John Grisham ČAS ODPOUŠTĚT Kalibr
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 3
30.09.2022 17:23:40
1
Ten domek podobný hromádce neštěstí stál na venkově, asi deset kilometrů jižně od Clantonu, u staré okresní silnice mířící odnikud nikam. Ze silnice nebyl vidět a vedla k němu štěrková příjezdová cesta, která střídavě stoupala, klesala a klikatila se tak, že se v noci světlomety přijíždějícího auta odrážely v oknech průčelí i ve skle předních dveří, jako by chtěly varovat ty uvnitř. Odlehlost domu jen umocňovala pocit, že tu každou chvíli musí dojít k nějaké tragédii. Bylo už dlouho po půlnoci a začínala neděle, když se světla konečně objevila. Zaplavila dům, vrhla zlověstné tiché stíny na stěny a pak zhasla, když auto na chvíli zmizelo pod obzorem, aby se nakonec vynořilo před domem. Lidé uvnitř měli už několik hodin spát, ale za těchto strašlivých nocí to nešlo. Josie se na pohovce v pokojíku zhluboka nadechla, odříkala rychlou modlitbu, obezřetně přistoupila k oknu a pozorovala auto. Pojede cikcak a trhaně jako obvykle, nebo je má řidič pod kontrolou? Je opilý jako takhle v noci pokaždé, nebo se dokázal držet zpátky? Josie si oblékla svůdný župánek, který měl upoutat jeho pozornost a snad i změnit jeho náladu ze vzteklé na romantickou. Neměla jej na sobě poprvé a byly doby, kdy se mu to líbilo. 7
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 7
30.09.2022 17:23:40
Auto zastavilo vedle domu a ona ho sledovala, jak vystupuje. Potácel se a klopýtal a Josie se připravovala na to, co přijde. Šla do kuchyně, kde se svítilo, a čekala. U dveří, částečně schovaná v koutě, ležela hliníková baseballová pálka, která patřila jejímu synovi. Položila ji tam před hodinou pro případ, že by snad chtěl ublížit jejím dětem. Modlila se, aby měla odvahu ji použít, ale moc tomu nevěřila. Stuart padl zvenčí na kuchyňské dveře a zalomcoval klikou, jako by byly zamčené; nebyly. Nakonec je kopancem otevřel, až narazily do lednice. Stuart byl odporný, neurvalý pijan. Jeho bledá irská pleť se pokaždé zbarvila do ruda, tváře měl fialové a oči se mu leskly žárem, který v něm zažehla whisky a který Josie vídala až příliš často. Ve čtyřiatřiceti letech byl prošedivělý, plešatěl a snažil se to zakrýt nevhodným účesem, takže mu po každém nočním tahu po hospodách kolem uší visely dlouhé prameny vlasů. V obličeji dnes neměl žádné šrámy ani modřiny, což bylo možná dobré a možná ne. Rád se v knajpách rval a po takové bouřlivé noci si obvykle olízal rány a šel rovnou spát. Pokud se nepopral, zpravidla se snažil vyvolat konflikt po návratu domů. „Jak to, že jsi vzhůru, sakra?“ zavrčel, když se za sebou snažil zavřít dveře. Josie odpověděla co nejklidněji: „Čekám na tebe, lásko. Jsi v pořádku?“ „Nepotřebuju, abys na mě čekala. Kolik je hodin, dvě ráno?“ Sladce se usmála, jako by bylo vše v nejlepším pořádku. Před týdnem se rozhodla, že si půjde lehnout a počká na něj v ložnici. Vrátil se domů pozdě, šel nahoru a vyhrožoval jejím dětem. „Kolem druhé,“ řekla tiše. „Pojďme spát.“ „Proč máš na sobě tu věc? Vypadáš jako sprostá coura. Někoho jsi tu večer měla?“ V poslední době to bylo běžné obvinění. „Samozřejmě že ne,“ ujistila ho. „Jsem jen připravená jít na kutě.“ 8
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 8
30.09.2022 17:23:40
„Jsi děvka.“ „No tak, Stu. Chce se mi spát. Pojďme do postele.“ „Kdo je to?“ zavrčel a opřel se o dveře. „Kdo je kdo? Nikdo takový není. Byla jsem tu celou noc s dětmi.“ „Jsi prolhaná mrcha, víš to?“ „Já ti nelžu, Stu. Pojďme si lehnout. Je pozdě.“ „Dneska jsem slyšel, že tu někdo před pár dny viděl auto Johna Alberta.“ „A kdo je John Albert?“ „A kdo je John Albert, ptá se ta kurvička? Však ty dobře víš, kdo je John Albert.“ Odstoupil od dveří, udělal pár kroků směrem k ní, nejistých kroků, a snažil se opřít o kuchyňskou desku. Napřáhl proti ženě ukazovák a zavrčel: „Jsi kurvička a motají se kolem tebe tvoji staří milenci. Varoval jsem tě.“ „Jsi můj jediný chlap, Stuarte, už jsem ti to říkala tisíckrát. Proč mi jednou nemůžeš věřit?“ „Protože jsi lhářka a já už jsem tě při lži nachytal. Vzpomeň si na tu kreditní kartu, ty mrcho!“ „No tak, Stu, to bylo loni a už jsme si to vysvětlili.“ Vrhl se k ní, levou rukou ji popadl za zápěstí a pravou ji tvrdě zasáhl do obličeje. Když ji otevřenou dlaní udeřil do čelisti, ozvalo se nepříjemně hlasité plesknutí masa o maso. Josie vykřikla bolestí a úlekem. Přitom si předtím slíbila, že nebude za žádnou cenu křičet, protože nahoře za zamčenými dveřmi ležely děti, poslouchaly a všechno slyšely. „Nech toho, Stu!“ zaječela, chytila se za tvář a snažila se popadnout dech. „Už žádné bití! Řekla jsem ti, že odejdu, a přísahám, že to udělám!“ Zařičel smíchy a vyštěkl: „Vážně? A kam půjdeš, ty malá couro? Zpátky do přívěsu v lesích? Budeš zas bydlet v autě?“ Přitáhl si ji za zápěstí, zkroutil jí ho, sevřel jí krk tlustým předloktím a zavrčel jí do ucha: „Nemáš se kam vrátit, ty děvko, dokonce ani do té kolonie karavanů, kde ses narodila.“ Do ucha jí prskal teplé sliny a pach zatuchlé whisky a piva. 9
