Kapitola první
Alibi
Abby
Cítila jsem, že se to blíží: sílící, vytrvalá nejistota,
která se mi šířila těsně pod kůží. Čím víc jsem se ji snažila ignorovat, tím byla nesnesitelnější: svrbění, co potřebuje poškrábat, bublinka stoupající na hladinu. Můj otec říkal, že ta naléhavá potřeba utíkat, když se všechno chystá pokazit, je jako nervový tik – obranný mechanismus, Abernathyům vrozený. Cítila jsem ji svého času pár vteřin před požárem, a cítila jsem ji i teď. Seděla jsem v Travisově ložnici pouhých několik hodin po ohni, srdce mi uhánělo jako zběsilé a svaly mi cukaly. Vnitřní nutkání mě táhlo ke dveřím. Nařizovalo mi odejít; utéct pryč, kamkoliv, jen ne sem. Ale poprvé v životě jsem nechtěla odejít sama. Stěží jsem se dokázala soustředit na ten hlas, jejž jsem tolik milovala; popisoval, jak se bál, že mě ztratí, a jak měl blízko k úniku, ale přesto běžel opačným směrem, za mnou. Zemřelo hodně lidí, mnozí z nich byli cizí studenti ze Státní, ale některé jsem vídala v jídelně, na přednáškách, na jiných zápasech.
Nadherna_svatba_cz.indd 9
23.04.15 16:38
10
Jamie McGuire
Jaksi se stalo, že jsme přežili a teď jsme seděli sami v jeho bytě a snažili jsme se to všechno nějak zpracovat. Prožívali jsme strach, cítili jsme pocit viny… kvůli těm, co zemřeli, a že jsme naživu. Připadalo mi, jako bych měla plíce plné pavučin a plamenů, a nemohla jsem dostat z nosu čpavý pach spálené kůže. Nedal se potlačit, a i když jsem se osprchovala, pořád tu byl, smísený s mátovou a levandulovou vůní mýdla, jímž jsem se ho snažila vydrhnout. Stejně nezapomenutelné byly zvuky. Sirény, nářek, ustaraný a zpanikařený hovor a křik lidí, kteří přijížděli na místo požáru a zjišťovali, že nějaký přítel či kamarád je ještě uvnitř. Všichni vypadali stejně, špinaví od sazí, se stejným výrazem zmatku a zoufalství v obličeji. Byl to zlý sen. Přestože mi soustředění dalo nesmírnou práci, slyšela jsem, jak říká: „Jediné, čeho se bojím, je život bez tebe, Holubičko.“ Měli jsme ohromné štěstí. I v temném koutě Vegas, kde nás napadly Bennyho gorily, jsme přesto pořád byli ve výhodě. Travis byl neporazitelný. Ale to, že patřil ke Kruhu a pomáhal organizovat zápas v nebezpečných podmínkách, což mělo za následek smrt bezpočtu studentů… to byl boj, v němž nemohl zvítězit ani Travis Maddox. Náš vztah přestál spoustu věcí, ale Travisovi hrozilo skutečné nebezpečí, že půjde do vězení. I když o tom ještě nevěděl, byla to jediná překážka, která nás mohla rozdělit. Jediná překážka, kterou jsme neměli pod kontrolou. „Pak se nemáš čeho bát,“ řekla jsem. „Budeme spolu navěky.“ Vzdychl a pak mi přitiskl rty k vlasům. Netušila jsem, že je možné mít v sobě tolik citu k jediné osobě. Ochraňoval mě. Teď byla řada na mně, abych ochránila jeho. „To je ono,“ řekl.
