Adele Ashworth
Zamilovaný vévoda
c
T
uto knihu věnuji Maxine Harrison Garlickové, nejmilejší hlasové učitelce – své hudebně nadané babičce, jež dala přednost lásce před slávou. Jež se vzdala kariéry na operních divadelních prknech a ve třicátých letech utekla s mořským biologem hrajícím na trumpetu do Seattlu. Chybíš mi, babi. A neboj, cvičím…
Kapitola
první
c Londýn, Anglie Únor, 1861
C
olin Ramsey, třetí vévoda z Newarku, byl do Lottie Anglické zamilovaný už tři a půl roku. Její skutečné jméno vévoda neznal, protože jí nikdy nebyl oficiálně představen. Učarovala mu však svým zpěvem na jevišti a vévodova představivost pracovala na plné obrátky. Obával se, že tahle kráska v něm bude vyvolávat erotické sny až do konce života – tedy určitě minimálně do té doby, než ji dostane do postele. Přesně takový obraz měl před očima, když vstupoval do budovy Královské italské opery v Covent Garden v Londýně. Byl rozhodnutý se s ní dnes konečně setkat tváří v tvář. Už dvakrát se k ní pokusil po představení dostat do šatny, ale vždycky se jí podařilo šikovně se mu vyhnout. Jednou se běžela znovu klanět publiku, jež ji zbožňovalo, a podruhé utekla z divadla dřív, než se k ní vůbec dostal. Lottie Anglická byla prostě záhada a Colin přemýšlel, proč mu vlastně tak leží v hlavě. Nikdo nevěděl, 9
kdo doopravdy je. Všichni ji znali jen jako anglickou zpěvačku s nejkrásnějším koloraturním sopránem. Dnes večer zpívá Zuzanu z Mozartovy Figarovy svatby. Colin bude jako vždy sedět v lóži a sledovat představení, ale tentokrát se nenechá jen tak odbýt. Nebude čekat až na konec představení, ale pokusí se ji zastihnout už během poslední přestávky. Je přece vévoda z Newarku, takže těžko může jeho návštěvu odmítnout. Jindy sebevědomý Colin se cítil jako zamilovaný školák. Zrovna přicházel ke svým nejlepším přátelům – k Samsonu Carlisleovi, vévodovi z Durhamu, a jeho mladé novomanželce Olivii, kteří postávali ve foyeru opery a popíjeli šampaňské. Všichni, kdo ho osobně znali, věděli o jeho pobláznění rozkošnou Lottie a svým způsobem se na jeho účet bavili a občas ho popichovali. Nejinak tomu jistě bude i dnes večer, pomyslel si. Vzduch byl nabitý kouzlem blížícího se představení. Colin kývl na pozdrav několika dámám postávajícím v plném foyeru ozářeném světlem z nástěnných svícnů a křišťálových lustrů. Měl na sobě svůj nejlepší černý hedvábný oblek s aksamitovým límcem a manžetami, bílou košili s náprsenkou a uhlově černou vestou. To vše doplňovala vázanka se sponou s onyxem. Vlasy měl sčesané z čela, tváře hladce oholené a kolem sebe šířil jemnou pižmovou vůni. Doufal, že na Lottie Anglickou dobře zapůsobí. Olivia ho zaznamenala první a oči se jí radostně rozzářily, když se postavil vedle ní. „Koukám, že ses pro Lottie pěkně vyparádil.“ Sam si odfrkl. Colin se usmál, vzal Oliviinu ruku do své a lehce ji políbil na tvář. „Právě jsem o tom přemýšlel.“ 10
„Vypadá to, že na nic jiného nemyslíš,“ zavrčel Sam. „Aspoň poslední dobou.“ Colin pokrčil rameny. „Je zimní operní sezona.“ „Jistě,“ souhlasila Olivia. Kývla na Colina a ustoupila až ke zdi, jako by tam měli víc soukromí. Usrkla šampaňské a špitla: „Zaslechla jsem o ní nějaké klepy…“ Colin nadzvedl obočí. „Miluju klepy.“ „Zvlášť ty, co se tě týkají, co?“ popíchl ho Sam a přemáhal se, aby se nezasmál. Colin jeho poznámku ignoroval a soustředil se se zvědavostí v očích na Olivii. „Tak cos zaslechla?“ Olivia se zhoupla ze špiček na paty a zpátky a usmála se na něj. „Když jsem vyšla z toalety, zaslechla jsem skupinku lidí, kteří vypadali, že se vyznají, jak si povídají, že je dcerou vikomta.