0043939

lubOMÍr MlČOCH, VÁClaV CÍleK

ČESKÉ A MORAVSKÉ

aCHÁty

A JINÉ KŘEMITÉ HMOTY

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 1

02.11.22 12:44

ObSaH Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Pokreslené kameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Schematická mapa nejvýznamnějších nalezišť . . . . . . . . . . 17 Lokality: Acháty a jiné křemité hmoty Barrandienu . . . . . . . . . . . . . . 18 Acháty, jaspisy a křemenné žíly Krušných hor. . . . . . . . . . . 40 Acháty, jaspisy a jiné křemité hmoty Podkrkonoší . . . . . . . 70 Prokřemenělá dřeva terciérních řek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Acháty pozdního vulkanizmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Křemenné žíly. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Produkty zvětrávání serpentinitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Acháty biogenního původu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Porcelanity. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Usazeniny řek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Výběr literatury. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 3

02.11.22 12:44

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 4

02.11.22 12:44

PŘeDMluVa tují krásné nálezy. V Krušných horách se objevují další, dosud neznámá naleziště velmi pestrých, převážně žilných achátů a jaspisů s ametysty. Ke křemitým hmotám je nutno zařadit také porcelanity a moravské menility – révaity. Protože křemité hmoty jsou mezi sběrateli velmi oblíbené, hledají a objevují se naleziště dosud unikající pozornosti a i v budoucnosti jistě přibudou zcela nové nálezy po území celé naší země. Kameny se nevyskytují jen na původních lokalitách, ale vlivem eroze a činnosti vodních toků se s nimi lze setkat i ve vzdálenějších oblastech – acháty a jaspisy českého původu se tak nacházejí v píscích a štěrcích povodí Labe až na území Německa. Tato kniha je věnována jen těm křemitým hmotám, které jsou esteticky zajímavé svou barevností a kresbou a zpracovávají se na plošné nábrusy a tabulkovce, případně kabošony. Většina kamenů je vyobrazena přibližně ve skutečné velikosti. Náš výběr dává přehled o tom, jaké kameny se v současnost dají na lokalitách hledat. Svojí různorodostí jistě překvapí všechny laiky a potěší i zkušené sběratele. Nakladatel

Křemen, jeden z nejrozšířenějších minerálů zemské kůry, přes svoje jednoduché chemické složení vytváří velmi různorodé odrůdy, jež odjakživa přitahovaly zájem člověka. Na území Čech a Moravy jsou nejrůznější křemité hmoty bohatě zastoupeny. Již Bohuslav Balbín v 17. století psal o kozákovských drahokamech, tehdy sbíraných hlavně italskými prospektory, obecně je znám jeho výrok o pasáčkovi házejícím po krávě kamenem majícím větší cenu než kráva sama. V Balbínově době však již byly dávno opuštěné a zapomenuté dobývky drahých kamenů v Krušných horách – zůstalo po nich jen obložení stěn Svatováclavské kaple v chrámu sv. Víta na Pražském hradě a kaplí sv. Kateřiny a sv. Kříže na Karlštejně. Až v 80. letech minulého století byla tato naleziště znovu odkryta. Podkrkonošské „polodrahokamy“ byly ale i nadále nalézány nejen v nově otevíraných lomech, ale i polními sběry na území Barrandienu ve středních a západních Čechách. Plazmy a chalcedony z moravských nalezišť doplnily ametystové žíly z okolí Bochovic a Hostákova, opály z jižních Čech i moravských Oslavan stále posky-

Achát, Rovně

5

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 5

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek

POKreSleNÉ KaMeNy Esej o kamenech, které mají něco společného s námi

Václav Cílek „Příroda, říkal si, je jen proto tak nepochopitelná, že nahromadila kolem člověka věci nejbližší a nejdůvěrnější s takovou rozmařilou hojností nejrozmanitějších projevů.“ Novalis, Jindřich z Ofterdingen, 1802

Achátová historie

ké koncesi v Abúsíru – sbírat ve starších nilských terasách, kam se dostaly ze zvětralých vulkanitů. Egypťané však po dobu pěti tisíciletí mnohem více lpěli na poloprůsvitných hnědě oranžových karneolech, které v sobě mají něco ze slunce a medu: objevují se jak na mladších beduínských špercích, tak na osmanských pečetních prstenech ještě v 19. století. Neznám jiný kámen s tak dlouhou a dodnes živou kulturní kontinuitou. Jeho hlavním starověkým zdrojem bylo nejspíše okolí Rajpiply v indickém Gudžarátu. Achát byl sice využíván snad v každém období pravěku, vesměs ale jde o průběžné, spíše náhodné použití jedné z mnoha tehdejších surovin. Až pozdně antická společnost, která se pídila po všech druzích exotických importů, ať to bylo koření, zvířata, voňavky či jiné luxusní zboží, rozvinula kulturu kamene. Pozdní antika byla prvním zlatým obdobím achátu: vrstevnaté acháty a chalcedony byly využívány zejména na výrobu

