RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 4
SANDRA
BROWN Odražená střela
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 5
PODĚKOVÁNÍ
Ve městě Savannah v Georgii nejenom ochutnáte úžasné jídlo a uvidíte mimořádně krásná místa ve Spojených státech, ale potkáte i moc milé lidi. K nim patří major Everett Regan z Metropolitního policejního oddělení Savannah-Chatham, který věnoval svůj vzácný čas a odpověděl mi na spousty otázek. Ellen Wintersová vynaložila velkou námahu, aby mi pomohla, když jsem musela spoléhat na „dobrou vůli cizích lidí“. Dozvědět se nezbytné podrobnosti by bez pomoci těchto profesionálů bylo mnohem obtížnější. Rovněž jsem zavázána Cindy Mooreové, pro niž jižanská pohostinnost není jen prázdné slovo. Je nejenom jejím pravým příkladem, je přímo nedostižná. Děkuji, přítelkyně. A za to, že jsi se mnou prozkoumal kdekteré náměstí a každou ulici, tahal se s fotoaparátem a riskoval, že si zlámeš všechny kosti, když jsi pořizoval požadované fotografie, a že jich bylo, a nestěžoval sis na vedro ani vlhkost… – děkuji tobě, Michaeli. SANDRA BROWN
5
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 6
PROLOG
Pátrací akce byla odvolána v šest hodin padesát šest minut navečer. To neveselé oznámení učinil policejní šéf Clarence Taylor při tiskové konferenci, kterou přenášela místní televizní stanice. Tvářil se zachmuřeně, což bylo v souladu s jeho nakrátko zastřiženými vlasy a vojenským držením těla. „Policejní oddělení spolu s ostatními zúčastněnými složkami věnovalo pátrání bezpočtu hodin v naději, že záchrana přijde včas. Jelikož vyčerpávající úsilí policejních složek, pobřežní hlídky a civilních dobrovolníků nepřineslo během několika dnů žádné povzbudivé výsledky, dospěli jsme ke smutnému závěru, že pokračovat v organizovaném hledání by bylo zbytečné.“ Osamělý piják u barového pultu, který sledoval zrnitou televizi, zavěšenou na držáku v rohu, do sebe obrátil zbytek whisky ve sklenici a dal znamení barmanovi, aby mu nalil ještě. Barman přidržel otevřenou láhev nad sklenicí. „Určitě? Už máte dost, kamaráde.“ „Jen mi nalejte.“ „Jedete domů vozem?“ Otázka se setkala s výhrůžným pohledem. Barman pokrčil rameny a nalil mu. „Je to váš pohřeb.“ Ne. Můj ne. Zastrčený lokál U Smittyho v sešlé čtvrti v centru Savannah nelákal ani turisty, ani úctyhodné místní usedlíky. Nepatřil k hospodám, kam lidé chodí za zábavou a povyražením, ani při neblaze proslulém vytloukání hospod 6
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 7
o svátku svatého Patricka tam nikdo nezabrousil. Tady se nepodávaly pastelově zbarvené drinky s roztomilými názvy. Pití se objednávalo neředěné. Mohli jste nebo taky nemuseli dostat skrojek citronu; teď barman nepřítomně loupal další a sledoval přitom televizní zprávy, které vysílali před reprízou pořadu Jerryho Seinfelda. Na televizní obrazovce policejní šéf Taylor velebil neúnavné úsilí šerifovy kanceláře, psovodů, námořní hlídky a týmu potápěčů, a tak dále, a tak dále, bla, bla, bla. „Stáhl byste zvuk?“ Na žádost zákazníka sáhl barman po ovladači a televizi umlčel. „Našlapuje kolem toho, jelikož musí. Když si ale přeberete všecko to žvanění, tak říká, že to tělo už dávno žerou ryby.“ Piják se opřel oběma lokty o barový pult, nahrbil ramena a pozoroval jantarovou tekutinu šplíchající ve sklenici, kterou držel v obou rukou. Jezdil s ní po naleštěném dřevěném pultu. „Po deseti dnech v řece?“ Barman skepticky zavrtěl hlavou. „To člověk nemůže přežít. Ale i tak je to moc smutný. Zvlášť pro rodinu. Chci říct, že nikdy nemůžete vědět, jaký osud potká někoho z vašich blízkých.“ Sáhl po dalším citronu. „Ani nechci pomyslet, že by někdo, koho mám rád, byl, ať už živý nebo mrtvý, v tomhle nečase v řece nebo venku na moři.“ Bradou ukázal k jedinému oknu v místnosti. Bylo široké, ale na výšku mělo jen takových čtyřicet pět centimetrů, umístěné vysoko na zdi, blíž ke stropu než k podlaze, a skýtalo omezený výhled ven, kdyby se někomu zachtělo se podívat. Vpouštělo pouze pruh kalného světla, které odlehčovalo skličující přítmí v baru a skýtalo té hrozné místnosti pouze mizivý příslib naděje. Uplynulých osmačtyřicet hodin sužoval nížinu Georgie a Jižní Karolíny prudký déšť. Vytrvalý déšť. Z temných mraků se řinuly přívaly vody. 7
