0044111

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:17 Stránka 3

Ava Glass ALIAS EMMA

Kalibr

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:17 Stránka 8

A V A

G L A S S

vybaveného moderní bezpečnostní kamerou a začali stoupat po schodech potažených červeným kobercem, nikdo se jich na nic neptal. Vyšli až do posledního patra. Venku si čtvrť Knightsbridge žila svým vytříbeným životem. Šarlatové lamborghini s motorem, jehož zvuk připomínal předení levharta, projelo křižovatku na červenou. Za ním zůstala stát dodávka, jejíž řidič se opíral loktem o otevřené okénko a očumoval smyslné křivky auta. Trojice žen došla na roh a čekala, až jim semafor dovolí přejít ulici. Hluk silničního provozu musel zamaskovat zvuky zápasu odehrávajícího se v budově za nimi, protože nikdo nezvedl hlavu, když se z okna v nejvyšším patře zřítilo tělo. Padalo shora se zvláštní grácií, bílý župan se ve vzduchu třepotal jako křídla, než dopadlo na střechu stojící dodávky s takovou silou, až se jí roztřásla kola. Vzduch rozřízl útrpný zvuk ohýbaného kovu a tříštících se kostí. Později si ani jedna z trojice žen nedokázala vzpomenout na svou reakci, ale podle záběrů průmyslové kamery všechny vykřikly, instinktivně si daly ruce nad hlavu a spěchaly od masakru pryč. V následném zmatku zastavovala auta, řidiči dodávky i lamborghini zmateně vystoupili z vozidel, něco říkali a gestikulovali, tři ženy vzlykaly a ukazovaly prstem, chůva na chvilku zůstala stát a otočila se, ale nikdo si nevšiml, že z budovy se světlým kamenným obkladem vyšli dva muži, zavřeli za sebou a prkenným krokem a se sklopenými hlavami se vydali opačným směrem, než ze kterého předtím přišli. Práce byla hotová.

8

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:17 Stránka 9

2

Obchod s tričky byl převoněný éterickým olejem z pačuli. Emma usazená na stoličce u pokladny dumala, jestli se jí vůbec někdy podaří odstranit pižmově sladkou vůni z oblečení. „Dej je támhle do kouta.“ Raven jí podal plnou náruč podomácku vyrobených transparentů a kývl hlavou k zadní části obchodu, kde byly haldy triček s mírumilovnými slogany, korálkové náhrdelníky a symboly vyřezané ze dřeva. „Jasně.“ Emma seskočila ze stoličky a doběhla k němu. Transparentů bylo celkem patnáct, barva na nich sotva stačila zaschnout. Jak se cestou do zadní části obchodu pohupovaly Emmě v náručí, tu a tam se odkryl nápis v zářivě červené, zelené nebo modré barvě: POPLACH, OHROŽENÍ, STÁVKA.

Už měli zavřeno, ale Raven ji požádal, aby zůstala přes čas a pomohla mu s přípravami na víkendový protestní pochod. Raven byl politický fanatik s rozcuchanými vlasy, který provozoval svůj krámek v severní části Londýna a veškerý volný čas trávil pořádáním levicových protestních pochodů. Bylo mu třiatřicet, ale díky vlasům a tetování vypadal mladší. Původně se jmenoval David Lees, ale před osmi lety se nechal oficiálně přejmenovat na 9

