20
O KOZLÍKU NEBOJSOVI
Byla jednou jedna stařenka a ta měla pěkného kozlíka. Říkala mu Nebojsa. Žili spolu v chaloupce u lesa, stařenka ve světnici, kozlík ve chlívku. Jednou se stařenka vypravila na nákup do supermarketu a kozlík zůstal doma sám. Dostal hlad, a tak si řekl, že se podívá po něčem na zub. Odstrčil závoru, otevřel dvířka a vyběhl z chlívku ven. V síni našel hrnec kaše, hlávku zelí, knedlíky od večeře a pár cibulí a všecko spořádal. Zapil to plzeňskou dvanáctkou, která se chladila na třetím schodu, a pak si vlezl do stařenčiny postele. Tam se mu převelice zalíbilo. Zavřel oči a blaženě chrupal. Probudila ho až stařenka, která se vrátila z nákupu. Sotva otevřela dveře, kozlík se na ni obořil: „Ode dneška já budu bydlet ve světnici, a ty se přestěhuj do chlívku!“ „Přeskočilo ti, kozlíku?“ rozhněvala se stařenka. „Copak lidé bydlí ve chlívku a kozlíci ve světnici? Alou, alou, chlívek čeká!“ „Né a néé a nééé!“ zamečel drze kozlík. „Mně se tu líbí, babčo! Když můžou spát v postelích psi a kočky, tak proč ne kozlíci? A vůbec, je načase skoncovat s tím hloupým antropocentrismem!“
21
22
Senilní stařenka ničemu z toho nerozuměla, ale došlo jí, že s nebojácným kozlíkem si sama neporadí. Dala se do pláče a šla hledat pomoc. Na dvorku uviděla kohouta. „Pomoz mi, kohoutku,“ řekla mu stařenka. „Zlý kozlík mě vyhnal z domu, stěžovat si nemám komu.“ „Neplač, stařenko,“ zakokrhal kohout. „Já kozlíka vyženu!“ Bojovně se načepýřil, vešel do chaloupky a spustil: „Vylez, kozle, ztrať se pryč, nebo na tě vezmu bič!“ „Né a néé a nééé!“ zamečel kozlík. „Já mám rohy jako meče, probodnu tě, píchy pích! Kdo přede mnou neuteče, toho brzy přejde smích!“ Kohout se polekal, vyběhl ven, přeletěl plot a byl pryč. Stařenka požádala o pomoc kocoura, ale kozlík se nezalekl ani kocoura. Právě naopak — kocour se zalekl kozlíka a vystřelil z chaloupky jako dělová koule.
23
A stejně jako kocour dopadl i pes. Stařenka se rozhlížela, koho by požádala o pomoc, ale nikde nikdo. A přece — nad keřem růží poletovala včela. „Pomoz mi, včeličko,“ řekla jí stařenka. „Zlý kozlík mě vyhnal z domu, stěžovat si nemám komu.“
24
„Buď klidná, stařenko,“ zabzučela včela. „Já kozlíka vyženu!“ Zavolala hejno svých družek. Pootevřeným oknem vletěly do světnice a bojovně zabzučely. Kdo čeká, že se kozlík zalekne přesily včelích žihadel a uteče z chaloupky, ten je vedle jak ta jedle. Kozlík vytáhl sprej s repelentem proti létavému hmyzu a vydatně postříkal včelí roj. „Že se nestydíš, babčo,“ obrátil se vyčítavě na stařenku. „Tváříš se jako kámoška a pak na mě pošleš roj zdivočelých včel! Myslela sis, že nevím, k čemu se používá repelent? Já nejsem žádný ořezávátko, proto přebírám velení! Zkouška na Velkou zvířecí revoluci právě začíná! Vrať se do chlívku, ve světnici bydlím já!“ A tak už to zůstalo, i když bratři Grimmové tvrdí, že včely kozlíka vyhnaly. Aspoň vidíte, že nesmíte věřit všemu, co kdo napíše!
25
60
O NEJROZTOMILEJŠÍM DRAKOVI
Byl jednou jeden princ, jmenoval se Ruprecht Chrabrý, a ten putoval z království do království a všude zabíjel draky a vysvobozoval princezny. Byl to dobrý džob a Ruprecht si přišel na velice slušné jmění. Potulní zpěváci, najatí princovým impresáriem, pěli písně o jeho udatnosti a malí chlapci snili o tom, že až vyrostou, stanou se zrovna takovými reky jako on. Jednoho krásného dne Ruprecht Chrabrý zabloudil v hlubokém lese. Nevěděl kudy kam, až se před ním les rozestoupil a princ zavětřil. Na paloučku seděla spanilá princezna a nad ní se zvedala mohutná dračí tlama. Princ neváhal, vytasil meč a vrhl se na draka. Ale stalo se, co nečekal. Princezna mu zadržela ruku a pořádně mu vyčinila.
