AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 3
lorna Byrneová
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 4
PfieloÏila Vlasta Hesounová
ANGELS AT MY FINGERTIPS Copyright © Lorna Byrne, 2017 All Rights Reserved Translation © Vlasta Hesounová, 2017 Cover photo © by Alenushka Kremer Cover design © 2017 by Augustín Putera ISBN 978-80-242-8541-2
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 7
Úvod
Je to uÏ mnoho let, kdy mi andûlé fiekli, co je m˘m posláním: pfiipomínat lidem, Ïe kaÏd˘ máme svého andûla stráÏného, a pouãit je o duchovní skuteãnosti Ïivota. Od andûlÛ se stále dozvídám nûco nového. Nefiekli mi v‰echno najednou, kdyÏ jsem byla je‰tû malá, ale vykládají mi vûci postupnû, abych je dokázala pochopit – a pí‰u o nich teprve ve chvíli, kdy mi dají pokyn, Ïe svût je pfiipraven jim porozumût. Nûkdy se dozvím nûco, o ãem nesmím mluvit, a jindy zase mÛÏu prozradit vûci, které jsem dosud musela drÏet v tajnosti. Napfiíklad jsem dlouho nesmûla v Ïádném pfiípadû hovofiit o svém vlastním andûlu stráÏném. Tato kniha je podobn˘ch tajností plná, ale nyní jsem dostala pokyn, Ïe je smím, vlastnû musím odhalit. Tahle kníÏka je pokraãováním knihy Andûlé v m˘ch vlasech a líãí pfiíbûhy z mého Ïivota tak, jak ‰ly za sebou, vãetnû vyprávûní o tom, jak jsem vychovávala své dûti, o setkáních s archandûlem Michaelem, s andûlem Eliá‰em a o ptáãku lásky; obsahuje epizody velkého ‰tûstí i ne‰tûstí, pfiíbûhy o lásce ztracené a nalezené.
7
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 8
V této kníÏce vám poradím, jak se mÛÏete dostat do vût‰í blízkosti svého andûla stráÏného. MÛj andûl stráÏn˘ mû to nauãil, kdyÏ jsem byla dítû, takÏe nyní vám tuto znalost mÛÏu pfiedat, abyste se mohli se sv˘m andûlem stráÏn˘m spirituálnû lépe spojit. KdyÏ se dnes ohlédnu na svÛj dosavadní Ïivot ve svûtle toho, co jsem se dozvûdûla a proÏila od napsání AndûlÛ v m˘ch vlasech, chápu mnohem jasnûji, co se mi dûje a proã – právû tak, jako lépe chápu, co se dûje s námi se v‰emi a se svûtem, v nûmÏ Ïijeme. V pfiedchozích knihách i vefiejn˘ch vystoupeních jsem se soustfiedila na roli andûlÛ v lidském Ïivotû. V této knize se chci zamûfiit také na roli na‰ich drah˘ch, ktefií nás navÏdy opustili, du‰í z nebe, které mají povoleno nás krátce nav‰tûvovat, a pohovofiím o tom, jak bychom mûli s nimi komunikovat. Také vyloÏím, jak se mÛÏeme modlit k Bohu spoleãnû s andûly a jak tyto modlitby pfietváfiejí celou lidskou bytost. Pfiedev‰ím ale mnohem lépe chápu, jak nás andûlé vidí, jak nás milují, co mohou pro nás udûlat a co od nás chtûjí – co vidí. BÛh i andûlé jsou kolem nás a jsou ochotni nám v kaÏdé chvíli pomoct – staãí jen poprosit je a samozfiejmû naslouchat. Proto jsem nazvala tuto kníÏku Andûlé na dosah.