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:17 Stránka 10

A V A

G L A S S

zapamatovatelnějšího Ravena Hawkhursta. Během protestů v ulicích se stával ekvivalentem malého, houževnatého boxera lehké váhy, který pořádkové policii šermuje před obličeji černo-červenými anarchistickými vlajkami, ale sám má vyzáblou tvář zakrytou šálou. V osobním životě byl neustále nakvašený a paranoidní, protože měl dojem, že po něm vláda jde. Což, dlužno přiznat, byla pravda. Emmě trvalo celé týdny práce v utajení, než pronikla do jeho organizace, a ještě déle, než si získala jeho důvěru. Ale jakmile se jí to podařilo, zjistila, že Raven žádné nebezpečí nikdy představovat nebude. Nebyl natolik chytrý ani organizovaný, aby způsobil revoluci, o které snil. Měl rád drama a rozptýlení, které přinášely šarvátky s policií, ale terorista to nebyl. Všechno tohle nadřízeným nahlásila už několikrát, přesto její námitky zavrhovali a trvali na tom, aby u Ravena zůstala a pátrala ještě hloub. Protestní skupina získávala na internetu překvapivou spoustu peněz z několika zdrojů, všechny měly původ v Rusku. Takže si Raven mohl v klidu chystat transparenty v oparu odéru pačuli. Položila transparenty a otočila se. „V sobotu to vypadá na pořádnej pochod.“ Když byla v roli, mluvila s plochým severským přízvukem. Raven žil v přesvědčení, že je aktivistkou pocházející z Manchesteru. Hořce se zasmál. „Víš, kolik lidí žije v tomhle městě?“ Nečekal na odpověď. „Čtrnáct milionů. A když ti na protestní pochod dorazí deset tisíc lidí? Tak to není žádnej úspěch, ale zoufalej nezdar.“ Popadl zbývající transparenty, nečekal na pomoc a odnesl je dozadu. „Lidi si myslí, že životní prostředí zachrání nepoužíváním plastovejch brček, přitom chtěj vozit děti do soukromejch škol v esúvéčkách.“ Den před pochodem byl Raven vždycky mrzutý. Emma se vrátila k práci s plechovkami barvy a nechala ho pěnit dál, už se začal 10

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:17 Stránka 11

A L I A S

E M M A

pěkně rozehřívat. Dospěl až k prohlášení: „Ale přestane jim to bejt jedno, až jim ty jejich panský sídla sebereme,“ když vtom jí zavibroval mobil. Vytáhla ho z kapsy a koukla na displej. Stálo na něm jediné slovo: Domov. „Ravene,“ zvedla hlas, aby překřičela obvyklé kázání. „Musím to vzít. Hned jsem zpátky.“ Nastalo pohoršené mlčení, pak ho slyšela zamumlat: „Typický.“ Spěchala ven na chodník, a jakmile se za ní zavřely dveře, stiskla tlačítko pro přijetí hovoru. „Tady Makepeaceová 1075.“ Neznámý ženský hlas řekl: „Dobrý den, Emmo. Mám pro vás vzkaz z domova. Jste na bezpečném místě, abyste si ho mohla vyslechnout?“ Emma se rozhlédla po poklidné ulici, poblíž nikdo nebyl. „Teď to půjde.“ „Vzkaz zní: ‚Vaše matka je nemocná. Naléhavě vás potřebuje.‘ Chcete to zopakovat?“ Emmě se rozbušilo srdce, ale na hlase nedala nic znát: „Mám to. Díky.“ Když vběhla do obchodu, Raven v přední části sbíral poslední plechovky barvy. „Moc mě to mrzí, ale musím domů. Něco urgentního.“ Emma letěla za pokladnu pro tašku. Tiché odsouzení z Ravena přímo čišelo, podezřívavě se na ni zadíval. „To byla máma,“ vysvětlovala ustaraným tónem. „Je nemocná, nikdo jiný se o ni postarat nemůže. Musím jít.“ „No to je pěkný.“ Rozmáchl se rukou, na níž měl od zápěstí po loket vytetováno: SPRAVEDLNOST NENÍ. „Takže tu mám všechno udělat sám, co?“ Naschvál si to špatně vyložila a počastovala ho vděčným úsměvem. „To by bylo super. Jsi hvězda. Tak čau.“ 11

