Tanya Stewnerová
Lili Větroplaška
Lední medvídek se jen tak nevzdá
Ilustrovala Eva Schöffmannová-Davidovová
Lili Vetroplaska_11.indd 3
06.12.22 8:35
Vznešená dáma má zvláštní přání „Ihned se probuďte!“ zamňoukal pronikavý hlas. Liliana Větroplachová přezdívaná Lili rázem procitla ze spaní. „Cože?“ Na posteli vedle ní seděla oranžově pruhovaná kočka jménem Šlechtična, nejspíš nejvznešenější předoucí dáma na světě. Lili jejímu mňoukání dokonale rozuměla, protože uměla mluvit se zvířaty. „Ihned zanechte toho pochrupování!“ dorážela na ni kočka. „Musím vám sdělit něco důležitého!“ Lili si protřela oči. „Něco se stalo?“ „Kdepak, ani náhodou.“ „Tak proč mě budíte?“ 5
Lili Vetroplaska_11.indd 5
06.12.22 8:35
„Vždyť už jsem vám to přece řekla,“ pronesla Šlechtična nerudně, „musím vám sdělit něco důležitého!“ „Ach tak…“ Kočka netrpělivě tloukla ocasem do prostěradla. „A co?“ zeptala se Lili neochotně. „Mám plán,“ spustila kočka a oči se jí zajiskřily. „Jaký?“ „Nadmíru promyšlený!“ Šlechtična se napřímila. „Je to tak impozantní plán, že mi až bere dech!“ Lili se zkrabatilo čelo. Jaký krkolomný nápad zase kočka dostala? Šlechtična se tvářila důstojně a pronesla: „Rozhodla jsem se, že se zamiluji!“ Lili na ni mlčky zírala. „To je můj báječný plán pro letošní jaro!“ zvolala kočka. „Prožiji románek! No, není to velkolepé?“ „No, hmm…“ odkašlala si Lili. „Do koho se hodláte zamilovat?“ „Ach, na tom přece nezáleží. Určitě se najde někdo, kdo by se mi dvořil. Koneckonců jsem obdařena jedinečnou krásou, neuvěřitelným šarmem a vynikající inteligencí.“ Lili se neubránila smíchu. Fíkovník v rohu místnosti o několik centimetrů povyrostl. Vděčil za to 6
Lili Vetroplaska_11.indd 6
06.12.22 8:35
druhé pozoruhodné schopnosti této dívky: v její blízkosti se mimořádně dařilo všem rostlinám, a když se zasmála, okamžitě začaly rychle růst nebo rozkvetly. Fíkovník už sahal skoro ke stropu – stejně jako po čase všechny pokojové květiny u Větroplachů – a brzy ho budou muset přemístit na zahradu. „Hlavní je, aby mě někdo obdivoval a přímo senzačně se mnou flirtoval!“ pokračovala Šlechtična. „Bude to prostě okouzlující! Nemyslíte?“ „Hm…“ Lili se kousla do rtu, aby se zase nerozesmála. „Ano, jistě.“ „Dobře, tak mi tedy připravte seznam možných kandidátů,“ nařídila kočka. „Já pak vaše návrhy přezkoumám.“ Lili vytřeštila oči. „Cože? Já vám mám někoho hledat?“ „Samozřejmě. Kdo jiný?“ podivila se Šlechtična. „Nikdo nezná tolik zajímavých osobností jako vy, madam. V okruhu vašich známých se určitě někdo najde, kdo by byl hoden toho, abych zvážila, zda přijmu jeho náklonnost.“ „Já…“ koktala Lili. „Víte…“ Kočka seskočila z postele. „Očekávám, že mi po snídani vyjmenujete minimálně pět nápadníků. 7
Lili Vetroplaska_11.indd 7
06.12.22 8:35