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 8
Chvílemi byl liják tak prudký, že nebylo vidět přes řeku na druhý břeh. Nízko položené oblasti se změnily v jezera. Silnice byly zaplavené, a tudíž uzavřené. Ve strouhách vířila voda stejně rychle jako zpěněné peřeje. Barman si utřel citronovou šťávu z prstů a otřel ostří nože utěrkou. „Nemůžu říct, že jim mám za zlý, že v tomhle slejváku pátrání odvolali. To tělo už nejspíš nikdy nenajdou. Asi to znamená, že to navždycky zůstane záhadou. Byla to vražda, nebo sebevražda?“ Odhodil utěrku a opřel se o barový pult. „Co byste myslel, že se stalo?“ Host k němu zvedl kalné oči a chraplavě řekl: „Já vím, co se stalo.“
8
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 9
KAPITOLA PRVNÍ
O šest týdnů dříve Přelíčení, při němž soudili Roberta Saviche za vraždu, pokračovalo už čtvrtý den. Duncan Hatcher, detektiv z oddělení vražd, si lámal hlavu, co se to ksakru děje. Jen co se po polední přestávce znovu sešel soud, požádal obhájce obžalovaného, Stan Adams, soudce o soukromou schůzku. Soudce Lairda ta žádost konsternovala stejně jako žalobce Mikea Nelsona, nicméně svolil a všichni tři se odebrali do soudcovy kanceláře. Porota odešla do místnosti pro porotce a zůstali pouze návštěvníci, aby si kladli otázku, co tahle nečekaná porada znamená. Byli pryč půlhodinu a s každou uplynulou minutou Duncanův neklid vzrůstal. Přál si, aby proces pokračoval bez výkyvů a zádrhelů, které by mohly vyústit ve snadné odvolání, nebo, Bůh uchovej, zvrátit verdikt. To proto byl z toho potlachu za zavřenými dveřmi tak nervózní. Jeho netrpělivost ho nakonec vyhnala na chodbu, rázoval sem a tam, ale nevzdaloval se na doslech od soudní síně. Z výhodného místa ve čtvrtém poschodí pozoroval dvojici vlečných člunů, jak navádějí obchodní loď průplavem k oceánu. Když už to napětí nedokázal snášet, vrátil se na své místo v soudní síni. „Proboha, Duncane, seď klidně. Vrtíš se, jako by ti byly dva roky.“ Jeho kolegyně DeeDee Bowenová, s níž pracoval ve dvojici, si krátila čas luštěním křížovky. „O čem se tam můžou vybavovat?“ „O dohodě při přiznání viny? Že by o zabití?“ 9
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 10
„Nebuď jak malá,“ řekl. „Savich by nepřiznal, ani že špatně zaparkoval, natožpak že někoho zabil.“ „Jak se jinak řekne kapitulovat?“ zeptala se DeeDee. „Abdikovat.“ Otráveně na něho pohlédla. „Jak to, že tě to napadlo tak rychle?“ „Jsem génius.“ Zkusila to slovo. „Tentokrát jseš vedle. ,Abdikovat‘ se tam nevejde. Je to moc dlouhé.“ „Tak to potom nevím.“ Obžalovaný Robert Savich seděl u stolu obhájce a tvářil se příliš samolibě na člověka, kterého soudí pro vraždu, a příliš sebejistě, než aby to zmírnilo Duncanovo znepokojení. Savich se otočil, jako by vzadu na krku vycítil Duncanův upřený pohled, a usmál se na něho. Nepřestával lenivě bubnovat prsty do područek svého křesla, jakoby do rytmu chytlavé melodie, kterou slyší jen on sám. Měl nenuceně přehozenou nohu přes nohu. Byl přímo ztělesněním vyrovnanosti. Každému, kdo ho neznal, by Robert Savich připadal jako úctyhodný obchodník s mírně nekonvenčním stylem oblékání. Pro dnešní přelíčení si vzal konzervativně šedý oblek, ale jeho úzká fazona byla zřetelně evropská. Měl světlemodrou košili a levandulovou vázanku. Vlasy svázané do ohonu, což bylo pro něho typické, měl ulízané a lesklé. V ušním lalůčku se mu blyštěl velký diamant. Elegantní oblečení a bezstarostnost byly součástí jeho uhlazeného zevnějšku, který nijak neprozrazoval nestoudného zločince, jenž se za ním skrýval. Už byl zatčený a postavený před velkou porotu bezpočtukrát kvůli různým obviněním, včetně několika vražd, jednoho žhářství a různých méně závažných zločinů, z nichž většina souvisela s obchodováním s drogami. Avšak během své dlouhé, zářné kariéry byl obžalovaný a souzený pouze dvakrát. Poprvé kvůli drogám. Zprosti10