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:17 Stránka 12

A V A

G L A S S

Jak vyběhla ze dveří, zaznělo za ní: „To byl sarkasmus.“ Ale to už dusala v motorkářských botách po chodníku směrem ke Camden High Street. Zrovna teď jí mohl být Raven naprosto ukradený. Předvolalo si ji vedení. *** Do Westminsteru jí cesta při maximálním úsilí zabrala třicet minut. Neměla čas ani převléknout si tričko upozorňující na ohrožení životního prostředí a odrbané džíny, ani z vlasů sundat modré příčesky. Na nóbl Rochester Row několik lidí povytáhlo obočí, když vyletěla z podzemky a přeběhla přechod na červenou, ale měla příliš naspěch na to, aby se s tím zatěžovala. Zastavila se před úzkou cihlovou budovou v tiché ulici zatočené jak turecká šavle. Na tom domě nebylo nic zvláštního. Úplně stejný jako jakákoli jiná čtyřpodlažní kancelářská budova. Nad nevýrazným vchodem visela obyčejná modro-bílá cedule, na níž stálo: VERNONŮV INSTITUT. Emma prošla prvními dveřmi a rychle pokračovala dál přes vestibul v georgiánském stylu, na jehož konci vstup do další části budovy bránily dvoukřídlé dveře z neprůhledného černého skla. Na rozdíl od těch prvních dveří byly tyhle moderní a neprůstřelné. Na jedné straně bylo na stěně přimontované lesklé zařízení. Emma se předklonila a zadívala se na odraz své duhovky v černém skle. Potom blikla tři světýlka, první červené, druhé oranžové, třetí zelené. Když se objevilo to poslední, zámek hlasitě cvakl. Otevřela dveře. Za nimi byl rušný kancelářský interiér. Žena na recepci zvedla hlavu od práce a řekla: „Je nahoře.“ Když Emma vyběhla do prvního patra, zastihla Ripleyho na podestě schodiště s rukama v kapsách oblekových kalhot, na protáhlém obličeji nepravidelných rysů měl netečný výraz. 12

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:17 Stránka 13

A L I A S

E M M A

„Rychleji jsem to nestihla,“ popadala Emma sotva dech. „Co se děje?“ Vzkaz, který předtím obdržela, byl nouzový kód, který Ripley zřídil, když Emma začala pracovat v utajení. Za dva roky práce pro vládní úřad takový vzkaz předtím dostala pouze jednou. A tehdy ji Ripley předem upozornil, že půjde o zkoušku. Ještě než stačil nadřízený něco říct, bylo Emmě jasné, že tentokrát to zkouška není. S vážným výrazem ukázal na dveře za zády. „Musíme si promluvit.“ Charlesovi Ripleymu bylo mezi padesáti a šedesáti, byl o něco málo vyšší než metr osmdesát a štíhlý, měl výraznou sanici a na spáncích prošedivělé vlasy. Jeho oblek z kvalitní tmavě modré vlny nebyl ani drahý, ani levný. Stovky tisíc stejných obleků se v Londýně nosily každý den. Boty měl z obstojné kůže, ale nijak zvlášť vyleštěné. Hodinky nebyly značkové. Bílou košili měl vyžehlenou, ale ne nažehlenou. Vlastně bylo jeho vzezření tak málo zapamatovatelné, že kdyby před vašima očima přešel ulici, po pěti minutách byste ho sotva dokázali popsat. Když začal prvně spolupracovat s Emmou, řekl: „Neviditelnost je špionova největší přednost.“ Měl pětatřicet let zkušeností ve státních službách, tak věděl, jak maskovat své myšlenky, ale jak ho teď Emma následovala do kanceláře, cítila, že se děje něco vážného. Rozměrná místnost, kam ji Ripley dovedl, měla zaprášené stěny obložené dubovým dřevem a vysoké klenuté okno. Kromě pracovního stolu, dvou ošoupaných, kůží čalouněných židlí a konferenčního stolku byla úplně prázdná. Na stěnách žádné obrazy. Vůbec nic nenaznačovalo, kdo tam může pracovat, pokud to tedy vůbec je něčí pracoviště. Kývl na ni, ať se posadí, a došel k pracovnímu stolu. „Došlo k další vraždě. Tentokrát v Knightsbridge.“ Z kapsy saka vytáhl pouzdro na cigarety. Neprůstřelným sklem proudilo 13

