258
E L James
Temnota se probouzí, rychle a mocně mi svírá hrudník a tlačí se do krku, kde hrozí, že mě zaškrtí a zadusí. Ne. Nedotýkej se mě. Chytám ji za ruku, rty se letmo otřu o kloubky prstů a přetáčím se, aby na mě už nemohla sáhnout. „Nesahat,“ vydechnu a políbím ji, abych nějak utlumil strach. „Proč nemáš rád, když se tě někdo dotýká?“ „Protože se mnou život vyjebal, Anastasie. Všechno, co ze mě zbylo, je padesát různých odstínů šedi.“ Po dlouhých letech terapie je to jediná věc, kterou jsem si absolutně jistý. Pátravě pozvedne obočí, chce víc informací. Jenže není potřeba, aby ty moje sračky znala. „Můj vstup do života byl velmi drsný. Nechci tě zatěžovat detaily. Prostě na mě nesahej.“ Otřu se špičkou nosu o její, vyklouznu z ní, posadím se a stahuju si kondom, který odkládám vedle postele. „Myslím, že tímto jsme ukončili základní výcvik. Jaké to bylo?“ Chvíli vypadá, že jsem ji vyvedl z míry, pak ale nakloní hlavu ke straně a usměje se. „Když budeme na chvíli předstírat, že věřím tomu, žes mi nakonec přenechal kontrolu… No, nediv se, zapomínáš na můj výborný prospěch. Ale děkuju i za tu iluzi.“ „Slečno Steeleová, vy nejste jenom hezká tvářička. Doteď jsi měla celkem šest orgasmů, a na všech mám zásluhu já.“ Proč mě to tolik uspokojuje? Odvrací oči a zadívá se do stropu. Po tváři jí přelétne prchavý výraz provinění. Copak to tu máme? „Je snad něco, co bys mi chtěla říct?“ zjišťuju. Zaváhá. „Dnes k ránu se mi zdál sen.“ „A?“ „Měla jsem v něm orgasmus.“ Dává si předloktí přes obličej a zahanbeně ho přede mnou schovává. Její doznání mě ohromilo, ale taky vzrušilo a potěšilo. Smyslné stvoření. Opatrně na mě vykoukne. Čeká, že budu naštvaný? „Ve spánku?“ ujasňuju si. „Vzbudilo mě to,“ zašeptá.
Grey
„Tak o tom nepochybuju.“ Jsem jako uhranutý. „O čem se ti zdálo?“ „O tobě,“ pípne. O mně! „Co jsem dělal?“ Schovává se zpátky pod paži. „Anastasie, co jsem dělal? Znovu už se tě ptát nebudu.“ Proč se tak stydí? To, že se jí o mně zdálo, je… milé. „Měls jezdecký bičík,“ zamumlá. Odtahuju jí ruku, abych na ni viděl. „Opravdu?“ „Jo.“ Tváře má jasně červené. Takhle pozitivně ji nejspíš ovlivnil její internetový průzkum. Uculím se. „Tak to neztrácej naději. Mám jich hned několik.“ „Hnědý? Ze zaplétané kůže?“ Její hlas lemuje tichý optimismus. Zasměju se. „Ne, ale určitě bych takový sehnal.