0043751

Přeložila Magdaléna Stárková

I KISSED SHARA WHEELER

Copyright © 2022 by Casey McQuiston. All rights reserved.

Translation © Magdaléna Stárková, 2023

ISBN 978-80-242-9054-6

MOJÍ NEJLEPŠÍ KAMARÁDCE PEPPER

POZNÁMKA CASEY M c QUISTON

Milé čtenářstvo, pokud jste z jihu USA nebo jste vyrostli mezi jižními baptisty nebo evangelikály, možná poznáte něco z kultury, kterou v knize popisuju. K mnohému přistupuju s humorem, protože někdy se člověk skutečně musí smát. A i když Chloe Greenová v Boha nevěří, její pohled není tím jediným, na který v románu narazíte. Je tu místo pro to dobré i to zlé, pro věci legrační i bolestivé a všechno mezi tím, protože tak už to v životě dospívajícího člověka chodí – zvláště pak v Chloině části světa. Abych tohle všechno mohla pořádně prozkoumat, obsahuje Políbila jsem Sharu Wheelerovou i popisy náboženského traumatu a homofobie.

Chcete-li vědět víc, navštivte caseymcquiston.com.

IT STARTED OUT WITH A KISS…

THE KILLERS

1

12 HODIN OD CHVÍLE, KDY SE SHARA ZDEJCHLA 42 DNÍ DO UKONČENÍ STŘEDNÍ ŠKOLY

Chloe má chuť rozmlátit pěstí okno.

Když ji takové věci napadají, znamená to většinou, že je duševně na hraně. Když teď ale stojí celá napružená u zadních dveří domu Wheelerových, je skutečně připravená to udělat.

Na telefonu jí zabliká ukazatel času: je 11:27. Třiatřicet minut do konce mše ve willowgroveském kostele, kde Wheelerovi tráví dopoledne hraním si na milé, normální rodiče, jejichž stejně milá a spořádaná dcera před necelými dvanácti hodinami nezmizela jako pára nad hrncem z maturitního plesu.

Určitě to bylo jen nahrané. Jasně. Shara Wheelerová je v pořádku a není nezvěstná. Jen prostě dělá to, co vždycky: hraje si na neviňátko s očima Bambiho, takže si všichni myslí, jak nemá hlubokou, komplikovanou a kouzelnou duši, zatímco ve skutečnosti je to ta nejnudnější sucharka v celém tomhle stejně

nesnesitelně nudném městečku.

A Chloe to všem dokáže. Protože ona jediná je dost chytrá na to, aby ji prokoukla.

Včera si totiž chtěla maturitní ples pořádně užít, když se celý rok honila za včasnými termíny podání přihlášek na vysokou školu a bojovala o své zasloužené místo v čele maturitního ročníku 2022. Tři týdny jí trvalo, než z druhé ruky sehnala dokonalé šaty (černý šifon a krajka – jak sexy vražedná upírka), a těšila se na dokonalý večer. Ne snad na nějaké klišé tanečky s korzetovou róbou a klučičím doprovodem, ale na svoji vlastní skvělou oslavu. Na partu kamarádů natlačenou ve slavnostních šatech do Benjyho auta, na to, jak budou v sále s nóbl lustrem vyřvávat songy Lila Yachtyho a nakonec se někdy v jednu ráno vrhnou na stánek s vaflemi.

Jenže už třicet minut předtím, než ohlásili krále a královnu plesu, ji uviděla: Sharu Wheelerovou s růžovými rty a vodopádem mandlového tylu. Prosmýkla se kolem stolu s občerstvením a zamířila rovnou ke dveřím. Chloe z ní celý večer nespouštěla oči v naději, že ji snad někde zastihne o samotě.

Jenže než se probojovala ke dveřím, byla Shara ta tam. Když pak předsedkyně studentské rady Brooklyn Bennettová vyskočila na pódium, aby předala Shaře korunku pro královnu plesu, pořád po ní nebylo ani stopy. Nikdo ji neviděl odcházet a od té doby ji také nikdo nezahlédl. A její bílý džíp taky neparkuje na obvyklém místě před domem jejích rodičů.

