2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 5
V upomínku na Fritze Kuisla Niklasovi a Lily, na druhém konci rodové linie
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 6
Pohled na Schongau
dÛm porodní báby
náplavka a pfiístavní kÛlna
mûstské skladi‰tû, SemerÛv hostinec
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 7
kostel Nanebevzetí Panny Marie
vévodsk˘ zámek (za hfibitovním kostelem)
vûznice
Mûdirytina Antona Ertla, 1690
medikÛv dÛm
ãtvrÈ koÏeluhÛ
katovna
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 9
Románové postavy JAKOB KUISL, schongausk˘ kat SIMON FRONWIESER, syn mûstského felãara MAGDALENA KUISLOVÁ, katova dcera ANNA MARIA KUISLOVÁ, katova Ïena Kuislova dvojãata GEORG a BARBARA BONIFAZ FRONWIESER, mûstsk˘ felãar MARTA STECHLINOVÁ, porodní bába JOSEF GRIMMER, forman GEORG RIEG, forman KONRAD WEBER, mûstsk˘ faráfi KATHARINA DAUBENBERGEROVÁ, porodní bába v Peitingu RESL, dûveãka v hostinci U zlaté hvûzdy MARTIN HUEBER, augsbursk˘ forman FRANZ STRASSER, altenstadtsk˘ hostinsk˘ CLEMENS KRATZ, kramáfi AGATHE KRATZOVÁ, kramáfiova Ïena MARIA SCHREEVOGLOVÁ, manÏelka radního hrabû WOLF DIETREICH VON SANDIZELL, kurfifitsk˘ správce RADNÍ JOHANN LECHNER, soudní písafi KARL SEMER, První purkmistr a majitel hostince U zlaté hvûzdy MATTHIAS AUGUSTIN, ãlen Vnitfiní rady MATTHIAS HOLZHOFER, purkmistr JOHANN PÜCHNER, purkmistr WILHELM HARDENBERG, správce ·pitálu svatého ducha JAKOB SCHREEVOGL, hrnãífi a svûdek procesu MICHAEL BERCHTHOLDT, pekafi a svûdek procesu GEORG AUGUSTIN, forman a svûdek procesu
9
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 10
DùTI SOFIE DANGLEROVÁ, svûfienkynû pláteníka Andrease Danglera ANTON KRATZ, svûfienec kramáfie Kratze CLARA SCHREEVOGLOVÁ, svûfienkynû radního Jakoba Schreevogla JOHANN STRASSER, svûfienec altenstadtského hostinského Franze Strassera PETER GRIMMER, syn Josefa Grimmera VOJÁCI CHRISTIAN BRAUNSCHWEIGER ANDRÉ PIRKHOFER HANS HOHENLEITNER CHRISTOPH HOLZAPFEL
10
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 11
Prolog Schongau, 12. fiíjna léta Pánû 1624
D
vanáct˘ fiíjen byl dobr˘ den k zabíjení. Cel˘ t˘den pr‰elo, ale tento pátek po posvícení se vyãasilo. Slunce navzdory zaãínajícímu podzimu pfiíjemnû hfiálo a nahofie od mûsta byl sly‰et hluk a smích. Znûly bubny, cinkaly zvonce, nûkdo hrál na skfiipky. VÛnû ma‰tûn˘ch nudlí a peãeného masa pronikala aÏ dolÛ do páchnoucí ãtvrti koÏeluhÛ. Jakob Kuisl stál v projasnûné svûtnici a pokou‰el se probudit otce. Bifiic se tu uÏ dvakrát pro nûho zastavil, tentokrát se nedá odb˘t. Katova hlava spoãívala na desce stolu, dlouhé chomáãe vlasÛ plavaly v kaluÏi piva a pálenky. Chrápal a obãas sebou ve spánku ‰kubl. Jakob se sklonil dolÛ aÏ k otcovu uchu. Ucítil pach alkoholu a potu. Potu strachu. Pfied popravami se otec vÏdycky takhle potil. Nejpozdûji po vynesení rozsudku zaãal jinak vcelku mírn˘ pijan chlastat. Nic nejedl a témûfi nemluvil. Za nocí se pak ãasto s kfiikem budil zalit˘ potem. Poslední dva dny se s ním prakticky nedalo mluvit. Jeho Ïena Katharina to vûdûla, a proto pravidelnû odcházela s dûtmi ke ‰vagrové. Jen Jakob musel zÛstat, byl koneckoncÛ nejstar‰í syn, a tím pádem pacholek svého otce. „Otãe, probuì se! UÏ musíme vyrazit! Bifiic ãeká!“ Jakob nejdfiív ‰eptal, pak mluvil hlasitû, nakonec zafival. Chrápající kolos se koneãnû pohnul.
