0043970

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:18 Stránka 38

STEZKA ČESKEM Stezka Českem je nekomerční projekt party nadšenců, kteří se spojili s Klubem českých turistů a společně vám nabízí možnost vyrazit na krásnou a zajímavou cestu přes celou naši republiku. Celá Stezka je rozdělená na několik etap, kterým se budu podrobněji věnovat. Propojuje nejzápadnější, nejvýchodnější, nejsevernější i nejjižnější bod České republiky. Vede podél hranic a celá Stezka měří něco kolem 2 000 km, které ale můžete rozšiřovat o alternativy. Stezka je perfektně značená na mapy.cz nebo v aplikaci FarOut. Na celé Stezce Českem vzniká fenomén tzv. Trail Angels, což jsou v překladu „andělé Stezky“. Tito lidé jsou označeni v mapě nebo v itineráři Stezky Českem. U každého z nich je napsáno, co vám mohou poskytnout. Můžete u nich například přespat (na zahradě, na gauči), použít pračku, dobít elektroniku, na chvíli si odpočinout, napsat jim o pomoc nebo se jen tak zastavit na kávu nebo čaj. O celé Stezce Českem napsal Martin Úbl knihu s názvem STEZKA ČESKEM… může jít každý. Celý autorský honorář je věnován sportovnímu klubu vozíčkářů. Po dokončení Stezky si na stránkách můžete požádat o certifikát. Na YouTube a Spotify můžete poslouchat podcast o Stezce Českem.

www.stezkaceskem.cz

38

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:18 Stránka 39

PŘÍPRAVY Přípravy na cestu mi trochu překazila babička se svým úplně nepřipraveným a neplánovaným odchodem. Díky, babi. Nemohla jsi ještě chvíli počkat? Víte, já jsem hrozně citlivá a občas brečím i u reklam v televizi. Představte si, jak moc mě vzalo, že nebudu mít na Stezce Českem komu volat a probírat s ním dvě hodiny kostely po celé republice. Představte si, že si s babičkou společně plánujete trasu, kde budete v jednom kuse na drátě, a babina se na to dva týdny před začátkem Stezky úplně vysere! Má příprava vypadala následovně: Všechno narvu do batohu Marvelovi! Spoustu nocí jsem probrečela takovým způsobem, že mi bolest projížděla celým tělem, nemohla jsem se nadechnout a strašně jsem si přála, abych se z toho hrozného snu probudila. Úplně stejně, jako když jsem přišla o svého prvního pejska Kaira. Můj Honza je přesný opak. Jeho emoční inteligence občas dosahuje minusových čísel. Neřekla bych, že je necitlivý, to ne. Když by mu někdo třeba pustil cihlu na nohu, něco by určitě cítil a nějaké emoce by ze sebe vypotil. Jinak je Honza takový spíš emočně plochý. V noci jsem v slzách odešla z ložnice a šla jsem se schoulit do klubíčka do vedlejšího pokoje. Strašně jsem brečela, nechtěla jsem si připustit, že tu babička už není, bylo mi hrozně smutno, cítila jsem prázdno a nemohla jsem ten hyste-

39

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:18 Stránka 40

rický pláč zastavit. Honza slyšel, že pláču, přišel za mnou a mně se ulevilo, protože jsem strašně moc potřebovala obejmout a ujistit, že všechno bude dobré. Jenomže Honza se na mě jen podíval a řekl: „Panebože, a ty chceš vyrazit na Stezku Českem? Nejdřív se dej dohromady, pak teprve můžeš jít někam šlapat.“ Ehm, říkala jsem „emočně plochý“? Myslela jsem tím „emoční mrzák“.