A tak tu Chloe stojí dopoledne po plese s rozmazanými stíny a vlasy slepenými lakem a chystá se vloupat k Wheelerům.

Klíč našla snadno – ležel pod nápadně hladkým kamenem s vytesaným veršem z Bible. Jozue 24,15: Já a můj dům

budeme sloužit Hospodinu.

Celou cestu do klubu si představovala, jak se bude Shara tvářit, až ji uvidí u dveří. Jak šokovaně vykulí ty svoje zelené

oči, teatrálně se zajíkne a najednou si uvědomí, že jí ten její divadelní kousek neprojde, jak plánovala, protože Chloe je geniální a nenechá si jen tak věšet bulíky na nos. Chloe to poskytne dost uspokojení na to, aby se na něm pásla až do maturity a možná ještě další dva roky na vysoké.

Jenže když nakoukne otevřenými dveřmi do obrovské kuchyně, Shara nikde.

A tak udělá to, co by napadlo každého na jejím místě –zavře za sebou dveře a jde prohledat první patro.

Ani tam Shara není.

Tak jo. Fajn. Někde přece vězet musí. Asi nahoře v patře, ve svém pokoji.

Jenže po Shaře není ani stopy.

Nahoře v chodbě se za pootevřenými dveřmi skrývá koupelna. Asi její. Béžovo-růžová tapeta, porcelánový pultík posetý lahvičkami s kosmetickými produkty z růžové vody… A nechybí ani její typický lak na nehty (Essie, odstín Baletní piškoty). Chloe postává u dveří. Tohle sice není jejím cílem, ale nemůže si nevšimnout hedvábné kytičkované gumičky do vlasů pohozené hned u umyvadla. Ještě nikdy ji neviděla, i když trávila tolik hodin tělocviku zíráním na Shařino temeno. Shara totiž nosí svoji blonďatou hřívu zásadně rozpuštěnou. Na tom si prostě zakládá. Asi si ji stahuje do culíku jen tehdy, když si večer umývá obličej.

Na tom ale nesejde.

Chloe se zastaví u dalších dveří. Jsou pootevřené a září na nich rukou vyvedené růžové písmenko S.

Byla by to lež veliká jako rozpočet školního fotbalového

klubu, kdyby tvrdila, že si nikdy nepředstavovala, do jakého inkubátoru dokonalosti asi Shara Wheelerová večer uléhá, když se vrátí domů. Snad do nádrže s vyživujícím

slizem pro dokonale sametovou pleť? Nebo na ni čeká doma profesionální kadeřník? A kam ta holka vůbec chodí, když zrovna ve Starbucks nerandí se svým namakaným fotbalistou nebo nepracuje na další podezřele dokonalé

eseji do hodin srovnávací literatury? Kým je, když se – výjimečně – nikdo nedívá?

Existuje jen jediný způsob, jak to zjistit.

Chloe kopne do dveří a –Nikdo.

Shařin pokoj vypadá samozřejmě úplně normálně, dokonce znepokojivě stroze. Postel, komoda, noční stolek, kosmetický stolek, psací stůl s knihovnou a smetanově žlutá

lampa se stříbrným řetízkem. Okenní římsu zdobí usušená kytička královny krásy, na komodě se v perleťové mističce válí balzám na rty s včelím voskem hned vedle šeříkového

tělového spreje a hromady povinné četby včetně barevných záložek. Na pudrově modrých stěnách visí zarámované fotografie její rodiny, kluka a stádečka identicky vypadajících kamarádek s ostrými lokty, rozevlátými vlasy a tvářičkami jako z reklamy na kosmetiku.

Kdepak asi všechny ty žurnálové krasavice teď jsou?