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 9
30.09.2022 17:23:40
Zmítala sebou a snažila se vyprostit, ale on jí zvedl paži skoro až k rameni, jako by se jí vší silou snažil zlomit kost. Nedokázala se ovládnout a znovu vykřikla; litovala přitom své děti. „Zlomíš mi ruku, Stu! Prosím, přestaň!“ Spustil jí paži o pár centimetrů níž, ale o to pevněji ji s tiskl. A zasyčel jí do ucha: „Kam se vrtneš? Tady máš střechu nad hlavou, žrádlo na stole, pokoj pro ty svoje dva parchanty – a ty mi chceš vyhrožovat, že odejdeš? To ti vážně věřím.“ Zatnula svaly, kroutila se a pokoušela se vyprostit, ale Stuart byl silný a náladový chlap. „Zlomíš mi ruku, Stu. Prosím, pusť mě!“ Místo toho s ní znovu silně smýkl a ona vykřikla. Vykopla za sebe bosou patou a zasáhla ho do holeně, pak se otočila a levý loket mu vrazila do žeber. Na vteřinu zůstal ohromený, ale nijak mu to neublížilo. Ale aspoň se mu dokázala vytrhnout a převrhla přitom kuchyňskou židli. Další hluk, který vyděsí děti. Vrhl se na ni jako rozzuřený býk, chytil ji pod krkem, přitiskl ji ke zdi a zaryl jí nehty do hrdla. Josie nemohla křičet, nemohla polykat ani dýchat a šílený svit v jeho očích jí napovídal, že tohle je jejich poslední boj. Nadešla chvíle, kdy ji opravdu zabije. Pokusila se jej kopnout, ale netrefila se a on vmžiku vyslal tvrdý pravý hák, který ji zasáhl přímo do brady a omráčil ji. Zhroutila se na zem a dopadla s roztaženýma nohama na záda. Rozepnutý župánek jí odhalil ňadra. Stuart tam pár vteřin stál a obdivoval své dílo. „Ta mrcha mě praštila první,“ zamumlal, přistoupil k lednici a našel v ní plechovku piva. Otevřel víčko, lokl si, hřbetem ruky si otřel ústa a čekal, jestli se Josie probere, nebo ji uspal na celou noc. Nehýbala se, a tak přistoupil blíž, aby se ujistil, že dýchá. Celý život byl pouličním rváčem a znal základní pravidlo: udeř je do brady a budou nadobro v limbu. V domě bylo ticho a klid, ale on věděl, že děti jsou nahoře, schovávají se a čekají. 10
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 10
30.09.2022 17:23:40
* * * Drew byl o dva roky starší než jeho sestra Kiera, ale stejně jako většina ostatních přirozených změn i puberta se v jeho životě dostavila pozdě. Na šestnáct let byl dost malý, a to ho trápilo, zvlášť když stál vedle sestry, která se zrovna potýkala s další choulostivou růstovou vlnou. Ti dva ještě nevěděli, že mají každý jiného otce a jejich fyzický vývoj nebude nikdy synchronizovaný. Avšak bez ohledu na principy dědičnosti byli v tu chvíli k sobě připoutáni stejně pevně jako kteříkoli dva sourozenci, zatímco s hrůzou poslouchali, jak jejich matka dostává další výprask. Násilí se stupňovalo a týrání bylo stále častější. Prosili Josie, aby od něj odešla, a ona jim to slibovala, ale všichni tři věděli, že nemají kam jít. Ujišťovala je, že se to zlepší, že Stu je dobrý člověk, když zrovna nepije, a ona je odhodlaná jej milovat, aby ho z toho dostala. Neměli kde složit hlavu. Jejich posledním „domovem“ byl starý karavan zaparkovaný na dvorku u vzdáleného příbuzného, který se styděl za to, že je má na svém pozemku. Všichni tři věděli, že se u Stuarta pokouší vydržet jen proto, že ten chlap vlastní skutečný dům, dům z cihel a s plechovou střechou. Hladem netrpěli, i když na něj měli ještě stále bolestné vzpomínky, a mohli chodit do školy. Škola pro ně byla skutečným azylem, protože Stu se k ní nikdy ani nepřiblížil. Ne že by se vše obešlo bez potíží – Drew příliš neprospíval, oba trpěli nedostatkem kamarádů, nosili staré oblečení a museli stát fronty na obědy vydávané zdarma, ale ve škole byli aspoň daleko od Stua a tím pádem v bezpečí. I když byl střízlivý, což bylo naštěstí většinu času, byl to nepříjemný hajzl, který nesnášel pomyšlení, že musí obě dě ti živit. Sám žádné neměl, protože je nikdy nechtěl a také proto, že jeho dvě předchozí manželství se rozpadla nedlouho po svatbě. Byl to tyran, který pokládal svůj dům za svůj hrad. Děti v něm byly nevítanými hosty, pokud ne rovnou 11