ETAPY STEZKY ČESKEM Celá Stezka Českem je rozdělená na několik etap. Každá z nich má svá specifika, takže vám vždy jednotlivou etapu představím, abyste věděli, na co se můžete těšit. Pro mě jsou Beskydy nejkrásnější hory a jsem zvědavá, na jaké další skvosty na Stezce Českem narazím. Jsem trochu nýmand v navštěvování jiných hor, a když jsem si četla, jakými horami budu procházet, bude to pro mě vlastně obrovské překvapení. Nakreslili jsme pro vás s mým milovaným bráškou mapičky. Teda, brácha je nakreslil, a já mu do toho furt jenom kecala. Lidem, co mají rádi mapy, to určitě udělá radost. Mému tátovi třeba. Nebo takhle, ty mapy jsou tady jen kvůli mého táty, protože on je mapumil. Nevím, zda to slovo existuje, ale když je poprvé viděl, tak mě poprosil, zda bych mu je nevytiskla, že podle nich půjde. Doufám, že vás taky tak nadchnou.

40

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:18 Stránka 41

1. BESKYDY 105 KM, ‰ 4 300 M, Ê 4 500 M První etapa, na kterou se vydáváme, je etapa Beskyd. Začneme na nejvýchodnějším bodě v Bukovci a šlapat budeme do Hodslavic. Půjdeme po našich nejoblíbenějších kopečcích, kde jsme s Marvelem byli snad stokrát. Lysá hora, Smrk, Pustevny, Radhošť, Velký Javorník. Co říká Stezka Českem? Řečeno Vinnetouem: „Přechod Beskyd je stejně děravý jako ústa staré ženy.“ Tato část je samé nahoru dolů a nenechá vás vydechnout. Dvě královské etapy se třemi stoupáními na Radhošť, Smrk a Lysou horu vás pořádně prověří.

41

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:18 Stránka 42

DEN 1:

JAK JÁ TADY UMŘU

30. 5. 2022 A je to tady! Den, na který jsem se tak dlouho chystala. Vtip. Slovo „chystat se“ úplně nemám ve svém slovníku. Večer jsem se snažila všechno, co jsem si vyházela na podlahu v obýváku, narvat do batohu. To je tak, když se člověk chystá na poslední chvíli. Trochu jsem litovala, že nemám větší batoh, protože je nadlidský úkon to tam nacpat. Vůbec nechápu, co se stalo s mým plánem, že všechno narvu do batohu Marvelovi. Teda, já to vím. Vyměkla jsem a všechny věci, které jsem chtěla dát do jeho batohu, jsem narvala k sobě. Dobalila jsem asi ve tři hodiny ráno a v půl čtvrté si šla totálně vystresovaná lehnout. Čuměla jsem do stropu a přemýšlela, kde teda vlastně budu dneska spát a jestli si budu schopná postavit ten nový stan, který jsem si ještě sama postavit nezkusila. Celou noc mi bušilo srdce a nespala jsem vůbec, protože zkrátka stres. Honza mě ráno hezky „vzbudil“: „Miláčku, vyrážíš na Stezku Českem!“ A já jsem chtěla jenom spát a nikam nejít. Plán byl vyjet ráno v sedm, ale když mě Honza viděl, řekl, že si ještě zajdeme na snídani, abych se trochu uklidnila a dala dohromady. Já toho chlapa fakt miluju. Nějak jsem se dobalila a všechno jsem to skutečně naprala do batůžku (váží cca 25 kg, což považuji za úspěch). Márvíčkův batoh má 3,5 kg. Jeli jsme do Ostravy, dali jsme si snídani a taky dortík, protože jsem si říkala, že si něco takového hodně dlouho nedám. Už v kavárně jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla sluneční brýle a sluchátka. Už to začíná. Panika, stres. Honza jen zastavil u nákupáku, já vyskočila a koupila si sluchátka a sluneční brýle. Honza vypadá hrozně v klidu, jako by se o mě vůbec nebál. Chvílema mám pocit, že je možná už smířený s tím, že se nevrátím. Honza se mnou šel na nejvýchodnější bod České republiky a tady jsem opravdu začala panikařit. Přišla jsem na to, že jsem si zapomněla pláštěnku na batoh a mamka mi místo TeaTree dala masážní olej! Jsem mrtvá. Jestli začne pršet, jsem v loji. A může mi někdo říct, jak já to přežiju bez TeaTree olejíčku? Rozloučili jsme se u auta a asi bych to vůbec neměla přiznávat, ale bude se mi stýskat. Tím, že jsem se k Honzovi nastěhovala téměř hned, když jsme spolu začali chodit, jsme na sebe dost zvyklí. Vidíme se skoro každý den a už jsem si nějak zvykla, že ho v životě mám, i když mě občas neskutečně vytáčí. Bude mi chybět. Fakt hodně. Honza dostane výtisk mé knihy bez této části. Jdeme na to! Honza mi dal poslední pusu, a když se loučil s Marvelem, měla jsem pocit, že se mu chce brečet. Je mi úplně jasné, kdo mu bude chybět víc. 42

