Issuu

David Urban

DE� ja� vu

Deja vu_001 a 003.indd 3

21.02.23 12:37

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 4

Tento příběh je ﬁkce. Všechna jména, postavy a děj jsou vymyšlené a jejich podoba s reálnými osobami či událostmi je čistě náhodná.

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 7

Prolog

Hubený cHlapec rozrazil plaňkoVou branku, vběhl na zahradu a zastavil se až před několika schůdky vedoucími ke dveřím malého domku. Tváře měl rudé od chladu a těžko popadal dech. předklonil se a opřel se rukama o kolena. než vejde dovnitř, chtěl se aspoň trochu vydýchat a uklidnit adrenalinem pulzující tělo. ohlédl se k poli, podél něhož běžel. Ve vysokém sněhu se až k němu táhla dlouhá prošlapaná cestička. Skrz drobné sněhové vločky zamžoural do dálky, ale tátu s mladší sestrou stále nespatřil. usmál se do šály, kterou měl obalený krk, ústa a bradu. Stáhl si čepici a prohrábl zpocené černé vlasy. podařilo se mu utéct a získat pořádný náskok. S vítězoslavným úsměvem vstoupil na první schod a s každým dalším krokem dupal, aby si pořádně oklepal boty a upozornil muže uvnitř domku na svůj příchod. otevřel dveře do chodby a radostně zavolal pozdrav. Místo odpovědi a vyhřáté místnosti ho přivítalo hluboké ticho a chlad stejný, jaký vládl venku. chlad a nepříjemný zápach. pach krve, hniloby, rozkladu. zvedl se mu žaludek, div že se nepozvracel. Horko těžko zadržel kyselé šťávy v ústech a neochotně je polkl. překryl si ústa s nosem dlaní. zmateně pohlédl na pootevřené dveře do obývacího pokoje. 7

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 8

obezřetně do nich strčil. zavrzaly a zarazily se o skříňku vedle okna. zápach v chladné místnosti byl silnější. chlapec měl pocit, jako kdyby se ocitl v popelnici nebo na zahnívající skládce. zatajil dech a pomalu vstoupil dovnitř. od sedačky se ozvalo slabé zašramocení a zběsilé cupitání drobných tlapek, jak odtud něco prchalo do úkrytu v rohu místnosti. chlapec vylekaně poskočil, zajíkl se a oběma rukama si zakryl obličej. utlumil deroucí se výkřik. pohlédl na sedačku a hrůzou vytřeštil oči. Slabé světlo z protějšího okna dopadalo na nehybnou postavu sedícího muže. Jeho zvrácená hlava ležela na opěradle sedačky, ruce měl položené podél těla a natažené nohy se ukrývaly pod stolem. chlapec se přiblížil ke stolu a fascinovaně si prohlížel nahý hrudník pod rozhalenou kostkovanou košilí. Hemžil se stovkami, možná tisícovkami červů a brouků, kteří pilně zpracovávali hnijící maso a odhalovali narudlé kosti. pravá ruka kostěnými prsty stále svírala lahev alkoholu se zbytky průzračné tekutiny. Tmavé otvory v lebce, slabě potažené kůží, nevidomě hleděly do stropu. Ústa se zažloutlými zuby s desítkami kovových plomb zůstala otevřená v posledním němém výkřiku. Desetiletý kluk nebyl schopen od té podívané odtrhnout oči. V tu chvíli ještě netušil, že se mu vryla do mysli tak hluboko, že ho bude provázet po zbytek života. Fascinovaně si prohlížel každou část odkrytého těla, sledoval neutuchající hemžení všemožného hmyzu a zlehka vdechoval těžkou nasládlou vůni. už ji nenazýval zápachem, zvykl si na ni, přestala mu dráždit nos i žaludek. patřila k tomu výjevu. na tváři se mu usadil šťastný úsměv, pootevřel ústa a potichu, skoro obdivně, zašeptal: „kostěj…“

