Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 3
20.11.2022 13:57:38
Přeložila Anna Vrbová
S I MON V S . T H E HOMO S A PI E N S AG E N DA Copyright © 2015, 2018 by Becky Albertalli „Love, Simon“ fi lm artwork © 2017 Twentieth Century Fox Film Corporation. All rights reserved Translation © 2017 by Anna Vrbová ISBN 978-80-242-8687-7
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 4
20.11.2022 13:57:38
Brianovi, Owenovi a Henrymu, kvůli nimž píšu milostné příběhy
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 5
20.11.2022 13:57:38
1
TEN KLUK MLUVÍ V NÁ ZNACÍCH.
Málem bych si nevšiml,
že mě vydírá. Sedíme v zákulisí na železných skládacích židlích a Martin Addison říká: „Četl jsem si tvoje e-maily.“ „Cože?“ vzhlédnu. „Před chvílí. V knihovně. Samozřejmě ne naschvál.“ „Tys četl moje e-maily?“ „Sedl jsem si k počítači hned po tobě,“ říká, „a když jsem se chtěl přihlásit na Gmail, vyskočil na mě tvůj účet. Měl ses nejspíš odhlásit.“ Oněměle na něj zírám. Chodidlem poklepává o nohu židle. „A proč to falešné jméno?“ ptá se. Paráda. Falešné jméno jsem si zvolil hlavně proto, aby lidi jako Martin Addison nezjistili mou skutečnou totožnost. Koukám, že to zafungovalo výtečně. 7
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 7
20.11.2022 13:57:38
Evidentně mě u toho počítače viděl sedět. A já jsem evidentně nebetyčný idiot. Usmívá se. „Každopádně by tě mohlo zajímat, že můj bratr je gay.“ „Ani ne.“ Dívá se na mě. „Co se mi tu vlastně snažíš naznačit?“ ptám se. „Nic. Hele, Spiere, já s tím problém nemám. Vždyť koneckonců o nic nejde.“ Akorát že jde, naopak je to docela pohroma. Možná dokonce pohroma monstrózních rozměrů – podle toho, jestli Martin dokáže držet jazyk za zuby. „Je to vážně trapná situace,“ říká. Na to se snad ani nedá odpovědět. „Každopádně,“ pokračuje, „je zjevné, že nechceš, aby o tom lidi věděli.“ To asi nechci. I když abych byl upřímný, celý ten humbuk kolem coming outu mě vlastně zas tak neděsí. Aspoň myslím. Je to jen obludná hora trapnosti a rozhodně nehodlám předstírat, že se na to zvlášť těším. Ale konec světa to nebude. Ne pro mě. Problém je v tom, že nevím, jak se to dotkne Bluea, když si Martin pustí pusu na špacír. Blue si totiž dost hlídá soukromí. Rozhodně by se nikdy nezapomněl odhlásit z e-mailu. A třeba by mi nikdy neodpustil, že jsem tak trestuhodně neopatrný. Zkrátka nevím, jaké by to pro nás mělo následky. Pro Bluea a pro mě. 8
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 8
20.11.2022 13:57:38
Nemůžu ale uvěřit tomu, že tenhle rozhovor vedu zrovna s Martinem Addisonem. Na Gmail se po mně mohl přihlásit kdokoli. Nutno dodat, že bych knihovní počítač nikdy nepoužil, kdyby nám ve škole neblokovali wifi. Jenže zrovna dneska jsem nedokázal čekat, až budu doma u svého laptopu. Taky jsem se na mail mohl podívat na parkovišti v mobilu, ale ani to jsem nevydržel. Ráno jsem totiž z tajného účtu napsal Blueovi. A byl to důležitý e-mail. Chtěl jsem se jen přesvědčit, jestli neodepsal. „Osobně si myslím, že to lidi vezmou s klidem,“ řekne Martin. „Měl bys být sám sebou.“ Nemám slov. Heterosexuální kluk, který mě sotva zná, mi radí s coming outem. Zvednu oči v sloup. „Jak myslíš. Nikomu to ukazovat nehodlám,“ řekne. Na okamžik se mi nesmyslně uleví. Ale pak mi to docvakne. „Ukazovat?“ zeptám se. Zrudne a začne si žmoulat okraj rukávu. Z jeho výrazu se mi stáhne žaludek. „Tys… ty sis to vyfotil nebo co?“ „No,“ říká, „o tom jsem s tebou chtěl mluvit.“ „Počkej – ty sis to do prdele vyfotil?“ Našpulí pusu a dívá se mi přes rameno. „Věc se má tak,“ leze z něj. „Náhodou vím, že se kamarádíš s Abby Susovou, a tak jsem se chtěl zeptat…“ „Děláš si srandu? Spíš bys mi mohl vysvětlit, proč sis vyfotil moje e-maily.“ 9
