don Miguel Ruiz a Janet Mills
Hlas poznání Toltécká kniha moudrosti
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 4 (1,1)
Poděkování RÁD
BYCH VYJÁDŘIL SVOU VDĚČNOST JANETĚ
MILLSOVÉ,
matce této knihy. Dále chci poděkovat Gabrielle Riverové, Gail Millsové a Nancy Carletonové, které tak láskyplně a štědře věnovaly svůj čas a schopnosti realizaci této knihy.
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 5 (1,1)
Obsah Poděkování Obsah
5
Toltékové 1
4
7
Adam a Eva
11
Stará pověst z jiného hlediska
2
Návštěva u dědečka
23
Objevení jednoduché pravdy
3
Lež o naší nedokonalosti Vzpomínky z dětství
4
Noc v poušti
51
Setkání s nekonečnem
5
Vypravěč
61
Zkoumání postav příběhu
6
Vnitřní klid
81
Zvládání hlasu vědomostí
•
#
•
35
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
7
StrÆnka 6 (1,1)
Emoce jsou skutečné
101
Hlas vědomostí není skutečný
8
Zdravý rozum a slepá víra
117
Obnova víry a svobodné vůle
9
Transformace vypravěče
137
Čtyři dohody jako oblíbené nástroje
10
Psaní našeho příběhu s láskou 155 Život je romantický příběh
11
Otvírání duchovních očí Realita lásky všude kolem nás
12
Strom života
193
Příběh se vrací na začátek Modlitby
211 214
O autorech
•
$
•
175
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 7 (1,1)
Toltékové P ŘED
TISÍCI LETY BYLI
T OLTÉKOVÉ
ZNÁMÍ PO CELÉM
jižním Mexiku jako „ženy a muži s hlubokými vědomostmi“. Antropologové o nich hovoří jako o národu nebo rase, ale Toltékové byli ve skutečnosti vědci a umělci, kteří založili společnost, jež zkoumala duchovní vědomosti a udržovala obyčeje předků. Jako mistři (nagualové) a žáci se shromáždili v Teotihuacanu, starobylém městě pyramid nedaleko Mexico City, známém jako místo, kde se „člověk stává Bohem“. Nagualové byli nuceni skrývat moudrost předků a udržovat její existenci v tajnosti. Evropský zábor, spolu se zneužíváním osobní moci
•
%
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 8 (1,1)
H L AS
POZNÁNÍ
několika učedníky, je donutil skrývat vědomosti před těmi, kteří nebyli připraveni užívat ji moudře a kteří ji mohli vědomě zneužít pro osobní zisk. Ezoterické vědomosti Toltéků byly naštěstí předávány z generace na generaci různými rody nagualů. Ačkoli byly po staletí zastřené tajemstvím, stará proroctví předpověděla příchod věku, v němž bude nutné vrátit toltéckou moudrost lidu. Don Miguel Ruiz, nagual z rytířského rodu Orlů, byl povolán, aby nám předal mocné učení Toltéků. Toltécké vědomosti vycházejí z téže základní jednoty pravdy jako všechny posvátné ezoterické tradice na celém světě. Ačkoli toltécká tradice není náboženstvím, uznává všechny duchovní mistry na celém světě. Ačkoli přijímá ducha, lze ji přesněji popsat jako způsob života, jenž se vyznačuje snadnou dostupností štěstí a lásky.
•
&
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 9 (1,1)
H L AS POZNÁNÍ
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 10 (1,1)
Co je pravda, je skutečné. Co není pravda, není skutečné. Je to iluze, ale vypadá to jako skutečnost. Láska je skutečná. Láska je nejvyšším projevem života.