Řeka protékající okrajem sopečného pohoří na Sicílii, kterou dnes označujeme jako Dirillo, bývala nazývána Achates (v anglickém přepisu Aghates) – a právě ona dala jméno jak českým achátům, tak anglickým „agates“. Kromě toho se tento drahý kámen vepsal i do ženského jména Agáta, jak může dosvědčit třeba Agatha Christie. (Je však možné, že neznámý tvůrce jména spíše vzal za základ řecké pojmenování pro šťastnou – agathos – osobu.) Tyto kameny zde odtud někdy ve 4. století před Kristem popsal řecký filosof Theophrastus, avšak historie jejich použití je mnohem starší. Již na archeologických lokalitách z předdynastické doby starého Egypta, tedy zhruba z 31. století před Kristem, nalézáme drobné korálky a závěsky z pruhovaných onyxů či zlomků malých tmavých achátů, které je možné místy – jako třeba na úpatí Lvího kopce na české egyptologic-

Achát s pseudomorfózami, pravděpodobně po barytu, z podkrušnohorských náplavů

6

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 6

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek Možná ještě důležitější bylo, že od konce 18. století vznikaly sbírky minerálů, jakou měl například i J. W. Goethe. Komerční aktivity se začaly mísit s ryze sběratelskou vášní, která koncem 19. století nabyla v některých oblastech téměř masového charakteru. Secese dokázala využít předností achátové kresby a vytvořit jedny z nejkrásnějších šperků vůbec. Od té doby už achát nikdy nezmizel ze skříní šperkařů ani z mineralogických sbírek. Cesty jaspisu, ametystu a chryzoprasu byly ještě barvitější: vedly od využívání zejména jaspisů na nástroje prvních lovců a sběračů v Českém ráji již před devíti tisíciletími až k monumentálním kamenným kompozicím kaple sv. Václava v pražské katedrále a kaple sv. Kříže na Karlštejně. Ještě pozoruhodnější je příběh mramoru. Achát těmto kamenům zdánlivě nemůže konkurovat, je to ale dáno tím, že většina lokalit poskytuje jen malé vzorky. Achát je tím předurčen pro drobnou, pečlivou práci. Na první pohled neoslňuje, vyžaduje naopak pomalé, podrobné zkoumání a vychutnávání kresby či struktury. U Williama Shakespeara ve hře Sen noci svatojanské výraz „achát“, spíše „achátek“ znamená malého tvora, trpaslíka, obecně něco drobného. Tento význam je odvozen od achátových kamejí, jejichž pracné rytiny měly ráz miniatur.

Stromatolit, Skořice

gem, tedy drobných obrázků rytých do kamene tak, že rytina se materiálem odlišuje od svého pozadí. Pozdně antických a helénských gem známe tisíce ze všech koutů středomořské oblasti, odkud se dostaly třeba i do moravského Mušova nebo na český korunovační kříž. Byly adjustovány i do prstenů, medailonů i pečetítek. Gaius Plinius v kapitole o umění a umělcích popisuje, jaký rozruch vznikl kolem prvního použití mramoru na obložení stěn v soukromém domě. Jedním z rysů této doby byla mánie po drahých kamenech včetně achátů. Druhé zlaté období achátu bylo spjato s evropskou renesancí, s jejími šperky, skládanými kamennými obrazy a achátovými poháry. Pro nás je zejména důležitý rok 1497, kdy je poprvé doloženo dolování achátů na řece Nahe blízko Idar-Obersteinu. Zde se rozvinul celý achátový průmysl, který sice v dalších staletích upadal, ale obrovské importy brazilských achátů v 19. století jej opět vzkřísily. Acháty byly tehdy dováženy jako balast, nutná zátěž při zpátečních cestách evropských lodí. Jejich hlavní využití bylo na mlýnky, třecí misky a hladidla, paralelně se ale rozvíjelo umění šperků a ozdobných předmětů. Brazilské acháty jsou monotónní, takže je bylo nutné barvit. Za třetí zlaté období achátu lze označit 19. století, které v novoklasicistních a historizujících špercích rozvíjelo antické a renesanční řemeslo, ale vydávalo se také vlastní cestou: například v období biedermeieru či druhého baroka se setkáváme s kamennými výrobky, které jsou sice odvozeny z církevního či šlechtického prostředí, avšak poprvé hromadně pronikaly mezi měšťany. Svoji roli rovněž sehrál dvůr Napoleona Bonaparta, který byl obdivovatelem gem. Achát se však mezitím stal tak cenově dostupným, že zlidověl.