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 9

Kapitola 1

MAloU, STARýM NáByTkeM VyBAVeNoU MíSTNoSTí se pronikavě rozdrnčel starý tlačítkový telefon. Jeho zvuk se odrážel od špinavých oken, rozpadajících se dřevěných skříní, otlučených dveří s plakátem zásahové jednotky a proleželé postele u stolku s televizí. Hrozilo, že oprýskaná, kdysi bílá barva na stěnách se pod náporem intenzivního drnčení sama od sebe sloupne. Šestačtyřicetiletý poručík kriminální policie si otráveně povzdechl, ale nenechal se dotěrným zvukem vyrušit. Dopsal myšlenku do úředního záznamu, promnul si oči a pohlédl na hodiny nad zavřenými dveřmi kanceláře. Nechtěl telefon zvednout hned, aby to nevypadalo, že vedle něj stále sedí, ačkoliv to byla pravda. Počkal na páté zazvonění, teprve potom odhodlaně uchopil sluchátko. „Prosím, výjezd, Braun,“ představil se. Pravou rukou pohnul počítačovou myší, shodil rozepsaný dokument na lištu obrazovky a stiskl ikonu policejního systému Maják. Měl tušení, že nevolá technik ani vyšetřovatelka, ale operační důstojník, který pro něj bude mít další výjezd. Nemýlil se. „Ahoj, edo. Je mi líto, že tě otravuju tak brzy po tom znásilnění, ale mám pro vás případ,“ spustil operační. eduard Braun se ušklíbl. Tón hlasu volajícího nezněl ani trochu lítostivě. Bylo mu jedno, že členy výjezdové skupiny 9

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 10

nenechá dodělat předchozí práci a pošle je z vyhřátých kanceláří ven do mrazivého počasí. „Tak povídej,“ vyzval ho a zaměřil pozornost na Maják. V systému byly na jednotlivých řádcích tabulky zobrazeny veškeré události, k nimž v rajonu docházelo. Detektiv bez zájmu očima přelétl šedě zabarvené položky, ty byly vyřízené, a nevšímal si ani bílých, které se právě řešily. Jeho oči přitahoval jediný rudě svítící řádek, skrývající závažnější případ, k jehož řešení byla vysílána výjezdovka kriminální policie. „kluci z Městské policie na Praze 9 dostali od svého vedení za úkol kontrolovat místa, kde táboří bezdomovci. Nejspíš se báli, že jim v obvodě umrznou, takže je chtěli dostat do Armády spásy nebo Naděje. Proto prohlíželi opuštěné domy, squaty a stanová městečka,“ líčil operační důstojník. „Samozřejmě měli štěstí a v jednom chátrajícím domku na okraji Újezdu nad lesy našli mrtvolu. kupodivu žádný sněhulák ani rampouch,“ zasmál se svému přirovnání. „Prý je to pěkně hnusná shnilotina.“ „Už si to čtu v Majáku,“ zamručel poručík, neměl náladu na vtipy. „Moc tam toho nepíšeš.“ „Chtěl jsem ti nejdřív zavolat a hned to doplním,“ dušoval se, ale hned detektiva vyzval, aby si poznamenal adresu, kterou do systému zatím nezadal. „Je to hodně orientační. Samotný dům bližší označení nemá nebo ho nikdo nezjistil. Na začátku ulice na vás budou čekat kluci z místního oddělení a dovedou vás na místo. Prý se jde velký kus cesty podél pole a autem se tam nedá odnikud dojet.“ „kouknu se na to a hned vyrazíme.“ „Pokud budete potřebovat někoho dalšího z kriminálky – násilníky nebo mordpartu, tak dej vědět,“ dodal operační a chystal se hovor ukončit. „Počkej!“ zastavil ho eda. „A co koroner? Vyžádal ho někdo u záchranky?“ 10