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 11 (1,1)
A DAM
A
E VA
Stará pověst z jiného hlediska
PŘÍBĚH
O
ADAMOVI
A
EVĚ
JE KRÁSNÁ A STARÁ POVĚST,
kterou už téměř každý slyšel. Je to jeden z mých oblíbených příběhů, protože symbolicky vysvětluje to, co se pokusím vysvětlit slovy. Tento příběh je založen na absolutní pravdě, ačkoli jsem to jako dítě nechápal. Je to jedno z největších učení všech dob, ale já si myslím, že je většina
•
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 12 (1,1)
H L AS
POZNÁNÍ
lidí chápe nesprávně. Nyní vám tento příběh budu vyprávět z jiného hlediska, možná z hlediska toho, kdo jej stvořil. Tento příběh je o vás a o mně. Je o nás. Je o celém lidstvu, protože, jak víte, lidstvo je jediná živá bytost: muž, žena – jsme totéž. V tomto příběhu si říkáme Adam a Eva, a jsme původní lidé. Příběh začíná v době, kdy jsme byli nevinní, před tím, než jsme zavřeli své duchovní oči, tedy před tisíci lety. Tehdy jsme žili v ráji, jenž byl nebem na Zemi. Máme-li otevřené své duchovní oči, nebe opravdu existuje. Je to místo míru a radosti, svobody a věčné lásky. Pro nás – Adama a Evu – bylo všechno prodchnuto láskou. Milovali jsme jeden druhého a žili v dokonalé harmonii se všemi tvory. Náš vztah k Bohu, našemu Stvořiteli, byl dokonalým společenstvím lásky, což znamená, že jsme neustále hovořili s Bohem a Bůh hovořil s námi. Bylo nepředstavitelné bát se Boha, který nás stvořil. Náš Stvořitel byl Bohem lásky a sprave•
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 13 (1,1)
A DAM
A
E VA
dlnosti, a my jsme v něho vkládali svou víru. Bůh nám dal naprostou svobodu, a my jsme milovali všechny tvory. Život v ráji byl krásný. Původní lidé viděli svět očima pravdy, takový, jaký je. Takoví jsme bývali, a bylo to snadné. Pověst říká, že uprostřed ráje byly dva stromy. Strom života, který dával život všemu existujícímu, a strom smrti, lépe známý jako strom poznání. Strom poznání byl krásný strom se š avnatými plody. Velice svůdný. A Bůh nám řekl: „Nepřibližujte se ke stromu poznání. Ochutnáte-li ovoce z tohoto stromu, můžete umřít.“ Samozřejmě, žádný problém. Protože jsme však od přírody zvídaví, šli jsme se na strom podívat. Jestliže si ten příběh pamatujete, jistě víte, kdo žil v koruně tohoto stromu. Strom poznání byl domovem velkého jedovatého hada. Had je dalším symbolem toho, čemu říkají Toltékové Parazit, a vy si umíte představit proč. Příběh říká, že had, který žil v koruně stromu poznání, byl padlý anděl, který býval velice krásný. Jak víte, anděl je posel, který přináší boží •
!
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 14 (1,1)
H L AS
POZNÁNÍ
poselství – poselství pravdy a lásky. Z jakéhosi neznámého důvodu však tento padlý anděl už nepřinášel pravdu, což znamená, že přinášel falešná poselství. Jeho poselstvím byl strach místo lásky, lež místo pravdy. Příběh popisuje padlého anděla jako prince lží, což znamená, že byl neskonalým lhářem. Každé slovo vycházející z jeho úst byla lež. Princ lží žil v koruně stromu poznání a ovoce z toho stromu, jež bylo poznáním, bylo zamořeno lží. Přišli jsme k tomu stromu a měli s princem lží neuvěřitelný rozhovor. Byli jsme nevinní. Nic jsme nevěděli. Každému jsme věřili. A najednou jsme potkali prince lží, prvního vypravěče a velice chytrého chlapíka. Příběh začal být zajímavější, protože had si vymyslil svůj vlastní příběh. Ten padlý anděl mluvil a mluvil a mluvil, a my jen poslouchali a poslouchali a poslouchali. Jak víte, když jsme malé děti a prarodiče nám vyprávějí pohádky, chceme slyšet všechno, co nám vypravují. Učíme se avšechno je to ve•
"
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 15 (1,1)
A DAM
A
E VA