Co je achát?

Achát je označení pro mnoho různých hmot, které lze charakterizovat tím, že mají více či méně výraznou kresbu, jemnozrnnou křemitou základní hmotu a nalézají se v menších úlomcích, hnízdech či konkrecích. Ve starší definici bychom za achát považovali koncentricky pruhované výplně dutin ve vulkanických horninách, zejména v melafyrech. V dnešní době si jsme vědomi toho, že tyto „pravé“ acháty mají širokou rodinu podobných Achát, Levín

7

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 7

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek čitého a následkem různých reakcí nepravidelně probarvena. Ve skutečnosti je evidentní, že takto popsaný vznik platí jen pro malé množství achátů. Vezměme třeba velikost a tvar podkrkonošských achátů: většinou jsou mnohem větší a méně pravidelné než oválně vejcovité či mandlím podobné dutiny v melafyru. Skoro to dělá dojem, jako by některé acháty vznikaly ve větších hloubkách a byly melafyrem vynášeny k povrchu, kde došlo k odplynění taveniny a vzniku druhé generace většinou malých, pravidelných, chalcedonem vyplněných mandlí. Mnoho achátů vykazuje podobné poměry stopových prvků a zejména vzácných zemin jako okolní hornina, takže zde existuje jasná vazba mezi achátem a vulkanickým prostředím. Situace však není tak jednoduchá. Zatímco u typických achátů s koncentrickou kresbou se uvádí, že vznikly v již ztuhlé hornině při teplotách až kolem 350 °C, a to možná již během několika hodin po jejím utuhnutí, jiné, složitěji prokreslené acháty vznikaly za podstatně nižších teplot (kolem 50 °C) a za účasti srážkové vody, která po celá tisíciletí pronikala do skalního masivu a způsobovala zvětrávání vulkanických hornin a ukládání chalcedonových vrstviček. Naše acháty i z jedné lokality mohly vznikat různými mechanizmy, ať již v posledních fázích tuhnutí lávových proudů, nebo jako zvláštní projev regionální silicifikace vázané na teplá a vlhká období subtropického zvětrávání. Někteří autoři dokonce předpokládají, že acháty mohly vznikat z prosakujících vod až desítky milionů let po vytvoření dutin ve vulkanitech.

Achát, okolí Železnice hmot, jakými jsou třeba výplně hydrotermálních žil, sedimentární rohovce, brekciovité partie v metamorfovaných horninách, prokřemenělá dřeva či dokonce opalizované dinosauří kosti a mnohé další neobvyklé materiály. Ze všech znaků achátové rodiny tak v podstatě zůstává jemnozrnný křemen a zajímavá kresba. I přes krásu svých mladších bratrů však patriarchou všech těchto hmot zůstává klasický achát z vulkanických lokalit.

Jak acháty vznikají?

Obvyklá odpověď by zněla, že dutina ve vulkanické hornině, nejčastěji v melafyru, byla vyplněna gelovitou hmotou hydratovaného oxidu křemiAchát s pseudomorfózami po goethitu, Staropacká hora