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:18 Stránka 14

A V A

G L A S S

dovnitř pozdně odpolední světlo, kvůli kterému nedokázala rozluštit Ripleyho výraz, když vzal do ruky značně opotřebovaný stříbrný zapalovač. „Na první pohled práce profesionálů, přesně jako v ostatních případech. Byli dva.“ Po zapálení cigarety se odmlčel, poslední slova mu z úst vyšla s proužkem dýmu. „Vyhodili ho z okna. Žádné stopy DNA. Žádný obličej na záznamu z bezpečnostních kamer.“ Každý z tajného oddělení o vraždách věděl. Byly naprosto nestoudné, většinou páchané za bílého dne se spoustou obyčejných lidí kolem, navíc dost čistými a účinnými způsoby. Každé zabití bylo nepochybným vzkazem britské vládě od ruské zpravodajské služby GRU: „Děláme si, co chceme. A vy nám v tom nemůžete zabránit.“ Emma případy v duchu rychle sečetla. „Už jsou čtyři, že ano?“ Ripley si přitáhl popelník jedním hýbnutím prstu. „Ano, teď to bylo počtvrté. Samí ruští vědci. Všichni pod ochranou vlády Jejího Veličenstva. A všichni zabití během posledních dvou týdnů. Navíc tak, aby to vypadalo jako sebevraždy. Na úřadu vlády teď kvůli tomu panuje chaos a já se obávám, že tímhle to ještě nekončí.“ Upřeně se na ni zadíval. „Zatím vás stahuju ze skupiny v Camdenu. Odteď pracujete na tomhle.“ „Díkybohu za to.“ Emma se sklesle opřela na židli a ani se nesnažila maskovat, jak moc se jí ulevilo. Už žádné transparenty. Už žádné olejíčky z pačuli. Ripleyho přísný výraz na vteřinu narušil náznak úsměvu, ale stejně rychle se vytratil. „Možná byste s oslavou měla počkat do doby, než si přečtete instrukce. Tenhle případ rozhodně nebude jednoduchý.“ Sáhl pod stůl, z černé aktovky vytáhl fotografii a pošoupl ji přes stůl. Emma se zadívala na snímek podsaditého muže s řídnoucími vlasy prokvetlými šedinami. Bledě modré oči mžouraly do objektivu zpod těžkých víček. 14

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:18 Stránka 15

A L I A S

E M M A

„Včerejší oběť.“ Ripley na fotku poklepal dlouhým ukazovákem. „Jurij Semjonov. Ruský odborník na jádro. Emigroval před patnácti lety. Poskytl nám neocenitelné informace o ruském zbrojním průmyslu.“ „Pracoval pro nás i v době vraždy?“ zeptala se Emma. Lehké zavrtění hlavou. „Všechno potřebné jsme z něj dostali už před lety. Stejně jako z těch ostatních.“ Zvedla hlavu. „Nechápu to. Proč to dělají?“ „Tedy. Tomu říkám otázka.“ Ripley si fotografii opět vzal a vytáhl jinou. „Čtveřice obětí má společné dvě věci. Všichni pracovali pro nás a všichni byli známí tohoto páru.“ Přisunul k Emmě další snímek. Dívala se na vysokou tmavovlásku s pronikavě inteligentníma očima. Muž vedle ní byl ještě vyšší a vyhublý téměř na kost. Mezi nimi stál zhruba sedmiletý chlapec, který měl některé rysy po obou dospělých. Matčiny oči. Ostře řezanou sanici po otci. Rodiče měli dlaně položené na chlapcových ramenou, podle čehož Emma vytušila, že ty tři váže pevné pouto. „Co jsou zač?“ zeptala se. „Dmitrij a Jelena Primalovovi. Oba byli vysoce postavenými fyziky v ruském zbrojním programu. A důležitým zdrojem pro MI6, než je někdo zradil. Před dvaceti lety prchli do Británie. Od té doby nám zejména Jelena neuvěřitelně pomáhá v naší práci.“ Opřel se na židli, v ruce mu doutnala cigareta. Světlo dopadající z klenutého okna zvýraznilo jeho rysy a Emma si poprvé všimla, jak unaveně Ripley vypadá, vrásky na obličeji byly hlubší než obvykle. „Podle nás Rusové chtějí hlavně ji.“ Emma se znovu zadívala na fotografii, jako kdyby ve vyzáblé tváři ženy hledala nějakou stopu. Ty výrazné rysy jsou svým způsobem krásné, říkala si v duchu. Za těma tmavýma záhadnýma očima planul žár. „Co vás vede k tomu, že hlavním předmětem zájmu je ona?“ 15