“ Sam se zasmál, napil se šampaňského a prohlásil: „To jsou jen směšné klepy.“ Colinovi přišla tahle informace taky nedůvěryhodná. „Dcera šlechtice by přece nestála na jevišti,“ povzdechl si. „Obávám se, že je to opravdu zase jeden z výmyslů, které se o ní v poslední době šíří.“ „Ale na každém šprochu pravdy trochu,“ usmála se Olivia a natáčela si pramínek vlasů na prst. „Aspoň na těch řečičkách, co jsem zaslechla o tobě, něco je.“ „Madam,“ vyhrkl Colin naoko zděšeně, „co vám zase váš manžel napovídal?“ Sam odpověděl za ni: „Nic, co by už nezaslechla špitat si na dámských toaletách.“ Colin k ní naklonil hlavu. „No, pokud jste něco takového o mně zaslechla právě tam, tak na tom něco pravdy bude.“ „Opravdu?“ zasmála se pobaveně Olivia. „Takže jsi skutečný milovník žen?“ 11
Colin si vzal od procházejícího číšníka sklenku šampaňského. „To uvidím až později večer.“ Sam zakroutil hlavou a suše se usmál. „Takže se tu potom sejdeme a řekneš nám, jestli se ti ji podařilo získat.“ Nebyla to otázka, spíš konstatování. Colin pokrčil rameny. „Ujišťuju vás, že jednou mi rozkošná Lottie bude ležet u nohou.“ Napil se a se sklenkou v ruce ukázal na Sama. „Pak si vzpomeneš, že jsem to říkal.“ Olivia se znovu zasmála. „Odhodlání mu tedy rozhodně nechybí, že, drahoušku?“ Sam zakroutil hlavou, ale neřekl nic. „O čem to tu diskutujete?“ ozval se za nimi přátelský baryton. Colin se obrátil, aby se přivítal se svým přítelem sirem Thomasem Kilbornem. Byl to statný, trochu obtloustlý červenolící muž s černými prořídlými vlasy, sčesanými od ucha k uchu přes jinak holou lebku, který dohlížel na Colinovu tajnou práci pro britskou korunu. „Dobrý večer, sire Thomasi,“ usmál se dobromyslně Colin. „Mluvíme zrovna o dívkách, které nám padají k nohám.“ „Aha, takže zase Lottie Anglická.“ Olivia udělala dva kroky k postaršímu muži a políbila ho na tvář. „Dobrý večer, sire Thomasi.“ „Madam, dnes večer vypadáte úchvatně. Ostatně jako vždy,“ odpověděl a trochu se odtáhl, aby si ji prohlédl. Měla na sobě tmavě rudé saténové šaty. Poté se obrátil k Samovi a lehce se uklonil. „Vaše Milosti.“ Sam pokynul hlavou a zeptal se: „Kde jste nechal svou krásnou ženu?“ Sir Thomas si s trochou nadsázky povzdychl: „Nemám tušení. Hned jak jsme sem vešli, přestala si mě všímat a vydala se ke skupince nějakých klevetilek.“ 12
„Jak typické pro ženy, co?“ poznamenal Colin. Siru Thomasovi zacukalo v koutcích, až se mu zatřásly licousy. „Po pravdě řečeno, je to docela úleva. Protože celý večer do mě bude šťouchat vějířem, aby se ujistila, že nespím.“ „Vypadá to, že jste z dnešního večera nadšený stejně jako já,“ zabručel jízlivě Sam. Olivia zakašlala a nenápadně do něj píchla vějířem. Zdálo se, že je to obecný jev vlastní všem ženám. „Občas je nezbytné přinést nějakou oběť těm, které milujeme.“ Starší muž se zasmál a uhladil si vlasy na hlavě. „Taky vás sem dotáhla, co?“ Sam se napil šampaňského. „Nebudu zabíhat do podrobností, ale je to tak. Moje nadšení pro operu je stejné jako nadšení čistit si zuby.“ Ve foyeru se rozezněl zvonek a přehlušil smích a štěbetání hostů, aby jim oznámil, že představení zanedlouho začne. „Drahý,“ popíchla ho Olivia a zavěsila se do jeho rámě, „myslím, že bychom neměli zmeškat začátek.“ „Nemůžu se dočkat,“ zavrčel Sam. „To já taky ne,“ přidal se Colin, i když jeho nadšení bylo nesrovnatelně větší než nadšení obou přítomných mužů, které sem dotáhly jejich ženy. Sam se pochybovačně na přítele podíval. „Cože jsi dneska ohledně setkání se slavnou slečnou Lottie Anglickou tak tajemný?“ Colin se škrobeně zasmál a nervózně si uhladil vázanku. „Chystám se během první árie vyskočit na jeviště a vyznat jí svou lásku. Těžko mi uteče, když budu stát před ní.“ „Bože můj,“ vložil se do hovoru sir Thomas. „Hlavně nezpívejte.“ 13