11
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 12
Johannes Kuisl pohlédl na syna krví podlit˘ma oãima. Jeho kÛÏe mûla barvu sk˘vy starého chleba. V ãern˘ch rozcuchan˘ch vousech mu uvízly zbytky polévky z pfiedchozího veãera. Dlouh˘mi zkroucen˘mi prsty si pfiejel po tváfii. Pak se narovnal v celé své v˘‰ce ‰esti stop. Mohutné tûlo se chvíli potácelo, krátce to vypadalo, jako by chtûlo pfiepadnout dopfiedu. Ale pak na‰el Johannes Kuisl rovnováhu a napfiímil se. Jakob podrÏel otci flekat˘ kabát, pfiehodil mu pfies ramena koÏen˘ límec a podal rukavice. Velk˘ muÏ se pomalu oblékl, odhrnul si vlasy z ãela, pak beze slova pfie‰el k zadní stûnû svûtnice. Tam, mezi o‰oupanou kuchyÀskou lavicí a domácím oltáfiem s krucifixem a su‰en˘mi rÛÏemi, byl opfien˘ stínací meã. Byl dobfie dva lokty dlouh˘, s del‰í rukojetí pro úchop obouruã, tup˘m hrotem, zato s ostfiím, kter˘m by se mohl pfieseknout vlas poletující ve vzduchu. Kat pravidelnû ãepel ostfiil. Meã se leskl ve slunci, jako by byl vykován a zakalen teprve vãera. Nikdo nedokázal fiíct, jak je star˘. Pfied Johannem Kuislem patfiil jeho tchánovi Jörgovi Abrielovi a pfiedtím jeho otci a dûdovi. Jednou bude patfiit Jakobovi. Pfiede dvefimi ãekal bifiic. Mal˘ huben˘ muÏík neustále otáãel hlavu k mûstsk˘m hradbám. UÏ se opozdili, první zvûdavci nahofie na ochozu budou zfiejmû dost netrpûliví. „Pfiiprav vÛz, Jakobe.“ Hlas otce byl klidn˘ a hlubok˘. Kfiik a vzlykot z dne‰ní noci jako zázrakem zmizely. KdyÏ Johannes Kuisl protáhl mohutné tûlo nízk˘m rámem dvefií, bifiic bezdûãnû ustoupil o krok stranou a pokfiiÏoval se. Kata nikdo nevidûl rád. Ne náhodou byl jeho dÛm venku za mûstem ve ãtvrti koÏeluhÛ. KdyÏ obrovit˘ kat mlãky popíjel v hostinci víno, sedûl u vlastního stolu. Na ulici se lidé vyh˘bali jeho pohledu. ¤íkalo se, Ïe to pfiiná‰í ne‰tûstí, obzvlá‰È v popravãích dnech. KoÏené rukavice, které mûl dnes na ruce, budou po popravû spáleny. Kat se posadil na lavici vedle domu a na chvíli vychutnával polední slunce. Kdo ho tak vidûl, sotva by uvûfiil, Ïe je‰tû pfied
12
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 13
hodinou blábolil v deliriu. Johannes Kuisl byl povaÏován za dobrého popravãího. Byl rychl˘, siln˘ a pfiesn˘. Nikdo mimo rodinu nevûdûl, kolik toho do sebe pfied popravami nalil. Teì zavfiel oãi, jako by naslouchal vzdálené melodii. Stále je‰tû byl sly‰et hluk z mûsta. Hudba, smích, nûkde nablízku zpíval kos. Meã byl opfien˘ o lavici jako vycházková hÛl. „NezapomeÀ na provazy!“ zavolal kat na syna, aniÏ otevfiel oãi. Jakob dal ve stáji uzdu sporému bûlou‰ovi a zapfiáhl ho pfied vÛz. Celé hodiny drhl vãera dvoukolou káru. Zbyteãnû, jak teì zjistil. Krvavé skvrny byly do dfieva pfiíli‰ zaÏrané. Hodil na nejhor‰í místa trochu slámy a vÛz byl pfiipraven˘ pro velk˘ den. Ve sv˘ch dvanácti letech uÏ katÛv syn zaÏil nûkolik poprav z bezprostfiední blízkosti, dvû obû‰ení a také jedno utopení tfiikrát usvûdãené zlodûjky. Pfii první popravû obû‰ením mu bylo právû ‰est let. Jakob si je‰tû pamatoval, jak lupiã témûfi ãtvrt hodiny tancoval na provaze. Dav jásal a otec se toho veãera vrátil domÛ s mimofiádnû velk˘m kusem skopového. Po popravách se Kuislov˘m dafiilo obzvlá‰È dobfie. Jakob donesl nûkolik provazÛ z truhly ve stáji a dal je do pytle k fietûzÛm, zrezivûl˘m ‰típacím kle‰tím a hadrÛm k utfiení krve. Pak hodil pytel na vÛz a vyvedl bûlou‰e ven pfied dÛm. Otec vylezl na káru a posadil se doprostfied na plo‰inu, nohy roztáhl a paÏemi se vzepfiel. Meã mu spoãíval na mohutn˘ch stehnech. Bifiic pospíchal napfied. Byl rád, Ïe je z dosahu kata. „Tak jeì!“ zvolal Johannes Kuisl. Jakob zatáhl opraÈ a vÛz se dal se skfiípotem do pohybu. Zatímco bûlou‰ poklidnû klusal po ‰iroké silnici k mûstu, Jakob se neustále ohlíÏel dozadu po otci. VÏdycky si váÏil práce jejich rodiny. I kdyÏ lidé mluvili o neãestném fiemesle, nevidûl na tom nic ‰patného. Zmalované dûvky a kejklífii, to byla lÛza beze cti. Av‰ak jeho otec mûl tvrdé slu‰né povolání, které vyÏadovalo hodnû zku‰eností. Jakob se od nûho uãil tûÏkému fiemeslu zabíjení.
13
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 14
KdyÏ bude mít ‰tûstí a kurfifit to dovolí, sloÏí za pár let mistrovskou zkou‰ku. Bude to stûtí stavu pfiimûfiené, fiemeslnû dokonale provedené. Jakob je‰tû takovou popravu nevidûl. O to dÛleÏitûj‰í bylo, aby dnes v‰echno bedlivû sledoval. VÛz zatím vjel po úzké pfiíkré ulici do mûsta a dorazil na trÏi‰tû. V‰ude pfied mû‰Èansk˘mi domy byly postaveny boudy a stánky. Umazané dívky prodávaly peãené ofiechy a malé vonící chleby. V jednom rohu se usadili kejklífii, Ïonglovali s míãi a zpívali posmû‰né ver‰e na vraÏedkyni dítûte. Pfií‰tí jarmark bude sice aÏ na konci fiíjna, ale zpráva o popravû se rychle roz‰ífiila do okolních vesnic. Lidé se bavili, jedli a nakoupili si pár sladkostí, aby pak oslavili krvavé pfiedstavení jako vyvrcholení dne. Jakob hledûl z kozlíku dolÛ na lidi, nûktefií zírali na katovskou káru se smíchem, jiní uÏasle. Mnoho k vidûní ale na trÏi‰ti nebylo, vût‰ina obyvatel uÏ pospíchala na popravi‰tû za mûstsk˘mi hradbami, aby ukofiistili nejlep‰í místa. Poprava se mûla konat po poledním zvonûní, a to uÏ bylo za necelou pÛlhodinu. KdyÏ kára s katem vjela na dláÏdûné námûstí, hudba pfiestala hrát. Nûkdo zakfiiãel: „Tak co, kate, mበnabrou‰en˘ meã? Nebo sis usmyslel, Ïe se s ní oÏení‰?