Jíst, či nejíst To je, oč tu běží
Martin Zounar Alexandra Rohlíková
Jist_ci_nejist_sazba.indd 3
31.10.2022 7:25
Jist_ci_nejist_sazba.indd 4
31.10.2022 7:25
Obsah
Předmluva
8
Ale mohl bys trošku zhubnout…
10
Nemocný obezitou
20
Život je kolotoč
41
Od devíti do pěti, nebo od pěti do devíti?
52
Jak jím dnes
62
Když se hubnutí zastavilo
70
Když to miluješ…
80
Hubnutí je v hlavě
90
Život v pohybu
102
Čas se zastavil
113
Doslov
120
Jist_ci_nejist_sazba.indd 5
31.10.2022 7:25
Stránka pro čtenáře této knihy
Milí čtenáři, chtěli jsme, aby tato knížka, kterou držíte v rukou, byla nejen povzbuzením na vaší cestě ke zdraví, ale aby vás inspirovala i k akci. Tak co kdybyste se přidali i vy?
Vezměte metr, nastavte foťák na telefonu a pusťte se do toho!
Datum:
Obvod pasu:
Můj cíl v cm kolem pasu do konce roku:
Jist_ci_nejist_sazba.indd 7
31.10.2022 7:25
Předmluva
To jsem se jednou ráno probudil, milí čtenáři, a zjistil jsem, že už to nejsem já. Zjistil jsem, že některé věci mi v životě procházejí tak, jak jsou, protože nejsem schopen je už držet v rukou a ovlivňovat. Pořád si všechno omlouvám, upravuju. Hledám jiné cesty, hlavně aby nevedly do kopce, a pokud možno se daly absolvovat vsedě. Možná právě covidový čas mi dal možnost a prostor plně se věnovat chvíli sám sobě. Nevím, jak by to vypadalo, kdyby covid nepřišel. Možná bych dál setrvával ve svých 120 kilech a učil se v nich žít, sice nekomfortně, upoceně, udýchaně, nehezky, ale šlo by to. Ten čas, který mi byl dán okolnostmi, napomohl k tomu, abychom vám mohli nabídnout toto malé nahlédnutí do dvou let mého života. Ukázat vám, jak je možné dostat se zpátky do života. Do života plného chutí, do života příjemného, do života plného pohybu a potu, možná občas se špetkou selhání, ale i to k životu patří. Chtěl jsem se s vámi o svoji cestu podělit, abyste viděli, že všechno má řešení, když chcete. Ten výsledek je fajn. Celý můj život se tímto krokem obrátil zpátky k lepšímu, do plusu. A myslím, že je načase sbírat v životě plusy. Tak se pojďte přidat. Přeji vám příjemné čtení a doufám, že vás třeba, pokud sami váháte a otálíte, tak trošku trkneme k tomu, že by to mohlo jít. Váš Martin Zounar
(8)
Jist_ci_nejist_sazba.indd 8
31.10.2022 7:25
Martina Zounara jsem léta znala především jako herce z televizní obrazovky. Jelikož jsem člověk, který se pohybuje ve světě výživy a sportu, nemohlo mi uniknout, že se pustil do hubnutí. A tak jsme si spolu o jeho hubnutí začali povídat. Když se zrodil nápad dát našemu povídání nějakou formu, objevila se první kostra knížky, kterou právě držíte v rukou. Během povídání nám však bylo čím dál jasnější, že nechceme poskládat pouze další životopis herce, kterého každý zná. Nechtěli jsme ovšem ani další knížku o dietě plnou zaručených receptů na to, jak zhubnout. Jak to celé tedy uchopit? I když jsem sama výživová poradkyně a trenérka, Martin není můj klient. Je to známá osobnost, je to můj kamarád, můžeme společně probírat recepty, ale neskládám mu jídelníček ani mu nehlídám tréninkový plán ve fitku. Od toho jsou tady jiní. A tak nás napadlo „ty jiné“, odborníky, se kterými spolupracuje, oslovit, aby přidali i svůj pohled. Já pak vše jen sesbírala dohromady a dala tomu ucelenou podobu. Nechtěli jsme poučovat ani poskytovat návody. Rozhodně jsme nechtěli tvrdit, že toto je jediná správná cesta. Je to Martinova cesta, která nekončí. Saša Rohlíková
(9)
Jist_ci_nejist_sazba.indd 9
31.10.2022 7:25
Ale mohl bys trochu zhubnout
Když se řekne „herec“, pro čtenáře je to někdo, kdo sice patří do jejich každodenního života, ale stále zůstává někým exkluzivním. Herci žijí jinak, herci vlastně nepracují, herci si pouze hrají. Ovšem mají také povinnost nějak vypadat, když nám lezou do obýváků. Herec je víc na očích, každý si ho nárokuje, každý má pocit, že ho zná důvěrně. Tím pádem je víc na očích i vše, co se mu v životě přihodí. I kdyby šlo třeba jen o obyčejná kila navíc, která trápí i značnou část jeho diváků. Když začne herec hubnout a veřejně o tom mluvit, může to vyvolat větší zájem, než když začne hubnout bezejmenná žena z kanceláře ve vedlejším podniku. Taky to ovšem znamená, že diváci zatouží zjistit, JAK dotyčný herec hubne, jakou zázračnou dietu to má. V historii známe diety, které nesou jméno po slavných osobnostech – a některé z těch osobností dané diety možná i doopravdy držely. Jenomže co když ta hvězda, herec, o kterém se píše, že hubne, žádnou zázračnou dietu nedrží? A jak je vůbec možné, že nějakou dietu v prvé řadě potřebuje?