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 11
li ho viny, protože obžaloba nedokázala případ doložit důkazy, čímž bylo obvinění pochopitelně chatrné. Podruhé stanul před soudem kvůli vraždě nějakého Andre Bonneta. Savich mu vyhodil dům do povětří. Duncan tu vraždu spolu s agenty ze speciálního útvaru ATF vyšetřoval. Většina důkazů byla bohužel nepřímá, ale panovalo celkem silné přesvědčení, že se odsouzení dosáhne. Kancelář státního zástupce nicméně svěřila případ neotrkanému žalobci, který neměl dost důvtipu ani zkušenosti nezbytné k tomu, aby všechny porotce o Savichově vině přesvědčil. Případ ztroskotal na tom, že se porota nedokázala jednomyslně rozhodnout. U toho to však neskončilo. Zjistilo se, že mladý asistent státního zástupce zadržel zprošťující důkazy od Savichova obhájce Stana Adamse. Ztropil takový povyk, že se kancelář státního zástupce obávala vznést obžalobu znovu nějakým příhodnějším způsobem. Případ byl odložen a pravděpodobně tak zůstane, dokud peklo nezamrzne. Duncan nesl tu porážku těžce. Přestože to mladý žalobce zvoral, považoval to za osobní selhání a stanovil si za cíl skoncovat se vzkvétající Savichovou kriminální kariérou. Tentokrát by vsadil na odsouzení. Savich byl obviněn z vraždy Freddyho Morrise, jednoho ze svých mnoha zaměstnanců, drogového dealera, kterého tajní policisté z protinarkotického přistihli při výrobě a distribuci pervitinu. Důkazy proti Freddymu Morrisovi byly nepopiratelné, jeho odsouzení prakticky zaručené, a protože přestoupil zákon opakovaně, měl před sebou léta těžkých časů. DEA, úřad pro kontrolu a distribuci návykových látek, se spojil s policejním protinarkotickým oddělením a nabídli Freddymu Morrisovi dohodu – snížení bodů obžaloby a významně kratší pobyt ve vězení výměnou za jeho šéfa Saviche, který byl klíčovou osobou, o niž jim ve skutečnosti šlo. 11
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 12
Freddy při vyhlídce na věznění, které mu hrozilo, nabídku přijal. Než ale stačila zaklapnout pečlivě připravená policejní past, Freddyho odpravili. Našli ho v bažině obličejem dolů s kulkou v hlavě. Tentokrát byl Duncan přesvědčený, že Savich odsouzení neujde. Žalobce tak optimistický nebyl. „Doufám, že máš pravdu, Dunku,“ řekl Mike Nelson předchozího večera, když Duncana připravoval na jeho nadcházející svědeckou výpověď před soudem. „Hodně bude záviset na tvé výpovědi.“ Zatahal se za spodní ret a dodal: „Obávám se, že Adams na nás vytáhne, že nemáme dostatečné a pravděpodobné informace, že obviněný skutek spáchal.“ „Já jsem měl dostatečné informace, abych byl přesvědčen o Savichově vině,“ trval na svém Duncan. „Když jsme Freddymu udělali nabídku, řekl, že stačí, aby se jenom upšouknul naším směrem, a Savich mu vyřízne jazyk. Takže takhle koukám na Freddyho mrtvolu a vidím, že mu nejenom teče mozek z hlavy, ale někdo mu vyřízl jazyk. Podle lékaře mu ho vyřízli zaživa. Nemyslíš, že mi to poskytlo pravděpodobný důvod, abych po Savichovi okamžitě šel?“ Krev byla čerstvá a tělo ještě teplé, když Duncana s DeeDee k tomu hrůznému nálezu přivolali. Mezi DEA a policisty z protinarkotického vypukl obrovský spor, kdo Freddyho vyzradil. „Od vás měli tři chlapi hlídat každý jeho krok,“ zařval jeden z agentů DEA na svůj policejní protějšek. „Od vás čtyři! Kde se flákali?“ nezůstal pozadu policista z protinarkotického. „Mysleli si, že je bezpečně doma.“ „Jo? To my taky.“ „Jak se, proboha, kolem nás dostal?“ pokračoval federální agent s pocitem marnosti. Ať tu léčku práskl kdokoliv, Freddy už jim nebyl k užitku a nemělo smysl marnit za daných okolností čas hádkami. 12