“ Dav jásal. I v Schongau platilo, Ïe kat mohl u‰etfiit odsouzenou, pokud by se s ní oÏenil. Av‰ak Johannes Kuisl uÏ Ïenu mûl a Katharina Kuislová nebyla právû mírná. Dcefii vyhlá‰eného kata Jörga Abriela se pfiezdívalo Krvavá Katka nebo taky Satanova dûvka. VÛz projel námûstím kolem velké budovy mûstského skladi‰tû a zamífiil k mûstsk˘m hradbám. Tyãila se tu vysoká tfiíposchoìová vûÏ s plochou stfiechou a cimbufiím, se zdmi zãernal˘mi sazemi, s mal˘mi zamfiíÏovan˘mi okny, které se podobaly stfiílnám. Kat dal na rameno meã a sestoupil z vozu. Pak se otec a syn odebrali kamennou bránou do chladného nitra vûznice. Úzké se‰lapané schody vedly dolÛ do podzemního sklepení. Tady byla temná chodba, z níÏ vedly zprava a zleva tûÏké okované dvefie. KaÏdé mûly ve
14
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 15
v˘‰i hlavy prÛzor zaji‰tûn˘ mfiíÏí. Jedním zrovna pronikal náfiek, znûl témûfi jako dûtské kÀourání. K Jakobovu uchu doléhaly útrÏky latinsk˘ch slov, které ‰eptal knûz. Bifiic otevfiel dvefie napravo a vzduch okamÏitû páchl moãí, v˘kaly a potem. KatÛv syn bezdûãnû zadrÏel dech. Uvnitfi náfiek Ïeny krátce ustal, ale hned pfie‰el do vysokého Ïalostného kfiiku. VraÏedkynû vûdûla, Ïe teì nastává konec. I litanie knûze zesílila. Modlitba a kfiik se spojily k jedinému infernálnímu halasu. „Dominus pascit me, et nihil mihi deerit...“ Pfiispûchali dal‰í bifiicové, aby na denní svûtlo vyvlekly lidsk˘ uzlíãek. Elisabeth Clementová byla kdysi krásná dívka, se svûtl˘mi vlasy aÏ na ramena, smûjícíma se oãima a s ústy, která se usmívala vÏdycky trochu posmû‰nû. Jakob ji ãasto vídal s ostatními dûveãkami dole u fieky u máchadla prádla. Teì jí bifiicové ostfiíhali vlasy, tváfi mûla bledou a vpadlou. Na sobû ‰edou kajícnickou ko‰ili, která byla hodnû ‰pinavá. Elisabeth byla tak hubená, jako by se vÛbec nedotkla katovského jídla, které odsouzenci dostávali po tfii dny a které tradiãnû dodával hostinsk˘ Semer. Elisabeth slouÏila jako dûveãka u chovatele koní. Pro svou krásu byla oblíbená u podomkÛ. Obletovali ji jako mÛry svûtlo, dávali jí drobné dárky, ãekávali na ni u domovních dvefií. Chovatel koní klel, ale co to pomohlo. Povídalo se, Ïe s ní mnoh˘ zmizel i na seníku. Druhá dûveãka na‰la mrtvé dítû za kÛlnou v jámû, ãerstvû zaházené hlínou. Elisabeth se zhroutila hned na zaãátku muãení. Kdo byl otcem dítûte, nemohla nebo nechtûla fiíct. Ale Ïeny ve mûstû si ‰u‰kaly ledacos. Krása se stala Elisabeth osudnou a mnohá o‰klivá mû‰Èanka teì mohla zase klidnû spát. Svût byl opût v pofiádku. Teì vykfiikovala Elisabeth do svûta svÛj strach a zoufale se vzpírala, kdyÏ ji tfii bifiici vlekli z díry. Pokou‰eli se ji spoutat, ale ona se jim vysmekla jako kluzká ryba. Pak se stalo nûco zvlá‰tního. Kat pfiedstoupil a poloÏil jí obû ruce na ramena. Velk˘ muÏ se témûfi nûÏnû sklonil
15
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 16
k drobné dívce a nûco jí za‰eptal do ucha. Jen Jakob byl dost blízko, aby rozumûl slovÛm. „Nebude to bolet, Lízo. To ti slibuju, nebude to bolet.“ Dívka pfiestala kfiiãet. Sice se je‰tû tfiásla po celém tûle, ale dala se uÏ spoutat. Bifiicové vzhlédli ke katovi se smûsicí obdivu a báznû. Pro nû to vypadalo tak, jako by Johannes Kuisl za‰eptal dívce do ucha nûjakou kouzelnou formuli. Nakonec vy‰li ven, kde uÏ na ubohou hfií‰nici netrpûlivû ãekalo hodnû zvûdavcÛ. Byl sly‰et ‰epot, nûktefií se kfiiÏovali nebo proná‰eli krátkou modlitbu. Nahofie na kostelní vûÏi zaãal vyzvánût zvon, vysok˘ ostr˘ tón, kter˘ vítr rozná‰el po mûstû. Posmû‰ky uÏ nepadaly, kromû vyzvánûní bylo naprosté ticho. Elisabeth Clementová byla jednou z nich, teì na ni v‰ichni civûli jako na divoké ulovené zvífie. Johannes Kuisl zvedl tfiesoucí se dívku a posadil ji na káru. Znovu jí nûco po‰eptal. Pak jí podal malou lahviãku. KdyÏ Elisabeth váhala, popadl ji najednou za hlavu, zaklonil ji a nalil jí tekutinu do úst. V‰echno se událo tak rychle, Ïe jen nûkolik kolemstojících mohlo nûco z toho zahlédnout. Elisabeth mûla najednou skeln˘ pohled, zalezla doprostfied plo‰iny a tam se schoulila. D˘chala klidnûji a pfiestala se tfiást. KuislÛv nápoj byl v Schongau vyhlá‰en˘. Byla to milost, kterou ostatnû neprokázal kaÏdému odsouzenci. Zlodûj kostelní pokladniãky a vrah Peter Hausmeir cítil pfied deseti lety kaÏdou jednotlivou ránu, kdyÏ mu Kuisl lámal kosti. Vpleten˘ do kola tak dlouho kfiiãel, dokud mu nakonec kat poslední ranou nerozdrtil krãní obratel. Normálnû museli odsouzenci na smrt dojít na popravi‰tû sami nebo tam byli dovleãeni konûm zavinutí ve zvífiecí kÛÏi. Av‰ak kat vûdûl ze zku‰enosti, Ïe odsouzené vraÏedkynû dûtí zpravidla nedokázaly samy jít. Pro uklidnûní dostávaly v den popravy celé tfii litry vína a katÛv nápoj uãinil zbytek. Vût‰inou byly tyto dívky jako potácející se jehÀata, která museli na poráÏku témûfi donést. Johannes Kuisl proto vÏdycky bral káru; kromû toho tak zabránil, aby ubohé hfií‰nici nûkdo z davu nepfiidal pfii cestû na onen svût je‰tû nûjakou ránu.