( 10 )
Jist_ci_nejist_sazba.indd 10
31.10.2022 7:25
S Limpi vážíme dohromady 195 kilo. Sedím typicky na kraji, jinak se nezvednu.
Jak se stane, že herec, hvězda seriálů i divadla, zaujme novináře tím, že začne hubnout?
Rád bych, aby tahle knížka nebyla výhradně o tom, že Zounar hubne. Chtěl bych, aby to byla pravdivá výpověď toho, proč to celé vůbec vzniklo. Proč jsem vypadal tak, jak jsem vypadal. Každý máme svoje důvody nebo příčiny, proč na sebe zapomeneme nebo proč některé věci neřešíme. Když to řešit začneme, každý na to jdeme po svém. Já měl to štěstí, že jsem natrefil ve správnou dobu na ty správné lidi, kteří mi ohromně pomohli. Nebál jsem se říct si o pomoc. Ano, jsem na špici od nějakých osmnácti let, možná třiadvaceti, kdy jsem se vrátil z vojny. Je na mě vidět. Ale to neznamená, že jsem jiný než Pepa odvedle. Jsem taky člověk z masa a kostí, a taky tuku, kterého bylo víc, než mělo. A jsem rovněž člověk, který musel řešit běžné starosti a problémy. Hubnout jsi cíleně začal v době, kdy se svět měnil. Najednou jsme se ocitli v novém světě a nových podmínkách. Postupně jsme se uzavírali doma, zavírala se divadla, nikdo netušil, na jak dlouho. Pro herce to byla těžká doba, protože najednou nemohli dělat svoji práci.
Já jsem na volné noze. Takže když to celé s covidem začalo, znamenalo to i problém v tomhle směru. Máš-li stálou práci, třeba i jen stálé angažmá, měla jsi v té době i na nájem. Ale bez toho si člověk musel všechno zařídit sám. My jsme stáli, netočilo se, nehrálo se, tedy nebyl ani příjem. Ano, když pracuješ tímhle ( 11 )
Jist_ci_nejist_sazba.indd 11
31.10.2022 7:25
způsobem, tak s tím samozřejmě počítáš. Ale jako kostymérka, osvětlovač, technik zas tak velkou rezervu mít nemusíš, a ti všichni o svou práci přišli samozřejmě taky. Nebavíme se jenom o dvou týdnech, bavíme se o mnohem delší době. Žádná hitparáda to nebyla ani pro nás, natožpak pro tyhle profese kolem. A nebylo ani jak využít čas, kdy normálně pracuješ. Otevřeš si diář a zjistíš, že máš prázdno. Najednou nastalo takové vzduchoprázdno. Ale to asi nebyl ten první popud, kdy sis řekl, co budeš dělat s volným časem a jestli třeba nezačneš hubnout, že?
Po tom, co se zrodilo jako první myšlenka v únoru roku 2020, se podařilo něco, co je lepší, než jsem asi čekal. Ono se říká, že je důležité určit si nějaký cíl a pokusit se ho dosáhnout, ale já během celého toho procesu zjistil, že předsevzetí, které jsem si dal, dosáhnout hranice sto kilo, bylo hodně odvážné. Možná to vyzní jako paradox, ale myslíš, že ti ta vynucená pracovní pauza pomohla?
Překvapivě jsem za tu dobu i svým způsobem rád. V téhle profesi prostě platí, že člověk musí být neustále připravený na všechno. Takže já to bral i z téhle stránky. Byl jsem připravený konečně se sebou něco dělat. Vlastně mě to úžasně nakoplo. „Až řeknou ano, já budu připravený a v lepší formě!“ řekl jsem si. Využil jsem nabídku, která tehdy přišla, a pustil jsem se do toho. Díky všem těm odborníkům, se kterými jsem se mohl poradit, se to skutečně mohlo rozjet. Hlavně díky Kubovi Prchalovi, se kterým cvičím. A když pak řekli to „Ano, jdeme na to!“, mohl jsem naskočit zpět a rozjet to. Jenom co mi kostymérky zmenšily kostýmy! Zmenšování kostýmů byl asi hodně příjemný bonus, že?
Já jsem někdy ze začátku hubnutí říkal, že jsem vážil tak sto sedmnáct, ale není to pravda. Vážil jsem celých sto dvacet kilo. Takže můj cíl byl hodně daleko. Nadšení z těch prvních pěti šesti shozených kil je úplně gigantické. A ty ke všemu vidíš, že to není díky nějakým koktejlům a zázrakům, ale je to výsledek tvojí píle a tvého přístupu. Takže jsem byl nadšený. Byl nadšený i tvůj lékař?