Do té doby adieu,“ pronesla ledabyle a odkráčela z místnosti. Lili se posadila na okraj postele a prohrábla si vlasy. Věděla, že když si tahle kočka něco vezme do hlavy, nikdy se od toho nenechá odradit. „Lili!“ zaslechla tiché vyštěknutí. „Proč tam tak zachmuřeně posedáváš?“ Vzápětí do ní šťouchl psí čumáček. Lili zvedla hlavu a zadívala se do milých hnědých očí. „Ach, Bonsaji…“ Přitulila se k malému bílému chundelatému psíkovi, který byl už řadu let jejím nejbližším důvěrníkem. I s ním mohla normálně mluvit lidskou řečí a on jí přesto rozuměl každé slovo. „Nic strašného se neděje. To jen Šlechtična má zase nový splín.“ „Jaký?“ zeptal se Bonsaj. „Modrý?“ Lili se usmála. „Ty nejspíš nevíš, co to slovo znamená, viď?“ „Jo, a ani netuším!“ vyštěkl pes zvesela. „Splín znamená, že jsi smutný. A když s tím chceš něco udělat, umaneš si třeba něco bláznivýho,“ vysvětlovala Lili. „Číča se chce zamilovat. A já jí mám někoho najít.“ „Tím se netrap!“ Bonsaj zavrtěl ocasem. „Číča se přece může zamilovat do mě! Jsem přece jednička!“ 8
Lili Vetroplaska_11.indd 8
06.12.22 8:35
Lili se z plna hrdla rozesmála. Vzápětí špička fíkovníku narazila do stropu. Lili vstala a prohlédla si ho. Už opravdu bylo na čase. Musí ho vynést na zahradu. Den co den ji obcházela, a tak se tam dařilo i jiným exotickým rostlinám. „Navrhnu číče, aby se zamilovala do tebe,“ oznámila Bonsajovi. „Prima!“ vyštěkl psík spokojeně. Lili se s úsměvem na tváři zvedla a vyrazila do koupelny. Když o chvíli později seběhla po schodech a vešla do jídelny, tatínek, maminka i babička už seděli u snídaně. „Dobré ráno, zlato!“ zvolal tatínek, který se jmenoval Ferdinand Větroplach. „Dobré ráno,“ odpověděla Lili a posadila se ke stolu. Tatínek k ní po stole poslal prázdnou misku od cereálií. Maminka, Regina Větroplachová, vykoukla zpoza novin a káravě pohlédla na manžela. „Žádné ranní střílečky, prosím!“ „Jistě, máš pravdu,“ souhlasil tatínek, ale po očku se na Lili ušklíbl. Pak se zarazil. „Co se stalo? Zdá se mi to, nebo si s něčím lámeš hlavu?“ „Nezdá,“ odpověděla Lili a nenápadně se ohlédla na Šlechtičnu, která ležela stočená do klubíčka na 9
Lili Vetroplaska_11.indd 9
06.12.22 8:35
pohovce. Pak rodičům a babičce vyprávěla, co si kočka zase usmyslela. „Řekni jim taky, že už jsme ten problém vyřešili,“ zaštěkal Bonsaj, který seděl vedle její židle. „Číča se prostě zabouchne do mě!“ Lili jeho slova přeložila. Kočka rázem vyskočila. „Ti, co znám, samozřejmě nepřicházejí v úvahu!“ vyjekla a rozběhla se k nim. „Pan Bonsaj mě zbožňuje už dávno. Ale já bych chtěla, aby u mých nohou ležel nějaký nový vášnivý obdivovatel!“ „Co říkala?“ dorážel Bonsaj. Kočičí a psí řeč byly dva naprosto odlišné jazyky, a proto jim Lili vždycky musela dělat prostředníka. Opatrně přeložila, co kočka řekla. Bonsaj hlasitě zalapal po dechu. „Žádnej problém! Jestli číča chce, abych se jí válel u nohou, jdu na to!“ Padl před Šlechtičnou na břicho a oddaně k ní vzhlédl. Šlechtična si ho ani nevšimla a vyskočila na stůl. Paní Větroplachové se to ani trochu nelíbilo a už chtěla něco říct, když do ní babička strčila loktem. „Jakého nápadníka si ta kočka vůbec představuje?“ zeptala se vnučky. Lili její otázku přetlumočila Šlechtičně. 10
Lili Vetroplaska_11.indd 10
06.12.22 8:35
