, uznala.Andre~-- ~a víc ne~ěla č~s. Tlaková vlna výbuchu ji mrstila do rad kmzmch hřbetu. Mela dojem, jako by se jí zlatem vyvedené nápis_Y,, vp~~ily d? zad .• Plazila se po zemi a tiše sténala. Všude se v~nasel st1~lavy kour. Na podlaze byly rozeseté střepy skla z oken, Jeden s~ Jl zabodl d~ levého ramene. Za jejím tělem se táhla rozmazana stopa krve Jako za slimákem se lesknoucí sliz. Sotva se ukryla za nejbližší polico: vou stěnou, do knihovny vlétly roztříštěnými okny černě oděne postavy s kuklami na hlavách. V rukou svíraly blýskající se katany nebo osmicípé vrhací hvězdice. Máme tady stalkery!" zasyčela Andrea do jantarového náramku. To není možné," ozval se jí v jantarové náušnici d'Morcerf. ,,Do téhle časoprostorové dimenze přece nemohou mít přístup." Ne? Tak to asi budou květinářky." '.'.Zákony průniků jsou jasné, Vill~forto:á! St~lkeř~ tady součas ně s námi nemohou existovat! V tehle d1menz1 ne! Třeba je to už jiná větev téhle časové linie, hrabě." Emanuel d'Morcerf pohlédl na tepaný náramek se zabudovaným Geiger-Thurgauovým indikátorem. Stále ukazoval čas 23:45 a datum 2. 11. 1805. ,,Ale ne, vypadá to, že jsme ve správnou chvíli na správném místě." v tom případě je vše v pořádku," zavrtěla hlavou Andrea bez~~cně. ,,Tak to tedy opravdu netuším, proč tady krvá~í"?." Hrabě místo odpovědi také jen zavrtěl hlavou. Na vrtem hlavou to byla sehraná dvojka. Něco se muselo stát, říkal si hrabě. Něco se muselo pokazit. Hodně pokazit. 11

SOUBOJ V KNIHOVNt

AGENT JFK - NENÍ KRVE BEZ OHNt

Andrea dopadla na zem tiše a hbitě jako leopardí dáma. Nestří l~la, ačkoli měla v samostřílu ještě sedm šipek a v sukni další dva zasobníky po pětadvaceti střelách. Nechávala si je pro případ nou~~- _Tohle, vzato, z jejího pohledu, nouze ještě nebyla. Komtesa se nd1la osvědčenyrn heslem: Ještě nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Než provedla další výpad, letmo pohlédla k jižním oknům. ,,'~ak kdy se už, sakra, ukážete, lorde?" zašeptala si pro sebe. Tušila, ze tohle všechno je jenom laškovná předehra. Zasáhla dalšího šermíře do krku a do břicha; dnes měla na chlapy obzvláště spadeno. Zároveň se kryla před dalšími útoky na hruď a hlavu. Tietí ránu se jí odrazit nepodařilo. Na tváři pocítila palčivou bolest. To zas budu vypadat, napadlo ji. Ohlédla se po parťákovi. Hrabě d'Morcerf ~ice již umdléval, ale zbýval mu toliko poslední soupeř. ,, V1llefortová, jdu za vámi!" zvolal, když se trefil štíhlému čer novlasému a černookému muži do oka. Špice kordu mlaskavě projela snědému horalovi mozkem a narazila na protější stranu lebky. Hrabě hbitě vytáhl zbraň a nechal šermíře důstojně se zhroutit na mozaikově vykládanou, vzorně naleštěnou podlahu. ,,Vypadá to, že se ubráníme, Villefortová." ~,Mně se to nelíbí," podotkla komtesa a probodla dalšího útoč mka, ?vševm tak důkladně~ že mu zapříčila kord mezi sedmým a os~~ zebre~. Z~saženy padal k zemi i se zbraní v těle. Zbylí šermm s1 toho všimh a vyrazili do protiútoku. Andrea zavrtěla hla:vou, povzdychla si a pak obětovala posledních sedm šipek ze záobníku. Posledního myslivce dostal hrabě, jenž se přiřítil na zaavené jeviště jako deus ex machina. ,,Tak to bychom měli," oddechla si komtesa a upravila si sukni. Upřímně řečeno, překvapil jste mě," znaveně se usmála. ,,Byl jste obrej, hrabě," pohladila ho po mohutné paži. Hrabě d'Morcerf e z~pýřil a na bledých tvářích mu vyrazily rudé skvrny. ,,Jenže to em všechno," zchladila jeho nadšení a pokračovala: ,,Venku mulo zůstat ještě dost chlapů." ,,Proč ale nezaútočili současně s těmito nešťastníky?" ,, Vypadá to, jako by na něco čekali." 8