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 9
20.11.2022 13:57:38
Odmlčí se. „Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys mi s Abby trochu nepomohl.“ Málem se rozesměju. „Cože? Takže ty chceš, abych se za tebe přimluvil?“ „V podstatě,“ řekne. „A proč bych to měl proboha dělat?“ Podívá se na mě a mně to konečně dojde. Jak s tím souvisí Abby. Chce, abych mu ji dohodil. Výměnou za to, že nerozšíří moji soukromou poštu. A Blueovu. Ježíši Kriste. Vždycky jsem si myslel, že Martin je neškodný. Mezi námi, považoval jsem ho tak trochu za troubu, ale ne ve zlém slova smyslu. Naopak mi vždycky připadal moc legrační. Teď mi ale do smíchu není. „Ty mě k tomu chceš jednoduše přinutit,“ říkám. „Přinutit? Ale prosím tě, tak to vůbec není.“ „A jak to teda je?“ „Nijak. Já jen že se mi Abby líbí. A tak jsem si myslel, že bys mi mohl trochu píchnout. Třeba mě pozvat na nějakou akci, kde bude. Nevím.“ „A když to neudělám? Vyvěsíš moje maily na Facebooku? Nebo na podělaným Tumblru?“ Kurňa. Creekwoodská zpovědnice na Tumblru – líheň všech drbů z Creekwoodské střední. Během jediného dne by se to dozvěděla celá škola. Oba mlčíme. „Napadlo mě, že bychom si v téhle situaci mohli vzájemně vypomoct,“ řekne nakonec Martin. 10
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 10
20.11.2022 13:57:38
Ztěžka polknu. „Haló, Martine,“ volá ze scény slečna Albrightová. „Druhé jednání, obraz třetí.“ „Tak o tom aspoň popřemýšlej.“ Vstane ze židle. „Super. To je opravdu výborný,“ odpovím. Podívá se na mě. Ticho. „Vážně nevím, co si sakra myslíš, že ti na to řeknu,“ dodám nakonec. „To je jedno.“ Pokrčí rameny. Asi jsem si ještě nikdy tak nepřál, aby někdo odešel. Martin už už rozhrnuje oponu, ale pak se otočí. „Jen tak ze zvědavosti,“ řekne. „Kdo je Blue?“ „Nikdo. Žije v Kalifornii.“ Jestli si Martin myslí, že Bluea prásknu, tak je totálně vedle. Blue nebydlí v Kalifornii. Bydlí v Shady Creek a chodí s námi do školy. Ve skutečnosti se ani nejmenuje Blue. Je to někdo. Možná i někdo, koho znám. Jen nevím kdo. A ani si nejsem jistý, jestli to vědět chci. A rozhodně nemám náladu na rodinnou večeři. Do té mi zbývá asi hodina, což znamená, že mám hodinu na to, abych svůj školní den přetavil v pásmo zábavných historek. Rodiče už jsou takoví. Jim nejde jednoduše vyprávět, jak měla francouzštinářka zařízlé kalhotky nebo jak Garrett upustil tác v jídelně. Jim se to musí předvést. Mluvit s rodiči je náročnější než si psát blog. Stejně je to zvláštní. Dřív jsem ten šrumec a klábosení před večeří miloval. Teď se nemůžu dočkat, až vypadnu. 11
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 11
20.11.2022 13:57:38
Obzvlášť dneska. Co nejrychleji připnu Bieberovi k obojku vodítko a jdeme ven. Na iPodu si pustím Tegan a Saru a snažím se zaposlouchat, jenže nedokážu přestat myslet na Bluea a Martina Addisona a na celou tu dnešní hrůzu. Takže Martin jede po Abby stejně jako všichni ostatní geekové z vyšších ročníků. Koneckonců se k nám chce jen přifařit, až někam s Abby půjdeme. Když o tom tak přemýšlím, není to vlastně nic tak příšerného. Až na to, že mě vydírá. A potažmo vydírá i Bluea. Z toho pomyšlení se mi chce do něčeho kopnout. Ale Tegan se Sarou pomáhají. Jdu k Nickovi, který určitě taky pomůže. V čerstvém vzduchu je cítit raný podzim a lidi už začínají stavět na schody dýně. Což zbožňuju. Zbožňuju to už od dětství. S Bieberem zahneme na Nickův dvorek a zamíříme do sklepa. Naproti dveřím svítí obrovská televize, na které se zrovna odehrává masakr templářů. Na houpacích křeslech vyhrazených pro videohry sedí Nick s Leou. Vypadají, jako by se celé odpoledne nehnuli z místa. Když vejdu, Nick hru pauzne. To je taková Nickova zvláštnost. Kytaru by kvůli mně neodložil, ale počítačovou hru přeruší. „Biebere!