Issuu

ZLATÝ VĚK V ČERNÉ A BÍLÉ 63

VŽDYŤ ZÍTRA JE PŘECE TAKY DEN JIH PROTI SEVERU / 1939

Na co se ještě podívat: Frigo na mašině (1926) ■ Malé ženy (1933) ■ Tramvaj do stanice Touha (1951, str. 116–117) ■ Návrat do Cold Mountain (2003)

Je to mezník ve filmové historii a jen velmi znuděný divák o něm může říct: upřímně řečeno, je mi to fuk. Philip French The Observer, 2010

KONTEXT ŽÁNR Historický romantický příběh REŽIE Victor Fleming SCÉNÁŘ Sidney Howard dle románu Margaret Mitchellové HRAJÍ Vivien Leighová, Clark Gable, Leslie Howard, Olivia de Havillandová PŘEDTÍM 1915 Výpravná kronika občan ské války Zrození národa reži séra D. W. Griffitha je odmít nuta jako rasistická. 1933 George Cukor režíruje Malé ženy, rodinné drama z období občanské války podle románu Louisy May Alcottové. POTOM 1948 Vivien Leighová získává hlavní roli v adaptaci románu Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina.

době svého uvedení byl Jih proti Severu kulturním fenoménem (zůstává nej výdělečnějším filmem všech dob), v následujících letech se však stále intenzivněji přehodnocoval. Snesla se na něj oprávněná kritika za udr žování rasistických stereotypů, bagatelizaci hrůz otroctví a glo rifikaci předválečného Jihu. Jeho stále trvající vliv je ale přesně tím důvodem, proč se na něj podívat i dnes – ne pro zábavu, ale jak říká profesorka Jacqueline Stewartová, jako na „klasický text, na němž lze zkoumat projevy nadřazenosti bílé

Chůva (Hattie McDanielová) obléká Scarlett (Vivien Leighová) na ples a kárá svou nově ovdovělou paní, že se pokouší okouzlit ženatého muže.

rasy v populární kultuře… příleži tost přemýšlet o tom, co nás mohou klasické filmy naučit“.

Velkolepá adaptace

Historické epické drama vychází z románového bestselleru Marga ret Mitchellové, poprvé vydaného v roce 1936. O pouhý rok později se producent David O. Selznick rozhodl natočit jeho filmovou verzi a byl

to vskutku gargantuovský úkol. Hrubá verze scénáře trvala šest hodin a pracovali na ní čtyři sce náristé. Říká se, že kvůli obsazení hlavní hrdinky Scarlett O’Harové producenti posuzovali 1400 nezná mých hereček a tucty hvězd. Selz nick rok čekal, až se uvolní herec Clark Gable, a pak po pouhých třech týdnech natáčení vyhodil režiséra George Cukora a nahradil ho Victo rem Flemingem. Přesto velkole post, romantika a zářivá barevnost výsledného filmu stačily k tomu, aby naprosto okouzlily americké publi kum, které se stále potýkalo s drása vou chudobou hospodářské krize.

Láska, ztráta a touha

Film je v podstatě milostným trojúhelníkem: Scarlett (Vivien Leighová) miluje Ashleyho Wil kese (Leslie Howard), který je zasnouben se svou sestřenicí. Ona naopak vzbudí zájem Rhetta Butlera (Clark Gable). Násilí války příhodně odráží trýznivý milostný vztah mezi Rhettem a Scarlett, zachycený v úchvatné barvě. Filmové zobrazení společ nosti starého Jihu založené

na otroctví je provázeno zjevnou nostalgií a přináší řadu sporných momentů, byť některé z otevřeněji rasistických pasáží knihy tvůrci prostě vynechali. Hattie McDanie lové, která hraje Scarlettinu otroc kou chůvu, připadl jeden z deseti Oscarů, které film získal – byla první takto oceněnou Afroameri čankou. Jih proti Severu je ovšem Scarlettin příběh. Na konci filmu zůstává sama, zničená vlastní sobeckostí, a její situace je záro veň metaforou Ameriky jako země obnovy. Rhett Scarlett odmítne, ona se ale nevzdává naděje. „Vrátím se domů,“ říká na konci filmu a má tím na mysli své kořeny a rodinu, „a při jdu na to, jak ho přimět k návratu! Nakonec… zítra je taky den!“ ■