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:18 Stránka 43

První část cesty byla celá po asfaltu a zhruba po dvou kilometrech jsem myslela, že pojdu. Ten batoh váží asi 150 kilo a už teď mě hrozně bolí tlapičky. Šlapala jsem a chvíli přemýšlela, jestli ještě nemám zavolat Honzovi, aby pro mě přijel. Byla jsem fakt vyřízená a potkala jsem dva lidi. Ti mi řekli, že četli mou první knížku, což mě docela nakoplo, a hlavně jsem si mohla postěžovat. Hned jsem jim vysolila, jak mě šíleně bolí záda a že už nemůžu. S hrůzou v hlase se ptali, jak dlouho už jsem na cestě, řekla jsem, že asi 20 minut, a šlapala jsem dále. Vyšlapala jsem si to na Gírovou (840 m n. m.), sešla k chatě a pokračovala dál lesem. Všude byly krásné výhledy, hory, nádhera. Já to tady znám, mám Beskydy prochozené křížem krážem, takže se tu pořád cítím jako doma. Sedla jsem si na palouček, kde svítilo sluníčko, a dala jsem si svačinu. Vyndala jsem si bábovku, co mi upekla maminka, která měla ještě ráno tvar srdíčka, ale vzhledem k tomu, jak mám narvaný batoh, je z ní teď taková placka ve tvaru srdíčka, takový odlitek zadku. Na chuti jí to ale neubírá, je strašně dobrá, s citronovou kůrou, a dala jsem si k ní oříškové máslo White Brownie. Jestli si todlencto teď čtete a jestli jste to máslo nikdy nezkusili, proboha, ani to nedělejte! Zachraňte si život! Já jsem se na tom stala úplně závislá a nejde přestat. Je to směs lískových jader a kešu ořechů, obklopená bílou čokoládou, a to vše podtrženo přepuštěným máslem. Zničí vám to život a všechny vaše pokusy o držení diety pošlete k šípku. Ta kombinace s maminčinou buchtou byla naprosto epesní. Šlapali jsme z kopečka do Mostů u Jablunkova. Marvel má pořád nějak moc energie, zítra mu asi pořádně naložím batoh. Hodně jsem před začátkem vyměkla, měla jsem v plánu, že si toho Marvel ponese víc, ale jestli někdo máte děti, určitě mě chápete. Teda myslím ty chlupaté děti. Až jednou budu mít normální děti, jakože z masa, kůže a kostí, těm ten batoh nabalím, že se budou divit. Ponesou všechno mně i Marvelovi. Od kolika let je legální dát dětem batoh s bederním systémem? V Mostech u Jablunkova jsem jen prošla městem, byly tam dva takové menší obchůdky, kde by se určitě dalo něco dokoupit, ale já mám batoh narvaný k prasknutí. Prošla jsem okolo nádraží, a už si to zase šlapeme do brutálního kopce. Vyšlapat ten krpál z Jablunkova nahoru byl fakt masakr. Chtěla jsem dojít na Muřinkový vrch, ale kolem šesté hodiny jsem byla u chaty Skalka, která byla v aplikaci FarOut označena nálepkou STEZKAŘI VÍTÁNI. Šla jsem podle této aplikace v Americe, Pacifickou hřebenovku, a moc jsem si ji oblíbila. Byla jsem ráda, že se Martin Úbl domluvil s Američany a oni Stezku Českem do jejich systému zanesli. Samotná aplikace je zadarmo, v ní si pak nakupujete jednotlivé treky, které vám tam zůstanou napořád. Pacifická hřebenovka mě tenkrát stála 650 Kč a Stezka Českem stojí 269 Kč. U chaty Skalka je v aplikaci 43