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 13
Duncan nechal DeeDee, aby dělala rozhodčího těm dvěma, kteří si nadávali a házeli vinu jeden na druhého, a sám šel po Savichovi. „Neměl jsem v plánu ho zatknout,“ vysvětloval Mikeovi Nelsonovi. „Zašel jsem do jeho kanceláře, jenom abych ho vyslechl. Přisámbůh.“ „Pral ses s ním, Dunku. To nám může uškodit. Adams nepřipustí, aby to porotě uniklo. Bude dělat narážky na policejní brutalitu, pokud tě rovnou neobviní. Neoprávněné zatčení. Nevím, co všechno vytáhne z klobouku.“ Nakonec ještě připomněl, že nic není jisté a že se během přelíčení může stát cokoliv. Duncan nechápal jeho starosti. Jemu to připadalo naprosto jasné a snadno pochopitelné. Z místa vraždy Freddyho Morrise šel rovnou do Savichovy kanceláře. Vtrhl k němu bez ohlášení a našel Saviche ve společnosti ženy, kterou později podle policejních snímků identifikovali jako Lucille Jonesovou. Vkleče ho uspokojovala. Když v tom smyslu dnes dopoledne Duncan vypovídal, rozhostilo se v soudní síni ticho. Neklidné vrtění ustalo. Soudní sluha, který podřimoval, se najednou probral a posadil se zpříma. Duncan vrhl pohled na porotu. Jedna starší žena rozpačitě sklopila hlavu. Jiná, její vrstevnice, jako by přesně nevěděla, o čem je řeč. Jeden ze čtyř mužů v porotě pohlédl na Saviche s obdivným úšklebkem. Savich si prohlížel nehty, jako by uvažoval o tom, že si nechá později během dne udělat manikúru. Duncan vypověděl, že když vešel do Savichovy kanceláře, sáhl Savich po zbrani. „Pistole ležela na jeho psacím stole. Vrhl se po ní. Věděl jsem, že by bylo po mně, kdyby se k ní dostal.“ Adams vyskočil. „Námitka, Vaše Ctihodnosti. Svědek dělá ukvapené závěry.“ „Přijímá se.“ Mike Nelson pozměnil otázku a nakonec porotce přesvědčil, že Duncan se na Saviche vrhl jenom proto, aby ne13
RICOCHET
10.9.2009
7:31
Stránka 14
přišel k možnému zranění. Následoval prudký zápas, ale nakonec se Duncanovi podařilo Saviche zkrotit. „A jakmile jste pana Saviche přemohl,“ zeptal se žalobce, „zajistil jste tu zbraň jako důkaz, detektive Hatchere?“ Tady se dostával na tenký led. „Ne. Když jsem pana Saviche ukáznil, pistole zmizela a stejně tak ta žena.“ Po ženě i po pistoli se od té doby slehla zem. Duncan Saviche zadržel za napadení policisty. Zatímco byl na základě tohoto obvinění zavřený, Duncan, DeeDee a ostatní policisté shromáždili podklady, aby mohl být obžalován z vraždy Freddyho Morrise. Neměli zbraň, již Duncan viděl, zbraň, kterou Savich nepochybně použil, aby ani ne hodinu předtím odpravil Morrise. Neměli svědectví té ženy, neměli ani otisky bot nebo pneumatik na místě činu, neboť je příliv smyl předtím, než bylo tělo objeveno. Ale přece jenom něco měli, a to svědectví několika policistů, kteří slyšeli Freddyho vystrašené tvrzení, že mu Savich vyřízne jazyk a pak ho zabije, jestli se dohodne s policií, nebo jim dokonce něco vyžvaní. A jelikož nebylo známo, kde se zdržuje Lucille Jonesová, nemohl Savich předložit přesvědčivé alibi. Kancelář státního zástupce už dosáhla odsouzení na základě chatrnějších materiálů, takže šel případ před soud. Nelson očekával, že si Duncana podá Savichův obhájce odpoledne při křížovém výslechu. Při obědě se ho snažil na to připravit. „Prohlásí, že Saviche pronásleduješ, a řekne porotě, že proti jeho klientovi už léta chováš osobní zášť.“ „To se vsaď, že chovám,“ potvrdil Duncan. „Ten parchant je zabiják. Je mojí povinností vrahy chytat. Na to jsem přísahal.“ Nelson si povzdechl. „Jenom ať to nevyzní osobně, ano?“ „Vynasnažím se.“ „I když to osobní bude.“ „Řekl jsem, že se vynasnažím, Mikeu. Ale jo, bude to osobní.“ 14