16
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 17
Kat teì sám drÏel opratû, Jakob ‰el vedle vozu. Dav ãumilÛ obklopil vÛz, takÏe postupovali kupfiedu jen pomalu. K odsouzenkyni zatím vylezl na káru franti‰kánsk˘ páter, kleãel vedle ní a modlil se rÛÏenec. VÛz pomalu projíÏdûl kolem mûstského skladi‰tû a nakonec zastavil na severní stranû budovy. Jakob poznal kováfie z pfiilehlé ulice, kter˘ tam ãekal s pánví fiefiavého uhlí. Silné, mozolnaté ruce pumpovaly mûchem do Ïárovi‰tû vzduch, takÏe ‰típací kle‰tû zrudly jako ãerstvá krev. Dva bifiici postavili Elisabeth jako loutku. Oãima zírala do prázdna. KdyÏ ji kat ‰típl kle‰tûmi do pravé paÏe, krátce vyjekla. Pak se zdálo, jako by opût sklouzla do jiného svûta. Syãelo to a koufiilo, Jakobovi stoupal pach spáleného masa do nosu. I kdyÏ ho otec seznámil s tím, co se bude dít, zápasil s nutkáním ke zvracení. Je‰tû tfiikrát, na kaÏdém dal‰ím rohu mûstského skladi‰tû kára zastavila a procedura se opakovala. Kat ‰típl Elisabeth kle‰tûmi je‰tû do levé paÏe, do levého a pak do pravého prsu. Av‰ak díky nápoji byla bolest snesitelná. Elisabeth si zaãala pobrukovat prostou dûtskou písniãku a pfiitom si s úsmûvem hladila bfiicho: „Spi, dûÈátko, spi...“ Vyjeli z mûsta Dvorskou bránou po silnici do Altenstadtu. UÏ zdálky bylo vidût popravi‰tû, které stálo mezi poli a sousedícím lesem. UÏ se tam shromáÏdilo celé Schongau a taky obyvatelé z okolních vesnic, pro pány radní tam byly doneseny lavice a Ïidle. Prost˘ lid stál v zadních fiadách a krátil si ãas povídáním a mlsáním. Uprostfied travnatého pole se zvedalo popravi‰tû, vyzdûná, sedm stop vysoká plo‰ina, ke které vedly dfievûné schody. KdyÏ vÛz pfiijíÏdûl na místo, dav se rozdûlil. Lidé se zvûdavû snaÏili zahlédnout vraÏedkyni leÏící na káfie. „AÈ vstane! Nahoru s ní! Kate, ukaÏ nám ji!“ Diváci byli viditelnû rozezlení. Mnozí tu ãekali uÏ od ranních hodin a teì nebylo nic k vidûní. První nespokojenci uÏ zaãali házet kameny a shnilé ovoce. Franti‰kánsk˘ knûz se skrãil, aby chránil svou hnûdou kutnu, ale nûkolik jablek ho pfiesto zasáhlo do zad. Bifiici zatlaãili dav, kter˘ se stáhl
17
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 18
kolem káry jako jedna velká obluda, která chce káru i s obsahem pozfiít. Johannes Kuisl fiídil vÛz klidnû aÏ k popravi‰ti. Tam uÏ ãekali páni radní a správce Michael Hirschmann. Jako zdej‰í zástupce kurfifita vynesl Hirschmann sám pfied dvûma t˘dny rozsudek. Teì pohlédl je‰tû jednou dívce hluboko do oãí. Star˘ muÏ ji znal od dûtství. „Lízo, co jsi udûlala?“ „Nic. Nic jsem neudûlala, Excelence.“ Elisabeth Clementová hledûla na správce uÏ mrtv˘ma oãima a dál si hladila bfiicho. „To ví jen sám PánbÛh,“ zamumlal Hirschmann. Pak pfiik˘vl katovi a ten vyvedl vraÏedkyni osm schodÛ k popravi‰ti. Jakob je následoval. Elisabeth dvakrát klop˘tla, neÏ do‰la na konec své poslední cesty. Nahofie ji uÏ oãekával dal‰í franti‰kánsk˘ páter a úfiední vyvolávaã. Jakob pohlédl dolÛ na louku. Vidûl stovky napjat˘ch tváfií, ústa a oãi ‰iroce otevfiené. Páni radní usedli na svá místa. Z mûsta opût zaznûl zvon. V‰echno ãekalo. Kat mírnû zatlaãil Elisabeth Clementové na ramena, dokud nepoklekla. Pak jí jedním z pfiinesen˘ch ‰átkÛ zavázal oãi. Tûlem jí prolétlo lehké zachvûní, ‰eptala modlitbu. „Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, poÏehnaná ty mezi Ïenami a poÏehnan˘ plod Ïivota tvého...“ Vyvolávaã si odka‰lal, pak je‰tû jednou oznámil rozsudek. Jakob sly‰el hlas jako vzdálené ‰umûní. „... aby ses nyní cel˘m sv˘m srdcem a celou svou myslí upnula k Bohu, a tak dospûla k zboÏné a ‰Èastné smrti...“ Otec do nûho ze strany strãil. „Musí‰ mi ji podrÏet,“ za‰eptal co nejti‰eji, aby neru‰il fieã. „CoÏe?“ „Musí‰ jí podrÏet hlavu nahofie, abych ji mohl seknout. Jinak se nám pfiekotí.“ Skuteãnû zaãala odsouzenkynû horní polovinou tûla klesat dopfiedu. Jakob byl zmaten˘. AÏ dosud poãítal s tím, Ïe má popravû jen pfiihlíÏet. O tom, Ïe by mûl pomáhat, otec nikdy nemluvil. Ale na nûjaké váhání bylo pfiíli‰ pozdû.