Asi si někde kurýrují kocovinu, hádala Chloe. A ani jedna tu očividně nepátrá po indiciích. Takové totiž všechny ty populární školní hvězdy jsou: nepojí je ohněm zkoušené pouto vyvrhelů, divných a queer lidí na alabamském maloměstě. Kdyby se z maturitního večírku takhle zdejchla

Chloe, hned by měla v patách celou milici shakespearovských gayů, kteří by vtrhli do každých dveří ve False Beach, jen aby ji našli.

Tak proč tu Shara není?

Chloe zatne pěsti, vejde dovnitř a zaměří se nejdřív na psací stůl.

Pokud nemůže vyzpovídat přímo Sharu, možná jí na ledacos odpoví její pokoj. Letmo si prohlédne obsah zásuvek a polic v naději, že najde nějaký plán útěku, deníček, kde si Shara mohla zaznamenat něco jako „sežeň zásoby“ nebo „nahraj to tak, aby to vypadalo, že tě Chloe zavraždila“. Najde ale jen pár reklamních brožur několika vysokých škol a krabičku s dopisním papírem s monogramem: jsou to předtištěné děkovné pohlednice, které bude rozesílat bohatým příbuzným za štědré dary k maturitě. Ani v koši Chloe žádné usvědčující papíry nenajde – leží tam jen obal od lesku na rty z tvrdého papíru.

Šperkovnice: nic zvláštního. Šatna:

oblečení, pečlivě

srovnaný regál na boty, plesové šaty zapnuté v čisťoučkých pouzdrech. (Kdo takové věci ještě dnes používá?) Zásuvka na spodní prádlo: napůl prázdná. Chybí tam dost cudných, měkkých hadříků na to, aby s nimi vystačila na týden či dva.

Postel: na úpravně zastrčeném slonovinovém přehozu leží pěkně složené triko s logem Harvardovy univerzity, aby náhodou někdo nezapomněl, kterou školu si Shara z nabídek snad každé univerzity z Břečťanové ligy vybrala.

Chloe procedí mezi zuby nespokojené zasyčení. Zatím tu našla jen naprosto normální věci naprosto normální holky vedoucí naprosto normální život.

Vrátí se ke kosmetickému stolku a otevře zásuvku. Uvnitř se skrývá srovnaná sbírka lesků na rty ve skoro identických odstínech neutrální růžové. Většina už je poloprázdná s osahanými etiketami. Jen na konci řady leží jeden zbrusu nový, plný a zářivý. Ten asi použila maximálně jednou dvakrát, pokud vůbec. Pozná stejné logo, které zahlédla na obalu v koši.

Když odšroubuje uzávěr, udeří ji do nosu vůně tak silná, jako když ji tehdy zavětřila poprvé: vanilka s mátou.

Najednou se otevře okno.

Chloe se s tichým zaklením vrhne na koberec a zaleze pod stůl.

Na římse se objeví pár černých tenisek a s nimi i hubená klučičí postava v otrhaných džínách a flanelové košili. Zastaví se. Do tváře mu nevidí, ale jeho trup se pomalu otáčí, jako by se chtěl ujistit, že je čistý vzduch, a potom skočí do místnosti.

Tmavé vlnité vlasy s karamelovým melírem, opálená pleť, dlouhý, rovný nos a čelist hranatá, a přesto jemná jako rybí kost.

Rory Heron. Willowgroveská odpověď na všechny sexy rebely z devadesátkových seriálů pro teenagery. Nejžádanější nezadaný kluk mezi všemi místními huliči, skejťáky a flákači. Chloe s ním nikdy na žádný předmět nechodila, ale slyšela, že se ve škole stejně moc často neukazuje.

Sleduje, jak jeho oči opisují stejnou trajektorii jako předtím ty její – komoda, postel, obrázky. Když si všimne, že shodil z římsy usušenou kytičku, opatrně ji zvedne a prohlédne si ji kvítek po kvítku, než ji jemně vrátí na původní místo. Chloe přimhouří oči. Co dělá Rory Heron v Shařině pokoji a proč se tu mazlí s uschlou kytkou?