lice svůdné; chceme vědět víc. Ale tohle byl princ lží. Nebylo pochybností – anděl lhal a jeho lži nás svedly. Věřili jsme mu, a to byla velká chyba. To se stane, když jíte ovoce ze stromu poznání. Souhlasili jsme a považovali jeho slova za pravdivá. Uvěřili jsme jeho lžím; vložili jsme do nich svou víru. Když jsme ochutnali jablko, snědli jsme lži, které přicházejí s poznáním. Co se stane, když sníme lež? Uvěříme ji, a prásk! Lež žije v nás. To je snadno pochopitelné. Naše mysl je velice úrodnou půdou pro myšlenky, pojmy a názory. Když nám někdo řekne lež a my jí věříme, lež se zakoření v naší mysli. A tam pak roste jako strom. I malá lež může být velice nakažlivá, nebo přenáší svá semena od jednoho člověka k druhému. Lži se zakořenily v naší mysli a vytvořily celý strom poznání v naší hlavě, což je všechno, co víme. Ale co vlastně víme? Většinou samé lži. Strom poznání je mocný symbol. Pověst říká, že každý, kdo ochutná ovoce ze stromu poznání, •
#
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 16 (1,1)
H L AS
POZNÁNÍ
pozná dobro a zlo; pozná rozdíl mezi tím, co je správné, a tím, co je špatné, mezi tím, co je krásné, a tím, co je ošklivé. Získá všechny tyto vědomosti a začne posuzovat. A právě to se stalo v naší hlavě. A symbolizmus jablka ukazuje, že každý pojem, každá lež je jako plod se semenem. Když zasadíme semeno do úrodné půdy, vyroste další strom. Ten strom pak nese další plody a podle těchto plodů jej poznáme. Každý z nás má svůj vlastní strom poznání, jímž je náš názorový systém. Strom poznání je strukturou všeho, čemu věříme. Každá myšlenka a každý názor tvoří jednu větev stromu. Jakmile strom poznání začne růst v naší mysli, slyšíme padlého anděla mluvit velmi hlasitě. Tento padlý anděl, tento princ lží, žije v naší mysli. Toltékové říkali, že Parazit žil v jablku; my jsme snědli jablko a Parazit do nás vstoupil. Dnes žije Parazit naším životem. Tento vypravěč se rodí v naší hlavě a žije tam, protože ho živíme svou vírou. Příběh o Adamovi a Evě popisuje, jak lidstvo spadlo ze snu o nebi do snu o pekle; říká nám, •
$
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 17 (1,1)
A DAM
A
E VA
jak jsme se stali tím, čím dnes jsme. Podle příběhu jsme z jablka ukousli jen jediné sousto, ale to není pravda. Já si myslím, že jsme snědli celé jablko a udělalo se nám špatně z těch lží a emočního jedu. Lidé snědli všechny pojmy, všechny názory a všechny příběhy, jež nám ten lhář vyprávěl, ačkoli nic z toho nebyla pravda. V tu chvíli jsme zavřeli své duchovní oči a přestali vidět svět očima pravdy. Začali jsme vnímat svět úplně jinak a všechno se změnilo. Dokázali jsme vnímat jen vědomosti a lži. Přestali jsme žít v nebi, protože lži do nebe nepatří. A tak jsme přišli o ráj: sníme jen o lžích. Celý sen lidstva vytváříme na základě lží. Než jsme ochutnali jablko ze stromu poznání, žili jsme v pravdě. Mluvili jsme jen pravdu. Žili jsme v lásce a beze strachu. Když jsme snědli jablko, začali jsme trpět pocity viny a studu. Přestali jsme se považovat za dost dobré a stejně jsme posuzovali i druhé lidi. S posuzováním přišla polarita, odloučenost a potřeba trestat a být trestán. Přestali jsme být jeden k druhému las•
%
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 18 (1,1)
H L AS
POZNÁNÍ