18
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 19
Popadl Elisabeth Clementovou za krátké vlasy a pozvedl jí hlavu, jenomÏe vzápûtí cítil, jak jsou její ‰pinavé vlasy kluzké a navíc se mu potily dlanû i prsty. O to víc je sevfiel. Elisabeth vrnûla. Jakob jí táhl hlavu obûma rukama vzhÛru tak, aby nepfiekáÏel otcovu meãi. A otec své umûní ovládal dobfie, Jakob si byl jist˘, Ïe i tentokrát meãem veden˘m obouruã sekne pfiesnû mezi dva krãní obratle. Jen záblesk ãepele, mrknutí oka a vûc bude hotová. „BÛh buì milostiv tvé ubohé du‰i...“ Vyvolávaã dospûl ke konci. Vytáhl tenkou ãernou hÛl, podrÏel ji nad Elisabeth Clementovou a zlomil ji. Zapraskání dfieva bylo sly‰et i v okolí. Správce pokynul katovi, ten zvedl meã a rozmáchl se. V tomto okamÏiku Jakobovi proklouzly dívãiny vlasy mezi kfieãovitû sevfien˘mi, zpocen˘mi prsty. Právû jí je‰tû drÏel hlavu nahofie, kdyÏ najednou padla jako pytel obilí dopfiedu. OtcÛv meã zasvi‰tûl, ale místo krku zasáhlo ostfií t˘l hlavy. Elisabeth vykfiikla a padla na podlahu popravi‰tû, kde sebou zmítala a chrãela. Meã pfieÈal uzel hadru, kter˘m mûla dívka zavázané oãi. Hadr sklouzl a v lebce zela hluboká rána. Elisabeth koutkem oka zahlédla, jak kat nad ní znovu pozvedá meã. Dav zasténal jako z jednoho hrdla. Jakob cítil, Ïe se dusí. Otec ho bokem prudce odstrãil a je‰tû jednou se napfiáhl. Ale Elisabeth se pfied meãem prudce odkulila stranou. Tentokrát ji kat sekl hluboko do ramene. Z rány vytryskla krev a zalila kata, pacholka a zdû‰eného franti‰kánského knûze. Elisabeth se plazila k okraji popravi‰tû. Vût‰ina divákÛ zdû‰enû zírala, av‰ak byl sly‰et i jásot. Nûktefií házeli po katovi kameny. Lidi nemûli rádi, kdyÏ muÏ s meãem zpackal své dílo. Johannes Kuisl to chtûl skonãit. Rychle se postavil vedle sténající Ïeny a rozpfiáhl se potfietí. Tentokrát ji zasáhl pfiesnû mezi tfietí a ãtvrt˘ krãní obratel. Sténání rázem ustalo. Av‰ak hlava zÛstala neodûlena. Je‰tû visela na ‰lachách, teprve dal‰ím seknutím se zcela oddûlila od trupu.
19
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 20
Kutálela se po dfievûné podestû a zastavila se pfiímo pfied Jakobem. Katovu synovi se zatmûlo pfied oãima, pak se mu obrátil Ïaludek. Padl na kolena a zvracel slabé pivo a ovesnou ka‰i z dne‰ního rána, zvracel tak dlouho, dokud z nûho nevycházela uÏ jen zelená Ïluã. Jako pfies zeì sly‰el kfiik lidí, zufiivé v˘kfiiky pánÛ radních a supûní otce vedle sebe. Spi, dûÈátko, spi... Krátce pfiedtím, neÏ ho pfiemohla milosrdná mdloba, Jakob Kuisl uãinil rozhodnutí. Nikdy nepÛjde ve stopách svého otce, za nic na svûtû se nestane katem. Pak padl tváfií do louÏe krve.
20
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 21
1 Schongau, ráno 24. dubna léta Pánû 1659, o 35 let pozdûji...
M
agdalena Kuislová sedûla na lavici pfied malou pfiikrãenou katovnou a pevnû drÏela mezi stehny tûÏk˘ bronzov˘ hmoÏdífi. Pravideln˘mi údery rozmûlÀovala su‰enou matefiídou‰ku, pfiesliãku a arniku na jemn˘ zelen˘ prá‰ek. Kofienná vÛnû jí stoupala do nosu a dávala tu‰it blíÏící se léto. Slunce jí svítilo do tváfie, takÏe musela mÏourat, kapky potu stékaly po ãele. Byl to první opravdu tepl˘ den v tomto roce. Venku v zahradû si hráli její malí sourozenci, pûtiletá dvojãata Georg a Barbara. Honili se mezi bezov˘mi kefii, které uÏ nasadily první pupeny. Radostnû kfiiãeli, kdyÏ je dlouhé vûtve ‰lehly pfies tváfi. Magdalena se usmívala. Pfiipomnûla si, jak se i s ní otec je‰tû pfied nûkolika lety stejn˘m zpÛsobem honil mezi kefii. Vidûla pfied sebou jeho velkou mohutnou postavu, jak za ní bûÏí se zdviÏen˘mi prackami a hroziv˘m vrãením jako velk˘ medvûd. Otec byl bájeãn˘ kamarád pfii hrách. Nikdy nechápala, proã lidé ve mûstû pfiecházejí na druhou stranu ulice nebo ‰eptají modlitbu, kdyÏ jde proti nim. Teprve pozdûji, v sedmi osmi letech, se dozvûdûla, Ïe tûma rukama si otec umí nejen hrát. To bylo na ‰ibeniãním vrchu, kdyÏ Jakob Kuisl navlékl zlodûji na krk oprátku a zatáhl. Pfiese v‰echno byla Magdalena hrdá na svou rodinu. UÏ její pradûd Jörg Abriel a její dûdeãek Johannes Kuisl byli kati. Magdalenin otec Jakob se vyuãil u dûdeãka, tak jako i Georg
21
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 22