“ vypískne Lea. Za pár vteřin už Bieber s vyplazeným jazykem přešlapuje na jejím klíně a nemotorně se na něm snaží uvelebit. Před Leou nemá absolutně žádné zábrany. „Jasně, chápu. Jen se přivítej se psem. Jako bych tu nebyl.“ 12
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 12
20.11.2022 13:57:38
„Ale no tak, chtěl bys taky podrbat za ušima?“ Usměju se. Je to dobré, všechno je v normálu. „Už jste našli toho zrádce?“ ptám se. „Zabili jsme ho.“ Poplácá konzoli. „Hezky.“ Ve skutečnosti mě úspěchy asasínů, templářů ani jiných herních postav ani za mák nezajímají. Ale mám pocit, že teď něco takového potřebuju. Potřebuju brutalitu videoher, specifický pach sklepa i důvěrné přátelství Nicka a Ley. Rytmus, v jakém střídáme mluvení a mlčení. Bezúčelná říjnová odpoledne. „Simone, Nick ještě neslyšel o francouzských spoďárech.“ „Ó ano. Le zaříznuté spoďáry. C’est une histoire touchante.“ „Přeložit, prosím,“ řekne Nick. „Nebo to předveď pantomimicky,“ navrhne Lea. Ukazuje se, že v přehrávání zaříznutého spodního prádla jsem nepřekonatelný. Možná že mě to hraní nakonec baví. Trochu. Asi se mě zase zmocňuje ten pocit ze školy v přírodě v šesté třídě. Nevím, jak to popsat. Ale když jsme s Nickem a Leou jen ve třech, libujeme si ve skvostně pitomých momentech. V takových chvílích Martin Addison přestává existovat. Všechna tajemství přestávají existovat. Pitomost. Skvostnost. Lea roztrhne papírový obal brčka – oba s Nickem svírají obří umělohmotné kelímky slazeného čaje z řetězce Chick-fil-A. Osobně jsem v Chick-fil-A už nějakou dobu 13
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 13
20.11.2022 13:57:38
nebyl. Moje sestra někde zaslechla, že řetězec dává peníze na kampaně proti gayům, a tak mi najednou připadalo divné se tam stravovat. Přestože jejich mléčné koktejly Oreo jsou jedna obří našlehaná lahoda. Tohle téma ale před Nickem a Leou vytáhnout nemůžu. O své homosexualitě vlastně nemluvím s nikým. Kromě Bluea. Nick si lokne čaje a zívne a Lea se okamžitě pokusí trefit se mu do pusy papírovou kuličkou. Jenže Nick pusu rychle sklapne a její snahu překazí. Lea pokrčí rameny. „Však ty ještě zívneš, ospalče.“ „Proč jsi tak unavený?“ „Protože v jednom kuse pařím. Celou noc. Každou noc,“ odpoví Nick. „Jasně, a tím ‚pařením‘ myslíš úkoly z matiky.“ „Jen si rejpni, Leo.“ Opře se a znovu zívne. Tentokrát mu Leina papírová kulička škrtne o koutek úst. Nick po ní hodí kuličku zpátky. „Furt se mi zdají divný sny,“ pokračuje Nick. Zvednu obočí. „Fuj. Radši nechci nic vědět.“ „Ehm, tyhle sny nemyslím.“ Lea celá zrudne. „Ne,“ pokračuje Nick, „myslím fakt divný sny. Tuhle se mi zdálo, že si v koupelně nasazuju kontaktní čočky a nemůžu přijít na to, která čočka patří do kterého oka.“ „A co se stalo pak?“ ozve se Lea tlumeně, protože má tvář zabořenou v Bieberově kožichu. „Nic. Vzbudil jsem se, nasadil jsem si čočky jako obvykle a všechno bylo v pořádku.“ „To je nejnudnější sen na světě,“ řekne Lea. Po chvilce 14
Probuzeni_Simona_Spiera_LK.indd 14
20.11.2022 13:57:38