,,Nechápu. Na co by měli čekat?" kolem d'Morcerfových očí naskočily vějířky vrásek. ,,Na náš průnik," řekla komtesa de Villefort. ,,A dáv~- kr~ za to, že ti parchanti venku nejsou z téhle dimenze. Zaměnh nas těsně před průnikem, a to znamená, že ... " , ,,Nezačínejte s tím zase, Villefortová. Vždyť nám to zat1m docela jde, ne?" ,,Zatím jo. Zatím, ale ... K zemi!" Truaassssk! Boooumh! Bylo to rychlé. A bylo to chytré, uznala!11dre~ ~a víc n~ěla čas. Tlaková vlna výbuchu ji mrštila do rad kmzmch hřbetu. Měla dojem, jako by se jí zlatem vyvedené nápisy vpá~ily d? zad.v Plazila se po zemi a tiše sténala. Všude se v~nášel šti~lavy kour. Na podlaze byly rozeseté střepy skla z oken, 1eden s~ JI zabodl d~ levého ramene. Za jejím tělem se táhla rozmazana st~p~vk~ve J~ko za slimákem se lesknoucí sliz. Sotva se ukryla za ne1bhzš1 pohcovou stěnou do knihovny vlétly roztříštěnými okny černě oděné postavy s k~klami na hlavách. V rukou svíraly blýskající se katany nebo osmicípé vrhací hvězdice. Máme tady stalkery!" zasyčela Andrea do jantarového náramku. "To není možné " ozval se jí v jantarové náušnici d'Morcerf. ,,Do téhle časoprostor~vé dimenze přece nemohou mít přístup." Ne? Tak to asi budou květinářky." "Zákony průniků jsou jasné, Villefortová! Stalkeři tady součas, le d'1menz1. ne.I" ně" s námi nemohou existovat! V teh Tieba je to už jiná větev téhle časové linie, hrabě." Emanuel d'Morcerf pohlédl na tepaný náramek se zabudovaným Geiger-Thurgauovým indikátorem. Stále ukazoval čas 23:45 a datum 2. 11. 1805. ,,Ale ne, vypadá to, že jsme ve správnou chvfli na správném místě." v tom případě je vše v pořádku," zavrtěla hlavou Andrea bez~~cně. ,,Tak to tedy opravdu netuším, proč tady krvácírr;." Hrabě místo odpovědi také jen zavrtěl hlavo~. Na :rtěm hla":_ou to byla sehraná dvojka. Něco se muselo stát, nkal s1 hrabě. Neco se muselo pokazit. Hodně pokazit. v-