pÛjde za pár let do uãení k otci. KdyÏ byla je‰tû malá, tak jí matka jednou pfied spaním vyprávûla, Ïe otec nebyl vÏdycky katem. Pr˘ ma‰íroval ve Velké válce, neÏ ho stesk po domovû zase pfiivedl zpátky do Schongau. KdyÏ malá Magdalena chtûla vûdût, co dûlal ve válce a proã pak pfiece jen radûji lidem sráÏel hlavy, neÏ aby táhl s brnûním a bl˘skavou ‰avlí do vzdálen˘ch zemí, matka mlãela a poloÏila jí prst na rty. Byliny byly dobfie rozmûlnûné. Magdalena vysypala zelen˘ prá‰ek do hlinûné dózy, kterou peãlivû uzavfiela. V˘var z voÀavé smûsi vyvolá u Ïen krvácení, byl to osvûdãen˘ prostfiedek k tomu, aby se pfiece jen je‰tû zabránilo nechtûnému poãetí. Matefiídou‰ka a pfiesliãka rostly v kaÏdé druhé zahrádce, ale jen její otec vûdûl, kde se dá najít vzácná arnika. Dokonce porodní báby z okolních vesnic k nûmu pfiicházely, aby od nûj tuhle vzácnou bylinnou smûs získaly. On ji naz˘val prá‰kem Panenky Marie a pfiíleÏitostnû si jeho prodejem pfiivydûlával. Magdalena si odhrnula loknu, která jí neustále padala do tváfie. Zdûdila otcovy nepoddajné vlasy a taky husté oboãí nad ãern˘ma záfiiv˘ma oãima, které jako by neustále trochu mrkaly. Ve sv˘ch dvaceti letech byla nejstar‰ím katov˘m dítûtem. Po ní matka porodila dvû mrtvé dûti, kromû toho je‰tû tfii dal‰í, které byly tak slabé, Ïe nepfieÏily první rok. Pak koneãnû pfii‰la dvojãata. Na oba zbojníky byl otec velmi hrd˘, Magdalena na nû obãas trochu Ïárlila. Georg jako jedin˘ syn se vyuãí katovskému fiemeslu, Barbara mohla zatím je‰tû snít v‰echny sny tohoto svûta. Magdalena byla naopak katova dûvka, krvavá holka, které se nikdo nesmûl dotknout a za jejímiÏ zády si lidé ‰eptali a posmívali se. Povzdechla si. Zdálo se, jako by byl její Ïivot uÏ teì jednou provÏdy pfiedurãen˘. Provdá se za kata z jiného mûsta, protoÏe katovské rodiny vÏdycky zÛstávají mezi sebou. Pfiitom se jí uÏ líbil mnoh˘ chlapec tady ve mûstû. Pfiedev‰ím jeden... „Jestli uÏ jsi hotová, jdi dovnitfi a postarej se o prádlo. To se samo nevypere.“ Matãin hlas vytrhl Magdalenu ze snûní. Anna Kuislová káravû pohlédla na dceru. Ruce mûla umazané od práce
22
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 23
v zahradû, hfibetem ruky si utfiela pot z ãela. „UÏ zase sní‰ o mládencích, vidím ti to na oãích,“ povzdechla si. „Ale to si vytluã z hlavy. Ve mûstû uÏ je o tom dost fieãí.“ Usmála se na ni, ale Magdalena vûdûla, Ïe to matka myslí váÏnû. Byla to prakticky zaloÏená, pfiímá Ïena. Pro snûní své dcery nemûla pfiíli‰ pochopení. Taky povaÏovala za zbyteãné, Ïe ji otec nauãil ãíst. Na Ïenu, která strká nos do kníÏek, se muÏi dívají úkosem. A kdyÏ je to navíc katova dcera a dûlá oãi na mládence ve mûstû, není cesta k masce hanby a pran˘fii daleká. UÏ ãastûji vylíãila v temn˘ch barvách svému muÏi, jaké to bude, aÏ bude muset vlastní dcefii dát do ruky potupné housle a hnát ji pfies celé mûsto. „Nezlob se, mami,“ omlouvala se Magdalena a postavila hmoÏdífi na lavici. „Hned zajdu s prádlem dolÛ k fiece.“ Vzala ko‰ se ‰pinav˘mi prostûradly a vydala se na cestu dolÛ k Lechu, sledovaná zamy‰len˘m matãin˘m pohledem. Hned za domem vedla úzká pû‰inka podél zahrádek, kÛlen a hezk˘ch domÛ ke bfiehu, k místu, kde fieka vyhloubila mal˘ mûlk˘ záliv. Magdalena se zadívala na víry, které se tvofiily ve stfiedu fieky. Teì na jafie bylo hodnû vody, hladina sahala vysoko aÏ ke kofienÛm bfiíz a hnala pfied sebou vûtve a celé stromy. Nakrátko se jí zazdálo, Ïe vidí kus plátna nebo nûco podobného, co plavalo v hnûdé fiece, ale kdyÏ se zadívala pozornûji, byly to uÏ jen vûtve a listí. Sklonila se, vzala prádlo z ko‰e a tloukla je na mokr˘ch kamenech. Pfiitom myslela na slavnost na námûstí pfied tfiemi t˘dny a tehdej‰í tanec. Pfiedev‰ím na tanec s ním... Teprve minulou nedûli na m‰i ho zase vidûla. KdyÏ se sklonûnou hlavou usedla v kostele docela vzadu, je‰tû jednou vstal a ‰el dopfiedu pro zpûvník. Pfiitom na ni ‰ibalsky mrknul. Zasmála se a ostatní dívky se po ní nevraÏivû ohlédly. Magdalena si teì broukala písniãku a rytmicky tloukla prádlo na kamenech. Byla tak zamy‰lená, Ïe nejdfiív povaÏovala ten kfiik za v˘plod své fantazie. Trvalo chvíli, neÏ poznala, Ïe ty vysoké nafiíkavé tóny pfiicházejí odnûkud z místa proti proudu fieky.
23
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 24
Jeden dfievorubec ze Schongau stál nahofie na pfiíkrém bfiehu a spatfiil chlapce jako první. Nejdfiív si nebyl jist˘, jestli ten mal˘ uzlík hluboko pod ním ve vífiící vodû je skuteãnû dítû, dokud nevidûl, Ïe kolem sebe zoufale máchá paÏema. Chlapec se zachytil jednou rukou za pah˘l stromu, ale voda si dál pohrávala s jeho tûlem jako s nepatrn˘m smítkem. Dfievorubec zavolal na pomoc vorafie, ktefií za mlÏného ranního ‰era vyrazili na první jízdu do Augsburgu. Teprve krátce pfied Kinsau, ãtyfii míle od Schongau, byl bfieh niωí a Lech natolik klidn˘, Ïe se muÏi mohli k chlapci odváÏit. Je‰tû pofiád se drÏel stromu. Dlouh˘mi bidly se ho snaÏili pfiistrãit blíÏ ke bfiehu, ale pokaÏdé se jim vysmekl jako kluzká ryba. Nûkdy úplnû zmizel, neboÈ i pah˘l stromu, jak do nûj naráÏeli, zajíÏdûl pod hladinu, aÏ tam stáhl i chlapce. ZÛstal pod vodou pováÏlivû dlouho, ale pak se neãekanû vynofiil na docela jiném místû jako plovoucí korek. Je‰tû jednou se chlapec dostal zpátky ke kusu kluzkého kmene. Marnû se v‰ak pokou‰el nûãeho se na nûm zachytit. Vystrãil hlavu z vody, aby se nadechl, a natáhl ruku po bidlu, které mu podávali, ale jeho prsty hrábly do prázdna. Jeden z volnû plovoucích kmenÛ s tich˘m ÏbluÀknutím narazil do jiného, a jak se spolu otáãely, chlapce to stáhlo z hladiny a