“ Krátce ji políbím a vstávám, abych se oblékl. Ana mě napodobuje a natahuje si sportovní kalhoty a tílko. Sbírám kondom z podlahy a rychle ho zavazuju. Teď, když souhlasila, že se mnou bude, potřebuje antikoncepci. Oblečená si sedá na postel a kříží si nohy a sleduje, jak si beru kalhoty. „Kdy máš periodu?“ ptám se jí. „Tyhle věci nenávidím.“ Na vysvětlenou zvedám ruku s použitým kondomem a soukám se do džín. Vypadá zaskočeně. „Tak kdy?“ pobízím ji. „Příští týden,“ odpovídá s hořícími tvářemi. „Je potřeba, aby sis vybrala nějakou antikoncepci.“ Sedám si na postel, natahuju si ponožky a nasazuju boty. Ona mlčí. „Máš na to doktora?“ zkouším ji rozmluvit. Zavrtí hlavou. „Můžu ti domluvit mého, aby tě přišel prohlédnout k tobě domů – v neděli ráno, předtím než půjdeš za mnou. Nebo tě může prohlédnout u mě. Co ti vyhovuje víc?“ Jsem si jistý, že mi tu službu doktor Baxter prokáže, i když už jsem ho nějaký čas neviděl. „Spíš u tebe,“ rozhoduje se. „Dobře. Dám ti vědět v kolik.“
259
260
E L James
„Už odcházíš?“ Vypadá, že ji to překvapuje. „Ano.“ „Jak se dostaneš zpátky?“ ptá se. „Vyzvedne mě Taylor.“ „Můžu tě odvézt já. Mám krásné nové auto.“ Tak je to lepší. Konečně ho přijala tak, jak měla, ale po tom šampaňském by neměla sedat za volant. „Myslím, že na to jsi trochu moc pila.“ „Opil jsi mě schválně?“ „Ano.“ „Proč?“ „Protože o všem moc přemýšlíš a jsi skoupá na slovo, stejně jako tvůj nevlastní otec. Stačí ti kapka vína a rozpovídáš se, a já potřebuju, aby ses se mnou bavila upřímně. Jinak jsi zamlklá a já netuším, co se ti honí hlavou. In vino veritas, Anastasie.“ „A ty si myslíš, že jsi ke mně vždycky upřímný?“ „Snažím se. Tohle bude fungovat jedině, pokud k sobě budeme upřímní.“ „Chtěla bych, abys tu zůstal a použil tohle.“ Bere do ruky druhý kondom a mávne s ním. Nenech ji doufat, Greyi. „Anastasie, dnes už jsem překročil příliš mnoho mezí. Musím jít. Uvidíme se v neděli. Budu pro tebe mít připravenou přepracovanou smlouvu a pak už si můžeme opravdu začít hrát.“ „Hrát?“ vykvikne. „Rád bych s tebou sehrál scénku. Ale to neudělám, dokud nepodepíšeš a já si nebudu jistý, že jsi připravená.“ „Aha. Takže bych to mohla protahovat, kdybych nepodepsala.“ Kruci. To jsem nedomyslel. Vzdorovitě vystrčí bradu. Vida… už zase tu máme dominantního submisiva. Vždycky si najde cestu. „No, to bys asi mohla, ale mně by pak z toho napětí mohlo přeskočit.“ „Přeskočit? Jak?“ zapochybuje, ale oči se jí plní zvědavostí.