8

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 8

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek Acháty a voda

Ostatní typy křemitých hmot jsou výslednicemi dalších procesů, ve kterých hlavní roli hrají zvýšené teploty a tlaky ve tvořících se usazených horninách nebo pohyb oxidu křemičitého v roztocích bohatými alkáliemi. Například podkrkonošské červené karneoly, zvané „masáky“, vznikaly při zpevňování sedimentu a vypuzování křemenem bohatých roztoků, podobně jako šedé až černé rohovce v silurských a devonských vápencích Českého krasu. Naše rohovce jsou sice exemplárně „ošklivé“, ale jiné, například ty z Canyonlands v Coloradu, mají jasné žlutočervené barvy a jsou považovány spíše za jaspisy. Indiáni je využívali na své jemné nástroje. Na Sahaře existují mělká jezera, která obsahují velké množství sody a příbuzných alkalických uhličitanů. Ty víc než stokrát zvyšují rozpustnost křemene, takže v křemíkem přesyceném prostředí se na dnech těchto jezer sráží konkrece chalcedonu o velikosti a tvaru květáku – někdy je těmito útvary pokryto celé dno jezera, takže vypadá jako karfiolové pole. Podobný mechanizmus fungoval i u nás a hlavně na Slovensku ve třetihorách, kdy do mělkých vodních nádrží padal teplý sopečný popel, zvětrával a uvolňoval alkálie, které rozpouštěly křemen a silicifikovaly okolní sedimenty za vzniku opálových impregnací či vrstevnatých křemitých hornin nazývaných limnokvarcity či (nověji) limnosilicity. Podobného původu jsou i některé podbrdské železité křemeny, které jsou vázány na ložiska ordovických železných rud (ty dodávaly barvivo) a na teplé vody v okolí sopečných výlevů, jež z místních hornin uvolňovaly křemité roztoky. Podle nepublikovaných, ale velmi důkladných výzkumů Pavla Černého se jeví, že část podbrdských železitých křemenů má hydrotermální původ a původně vytvářela nikoliv jen impregnace, ale přímo žilná tělesa. Skutečně cenné jsou jen některé typy, třeba kusy se žlutými oolity v červené základní hmotě. Na některých lokalitách lze nasbírat až desítky kilogramů železitých křemenů za den, zatímco krásný podkrkonošský achát se někdy objeví až po týdnech vytrvalé prospekce. V každém případě je achátová rodina výsledkem mnoha různých procesů, které souvisejí se sopečnou činností, ale také s klimatem, s dávnými jezery, s pohyby zemské kůry i s činností horkých pramenů a s oběhem ohřátých fluid v hlubších partiích skalního masivu. A zde se setkáváme s dalším aspektem „achátové“ vědy. Je jím tajemství. O vzniku achátů toho dodnes víme překvapivě málo – a přitom to je materiál, se kterým soustavně zacházíme pět tisíc let!

Jedním z kouzel achátů je to, že v sobě mají prvek ohně a vody, něco z vulkánů a něco z deště a oceánu. Acháty běžně obsahují 1–2 % vody, jež je vázána většinou na chalcedon, ale i na drobné uzavřeniny a více než centimetrové dutiny částečně vyplněné vodou, kterým říkáme libely, ale dříve se označovaly jako enhydros. Studium izotopů vodíku a kyslíku ukazuje, že achátová voda je sice různého původu, ale skoro vždy v sobě obsahuje podíl povrchové vody prosakující do hlubších částí masivu. Zásadní otázkou je, jak vznikají velké, achátem vyplněné nepravidelné dutiny například v našich melafyrech. Je snad možné, že prosakující voda částečně rozpouštěla okolní horninu a rozšiřovala původní dutinu? Těžko si to lze představit, ale fakt je, že ve vulkanitech se prázdné dutiny tvaru a velikosti achátových pecek obvykle nevyskytují. Voda některých achátů pochází téměř výhradně z povrchu, takže to doopravdy vypadá, že prosakující voda se ve vulkanickém tělese ohřála, působila zvětrávání olivínů a dalších, zejména tmavých minerálů, sytila se oxidem křemičitým a pak se z ní na puklinách a v dutinách srážely vodnaté polymery oxidu křemičitého, ze kterých vznikal nestabilní minerál moganit či přímo křemen. Moganit byl u nás nalezen například v silicitech Písečného vrchu u Loun, jinak je ale běžnou součástí především mladých achátů. Bylo zjištěno, že v některých achátech se střídají proužky, ve kterých převládá moganit, s chalcedonovými partiemi. Moganit je dosud málo prozkoumaný Achát červeně zbarvený goethitem, Horka

9

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 9

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek minerál. Byl objeven až v roce 1984, pak byl ale zavržen, aby se o deset let později prokázalo, že má odlišnou strukturu od křemene a je spolehlivě identifikovatelný pomocí rentgenové difrakce. Prací o něm je zatím poměrně málo, avšak zdá se, že je v přírodě běžný a že například chalcedon je vlastně směsí křemene a moganitu. Jinak v achátech pravidelně nalézáme další minerály jako kalcit, hydroxidy manganu a železa, vzácněji baryt a jehličkovité zeolity, například mordenit. Při stárnutí moganitu a zřejmě i chalcedonu docházelo k rekrystalizaci do podoby dlouhých, ale velice tenkých vláken. Při tomto procesu byly nečistoty vytlačovány do prostoru mezi vlákny, čímž vznikal více či méně patrný kolébavě sametový třpyt. Voda, která jako první vstoupila do dutiny v melafyru či jiném vulkanitu, musela mít poněkud jiné složení, protože acháty prakticky všude na světě mají odlišnou, obvykle hrubozrnnější a často i světlejší základní vnější zónu. U podkrkonošských achátů může být zvětralým zbytkem původní horniny tenká zelená vrstvička jílových minerálů a chloritu označovaného jako delessit.