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 11
30.09.2022 17:23:40
vetřelci, a proto musely dělat všechnu špinavou dřinu. Jelikož měl S tuart takto k dispozici pracovní síly zdarma, připravil jim nekonečný seznam domácích prací, z nichž většina měla maskovat skutečnost, že on sám je jen líný povaleč. Při sebemenším přestupku dětem nadával a vyhrožoval jim. Platil jen svoje jídlo a pivo a trval na tom, aby Josie ze své skromné výplaty financovala „jejich“ spotřebu. Ale práce v domácnosti, jídlo a zastrašování nebyly nic ve srovnání s domácím násilím. * * * Josie sotva dýchala a nehýbala se. Stál nad ní, prohlížel si její prsa a jako vždycky litoval, že nejsou větší. Sakra, i Kiera měla větší prsa. Při té myšlence se usmál a rozhodl se, že se na ně koukne. Prošel malým tmavým pokojíkem a začal stoupat po schodech, přičemž dělal co největší hluk, aby děti vyděsil. V půli cesty nahoru zavolal vysokým, opileckým, téměř hravým tónem: „Kiero, hola, Kiero…“ Dívka se ve tmě zachvěla strachem a ještě pevněji stiskla Drewovu paži. Stu se belhal dál a jeho kroky těžce duněly na dřevěném schodišti. „Kiero, hola, Kiero…“ Otevřel nezamčené dveře Drewova pokoje a zase je zabouchl. Pak stiskl kliku Kieřiných dveří, ale ty byly zamčené. „Haha, Kiero, já vím, že jsi uvnitř! Otevři.“ A vrazil do nich ramenem. Seděli spolu na konci její úzké postele a civěli ke dveřím. Byly zapřené zrezivělou kovovou hřídelí, kterou Drew našel ve stodole a použil ji jako zarážku: oba se modlili, aby nepovolila. Jeden konec tyče byl zaklíněný do dveří, druhý do kovového rámu postele. Když Stu začal lomcovat klikou, Drew a Kiera se opřeli o hřídel, tak jak si to předtím vyzkoušeli, aby zesílili tlak. Nacvičili si to a byli si téměř jisti, že dveře vydrží. Naplánovali také protiútok pro případ, že by se rozletěly. 12
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 12
30.09.2022 17:23:40
Kiera měla popadnout starou tenisovou raketu a Drew vytáhnout z kapsy malou nádobku s pepřovým sprejem a stisknout ventilek. Sprej dětem kdysi koupila Josie, jen tak pro jistotu. Stu je nejspíš zase zmlátí, ale aspoň nekapitulují bez boje. Dveře mohl vykopnout velmi snadno. Udělal to už před měsícem a pak rozpoutal peklo, když ho nové stály sto dolarů. Nejdřív trval na tom, že je má zaplatit Josie, pak chtěl peníze od dětí, ale nakonec přestal kafrat. Kiera se strachem nemohla pohnout, tiše plakala, ale současně si říkala, že tohle není obvyklé. Dřív k ní chodil do ložnice, jen když nikdo jiný nebyl doma. Neexistovali žádní svědci a on jí vyhrožoval, že pokud o tom někdy někomu řekne, zabije ji. Matku už Stu umlčel. Měl v plánu ublížit i Drewovi a vyhrožovat mu? „Kiero, hola, Kiero,“ prozpěvoval si Stu pitomě a znovu vrazil ramenem do dveří. Hlas měl teď o něco tišší, jako by snad postupně rezignoval. Obě děti tlačily na kovovou hřídel a čekaly, kdy Stu vybuchne, ale on mlčel. Pak se vzdálil a jeho kroky na schodech slábly. Všude se rozhostilo ticho. Ani matka nevydala hlásku, což byla katastrofa. Ležela dole buď mrtvá, nebo v bezvědomí, protože jinak by Stu po schodech nevylezl, leda za cenu ošklivé bitky. Kdyby ještě jednou ublížil dětem, Josie by mu ve spánku vyškrábala oči. * * * Vteřiny a minuty se vlekly. Kiera přestala plakat a obě děti seděly na kraji postele a čekaly na cokoli: na hluk, na něčí hlas, na bouchnutí dveří. Ale nic se neozvalo. Konečně Drew zašeptal: „Musíme něco podniknout.“ Kiera zkameněla a nedokázala odpovědět. „Půjdu se podívat na mámu,“ pokračoval „Ty zůstaň tady a zamkni dveře. Jasné?“ „Nechoď pryč.“ 13
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 13
30.09.2022 17:23:40
„Musím. Mámě se něco stalo, jinak by už byla tady nahoře. Určitě je zraněná. Nehni se odtud a nech dveře zamčené.“ Odsunul hřídel a tiše otevřel. Vyhlédl dolů na schody, ale neviděl nic než tmu a slabou záři světla z verandy. Kiera ho pozorovala a zavřela za ním. Udělal první krok dolů, v ruce svíral plechovku s pepřovým sprejem a přemýšlel, jak krásné by bylo chrstnout té svini do ksichtu oblak jedovaté látky, vypálit mu oči a možná ho dočista oslepit. Kráčel pomalu, krok za krokem, naprosto nehlučně. V pokojíku se zastavil a bez hnutí naslouchal. Ze Stuovy ložnice na konci krátké chodby se ozval vzdálený zvuk. Drew ještě chvíli čekal a doufal, že Stu možná uložil Josie do postele, když už ji předtím zfackoval. V kuchyni se svítilo. Nahlédl za dveře a uviděl její nehybná bosá chodidla a pak nohy. Vrhl se na kolena a odplazil se k ní pod stůl. Neurvale ji zatahal za ruku, aniž přitom promluvil. Jakýkoli zvuk by mohl přilákat Stua. Všiml si jejích obnažených ňader, ale byl příliš vyděšený, než aby se cítil trapně. Znovu s ní zatřásl a sykl: „Mami, mami, probuď se!