8
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 9
K A P I TO L A P RV N Í
Zaãátek Byla jsem ponofiená do svého vlastního svûta, vybarvovala jsem obrázek pastelkami, které byly poházené kolem mû po podlaze. SnaÏila jsem se ze v‰ech sil nepfietahovat obrysy, ale moc mi to ne‰lo, a chvílemi jsem z toho byla ne‰Èastná. Byly mi v té dobû asi ãtyfii roky. A toho dne se nad mou ruãkou objevila ohromná zlatavá ruka, plná svûtla. Dotek té andûlské ruky mû naplnil takovou láskou, Ïe jsem málem zapomnûla na obrázek, kter˘ jsem vybarvovala. Místo toho jsem se soustfiedila na andûlskou ruku, která se vzná‰ela nad mojí, a byla jsem v‰í tou záfií jako oãarovaná. Dlouhé prsty té ruky byly naprosto dokonalé, kdyÏ se pohybovaly souãasnû s m˘mi prsty, kdyÏ mi vedly pastelku po papífie, a koneãky andûlsk˘ch prstÛ pfiitom jiskfiily. Mûla bych fiíct, Ïe celá ruka toho andûla pfiímo záfiila jako pochodeÀ, svítila na podlahu, kde jsem mûla poloÏené omalovánky a v‰echny ty barviãky kolem dokola. Andûl mi fiekl: „Maminka jde.“ Maminka ve‰la do pokoje, chvíli u mû postála a fiekla: „To je opravdu moc pûkn˘ obrázek.“ Vzhlédla jsem a usmála se na ni. Maminka se otoãila, pfie‰la k oknu a roztáhla
9
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 10
závûsy, aby dovnitfi ‰lo víc svûtla. Beze slov jsem andûla oslovila, jak jsem to ãasto dûlávala. Nebylo totiÏ nutné fiíkat nûco nahlas. „Maminka nevidí to svûtlo, které jsi pro mû rozsvítil. Ona neví, Ïe nepotfiebuju, aby roztahovala závûsy.“ Andûl odpovûdûl: „Lorno, nezapomeÀ, Ïe tohle je tajemství, nic nefiíkej.“ Souhlasila jsem: „Dobrá.“ Maminka ode‰la z pokoje a vrátila se do kuchynû. V na‰em malém ob˘vacím pokoji bylo jinak skoro pofiád ‰ero. Ve dne nám maminka nedovolila, abychom svítili. KdyÏ se teì ohlédnu do minulosti, vím, Ïe rodiãe mûli moc málo penûz. UÏ jsem obrázek mûla skoro vybarven˘, kdyÏ do pokoje ve‰la na‰e koãka Blackie a posadila se vedle nás. Andûl zvedl ruku a natáhl se po pastelkách rozloÏen˘ch po zemi. AniÏ se jich dotkl, ukázal na nû prstem a pastelky se zaãaly h˘bat jako samy od sebe. Musela jsem se smát, kdyÏ Blackie zvedla tlapku a zaãala si s nimi hrát. Chytila jednu pastelku mezi tlapky a pak se s ní pfiekulila na záda. Nemohla se toho nabaÏit, chytala tuÏky a válela se s nimi po zemi. Zeptala jsem se: „Vidí Blackie to svûtlo, které vychází z tvé ruky?“ Andûl odpovûdûl: „Ne, Blackie je nevidí.“ Pak zase pfiesunul ruku nad mÛj obrázek na podlaze a ten se úplnû rozzáfiil. Zaradovala jsem se a fiekla: „Hotovo!“ KdyÏ jsem ho zvedla, abych se na nûj pofiádnû podívala, andûl mi po‰eptal do ucha: „Ví‰, Lorno, ty uÏ dokáÏe‰ vybarvit obrázek i bez mé pomoci.“ A jsem si jistá, Ïe to fiekl proto, Ïe jsem si dfiív myslela, Ïe bez andûlské pomoci nedokáÏu ani vybarvit omalovánky. „Dûkuju ti, andûli, Ïe mû uãí‰ a pomáhበmi.“ Tohle jsem fiíkala pokaÏdé, kdyÏ mi andûl pfii vybarvování obrázku vedl ruku.