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 11

„Zatím ne, chtěl jsem počkat, až zjistíte podrobnosti.“ „Blbost,“ zamítl jeho nápad a nechápavě pohlédl do stropu. „Měšťáci i naši ověřili, že tam je mrtvola, tak na nic nečekej a zavolej ho. Venku je tma jako v pytli, teplota klesla hluboko pod nulu, takže tam nehodláme mrznout zbytečně dlouho.“ „Máš pravdu, to mě nenapadlo,“ uznal důstojník. „Snad nebude po kolena v jiných mrtvolách a dorazí k vám brzy.“ „Taky doufám,“ zamručel eda. Nevěřícně zavrtěl hlavou a vyhlédl do temnoty rozkládající se za oknem. Přestalo sněžit a obloha se částečně projasnila, takže svítící televizní věž měl jako na dlani. Věnoval jí letmý pohled a opět oči sklopil k obrazovce monitoru. operační důstojník a dozorčí místního oddělení v Újezdě nad lesy mezitím do systému doplnili nové informace. Nebylo jich mnoho, což eda ani nepředpokládal. občas ho napadlo, že to dělají naschvál, aby se až do chvíle, než přijede na místo činu, dohadoval a tipoval, co ho tam ve skutečnosti čeká. Předchozí text se rozšířil o dva krátké odstavce, jež výsledný souhrn nijak podstatně nevylepšily. Přečetl si v nich jen delší verzi toho, co mu operační před malou chvílí sdělil v telefonu. o totožnosti ani pohlaví mrtvoly žádná zmínka. kriminalista si v dalším okně počítačového programu vyvolal mapu místa nálezu, které policejní hlídka upřesnila pomocí GPS lokalizace. Přiblížil si obrázek a přepnul program do ortofotograﬁckého zobrazení. osamělý domek se nacházel na začátku Újezdu nad lesy, poblíž ulic ochozská a okenská, a opravdu k němu nevedla žádná pozemní komunikace. Z východní strany ho od obydlené čtvrti odděloval Běchovický potok a na západě s ním sousedilo rozlehlé pole. eda se s pohledem upřeným na monitor zamyšleně opřel v otočné židli, rukou si nevědomky projížděl po pichlavém 11

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 12

strništi na bradě a nakonec zavřel oči. V mozku se mu ozýval nepříjemný pocit, že by to místo měl znát. Po chvilce marného namáhání paměti sáhl po telefonním sluchátku a zavolal Dianě Černé. Vyšetřovatelka právě dokončila výslech mladé dívky, kterou na chodbě panelového domu znásilnil neznámý pachatel. Zbýval jí kopec další administrativy, takže nebyla dvakrát nadšená, že se musí vrhnout na další případ. Stoicky si vyposlechl několik řízných vulgárních nadávek, než hovor se slovy, že „už tedy, kurva práce, jde a pak se z toho papírování tady do rána posere“, ukončila. Technik ludvík Fiala zprávu o výjezdu přijal se sobě vlastním ﬂegmatickým klidem, z nějž ho nedokázalo nic vyvést. Mlčky si od vedoucího výjezdovky vyslechl základní informace a odpověděl, že bude u auta za pět minut. Rozvážně v počítači uložil nezpracovanou fotodokumentaci, hluboce potáhl z elektronické cigarety a labužnicky do vzduchu vyfoukl hustý oblak bílého kouře. Pomalu vstal, oblékl si zimní bundu a do její vnitřní kapsy opatrně uložil nezbytnou pomůcku své neřesti. Přes rameno přehodil brašnu s fotoaparátem a kamerou. Ve dveřích kanceláře se zastavil a naposledy se ohlédl. Hloubavě se zadíval na otevřenou skříň, jejíž dno zabíral velký plastový kufr. kmitl pohledem do okna. Ačkoliv bylo teprve odpoledne, vládla za ním černočerná tma, ve které místy zářila okna rozsvícených místností protějšího paneláku. Něco si pro sebe zamručel a do volné ruky uchopil držadlo těžkého zavazadla. Přenosné světlo se na temném místě činu bude určitě hodit.

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 13

Kapitola 2

SyCHRAVÉ PoČASí o SoBě DáVAlo VěDěT studeným větrem, který se od pole na severní straně Českobrodské ulice v silných poryvech opíral do boku jedoucího policejního transportéru. Vozidlo sténalo a protestovalo, jak se jej nápor vzduchu snažil vytlačit do příkopu, ale ludva ho dokázal zkrotit. S pohledem upřeným na kluzkou vozovku neomylně řídil k východnímu okraji Prahy. eda se při pohledu na bíle malovanou krajinu mračil a náladu mu nezlepšilo ani to, že přestalo sněžit. Vnitřek vozidla se po ujetých kilometrech nedokázal vyhřát, takže bylo jasné, jaká je venku čeká zima. „Doufám, že koroner přijede brzy,“ zabručel z místa spolujezdce. „V téhle sibérii by se mohlo stát, že místo jedné mrtvoly bude ohledávat celou skupinku.“ „Podle Majáku je to v nějaké boudě, tam snad taková kosa nebude,“ ozvala se ze zadních sedaček vyšetřovatelka. Zvedla ruku a ukázala dopředu k pravé straně silnice. „Támhle stojí policejní auto.“ „To bude ono,“ souhlasil eda a zamyšleně sledoval nekonečnou bílou plochu po obou stranách silnice, která ve světle lamp a měsíčního svitu v temnotě magicky zářila. „Podle dozorčího oddělení máme zaparkovat na parkovišti u hlavní a zbytek cesty musíme dojít podél pole.“ ludva, celou cestu mlčenlivý a ponořený do svých myšle13