Nadherna_svatba_cz.indd 10
23.04.15 16:38
Nádherná svatba
11
„Co?“ „V momentě, kdy jsem tě potkal, jsem věděl, že na tobě je něco, co potřebuju. Nakonec vůbec nešlo o něco. Šlo prostě o tebe.“ Celá jsem roztála. Milovala jsem ho. Milovala jsem ho a musela jsem udělat všechno, co bylo v mých silách, abych ho uchovala v bezpečí. Ať to bylo cokoli – ať to bylo sebešílenější. Stačilo jen přemluvit ho k tomu. Opřela jsem se o něj, přitiskla jsem se mu tváří k hrudi. „Jde o nás, Trave. Nic nemá smysl, pokud nejsme spolu. Všiml sis toho?“ „Všiml? Tvrdím ti to celý rok! Je to oficiální. Holky, zápasy, odchod, Parker, Vegas… dokonce i požáry. Náš vztah vydrží všechno.“ „Vegas?“ zeptala jsem se. V tom okamžiku se mi v hlavě zrodil úplně šílený plán, ale dávalo to smysl, když jsem se zadívala do jeho něžných hnědých očí. S těma očima dávalo smysl všechno. Obličej a krk měl pořád ještě pokryté směsí sazí a potu, připomínkou, jak málo chybělo, abychom přišli o všechno. Horečně jsem uvažovala. Stačí nám jen pár nezbytností a za pět minut můžeme vyrazit. Oblečení si nakoupíme tam. Čím dřív odjedeme, tím líp. Nikdo neuvěří, že by dva lidé naskočili do letadla hned po tak obrovské tragédii. Nedávalo to smysl, a právě proto jsme to museli udělat. Musela jsem odvézt Travise dost daleko odtud, za nějakým konkrétním účelem. Něco uvěřitelného, i když bláznivého. Naštěstí nebylo bláznovství pro Travise a pro mě nic nepředstavitelného a bylo možné, že vyšetřovatelé zapochybují o věrohodnosti desítek svědků, kteří viděli Travise tu noc zápasit v suterénu Keaton Hall – pokud budou mít dů-
Nadherna_svatba_cz.indd 11
23.04.15 16:38
12
Jamie McGuire
kaz, že jsme se pár hodin poté brali ve Vegas. Bylo to naprosté šílenství, ale nic jiného mě v tuhle chvíli nenapadalo. Neměla jsem čas vymýšlet nějaký lepší plán. Už jsme měli být pryč. Travis na mě vyčkávavě hleděl a čekal, až bude moci bezpodmínečně přijmout všechno, co vyjde z mé šílené pusy. Milovala jsem ho. Krucinál, milovala jsem ho a nemohla jsem ho teď ztratit, ne po tom všem, s čím jsme bojovali, abychom se ocitli až v tomhle okamžiku. Podle všech měřítek jsme byli na manželství moc mladí, moc nevyzpytatelní. Kolikrát jsme si navzájem ublížili, jednu chvíli jsme na sebe řvali a vzápětí spolu padli do postele? Ale právě jsme viděli, jak je život křehký. Kdoví, kdy přijde konec a jednoho z nás smete? Dívala jsem se na něj a byla jsem rozhodnutá. Je můj a já jsem jeho. Jestli jsem něco věděla s jistotou, pak to, že jenom na těch dvou věcech záleží. Svraštil čelo. „Jo?“ „Uvažovals o návratu?“ Zvedl obočí. „To pro mě asi není dobrý nápad.“ Před několika týdny jsem mu zlomila srdce. Travis pronásledoval Američino auto, když pochopil, že je po všem – to jsem měla ještě čerstvě v paměti. Chtěl zápasit pro Bennyho ve Vegas, a k tomu jsem se vracet nechtěla. Ani kvůli němu ne. Prošel si peklem, když jsme se rozešli. Prosil mě na kolenou, abych se k němu vrátila, a já byla pevně rozhodnutá nikdy se nevracet ke svému životu v Nevadě. Odešla jsem. Byla bych úplně blbá, kdybych po něm žádala, aby se vrátil. Napůl jsem očekávala, že mě pošle do háje, když se o tom vůbec zmiňuju, ale byl to jediný plán, který jsem měla, a byla jsem zoufalá. „Co kdybychom tam odjeli jen na jednu noc?“ Jedna noc mi stačila. Stačilo nám jen být někde jinde.
Nadherna_svatba_cz.indd 12
23.04.15 16:38
Nádherná svatba
13
Rozhlédl se po ložnici, pátral ve tmě po tom, co jsem podle něj chtěla slyšet. Nechtěla jsem být taková, holka, co není upřímná a způsobí tím obrovské, pitomé nedorozumění. Ale nemohla jsem říct Travisovi pravdu o tom, proč jsem ho právě požádala o ruku. Nikdy by s odjezdem nesouhlasil. „Na jednu noc?“ Očividně neměl zdání, jak reagovat. Patrně to považoval za test, ale jediné, co jsem si přála, bylo, aby řekl ano. „Vezmi si mě,“ vyhrkla jsem. Pootevřel ústa, nehlasně se zajíknul. Čekala jsem celé věky, než se mu rty zvlnily úsměvem a přitiskl je na mé. Z jeho polibku křičelo tisíc různých emocí. Mozek mi bobtnal protichůdnými myšlenkami, plnými úlevy i paniky. Vyjde to. Vezmeme se. Travis bude mít alibi a všechno dobře dopadne. A sakra. Kruci. Do háje. Do prdele. Budu se vdávat! Travis Abby Abernathyová se proslavila jednou věcí: neproniknutelností. Klidně dokázala spáchat zločin a usmívat se, jako by se nic nedělo, lhát bez mrknutí oka. Jen jeden člověk na světě měl šanci ji prokouknout, a ten jediný člověk na to musel kápnout, pokud u ní chtěl mít šanci. Já. Abby ztratila dětství a já ztratil mámu, takže jsme na tom byli stejně, oba jsme měli co dělat, abychom se udrželi v obraze. To mě znervózňovalo, a poté, co jsem o to v uplynulých měsících usiloval, jsem dospěl k řešení:
Nadherna_svatba_cz.indd 13
23.04.15 16:38
14
Jamie McGuire
Abbyina přetvářka spočívala v tom, že žádná neexistovala. Většině lidí by to asi nedávalo smysl, ale já to chápal dokonale. Právě nepřítomnost přetvářky ji prozrazovala. Klid v jejích očích, něžný úsměv, uvolněná ramena – to všechno mě upozorňovalo, že se něco děje. Kdybych ji neznal, možná bych si myslel, že tohle je happyend, ale něco měla za lubem. Seděli jsme na letištním terminálu a čekali na nástup do letadla směr Vegas, Abby se ke mně tulila a já věděl, že by se to snadno dalo ignorovat. Pořád zvedala ruku, civěla na prsten, který jsem jí koupil, a vzdychala. Paní středního věku naproti nám pozorovala mou snoubenku a usmívala se, patrně vzpomínala na časy, kdy měla sama celý život před sebou. Nevěděla, co ty vzdechy ve skutečnosti znamenají, ale já o tom měl svou představu. Bylo těžké radovat se z toho, co se chystáme udělat, když nám nad hlavami viselo tolik úmrtí. Ne, vážně, doslova nad hlavami. Na televizní obrazovce na zdi probíhaly místní zprávy. Střídaly se v nich záběry požáru a nejnovější aktualizace. Mluvili s Joshem Farneyem. Byl celý od sazí a vypadal děsně, ale byl jsem rád, že se z toho dostal. Byl pěkně nametený, když jsem ho potkal před zápasem. Většina lidí, co přišli do Kruhu, buď už dorazila opilá, nebo se namazala během čekání, až si já a můj protivník začneme vyměňovat rány. Když se místností začaly šířit plameny, všem se v žilách rozpumpoval adrenalin – dost na to, aby vystřízlivěli i ti nejopilejší. Litoval jsem, že se to stalo. Ztratili jsme moc lidí, a v takové situaci vám není zrovna do ženění. Ze zkušenosti jsem věděl, že vzpomínka na tragédii se dá špatně potlačit. Spojovat tohle datum s něčím, co budeme rok co rok oslavovat, ji udrží v popředí a uprostřed našich myšlenek. Kruci, ještě
Nadherna_svatba_cz.indd 14
23.04.15 16:38
Nádherná svatba
15
pořád vynášeli mrtvoly, a já se choval, jako by to byla jen drobná nesnáz. Po světě chodili rodiče, kteří neměli zdání, že už nikdy nespatří své děti. Ta sobecká myšlenka vedla k pocitu viny, a pocit viny vedl ke lži. Byl to každopádně čirý zázrak, že jsme se brali zrovna teď. Ale nechtěl jsem, aby si Abby myslela, že nejsem kurva rozparáděný z naší nadcházející svatby. Jak jsem ji znal, špatně by si to vyložila a pak by změnila názor. A tak jsem se soustředil na ni a na to, co jsme se chystali udělat. Chtěl jsem být normální ženich, tak nadšený, že se div nepoblinká, a ona si nic horšího nezasloužila. Nebylo by to poprvé, co bych předstíral, že mi nesejde na něčem, co ve skutečnosti nemůžu dostat z hlavy. Živoucí důkaz se ke mně právě tulil. Na televizní obrazovce stála s vážnou tváří reportérka před Keaton Hall a držela mikrofon oběma rukama, ustaranou vrásku mezi obočím. „… otázku budou klást rodiny obětí: kdo to zavinil? Kdo ponese zodpovědnost? Vracím ti slovo, Kente.“ Najednou se mi opravdu udělalo nanic. Umřelo tolik lidí, samozřejmě, že za to poženou někoho k odpovědnosti. Je to Adamova vina? Zavřou ho? Zavřou mě? Přitiskl jsem Abby k sobě a políbil ji do vlasů. Slova se ujala žena za zpravodajským pultem, promluvila a mně začala nekontrolovatelně poskakovat kolena. Jestli nás brzy nevyzvou k nástupu do letadla, možná Abby popadnu a do Vegas se rozběhnu. Připadalo mi, že bych to možná zvládl rychleji než letadlo. Zaměstnankyně letecké společnosti nám začala vydávat pokyny stran nástupu k letu, hlas jí stoupal a klesal v rytmu předepsaného hlášení, které patrně četla už milionkrát. Mluvila jako ta učitelka z kreslených grotesek Peanuts: znuděně, monotónně a nesrozumitelně.
Nadherna_svatba_cz.indd 15
23.04.15 16:38