10
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 11
Andûly v tûlesné podobû vídám od nejútlej‰ího dûtství. Ani si nedokáÏu pfiedstavit, jak˘ by to byl Ïivot, kdybych je nemohla vidût a povídat si s nimi. Pro mû je to normální, ale vím, Ïe pro vás ne. NedokáÏu vám fiíct nic jiného, neÏ abyste odhodili pochybnosti a uvûdomili si, Ïe jste víc neÏ lidská bytost. Jste nûco víc, milionkrát víc. Máte totiÏ du‰i. Jste duchovní bytost právû tak jako fyzická osoba. Jen se nad tím chvíli zamyslete. I kdyÏ jste tfieba skeptik, moÏná dokonce i cynik, zeptejte se sami sebe: Co mÛÏu ztratit, jestliÏe pfiijmu moÏnost, Ïe mám andûla stráÏného? Jednou v zimû jsem se maminky zeptala, jestli si mÛÏu jít hrát ven na dvorek. Maminka odpovûdûla: „Ano, ale musí‰ se pofiádnû obléct.“ Slíbila jsem jí to a rozbûhla jsem se do pfiedsínû pro kabátek. Maminka vy‰la za mnou. „Tady mበje‰tû staré rukavice, vezmi si je, aÈ tû nezebou ruce.“ Pfiebûhla jsem pfiedsíÀ a zastavila se u dvefií do dílny. Bylo tam málo vidût. VÏdycky mi chvíli trvalo, neÏ jsem se rozkoukala, abych mohla v tom ‰eru projít mezi rÛzn˘m harampádím a dostala se k zadním dvefiím. (Tehdy jsme je‰tû bydleli v na‰em domku v Old Kilmainhamu.) Ten dÛm byl jako domeãek pro panenky. Îili jsme tam od té doby, co jsem se narodila, aÏ do dne, kdy se nám propadla stfiecha – to mi bylo asi pût let. Já si totiÏ moc pfiesnû nepamatuju ãasové údaje, takÏe si nikdy nejsem stoprocentnû jistá. Ale kdyÏ nám ta stfiecha spadla, pfiestûhovali jsme se do Ballymunu, k sestfienici Netty. Ona Ïila sama. Rodiãe jí umfieli, kdyÏ byla je‰tû mladá. Bydleli jsme u ní ale jenom pár let a pak jsme se pfiestûhovali do domu v Edenmore, Raheny, kter˘ nám pfiidûlila mûstská rada. V‰echny domy tam vypadaly úplnû stejnû. Tatínek mûl v práci nûjak˘ úraz. Pokud se pamatuju, tak místo finanãního od‰kodnûní mu pak dali nûjakou vedoucí funkci. Díky tûm penûzÛm navíc, které tatínek
11
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 12
dostával jako vedoucí, pak rodiãe dokázali nûco u‰etfiit. Za pár let koupili dÛm v Leixlipu, to je mûsto poblíÏ Dublinu. V té dobû mi bylo víc neÏ dvanáct let. Îila jsem tam s na‰í rodinou, neÏ jsem se vdala za Joea a koupili jsme si domek v Maynoothu, dostali jsme tenkrát pÛjãku od mûstské rady. Pfie‰la jsem po cestiãce na‰i zahradu a pak jsem vylezla na laviãku na jejím konci. Po ní jsem se dostala k nízké zídce a zaãala jsem si u ní hrát. Stavûla jsem si domeãek z klacíkÛ a kamínkÛ, kdyÏ tu jsem usly‰ela, Ïe mû nûkdo volá. Otoãila jsem se a ani ne metr ode mne stál archandûl Michael u dvefií malého dfievûného domku – to byla na‰e kadibudka. Usmála jsem se na Michaela od ucha k uchu, pozdravila ho a dál jsem hledala na zemi vhodné kamínky. Zeptala jsem se ho, jestli mi pfii‰el pomoct. „Ne, Lorno,“ odpovûdûl, „pfii‰el jsem si s tebou jenom popovídat.“ Pfiestala jsem sbírat oblázky. Právû jsem si chtûla tûch pár kamínkÛ, co jsem mûla v ruce, poloÏit na zídku, aby se mi neztratily, kdyÏ se najednou nad mou rukou zjevila ohromná zlatá ruka, plná svûtla. Archandûl Michael se mû zeptal: „Lorno, ví‰, ãí je ta ruka?“ „No jistû. To je ruka andûla, kter˘ je pofiád se mnou, i kdyÏ spím v posteli. Kdykoli na chviliãku otevfiu oãi, vidím, Ïe mû andûl drÏí v náruãí. Je to mÛj andûl stráÏn˘. Copak ty to neví‰, Michaeli? Andûla stráÏného má pfiece kaÏd˘, tak já ho musím taky mít.“ Archandûl Michael se zasmál a znûlo to, jako kdyÏ hrom zarachotí, a já jsem se musela smát. „Jenom jsem ãekala, kdy mi to fiekne‰,“ pokraãovala jsem, „uÏ jsem si trochu dûlala starost. Bála jsem se tû zeptat, protoÏe co kdybys fiekl, Ïe Ïádného andûla stráÏného nemám. Ale teì jsem spokojená.“ Vídala jsem totiÏ za kaÏd˘m ãlovûkem jeho andûla stráÏného. Archandûl Michael mi o andûlech stráÏn˘ch ãasto vyprávûl, ale o mém se nikdy v˘slovnû nezmínil. Jako dítû jsem si ãasto