Grey
„Mohl bych být opravdu zlý,“ utahuju si z ní a dramaticky mhouřím oči. „Jak, zlý?“ kření se stejně jako já. „No, znáš to, exploze, automobilové nehody, únosy, věznění.“ „Ty bys mě unesl?“ „Ó ano.“ „A držel mě proti mé vůli?“ „Přesně tak.“ To je zajímavá představa. „A pak už by se jednalo o NUM 24/7.“ „Teď jsi mě ztratil,“ vypraví ze sebe vyjukaně a lehce zadýchaně. „Neomezené uplatnění moci. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu.“ Hlavou mi víří nápady a rojí se možnosti. Taky to vzbudilo její zájem. „Takže nemáš na vybranou,“ dodávám s hranou vážností. „Očividně,“ zakončuje ironicky a obrací oči ke stropu. Možná tam hledá inspiraci, jak porozumět mému smyslu pro humor. „Ale, ale, Anastasie Steeleová, opravdu jste na mě právě protočila oči?“ „Ne!“ „Já myslím, že ano. Co jsem říkal, že s tebou provedu, když to uděláš znovu?“ Má slova zůstávají viset ve vzduchu. Sedám si zpátky na postel. „Pojď sem.“ Chvíli na mě němě zírá a bledne. „Ještě jsem nepodepsala,“ špitne. „Říkal jsem ti, co udělám. A já držím své slovo. Nejdřív ti naplácám a pak tě ošukám. Velmi rychle a velmi tvrdě. Zdá se, že ten kondom nakonec budeme potřebovat.“ Podrobí se mi? Nepodrobí? Teď se rozhodne, jestli je toho schopná, nebo ne. Pokud nebude souhlasit, bude to znamenat, že to na mě jenom hraje. A bude konec. Vyber si správně, Ano. Ztěžknul jí výraz, oči má doširoka otevřené a řekl bych, že zvažuje, jak se rozhodnout. „Já čekám,“ utrousím. „A trpělivost nepatří mezi mé ctnosti.“ S důkladným nádechem natahuje nohy a přelézá blíž. Skrývám úlevu. „Hodná holka. A teď se postav.“
261
262
E L James
Udělá to a já nastavuju ruku. Vkládá mi do dlaně kondom. Chňapnu po ní, chytám ji za ruku a rychle si ji ohýbám přes levé koleno, takže má hlavu, ramena a hrudník opřená o postel. Přes její nohy přehazuju svou pravačku a vězním ji pod sebou. Tohle jsem chtěl udělat už od chvíle, kdy se mě zeptala, jestli jsem gay. „Zvedni ruce a polož si je vedle hlavy,“ nařizuju jí a ona mě bez váhání poslechne. „Proč to dělám, Anastasie?“ „Protože jsem na tebe protočila oči,“ zašeptá sípavě. „Myslíš si, že je to slušné?“ „Ne.“ „Uděláš to znovu?“ „Ne.“ „Naplácám ti pokaždé, když to uděláš, rozumíš?“ Tenhle okamžik si chci uchovat. Je to další poprvé. S náležitou péčí – protože si to fakt vychutnávám – jí stahuju kalhoty. Její nádherný zadek je holý a připravený jenom pro mě. Pokládám na ni ruku a ona celá ztuhne… čeká. Kůži má jemnou na dotek, a tak ji hladím a postupně se mazlím s oběma půlkami. Má fajnovou prdelku. A díky mně bude růžová… jako to šampaňské. Zvedám ruku a pořádně ji plesknu těsně nad stehny. Zalapá po dechu a pokouší se vstát, ale já ji držím druhou rukou položenou na bedrech. Malými kroužky pomalu hladím místo, kam jsem ji uhodil. Uklidňuje se. Hlasitě oddechuje. Čeká. Je to tak. Udělám to znovu. Pokračuju. Jednou, dvakrát, třikrát. Bolestí křiví obličej, oči má pevně zavřené. Ale neřekne, abych přestal, přestože se pode mnou svíjí. „Necukej sebou, nebo to bude trvat dýl,“ varuju ji. Prohnětu její měkkou kůži a znovu se do toho pouštím, pěkně dokola: levá půlka, pravá půlka a mezi. Pokaždé vykřikne. Ale ruce nechává v klidu ležet a pořád mě nežádá, abych to ukončil.
