Putování za památnými místy Čech Napsala Monika Švec Sybolová Nakreslila Lenka Jasanská Vyfotografoval Lukáš Jasanský
3
6
Jak to všechno začalo… Pokaždé když se jdeme podívat do Národního muzea, obdivujeme, s jakou chytrostí a rafinovaností je koncipována jeho výzdoba představující český národ jako velmi vzdělaný a starobylý. Nejvíce nás baví schodiště do druhého patra, kde je dvanáct památných míst Čech namalovaných v letech 1897–1898 Juliem Mařákem a jeho žáky. Na památné krajiny sice není moc dobře vidět a téměř se nedají vyfotografovat. Ale kdo se přece jenom zastaví a pozorně se zadívá, začnou se mu hlavou honit myšlenky: Proč jsou ty obrazy po trojicích? Proč jsou na jednom schodišti spíše kostely a hory a na druhém zase hrady a zámky? Proč jsou pospolu místa notoricky známá, jako je Vyšehrad či Budeč, s téměř neznámými, jako je Hasištejn nebo Brandýs nad Orlicí? A proč tu není Blaník nebo Velehrad? A jak to ten Mařák dělá, že jím namalované krajiny skutečně působí památným, až posvátným dojmem? Podnikli jsme experiment. Na všechna památná místa jsme se rozjeli a hledali stopy bájné i reálné historie od dávnověku do 21. století. Byli jsme čtyři, stejně jako naši hlavní hrdinové. Procházeli jsme se českou krajinou od zimy do léta. Viděli jsme pět zámků, šest hradů, čtyři hradiště, jeden klášter, pět studánek, šest hřbitovů a patnáct kostelů. Zažili jsme spolu neopakovatelné okamžiky, mnohá dobrodružství a také velká překvapení. Každé památné místo přineslo i setkání s místními nadšenci a dobrými dušemi. Jeďte se i vy na ta místa podívat! Vystoupejte na hory a kopce, napijte se ze studánek, navštivte památky, muzea, hospody a koloniály. A nebojte se na svých cestách ptát. Dozvíte se hodně, protože krajina a její obyvatelé spolu velmi souvisí. Pozorujte přítomnost, která se mění v minulost. Zadívejte se do vodní hladiny dávných věků a zahlédněte sami sebe. Vaši autoři Lenka, Lucie, Lukáš a Monika.
7
Obsah
Budeč 24
Vyšehrad 32
Levý Hradec 40
Libušín 48
Říp 56
Tetín 64 8
Hasištejn 72 Sázavský klášter 80
Brandýs nad Orlicí 88 Poděbrady 104
Český Krumlov 112
Český Šternberk 96 9
Moje krédo:
Historie je dobrodružství!
Moje krédo:
Pomáhej!
Kája
Lída
Jsem zvídavý, bystrý a dost mi to pálí. Miluji nové informace, jejich třídění a nacházení souvislostí. Jsem zažraný do historie, archeologie a heraldiky. Zkrátka do všeho, co objevuje a zkoumá minulost. Nejradši čtu knihy. Už je doma nemám kam dávat. Vždycky za ně utratím celé své kapesné. Sbírám staré mapy a fotografie. S kamarády si rád povídám a chodím do muzea. Ze sportu radši něco tradičního jako šerm či jízda na koni. Chtěl bych být historikem, spisovatelem nebo prezidentem. Z českých památných míst mám nejradši Hasištejn – zříceninu tajemného hradu uprostřed lesů. Z českých osobností mám slabost pro Karla staršího ze Žerotína. Byl to statečný muž v dobách nelehkých. V historii vyhledávám fakta, která se dají ověřit. Rád si prohlížím dopisy, smlouvy, listiny, pečetě, erby apod. Při jejich luštění si připadám jako Sherlock Holmes.