12
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 13
myslela: „A co já?“ A ãekala jsem, kdy mi archandûl Michael potvrdí, Ïe i já mám vlastního andûla stráÏného. V tu chvíli se ten andûl s ohromnou zlatou rukou, kterou drÏel nad mojí, pfiede mnou zjevil. ¤ekla jsem mu: „Je‰tû jsem tû stát takhle pfied sebou nevidûla.“ Andûl odpovûdûl: „UÏ jsem se ti zjevil mockrát, Lorno, jenÏe vût‰inou, kdyÏ spí‰. Nûkdy stojím pfied tebou, kdyÏ vybarvuje‰ obrázky a nepotfiebuje‰, abych ti pomáhal. Jenom sis toho nev‰imla.“ Andûlé stráÏní tu a tam opustí místo za ãlovûkem a pfiesunou se pfied nûho. A nûkdy, i kdyÏ máte andûla stráÏného za sebou, ve skuteãnosti je ve stejné chvíli i kolem vás. TûÏko se to vysvûtluje. Andûl stráÏn˘ se nûkdy pfiemístí pfied ãlovûka, kterého stfieÏí. To dûlá zejména v tûÏk˘ch obdobích, protoÏe chce svému svûfienci pomoct, aby se s ním spojil a uvidûl, jak pfiekonat nesnáze díky pfiítomnosti andûla stráÏného. Tím se mu podafií pochopit, Ïe je je‰tû nadûje. Archandûl Michael se mû pak zeptal: „Pamatuje‰ si je‰tû, co jsem ti o tvém andûlu stráÏném vyprávûl?“ „Snad ano!“ „Tak mi povûz, co sis zapamatovala, Lorno.“ Na chvilku jsem se zamyslela a pak jsem se rozpomnûla. Uvûdomila jsem si ov‰em, Ïe aÏ do té chvíle jsem si nevybavovala nic z toho, co mi kdy archandûl Michael o andûlech stráÏn˘ch vyprávûl. Michaelovi jsem fiekla: „Sedûla jsem nahofie u sebe na posteli a ty jsi ve‰el do pokojíãku. Mûl jsi v ruce knihu a ta kniha byla otevfiená. Ty jsi mi z ní ãetl a vykládal jsi mi o mém andûlu stráÏném. ¤ekl jsi mi, Ïe mÛj andûl stráÏn˘ mû nikdy ani na vtefiinu neopustí, Ïe nikdy nebudu sama a Ïe mÛj andûl ke mnû cítí lásku. Ty znበto tûÏké slovo, archandûli Michaeli, viì? Já ho asi neumím fiíct správnû.“ Archandûl Michael mi napovûdûl: „Bezpodmíneãná láska.“ „Ano, to je to slovo.“
13
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 14
„Tak si ho fiekni nahlas, Lorno.“ Opakovala jsem si to slovo asi ‰estkrát, neÏ jsem ho zvládla vyslovit bez chyby. ProtoÏe jsem dyslektiãka, dûlalo mi potíÏ takov˘ v˘raz vyslovit, a coÏ teprve ho pochopit! Pak jsem tedy fiekla: „Bezpodmíneãná láska. UÏ to dokáÏu vyslovit, kdyÏ mi to napfied fiekne‰, archandûli Michaeli. A co jsi mi je‰tû povídal o mém andûlu stráÏném?“ Odpovûdûl: „Îe jsi pro svého andûla stráÏného ten nejdÛleÏitûj‰í ãlovûk na svûtû.“ Usmála jsem se na archandûla Michaela a pomyslela jsem si, Ïe teì uÏ jsem si vzpomnûla na v‰ecko, ale on se ptal dál: „Nefiíkal jsem ti je‰tû nûco?“ Podívala jsem se na svého andûla stráÏného, kter˘ stál pfiede mnou, z v˘‰ky se na mû usmíval a drÏel mû za ruku. Chvíli jsem si lámala hlavu. Skuteãnû jsem se snaÏila ze v‰ech sil si vzpomenout, jestli mi Michael vykládal je‰tû nûco. Podívala jsem se na archandûla Michaela a vtom se mi to vybavilo. Radostí jsem vykfiikla. „Ano, uÏ jsem si vzpomnûla, on je dvefiník mojí du‰e!“ Stála jsem tam a upírala pohled na svého andûla stráÏného. Mohla jsem na nûm oãi nechat. Podle mû byl krásnûj‰í neÏ kter˘koli jin˘ andûl, kterého jsem kdy vidûla. Vyzafiovalo z nûho svûtlo, a tak jsem dokázala vidût lidskou podobu, kterou na sebe vzal. SnaÏila jsem se prohlédnout si ho celého od hlavy k patû. Dívala jsem se na svého andûla stráÏného, jako bych mûla pfied oãima zvût‰ovací sklo; nechtûla jsem, aby mi nûco uniklo. Nechtûla jsem nic pfiehlédnout. Mûl na sobû zlatavé roucho, které mu spl˘valo k chodidlÛm. Nedokázala jsem poznat, kolik toho na sobû má, ale kaÏd˘ záhyb té látky byl dokonal˘. A roucho se mírnû vlnilo, jako kdyby pofukoval lehk˘ vánek. Udûlala jsem krok dopfiedu, abych ho objala, ale archandûl Michael fiekl: „To nemÛÏe‰, Lorno. Nesmí‰ se dotknout svého andûla stráÏného, i kdyÏ nûkdy to mÛÏe vypadat, Ïe by