kaví; přestali jsme milovat všechny boží tvory. Trpěli jsme a začali jsme obviňovat sami sebe, druhé lidi a dokonce i Boha. Přestali jsme věřit, že nás Bůh miluje a že je spravedlivý; začali jsme věřit, že nás Bůh potrestá a že nám ublíží. Byla to lež. Nebyla to pravda, ale mu tomu uvěřili a odvrátili se od Boha. Z tohoto hlediska je snadné pochopit, co to je prvotní neboli dědičný hřích. Dědičný hřích není sex. Ne, to je jen další lež. Dědičný hřích znamená věřit lžím, které nám řekl zlý had, padlý anděl. Hřešit znamená „jít proti“. Hřích je všechno, co říkáme proti sobě, všechno, co děláme proti sobě. Hřešit nemá nic společného s obviňováním a morálním odsuzováním. Hřešit znamená věřit lžím a používat lži proti sobě. Z tohoto dědičného hříchu, z této prvotní lži se rodí všechny ostatní hříchy. Kolik lží slyšíte ve své hlavě? Kdo mluví, kdo odsuzuje, kdo má všechny ty názory? Jestliže nemilujete, pak je to proto, že vám to nedovolí hlas
•
&
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 19 (1,1)
A DAM
A
E VA
ve vaší hlavě. Jestliže se neradujete ze života, pak je to proto, že vám to nedovolí ten hlas. A nejen to – lhář ve vaší hlavě má potřebu vyprávět svůj příběh a vyjádřit všechny ty lži. Sdílíme ovoce svého stromu s druhými lidmi, a protože všichni ostatní mají v hlavě stejného lháře, naše lži se stávají mocnější. Můžeme víc nenávidět. Můžeme víc ubližovat. Můžeme obhajovat své lži a stát se fanatiky. Ve jménu těchto lží ničíme jeden druhého. Kdo žije náš život? Kdo činí naše rozhodnutí? Myslím, že odpově je jasná. Dnes víme, co se děje v naší hlavě. Žije tam vypravěč; je to onen hlas. A ten hlas mluví a mluví a mluví, a my posloucháme a posloucháme a věříme každému jeho slovu. Ten hlas nepřestane nikdy nic posuzovat. Posuzuje všechno, co děláme, všechno, to co neděláme, všechno, to co cítíme, všechno, co necítíme, a všechno, co dělají všichni ostatní. Stále mluví a pomlouvá, a co vlastně říká? Lži, většinou samé lži. Tyto lži upoutávají naši pozornost a všechno, co vidíme, jsou lži. Z toho důvodu nevidíme rea•
'
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 20 (1,1)
H L AS
POZNÁNÍ
litu nebe, které existuje v téže době a v témž místě. Nebe nám patří, nebo jsme děti nebe. Nepatří nám hlas v naší hlavě. Když se narodíme, tento hlas nemáme. Hlas v naší hlavě přichází s učením – nejdřív jazyk, pak různé názory a nakonec soudy a lži. Když se jako děti učíme mluvit, mluvíme jen pravdu. Strom poznání je však postupně programován v naší hlavě a velký lhář nakonec začne ovládat sen našeho života. V okamžiku, kdy jsme se odloučili od Boha, začali jsme Boha hledat. Začali jsme hledat lásku, o které jsme si myslili, že ji nemáme. Začali jsme hledat spravedlnost, krásu, pravdu. Naše hledání začalo před tisíci lety, a dodnes hledáme ráj, jejž jsme ztratili. Hledáme sami sebe, chceme být tím, čím jsme byli, dokud jsme nevěřili lžím. Chceme se stát autentickými, milujícími a radostnými. Hledáme své Já. To, co nám řekl Bůh, byla pravda: ochutnáme-li jablko ze stromu poznání, můžeme umřít. Jablko jsme snědli a te jsme mrtví. Jsme mrtví, protože jsme ztratili své autentické já. Náš •
•
Ruiz_sazba.qxd
1.9.2004 11:43
StrÆnka 21 (1,1)
A DAM
A
E VA
život za nás žije velký lhář, princ lží, hlas v naší hlavě. Můžete tomu říkat myšlení. Já to nazývám hlasem vědomostí.
MYŠLENKY K PŘEMÍTÁNÍ • Naše mysl je úrodná půda pro pojmy, myšlenky a názory. Když nám někdo řekne lež a my jí věříme, tato lež se zakoření v naší mysli a roste jako strom. I malá lež může být velice nakažlivá, nebo přenáší svá semena od jednoho člověka k druhému. • Vědomosti vstupují do naší mysli a reprodukují v naší hlavě všechno, co víme. S veškerými vědomostmi ve své hlavě vnímáme jen to, čemu věříme; vnímáme jen své vlastní vědomosti. A co vlastně známe? Většinou samé lži.
• Jakmile strom poznání začne růst v naší mysli, slyšíme padlého anděla mluvit velmi hlasitě. Tento hlas stále něco posuzuje. Říká nám, co je správné a co je špatné, co je krásné a co je ošklivé. Tento vypravěč se rodí v naší hlavě a žije tam, protože ho živíme svou vírou.
•
•