Vivien Leighová herečka Vivien Leighovou, která se narodila v roce 1913 v indickém Dárdžilingu, katapultoval Jih proti Severu ke slávě a jako první Britka získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Excelovala v divadle i ve filmu a druhého Oscara získala za roli Blanche DuBoisové v Tramvaji do stanice Touha, kterou předtím vytvořila i na jevišti. Režisér George Cukor ji popsal jako „vynikající herečku, jíž škodila krása“. Leighová měla problematický osobní život a kvůli svému křehkému duševnímu i fyzickému zdraví vytvořila jen málo rolí. V roce 1967 podlehla ve třiapadesáti tuberkulóze. Klíčové filmy 1939 Jih proti Severu 1951 Tramvaj do stanice Touha Premiéra filmu, která se konala v Atlantě v roce 1939, přitáhla do města milion lidí. Tento plakát je z roku 1967, kdy měl film obnovenou pre miéru v širokoúhlém formátu.

ZLATÝ VĚK V ČERNÉ A BÍLÉ 73

ZE VŠECH PUTYK VE VŠECH MĚSTECH, CO JICH NA SVĚTĚ JE, SI VYBERE TU MOU

Na co se ještě podívat: Jen andělé mají křídla (1939) ■ Maltézský sokol (1941, str. 331) ■ Mít a nemít (1944) ■ Pouto nejsilnější (1945, str. 332) ■ Pochybná žena (1946) ■ Key Largo (1948) ■ Šaráda (1963) ■ Zahraj to znovu, Same (1972)

CASABLANCA / 1942 KONTEXT ŽÁNR Romantické drama REŽIE Michael Curtiz SCÉNÁŘ J. J. a P. G. Epsteinové, Howard E. Koch, Casey Robinson HRAJÍ Humphrey Bogart, Ingrid Bergmanová, Paul Henreid PŘEDTÍM 1938 Romantický thriller Pepé le Moko s Hedy Lamarrovou se odehrává v severní Africe. 1941 Maltézský sokol dělá z Humphreyho Bogarta hvězdu. POTOM 1944 Bogart a Lauren Bacallová hrají v jiném odbojo vém dramatu Mít a nemít.

omantický snímek Casa blanca, natočený v průběhu 2. světové války, je sice si tuován do neutrálního Maroka, boje se k němu ovšem nepříjemně blíží. Jen málokdo z těch, kdo se podí leli na produkci, se domníval, že natá čejí skvělý film. Ingrid Bergmanová, která ani nebyla pro producenty

první volbou, už se nemohla dočkat, až bude s Garym Cooperem točit drama Komu zvoní hrana (1943) Studio Warner Bros. propagovalo snímek jako typický dobový romantický příběh a vůbec ho nenapadlo, že se stane jedním z nejpopulárnějších filmů, jaké kdy byly natočeny. Sama, pianistu v Rickově klubu (upro střed), hrál Dooley Wilson. Měl vlastní kapelu a byl to bubeník, na klavír hrát však neuměl a musel to předstírat.

a Humphrey Bogart a Paul Henreid, který hrál jeho soupeře v lásce, se podle všeho neměli příliš rádi. Film se ale přesto stal okamžitě hitem. Na konci filmu Bogartova postava Rick říká: „Nedělám nic ušlechtilého, ale i tak člověk vidí, že problémy tří lidí neznamenají v tomhle bláznivém světě nic. Jed nou to pochopíš.“ Casablanca se ovšem snaží, aby publikum mělo pocit, že problémy právě těchto lidí

jsou nejdůležitější věcí, jakou si lze představit. Jak v průběhu filmu zjistíme, Ricka, cynického pijana a majitele luxusního nočního klubu Café Américain, se bolestně dotklo, když ho během německé invaze v Paříži bez vysvětlení opustila jeho láska Ilsa (Bergmanová). Zraněný její zdánlivou zradou proto odešel do Casablanky, města plného špio nů, kolaborantů, odbojářů a zoufa lých uprchlíků.