Olivia se zasmála. Sam na přítele nevěřícně zíral. „Je ti, doufám, jasné, že když uděláš takovou pitomost, že se k tobě nebudu znát?“ Colin pokrčil rameny. „Láska něco stojí.“ Olivia ho láskyplně popleskala po tváři. „Potřebuješ ženu.“ „Asi jako to čištění zubů,“ zavrčel Colin. „Ledaže by Sam měl v úmyslu tě opustit.“ „V tom případě nemáš šanci,“ odsekl Sam. Olivia zářila. „Jak vidíš, jsem zadaná. Ale možná si tě po dnešku bude chtít vzít Lottie.“ Colin si dal dva pořádné doušky šampaňského. „Řekl bych, že ta šance je mizivá.“ Sir Thomas se usmíval. „Zvlášť jestli opravdu uděláte tu pitomost a objevíte se během představení na jevišti. Bude se vám vysmívat celá Anglie.“ Olivia naklonila hlavu a pobaveně si ho prohlížela. „Takže jak se opravdu chceš se svou vyvolenou setkat? Neměli bychom ji sem zavolat?“ Colin pokrčil rameny. „Chci se za ní zastavit v šatně během poslední přestávky.“ Všichni tři, včetně Sama, se zasmáli. Což znamenalo, že ho nejen považují za zamilovaného mladíčka, ale že mu vůbec nevěří. „Během přestávky,“ opakovala Olivia a zamyšleně se zamračila. Colin si ji prohlížel. „Co jiného může osamělý a zoufalý muž udělat?“ Sir Thomas si odkašlal. „Zatímco budete přemýšlet o své… nabídce –“ „Máte na mysli o přepadení,“ vpadl jim to toho Sam. „Chudák holka.“ „To jistě,“ souhlasil sir Thomas. „Rád bych si s vá14
mi, Coline, ještě promluvil, než s tou kráskou ztratíte hlavu a než vás za váš čin na jevišti odvezou do blázince.“ „To je ale důvěra…,“ zamumlal Colin a dopil sklenku. „Měli bychom si jít sednout, drahoušku,“ dožadovala se Olivia a zatahala manžela za rukáv. „Přece bys nechtěl přijít do lóže až po zahájení.“ „To by mě ani nenapadlo,“ zalhal Sam a s nuceným úsměvem se zadíval na manželku. Olivia se obrátila k siru Thomasovi a nadzvedla si sukni. „Sire Thomasi, doufám, že se ještě uvidíme během přestávky.“ Starší muž se zhoupl na špičkách. „Jistě, madam. Budu tady ve foyeru se svou ženou.“ „Budu se těšit. A drahý Coline,“ obrátila se k příteli a prohlédla si ho od hlavy k patě, „chovej se slušně.“ „Neboj se, drahá Olivie, udělám všechno pro to, abych se ovládl,“ odpověděl s hranou vážností. „Ale jak jsem řekl, tohle bude nezapomenutelná noc. Aspoň pro mě.“ Olivia se narovnala a mrkla na něj. „Doufám, že nás pak budeš detailně informovat. Uvidíme se za chvíli v lóži.“ Otočila se a odvlekla manžela do chodby vedoucí k lóžím, teď plné hostů mířících na svá místa. Colin odložil prázdnou sklenku na stolek a vydal se se sirem Thomasem na druhý konec foyeru. Chvíli počkali, až se poslední opozdilci vzdálí, aby si mohli v klidu popovídat. Colinova nervozita ze setkání s božskou Lottie narůstala a nepřál si nic jiného, než mít tento rozhovor za sebou a sledovat zvedající se oponu a zář světel dopadající na ženu, jež mu nedala spát. „Tak co pro mě máte?“ zeptal se netrpělivě, jakmile osaměli. 15