14
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 15
to bylo moÏné. To se mÛÏe stát jenom tak, Ïe tû tvÛj andûl zahalí sv˘m rouchem. Jinak se to stát nemÛÏe. Ty sama to udûlat nesmí‰. Jen tvÛj andûl stráÏn˘.“ „Já vím,“ fiekla jsem smutnû Michaelovi, „ale moc bych si pfiála, aby to ‰lo.“ MÛj andûl stráÏn˘ se na mû z v˘‰ky usmíval, ale nefiekl ani slovo. Pfiipadal mi jako hotov˘ obr. A najednou, zniãehonic, roztáhl kfiídla dopfiedu a ovinul je kolem mû. Kfiídla byla ze zlat˘ch pefiíãek nejrÛznûj‰ích tvarÛ i velikostí. Vidûla jsem kaÏdé jednotlivé pírko, kaÏdiãkou podrobnost. Pefiíãka vypadala tak mûkouãká. Nûkterá mûla tvar jako normální ptaãí pefií, jaké dobfie známe, ale jiná mûla tvar koleãek, trojúhelníãkÛ, ãtvereãkÛ, kfiíÏkÛ a tûÏko fiíct, ãeho je‰tû. Archandûl Michael na mû zavolal a v tu chvíli andûl stráÏn˘ kfiídla zase pomalouãku a jemnû rozevfiel jako dvefie. Podívala jsem se nahoru a v tom okamÏiku se archandûl Michael nûkolika per andûla stráÏného dotkl koneãky prstÛ. A pera se rozzáfiila! Nûkterá mûla tvar jako nûjak˘ symbol, zaãala se toãit dokola a témûfi se mû dot˘kala. Ucítila jsem jemn˘ závan. Pak archandûl Michael prst odtáhl a pera pfiestala vífiit. Zeptala jsem se, jestli si na nû smím sáhnout. To mi mÛj andûl stráÏn˘ nedovolil. Ale kdyÏ skládal kfiídla, jedním perem ze ‰piãky toho pravého mi pfiejel po ruce. Ten dotek byl úÏasnû hebouãk˘ a projel mi cel˘m tûlem jako pocit lásky. A andûl stráÏn˘ souãasnû pustil mou levou ruku. Archandûl Michael pak fiekl, Ïe uÏ musí jít, a zmizel. Obrátila jsem se ke svému andûlu stráÏnému. „To jsem ráda, Ïe ty jsi nikam nemusel odejít.“ Andûl mi po‰eptal do ucha: „VÏdyÈ já jsem pofiád s tebou, Lorno.“ Chytila jsem se za pusu, odskoãila a fiekla: „Jé, já jsem zapomnûla archandûlu Michaelovi fiíct, Ïe nikomu nesmím prozradit tvoje jméno. Musí to zÛstat jako tajemství.“ MÛj andûl se na mû usmál a odpovûdûl, Ïe to ví. Pak ukázal na kamínky,
15
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 16
s kter˘mi jsem si pfiedtím hrála. Sebrala jsem kamínky ze zídky a hrála jsem si dál, stavûla jsem ten domeãek z klacíkÛ a kamínkÛ. Andûlé nejsou muÏi ani Ïeny. To jenom nûkdy na sebe berou Ïenskou nebo muÏskou podobu, ale nûkdy ani to ne. MÛj andûl stráÏn˘ mi vÏdycky pfiipadá jako muÏ. Nikdy jsem o nûm zatím nemluvila, protoÏe jsem to mûla zakázané. Po cel˘ Ïivot mi mÛj andûl stráÏn˘ pfiipomínal, Ïe o nûm nemám mluvit a nikomu nesmím sdûlit jeho jméno, ale jednoho dne Ïe mi dovolí prozradit aspoÀ nûco. Nikdy mi nedovolí, abych vám prozradila jeho jméno, ani abych vám vyprávûla v‰echno. Poté co vy‰la moje první kníÏka, Andûlé v m˘ch vlasech, pofiád mi nûkdo pfiipomínal, nejenom mÛj andûl stráÏn˘, ale v‰ichni andûlé, Ïe na otázky t˘kající se andûla stráÏného nesmím nikdy odpovídat. KdyÏ jsem poskytovala rozhovory v rozhlase, vystupovala v televizi nebo pfied Ïiv˘m publikem a moderátor se mû zeptal na mého andûla stráÏného, váÏnû jsem se vydûsila. Tak jsem se v duchu obrátila na andûly: „Co mám fiíct?“ MÛj andûl stráÏn˘ mi po‰eptal: „No, fiekni jim pravdu.“ Zhluboka jsem se nadechla a odpovûdûla: „O svém andûlu stráÏném nesmím mluvit. Mám to zakázáno.“ Nûkdy se moderátor snaÏil ze mû tu odpovûì vymámit, ale já jsem musela odmítnout, i kdyÏ mi obãas bylo trapnû.