Potom se ale Rory otočí, uvidí Chloe a vykřikne. Chloe vyskočí a zakryje mu dlaní pusu.

„Tiše!“ sykne. Takhle zblízka má Rory oříškově hnědé oči, které teď vyděšeně třeští. „Ještě aby tě zaslechli sousedi!“

„Soused jsem já,“ vydechne Rory, když ho Chloe pustí. Překvapeně na něho zírá. Rory jí k sucharskému klubu pro bohatší vrstvy ve False Beach nějak nepasuje. „Ty tady bydlíš?“

„Copak?“ zamračí se Rory. „Chceš říct, že nevypadám jako někdo, kdo si to může dovolit?“

„Spíš vypadáš jako někdo, kdo by radši vypustil duši, než aby tu musel žít,“ odpoví Chloe.

„Věř mi, že jsem si to sám nevybral,“ řekne Rory a pořád se kaboní, i když trochu jinak. „A ty jsi… Chloe, že? Chloe Greenová? A co děláš pod Shařiným stolem?“

„A co ty děláš v jejím okně?“

„Nejdřív ty.“

„Já… no,“ koktá Chloe. Roryho přítomnost jí trochu ochladila horkou hlavu, a tak teď sama neví, jak by všechno vysvětlila. Do tváří se jí začne hrnout krev, a tak se donutí trochu uklidnit. „Slyšela jsem totiž, že včera večer utekla.“

„Já taky,“ odpoví Rory. Mluví se stejnou předstíranou lhostejností, s jakou se i nosí – povadlá, netečná ramena, jako by mu bylo všechno jedno. „A ty… Ty víš, kde je?“

„Ne. Jen jsem chtěla zjistit, jestli je vážně pryč.“

„A tak ses jí vloupala do domu,“ vydechne Rory bezvýrazně.

„Nevloupala! Otevřela jsem si klíčem!“

„Jo, a pak sem prostě vešla. Takže vloupání to je.“

„Jen když tu spáchám nějaký zločin.“

„Tak jo. Tak jen přestupek.“

„A jak bys nazval to, že jsi sem vlezl oknem?“

Rory se odmlčí a zapíchne oči do svých tenisek. „To je něco jinýho. Sama mi řekla, že nechává okno nezajištěný.“

„To ale ještě pořád nezní jako pozvání, kámo.“

„Ježíš, říkal jsem přece, že jsme sousedi. Lidi přece sousedy prosí v jednom kuse, aby jim pohlídali věci, zatímco jsou pryč. To se tak dělá.“

„A proto jsi teda tady?“

„Chtěl jsem se ujistit, že je v pořádku.“

Chloe se zatváří skepticky. „Že jsem tě nikdy neviděla s ní mluvit.“

„Vždyť ji ani neznáš, ne?“ brání se Rory. „A co tu vlastně chceš? Proč tě tak zajímá, co je se Sharou?“

Proč ji to zajímá? Třeba proto, že ona i Shara zasvětily každičký den své středoškolské kariéry jednomu cíli: aby maturovaly v čele svého ročníku a byly zvoleny čestným mluvčím třídy. Pokud Chloe toužila po něčem víc než po funkci mluvčího, pak snad jen po zadostiučinění z toho, že Shaře se to nepodařilo. Protože jinak měla Shara Wheelerová úplně všechno.

Protože pokud ta holka skutečně zmizela, asi se vzdává své kandidatury. Jenže Chloe Greenová takhle vyhrát nechce. Kdepak.

A taky proto, že ji Shara před dvěma dny vyhledala v budově B jejich střední školy, a jakmile byly samy, vtáhla ji za loket do výtahu a líbala tak, že Chloe zapomněla celý půlrok francouzštiny. A Chloe ještě pořád netuší, proč to udělala.

„A proč máš ty takovou péči?“ štěkne na Roryho.