The Daily Telegraph, 2014

Stín války

„Krk neriskuju pro nikoho,“ říká Rick. A na otázku majora Stra ssera: „Jaká je vaše národnost?“

Zahraj to, Same. Zahraj: Jak plyne čas. Ilsa Lundová / Casablanca

Je to film, který si pouštíme znovu a znovu. Sheila Johnstonová

Rick odpovídá: „Jsem opilec.“ Tato neutrální pozice ovšem ve výmluvné paralele ke skutečné válce neobstojí. V Rickově baru různé národní frakce končí večer ❯❯

STRACH A ÚŽAS 123

122

CO SE HEREC NAUČÍ JAKO PRVNÍ? „THE SHOW MUST GO ON!“

Na co se ještě podívat: Páni v cylindrech (1935) ■ Zrodila se hvězda (1937) ■ Zvedejte kotvy (1945) ■ Ziegfeldův kabaret (1945) ■ Ve městě (1949) ■ Sunset Blvd. (1950, str. 114–115) ■ Američan v Paříži (1951) ■ Umělec (2011)

ZPÍVÁNÍ V DEŠTI / 1952 KONTEXT ŽÁNR Muzikál, satira REŽIE Gene Kelly, Stanley Donen SCÉNÁŘ Betty Comdenová, Adolph Green HRAJÍ Gene Kelly, Donald O’Connor, Debbie Reynoldsová PŘEDTÍM 1927 Jazzový zpěvák je první celovečerní „talkie“ na světě. Film Zpívání v dešti se o něm zmiňuje. 1945 Ve filmu Zvedejte kotvy dostává Kelly volnou ruku, aby vytvořil vlastní taneční čísla. POTOM 2011 Umělec tematizuje konec éry němého filmu.

očínaje snímkem Zrodila se hvězda z roku 1937 až po Umělce (2011) film často dává najevo narcistickou posedlost sebou samým. Mnozí režiséři při natáčení svých satir o filmu

vycházeli z vlastních zkušeností s tím, jak studia potlačovala jejich kreativitu, s korumpujícím vlivem slávy a peněz a kompromisy, které museli v zájmu své kariéry učinit. Zpívání v dešti přistupuje k filmovému průmyslu vstřícněji než jiné snímky. Hollywood vnímá navzdory jeho dekadenci a výstřednostem jako místo, kde talent může uspět, a zůstává jedním z nejlepších příkladů oprávněnosti tohoto optimismu: je to film tak překypující kreativitou a invencí, že si i 70 let po svém vzniku uchovává schopnost inspirovat a bavit.

Konec jedné éry

Zpívání v dešti se odehrává na konci 20. let, na sklonku éry němého filmu, a jeho tématem je potřeba studia i jeho němé hvězdy Dona Lockwooda (Gene Kelly), aby se změnili Zpívání v dešti je díky své jemné satiře hollywoodských mravů považováno za jeden z nejlepších muzikálů všech dob.

a šli s dobou. Pokud se Don nenaučí pracovat se synchronním zvukem, stane se podle vlastních slov „muzeálním kusem“. Jeho pozice do značné míry odráží status žánru muzikálu v době, kdy bylo Zpívání v dešti uvedeno do kin: v roce 1952 to byl formát, který měl dobu své největší slávy už za sebou. Ve filmu je památná scéna, kdy se Šermující kavalír, němý film, který Don točí se svou hloupoučkou

kolegyní Linou Lamontovou (Jean Hagenová), začne přetáčet se zvukem. Herci i štáb jsou ohledně nové technologie bezradní, dokonce i talentovaný Don žádá, aby byl dialog nahrazen jeho opakovaným „Miluji tě“, aniž si uvědomuje, jak toporně to ve zvukovém filmu bude znít. Scéna vypovídá o jeho strachu z konce kariéry, protože jeho schopnosti a herecká metoda už jsou k ničemu, a o chybách, jichž

Pokud jsme vnesli trochu radosti do vašich jednotvárných životů, dává nám to pocit, že naše těžká práce nepřišla vniveč. Lina Lamontová / Zpívání v dešti

V jednom z retrospektivních momentů Donovy (Gene Kelly) kariéry vidíme, jak se stává hvězdou Broadwaye a tančí gotta dance.

se v důsledku svého strachu dopouští. A take svědčí o tom, jak muzikál začaly zatlačovat do pozadí jiné filmové žánry.