Grey
„Teprve se rozehřívám,“ promluvím drsným hlasem. Znovu udeřím a pohladím růžový otisk, který jsem zanechal na kůži. Už je pěkně prokrvená. A vypadá to úchvatně. Další plesknutí. Další výkřik. „Tady tě nikdo neuslyší, bejby, jen já.“ Pokračuju dál ve stejném vzorci, jaký jsem začal – levá půlka, pravá půlka, střed – a ona pokaždé vyjekne. U osmnácti se zarážím. Jsem bez dechu, dlaň mě pálí a mezi nohama jsem tvrdý. „Stačí,“ vydechnu chraplavě a snažím se popadnout dech. „Dobrá práce, Anastasie. A teď si s tebou zašukám.“ Jemně jí třu zadek a krouživými pohyby se přesouvám níž. Je mokrá. A já tvrdnu víc. Zasouvám do ní dva prsty. „Vnímáš to? Vidíš, jak moc se to tvému tělu líbí, Anastasie? Jsi celá vlhká, jen kvůli mně.“ Rozhýbu prsty tam a zpátky a ona zakňourá. Cítím, jak s každým pohybem uvnitř pulsuje, a slyším, jak se jí zrychluje dech. Pouštím ji. Protože ji chci. Hned. „Příště tě přiměju si to odpočítat. Kdepak máme ten kondom?“ Sahám pro něj vedle její hlavy a jemně ji posouvám z klína na postel tak, aby zůstala obličejem dolů. Rozepínám si kalhoty, se svlékáním nemarním čas, a chvatně trhám obal kondomu, který si zručně a rychle navlékám. Za boky ji zvedám do kleku, takže má ten smyslně růžový zadek vystrčený ve vzduchu proti mně. „Teď si tě vezmu. Smíš vyvrcholit,“ řeknu zastřeně. Jednou rukou ji pohladím a do druhé chytám svůj nedočkavý penis. Jeden prudký pohyb a jsem v ní. Já se pohybuju a ona vzdychá. Dovnitř. Ven. Dovnitř. Ven. Buším do ní a dívám se, jak můj klacek mizí mezi jejími červenými půlkami. Pusu má otevřenou, aby z ní mohly volně proudit všechny ty vzdechy a steny. Jsou hlasitější a hlasitější. No tak, Ano. Nakonec se napne a silně vykřikne. Bouřlivě vrcholí.
263
444
E L James
V nečekaném popudu pod vlivem opojné kombinace rozvernosti a radosti křiknu na Anu: „Pořádně se drž!“ A přetáčím nás na záda. Ana vykřikne a zapírá se rukama o plexisklo kokpitu. Když nás převrátím zpátky, směje se. To je ta nejuspokojivější odezva, jakou si muž dokáže představit, a taky mě nutí do smíchu. „Teď jsem ráda, že jsem nesnídala!“ houkne na mě. „Jo, zpětně vzato, je to dobře, protože se to chystám udělat zas.“ Tentokrát se drží popruhů a zaklání hlavu, aby viděla přímo na zem, nad kterou visí. Radostně se chichotá a zvuk jejího smíchu se mísí se svistem větru. „Krásný, co?“ zavolám. „To jo.“ Vím, že nemáme moc času, protože termika tady není nic moc, ale je mi to jedno. Ana si to užívá…a já taky. „Vidíš ten knipl před sebou. Chytni ho.“ Snaží se ke mně otočit hlavu, ale pevně utažené popruhy jí to nedovolují. „No tak, Anastasie, vezmi to do rukou,“ naléhám důrazněji. Moje páka se mi pohne v rukou a já vím, že ji taky drží. „Chytni to pořádně. Drž to v klidu. Vidíš před sebou ten budík uprostřed? Musíš tu ručičku udržet na středu.“ Krásně plachtíme po přímé ose, červená bavlnka zůstává kolmo ke kokpitu. „Šikovná holka.“ Moje Ana. Nikdy necouvne před žádnou výzvou. A z nějakého nepochopitelného důvodu jsem na ni nesmírně pyšný. „Jsem ohromená, že jsi mi přenechal kontrolu,“ zahuláká zpátky. „To byste koukala, co všechno bych vás nechal dělat, slečno Steeleová. A teď už mi to vrať.“ Přebírám kontrolu nad kniplem a stáčím nás ve směru letiště, protože už začínáme ztrácet výšku. Myslím, že nás tam dokážu dopravit. Prostřednictvím vysílačky informuju Bensona a každého, kdo by mohl poslouchat, že se chystáme přistát, a dělám ještě jednu otočku, abych nás dostal blíž k zemi. „Teď se drž, bejby. Bude to trochu drncat.“