“ Ale odpovědi se nedočkal. Levou stranu obličeje měla zarudlou a oteklou a byl si jistý, že nedýchá. Otřel si oči, couvl a odplazil se zpět na chodbu. Na jejím konci zely dokořán dveře Stuovy ložnice, lampa na stole tlumeně svítila, a když Drew zaostřil, uviděl pár vysokých bot visících z postele. Stuových nejmilejších bot z hadí kůže s úzkou špičkou. Drew vstal a rychle vstoupil do místnosti. Stuart Kofer se rozvaloval na posteli s rukama rozhozenýma nad hlavou a zcela oblečený. Už zase o sobě nevěděl. Zatímco jej Drew probodával pohledem plným nezkrotné nenávisti, ten chlap začal skutečně chrápat. Drew vyběhl zpátky po schodech, a když sestra otevřela dveře, vykřikl: „Je mrtvá, Kiero, máma je mrtvá! Stu ji zabil. Leží na podlaze v kuchyni a nedýchá.“ Kiera ucouvla, vykřikla a vrhla se bratrovi do náruče. V slzách sestoupili po schodech do kuchyně, poklekli u matky a zvedli jí hlavu. Kiera plakala a šeptala: „Probuď se, mami! Prosím, probuď se!“ 14
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 14
30.09.2022 17:23:40
Drew uchopil Josie jemně za levé zápěstí a snažil se jí nahmatat pulz, i když si nebyl jistý, zda to dělá správně. Necítil nic. „Musíme zavolat záchranku,“ řekl. „Kde je on?“ zeptala se a rozhlédla se. „V posteli, spí. Myslím, že se úplně odrovnal.“ „Budu držet mámu. Ty jdi volat.“ Drew odešel do pokojíku, rozsvítil světlo, zvedl telefon a vytočil číslo 911. Po mnoha zazvoněních se konečně ozvala dispečerka. „Tísňová linka. Jaký máte problém?“ „Stuart Kofer zabil moji matku. Je mrtvá.“ „Chlapče, jak se jmenuješ?“ „Drew Gamble. Moje matka je Josie. Je mrtvá.“ „A kde bydlíš?“ „V domě Stuarta Kofera na Bart Road. Bart Road 1414. Pošlete nám sem prosím někoho.“ „Pošlu, pošlu. Už jsou na cestě. Říkáš, že je mrtvá. Jak to víš?“ „Protože nedýchá. Protože ji Stuart zase zbil, jako vždycky.“ „Ten Stuart Kofer je pořád v domě?“ „Jo, je to jeho dům a my tu jen bydlíme. Zase přišel opilý a matku zmlátil. Zavraždil ji. Slyšeli jsme to.“ „Kde je teď?“ „V posteli. Zpitý do bezvědomí. Prosím, pospěšte si.“ „Zůstaň na lince, ano?“ „Ne. Jdu se podívat na mámu.“ Zavěsil a strhl z pohovky deku. Kiera měla matčinu tvář na klíně, jemně ji hladila po vlasech, vzlykala a stále opakovala: „No tak, mami, prosím, probuď se. Prosím, probuď se. Neopouštěj nás, mami.“ Drew přikryl matku dekou a posadil se jí k nohám. Zavřel oči, prsty si promnul nos a snažil se modlit. V domě byl klid, naprosté ticho; rušilo ho jen Kieřino fňukání a prosby směrované k matce. Minuty ubíhaly a Drew si přál, aby i on konečně přestal plakat a udělal něco, co by 15
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 15
30.09.2022 17:23:41
je ochránilo. Stuart tam vzadu možná spal, ale mohl se taky probudit, a jestli je přistihne tady dole, rozzuří se a zmlátí je. Tak to chodilo pořád dokola: opil se, vztekal se, vyhrožoval, fackoval, odpadl, znovu přišel k sobě a celé si to zopa koval. Vtom Stu zachrčel, vydal opilecký zvuk a Drew se polekal, že se probudí ze své opice. „Kiero, buď zticha!“ okřikl sestru, ale ona jej nevnímala. Byla v transu, stále matku hladila a po tvářích jí stékaly slzy. Drew se pomalu vyplazil z kuchyně. Na chodbě se přikrčil a po špičkách se vrátil do ložnice: Stuart se mezitím ani nepohnul. Boty stále visely z postele, tlusté tělo se válelo na přikrývce. Ústa měl otevřená dokořán, že by mu do nich mohly létat mouchy. Drew na něj civěl s nenávistí, která ho téměř zbavovala rozumu. Ten surovec po měsících úsilí nakonec zabil jejich matku a příště určitě zabije i je. A nikdo ho kvůli tomu nebude popotahovat, protože Stuart měl konexe a znal se s důležitými lidmi, jak se často chlubil. Oni pro něj nebyli nic než bílá chátra, bezdomovci z přívěsu, kdežto Stuart měl vliv, protože vlastnil pozemek a nosil odznak. Drew o krok ustoupil a ohlédl se do chodby; když viděl, že matka stále leží na podlaze, sestra jí podepírá hlavu a tiše bolestně sténá, zcela odtržená od okolního světa, přešel do rohu ložnice k malému stolku na Stuartově straně postele. Tady Stu uchovával pistoli, tlustý černý opasek, pouzdro a odznak ve tvaru hvězdy. Drew vytáhl zbraň z pouzdra a znovu si uvědomil, jak je těžká. Devítimilimetrový glock, jaký používali všichni zástupci šerifa. Bylo proti pravidlům, aby s ní manipuloval civilista. Stu se o nějaká hloupá pravidla nestaral, a tak jednoho dne, celkem nedávno, když byl zrovna střízlivý a měl vzácně dobrou náladu, vzal Drewa na pastvinu za domem, aby mu předvedl, jak se se zbraní zachází a jak se z ní střílí. Na rozdíl od Drewa vyrůstal Stu obklopený zbraněmi a z chlapce si pro jeho neznalost utahoval. Chlubil se, že svého prvního jelena střelil v osmi letech. 16