AGENT JFK - NENÍ KRVE BEZ OHNt

SOUBOJ V KNIHOVNt

,,Trináct minut," řekla Andrea. ,,Zkuste se dostat k tomu portá- jel pod krkem. Komtesa kývla a povzbudivě zvedla pa~ec. _Poto~ zase ona ukázala na olbřímí psací stůl a zvedla kus ut~zen~ho zalu, když jste po něm tak toužil. Já to tady už nějak odpracuju." „S~~ nejdu!" oznámil hrabě, podrbal se prsty na bradě, svraštil věsu, který po explozi dolétl až sem. A v duchu _se p~rťakov1 ~~lu: vila. Nečekala, že udělá právě tohle. Hrabě kyvl, ze rozum1, 1 ~~ oboc1 a po chvilce dodal: ,,Měli jsme vypadnout dřív, Andreo." němé omluvě. Nepatrně se usmál, ale ramena mu poklesla a tvar ,,To už je jedno, parťáku. Teď se hlavně kryjte." Kolem nich svištěly šurikeny. Čistily a vymezovaly prostor. An- se zasmušila. v . 'm že by mělo 1'ít hlavně o obchod!" zakričel po chvíli. drea odhadovala postup protivníků podle praskajících střepin na Mysll li , .... f'''" podlaze a podle směru vržených hvězdic. Blížili se zvolna. Zby- ,,A to, co mi nabízíte, vypadá spíš jako výstup na ~opr~v1s e. ,,Ale no tak," skoro se urazil hluboký hlas. ,,Nesm1te vidět všechtečně neriskovali. Věděli totiž velice dobře, jaké soupeře proti sobě mají. no tak černě." , " . ,,Pokud vím, tak černá je právě vaše oblíbena barva. ,,Ano, je to velice decentní barva._A ab~ch nezapomněl, v ram: „Ale, ale. Hrabě Emanuel d'Morcerf," ozvalo se od roztříštěného ci naší tak slibně započaté spoluprace sdelte kom_t~se, ~b~ ~e ne okna. ,,Vítejte na počátku devatenáctého století. Nečekal jsem, že pokoušela nějak komplikovat naše ryze obchodm_J~dn~?1. s va~ím titulem a společenským postavením půjdete do tak špi,,Madame je mrtvá," odpověděl hrabě. ,,Dostali Jste 11 tou exnaveho byznysu - a do ještě špinavějšího století." Byl to hlas klouzavý a hebký jako kůže hada. plozí." , , . . 711 Opravdu? A kampak se ztratila mrtvola naši statečne bo!ovmce. ,,My se známe?" zvolal hrabě. mraky. ,,Osobně ne. Ale já znám vás. A komtesu Andreu. To stačí." „J'a 11.. nehlídám. Takovy'ch děvčat jsou u nás v Agenture k . 'd t ,,A vaše ctěné jméno?" Ale zkuste jít podle její krvavé stopy. Mozna na ono naJ e e tělo." Hrabě se činil a získával drahocenné sekundy. K?mtes~ ~e „Asi jste ho již zaslechl," odvětil neznámý. ,,Lord Xaverius Villefort se mezitím vzdálila z původního místa. Obvazal~ s1 caHawk. Pro přátele X-Hawk." rem závěsu krvácející ránu, a když se přesouvala, pryč~ z~ylyi_n_ ku: Andrea už delší dobu věděla, s kým má tu čest. Pochopila, že sem za sebou stírala krůpěje krve. Hrabě me~itu~ str~zil ~n~cky u Slavkova půjde opravdu do tuhého. Emanuel ďMorcerf však byl prostor. Když se Villefortová dostala za psaci stul s širokym1 zaopravdu překvapený. Nebo to jen dělal. ,,X-Hawk? Mohu vám tak říkat? Nuže, to jsme tedy přátelé, že?" suvkami, oddechl si. Pohlédl na chronometr. , Pět minut. Zbývá jim tři sta vteřin! Zatraceně vleklych~ roztah~,,To záleží na vás, hrabě," zasmál se ten, který je měl v hrsti. Stalných vteřin. Jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet. ~ekdy to Je keři se plížili podél knihoven. Villefortová sem tam zahlédla stín občas zaslechla tichý nádech. ' proklatě dlouhá doba. Člověk by _řekl, v~e bě~em ~í stačí, vyh~out dinosauři a vládu na Zemi nastoh vzpnmem a uzvaněm savci. ,,Domnívám se," pokračoval vemlouvavý hluboký hlas, ,,že bychom se konečně měli seznámit. Začali bychom tím, že mi na Jednadvacet. , . . v, ,,Jdu venl" zvolal hrabě a o~ustil ~kryt mez\kmhovnou a s1OZl· oslavu našeho setkání předáte vše, co jste v téhle době a v tomhle tou konstrukcí posuvného drevěneho schod1stě. ,,Jsem neozbro světě vyslídili. Co na to říkáte, hrabě?" jenýl" Hrabě d'Morcerf vyšel na volné prostranství s rukama nac „Zajímavá nabídka," hrabě trochu povytáhl obočí a zároveň se posunul tak, aby na sebe s Villefortovou viděli. Ukázal jí na pohlavou. Kde máte informace o našich průnicích?" zlacený glóbus v masivním dřevěném stojanu a pak si prstem pře11