Grey
Zahajuju klesání a rovnám L-23, aby směřovalo vodorovně s ranvejí. Rychle se blížíme k travnaté ploše, na kterou s žuchnutím dosedáme. Daří se mi udržet obě křídla nad zemí, dokud nedojedeme ke stopce na samém konci ranveje. Odjišťuju poklop, otvírám ho, rozepínám si pásy a škrábu se ven. Protahuju se, odepínám si padák a usměju se na růžolící slečnu Steeleovou. „Tak jaké to bylo?“ ptám se a sahám dovnitř, abych jí rozepnul pásy a odepnul padák. „Bylo to mimořádné. Děkuju,“ přiznává a oči jí svítí radostí. „Bylo to něco víc?“ ptám se a doufám, že si nevšimla, s jakou nadějí v hlase. „Bylo to mnohem víc.“ Rozzáří se a já jsem najednou v sedmém nebi. „Tak pojď.“ Podávám jí ruku a pomáhám jí vylézt z kokpitu. Když seskočí dolů, beru ji do náruče a tisknu k sobě. Ještě jsem plný adrenalinu, a tak mé tělo okamžitě zareaguje na její měkkost. V nanosekundě mám ruce v jejích vlasech a zakláním jí hlavu, abych měl přístup k jejím ústům. Jednou rukou jí sjíždím po páteři až na bedra a mačkám si ji k probouzejícímu se rozkroku a moje rty si nárokují ty její v dlouhém, smyslném a majetnickém polibku. Chci ji. Tady. Teď. Na trávě. Zareaguje podobně, prsty má zapletené v mých vlasech, tahá mě za ně a prosí, abych si ji vzal, otvírá se mi jako květ. Odtrhávám se, abych se nadechl a přišel k rozumu. Proboha, na poli ne! Benson a Taylor jsou nedaleko. Z očí jí sálá touha, taky by to chtěla. Nedívej se na mě tak, Ano. „Snídaně,“ zašeptám dřív, než udělám nějakou hloupost. Otáčím se, beru ji za ruku a vyrážím zpátky k autu. „A co ten kluzák?“ diví se a snaží se stačit mému tempu. „Někdo už se o něj postará.“ Od toho Taylora platím. „My se teď najíme. Tak už pojď.“
445
446
E L James
Radostně vedle mě kráčí a sálá z ní štěstí; nevím, jestli jsem ji někdy viděl tak veselou. Její nálada je nakažlivá a já marně vzpomínám, jestli jsem se já sám někdy cítil tak povzneseně. Když jí otvírám dveře auta, neubráním se úsměvu od ucha k uchu. Z reproduktorů se valí hudba Kings of Leon a já vyjíždím z letiště zpátky k I-95. Na dálnici začne Aně pípat mobil. „Co to bylo?“ ptám se. „Upomínka na prášky,“ zamumlá. „To je dobře, skvělá práce. Nenávidím kondomy.“ Mrknu po ní koutkem oka a myslím, že jsem zahlédl, jak protočila oči, ale jistý si nejsem. „Líbilo se mi, když jsi mě představil Markovi jako svou přítelkyni,“ mění téma. „A nejsi snad?“ „Jsem? Myslela jsem, že jsi chtěl mít sub.“ „To jsem chtěl, Anastasie. A pořád chci. Ale už jsem ti říkal, že chci taky víc.“ „Jsem strašně šťastná, že chceš víc,“ řekne tiše. „Chceme se potěšit vzájemně, slečno Steeleová,“ popíchnu ji a zajíždím před International House of Pancakes – což je jedno z tátových hříšných potěšení. „IHOP?“ vyhrkne nevěřícně. Mustang zavrčí a ztichne. „Doufám, že už máš hlad.“ „Tady bych tě teda nikdy nečekala.“ „Táta nás do jedné z nich brával pokaždé, když byla máma na lékařské konferenci.“ Sedáme si do jednoho z jídelních boxů, čelem k sobě. „Bylo to naše tajemství.“ Pročítám menu a po očku sleduju Anu, jak si uhlazuje vlasy za uši a zkoumá, co by jí mohla palačinkárna nabídnout k snídani. Nedočkavě si olízne rty a já musím potlačovat přirozenou fyzickou reakci těla. „Už vím, co chci,“ vydechnu a přemítám nad tím, co by asi řekla na návrh skočit si se mnou na toalety. Naše oči se střetnou a já se dívám, jak se jí rozšiřují zorničky. „Chci to samé, co ty,“ vypraví ze sebe. Jako obvykle, slečna Steeleová necouvne před žádnou výzvou.