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 16
30.09.2022 17:23:41
Drew tehdy vystřelil třikrát, žalostně minul lukostřelecký terč a zpětný ráz pistole i hluk výstřelu jej vyděsily. Stu se mu za jeho bázlivost vysmál a pak vypálil šest rychlých ran přímo do černého. * * * Drew držel zbraň v pravici a prohlížel si ji. Věděl, že je nabitá, protože Stu měl své zbraně vždycky připravené k střelbě. Ve skříni byla přihrádka nacpaná puškami a brokovnicemi a i ony byly všechny nabité. V dálce sténala a vzlykala Kiera, před ním chrápal Stu, brzy sem vtrhne policie a nakonec udělají stejně málo jako předtím. Nic. Nic, co by Drewa a Kieru ochránilo, ani teď, když jejich matka ležela mrtvá v kuchyni na podlaze. Zavraždil ji Stuart Kofer, a ten bude lhát a policie mu uvěří. Bez matky budou Drew a jeho sestra čelit ještě temnější budoucnosti. Vyšel z pokoje s glockem v ruce a pomalu došel do kuchyně, kde se mezitím nic nezměnilo. Zeptal se Kiery, jestli matka dýchá, ale neodpověděla mu a jen dál kvílela. Vydal se do pokojíku a vyhlédl z okna do tmy. Pokud kdy měl otce, nepoznal ho, a znovu se ptal sám sebe, kam se poděla hlava rodiny. Kde byl vůdce, moudrý muž, který by radil a chránil? On ani Kiera nikdy nepoznali jistotu dvou stabilních rodičů. Při pobytu v pěstounské péči potkali jiné otce, seznámili se s kurátory péče o mladistvé, kteří se jim snažili pomoci, ale nikdy nezažili laskavou náruč muže, jemuž by mohli důvěřovat. Zodpovědnost zůstala na Drewovi, na tom starším z nich. Teď, když už neměli matku, mu nezbylo než se postavit na vlastní nohy a stát se mužem. On a nikdo jiný je musel ochránit před vleklou noční můrou. Vyděsil ho nějaký hluk. Z ložnice se ozvalo zasténání, zachroptění nebo podobný zvuk, zaskřípala pružina a matrace zavrzala, jako by se Stu pohnul a znovu se probouzel. 17
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 17
30.09.2022 17:23:41
Drew a Kiera už to nedokázali snášet. Nadešla ta chvíle, jejich jediná šance na přežití byla na dosah ruky a Drew musel jednat. Vrátil se do ložnice a zabodl zrak do Stua, který stále ležel na zádech a svět pro něj neexistoval, ale kupodivu měl teď jednu botu vyzutou; ležela na podlaze. Nezasloužil si žít. Drew pomalu zavřel dveře, jako by nechtěl, aby s tím měla Kiera cokoli společného. Jak těžké to bude? Drew sevřel pistoli oběma rukama. Zadržel dech a sklonil zbraň, až se ústí hlavně ocitlo dva centimetry od Stuova levého spánku. Pak zavřel oči a stiskl spoušť.
2
Kiera ani nevzhlédla. Jen pohladila matku po vlasech a zeptala se: „Co jsi udělal?“ „Zabil jsem ho,“ odpověděl Drew věcně. Jeho hlas zněl bezvýrazně, nebyl v něm strach ani lítost. „Zastřelil jsem ho.“ Přikývla a už nic neřekla. Šel do pokojíku a znovu vyhlédl z předního okna. Kde jsou červené a modré majáky? Kde je zásahová jednotka? Zavoláte jim, nahlásíte, že vám bestie zabila mámu, a nikdo se neráčí objevit? Rozsvítil lampu a podíval se na hodiny. Dvě čtyřicet sedm. Navždy si bude pamatovat přesný okamžik, kdy zastřelil Stuarta Kofera. Ochablé ruce se mu třásly, v uších mu zvonilo, ale teď ve 2:47 vůbec nelitoval, že zabil muže, který mu umlátil matku. Vrátil se do ložnice a rozsvítil nástropní světlo. Pistole ležela vedle Stuovy hlavy, která měla v levém spánku ošklivý malý otvor. Stu se stále díval do stropu a teď už měl oči otevřené. Na prostěradle se v oblouku šířil pruh jasně rudé krve. Drew se vrátil do kuchyně, kde se stále nic nezměnilo. Došel do pokojíku, rozsvítil další lampu, otevřel vstupní dveře a posadil se do Stuova křesla. Stu by dostal záchvat, kdyby přistihl někoho jiného, jak sedí na jeho trůnu. Křeslo smrdělo jako on – po cigaretovém kouři, zaschlém potu, staré kůži, 18
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 18
30.09.2022 17:23:41