zavleklo mezi tucty naplaven˘ch kmenÛ. Vorafii zatím dobûhli ke sv˘m vorÛm u Kinsau, ve spûchu je odvázali a nechali se splavit ke shluku naplaven˘ch kmenÛ. Pfieskoãili na nû a balancovali s bidly v rukou po vratk˘ch a kluzk˘ch kmenech do míst, kde se mohl chlapec teì nacházet. Bylo to i pro zku‰ené vorafie dost nebezpeãné. Pfiíli‰ snadno mohli ztratit rovnováhu a mocné buky a smrky je mohly rozdrtit. Na‰tûstí v‰ak fieka byla na tomto místû uÏ klidnûj‰í, kmeny stromÛ se jen línû pohupovaly. Netrvalo dlouho a dva z muÏÛ dorazili k místu, kde chlapec zmizel. ·mátrali bidly mezi kmeny v nadûji, Ïe narazí na jeho tûlo. Kmeny pod nimi se kymácely a rolovaly, muÏi museli neustále udrÏovat rovnováhu, bos˘ma nohama pfie‰lapovali a popocházeli po kluzké kÛfie. „Mám ho!“ zvolal najednou mohutnûj‰í z muÏÛ. Opatrnû
24
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 25
bidlem podebral a zahákl chlapcÛv oblek, rozkroãil se a pak chlapce pomocí bidla vytáhl z vody a vyhodil na bfieh. Kfiik vorafiÛ upozornil i lidi v okolí, Ïe na fiece do‰lo k ne‰tûstí. Pradleny z blízkého Kinsau a nûkolik formanÛ pospíchalo k fiece. Teì stáli v‰ichni kolem vratké lávky a hledûli na mokr˘ uzlíãek u sv˘ch nohou. Statn˘ vorafi, kter˘ chlapce vylovil a byl taky zmáãen˘, k nûmu poklekl a odhrnul mu vlasy z tváfie. Davem prolétl ‰epot. Chlapec mûl na tváfii modré podlitiny, na zátylku bouli jako od silné rány klackem a ztûÏka chrãel. Bylo zfiejmé, Ïe do vody nespadl jen tak. Nûkdo ho musel strãit a pfiedtím ho je‰tû pofiádnû pra‰til. „Ale to je pfiece kluk Josefa Grimmera, od schongausk˘ch formanÛ!“ zvolal muÏ, kter˘ stál trochu opodál s oslím povozem. „VÏdycky byl s otcem dole na náplavce. Pomozte mi ho naloÏit na vÛz, já ho dovezu do Schongau. Rychle! Dûlejte!“ „AÈ nûkdo bûÏí napfied a Grimmerovi fiekne, Ïe jeho kluk umírá!“ volala jedna z pradlen. „BoÏe, ten uÏ pfiece ztratil tolik dûtí...“ „Radûji mu to fieknûte rovnou,“ zabruãel statn˘ vorafi. „S ním uÏ to dlouho trvat nebude.“ Plácnutím pobídl nûkolik zvûdav˘ch klukÛ. „Tak uÏ utíkejte! A aÈ hned po‰lou pro ranhojiãe nebo felãara!“ Chlapcovo chroptûní sláblo, tfiásl se po celém tûle a zdálo se, Ïe nûco mumlá, moÏná poslední modlitbu. Bylo mu asi dvanáct let, byl huben˘ a bled˘ jako témûfi v‰echny dûti jeho vûku. Naposledy se dosyta najedl pfied nûkolika t˘dny, po vodové polévce se strouhankou a fiídkém pivu, jediné stravû bûhem uplynul˘ch dnÛ, mûl propadlé tváfie. Pravá chlapcova ruka stále je‰tû hmatala do prázdna, jeho mumlání sílilo a sláblo jako ‰umûní fieky pod ním. Jeden z vorafiÛ vedle nûho poklekl, aby sly‰el, co povídá. Ale mumlání pfie‰lo v chrãení. Zvedli umírajícího chlapce na vÛz, vozka práskl biãem a vydal se do Schongau. Cestou trvající dobré dvû hodiny se pfiidávalo k tichému prÛvodu stále víc lidí. KdyÏ procesí koneãnû dorazilo k náplavce u blízkého mûsta, putovaly za
25
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 26
vozem dobré dva tucty zvûdavcÛ. Dûti, sedláci, nafiíkající pradleny. Psi pobíhali kolem oslÛ, nûkdo mumlal modlitby. Na molu vedle pfiístavní kÛlny vozka káru zastavil. Dva vorafii opatrnû chlapce zvedli a poloÏili ho na nachystanou slámu. Najednou bylo ticho, jen proud fieky ‰plouchavû naráÏel do pilífiÛ. Jakmile dav zaslechl hlasité kroky na dfievûné stezce, náhle znovu oÏil. ChlapcÛv otec ãekal trochu stranou, jako by se obával posledního neodvolatelného okamÏiku. Teì se cel˘ bled˘ prodíral mezi lidmi. Josef Grimmer mûl osm dûtí, které mu postupnû umírali pod rukama. Na mor, prÛjem, horeãku, nebo prostû proto, Ïe to tak PánbÛh chtûl. ·estilet˘ Hans utonul pfii hfie v fiece, tfiíletou Marii udupali v jedné boãní ulici konû opil˘ch ÏoldnéfiÛ. Pfii porodu posledního dítûte zemfiela i jeho Ïena. Mal˘ Peter bylo v‰echno, co starému Grimmerovi je‰tû zbylo. KdyÏ ho teì vidûl leÏet pfied sebou na slámû, pochopil, Ïe mu PánbÛh vezme i posledního syna. Klesl na kolena a jemnû mu odhrnul vlasy z tváfie. Chlapec uÏ mûl zavfiené oãi, dech byl sotva znateln˘. Po nûkolika minutách se malé tûlo naposledy zachvûlo, pak bylo ticho. Josef Grimmer zvedl hlavu a svÛj Ïal a celou bídu svého Ïivota vykfiiãel nad krutou fiekou. Jeho hlas byl vysok˘ a ostr˘ jako vytí Ïalujícího vlka.
Ten kfiik zaslechl Simon Fronwieser spoleãnû s prudk˘m klepáním dole na dvefie. Od medikova domu to bylo dolÛ k fiece jen coby kamenem dohodil. UÏ pfiedtím Simon neustále vzhlíÏel od sv˘ch knih, protoÏe ho volání vorafiÛ ru‰ilo ve studiu. KdyÏ teì ulicí znûl kfiik, vûdûl, Ïe se nûco muselo stát. Klepání na dvefie zesílilo. Simon s povzdechem zavfiel tlustou knihu, která se zaobírala anatomií. I tato kniha pojednávala jen o povrchu lidského tûla. SloÏení ‰Èáv, pou‰tûní Ïilou jako v‰elék... AÏ pfiíli‰ ãasto ãetl Simon tyto vûãnû stejné litanie. O nitru tûla se nedozvûdûl nic. I dnes tomu tak zfiejmû bude, protoÏe ke klepání se pfiipojilo volání zezdola.