61
62
„Že tě hanba nefackuje, ty pišišvore, ty kazisvěte, ty královský budižkničemu! Proč zabíjíš draky, když jsou býložraví a nikomu neubližují? Myslíš si snad, že je Pánbůh stvořil jen proto, aby sis mohl hrát na hrdinu? Vždyť ti brontosauři patří k nejroztomilejším zástupcům pozemské fauny. Inteligencí se vyrovnají člověku, a jak na tebe koukám, často ho i předčí…“ „A tvou vinou nám hrozí vyhynutí!“ zabručel drak. „Copak se nemůžeme domluvit po dobrém? Jako tady s princeznou Johankou?“ „O-o-o-on tě ten drak nechtěl sežrat?“ vykoktal popletený princ. „Ovšem že ne,“ zavrtěla hlavou princezna Johanka. „Drak Hugo je můj starý kamarád, doučuje mě matematiku a vypráví mi hrůzostrašné pověsti z dávných časů. Já se přitom tak báječně bojím! Anebo spolu hrajeme piškvorky a on mě vždycky nechá vyhrát. A když mě popadne cestovatelská vášeň, nasednu na něj a jedeme na výlet…“ „V tom případě se Hugovi omlouvám,“ zarděl se princ a schoval meč do pochvy, „ale ve škole nás učili, že draci jsou nebezpeční lidožrouti a jejich nejoblíbenější potravou jsou princezny.“
63
64
„To vás muselo učit pěkný pako,“ obrátila princezna oči v sloup. „Nahlédni do nejnovější encyklopedie! Draci jsou typičtí býložravci a nejraději žerou mrkvičku a kapustičku!“ „Jako já,“ zaradoval se princ. „Ale napadá mě, že živit Huga musí stát pěkný balík. A přitom by mohl vydělávat penízky!“ „Vydělávat penízky?“ podivila se princezna. „Jak?“ „Vybudujte zoologickou zahradu a návštěvníci se jen pohrnou! Kdo by si nechal ujít draka, který mluví lidskou řečí a vozí na hřbetě dětičky?“ „A proslaví naše království po celém světě!“ zatleskala princezna. „Viď, Hugo?“ „Když myslíš, tak to s tou zoologickou zahradou můžeme zkusit,“ řekl drak.
A tak to také dopadlo. Vybudovali moderní zoopark a drak Hugo byl jeho největší atrakcí. Ale ještě předtím se princezna Johanka provdala za prince Ruprechta. Hugo jim šel za družičku a moc mu to slušelo.
65
78
BASTA FIDLI TRUMPETA
Hafan v boudě vrčí zlostí: „Těžká služba za pár kostí! Radši půjdu do světa, basta fidli trumpeta!“ Kočka mňoukla: „Pro lov myší je mě škoda, mám cíl vyšší!“ Koza mekla: „Moje řeč, utečeme všichni, heč!“ Kráva bučí: „Já jdu taky! Třeba až do Nové Paky.“ Kohout křičí: „Čí je svět? Kykyryký, hurá vpřed!“
Vyšli z vrátek na svobodu, zpívají si do pochodu: „Putujeme do světa, basta fidli trumpeta!“ Šlapou lesem, cestou zmokli, zabloudili v temné rokli. Všude kolem lesní spleť: „Kamarádi, kudy teď?“ „Vlevo!“ „Vpravo!“ „Pojďme zpátky!“ „Domluvme se, žádné hádky!“ „Kamarádi, pozor, had!“ „Mně je zima!“ „Já mám hlad!“ „Pro bloudění nemám vlohy, už mě bolí všechny nohy!“ „Pomóc, běda přeběda — slyším bručet medvěda!“
79
Vzali nohy na ramena, přeskočili kupku sena, jako by je švihl bič, utíkají z lesa pryč. Krajina je povědomá... Ale ovšem — vždyť jsou doma! „Hurá domů do statku, tam se žije v dostatku!“
80
Sedlák stojí mezi vrátky: „To je dobře, že jste zpátky! Tuláci a trapeři, račte domů k večeři!“
Sláva! Hurá! Třikrát sláva! To je vážně dobrá zpráva. Skončil výlet do světa, basta fidli trumpeta.
81