whisky a pivu. Po několika minutách se křeslo Drewovi zhnusilo. Přitáhl si k oknu židličku a čekal, až se venku rozzáří majáky. První auto je mělo modré; zběsile blikaly a vířily, a když překonaly poslední stoupání příjezdové cesty, přepadl Drewa strach a začalo se mu špatně dýchat. Jeli si pro něj. Odvezou ho v poutech na zadním sedadle hlídkového vozu šerifova pomocníka a on s tím nic nenadělá. Druhým vozidlem byla sanitka s červenými majáky a třetím další policejní vůz. Jakmile se zjistilo, že oběti jsou dvě a ne jen jedna, přijela narychlo ještě jedna sanitka a po ní další strážci zákona. Zdravotníci nahmatali u Josie pulz, rychle ji naložili na nosítka a odvezli do nemocnice. Drewa a Kieru izolovali šerifovi lidé v pokojíku a zakázali jim odcházet. Kam by taky šli? V domě svítila všechna světla a v každé místnosti byli policisté. Šerif Ozzie Walls přijel sám. Před domem ho přivítal Moss Junior Tatum, jeho bezprostřední zástupce, a oznámil mu: „Vypadá to, že Kofer přišel domů pozdě, pohádali se, on jí dal pár facek a pak odpadl na posteli. Ten kluk vzal pistoli a střelil ho jednou ranou do hlavy. Okamžitá smrt.“ „Mluvil jsi s tím klukem?“ „Jo. Drew Gamble, šestnáct let, syn Koferovy přítelkyně. Moc toho nenamluvil. Myslím, že je v šoku. Jeho sestra se jmenuje Kiera, čtrnáct let; říkala, že tady žijou asi rok a Kofer je násilník, pořád bije jejich mámu.“ „Takže Kofer je mrtvej?“ zeptal se nevěřícně Ozzie. „Stuart Kofer je mrtvý, šerife.“ Ozzie znechuceně a ohromeně zavrtěl hlavou a přešel ke vstupním dveřím, které byly dokořán. Uvnitř se zastavil a pohlédl na Drewa a Kieru, kteří seděli vedle sebe na pohovce, oba zírali do země a snažili se nevnímat okolní zmatek. Ozzie chtěl něco říct, ale nechal to plavat. Následoval Tatuma do ložnice, kde zatím nikdo na nic nesahal. Pistole ležela na 19
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 19
30.09.2022 17:23:41
prostěradle čtvrt metru od Koferovy hlavy a uprostřed postele bylo široké krvavé kolo. V místech, kde střela na druhé straně lebky vylétla, vyrazila kus kosti a rozstříkla krev i mozek po prostěradlech, polštářích, čelu postele i po stěně za ním. Ozzie měl pod sebou čtrnáct policistů – pomocníků šerifa na plný úvazek. Teď už jen třináct. Dalších sedm na částečný úvazek, plus větší počet dobrovolníků, než mu bylo milé. Šerifem okresu Ford byl sedm let, od roku 1983, kdy si ho občané zvolili v historickém hlasování. Historickém proto, že byl v té době jediným černošským šerifem v Mississippi a vůbec prvním z převážně bělošského okresu. Za celých sedm let neztratil jediného muže. Při střelbě v soudní budově, za niž šel v roce 1985 před soud Carl Lee Hailey, sice přišel DeWayne Looney o nohu, ale u policie sloužil dál. Tohle byl v celé své hrůze první případ. Stuart Kofer, jeden z jeho nejlepších a určitě nejneohroženějších lidí, tu ležel jako špalek a z jeho mrtvoly dál unikaly tělesné tekutiny. Ozzie smekl klobouk, rychle se pomodlil a o krok ucouvl. Pak promluvil, aniž by spustil oči z Kofera: „Vražda strážce zákona. Zavolejte hochy od státní policie, ať to vyšetří. Na nic nesahejte.“ Pak pohlédl na Tatuma a zeptal se: „Mluvil jsi s těmi dětmi?“ „Mluvil.“ „Stejná písnička?“ „Ano, šerife. Ten kluk mluvit nebude. Jeho sestra tvrdí, že ho zastřelil. Myslel si, že jejich matka je mrtvá.“ Ozzie přikývl a zamyslel se nad situací. „Už těm dětem neklaďte žádné otázky, žádný další výslech. Všechno, co od této chvíle uděláme, budou rozpitvávat právníci. Děti odvezeme k nám, ale nikomu ani slovo. Vlastně víš co – nalož je do mého auta.“ „Pouta?“ „Jistě. Pro toho kluka. Mají tady někde v okolí rodinu?“ Pomocník šerifa Mick Swayze si odkašlal. „Myslím, že ne, Ozzie. Kofera jsem znal docela dobře, s tou holkou žil 20
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 20
30.09.2022 17:23:41
a tvrdil o ní, že má drsnou minulost. Jeden rozvod, možná dva. Nejsem si jistej, odkud je, ale říkal, že není odsud. Před pár týdny jsem sem přijel kvůli výtržnictví, ale trestní oznámení nakonec nepodala.“ „Dobře. Nějak to vyřešíme. Vezmu děti k nám. Mossi, ty pojedeš se mnou. Micku, ty zůstaň tady.“ Drew na vyzvání vstal a napřáhl ruce. Tatum mu je opatrně spoutal před tělem želízky a vyvedl ho z domu k šerifovu autu. Kiera je následovala a utírala si slzy. Na svahu blikalo snad tisíc světel, bylo to bláznivé. Rozneslo se, že tu přišel o život policista, a všichni strážci zákona v okrese, co právě nebyli ve službě, se přijeli podívat. * * * Ozzie se vyhnul ostatním hlídkovým autům i sanitkám a prokličkoval po příjezdové cestě na okresní silnici. Zapnul modré majáky a přidal plyn. „Pane, můžeme navštívit matku?“ zeptal se Drew. Ozzie se podíval na Tatuma a požádal jej: „Zapni si diktafon.“ Tatum vytáhl z kapsy malý kazetový magnetofon a zapnul jej. „Takže,“ pokračoval Ozzie, „odteď nahráváme všechno, co kdo řekne. Hovoří šerif Ozzie Walls. Dnes je dvacátého pátého března devatenáct set devadesát, tři hodiny padesát jedna ráno, a já jedu do věznice okresu Ford se svým pomocníkem Mossem Juniorem Tatumem na předním sedadle. Na zadním sedadle máme… jak se jmenuješ celým jménem, synku?“ „Drew Allen Gamble.“ „Věk?“ „Šestnáct.“ „A tvoje jméno, slečno?“ „Kiera Gale Gambleová, čtrnáct let.“ „Ještě jméno vaší matky?“ 21