„Ach, mám na mysli opravdového prince, který bude prostě neodolatelný!“ vyhrkla. „Musí být statný, vtipný, s chováním vybroušeným jako moje drápky poté, co jsem si je večer naostřila o kočičí strom.“ Pak si povzdechla a zdálo se, že ji ten popis hluboce dojal. „Koho chcete navrhnout, madam? Prosím, vyjmenujte mi případné uchazeče.“ Lili rychle v duchu probírala všechny kocoury v okolí. „No, byl by tady Švihák ze Zvonkové uličky, pak Šejdíř, který žije u Pečlivkových. Pak tu ještě máme Sylvestra a Polyestera, co bydlí za parkem…“ Lili se zamyslela. „Samozřejmě ještě sir Smoky z rodiny Pongů a také… jakže se jmenuje, Bonsaji?“ „Kdo?“ vyštěkl psík. „Jakže se jmenuje ten kocour ze žlutého domu, kterému říkáš Hezounek?“ „Ach, vy jistě myslíte toho chlupatého Mortimera, že?“ vložila se do rozhovoru kočka. „Přesně tak!“ „Kdepak, ten nepřipadá v úvahu!“ Kočka si nespokojeně přejela packou vousky. „Tyhle všechny znám! Chci někoho nového! Svěží vítr, spoustu pořádného rozruchu a vzrušení!“ Olízla si packu a pak prudce zvedla hlavu, jako by ji náhle něco 11
Lili Vetroplaska_11.indd 11
06.12.22 8:35
napadlo. „Ha! Kdo říká, že můj nápadník musí mít vousky?“ Oči se jí rozzářily. „No ovšem!“ Nadšeně se podívala na Lili. „Když budete tlumočit mně i mému ctitelovi, mohla bych si rozšířit obzory a poznat zcela nové tvory!“ „Chcete snad říct, že to nemusí být kocour?“ podivila se Lili. „Já přece taky nejsem kocour,“ zamlaskal Bonsaj. „Vskutku!“ Šlechtična očividně o něčem přemýšlela. „Možná bych mohla flirtovat s některým z těch kopytnatých lordů…“ „S býkem?“ zvolala Lili zmateně. „Nebo s některým z těch jednonohých opeřených sirů…“ „S plameňákem?“ „Ano, ti jsou barevně nadmíru působiví,“ uvažovala Šlechtična nahlas. „Ale jsou také vtipní a romanticky založení?“ Lili povytáhla obočí. Nikdy předtím si takovou otázku nepoložila. „Víte co?“ Kočka seskočila ze stolu. „Teď hned vyrazíme do zoologické zahrady! Jsem si jistá, že právě tam objevíme ty nejkrásnější exempláře mých případných nápadníků.“ Nadšeně se 12
Lili Vetroplaska_11.indd 12
06.12.22 8:35
Lili Vetroplaska_11.indd 13
06.12.22 8:35
rozběhla ke dveřím jídelny. „Tak pojďte přece! Budou se o mě rvát!“ Vtom vstoupil do místnosti Lukáš. Lukáš Petřík byl Liliin nejlepší kamarád. Už několik týdnů bydlel u Větroplachových, protože jeho rodiče odjeli na delší obchodní cestu do Brazílie. „Dobré ráno,“ řekl zvesela a posadil se ke stolu. Byl čerstvě osprchovaný, černé kudrny se mu ještě vlhce leskly a vypadal jako vždy úžasně. Liliin tatínek, maminka i babička takřka jednohlasně odpověděli: „Dobré ráno,“ zatímco Šlechtična znechuceně zamňoukala: „Už je zase tady!“ a Bonsaj vyštěkl: „Čau, kámo. Schválně, kdo zamlaská hlasitěji?“ Šlechtična postávala nedočkavě u dveří. „Tak kdy se konečně zvednete?“ „Já… ach, teď ne. Později!“ uklidňovala ji Lili. Zrovna se chystala strčit do úst první lžičku müsli, když jí zazvonil mobil. Jakmile si všimla, že jí volají ze zoologické zahrady, telefon nedočkavě zvedla. Uzavřela totiž s místní zoo dohodu: odpoledne po vyučování tam pracovala jako zvířecí tlumočnice a překládala ošetřovatelům, co zvířata říkají. Často jim díky ní mohli pomoct. „Dobré ráno, copak se děje?“ zeptala se. 14
Lili Vetroplaska_11.indd 14
06.12.22 8:35