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:18 Stránka 44

napsáno: „Chata Klubu českých turistů s možností ubytování a restaurace. Můžete zde dobít baterie, usušit věci, nabrat vodu a postavit stan po domluvě.“ Já vyhrála jackpot, chata je zavřená a otvíračka je od úterý do neděle. Škoda, že je dneska pondělí. Na chvíli jsem si tady sedla, že si dáme malou pauzu, ale jak jsem sundala batoh a trochu se rozseděla, začalo mě bolet koleno. Lehce jsem se ho snažila rozcvičit, ale jako by to bylo včera, kdy jsem takhle šla Pacifickou hřebenovku a chtěla ujít 40 km první den, a po 15 km jsem málem vypustila duši. Tenkrát tam byl můj kamarád Blue Sky, který mi říkal: „Dej tělu čas, aby si zvyklo na ten těžký batoh, nech ho si odpočinout, uvidíš, že pak dojdeš mnohem dál…“ Párkrát jsem si zakvedlala s kolenem a rozhodla se, že zůstanu spát tady. Je tady spousta rovného místa na rozdělání stanu, takže si jdu postavit svůj nový stan, který jsme hodně pečlivě vybírali s kluky z e-shopu Travelight. David byl jednou na mojí přednášce, pak mě pozval do jejich podcastu Život na treku a nakonec mě vybavil stanem Big Agnes Fly Creek HV UL2 Solution Dye, kterému hodně konkuroval Big Agnes Copper Spur HV UL2. David mi vyjmenoval všechny výhody, které tento stan oproti verzi Fly Creek má, a já si nakonec do obou vlezla a vybrala si ten, ze kterého jsou hezčí fotky. Ženská no. Bláznivá. Fakt jsem se bála, že dneska zmokneme, protože nebudu schopná ten stan postavit, ale oni ti Američani podle mě myslí i na to, že nejsou všichni lidé nejinteligentnější, a musím říct, že jsem ještě nikdy tak rychle stan nepostavila. Márvíček kolem něj ještě běhal, protože už na sobě neměl batůžek. Lítal okolo jak urvaný ze řetězu. Dostal granulky a jednu konzervičku s muflonem a snědl ji s takovou chutí, že bych chtěla poznamenat, že my lidi si ničeho nevážíme! Ráda bych sem napsala, co je vrchol rozežranosti. Takže já s sebou mám Chicken Tikka Masala od Adventure Menu, Chicken Korma Kari, mám s sebou boloňské špagety, chilli con carne, dvě čínské polívky, mám s sebou Cini Minis s mlékem, strašně moc dobrých kokinek, nějaké párečky, nějaký sýr… Hele, jako zachránila bych s tím lidi, co umírají hlady, a já na to koukám a nevím, co si mám dát, protože jediné, na co mám chuť, je kebab! Takže gratuluju, Lucie, seš rozežraná! Nakonec jsem si udělala boloňské špagety, a když jsem si připravovala jídlo, přišel pár se dvěma pejsky. Marvel se šel hned přivítat, oba pejsci byli takoví menší, takže měli z Marvela trošičku vítr, jeden na něj pořád štěkal, a co bůh nechtěl, to se stalo. Marvel se do toho starého 14letého pejska totálně zamiloval. Lízal ho mezi nohama, tekla mu pěna od pusy, pořád k němu čichal a furt si s ním chtěl hrát. Pejsek se ho samozřejmě bál, takže na něj párkrát štěknul, ale Marvelovi to bylo putna. Postavili si stan kousek od nás a Marvel ležel před stanem a koukal, co tam jeho senilní láska provádí. Pán se jmenuje Miloš a jeho paní Lucie, jsou od Teplic, prochází si části Stezky Českem od za44