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:18 Stránka 16

A V A

G L A S S

Ripley k ní posunul list papíru. Byl oražený velkými černými písmeny hlásajícími PŘÍSNĚ TAJNÉ. Stručný bezbarvý text vysvětloval, že Jelena Primalovová vynalezla součásti centrifugy, díky kterým Rusové uspíšili přeměnu plutonia tak, aby se dalo použít v jaderné bombě. A je toho víc. Stala se tváří ruského jaderného programu, často vystupovala v televizi. Emma dlouze vydechla. Ripley nepřeháněl – Jelena se ocitla tak blízko ruským vládcům, že ji zvali do prezidentského paláce na večírky. Její zrada musela hodně bolet. Nebylo pochyb, že se Jelena Primalovová stala nejvýznamnějším úlovkem MI6. Za poskytnuté informace dostala její rodina britské občanství a ochranku. Na venkově v hrabství Hampshire žila v anonymitě téměř dvě desetiletí. „Chápu, proč mohla její ztráta Rusy poněkud rozladit,“ konstatovala Emma suše. „Ale co vás vede k přesvědčení, že hlavním cílem těch vražd je ona?“ Slunce zalilo místnost příjemnou oranžovou září, která nekorespondovala s chladně střízlivým prostředím. Emma zdálky slyšela provoz v ulicích signalizující nástup dopravní špičky, která hrozila úplným zamrznutím života ve městě. „Tohle jsme probírali s našimi spojenci. Podle všeho vraždící tým GRU už déle než rok hledá a zabíjí bývalé ruské vědce po celém světě,“ vysvětloval Ripley. „Všichni, co přišli o život, byli nějakým způsobem napojení na Jelenu Primalovovou. Jurij Semjonov s ní sdílel kancelář.“ Na chvilku se odmlčel. „Té jeho vraždě nerozumím. Den před ní se sešel se spojkou naší agentury. Věděli jsme, že riziko je vysoké, tak jsme ho přemístili jinam. Do nového konspiračního bytu jsme ho odvezli před týdnem. Proto, aby byl v bezpečí.“ S divokou netrpělivostí zamáčkl oharek. „Na ten případ nasazuju všechny lidi, které mám k dispozici. Tohle musíme zastavit.“ 16