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 21
30.09.2022 17:23:41
„Josie Gambleová. Je jí dvaatřicet.“ „Fajn. Radím ti, abyste neříkali nic o tom, co se včera večer stalo. Počkej, až ti přidělí právníka. Rozumíš?“ „Ano, pane.“ „Ptal ses na svou matku, že?“ „Ano, pane. Žije?“ Ozzie pohlédl na Tatuma, který pokrčil rameny a do diktafonu prohlásil: „Pokud víme, je Josie Gambleová naživu. Z místa činu ji odvezla sanitka a pravděpodobně už je v nemocnici.“ „Můžeme se za ní jet podívat?“ zeptal se Drew. „Ne, teď ne,“ odpověděl Ozzie. Chvíli jeli mlčky a pak Ozzie poznamenal směrem k diktafonu: „Ty jsi byl na místě první, že?“ „Ano,“ přisvědčil Tatum. „A zeptal ses těch dvou děcek, co se stalo?“ „Zeptal. Ten kluk, Drew, neřekl nic. Tak jsem se zeptal jeho sestry Kiery, jestli něco neví, a ona na to, že její bratr zastřelil Kofera. V tu chvíli jsem se přestal vyptávat. Bylo mi jasné, jak se to seběhlo.“ Rádio kvílelo: zdálo se, že i teď v noci je celý okres na nohou. Ozzie ztlumil hlasitost a sám se odmlčel. Držel nohu na plynu a velký hnědý ford se řítil po středové čáře okresní silnice. Všichni náhodní pobudové prchali na chodník. Kofera přijal do služby před čtyřmi lety, poté co se Stuart vrátil do okresu Ford po předčasně ukončené kariéře u armády. Podařilo se mu ucházejícím způsobem vysvětlit, proč ho propustili do civilu: prý šlo jen o formality, nedorozumění a tak dále. Ozzie mu dal uniformu, přijal ho na šestiměsíční zkušební dobu a poslal ho na akademii v Jacksonu, kde Stuart exceloval. Ve službě si vedl bezvadně a stal se ihned legendou, když sám zneškodnil tři drogové dealery z Memphisu, kteří zabloudili ve venkovské oblasti okresu Ford. Mimo službu to bylo něco jiného. Ozzie mu musel nejmíň dvakrát řádně umýt hlavu, když na něj přišlo hlášení, že 22
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 22
30.09.2022 17:23:41
se opil a dělal výtržnosti. Stuart se pokaždé se slzami v očích omluvil, slíbil, že se polepší, a přísahal věrnost Ozziemu i celému sboru. A dokázal být neuvěřitelně loajální. S problémovými policisty neměl Ozzie trpělivost a pitomci u něj moc dlouho nevydrželi. Ale Kofer patřil k těm oblíbenějším z jeho mužů a rád se účastnil dobrovolných akcí ve školách a občanských sdruženích. Díky armádě poznal kus světa, takže mezi svými spíše venkovsky prostšími kolegy, z nichž většina sotva kdy vyjela za hranice státu, vypadal jako rarita. Na veřejnosti působil nejlepším dojmem coby družný policista, který měl vždy v zásobě úsměv a žert, pamatoval si každého jménem a s oblibou se procházel po Lowtownu, barevné čtvrti města, pěšky, beze zbraně a vždy se zásobou bonbónů pro děti. V soukromém životě měl problémy, ale jeho parťáci – skuteční bratři v uniformě – se je snažili před Ozziem ututlat. Tatum a Swayze i většina ostatních kolegů věděli leccos o Stuartových temných stránkách, bylo však jednodušší si jich nevšímat a doufat v zázrak, totiž v to, že Stu nikomu vážně neublíží. Ozzie se znovu podíval do zrcátka a ve tmě si prohlížel Drewa. Chlapec měl hlavu skloněnou, oči zavřené a ani nehlesl. Ozzie si ani při svém úžasu a naštvání nedokázal představit, že by tenhle klučina vraždil. Drobný, menší než jeho sestra, bledý, tichý, očividně na dně – člověk by si řekl, že má před sebou zakřiknuté dvanáctileté dítě. * * * Řítili se temnými ulicemi Clantonu a za chvíli prudce zabrzdili před vězením, dva bloky od náměstí. Před hlavním vchodem věznice stál jeden ze šerifových lidí s nějakým člověkem držícím fotoaparát. „Sakra,“ zaklel Ozzie, „to je Dumas Lee, že jo?“ „Bohužel ano,“ přisvědčil Tatum. „Asi už se to rozkřiklo. Dneska má policejní vysílačku každej.“ 23
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 23
30.09.2022 17:23:41