Netypicky vyvinutý achát, Horka Už takto složitý model se může ještě dále komplikovat. Pojďme si zatím hypoteticky představit, že některé kozákovské acháty a jaspisové žíly vznikly anebo byly proměněny teplými vodami až při intruzi třetihorních čedičů – z řady výskytů silicifikovaných pískovců totiž víme, že v okolí třetihorních sopečných těles docházelo k intenzivnímu oběhu křemitých roztoků. Zamíříme-li do skalních měst naproti Kozákovu, nalezneme síťoví tenkých, velice jemnozrnných žilek až opálového vzhledu. Pokud v pískovcích, jejichž křemenná zrna jsou špatně rozpustná, došlo k tak intenzivní silicifikaci, co se dělo v permských melafyrech? Pravděpodobně nic, protože ztuhlý melafyr, jehož tektonické poruchy jsou navíc utěsněny jílovými minerály, pravděpodobně fungoval, na rozdíl od porézního pískovce, jako nepropustné médium.

Dvoufázový vznik aneb velké achátové zmatení

Některé podkrkonošské acháty mají jasně patrný přívodní kanálek, kterým dovnitř dutiny proudily křemité roztoky. Je dokonce možné, že těchto kanálků je více, ale že je rovina řezu nezastihla. Někdy by bylo zajímavé vytvořit prostorový (3D) model achátu, ze kterého jinak vidíme jen plošný (2D) řez. Podkrkonošské acháty mají další zajímavé, někdy bych řekl skoro neuvěřitelné rysy. Občas se nalezne například běžný namodralý chalcedonový achát, ve kterém je kousek jiného, třeba červeně proužkovaného achátu. Vypadá to, jako by někdo achát rozbil a pak jeden kousek strčil

Tak zvaný očkový achát, Rovně

10

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 10

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek Výsledkem těchto úvah je pocit velkého achátového zmatení. Brazilské acháty jsou jasné, čitelné a prvních padesát tun vzorků se podobá druhým padesáti tunám. U podkrkonošských kousků má člověk někdy pocit, jako by duchové z prvního patra novopacké Klenotnice, kde jsou uloženy spiritistické obrazy, scházeli o patro níž a hráli si s kresbou achátů jakoby na důkaz, že gnómové a jiní duchové přírody si stejně nakonec proudí, kam sami chtějí. Rozmanitost našich achátů je jedinečná. Přijdou mi jako zprávy z jiného světa. Ale teď úplně vážně: i ve velké a roky budované české sbírce achátů nalezneme sotva pár desítek opravdu vzrušujících achátů. Je pak zcela jasné, že podkrkonošský achát je skutečně drahý kámen a že dobré kusy se neprodávají, protože většinou nejsou nahraditelné. Stává se, že i pracovitý sběratel nalezne mimořádný kámen jen jednou za dva, tři roky. Skoro si myslím, že součástí managementu chráněného Votrubcova lomu by měl být jednou za pět let pořádný odstřel.

dovnitř achátu jiného typu. Neznám jiné řešení této hádanky, než že v dutině se nejprve vytvořil achát jednoho typu, pak byl až na malý fragment rozpuštěn a odnesen a na jeho místě vznikl jiný achát. Tento děj si představuji jako pulzující roztok, který střídavě přináší přesycené (a tím chalcedon deponující) fluida a pak zase nenasycené (křemen rozpouštějící) roztoky. Některé acháty tak vznikly ve dvou odlišných konstruktivních fázích, jež byly od sebe odděleny nějakou výraznou destruktivní událostí. Jindy nalezneme v jedné dutině dva odlišné acháty, jako by byly nevlastními dvojčaty. Vpravo vznikla například šedo-červená jaspis-chalcedonová hmota, vlevo běžný bíle proužkovaný achát. Můžeme si vybrat ze dvou řešení: buď z obou boků dutiny proudily roztoky odlišného složení, anebo se pravděpodobněji setkáváme s výplní, která byla částečně a jen z jedné strany rozpuštěna a nahrazena jinou křemitou hmotou. O rozpouštění svědčí i domečkovité struktury achátů, tedy takové, které v sobě obsahují tenké rovné laminy, jež jsou někdy uspořádány do pravoúhlých, jakoby krabičkových struktur. Ve většině případů jsou laminy tvořeny křemenem, který někdy povlékal tenké klence kalcitu, jindy dlouhé tabulky barytu. Oba původní minerály byly většinou úplně rozpuštěny a určitelné jsou s určitou dávkou fantazie podle tvaru krystalů. Jenže poměrně často nalézáme jako list tuhého papíru tenké a zcela rovné struktury, které se nepodobají žádným známým krystalům, nejvíc ale listovitým kalcitům alpských žil.