Grey
„Tady?“ Víš to určitě, Ano? Očima bloudí po tiché restauraci, až doputuje zpátky ke mně. Její pohled těžkne a smyslně vábí. „Přestaň si kousat ten ret,“ varuju ji. A i když bych to udělal moc rád, nebudu ji šukat na záchodě v IHOP. Ona si zaslouží víc, a upřímně – já taky. „Ne teď, ne tady. Tady si tě vzít nemůžu, tak mě nesváděj.“ Navíc jsme v tu chvíli vyrušeni. „Ahoj, jmenuju se Leandra. Můžu pro vás… ehm… dva…ehm… dnes po ránu… něco…?“ Ach bože. Předstírám, že tu rusovlasou servírku nevidím. „Anastasie?“ vyzývám ji. „Už jsem ti říkala, že chci to samé, co ty.“ Kčertu. To už mi mohla rovnou sednout na klín. „Nechcete vy dva ještě minutku, abyste si vybrali?“ ozve se číšnice. „Ne. My víme, co chceme.“ Nedokážu odlepit oči od Any. „Dáme si dvakrát originální palačinky z podmáslí s javorovým sirupem a k tomu plátek slaniny, dva pomerančové džusy, jednu kávu s odstředěným mlékem a jeden čaj English Breakfast, jestli ho máte.“ „Děkuju, pane. Bude to všechno?“ Dokonce i číšnici z nás zakolísá hlas. Zní dýchavičně a rozpačitě. Odvracím oči od Any a významným pohledem ji posílám pryč, což vzápětí udělá. „Vidíš, to prostě není fér,“ postěžuje si Ana tiše a přitom kreslí prstem na stůl osmičku. „Co není fér?“ „To, jak odzbrojuješ lidi. Ženy. Mě.“ „Já tě odzbrojuju?“ Jsem ohromen. „Neustále.“ „Jsou to jenom pohledy, Anastasie.“ „Ne, Christiane, je to mnohem víc než pohledy.“ Pořád to vnímá naopak, a tak jí ještě jednou říkám, jak odzbrojující je ona pro mě. Zamyšleně svraští obočí. „To je ten důvod, proč jsi změnil názor?“ „Jak, změnil názor?“ „No – na… ehm… na nás.“
447
448
E L James
Že bych změnil názor? Myslím, že jsem jenom trochu posunul hranice, to je všechno. „Nemyslím, že jsem tak docela změnil názor. Musíme jen jinak definovat naše podmínky, jinými slovy – posunout hranice. Může nám to fungovat, tím jsem si jistý. Chci tvou submisi v herně. Potrestám tě, když nebudeš dodržovat pravidla. A všechno ostatní… by mohlo být předmětem diskuse. To jsou mé podmínky, slečno Steeleová. Co o tom soudíte?“ „Takže s tebou budu moct spát? Ve tvé posteli?“ „To bys chtěla?“ „Ano.“ „Dobře, souhlasím. Mimoto, spím velmi dobře, když jsi v mé posteli. Netušil jsem, že bych mohl.“ „Měla jsem strach, že mě opustíš, když s tím vším nebudu souhlasit,“ přiznává trochu pobledlá. „Já nikam nejdu, Anastasie. A kromě toho…“ Jak si něco takového mohla myslet? Musím ji nějak povzbudit. „Řídíme se tvým doporučením, tvou definicí: kompromis. Poslalas mi to mailem. Zatím to na mě zabírá.“ „Jsem šťastná, že chceš víc.