16
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 17
KAPITOLA DRUHÁ
MÛj andûl stráÏn˘ Jednoho teplého letního dne, kdyÏ mi bylo asi dvanáct, jsme jeli s tatínkem a jeho nejlep‰ím kamarádem Arthurem na ryby. Myslím, Ïe tatínek i Arthur se zúãastÀovali snad v‰ech rybáfisk˘ch závodÛ v zemi. S tatínkem jsem na ryby chodila moc ráda. O tom víkendu, o kterém chci mluvit, mû tatínek poprosil, abych zatím nachystala na bfiehu ohni‰tû z kamenÛ. ¤ekl mi, Ïe pÛjdou s Arthurem chytat do tÛÀky kousek proti proudu fieky a potom si v‰ichni spoleãnû udûláme obûd. Odpovûdûla jsem: „Samozfiejmû!“ a hned jsem zamífiila ke bfiehu. Byl to mal˘ pfiítok, pln˘ kamenÛ v‰ech velikostí. Nûkteré byly tak velké, Ïe by se na nich dalo sedût. Vûdûla jsem, Ïe aÏ pfiijde velká voda, v‰echno to bude pod hladinou, jako by tam tekla fieka. Bylo se mnou plno andûlÛ. Zeptala jsem se: „Kde mám zaãít?“ Jeden z nich na mû zavolal: „Já myslím, Ïe tohle je to správné místo, Lorno, tady se ti to ohni‰tû pfiipraví nejlíp.“ Tatínek mû nauãil, jak se dûlá táborák, kdyÏ mi byly snad ãtyfii roky. Pomáhala jsem mu nosit kameny. JenÏe mi to moc ne‰lo, totiÏ ty kameny, které jsem mu nosila, byly pfiíli‰ malé.
17
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 18
Ale tatínek je stejnû pouÏil, dal je kolem dokola, obloÏil jimi ohni‰tû z velk˘ch kamenÛ a pochválil mû. A od té chvíle jsem se vÏdycky snaÏila tatínkovi nosit vût‰í kameny. Nûkdy mû andûlé upozornili: „Lorno, tenhle kámen ne, ten je moc velk˘.“ VÏdycky jsem je poslechla a vzala nûjak˘ men‰í. Toho dne, o kterém mluvím, jsem odloÏila ta‰ku na zem a ‰la jsem hledat kameny na ohni‰tû. Pak jsem nasbírala i nûjaké klacky a kusy naplaveného dfieva z vûtví, které napadaly do fieky, kdyÏ byla velká voda. Za chvilku jsem mûla pocit, Ïe jsem se v‰ím hotová. Otevfiela jsem ta‰ku, kde byly sendviãe, vytáhla jsem e‰us a zamífiila k fiece. Jeden andûl na mû zavolal: „Lorno, ne abys ‰la do vody v botách!“ Obrátila jsem se k nûmu a odpovûdûla: „To ví‰, Ïe ne! Zuju se.“ A pak jsem vlezla do vody a ‰la dál, aÏ mi byla skoro po kolena. Celou dobu byli andûlé kolem mû. Nabrala jsem vodu do e‰usu a ‰la zpátky na bfieh. Boty a ponoÏky jsem nechala na trávû. Kameny byly zahfiáté a vût‰ina jich byla hladk˘ch a kulat˘ch, takÏe chodit po nich bosky bylo pfiíjemné. Posadila jsem se na jeden z nich, dívala jsem se na fieku, vyhfiívala se na sluníãku, poslouchala ptáãky a pozorovala andûly. Zvlá‰È jeden se mi toho dne vûnoval. Pfiedstíral, Ïe na bfiehu chytá ryby, a rozesmál mû, kdyÏ dûlal, jako Ïe má na neviditelné udici nûjak˘ úlovek. Druh˘ andûl zase pfiedstíral, Ïe má podbûrák a chce mu pomoct dostat rybu na bfieh. KdyÏ se ten druh˘ andûl, ten s tím podbûrákem, chystal rybu sítí podebrat, andûl s udicí najednou pfiedstíral, Ïe zavrávoral a upadl pozpátku, a udici témûfi upustil. A oba dûlali, jako Ïe jim ta neviditelná ryba uplavala. Bylo to hroznû legraãní. Mohla jsem se uchechtat. Zatímco jsem se bavila smû‰n˘mi kousky s rybou, které ti dva andûlé pfiedvádûli, na mou levici se poloÏila krásná zlatá ruka. Vedle mû sedûl mÛj andûl stráÏn˘.