Proč je u nás tolik druhů achátů?

České země se jeví jako světový fenomén, co se týče krásy a zejména rozmanitosti achátů. Prvním důvodem je zřejmě dlouhá tradice sbírání a vyhledávání ozdobných kamenů. K té přistupují geologické důvody, z nichž nejvýznamnější je dlouhé období odnosu, které polohu po poloze odkrývá jednotlivé „vrstvy“ krajiny. Představme si naprosto obvyklou situaci, kdy jeden melafyrový „příkrov“ (spíše vulkanický výlev) má mocnost kolem 20 metrů či ještě menší.

Achát s pseudomorfózami po goethitu, Staropacká hora

11

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 11

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek obdobích miocénu. Čtvrtohorní tmavé a šedavé rohovce se nalézají na puklinách karlovarské žuly později vyplňovaných karbonátovými vřídlovci (například za Zítkovou kolonádou), avšak drobné vrstvičky opálů jsem nalezl i ve zcela recentních pěnovcích a rovněž v krasu pozorujeme tenké povlaky opálu či dokonce křemene na povrchu současných sintrů a krápníků. Ke zvýšenému oběhu křemitých roztoků tedy docházelo dlouhou dobu a za velice rozmanitých okolností. Rovněž obě velké sopečné fáze, prvohorní melafyrová i třetihorní, trvaly miliony let. Bohatost českých achátů a jim podobných hmot je tedy dána úsilím sběratelů, mnohostí sopečných výlevů a fází zvětrávání, celkovou erozí Českého masivu a téměř kontinuálním usazováním říčních sedimentů s obsahem achátů a příbuzných hmot po dobu více než 25 milionů let. Další zajímavé lokality budou asi teprve objeveny, protože plocha říčních teras je obrovská a lokální silicifikaci můžeme překvapivě nalézt i v takových horninách, jako jsou devonské vápence v Koněprusích.

Jedna melafyrová poloha se přitom mírně liší od druhé, takže každá z nich může obsahovat poněkud jiný druh křemitých hmot. Ty se nalézají nejčastěji na okrajích lávového proudu, kde odplynění a oběh fluid byly nejintenzivnější. Ve středních a severních Čechách ubylo od konce křídy nejméně několik set metrů, v jiných místech pravděpodobně až několik kilometrů hornin. Znamená to, že eroze odkrývala jednu polohu melafyrů a dalších hornin po druhé. Odolné křemité hmoty byly odnášeny řekami a deponovány v podobě říčních teras. Nejstarší spolehlivě datované říční terasy byly odkryty ve středních Čechách v okolí Klínce a Bojova – jejich uložení spadá možná až do svrchního oligocénu či do spodního miocénu. V říčních terasách tak máme zachyceny křemité hmoty, které se do sedimentů uvolňovaly v průběhu nejméně 25 milionů let, a to z vrstvy horniny o mocnosti stovek metrů. Je to podobná situace, jako kdyby z některých míst krajiny ubyly kopce velikosti Kozákova, ale jejich drahé kameny zůstaly v různých zbytcích v povodích dnes již nečitelných třetihorních řek. Tyto terasy byly na většině míst nejspíš opakovaně roznášeny řekami a opět deponovány. Na polích a různých zarovnaných předčtvrtohorních površích tak v jedné rovině pravděpodobně nalézáme zbytky teras různého stáří a tedy i odlišného původu. To vysvětluje, proč se acháty (ale platí to i pro vltavíny a další minerály) často nalézají jen na relativně malých plochách velkých teras či proč jsou určité typy achátů vázány jen na určité říční terasy. Dalším důležitým faktorem je historie zvětrávání. Prvohorní silicity, k nimž patří i již zmiňované „masáky“, se vyskytují také v okolí uhelných slojí, druhohorní v juře (Rudice) a svrchní křídě, třetihorní v eocénu, oligocénu a v několika