Jsem pracovitá, pečlivá, starostlivá, ale někdy přísná. Zajímá mě, co jíme, pijeme, dýcháme a v jakém prostředí žijeme. Ráda rozdávám rady, ostatní o ně ale často nestojí. Ráda se učím a zkouším nové věci, zvlášť když mohou pomoci lidem. Čtu zásadně ty nejtlustší a nejsložitější knihy. Ze sportu jen cvičení v Sokolu. Na víc není čas. Kamarády mám, ale občas přede mnou prchají, protože je mě prý někdy až dost. Chtěla bych být učitelkou, manažerkou nebo farářkou. Z památných míst obdivuji Tetín. Žila tam moje jmenovkyně svatá Ludmila. Českých osobností je v naší knize hodně, ale já dávám přednost Kunhutě ze Šternberka, založila totiž jednu z prvních nemocnic v Čechách. Z minulosti mě nejvíce baví staré báje z dob, kdy ještě historická pravda spala spánkem stoletým.
Kdybych měl svůj vlastní znak, měl by zlaté a černé pozadí se sovou a stohem knih.
Chtěla bych znak v barvách obilí. A na něm velkou mísu s jídlem. Aby už nikdy nikdo neměl hlad.
11
Moje krédo:
Architektura je základ všeho!
Moje krédo:
Vždy s úsměvem!
Anežka
Ruda
Jsem tvrdohlavá a nezávislá. Dělám si věci po svém a jinak. Žádná překážka mě nezastaví. Ráda cestuji a chtěla bych jednou studovat v zahraničí. Hodně mě zajímá architektura, jak a proč je něco postaveno. Ráda si vyrábím modely a čtu knihy o dějinách umění. Ze sportu dělám horolezectví. Mohlo by se to někdy hodit. Chtěla bych být architektkou a navrhnout dokonalé město. Z památných míst mám nejradši Budeč. Má nejstarší klenbu v Čechách. Z českých osobností bych zdůraznila Libuši jako první vizionářskou architektku: Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká. Z dějin mám ráda okamžiky, kdy se na scéně objeví jiní hrdinové než jen rytíři a panovníci. Třeba šlechtičny, řeholnice, umělci, poustevníci nebo vědkyně.
Jsem pro každou legraci. Mám rád dobrodružství jakéhokoliv druhu. Sportuji, ale musí v tom být adrenalin. Třeba létání. Miluji dobré jídlo a pití. Rád maluji a kreslím. Mám velké sbírky autíček, klacků a všeho, co je něčím zajímavé. S kamarády si užívám především hry a výlety. Chci se stát profesionálním ragbistou, dobrodruhem nebo šéfkuchařem. Nejradši mám z památných míst Český Šternberk. Žít si pohodlně na hradě obklopený sbírkami, to je můj sen. Z českých osobností mám nejradši Viléma z Rožmberka, protože si uměl užívat života, a Horymíra, protože uměl skákat. Z historie mě zajímají události, které se vtipně opakují. Nebo mě baví přemýšlet, jak žili obyčejní lidé před 100 a více lety. V erbu bych měl červenou barvu, medvěda a malinovou limonádu.
Chtěla bych modrý erb, ve kterém by bylo zlaté pravítko a kružítko.
12
Já si krédo vypůjčím od Mistra Jana Husa či Tomáše Garrigua Masaryka:
Pravda vítězí!
Čechie Kdo jsem? Zosobňuji český národ jako Marianne Francouze nebo Germánie Němce. Jak vypadám? Mám na sobě zbroj, někdy dlouhé šaty a občas jsem i nahá. Všechno je to dost nepraktické. Brnění studí, dlouhé šaty se mi pletou pod nohy, o nahotě ani nemluvě. Někdy si mě pletou s Géniem vlasti. Ale copak mám křídla a 35 kilogramů váhy? Na hlavě mám obvykle svatováclavskou korunu. Je pěkně těžká. Někdy to sochař vylepší lipovým věncem. Ten aspoň pěkně voní a příjemně stíní. V rukou většinou třímám žezlo, meč či štít. Jsem zkrátka rozená bojovnice. Ale někdy není čas na tasení zbraně, a tak jen dramaticky pokynu rukou. Kde jsem? Shlížím na lidi z různých míst. Třeba z Národního muzea nebo z Palackého pomníku, také vítám diváky v Národním divadle. Takže všechno vidím a všechno slyším. A jaká jsem? Prý holubičí povaha se lvími drápy a sokolím vzletem. Moje zaměstnání je chránit českou zemi a její obyvatele. Na historii mě udivuje, že vždycky všechno nakonec dobře dopadne. Ve znaku mám dvojocasého stříbrného lva na červeném pozadí, který symbolizuje Čechy.
13