Oblouk kreativity

Jedním z klíčových témat Zpívání v dešti je nedůstojná a ponižující práce, kterou jsou tvůrčí lidé ochotni dělat, aby se v průmyslu prosadili. Film nám to předvádí ve třech příbězích. V prvním z nich Dona na premiéře zpovídá na červeném koberci novinářka. Don básní o své důstojné cestě ke slávě, divákovi se ale dostává ❯❯

STRACH A ÚŽAS 149

148

Na co se ještě podívat: Ninočka (1939) ■ Jak si vzít milionáře (1953) ■ Sabrina (1954) ■ Princ a tanečnice (1957) ■ Byt (1960) ■ Sladká Irma (1963) ■ Štístko (1966) ■ Tootsie (1982)

NIKDO NENÍ DOKONALÝ

Joe a Jerry jako „Josephine“ a „Dafné“ doufají, že v nočním vlaku na Floridu splynou se Sladkou Sue a jejími slečnami synkopandami, ale není pochyb o tom, kdo hraje na ukulele.

Herecký výkon Monroeové ovšem přináší cosi opravdu magického. V jedné scéně, kdy se rozruch kolem mafie na chvíli uklidní, zpívá přímo do kamery píseň I Wanna Be Loved By You (Chtěla bych, abys mě miloval) a je přitom současně svůdná, sladká a tesklivá a daří se jí proměnit Sugařin cynismus v dět skou zranitelnost. Když na jachtě políbí Jerryho, úplně ho to změní – ze svůdce se stává svedeným.

NĚKDO TO RÁD HORKÉ / 1959

KONTEXT ŽÁNR Komedie REŽIE Billy Wilder SCÉNÁŘ I. A. L. Diamond, Billy Wilder HRAJÍ Marilyn Monroeová, Jack Lemmon, Tony Curtis PŘEDTÍM 1953 Prvním hitem Marilyn Monroeové je muzikálová ko medie Howarda Hawkse Páni mají radši blondýnky. 1955 V romantické komedii Billyho Wildera Slaměný vdovec má Monroeová slavný zá běr, kdy jí proud vzduchu zvedá šaty nad větrací mřížkou. POTOM 1960 Jack Lemmon se znovu schází s Billym Wilderem a na táčejí temnější a cyničtější verzi romantické komedie: Byt. 1961 Posledním filmem Mon roeové jsou Mustangové.

oslední replika filmu Někdo to rád horké, „Nikdo není dokonalý“, by mohla být mottem scenáristy a režiséra Billyho Wildera. Jeho filmy jsou případovými studiemi osudově chybu jících a radostně cynic kých naivků, podnikavců a podvodníků, kteří jsou motivováni povýtce jen penězi a sexem. Někdo to rád horké se ode hrává na konci bouřlivých 20. let a jeho hlavní postavy jsou naprosto

Tento plakát staví na odiv kouzlo svého hvězdného obsazení, jiné verze plakátů předvádějí dva hlavní muž ské hrdiny v ženských šatech.

sobecké, falešné a chamtivé – udě lají cokoli, aby dostaly, co chtějí. Wilderův film je přitom ale také roztomilá, pohodová komedie, která srší šarmem, patosem a romantikou.