Liesegangovy kruhy

Koncem 19. století prováděl německý fotograf Raphael Liesegang pokusy s fotografickým papírem. Šlo mu o velikost krystalů tmavé sraženiny, která vytváří zrno černobílé fotografie. Do emulze nasycené dvojchromanem draselným vložil krystal dusičnanu stříbrného a čekal, jak bude sraženina vypadat. Ke svému překvapení získal koncentrickou strukturu, které se později začalo říkat Liesegangovy kruhy či Bělousov-Žabotinského reakce. Ve skutečnosti se kruhy tvoří jen v tenkých preparátech. Pokud použijeme 3D objem reagující látky, získáme koncentrické koule, a pokud se médium bude mírně pohybovat, vzniknou místo koulí elipsoidy a při ještě rychlejším pohybu fluid dlouhé trubkovité útvary. Všechny tyto Liesegangovy „triky“ můžeme ve spektakulární formě pozorovat na železivcích české křídové pánve, i koncentrické proužky achátů jsou ale považovány za projev Liesegangova jevu. To se týká zejména menších, geometricky přesných kroužků v homogenních základních hmotách. V jiných případech asi platí adhezní proužkování nebo postupné dorůstání vrstviček achátu jako u letokruhů stromů. Drobné krystality vlastní vahou padají „na dno“ achátu a v koncentrické struktuře vytvářejí vodorovné proužky. Jiná typická kresba vzniká tak, že křemité hmoty obrůstají deskovité krystaly kalcitu nebo barytu, ale ty jsou později rozpuštěny a nahrazeny

Achát s pseudomorfózou po goethitu, Levín

12

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 12

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek porcelánových designů vznikl v 18. století v Anglii a dodnes je podle svého tvůrce označován jako „wedgwood“. Část původní výroby vznikala technikou napodobující rytí kamejí a nezapře achátovou či onyxovou inspiraci: na modré či tmavé až černé základní hmotě (tak zvaném bazaltu) vystupoval světlý reliéf. Výrobci porcelánu i skla se kromě antických a renesančních vzorů nechávali ovlivňovat černými a červenými orientálními laky, takže jejich výrobky měly směsný, ale přesto dílem „kamenný“ charakter. Georg hrabě Buquoy (1781–1851) vynalezl černé neprůhledné sklo nazvané „hyalit“, které bylo obchodně velice úspěšné, a proto záhy kopírované v dalších sklárnách. Od hyalitu vedl už jen krok ke skupině skel, které byly německy nazývány „Steingläser“, tj. skla podobná kamenům. Slavný novoborský výrobce a majitel sklárny F. Egermann obdržel v roce 1828 patent na výrobu jím objeveného skla nazvaného „lithyalin“, což je vlastně jen latinský překlad tohoto názvu. Vyráběl jej ze dvou druhů skla, a jak přiznával, výsledky tavby jej vždy překvapily. V nedávné době byla technika výroby lithyalinů v Novém Boru obnovena: jde hlavně o tmavě zelené sklo s mramorovanou či achátovou kresbou tvořenou jiným druhem světlejšího, obvykle žlutavého skla. Vyráběná těžítka se koncentrickou strukturou poněkud podobají achátům či jiným kamenům. Výrobků je zatím poměrně málo a špatně se prodávají, takže produkce lithyalinů bude možná opět zastavena. Zhruba ve stejné době (1810–1830) mělo zejména u francouzského dvora nečekaný úspěch mléčně zakalené české sklo nazývané pro svoji podobnost s opálem či spíše chalcedonem „opál“ nebo „opalín“. Všechna tato skla však byla záhy vytěsněna barevnými druhy. Achátová kresba rovněž ovlivnila vzory umělého kamene, používaného zejména v barokních kostelích. Tyto napodobeniny někdy věrně imitují mramory, avšak jindy jde o skutečně kreativní iluzivní malby, které se přímo nepodobají žádnému přirozenému kameni, ale jsou složeny z mnoha různých motivů s častými achátovými prvky.

Achát s goethitem, Levín například ametystem. U jiných achátů dochází pod vahou krystalitů ke hroucení vnitřní struktury a vznikají útvary popisované jako cimbuří. Rovněž je poměrně běžné, že v posledních fázích tuhnutí lávového proudu, kdy vznikaly acháty, docházelo k tektonickým pohybům, drcení a brekciaci, takže struktura křemitých hmot odráží regionální tektonický neklid. V době před druhou světovou válkou se dodnes plně neobjasněnému fenoménu rytmických elektrochemických reakcí věnovala velká pozornost. Některé kruhy se podobaly primitivním buňkám, takže spekulace se ubíraly tím směrem, zda neživá příroda nepřipravila nějaký základní tvar, který by na svůj povrch mohl přitáhnout organické látky a tím pomohl vytvořit kostru vznikajícího života. Později se začalo hovořit o sebe-organizujících strukturách nebo o usměrnění chaotických procesů na elektrochemicky nabitých podložkách z jílových minerálů nebo oxidů železa či právě v minerálních gelech. Sběratelé minerálů prováděli před více než padesáti lety pokus, kdy vzali vajíčko, vyfoukli ho a naplnili gelem nasyceným dvojchromanem. Na špičku vajíčka položili přímo na gel krystal dusičnanu stříbrného a nechali jej tam dva či tři týdny. Výsledkem byla struktura podobná achátu. I v tomto případě vnímáme, že achát je sám o sobě dosti složitý látkový, ale hlavně elektrochemický systém, možná podobný jedné ze situací, při nichž mohl na Zemi samoorganizací vzniknout život.