OBSAH Souboj v knihovně ................................... 3 První den, první krev ................................ 17 Z propasti do pasti .................................. 33 Špinavá dohoda .................................... 48 Audience u císařů ................... . ..... .......... 72 Bitva tří císařů ..... ................................ 84 Bodáky proti tankům ................ . .... .. ......... 92 Nebe nad Slavkovem ............................... 107 Kováři Rovnováhy ................................. 119

I. Pašerák / Mi ros lav 2amboch + Jiří W. Procházka 2. Není krve bez ohně / Jiří W. Procházka+ Miroslav 2amboch 3. Meč a tomahawk / Miroslav 2amboch + Jiří W. Procházka 4. Armády nesmrtelných / Jiří W. Procházka+ Miroslav 2amboch 5. Chladná hra / Tomáš Němec 6. Se smrtí v zádech / Miroslav 2amboch 7. Hořící andělé / Miroslav 2amboch t Kalibr .45 / Petr Schink }. Zatmění / Jan Hlávka J. Jeruzalémské masakr / Ondřej Neff 1. Podhoubí smrti / Jiří W. Procházka 2. Stín legendy / Tomáš Němec 3. Prokletí legendy I / Miroslav 2amboch 4. Prokletí legendy li / Miroslav 2amboch 5. Věk mloků / Karolina Francová 6. Pašeráci v oblacích / Vlado Ríša 7. Renegát / Tomáš Bartoš Svůj svět si musíme zasloužit / kolektiv autorů 8. Vaganty a vlčí máky / Františka Vrbenská 9. Odplata I: Země prokletých / Jan Hlávka O. Odplata li : Vzpoura vyvolených / Jan Hlávka 1. Budiž vám Měsíc lehký / Josef Pecinovský 2. Vincent Vega / Miroslav 2amboch 3. Apokalypsa / Jaroslav A. Polák 4. Válka pašeráků / Vlado Ríša 5. Soumrak Camelotu / Karolina Francová 6. Pár kapek krve / Vladimír Šlechta 7. Dlouhý černý úsvit/ Jiří W. Procházka 8. Na vlastní pěst / Miroslav 2amboch 9. V prachu a krvi / Míla Linc J. Přežít / Zbyněk Kučera Holub 1. Invaze / Jan Kotouč 2. Zlaté město / Petr Totek 3. Soumrak světů / kolektiv autorů A. Bez naděje / Julie Nováková 6. Vlci severu / Libor Machala 6. Horká půda / Václava Molcarová 7. Město mrtvých I / Miroslav 2amboch 8. Město mrtvých li / Miroslav 2amboch

agent John Francis Kovář

NENÍ KRVE BEZ OHNĚ Jiří

W. Proc h ázka

odpovědný

redaktor: ;azyková redakce:

ilustrace na obálce: grafická úprava: DTP: tisk:

Milena Matějková Zuzana Kupková, Marie Semíková Petr Vyoral Jan Doležálek Petr Teichmann Centa, spol. s r. o.

Ve spolupráci s EF vydal Stanislav Juhaňák - Triton, Praha/Kroměříž,

jak o svou 15 4 7. publikací v edici Trifid svazek č. 440 vydání druhé

2017

ISBN 978-80-7387-529-9 www.tridistri .cz, www.jfk-fans.cz

John Francis Kovář, bývalý kapitán speciálních jednotek, člen úderného týmu Agentury EF se účastní první mise do jiného časoprostoru. Má to být rutinní výprava, jakých Agentura provádí desítky a stovky. Navzdory předpokladům se však se ocitá ve víru zběsilých událostí, které vrcholí 2. prosince roku 1805 monumentální bitvou u Slavkova. JFK a jeho noví přátelé nemají čas ani prostředky, aby svou účastí zásadně ovlivnili slavnou a krvavou řež, známou jako „Bitva tří císařů". Nic jiného jim však nezbývá - uprostřed bitevní vřavy musí svést rozhodující boj proti zbraním, které v té době neexistovaly, proti silám existujícím napříč časem i prostorem od počátku světa do jeho skonání. John F. Kovář na vlastní kůži poznává vnitřní smysl agenturního hesla: Svůj svět

~~" ~~ mediální

par tn eř i

si musíme zasloužit!