Peníze a chtíč

Vtipně nevinné, i když vždycky na pokraji opravdu katastro fálního dvojsmyslu. Pauline Kaelová 5001 nocí v kině, 1982

Tony Curtis a Jack Lemmon hrají Joea a Jerryho, dva chicagské jazzové muzikanty, kteří se náho dou stanou svědky gangsterské přestřelky během proslulého masakru na sv. Valentýna v roce 1929 a musejí se převléct za ženy, aby mafiánům unikli. Přidají se k dívčímu orchestru, který míří na Floridu, a setkají se tak se zpě vačkou Sugar Kaneovou (Marilyn Monroeová), která sní o tom, že uloví milionáře. Joe je jí naprosto okouz lený, a proto se ve snaze dostat ji do postele znovu převléká, tentokrát

Chyby a slabosti

za playboye. On chce sex, ona pe níze, ale navíc se do sebe zamilují. Zatímco Joe laškuje se Sugar na jachtě (v Curtisově mistrovské parodii Caryho Granta) – Jerry v dámských šatech se během tanga zasnoubí se skutečným milionářem Osgoodem (Joe E. Brown). „Jsi chlap! Proč by si chlap chtěl vzít chlapa?“ ptá se Joe, když na to při jde. „Životní jistoty,“ bez zaváhání odpovídá Jerry a zasněně se usmívá nad vidinou všech těch peněz, které „vyvdá“. Na konci se Jerry odhodlá říct Osgoodovi pravdu. „Jsem chlap!“ říká a strhne si dámskou paruku. Osgoodovi to ale nevadí. „Nikdo není dokonalý!“ odvětí s úsměvem a film končí záběrem na Jerryho zmatený výraz.

Ve snímku Někdo to rád horké se všichni zoufale snaží něco zís kat a v Marilyn Monroeové má film nejžádoucnější hvězdu v celé historii Hollywoodu – „Jako želé na pérech!“ popisuje její tělo Jerry.

Natáčení Někdo to rád horké údajně provázelo značné zákulisní napětí. Notoricky nedochvilná Monroeová byla zpočátku nešťastná, že ji budou natáčet v dobové černobílé a Curtis zase pronesl slavnou větu, že líbat Monroeovou bylo „jako líbat Hitlera“. Ať už to herec myslel vážně, nebo ne, tento nelichotivý úsměšek bořící iluze odráží Wilderovo hluboké za ujetí chybami a slabostmi. Vypadá to, že nikdo není dokonalý – ani legendární Marilyn Monroeová. ■

Jack Lemmon herec Jack Lemmon (1925–2001) popisoval herectví jako „kouzelný čas“. Tuto větu si mumlal pod vousy vždycky, než vstoupil na jeviště nebo před kameru. Než se prosadil ve filmu, kde z něj jeho typ obyčejného, ničím výjimečného chlapíka udělal hvězdu, pracoval v televizi a v divadle.

Často tvořil polovinu dvojice; mezi jeho klíčové spolupracovníky patřili potrhlý komik Ernie Kovacs, herec Walter Matthau a režisér Billy Wilder. Klíčové filmy 1959 Někdo to rád horké 1960 Byt 1968 Podivný pár 1992 Konkurenti

REBEL REBEL 191

190

TOHLE JE SLEČNA BONNIE PARKEROVÁ. JÁ JSEM CLYDE BARROW. VYLUPUJEME BANKY

Na co se ještě podívat: Útěk v řetězech (1958) ■ U konce s dechem (1960, str. 166–167) ■ Bezstarostná jízda (1969, str. 196–197) ■ Zapadákov (1973) ■ Taxikář (1976, str. 234–239) ■ Pravdivá romance (1993) ■ Takoví normální zabijáci (1994)

BONNIE A CLYDE / 1967

KONTEXT ŽÁNR Kriminální thriller REŽIE Arthur Penn SCÉNÁŘ David Newman, Robert Benton HRAJÍ Warren Beatty, Faye Dunawayová, Gene Hackman PŘEDTÍM 1965 Arthur Penn a Warren Beatty poprvé spolupracují na thrilleru Mickey One, který se odehrává v Chicagu. POTOM 1970 Faye Dunawayová hraje s Dustinem Hoffmanem v Pennově westernu Malý velký muž. 1976 V Pennových Missourských roklích hraje Marlon Brando nelítostného muže zákona na stopě gangu zlodějů koní vedeného Jackem Nicholsonem.