18
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 19
„Tak co, Lorno, líbí se ti tu?“ oslovil mû. „Ano, moc,“ odpovûdûla jsem. „Doufám, Ïe tatínek s Arthurem chytnou nûjaké ryby.“ „Urãitû, Lorno,“ tvrdil andûl stráÏn˘. „Nûkdy nechytnou nic a já jsem pak zklamaná.“ „A dává tvÛj tatínek najevo zklamání, kdyÏ Ïádnou rybu nechytne?“ Podívala jsem se na andûla stráÏného, protoÏe mû ta otázka trochu pfiekvapila. „Ten ne. Tatínek nikdy není nespokojen˘, i kdyÏ nic nechytí. Jeho baví rybafiení a je rád, Ïe mÛÏe b˘t venku. Myslím, Ïe uÏ brzo pfiijdou.“ „Je‰tû bude‰ muset chvíli poãkat, Lorno. Oni úplnû zapomnûli na ãas i na obûd.“ „Já uÏ zaãínám mít hlad,“ prohodila jsem. „TakÏe bychom si mohli chvíli povídat?“ Andûl stráÏn˘ se usmál od ucha k uchu. „Ano, Lorno.“ ¤ekla jsem: „VÏdycky jsem se tû chtûla na nûco zeptat. MoÏná mi neodpoví‰, ale já se zeptám stejnû. V‰imla jsem si toho, uÏ kdyÏ jsem byla malá – tedy já vím, Ïe je‰tû pofiád jsem malá, je mi teprve dvanáct, táhne mi na tfiináct˘ rok. Jde o to, Ïe jsem nikdy nevidûla, Ïe by se nûkter˘ andûl dotkl andûla stráÏného nebo Ïe by se andûl stráÏn˘ dotkl jiného.“ „Tak se ohlédni k fiece, Lorno.“ Poslechla jsem a uvidûla jsem ty dva andûly, ktefií mû pfiedtím tolik rozesmáli, jak se k sobû pfiiblíÏili a jemnû se dotkli. Jenom zlehounka koneãky prstÛ. A jak jsem se na nû dívala, najednou mi ukázali i svoje kfiídla. Jako pokaÏdé jsem cítila, Ïe je to pro mû velká ãest, kdyÏ smím vidût nûco takového. Bylo to krásné pfiekvapení, kdyÏ ti dva andûlé trochu rozevfieli kfiídla a na kratiãk˘ okamÏik se vzájemnû sv˘mi kfiídly dotkli. Vidûla jsem to jako ve zpomaleném filmu; nevím, jak jinak bych to mûla popsat. „Tak vidí‰, Lorno,“ fiekl mi mÛj andûl stráÏn˘, „Ïe se andûlé smûjí dot˘kat, ale jenom tehdy, kdyÏ jim to BÛh dovolí.“
19
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 20
„A jak je to u andûlÛ stráÏn˘ch?“ chtûla jsem vûdût. MÛj andûl se na mû usmál a fiekl, Ïe tatínek s Arthurem se kaÏdou chvíli vrátí; proto jsem se zvedla z kamene, na kterém jsem sedûla, a ‰la jsem jim naproti. Za nûkolik vtefiin jsem je skuteãnû uvidûla, rozbûhla jsem se k nim a mávala. KdyÏ jsem k nim dobûhla, hned jsem se ptala: „Chytili jste nûjaké ryby?“ Tatínek se spokojen˘m úsmûvem vytáhl z rybáfiského vaku velkého pstruha. „Senzace!“ vykfiikla jsem. U ohni‰tû mû Arthur chválil, jak v˘bornû jsem pfiipravila táborák. Netrvalo ani minutu a oheÀ uÏ plápolal a voda na ãaj v e‰usu se zaãala vafiit. Byla jsem moc spokojená, sedûla jsem tam na velkém kameni, popíjela hork˘ ãaj a jedla sendviã – s tatínkem, Arthurem a v‰emi andûly vedle sebe. Po zbytek dne jsme rybafiili a na zpáteãní cestu jsme se vydali, teprve kdyÏ se zaãínalo ‰efiit. Sedûla jsem v autû na zadním sedadle a beze slov si povídala se sv˘m andûlem stráÏn˘m. Chtûla jsem vûdût, proã se mi je‰tû nikdy nepodafiilo vidût andûly stráÏné, ktefií by se navzájem dot˘kali. MÛj andûl mi po‰eptal: „Teì zavfii oãi, a neÏ vás tatínek doveze domÛ, prospi se.