0043617

Barvy krasy 3_Sophiin triumf_001 az 003.qxp_Sestava 1 22.03.2023 10:47 Stránka 3

1. kapitola Červenec 1934

Tikání hodin mě uspávalo. V této fádní, bíle vymalované místnosti, kde kromě několika hnědých laviček nebyl žádný jiný nábytek, jsem byla jediná čekající. Znuděně jsem si hrála se starou mincí, kterou mi daroval Darren při jednom z našich prvních výletů a kterou jsem nosila na stříbrném řetízku. Když jsem ucítila kov na pokožce, vzpomněla jsem si na ostrov, který byl kdysi domovem kapitána pirátů, a zatoužila po vůni mořského vánku a křiku racků. Tady v nemocnici byl ale jen pach dezinfekčních prostředků, vzdálené kroky a občasné bouchnutí dveří. Můj pohled bezcílně putoval po místnosti. Noviny na lavici u okna byly ze včerejška. Článek v nich jsem znala, protože Darren měl ten list předplacený. Na jedné ze stěn visel malý obrázek s vyobrazením plachetnice. Prohlížela jsem si ho v uplynulých dnech tak často, že jsem znala každý tah štětce zpaměti. Nakonec jsem pohlédla k oknu. Dešťová přeháňka proměnila prach na skle v tmavé šmouhy. Sluneční svit se právě pokoušel prodrat horou mraků. Viděla jsem už oknem nemocnice hezčí věci. Lůžkový trakt naproti byl šedivý a deprimující. Z fasády se odlupovaly velké cáry barvy. Požární žebřík, který se tu nacházel skoro na každé vyšší budově, byl zrezivělý. V Paříži byla aspoň zahrada, jež je v tomto ročním období v plném květu. Každý den, kdy jsem tady seděla, jsem nejméně jednou pomyslela na HÔpital Lariboisière. Pravděpodobně proto, že mě tam navštěvovala Henny. Nikdy by mě nenapadlo, že se naše pozice jednou obrátí. Henny byla vždy ta silná, která si dokázala poradit ve všech situacích. Měla 5

SOPHIIN TRIUMF.indd 5

7.3.23 9:55

v Paříži okamžitě úspěch, našla si milence a stoupala vzhůru, zatímco já byla chudá jako kostelní myš, která mohla být ráda, že ji přítelkyně ­podporuje. Ležela už dva týdny tady, zchudlá, nemocná žena, daleko od svého domova, která se zhroutila v chodbě před Darrenovým bytem. Jak snadno jsem mohla být na jejím místě, když se mě otec zřekl. Kdyby nebylo Henny, kdyby mě nevzala k sobě do svého berlínského bytu, možná bych někde bídně zemřela. Teď je na mně, abych jí ­pomohla. „Miss Krohnová?“ vytrhl mě nějaký hlas ze zamyšlení. Byl hluboký a uklidňující, přesně ten správný, aby zbavil pacienty strachu. Pomalu jsem se otočila k bíle oblečené postavě, která stála ve dveřích. „Ano, pane doktore?“ Řekl mi při našem prvním setkání své jméno, vypadlo mi však. „Vaše přítelkyně je vzhůru. Jestli chcete, můžete jít za ní.“ „Mockrát děkuju.“ Vstala jsem a sáhla po své kabelce. V modrém kostýmu a barevně sladěných lodičkách jsem vypadala jako obchodnice. Při svých návštěvách jsem zjistila, že se ke mně personál chová zdvořileji, když jsem formálně oblečená. Připojila jsem se k lékaři a opustila čekárnu. Higgins, vzpomněla jsem si, když jsme prošli dveřmi oddělení. Muž, kterého jsem následovala, se jmenuje doktor Higgins. Vystřídal doktora Millera a zodpovídal od začátku tohoto týdne za Henny. Světlé hlasy měl husté a pěstěné, tmavé kruhy pod modrýma očima ale vyprávěly o namáhavosti jeho práce, dlouhých hodinách u nemoc­ ničních postelí a setkáních se zoufalými pacienty a jejich rodinnými příslušníky. Před dveřmi Hennyina pokoje jsme se zastavili. Měla štěstí, že ji umístili do dvoulůžkového pokoje. Ve skutečnosti byl vyhrazen lépe ­situovaným pacientkám, její onemocnění ale vyžadovalo určitou izolaci, navíc byly nemocniční sály obsazené. „Určitě vás potěší zpráva, že se vaší přítelkyni daří o něco lépe,“ prohlásil doktor Higgins. „Zápal plic naštěstí dál ustupuje. Stále větší obavy nám však dělá závislost pacientky na opiu. Nemůžeme jí dát žádný medicínský opiát, protože by hrozilo, že dojde k zástavě dechu. 6