„Zůstaňte všichni v autě.“ Ozzie vystoupil, zabouchl dveře, vyrazil přímo k reportérovi a už z dálky vrtěl hlavou. „Nic se nedovíte, Dumasi,“ řekl ostře. „V případu je zapletený nezletilý a vy nedostanete ani jméno, ani fotku. Padejte odsud.“ Dumas Lee byl jedním ze dvou reportérů deníku Ford County Times a Ozzieho dobře znal. „Můžete potvrdit, že došlo k vraždě policisty?“ „Nic nepotvrzuju. Máte deset vteřin na to, abyste odsud vypadl, než vám nasadím pouta a odtáhnu vás dovnitř. Pakujte se!“ Reportér se odplížil a brzy zmizel ve tmě. Ozzie ho pozoroval, pak s Tatumem vysadili obě děti a odvedli je dovnitř. „Chcete je zúřadovat?“ zeptal se dozorce. „Ne, to uděláme později. Teď je jenom dáme do cely pro mladistvé.“ S Tatumem v těsném závěsu prošli Drew a Kiera dvířky v bariéře z mříží a byli eskortováni úzkou chodbou k silným kovovým dveřím s úzkým průzorem. Dozorce jim otevřel a oni vstoupili do prázdné místnosti. Byly tam dvě patrové palandy a v rohu špinavá skříňka. „Sundej mu pouta,“ nařídil Ozzie. Tatum je Drewovi sundal a ten si okamžitě začal třít zápěstí. „Několik hodin zůstaneš tady,“ oznámil mu Ozzie. „Chci vidět svou matku,“ řekl Drew důrazněji, než by Ozzie čekal. „Synku, nejsi v pozici, abys mohl něco požadovat. Zatkli jsme tě pro vraždu příslušníka policejního sboru.“ „Zabil mi mámu.“ „Tvoje matka naštěstí žije. Teď zajedu do nemocnice a zjistím, jak na tom je. Až se vrátím, řeknu ti, co jsem se dověděl. Víc pro tebe udělat nemůžu.“ „Proč jsem ve vězení já?“ zeptala se Kiera. „Nic jsem neudělala.“ „Já vím. Jsi ve vězení kvůli vlastní bezpečnosti a dlouho tu nezůstaneš. Jestli tě za pár hodin propustíme, kam půjdeš?“ 24
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 24
30.09.2022 17:23:41
Kiera se podívala na Drewa a bylo jasné, že ani jeden z nich nemá tušení. „Máte někde v okolí nějaké příbuzné?“ naléhal Ozzie. „Tety, strýce, prarodiče? Prostě někoho?“ Oba zaváhali a pak pomalu zavrtěli hlavou: ne. „Dobře. Ty jsi Kiera, že?“ „Ano, pane.“ „Kdybys teď měla někomu zavolat, aby pro tebe přijel, kdo by to byl?“ Sklopila hlavu a pohodila hlavou. „Našemu kazateli, bratru Charlesovi.“ „Jakému Charlesovi?“ „Charlesovi McGarrymu z Pine Grove.“ Ozzie si myslel, že zná všechny kazatele v okolí, ale možná některého přehlédl. Upřímně řečeno, v okrese se nacházely tři stovky kostelů. Většina z nich patřila malým sborům roztroušeným po venkově, které byly pověstné tím, že se hádaly, štěpily a opouštěly své pastýře. Bylo nemožné mít o nich přehled. Ozzie se podíval na Tatuma. „Tak toho neznám.“ „Já jo. Dobrej chlap.“ „Zavolej mu, vzbuď ho a řekni mu, ať sem přijede.“ Změřil si obě děti a dodal: „Necháme vás tady, kde jste v bezpečí. Přinesou vám svačinu a pití. Chovejte se tu jako doma. Já jedu do nemocnice.“ Nadechl se a podíval se na ně pokud možno bez soucitu. Jeho hlavní starostí teď byl mrtvý policista a tady seděl jeho vrah. Přesto vypadali oba tak ztracení a zbědovaní, že bylo těžké prahnout po pomstě. Kiera k Ozziemu pozvedla vlhké oči a zeptala se: „Pane, je opravdu mrtvý?“ „Opravdu je.“ „Je mi to líto, ale matku hodně bil a šel i po nás.“ Ozzie zvedl obě ruce a řekl: „Nebudeme to teď řešit. Zavoláme sem právníka, aby si s vámi promluvil, děcka, a vy mu můžete říct, co chcete. Zatím o tom ale mlčte.“ „Ano, pane.“ 25
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 25
30.09.2022 17:23:41
Ozzie a Tatum vyšli z cely a zabouchli za sebou dveře. Vězeňský dozorce u vchodu položil telefon a oznámil jim: „Šerife, volal Earl Kofer – prý se právě dozvěděl, že zabili jeho syna Stuarta. Vážně ho to vzalo. Tvrdil jsem, že o ničem nevím, ale musíte mu zavolat.“ Ozzie tiše zaklel a zamumlal: „Právě se na to chystám. Ale teď musím do nemocnice. Ty to zvládneš, ne?“ „Ne,“ ujistil jej Tatum. „Ale jasně že zvládneš. Poskytni mu pár informací a pověz mu, že mu pak zavolám já.“ „Nemáš zač.“ „Jasně.“ Ozzie vyrazil hlavním vchodem ven a odjel. * * * Bylo skoro pět hodin ráno, když Ozzie vjel na prázdné parkoviště u nemocnice. Zaparkoval poblíž pohotovosti, pospíchal dovnitř a málem vrazil do Dumase Leeho, který šel krok před ním. „Bez komentáře, Dumasi, a už mě serete.“ „Je to moje práce, šerife. Jen hledám pravdu.“ „Já pravdu neznám.“ „Je ta žena mrtvá?“ „Nejsem doktor. A teď mě nechte na pokoji.“ Ozzie stiskl tlačítko výtahu a zanechal reportéra v hale. Ve druhém patře už čekali dva šerifovi pomocníci, kteří svého šéfa doprovodili ke stolu, kde na ně čekal mladý lékař. Ozzie se ujal představování a všichni přikývli, aniž by si podali ruce. „Co nám povíte?“ zeptal se šerif lékaře. Doktor ani nenahlédl do karty „Je v bezvědomí, ale ve stabilizovaném stavu. Má roztříštěnou levou čelist a brzy musí podstoupit operaci, aby ji dali zase do pořádku, ale není to urgentní. Vypadá to, že jednoduše dostala ránu do čelisti nebo do brady, a ta ji omráčila.“ „Nějaká další zranění?“ 26
Cas_odpoustet_11_(imprimatur).indd 26
30.09.2022 17:23:41