ilm Bonnie a Clyde ohlásil příchod nové generace amerických režisérů, jejichž svobodnější styl natáčení znamenal rozchod s tradicemi starých studií klasického Hollywoodu. Nákladné produkce jako například Kleopatra v kinech propadly a dovedly starý hollywoodský systém takřka k bankrotu, což vedlo k tomu, že se kontrola studií nad produkcí uvolnila. Zoufalé finanční časy přinesly větší tvůrčí svobodu a všechno ve filmu Bonnie a Clyde – od častého používání znepokojivých detailních záběrů až po trhaný střih – mělo za cíl narušit status quo tradiční filmové tvorby.

Příběh Arthura Penna o dvojici mladých lidí, kteří se vydali na dráhu bankovních lupičů, byl natočen podle skutečných zločinů Clydea Barrowa a Bonnie Parkerové v letech 1932–1934 a přináší na plátno mnohem realističtější obraz násilí, než jaký diváci do té doby v kinech viděli. Ke svým hrdinům navíc přistupuje se sympatiemi a propůjčuje jim nevinnost a naivitu, což představovalo úplně nový způsob vyprávění příběhů o zločincích.

Hvězdy bulváru

Film vykresluje své postavy jako hvězdy bulvárních plátků, které nejprve romantizuje a pak z nich dělá padouchy. Každá z jejich eskapád se

Arthur Penn režisér Arthur Penn se začal zajímat o divadlo během svého pobytu ve Velké Británii za 2. světové války. Jeho prvním filmem byl western Kolt pro leváka s Paulem Newmanem v hlavní roli, ale první velký úspěch přišel až s filmem Divotvůrkyně, adaptací hry o hluchoslepé aktivistce

Helen Kellerové, kterou předtím režíroval na divadle. Nejplodnější období zažil Penn koncem 60. let. V roce 2010, v den svých 88. narozenin, zemřel na selhání srdce. Klíčové filmy 1966 Štvanice 1967 Bonnie a Clyde 1970 Malý velký muž

hned druhý den objevuje v novinách a Bonnie (Faye Dunawayová), Clyde (Warren Beatty), a dokonce i Clydeův bratr Buck (Gene Hackman) vidí, jak noviny dělají z faktů senzaci a jak jejich zločiny zveličují. Clyde se zpočátku této pozornosti vysmívá a pořizují s Bonnie pro noviny hravé fotografie sebe samých se zbraněmi v rukou, hrají s médii jejich hru a užívají si svou slávu. Ruka zákona se k nim ovšem

blíží, situace páru je čím dál zoufalejší a záplava lží, které o nich vyšly v novinách, začíná Clydea udolávat. Zvlášť patrné je to ve chvíli, kdy je jeden z článků falešně obviní, že vyloupili banku Grand Prairie, což Clydea tak rozzuří, že se zapřisáhne, že to opravdu udělá. Neutuchající pozornost médií nakonec oba mladé lidi zbaví jejich vědomí sebe sama a oni nemají sebemenší možnost předvést světu,

Společně půjdou ke dnu, / pohřbí je vedle sebe, / pár lidí bude truchlit, / pro policii to bude svátek / pro Bonnie a Clydea ale smrt. Bonnie Parkerová / Příběh Bonnie a Clydea

Bonnie a Clyde se vyfotí se svým rukojmím, kapitánem Frankem Hamerem (Denver Pyle). Ve skutečnosti se Hamer s žádným z nich nesetkal až do dne, kdy je jeho oddíl zabil.

kdo opravdu jsou. Až když se film blíží ke svému krvavému finále, dostane se jim určitého zadostiučinění, když v novinách vyjde krátká půvabná báseň, v níž Bonnie mluví o tom, jak je hrdá, že poznala tak slušného chlapa, jako je Clyde. A lespoň jednou tak vypráví příběh ze svého pohledu. Stejně jako v jiných filmech té doby je i v Bonnie a Clydeovi obtížné nefandit amorálním hrdinům a nesympatizovat spíše s tím, jak manipulují s médii, než s oběťmi jejich loupeží. ■