“ „Já vím,“ připouštím hřejivě. „Jak to, že to víš?“ „Věř mi. Prostě to vím.“ Něco jsi zmínila ve spánku. Servírka se vrací s naší snídaní a já sleduju, jak si ji Ana vychutnává. Zdá se, že „víc“ na ni zabírá. „Je to výborné,“ pochutnává si. „Líbí se mi, když jíš s chutí.“ „To asi bylo tím cvičením včera večer a vzrušením dnes ráno.“ „Bylo to vzrušující, viď?“ „Bylo to velmi hezké, pane Greyi,“ řekne a vkládá si do úst poslední kousek palačinky. „Smím se o to postarat?“ dodává. „O co – postarat?“ „Zaplatit za to jídlo.“ Odfrknu si. „To teda nesmíš.“ „Prosím. Přeju si to.“ „To už bys mě mohla rovnou vykleštit.“ Varovně vytáhnu obočí.
Grey
„Tohle je pravděpodobně jediné místo, kde si můžu dovolit zaplatit.“ „Anastasie, oceňuju tvou snahu. Opravdu. Ale ne.“ Rozladěně našpulí rty, když požádám rusovlásku o účet. „Nemrač se na mě,“ pohrozím jí a kontroluju hodinky; je 8:30. Ve čtvrt na dvanáct mám schůzku s lidmi z úřadu pro revitalizaci v Savannah, takže se musíme vrátit do města. Zvažuju, že to zruším, protože chci být s Anou, ale ne, to by bylo příliš. Běhám za ní, místo toho, abych se soustředil na práci. Priority, Greyi. S její rukou v mé odcházíme autu a vypadáme přitom jako jakýkoliv jiný pár. Ona má na sobě mou velkou mikinu a vypadá v ní přirozeně, uvolněně a krásně – a abych nezapomněl, je se mnou. Tři chlapi, kteří se courají dovnitř, ji bezostyšně okukují a ona si jich vůbec nevšímá, ani když jí majetnicky ovinu ruku kolem pasu. Ona vůbec netuší, jak je krásná. Otvírám jí dveře a ona se na mě hřejivě usměje. Na to bych si dokázal zvyknout. Zadávám do navigace adresu její matky a za poslechu Foo Fighters vyrážím na sever k I-95. Ana si ťuká nohou do rytmu. Tahle hudba se jí líbí – ryze americký rock. Provoz na dálnici už je hustší, do města míří lidé za prací. Ale to nevadí: jsem tu s ní rád, rád s ní trávím čas. Držím ji za ruku, dotýkám se jejího kolena, dívám se, jak se směje. Vypráví mi o předchozích návštěvách Savannah; nemá ráda to vedro, ale oči jí září, když mluví o mámě. Dnes večer bude zajímavé sledovat její soužití s mámou a otčímem. S trochou lítosti zastavuju před jejich domem – přál bych si, abychom se mohli takhle zašít na celý den; posledních dvanáct hodin bylo… hezkých. Byly víc než hezké, Greyi. Byly skvělé. „Nechceš jít dál?“ ptá se nesměle. „Musím pracovat, Anastasie, ale večer budu zpátky. V kolik to bylo?“ Navrhuje sedmou hodinu a teprve pak se podívá na mě, oči jí pořád radostně svítí. „Děkuju… za to víc.“ „Potěšení je na mé straně, Anastasie.“ Políbím ji a přitom si kradu její krásnou, sladkou vůni.
449