Sir Thomas se napjatě rozhlédl kolem. „Charles Hughes,“ sykl a zvedl sklenku se šampaňským ke rtům. „Charles Hughes?“ zopakoval Colin a nervózně si třel zátylek. Sir Thomas se zamračil a přikývl. „Hrabě z Brixhamu. Zdá se, že má… zajímavé kontakty se zahraničím.“ Colin sepjal ruce za zády, aby potlačil znepokojení. „Jaké zajímavé kontakty?“ Sir Thomas se nadechl, zadržel vzduch v plicích a pak pomalu vydechl. Upřeně se díval na koberec pod nohama. „To nevíme přesně. Ale domníváme se, že se snaží prodat jisté informace, které získal jako člen různých výborů ve sněmovně.“ Ve Sněmovně lordů, došlo okamžitě Colinovi. Hraběte z Brixhamu znal pouze podle jména, možná si s ním jednou dvakrát potřásl rukou. Ale obvinění z nezákonného jednání se muselo zakládat na nějakých důkazech. „Proč?“ zeptal se. „Co na něj máte?“ Sir Thomas se na něj podíval se zahloubaným výrazem v obličeji. Tmavé obočí vystřelilo nahoru. „Topí se až po uši v dluzích. Propadl hazardu.“ Zamyslel se a pak dodal: „Je v situaci, kdy pro peníze udělá cokoliv.“ Colin se snažil soustředit se na detaily případu, o němž ho sir Thomas informoval, spíš než na bujné křivky slavné sopranistky, jež by se zanedlouho měla objevit na jevišti. „A co očekáváte ode mě?“ zeptal se konečně. Sir Thomas jedním hltem vyprázdnil sklenku. Olízl si rty a pronesl: „Chtěl bych, abyste ho navštívil u něj doma –“ „Sire Thomasi, víte přece, že nejsem žádný vyšetřovatel,“ přerušil ho Colin, naklonil hlavu a nedůvěři16
vě si ho prohlížel. „Copak nemáte nikoho jiného, koho byste k němu poslal?“ Muž neoblomně zakroutil hlavou. „Ne. Kdybychom tam poslali někoho od nás, pojal by podezření. Vy se tam objevíte jako bohatý šlechtic, který chce utratit peníze za jeho starožitný klavír.“ Colin se nevěřícně zasmál. „To myslíte vážně?“ „Samozřejmě,“ přišla okamžitá odpověď. „Žádný klavír nepotřebuju,“ usmál se Colin pobaveně, i když věděl, že se brání marně. „Mám dokonalé piano. A stejně na něj nehraju.“ Sir Thomas se poškrábal v licousech, ušklíbl se a znovu se rozhlédl po prázdném foyeru. „Je to ale dobrý důvod k návštěvě a hrabě jistě svůj klavír rád prodá. Je v bezvýchodné situaci a klavír mu nějakou tu penci hodí.“ Povzdechl si. „Rád bych, abyste se trochu po jeho domě porozhlédl a zjistil, jak ten muž žije. Zajímalo by mě, jaký má majetek. Jakmile se domluvíte na prodeji nástroje, požádáte o kupní smlouvu. To bude všechno, co po vás budu chtít. To snad můžete udělat, ne?“ Jistěže to mohl udělat, byl přece profesionál. Mlčel a přemýšlel o návrhu, který mu jeho nadřízený přednesl. Sir Thomas vycítil jeho pochybnosti, a tak dodal: „Je to pro dobro Anglie, chlapče.“ Tahle slova rozhodla. Jak by mohl jeho nabídku odmítnout? „Dejte mi tak týden času.“ Sir Thomas se široce usmál. „To nebude problém. Hrabě má sestru. Asi před třemi nebo čtyřmi lety byla uvedena do společnosti. A co jsem tak zaslechl, zatím každého nápadníka odmítla. Možná byste se jí mohl dvořit.“ Colin si odfrkl. „To nepřipadá v úvahu.“ 17
Starší muž potřásl hlavou. „Přesně jak říkala hraběnka z Durhamu – potřebujete ženu.“ Sir Thomas přátelsky poklepal Colinovi po rameni. Pak se otočil a vydal se hledat manželku, dřív než mu stihne vyčinit, že nestihl začátek představení, usoudil Colin. S ženami jsou vždy jen potíže – lehkovážně utrácejí peníze, fňukají, když je nezahrnete luxusem, a stále vás sekýrují kvůli něčemu, co vůbec není důležité. Nepotřeboval manželku, potřeboval milenku, která by nic takového nedělala. Připadalo mu, že už je to hrozně dávno, co měl v posteli nějakou ženu. Problém byl, že jediná žena, po níž teď toužil, byla rozkošná a velmi nadaná Lottie Anglická. Rychle potlačil vzrušení, které se ho při pomyšlení na zpěvačku zmocňovalo, a zamířil ke schodišti právě ve chvíli, kdy orchestr začal hrát.