„Protože… protože já ji chápu, rozumíš? Na rozdíl od těch jejích přiblblejch kámošek.“

„Aha, takže ji chápeš,“ protočí Chloe oči. „A proto ses teď pasoval do role vedoucího pátrací čety?“

„Ne…“

„Tak proč?“

Další odmlka. Rory rozpačitě přešlápne z nohy na nohu. Potom se podívá na psací stůl, zvedne tmavé obočí a hlesne:

„Proto.“

Když Chloe následuje jeho pohled, zahlédne obálku nenápadně zastrčenou do růžové krabičky na dopisy. Na ní je

Shařiným rukopisem napsáno: Rory.

Rory?

Ten kluk má sice delší paže, ale Chloe zase rychlejší reakce. Popadne psaníčko, jedním prstem ho otevře, vytáhne růžový papír s monogramem a čte to, co tam stojí úhledným Shařiným písmem:

Rory, díky za tu pusu. Pokud sis myslel, že jsem si tě nikdy ani nevšimla, pletl ses.

XOXO Shara

P.S.: broskev100304

P.P.S.: Řekni Smithovi, ať zkontroluje ty koncepty. Zbytek dej Chloe.

„Tys jí dal pusu?“ chce vědět Chloe.

Rory vypadá, jako by čekal ránu, ale to si může nechat až na chvíli, kdy se o tom dozví Shařin kluk. „Já ne! Ona políbila mě!“

Chloin starý hněv znovu zaplane. „Kdy?“ procedí mezi zuby.

„Včera večer. Těsně před plesem.“

„A kde?“

„Na… na pusu?“

„Ale ne! Myslím geograficky, Herone!“

„Aha. U nás na střeše.“

Takže Shara se líbala s Rorym. A teď tu ten kluk stojí a brání ji před Chloe, protože… panebože!

Je to holka odvedle a Rory se zabouchl až po uši. O to jde. Jak otravné. Jak předvídatelné.

„No, tak to se moc neraduj,“ zavrčí Chloe, „protože mě políbila taky.“

„To si děláš srandu!“ vykulí Rory oči.

Potom je zavře, rukama si pročísne kudrny, ale nechá toho dřív, než si stačí rozcuchat účes.

„Tak jo, v tom případě,“ ukáže na sebe, Chloe i na pokoj, v němž oba stojí, „tohle všechno dává větší smysl.“

Padne na ně trapné ticho husté jako oblak tělesného pachu pubertálních sportovců v tělocvičně v pátek po tréninku. Chloe otevře pusu, aby něco řekla…

Najednou dole vrznou hlavní dveře.

„Sakra,“ prskne Chloe. Očima zkontroluje hodiny na nočním stolku. 12:13. Tak dlouho si tu povídala s tím klukem, až ztratila pojem o čase.

„Budeš muset po žebříku,“ vyhrkne Rory a už se chystá zmizet.

„Zatracená Shara!“ zamumlá Chloe a vymrští se z okna tak prudce, že se málem netrefí na první příčku žebříku.

Na zemi si pak Rory hodí žebřík na hubené rameno a nešikovně se snaží ho odnést zpět k plotu. Vážně má jen pěknou tvářičku na těle připomínajícím vyzáblé koště. Chloe asi chápe, proč po něm jedou zástupy prvaček a druhaček, když kolem sebe šíří auru hezkého drsňáka s kytarou ze školního parkoviště. Ale když má tahat těžké předměty, je na něho dost smutný pohled.

„Počkej.“ Chloe popadne druhou stranu žebříku. Rory nešťastně zavrčí, ale jinak si nestěžuje.

Přelezou plot do Roryho zahrady stejně čisté a zelené jako zbylý areál klubu. Když ještě bydlela v Kalifornii, nikdy neviděla klub tak rozlehlý, a navíc s hlídanou bránou. Vypadalo to tam jako na golfovém hřišti. Musela předstírat, že je něčí chůva, aby se vůbec dostala dovnitř.