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 14

nek, navedl vozidlo doprava do první ulice Újezdu nad lesy. Zpomalil a zvolna se probojovával vysokou vrstvou napadaného sněhu, pod kterým se ukrývala zákeřná ledovka. Zaparkoval na okraji malého parkoviště plného zasněžených aut, před nimiž stálo policejní vozidlo s tiše předoucím motorem. Jakmile eda vystoupil, spuštěný motor policejní oktávky utichl. Detektiv si dopnul zimní bundu ke krku a vrazil ruce hluboko do kapes. když se do něj opřel ledový vítr, okamžitě zalitoval, že si nevzal teplou čepici. Měl by si přestat hrát na mladého frajírka, pomyslel si. Pohlédl k jižní straně parkoviště, kde se v prostoru mezi vzrostlými stromy nacházela úzká lávka přes Běchovický potok. Vědoucně pokýval hlavou. Nyní si byl jistý, že tady už kdysi byl a podél pole k nějakému opuštěnému domku šel. Proč, to si zatím nevybavoval. Možná hořel nebo se v něm porvali bezdomovci, netušil. Z dalšího vzpomínání ho vyrušil policista, který vystoupil z oktávky. „Ahoj, praporčík Janda,“ přivítal výjezdovou skupinu mladík v uniformě. „Nečekal jsem, že dorazíte tak rychle. kolega hlídá místo činu a já vás tam dovedu. Sami byste to asi nenašli.“ „Myslím, že tuším, kde to bude,“ prohodil spíše pro sebe eda. „Jaká je tam viditelnost?“ zeptala se Diana. „Svítí se v tom domě?“ Mladík zavrtěl hlavou. „Tma jako v hrobě,“ odpověděl a zamířil k okraji parkoviště. „Hej, kam myslíš, že jdeš?“ zavolal za ním detektiv. když se policista zastavil, mávl na něj rukou, aby se vrátil. „Co bychom tam v té tmě viděli? Musíme si na tu mrtvolu pořádně posvítit, a přece nenecháš dva dědky a ženskou, aby všechno tahali sami,“ zavrtěl s poťouchlým úsměvem hlavou a ukázal praporčíkovi na kufr, který ludva vytáhl z vozidla. 14

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 15

Policista si nechápavě přeměřil členy výjezdovky, nic však neřekl a otráveně došel k objemnému plastovému zavazadlu. Sáhl po něm a zvedl ho. Ruka mu pod jeho tíhou okamžitě klesla a kufr se zaduněním prorazil vrstvu sněhu na parkovišti, což na tváři tichého technika vyloudilo shovívavý úsměv. Mladík se zachmuřil, přenosné světlo znovu zvedl a o poznání pomalejším krokem vyrazil k mostu přes potok. Tentokrát jej detektivové následovali. Měsíční světlo se odráželo na neporušené sněhové nadílce pokrývající pole, takže čtveřice policistů nemusela používat baterky. Spořádaně za sebou kráčeli úzkou cestičkou, prochozenou botami strážníků a policistů, kteří cestu od parkoviště k místu činu absolvovali před nimi. Sníh s hlasitým křupáním protestoval, jak se stezka s každým krokem rozšiřovala. Po nekonečných dvou stech metrech se křoví na okraji pole rozestoupilo a odhalilo temnou siluetu nízkopodlažního domku, stojícího uprostřed malého pozemku. od pole bylo několik metrů pletivového plotu utrženo z nosných sloupků a svaleno k zemi. Další strany pozemku ohraničovaly neudržované keře a ve směru, kde se za úzkým korytem potoka nacházela obytná čtvrť, stály zbytky laťkového plotu. Po prvním letmém pohledu eda Braun zjistil, že tady v minulosti opravdu byl, ale stále nemohl přijít na to kvůli čemu. Zastavil se u rohu domku a zkonstatoval, že pozemek i dům od jeho poslední návštěvy viditelně zchátraly. Tam, kde byly v minulosti záhonky se zeleninou a květinami, se zpod sněhové přikrývky draly hromady rozličného odpadu, který sem nanosili bezdomovci. Postranní, menší dveře do sklepního prostoru pod domem byly vykopnuté a rozlámané. Temnou kobku skoro po okraj zaplnil letitý odpad. Na západní straně se na nízké terásce na konci několika schodů nacházely vstupní dveře do domu. kovové zábradlí 15