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:18 Stránka 17

A L I A S

E M M A

Nebylo typické, že by se nad nějakým případem rozčílil. Emma chvilku vyčkala a pak řekla: „Je to divné. Tenhle i ty starší případy. Rusové s těmi vraždami hrozně riskují, ale kvůli čemu? Pomstě?“ „Nejsem si jistý. Celá ta akce mi nejde na rozum. Je příliš drzá. Příliš extrémní. Mám obavy, že…“ Někdo zaklepal na dveře. Ripley zmlkl v půlce věty. „Dále.“ Otevřely se dveře, pak vešel muž vysoké postavy s úhledně učesanými světlými vlasy. „Ripe, já jen…“ Když spatřil Emu, zarazil se. „Promiň. Myslel jsem, že jsi sám. Ahoj, Emmo.“ „Nazdar, Ede,“ pozdravila Emma. Ed Masterson byl Ripleyho zástupce. Jeho hlavním úkolem bylo komunikovat s vládními úředníky, kteří platili účty. Agentura byla v mnoha ohledech rozkročená mezi MI5, MI6 a ministerstvem zahraničí. Když jste si nedávali pozor, snadno jste se přimíchali do operace někoho jiného. A Masterson dohlížel, aby se to nedělo. Ripley naklonil k Emmě hlavu. „Jen jsem ji informoval o případu Semjonov.“ Masterson sebou trhl. „Děsná noční můra.“ Zběžně na ni pohlédl a dodal: „Přeju hodně štěstí.“ V ruce držel složku a zvedl ji výš, aby ji Ripley vzal na vědomí. „Obvyklí kverulanti z vedení mají ohledně tohohle pár otázek. Dej vědět, až to tu skončíte.“ „Dobrá, dobrá,“ odbyl ho s náznakem netrpělivosti Ripley. Když Masterson odešel, Emma na šéfa zvídavě pohlédla. „Na úřadu vlády jsou z toho pobouření. Chtějí to zabíjení zastavit stejně jako já. Proto se do toho vložíte vy.“ Pohlédli si do očí. „Máme důvod se domnívat, že se naši ruští přátelé chystají velice brzy na Jelenu Primalovovou a její rodinu zaútočit. Takže je přemístíme k nám. Všechny tři. Tentokrát už nesmí dojít k žádnému omylu.“ 17

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:18 Stránka 18

A V A

G L A S S

Takže jen krátkodobý úkol, uvažovala lehce zklamaná Emma. Vyzvednout je a dát je někam pod zámek. Ale stále to byla prestižní operace, a navíc únik z Ravenova krámku s tričky. „Co chcete, abych udělala?“ „Tohle je váš objekt.“ Ripley k ní po desce stolu přišoupl další fotografii. Tentokrát na ní byl muž s širokou čelistí a hustými hnědými vlasy. Na jeho přemýšlivých tmavých očích bylo něco povědomého, ale chvíli Emmě trvalo, než na to přišla. „To dítě? Primalovových kluk?“ ujišťovala se. Ripley přikývl. „Michail Primalov. Neboli Michael, jak se mu teď říká. Dnes ráno jsme jeho rodiče převzali pod naši ochranu. Už teď jsou v konspiračním bytě mimo Londýn. Chtěli jsme tam převézt i Michaela, ale on odmítl. Jeho rodiče, jak asi chápete, jsou strachy bez sebe. Jelena…,“ krátce se odmlčel. „Říká, že nezůstane pod naší ochranou, pokud nepřivezeme i Michaela. A my ji chránit musíme.“ Ripley jméno té ženy vyslovil se zvláštním podtónem, jako kdyby si ji toužil přivlastnit. Emma dumala, jestli se Ripley s Jelenou náhodou nezná osobně. Znovu si prohlédla snímek. „Proč naši ochranu odmítl? Je snad blázen? GRU určitě umírá touhou vyhodit ho z okna.“ „Vysvětluje to tím, že práce doktora je pro něj důležitější. Odmítá opustit své pacienty. Je něco ještě horšího než šílenec. Je to mučedník.“ „A vy po mně chcete, abych ho přesvědčila, že naši pomoc potřebuje.“ „Jestli nám Michael Primalov nedovolí mu pomoct, bude do čtyřiadvaceti hodin mrtvý,“ podotkl Ripley bez obalu. „Jakmile Rusové zjistí, že rodiče jsou pod naší ochranou, začnou pátrat po něm. Michaelovi rodiče ho zbožňují, je to jejich jediný syn. Když se dostane Rusům do rukou, Jelena udělá všechno, co po ní Moskva bude chtít. Nikdo ji ani nebude muset z okna strkat. Skočí sama.“ 18

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:18 Stránka 19

A L I A S

E M M A

Říkal to klidným, nevzrušeným tónem, ale upíral na Emmu ocelově tvrdý pohled. „Jelena patří k našim nejdůležitějším spojencům a kvůli tomu je pro nás Michael kriticky důležitý. Potřebujeme ho co nejdřív dostat do bezpečí. Udělejte vše možné, abyste ho přesvědčila, že potřebuje naši ochranu. Spřátelte se s ním. Získejte jeho důvěru. Ať to stojí, co to stojí. Hlavě ho dostaňte do bezpečí dřív, než ho zabijí.“