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:19 Stránka 45

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:19 Stránka 46

čátku covidu. Mají za sebou půlku Severní a půlku Jižní větve. Mají s sebou starouška Ernieho, kterému je 14 let, Tině je asi osm. Oba jsou z útulku. Volala jsem si s Anetkou a zase mi hnedka nezapomněla říct o tom, jak udělala Dejvovi žárlivou scénu, protože to my ženské umíme, udělat z komára velblouda, takže jedna olajkovaná fotka na Instagramu a hned je oheň na střeše. Vůbec nechápu, proč to ty žárlivé holky dělají, fakt tomu nerozumím, nechápu to, nikdy jsem to nechápala, takže se jdu hned podívat, co kde olajkoval můj Honza! Honza naštěstí nikde nic nelajkoval, takže bude mít dneska pohodičku. Volali jsme si, jestli dojel v pořádku do Prahy, a vypadá to, že je fakt nadšený, že se mě zbavil. Jel ještě předat moje auto, které teď půjčuju na celý měsíc kamarádce Péti. Má taky dva pejsky, takže alespoň z mého Chlupa nebude žádný trapný, čistý límečkář, ale zůstane hezky Chlupínkem. A nikdy na světě bych to nepřiznala, ale myslím, že Honza přes telefon vycítil, že se mi už po jednom dni stýská, a zeptal se mě, jestli nechci přečíst pohádku. Jasně že chci! Pohádku já bych nikdy neodmítla! Slíbil, že si jen vybalí, dá si sprchu a zavolá. Dneska budu taky poprvé spát na nové karimatce Therm-a-Rest NeoAir XLite Regular Wide, kterou jsem taky řešila s kluky z Travelight.cz, a oni mi doporučovali lehčí, užší, kratší variantu, abych ušetřila gramy, a já si nakonec vybrala tu nejtěžší, nejširší a nejdelší. Protože já miluju spát jako mořská hvězdička a mám ráda prostor. Ultralight pro mě není. Jsem na dnešní noc zvědavá. Ležíme s Marvelem v našem novém domě, Marvel je na mě nalepený, drbu ho na bříšku, vedle hlavy mám telefon a čekáme, až nám zavolá Honzík, aby nám přečetl pohádku… 14,1 km ‰ 788 m Ê 359 m

46

0 Kč

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:19 Stránka 47

DEN 2:

JAK JSEM SI ZAPOMNĚLA RŮŽOVOU 31. 5. 2022

Vzbudila jsem se v 7:45, protože Márvíček byl nalepený na stanu a kňučel. Čtrnáctiletý staříček pravděpodobně vstával a Marvel se užuž chtěl jít družit. Podívala jsem se na telefon, kde jsem měla čtyři zmeškané hovory a fotku od Honzy, jak je připravený s knížkou číst mi pohádku. Já jsem ale vytuhla, neslyšela zvonění a spala jako zabitá. Jako vyspala jsem se královsky. Asi jsem nikdy nespala na lepší karimatce. Bylo na ní tolik místa, že se ke mně krásně vlezl i Marvel. Bylo mi v noci nějak hezky, nebylo mi smutno, v noci se mi nezdálo o babičce, ale hned ráno mě napadlo, jak ráda bych jí dneska zavolala a řekla jí, že už jsem na cestě! Babička by zvedla telefon a slyšela bych: „Ahoj Lucinko, kontrola zdravotního stavu, kde se právě vynacházíš?“ A já bych jí řekla: „Babi, neuvěříš, ale mám před sebou ještě více jak 2 000 km!“ Babička by na to: „Houby, ale ty už zase někde lítáš! No, Lucinko, hlavně opatrně!“ A pak bychom si tři hodiny povídaly o tom, kdo ve Fryštáku zase umřel a co je nového, co jí přinesly babky od vedle a co bude mít k obědu a večeři. Jak mně tohle chybí. Dala jsem si k snídani Cini Minis s mlíkem. Účelně. I když jsem na Cini Minis neměla zas tak velkou chuť, mlíko je těžké. Mám těžký batoh, takže bych ráda osekala váhu. A kdo si bere na trek mlíko! Sedli jsme si s Marvem před stan, opalovali se, bylo krásné ráno a já byla jen v mikině. Když odešli mí sousedi s pejsky, začala jsem balit stan, ale tu a tam jsem ještě posedávala, nikam jsem se nehnala a kolem desáté jsme vyšli. Vyrazili jsme na cestu a hned ze začátku jsme se pokochali krásným výhledem od lanovky ze Severky a došli na Kamennou chatu, kde je na ceduli napsáno: „Dnes zavřeno.“ Já mám fakt štěstí. Hned vedle je rozhledna Tetřev, ze které jsou vidět panoramata Moravskoslezských Beskyd. Přešli jsme přes Velký Polom (1 067 m n. m.) a potkala jsem moc milou paní s pánem. Paní na mě koukla a říká: „Jé, dobrý den, nejste vy ta holka, co šlape po té Americe?“ Pousmála jsem se a říkám, že jsem ta holka, co právě šlape po Česku. Paní pak dodala, že mě poznala jen díky pejskovi. Jak jinak, Marvel je celebrita a tady s tím batůžkem vypadá fakt jako frajer. Jsou tady s manželem jenom na výletě, udělali si krátký 15km okruh, protože paní zkouší, co zmůže její koleno, které má v ortéze. Popřáli jsme si štěstí a pokračovali ke kapličce na Muřinkový vrch. Je tady ohniště, u kapličky pak voda, hezký hřbitov a dřevěné kadibudky. Doplnili jsme vodu, sedli si u hřbitova a najednou ke mně přicupitala taková drobounká slečna v sukýnce, jestli by se s Márvíčkem nemohla vyfotit, že nás sleduje na Instagramu. Jsem si říkala, ty královno, tady nás každý v horách 47

001-432_151 pribehu po stezce ceskem.qxp_Sestava 1 22.02.23 8:19 Stránka 48

Lysá hora

zná, za chvíli bude Marvel druhý Krakonoš. Přiběhly její dvě kamarádky, taky kočky v sukýnkách. Terka, Lucka, Jarka. Holky v růžové. Dle jejich slov vyrazily na krátký výlet ze Švarné Hanky na Severku, což je nějakých 40 km. Holky mají chytré aplikace a hodinky a společně se snaží trumfovat v počtu našlapaných kilometrů. Já jsem na ně zírala a měla jsem na jazyku spoustu takových těch typických otázek, na které se mě lidi ptají na přednáškách nebo na sociálních sítích – vy jako nemáte nic na práci? Jak si můžete dovolit jít si v týdnu na hory, nemáte děti, manžela, povinnosti žehlit, prát, uklízet? A proč máte tak krásné nohy? Na tu poslední otázku se mě teda nikdo nikdy nezeptal, ale napadla mě. Jedna bohyně se na mě koukla a řekla: „Nó, víš jak, tři děti, dělám dvanáctky, ale na ty hory si člověk čas vždycky najde…“ Asi netřeba dalšího komentáře. Šlapu do kopce a promítám si rozhovor s holkami, nějak mi to vlilo chuť do života a přemýšlela jsem, jak je super, když lidi přestanou hledat důvody, proč něco nejde, ale začnou hledat způsoby, jak by to jít mohlo. A najednou jsem si uvědomila, že mám takový pocit, že jsem nestrčila zpátky do batůžku Marvelovu skládací misku na pití. A už jsem šlapala zpátky ke kapličce. To bych nebyla já, to by nebyl den, kdybych si nevzpomněla na něco, co jsem zapomněla. 48