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 16

bylo rezavé, místy ohnuté nebo odlámané. Betonový povrch schodů popraskal a někde se odrolil, takže po ostrých hranách nezbylo ani památky. U stěny domu stála na každém stupni sklenice plná nedopalků cigaret nebo konzerva se zbytky jídla, jimiž zřejmě obyvatel domku krmil toulavé kočky. Před rokem přístup na terasu a ke dveřím vypadal bezpečněji. Teď s nánosem sněhu a možnou ledovkou by se na schody člověk bál vkročit. Střecha kupodivu přežila bez úhony a eda v ní nespatřil žádnou díru ani poničené tašky. oknům stále chyběly skla i rámy, takže zevnitř byla provizorně překrytá starými látkami. „To je tedy barabizna,“ okomentovala budovu vyšetřovatelka. ludva přemýšlivě přikývl, vytáhl si z kapsy elektronickou cigaretu, potáhl a pomalu vypustil našedlý kouř. Ve vzduchu zavoněl mentol. V tu chvíli kolem něj prošel policista, který se plahočil s těžkým kufrem. Rozkašlal se. Technik mladíkovi ukázal, aby přenosné světlo položil poblíž schodiště. Praporčík se s viditelnou radostí zbavil těžkého zavazadla a nevraživě si ludvu změřil. když mu zlehka na rameno poklepala Diana, leknutím se prudce otočil, až málem podklouzl. Vyšetřovatelka ho včas zachytila za límec zimní uniformy a posměšně si odfrkla. „Budeš se muset vrátit zpátky na parkoviště a přivést sem koronera, až přijede,“ oznámila mu. Mladík kývl a bez řečí zamířil na vyšlapanou stezku. Podle rychlosti, jakou odcházel, byl rád, že tam s výjezdovkou nemusí zůstat a případné práci na místě činu se vyhne. „kde jsou měšťáci, kteří to tady našli?“ zeptal se poručík Braun staršího uniformovaného policisty, který s vyhrnutým límcem kabátu a rukama vraženýma hluboko do kapes stepoval na plácku před domem. 16

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 17

„odjeli na základnu sepsat záznam. Zůstal jsem tady sám,“ odpověděl a dál pokračoval v podupávání, aby se aspoň trochu zahřál. Sníh pod jeho botami byl udusaný a rovný. Muž za dobu hlídání místa činu na pozemku prošlapal několik cestiček a náměstíček. Připomínalo to dětské dopravní hřiště, chyběly jen značky. „Mrtvola je uvnitř?“ ukázala vyšetřovatelka na otevřené dveře. „Ve velké místnosti nalevo,“ přikývl. „Je to v podstatě kostra, sedí na sedačce a před sebou má mraky prázdných ﬂašek od alkoholu. klasický bezdomáč.“ V tu chvíli se edovi v hlavě znovu vynořila dávná vzpomínka. „Tak se na to podíváme?“ pohlédl vedoucí výjezdovky na vyšetřovatelku s technikem. Přikývli. „Jestli nebude k poznání a nenajdeme doklady, tak rovnou přizveme pátrače, ať nezdržujeme koronera?“ „Pochybuju, že nám k něčemu bude, jestli to je zombie nebo kostlivec,“ pronesla sarkasticky Diana. Technik odevzdaně vyfoukl oblak kouře, přestal se věnovat debatě kolegů a pustil se do toho, kvůli čemu tady byl. Zadokumentování místa činu a sběru stop. První ostré světlo blesku fotoaparátu proťalo temnotu, která venku vládla, a odstartovalo několikaminutovou sérii světelných efektů. ludva postupně zvěčnil zasněženou zahradu, polámané a spadané ploty, sklepní kobku, látkou zakrytá okna a neporušené zdi domu. Poslední venkovní fotky věnoval otevřeným vchodovým dveřím. Bylo načase vydat se dovnitř a podívat se na mrtvolu. Zapnul silnou ruční baterku a vykročil po schodech na zvýšenou terásku. Hned po prvním kroku zjistil, že pekelně kloužou. Zavrávoral a kopl do sklenice s nedopalky. Sklenice se rozjela od zdi domu k okraji schodu a s nezaměnitelným 17