Symbolický význam

V moderních lapidářích nalezneme celou řadu symbolických a magických významů achátu. Je to pochopitelné, protože achát je nejrozmanitější drahý kámen, který může nabývat prakticky jakékoliv barvy od mléčné, namodralé, červené, hnědé a zelené až po černou; jen modré a ohnivé křemité hmoty jsou vzácné. Starých, potvrzených a jednoznačných dokladů o ochranném či léčebném

Achátová inspirace: wedgwood, hyalit, lithyalin a opalín

Acháty nejsou přímo kopírovány, avšak v různých médiích, zejména v porcelánu a ve skle, jsou vyráběny jejich parafráze. Jeden z nejslavnějších

13

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 13

02.11.22 12:44

Pokreslené kameny / VáclaV cílek Noblesní achátové oči

využití těchto kamenů není mnoho a většinou se opírají o dávné tradice, například o Zjevení sv. Jana (Apokalypsu) s popisem kamenů nebeského Jeruzaléma. Biblická symbolika se plně projevuje na stavbách Karla IV., zejména v pověstných kaplích pražské katedrály a Karlštejna. Obecně můžeme drahé kameny považovat za hradbu, která podobně jako město chrání tělo a duši svého nositele. Platí přitom, že vysoké a ušlechtilé odpuzuje nízké a že dobro kamene podporuje dobro v člověku. Červený jaspis má vždy něco do činění s krví, tedy se životní silou, některé typy (červené a zelené jaspisy) se dokonce nazývají „bloodstone“, tj. krevní kámen. Pokud se v jaspisu objevuje nějaký typ kresby, jde o povstávání něčeho nového, třeba o porod nebo o proměnu. Zelené kameny, zejména poloprůsvitné jablečné chryzoprasy, znamenají jaro, zeleň a růst. Člověk si to dobře uvědomuje v pouštních oblastech Sýrie či bývalé Babylonie, odkud pochází jádro symbolických výkladů. Některé nomádské kmeny z této části světa nemají výraz pro jaro, mají ale jméno pro deštivé období, které nepravidelně, někdy jen jednou za několik let koncem zimy přichází do pouště a zázračně rychle způsobuje „explozi“ vegetace. Z této tradice růstu a života pochází islámské lpění na zelené barvě. Obecně však platí, že člověku, není-li marnivý, se líbí ty kameny, které potřebuje. U achátů je to o to složitější, že osobním kamenem vzhledem k jejich rozmanitosti nemůže být nějaký abstraktní achát, ale určitý typ z určité lokality.

První svazek vybraných spisů Václava Renče vyšel pod názvem Vrstvení achátu (Trinitas, 2000). V poezii 19. století se občas objevují příměry jako „achátové oči“. Lapidárně vybroušená sbírka francouzského básníka Théophila Gautiera nese název Émaux et cameés (Emaily a kameje, 1852). Nejslavnější báseň, ve které je zmiňován achát, respektive ciboušovský jaspis, je Pásmo Guillama Apollinaira; zde cituji úryvek z této básně v překladu Karla Čapka (1913): Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi Podoben Lazaru kterého světlo drtí Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti A ty couváš ve vlastním životě pomalu Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru Jak v hospodách české písně zpívají Pravděpodobně není důležité znát všechna díla, která se týkají achátů, jako spíše kontext, ve kterém jsou tyto kameny zmiňovány. V krásné literatuře mají acháty něco do činění s lidským tělem, krásou žen a pohledem ušlechtilých tmavohnědých očí. Nejsou studené a nevraždí se pro ně. Dokonce i Svatý grál měl být vyroben z achá-

Achát s jehlicemi pseudorfóz po goethitu, Horka

14

Ceske_a_moravske_achaty_001-192.indd 14

02.11.22 12:44