„Tak jo, k čertu s tím.“ Chloe si otře zbytek líčidel z očí. Hřbet její ruky okamžitě zčerná. „Co znamená ta broskev s číslem? Myslím v tom dopise?“

„To právě netuším,“ pokrčí rameny Rory.

„Potom bychom to zítra ve škole měli říct Smithovi. Třeba to bude vědět on.“

Rory protáhne obličej. Vypadá teď docela legračně. Stojí uprostřed snobské komunity pro boháče obehnané plotem a hraje si na něžného, nezávislého rebela.

„My?“ zvedne obočí. „Ty vážně chceš říct Smithovi, že jsi dala pusu jeho holce?“

„Tak chceš se dozvědět, kde je a co dělá, nebo ne?“

„Co takhle prostě počkat, až se vrátí, a zeptat se?“

„Odkud bereš tu jistotu, že přijde zpátky tak brzy?“ doráží Chloe. „Co když někde vede třeba nějaký tajný druhý život? Možná v jiném městě s nějakým starším milencem, co ji vydržuje, nebo tak něco? Co když se nevrátí, než se všichni vydáme někam na vysokou? Nebo nám zmizí navždycky a ty se budeš muset celej život trápit otázkou, proč tě proboha políbila?“

Rory, který mhouří víc a víc oči, jak to do něho Chloe hustí, povytáhne koutek a odtuší: „Ta holka tě fakt dostala, co?“

„Čau,“ řekne Chloe a otočí se na patě. „Půjdu za ním sama.“

„Počkej!“ zavolá za ní Rory.

Zastaví se.

„Kdy za ním chceš zítra jít?“

„Hned ráno,“ odpoví Chloe. „První hodinu mají fyziku.“

„Super,“ otevře jí branku. „Dám si všechny záležitosti do pořádku.“

„Že ty ses nikdy nepřihlásil na casting do jarního muzikálu? Jsi hotovej král dramatu.“

„Moc to nemusím.“

Tak tam chvilku stojí a Chloe pocinkává klíči. Rory se tváří, jako by měl každou chvíli začít psát depresivní básničky

o Shaře. Nebo o tom, co ho ještě trápí. Docela ji děsí ten pocit, že ji právě osud hodil rovnou do toho nejhoršího společného projektu na světě, kterému zasvěcení Smitha Parkera taky zrovna nepomůže.

„Ehm,“ odkašle si Chloe. „Možná… bys to neměl nikomu povídat? Myslím, že mě Shara políbila. Nevím, jestli jsem měla… no, to je jedno. Prostě mi něco říká, že by nebylo dobré, aby se to šířilo po škole, pokud to nevybreptá ona sama.“

Rory zavrtí hlavou. „Nechystal jsem se to nikomu říkat.“

Chloe spokojeně zvedne bradu, otočí se a opře se o branku. „Tak zítra ve škole! A opovaž se nepřijít! Nezapomeň, že vím, kde bydlíš.“

„Chápu.“ Rory zasalutuje a zavře za sebou.

Chloe přejde přes zahradu před domem Heronových a zahne za roh ke stromům a přezdobené kašně ve tvaru ošklivého delfína, před níž zaparkovala.

Na sedadle řidiče si konečně dovolí uvolnit se tak, jak to dělá jen tehdy, když je opravdu a úplně sama. Povolí ramena. Klíče pustí na kobereček pod nohama. Čelem se opře o volant. Mrňavá kočička pro štěstí usazená na palubní desce jí zmateně zamává.

Takže dostala od Shary Wheelerové pusu a hned potom kopačky. A není sama.

Ale… ten lesk na rty. Vanilka a máta. Stoprocentně ho měla na rtech, když se líbaly. Chloe na tu vůni nikdy v životě

nezapomene.

Což znamenalo, že Shara si ten lesk koupila speciálně na jejich polibek.

Jasný důkaz, že když Shara přijde domů do svého pudrově modrého pokoje a tam se češe, lakuje si nehty a obtáčí

gumičku třikrát kolem studijních kartiček, přece jen myslí na Chloe.

A to chutná skoro jako vítězství.