26
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 27
„Pane doktore, pane doktore! Pojìte rychle! Dole na náplavce leÏí GrimmerÛv zranûn˘ syn. Vypadá to zle!“ Simon si pfiehodil ãern˘ kabát s vyle‰tûn˘mi bronzov˘mi knoflíky, projel si prsty dlouhé ãerné vlasy a pfied mal˘m zrcadlem ve studovnû si upravil vousy. S hfiívou spadající na ramena a zakroucen˘mi kníry, jak teì bylo opût v módû, vypadal star‰í neÏ na sv˘ch pûtadvacet let. Nûktefií Schongau‰tí ho povaÏovali za parádivého floutka, ale to mu bylo jedno. Vûdûl, Ïe dûvãata to vidí jinak. S ãern˘ma, vlídn˘ma oãima, pûknû tvarovan˘m nosem a ‰tíhlou postavou byl rád vidûn v místním dámském svûtû. K tomu pfiispívalo, Ïe o sebe dennû dbal. Mûl je‰tû v‰echny zuby, pravidelnû se koupal a nechal si z Augsburgu posílat drah˘ parfém s rÛÏovou vÛní. Jen se svou v˘‰kou nebyl spokojen˘. Se sv˘mi pûti stopami musel vzhlíÏet k vût‰inû muÏÛ i k nûkter˘m Ïenám. Ale to se dalo trochu napravit shrnovacími botami s vysok˘mi podpatky. Klepání pfie‰lo v pravidelné bu‰ení. Simon se‰el dolÛ a rozrazil dvefie. Pfied ním stál jeden z koÏeluhÛ, ktefií pracovali u fieky. Gabriel, pokud si Simon vzpomínal. Znal ho z nûkolika dfiívûj‰ích zákrokÛ. V minulém roce mu dával ruku do dlahy, kdyÏ se opil˘ zapletl do rvaãky na trÏi‰ti. Simon nasadil oficiální masku, vûdûl, ãím je povinován svému povolání. „Copak se dûje?“ KoÏeluh na nûho nevrle pohlédl. „Kde je vበotec? Dole u Lechu do‰lo k zl˘mu ne‰tûstí.“ „Otec je naproti ve ‰pitále. Pokud je to naléhavé, musíte se spokojit se mnou nebo s lazebníkem.“ „Ten je sám nemocn˘...“ Simon svra‰til ãelo. Stále je‰tû byl tady ve mûstû povaÏován jen za syna felãara. A to pfiesto, Ïe studoval v Ingolstadtu a uÏ témûfi sedm let byl otci k ruce. V posledních letech kur˘roval stále ãastûji sám. Naposledy vyléãil ten zl˘ pfiípad s horeãkou. Celé dny dával malé dceru‰ce Schefflerov˘ch ka‰ovité obklady a vléval do ní nov˘ lék s prá‰kem ze Ïluté kÛry, kter˘ pocházel ze západní Indie a fiíkalo se mu jezuitsk˘ prá‰ek. Horeãka ustoupila a Scheffler projevil vdûãnost dvûma zlaÈáky. Pfiesto mu ale místní lidé nedÛvûfiovali.
27
2022_KATOVA DCERA_1
24.10.2022
15:21
Stránka 28
Simon pohlédl vyz˘vavû na muÏe pfied sebou. KoÏeluh trhl rameny, pak se obrátil k odchodu. Pfies rameno je‰tû pohrdavû na Simona pohlédl a vyzval ho: „Tak tedy pojìte, jestli uÏ stejnû není pozdû.“ Simon pospíchal za muÏem a spoleãnû s ním zaboãil do Mincovní ulice. Dnes, v den po svatém Jifií, mûla vût‰ina fiemeslníkÛ krámy uÏ nûkolik hodin otevfiené. V den svatého Jifií nastupovali ãeledínové a dûveãky ve dvorech kolem Schongau do sluÏby, proto bylo na ulicích hodnû lidí. Zleva zaznívalo kovové bu‰ení kováfie, kter˘ právû chystal nové podkovy pro konû jednoho radního. ¤ezník vedle pfied sv˘m domem zabil prase. Tenké struÏky krve tekly po dláÏdûní, takÏe Simon musel dávat pozor, aby si neumazal nové koÏené boty. O kus dál nabízel pekafi ãerstv˘ chléb. Simon vûdûl, Ïe zase bude pln˘ plev a pfii kousání bude skfiípat mezi zuby. Bíl˘ chléb si v této dobû mohli dovolit jen ãlenové rady, a i ti jen o svátcích. Pfiitom mohli b˘t Schongau‰tí rádi, Ïe teì v jedenáctém roce po Velké válce mají vÛbec co jíst. V posledních ãtyfiech letech úrodu hned dvakrát témûfi úplnû zniãilo krupobití. V kvûtnu minulého roku pfii hrozné prÛtrÏi mraãen se Lech vylil z koryta a odplavil mûstsk˘ ml˘n. Od té doby se musí jezdit mlít do Altenstadtu nebo je‰tû dál, samozfiejmû za vy‰‰í ceny. Mnoho polí v okolních vesnicích leÏelo ladem, selská stavení stála opu‰tûná. KaÏd˘ tfietí zemfiel v posledních desetiletích na mor nebo hlad. Kdo mohl, drÏel si v domû dobytek a Ïil ze zelí a fiepy z vlastní zahrady. KdyÏ pfie‰li trÏi‰tû, pohlédl Simon na velké mûstské skladi‰tû. Budova, jejíÏ horní ãást vyuÏívala radnice jako zasedací síÀ, byla kdysi chloubou Schongau. KdyÏ bylo mûsto je‰tû bohaté, na stejné úrovni jako Augsburg, byli tu ãast˘mi hosty mocní obchodníci fií‰e. Malé mûsto na Lechu, kfiiÏovatka star˘ch obchodních cest, bylo kdysi dÛleÏit˘m pfiekladi‰tûm zboÏí v‰eho druhu. Ale válka v‰echno zniãila. Skladi‰tû se rozpadalo, omítka opadávala ze zdí, vrata visela ‰ikmo ve vefiejích. Kdysi bohaté a krásné mûsto v ãasech vraÏdûní a plenûní
28