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 18

třeskem rozbíjeného skla dopadla na betonovou podezdívku. Popel a vykouřené vajgly se kolem ní rozsypaly a zohyzdily bílý sníh. omluvně pokrčil rameny a opatrně pokračoval dál. Prošel vchodovými dveřmi a zastavil se v malé předsíňce. Dveře nalevo byly překryté látkovým přehozem. Naproti vchodu začínaly strmé ztrouchnivělé schody s několika chybějícími příčkami, které končily ve tmě pod střechou. Zamračil se. o tom nikdo nic neříkal. Neměl rád nečekaná překvapení. otočil se na hlídkaře, jenž ho pozoroval ze zahrady, a potichu se zeptal: „Zkontrolovali jste půdu?“ „My ne a pochybuju, že by to udělali měšťáci, ale natuty tam nikdo není,“ zavrtěl hlavou. „Stepuju tady přes hodinu a kromě cupitání krys jsem z domku nic nezaslechl.“ „Mrtví lidi jsou potichu,“ prohodil ludva a mávl rukou na znamení, že je zbytečné se policisty na cokoliv ptát. Co si člověk neudělá, to nemá… Jenže lézt se nahoru podívat se mu moc nechtělo. Bezradně se ohlédl za sebe. „Já tam vylezu,“ pochopila reakci staršího muže Diana. Byla ze skupinky nejmladší, nejhubenější, a tedy i nejlehčí, takže se nebála, že se propadne. U výjezdovky jí chyběly akce, na něž byla zvyklá z předchozího působení, takže jakékoliv zpestření nezáživné kancelářské práce uvítala. „To není nic pro tlusťochy,“ dodala posměšně a významným pohledem sjela postavy obou kolegů. Nečekala na odpověď a rovnou se kolem technika prosmýkla ke schodišti. opatrně vystoupala po vrzajících schodech a baterkou osvítila celou půdu. Rozkládala se nalevo nad místnostmi v přízemí a jednalo se spíše o úložný prostor pro zbytečné věci než o obytný pokoj. Šikmá střecha byla v nejvyšším místě jen metr a půl vysoká, takže ani uprostřed se nedalo úplně postavit. „Je tady jen bordel a smrad,“ houkla zklamaně dolů. 18

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 19

Skřípání podlahy a drobná sprška prachu, která se snášela ze stropu, detektivům prozradily, že se vyšetřovatelka vydala na druhý konec. „Neblbni, ať se nepropadneš,“ zavolal za ní eda. „V pohodě,“ zašklebila se po pár vteřinách z vrcholku schodiště do světla technikovy baterky. „Nic tam není, jen prach, špína a hromady bordelu. Žádná další mrtvola. Nejspíš tam nikdo dlouho nebyl.“ „Fajn. Tak jdeme na to, kvůli čemu tady jsme, a nahlédneme za oponu,“ rozhodl eda a přistoupil k chlupaté dece, která místo dveří kryla vstup do hlavní místnosti. odhrnul ji ke straně a odhodlaně vstoupil. okamžitě se zarazil. „Sakra, to je smrad,“ zaklel a couvl zpátky do předsíňky. S hlavou otočenou ze dveří se několikrát zhluboka nadechl čerstvého vzduchu. „Fuj. Čekal bych, že to průvan vyžene.“ Technik potáhl z cigarety, uklidil ji do kapsy a edu obešel. když procházel dveřmi, nekompromisně strhl závěs, aby se místnost vyvětrala. Pach smrti vanoucí ven znovu plnou silou zasáhl čichové buňky vedoucího výjezdovky i mladé vyšetřovatelky. Bezděčně couvli na terásku před vchodem. ludva si promnul nos a s namířenou baterkou se rozhlédl po tmavé místnosti. Přešel k oknu na levé straně a strhnul z něj látkový závěs. To samé udělal s dalším, který v protějších dveřích odděloval sousední místnost. Do pokoje nesměle vtrhl světelný opar ze vzdálených venkovních lamp a proměnil temnotu v přívětivější šero. Chladný průvan rozvířil usazený prach. Technik se zamyšleně zastavil uprostřed místnosti a pohlédl na mrtvolu. Váhal, zda místo činu nejdříve fotit autenticky ve tmě, nebo si celou scénu rovnou osvětlit výkonným reﬂektorem. Nakonec se rozhodl pro obě verze a začal poři19