“ Tohle jsem napsala, kdyÏ jsem sedûla u poãítaãe v tom starém venkovském stavení. Ve svûtnici byl andûl Hosus a nûkolik dal‰ích andûlÛ. Ráno bylo chladné, ale oknem svítilo slunce. Andûl Hosus se mû zeptal: „Na co myslí‰, Lorno? Proã jsi pfiestala psát?“ „Hosusi,“ odpovûdûla jsem, „pofiád musím myslet na to, kdy se andûlé dot˘kají jeden druhého. Vidûla jsem to zfiídkakdy, je to vzácné. Vzpomínám si, Ïe jsem jednou prosila archandûla Michaela, aby mi vysvûtlil, proã se andûlé vzájemnû nedot˘kají jako my lidé. Ví‰ co, Hosusi, já si teì dám pauzu, sejdu dolÛ a udûlám si hrnek ãaje.“
20
AndeleNaDosahKor2
9/15/17 10:02 AM
Stránka 21
Vstala jsem od poãítaãe a se‰la do pfiízemí, Ïe si uvafiím ãaj. KdyÏ jsem se vracela nahoru a usrkávala ãaj, najednou jsem usly‰ela, Ïe mû nûkdo volá. Vzhlédla jsem a nahofie na schodi‰ti jsem uvidûla stát archandûla Michaela. „Dobré ráno, Lorno!“ pozdravil mû. „Dobré ráno, Michaeli!“ Do‰la jsem k nûmu a fiekla: „To jsem ráda, Ïe jsi pfii‰el. O nûãem bych si s tebou moc ráda promluvila.“ Archandûl Michael fiekl: „Já vím, a proto jsem pfii‰el.“ Ve‰la jsem do pokoje, kde jsem pracovala, a posadila se. Je‰tû jsem se trochu napila ãaje. Dal‰í andûlé, ktefií byli pfiedtím v pokoji, zmizeli, zÛstal jenom andûl Hosus. Oslovila jsem Michaela: „KdyÏ jsem byla je‰tû malá a ty jsi za mnou chodil, pokaÏdé jsi mûl v ruce knihu. âetl jsi mi z ní a vyprávûl mi o mém andûlu stráÏném. MÛj andûl stráÏn˘ mi nikdy nefiekl nic o tom, kdy se andûlé navzájem dot˘kají. Co v‰echno smím lidem o andûlech povûdût?“ Archandûl Michael se na mû krásnû usmál a natáhl ke mnû ruku. Úplnû automaticky jsem taky natáhla ruku a chtûla jsem mu jí potfiást, protoÏe tak mû to nauãili prarodiãe, Ïe to je projev zdvofiilosti. Cítila jsem, jak mû zaplavuje láska a ‰tûstí. Archandûl Michael podanou ruku obemkl svou dlaní, aÏ se v ní moje ruka úplnû ztratila. Potom prohodil: „Andûlé si ruce nepodávají, Lorno.“ Odpovûdûla jsem: „Já vím, ale proã?“ „ProtoÏe jsme bytosti, které stvofiil BÛh. Nemáme potfiebu dot˘kat se jeden druhého, tohle pfiání neznáme. Pokud se nûkter˘ andûl dotkne druhého, je to jen tehdy, kdyÏ to BÛh dovolí. A to se stává jenom pfii zvlá‰tních pfiíleÏitostech.“ „Ano, archandûli Michaeli. Já vím, Ïe je to vzácné. Jenom mi to nejde z hlavy. Pamatuju se, Ïe jednou jsem vidûla, jak se jeden andûl dotkl druhého, ale uÏ je to hroznû dávno. MÛÏu o tom mluvit?“
21