Docent, tedy pan docent Martin Matoulek, který o mě pečuje, mě vždycky vrátil honem rychle na zem, protože on nechválil. Vždycky prohodil něco jako: „No jo no, zatím to jde, no. To se zastaví tak za měsíc.“ A já z toho byl naprosto v šoku. „Proč mi to říkáte? Já potřebuju povzbuzení.“ „No to bude. Za rok.“ „A co za rok?“ „No za rok uvidíme.“ ( 12 )
Jist_ci_nejist_sazba.indd 12
31.10.2022 7:25
Je asi dobře si nedávat nereálné cíle a čekat, že zhubneš dvacet kilo za dva měsíce, když jsi je taky nějakou dobu nabíral. Na druhou stranu, bez podpory jde všechno hůř. Takže kdo tě podporoval?
Já měl rozhodně podporu od kamarádů a kolegů, a v prvé řadě podporu svojí rodiny. Upřímně, nedokážu si představit, že bychom se do něčeho takového pustili doma ve dvou. Moje žena sice neustále tvrdí, že potřebuje hubnout, ale je naprosto skvělá. Málokterá žena ti řekne, že nechce o maličko zhubnout. Aspoň tady ten špíček nad pasem.
No jistě. Vy ženy to takhle máte, jste se sebou věčně nespokojené. Vy potřebujete obdiv, lásku a péči a taky chválit. To je samozřejmé. Ovšem my chlapi to pochopitelně potřebujeme též. I my chceme být ujišťováni a podporováni. Její opora byla tedy základ?
Určitě. Podržela mě hodně. Jen nevím, kdybychom v té situaci byli oba, jestli by toho nebylo najednou moc. Příliš velký stres. Protože hubnutí občas přináší různé problémy, které dopředu nečekáš. Myslíš v tom, jak žiješ, co každý den děláš a najednou to začneš dělat jinak?
Rozhodně. Nezměníš jenom to, jak jíš. Změníš rytmus života, změní se ti v podstatě všechno. A tím, že pracuješ s normálním jídlem a snažíš se ho nějak nastavit a ukočírovat, nemůžeš přejít do nějakého zvláštního režimu, kdy se zavřeš do nějaké bubliny, kam nic a nikdo nemůže. Musíš dál normálně fungovat. Já jsem třeba nemohl mít pocit, že jedu v nějaké přísné přípravě na kulturistickou soutěž. Jak v jídle, tak když jsem třeba posléze začal chodit cvičit. Co tě tedy pohánělo?
V tom úplném prazákladu bylo to, abych byl sám spokojený, abych se sám sobě líbil, abych neuhýbal od povinností, které třeba souvisí docela obyčejně s oblíkáním. Návštěvy společenských akcí, různé společenské povinnosti si třeba žádají, abych nějak vypadal, to k mojí profesi prostě patří. Najednou jsem s tím ale přestal. Ne proto, že by mi něco bylo fyzicky, že bych se cítil nějak špatně. Ale když jsem měl jít na premiéru, najednou jsem to odmítl. Proč?
Protože jsem se docela obyčejně do ničeho nevešel. Já měl asi deset obleků, ale neměl jsem šanci se do ničeho vejít. Ne tak, že zatáhneš břicho a nebudeš moc dýchat, já to zkrátka nemohl zapnout ani náhodou. ( 13 )
Jist_ci_nejist_sazba.indd 13
31.10.2022 7:25
Dá se říct, že to byl ten hlavní, takový ten první impulz, který tě přivedl k tomu, že zhubneš?
Asi jo. A hlavně se začalo říkat, že jsem ztratil typ. Najednou jsem nezapadal do žádné herecké škatulky. U mě to samozřejmě s profesí souvisí o dost víc, než kdybych dělal něco jiného. Jsou herci, kteří jsou objemnější, ale mají pořád svůj půvab a umějí s tím pracovat. Jenomže ona ta otylost, ta obezita může i hodně překážet. Vzpomínáš na Big Bena? Toho detektiva? Jeho postava měla určité kouzlo, byla napsaná tak, že byl ten rozložitý vyšetřovatel s poblázněnou maminkou kouzelný. Stejně tak třeba pan Libíček, zdánlivě nemotorný, když jako princův učitel marně nahání poníky i prince. Ano, i to v naší profesi jde a patří to k ní. Jenže to je na plátně, to je v seriálu, kde to vypadá hezky nebo třeba vtipně. To je ovšem otázka nějakých patnácti dnů, kdy točíš, pokud jde třeba o seriál. Ale zároveň k tomu máš patnáct dopolední nebo večerů, kdy jsi s rodinou, kdy někam jedeš, něco děláš, a to se herectví už netýká. A tam kouzlo té nemotornosti nevyužiješ. To není role, to je život. A ten je potom občas dost obtížný.
„To není role, to je život.“
Rok 1986 – nějakých 72 kilo a pekáč buchet ze závodního plavání ( 14 )
Jist_ci_nejist_sazba.indd 14
31.10.2022 7:25