18
Kapitola
druhá
c
L
ottie Anglická na jevišti jako vždy zářila. Colin seděl vedle Sama a Olivie v lóži, kterou si dlouhodobě pronajal poté, co sopranistku slyšel zpívat poprvé. Tehdy ještě nebyla taková hvězda jako dnes. Byl jí zcela posedlý – nejen krásou, okouzlujícím výkonem a působivým hlasem, ale hlavně její schopností podmanit si celé jeviště, přitáhnout pozornost všech diváků. Obdivoval její nákladný kostým, bílou, vysoko vyčesanou paruku, pod níž schovávala vlastní vlasy, a půvabný obličej pod nánosem divadelních šminek. Vypadala elegantně a vyrovnaně. Měla vysoké lícní kosti, oválný obličej, útlý pas zdůrazňoval bujné poprsí, které po celá léta obdivoval. A zpívala jako anděl na chóru. „Je úžasná,“ zašeptala Olivia, když Lottie dozpívala první árii a obecenstvo ji odměnilo potleskem. Po celou dobu vystoupení Colin zářil hrdostí a uspokojením, které příliš nedávalo smysl, protože Lottie nebyla jeho – zatím. Věřil však, že to už dlouho trvat nebude. 19
Konečně se přiblížila poslední přestávka mezi jednáními a Colinovi se vzrušením rozbušilo srdce. Nastal čas, aby se vydal do její šatny. Pokud se ohlásí jako vévoda z Newarku, těžko ho bude moci odmítnout. Nerad používal titul k dosažení svých cílů, ale v tomto případě neměl jinou možnost. Jeho představivost pracovala na plné obrátky a cítil se na pokraji zoufalství. Musí zjistit, jestli v něm její přítomnost bude vyvolávat stejné vzrušující pocity, jako když o ní sní. Během poslední scény před přestávkou se podíval na Olivii se Samem. Pobavilo ho, když si všiml, jak se Sam mermomocí snaží udržet víčka otevřená. Napadlo ho, kolik džentlmenů v hledišti bojuje se stejným problémem. Zdálo se, že Olivia je představením uchvácena stejně jako on, i když pravděpodobně z jiných důvodů. Stiskl jí ruku, jako by ji žádal o to, aby mu popřála štěstí. Podívala se na něj a potřásla hlavou. „Chovej se rozumně,“ zamumlala. Colin na ni mrkl, vstal a opustil lóži. Ještě nikdy nebyl během představení za jevištěm, takže netušil, co od své návštěvy může čekat. Byl rozhodnutý udělat, co bude v jeho silách, aby se tam bez povšimnutí dostal. Kdyby se mu Lottie vysmála do obličeje a odmítla ho, nesnesl by, aby u takového pokoření byl někdo známý. Orchestr hrál poslední takty třetího dějství, když Colin sebevědomě s hlavou vztyčenou zamířil do zákulisí. Opatrně sešel ze schodů a zamířil vlevo chodbou vedoucí do orchestřiště. Potkal jen dva muže, kteří ho sotva zaznamenali. Měl jen chvíli na to, než propukne aplaus a oznámí tak přestávku před posledním dějstvím. Chtěl se dostat dovnitř dřív, než si ho někdo všimne. Konečně zahlédl u dveří vedoucích do zákulisí strážce. 20