19

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:18 Stránka 20

3

V sedm hodin následujícího dne stála Emma na rohu Clissold Parku v severním Londýně a zkoušela se zahřát. Modré příčesky už neměla, stejně jako tričko a motorkářské boty, místo toho oblékla černé legíny a přiléhavou tmavě modrou flísovou bundu, kterou měla před chladem podzimního rána zapnutou až ke krku. Tmavě hnědé vlasy k ramenům měla sepnuté do uhlazeného culíku. Běžný pozorovatel by v ní viděl mladou ženu, která si šla před odchodem do práce zaběhat. Během čekání si protahovala ztuhlé svaly. Složku Michaela Primalova pročítala dlouho do noci. Pokud se ho Rusové chtěli zmocnit tak, jak se Ripley domníval, bylo nutné provést operaci čistě a rychle. Zachraňovat někoho, kdo o to nestojí, není snadné. Emma ho bude muset nějak přesvědčit, aby s ní chtěl odejít sám. Jakmile skočí na návnadu, měl nastat jednoduchý plán: Agentura vyšle tým, který ho nepozorovaně doveze do ostře střeženého obydlí daleko za hranicemi Londýna. Tam bude rodina nadále žít v utajení. A navěky budou všichni spokojení. Ale nejdřív ho Emma musí na domluvené místo přivést. 20

Alias Emma_kor2.qxp_Sestava 1 31.03.23 12:18 Stránka 21

A L I A S

E M M A

Celou noc v ní bojovalo vzrušení s nervozitou. Tohle byl největší úkol, jaký jí Ripley kdy svěřil, a stále nechápala, proč si vybral zrovna ji. U Agentury byla teprve dva roky. A práce v utajení dosud obnášela jen dlouhodobé působení u Ravena. Při pracovní schůzce předchozího dne Ripley řekl: „Zkoušel jsem za ním vyslat zkušenější agenty. Vyhodil je. A vy jste stejně stará jako on. Třeba zrovna vás vyslechne.“ Když se z něj snažila vymámit víc informací, ukončil schůzku a podal jí štos lejster. „Naučte se to nazpaměť,“ rozkázal. „Primalov není člověk, který by se dal komandovat anebo si nechal něco vnutit. Je chytrý a paličatý. Budete ho muset přesvědčit tak, aby vám věřil. Všichni, kdo to doposud zkoušeli, selhali.“ Emma strávila celou noc pohroužená do Michaelova života. Věděla všechno o jeho vzdělání, o špičkových studijních úspěších na univerzitě, o rychlém pokroku při získávání praxe. Věděla, že jeho specializací je pediatrie a že před rokem začal působit v nové nemocnici kvůli zaměření na malé pacienty. Tohle všechno o něm věděla, dokonce i to, že nesnáší lilek a že má alergii na kodein. Jen doufala, že jí tyhle znalosti budou stačit. Podívala se na hodinky, provedla několik výskoků, aby rozproudila krev, a potom se zapojila do řady běžců a cyklistů, kteří skrz branku z tepaného železa mířili na hladký chodník. Už v tuto časnou dobu bylo v parku živo. Pomalu klusala a pozorovala obličeje kolem. Byla tam žena s neklidným, ospale fňukajícím dítětem v tmavě modrém kočárku, který znaveně tlačila. Pak kolem ustáleným tempem proběhla vysoká bruneta s pohledem upřeným přímo před sebe. Povětšinou si cestu přes park krátili lidi mířící do práce v bundách zapnutých až ke krku a svírající v ruce kelímky s kávou. Michael nikde. Po deseti minutách Emma sešla z chodníku, aby se naoko protáhla, mezitím pozorovala spěchající proud lidí. Musel tam někde 21