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 20

zovat snímky obývacího pokoje. Světelné záblesky rozzářily místnost, jako kdyby v ní vypukla tichá bouřka. „Necháme ludvu, ať mu nepřekážíme,“ pokynul eda vyšetřovatelce a společně sestoupili ze schodů na zasněžený prostor před domem. „Aspoň ten smrad trochu vyvane.“ Blýskání v místnosti ustalo po pár minutách. eda vykročil ke schodům, a hned se zastavil, když blesk znovu spustil světelnou hru. Tentokrát v malém okně sousední místnosti. Pokud si dobře vybavoval, původně to byla kuchyně. Nyní v ní stála jen stará linka s vytrženým dřezem, bez vodovodních baterií. Horní skříňky byly zčásti stržené ze zdi a v těch, které zůstaly, se válelo špinavé nádobí a různé posbírané věci. Podlaha byla do výšky kolen zaházená směsí odpadků a prázdných lahví od alkoholu. Celou kuchyň prostupovalo aroma hniloby a plísně. První blesknutí fotoaparátu probudilo vystrašenou krysu nebo potkana. Zvíře s pištěním zmizelo v díře pod kuchyňskou linkou. „Mám to vyfocené,“ houkl technik z okna na detektivy a počkal na ně v hlavní obytné místnosti. eda s Dianou se k vousatému kolegovi připojili. Světla jejich baterek postupně rozháněla temnotu a odhalovala vybavení. Pod oknem stála dřevěná komoda, v níž se vršilo různé oblečení. Na vrchní desce se jako vojáci v zástupech vyjímaly vyskládané vratné lahve od piva a vína. Roh naproti dveřím patřil starým kamnům, od kterých se ke stropu až na střechu táhla komínová roura. Na dně temné výhně se válely zbytky spáleného dřeva a vrstva popela. Horní poklop byl ledový. Vedle kamen ležely vyrovnané štosy novin, časopisů a nařezaného dřeva. Napravo od dveří stála skříň, na ramínkách tu viselo několik kabátů. Středu místnosti vévodil nízký konferenční stolek, skoro po celé ploše zastavěný sklenicemi, lahvemi, několika prázdnými krabicemi od vína a plechovkami od konzerv, sloužícími 20

dejavu.qxp_Sestava 1 06.02.23 18:25 Stránka 21

jako popelníky. Nedopalky cigaret a popel špinily poškrábanou desku stolu a podlahu pokoje. Za stolkem trůnila ke zdi přiražená velká kožená sedačka s látkovým přehozem, ozdobeným množstvím ﬂeků. Světla baterek se zastavila na postavě uprostřed sedačky. „To snad ne…,“ vydechl eda Braun nevěřícně. Dům, místnost i veškeré vybavení mu byly povědomé, ale stále si nevzpomínal, proč v domku byl. Až pohled na mrtvého muže mu oživil paměť. Jako kdyby do hlavy dostal ránu palicí. Strnule se zarazil a přišpendlil světlo baterky na rozkládající se obličej, který více než člověka připomínal kostlivce nebo zombieho z hororu. Chlupy vzadu na krku se edovi zježily a otřásl se chladem. Tentokrát za to však nemohla únorová zima. Měl pocit, že stejný okamžik zažil. Jako kdyby se vrátil v čase do doby před rokem. Déjà vu.