TRITON
PROTIPŘENOS V PSYCHOANALÝZE Martin Saic
PROTIPŘENOS V PSYCHOANALÝZE MARTIN SAIC
T R I TON
Martin Saic PROTIPŘENOS V PSYCHOANALÝZE
Autor: Mgr. et Mgr. Martin Saic Interní doktorand na Katedře psychologie FF UK, Praha Odborná spolupráce: PhDr. Olga Marlinová Klinická psycholožka a psychoanalytička Katedra psychologie FF UK, Praha
© Martin Saic, 2005 © TRITON, 2005 Cover © Renata Ryšlavá, 2005 Vydalo Nakladatelství TRITON, s. r. o. Vykáňská 5, 100 00 Praha 10, www.triton-books.cz ISBN 80−7254−600−7
P O D Ě KOV Á N Í
Děkuji za cenné rady a laskavě poskytnutou obtížně dostupnou literaturu PhDr. Olze Marlinové, Doc. MUDr. Václavu Mikotovi, CSc. a Mgr. Vladimíru Vavrdovi. Jejich podpora byla pro mne velmi výraznou pomocí.
OBSAH
Předmluva
13
ÚVOD
15
1. PROTIPŘENOS JAKO PŘEKÁŽKA TERAPIE 1.1. Sigmund Freud
19 20
2. OBDOBÍ KLASICKÉ TECHNIKY PSYCHOANALÝZY 2.1. Alice a Michael Balintovi 2.2. Opomíjení autoři 2.2.1. Sandor Ferenczi 2.2.2. Helena Deutschová
27 29 30 31 37
3. PROTIPŘENOS JAKO PROSTŘEDEK POROZUMĚNÍ PACIENTOVI 3.1. Změna paradigmatu 3.1.1. Donald Winnicott 3.1.2. Paula Heimannová 3.1.3. Margaret Littleová
40 41 41 43 45
4. DVOJÍ POJETÍ PROTIPŘENOSU 4.1. Annie Reichová 4.2. Robert Fliess
50 50 52
5. OBDOBÍ SPECIFISTŮ 5.1. Heinrich Racker 5.2. Empatie
55 56 59
5.2.1. 5.2.2. 5.2.3. 5.2.4.
Heinz Kohut Empatie v ego psychologii J. Tansey a W. Burke Vztah empatie a protipřenosu 5.2.4.1. R. Money-Kyrle 5.3. Projektivní identifikace 5.3.1. Melanie Kleinová 5.3.2. Wilfred Bion 5.3.3. Thomas Ogden 5.3.4. Patrick Casement 5.3.5. Vztah projektivní identifikace a protipřenosu
60 60 61 62 62 63 64 64 65 68 68
6. MNOHOTVÁRNOST SOUČASNÉHO POJETÍ PSYCHOANALYTICKÉ PRÁCE 6.1. Trend vztahové psychoanalýzy 6.1.1. Irwin Hoffman 6.1.2. Lewis Aron 6.1.3. Owen Renick
70 72 73 73 76
7. VÝZKUM PROTIPŘENOSU
79
ZÁVĚR
83
Literatura Rejstřík
87 91
„Terapeut nepozoruje pacienta z nějakého vzdáleného a neviditelného místa jako třeba z posedu v lese.“ Stephen A. Mitchell
P Ř E D M LU VA
Těší mě, že se do rukou čtenářů dostává práce Martina Saice o terapeutově protipřenosu v psychoanalýze. Je to výborně zpracovaná přehledová studie, opřená o rozsáhlou zahraniční literaturu, která není zatím v češtině dostupná. Autorovi se podařilo podat zasvěcený historický přehled zkoumání protipřenosu od jeho počátků v díle Sigmunda Freuda až k současným pojetím. Práce je rozdělena do sedmi kapitol, v nichž je popsán historický vývoj názorů na terapeutický vztah a protipřenos v psychoanalýze. Autor kriticky hodnotí pojetí protipřenosu v období klasické techniky, analyzuje příspěvky opomíjených autorů Ferencziho a Deutschové a podrobně pojednává o nové koncepci protipřenosu chápaného jako důležitého prostředku porozumění pacientovi. Tato nová a širší koncepce se objevuje v důsledku nového paradigmatu ve vědě i v důsledku nových klinických zkušeností. Léčba hraničních a psychotických pacientů přináší nové poznatky o reakcích a prožívání analytika. Protipřenosu je věnována značná pozornost zejména v Britské škole objektivních vztahů a v americkém interpersonálním přístupu. Později klinická práce s narcistickými pacienty a rozvíjení selfpsychologie ve Spojených státech přináší nový pohled na protipřenos a úlohu terapeuta v psychoanalytické léčbě. Autor podává výstižný popis hlavních vývojových trendů v psychoanalýze i jejich významných představitelů jak v Evropě, tak ve Spojených státech, kteří nejvíce přispěli k chápání protipřenosu jako nedílné součásti vztahu analytika a pacienta. V jejich pojetí se protipřenos stává cenným a nezbytným nástrojem analytické práce. Šestá kapitola se zabývá současnými přístupy ke klinické práci a rozmanitými styly využívání protipřenosu v terapeutické metodě. Do 13
této kapitoly je zahrnuto i pojednání o novém směru vztahové psychoanalýzy, který se začal formovat v osmdesátých a devadesátých letech ve Spojených státech. Je to nový, stále se vyvíjející teoretický model, nové paradigma, založené na pojetí vztažnosti, na myšlence považující vztahy – vnitřní i vnější, skutečné i fantazijní – za klíčové v lidské psychice. Na základě tohoto přístupu se formuje nová klinická metoda, nové pojetí přenosu a protipřenosu. Vztahoví teoretici samozřejmě uznávají důležitost sexuality a tělesných prožitků v lidském vývoji. Věnují se zkoumání konfliktu, ale nahlížejí na konflikt jako na střet dvou vztahových konfigurací spíše než na střet pudové pohnutky a obrany. Vztahová teorie je v zásadě psychologická spíše než biologická nebo kvazibiologická teorie, zabývá se především směřováním motivace a smyslu v lidském vývoji, psychopatologii a léčbě. Český čtenář se mohl s tímto přístupem seznámit v knize jejího čelného představitele – amerického autora S. A. Mitchella Ovlivňování a autonomie v psychoanalýze, vydané nakladatelstvím Triton v roce 2002. V současné době vyšel český překlad sborníku významných prací autorek a autorů, z jejichž pojetí se během posledních dvou desetiletí zrodila tradice vztahové psychoanalýzy, Vztahová psychoanalýza (1. díl a 2. díl). Tito autoři navazují na předchozí tradice americké interpersonální školy, na příspěvky evropských analytiků zejména ze školy objektivních vztahů, na selfpsychologii a na psychoanalytický feminismus. Díky úsilí a zájmu nakladatelství Triton o současnou psychoanalýzu se zaplňuje mezera v českých překladech moderní psychoanalýzy, která je dědictvím totality. PhDr. Olga Marlinová
14