SOPHIIN TRIUMF.indd 6

7.3.23 9:55

Následkem abstinence ale dochází k opakovaným záchvatům děsu a silnému pocení.“ Zírala jsem na lékaře. „Jak to bude pokračovat?“ zeptala jsem se. „Musí toho přece nechat, nemám pravdu?“ „Samozřejmě.“ Na čele lékaře se vyhloubila vráska. Krátce zápasil sám se sebou a pak odpověděl: „Snadné to nebude. Opiáty působí na mozek. Může docházet ke strachu, halucinacím a depresím. Dáváme jí uklidňující prostředky, proto nejsou symptomy tak silné. Odvykací kúru by měla bezpodmínečně provádět pod lékařským dozorem. Nejlépe na klinice. Existují sanatoria, která se zaměřují přímo na boj se závislostí. Můžu vám dát nějaké adresy. Pobyt v nich ale není zrovna levný.“ Projela mnou hrůza. A zároveň vztek na Jouella. Kdyby ji nepřivedl do styku s opiem… „To by od vás bylo velice laskavé,“ pronesla jsem a rychle potlačila myšlenky. O Hennyině milenci a nákladech na její léčbu můžu přemýšlet později. „Děkuju.“ „Okay, podívám se tedy, co mohu udělat. Předpokládám, že se uvidíme zítra.“ Přikývla jsem. „Ano, zítra. Mockrát děkuji, doktore Higginsi.“ Lékař se na mě usmál, otočil se a zmizel s vlajícím pláštěm v chodbě. Zhluboka jsem se nadechla, vyndala z kapsy malý pestrý šátek a uvázala si ho přes ústa, jak mi poradila jedna zdravotní sestra. Pak jsem zaklepala. Věděla jsem, že Henny může odpovědět jen šeptem, chvíli jsem proto čekala, než jsem stiskla kliku. Na zápach dezinfekčních prostředků jsem si už zvykla, vůně máty mě ale pokaždé překvapila. Sestry nakapaly trochu japonského mátového oleje na kapesníky a položily je Henny vedle hlavy. Mělo jí to usnadnit dýchání. Okamžitě mě to v duchu zavedlo do továrny madame Rubinsteinové, k dlouhým stolům, u nichž jsem s dalšími ženami otrhávala a přebírala byliny. Kupodivu jsem to měla v tu chvíli lépe v paměti než dobu strávenou u Miss Ardenové. Skutečnost, že farma krásy, kterou jsem vybudovala, běží beze mě, mě hodně zraňovala, takže jsem na to nechtěla myslet. 7

SOPHIIN TRIUMF.indd 7

7.3.23 9:55

„Ahoj, Henny, jak se cítíš?“ zeptala jsem se, když jsem k ní přistoupila. Poté, co se druhá pacientka odstěhovala, posunuli její postel k oknu. Vyhlídka nebyla příliš půvabná, mohla ale vidět aspoň oblohu. Henny působila pod pokrývkou křehce a zranitelně. Tváře měla bledé, rty rozpraskané a oči obklopené rudomodrými kruhy. Závislost zničila její tělo už před cestou sem. Jak mohla přečkat plavbu, bylo mně i lékařům záhadou. Když mě spatřila, usmála se. „Sophie!“ zachrčela. „Je mi hrozně, ještě ale žiju, jak vidíš.“ Zasmála se a okamžitě se rozkašlala. Třesoucíma se rukama vylovila z nočního stolku kapesník a přitiskla si ho ke rtům. Jako vždy jsem s pocitem bezmoci odstoupila od postele. Naučila jsem se, že mi nezbývá než čekat, až záchvat přejde. Rvalo mi srdce ji tak vidět. Dřív sršela radostí ze života, teď ale nebyla ta zářivá mladá žena k poznání. Nejraději bych si ji přitáhla do náruče, lékaři mě ale od objetí zrazovali. Po chvíli se uklidnila a vyčerpaně se opřela. Přisunula jsem si židli, zachovala ale odstup. „Vzpomínáš si, když byla ve městě španělská chřipka?“ zasípala a pomalu odstranila kapesník z obličeje. „Bylo to stejné.“ „Ty nemáš chřipku,“ namítla jsem. „Navíc doktor Miller tvrdí, že tvá choroba přestane být po nějakém čase nakažlivá. A mám přece ­zakrytá ústa.“ Když byla tehdy v Berlíně nákaza, pouštěly nás matky z domu taky jen s uvázaným šátkem. Slyšely jsme sousedky vyprávět, že to tu či onu rodinu postihlo, a venku jsme viděly, jak lidé nastupují do tramvají se zakrytými ústy. Učitelé o tom mluvili ve škole a občas jsem tajně poslouchala rodiče, když se bavili o zemřelých. „Nechci, abys onemocněla,“ řekla Henny. „Neonemocním, slibuju.“ Chvilku jsme mlčely. Viděla jsem, jak se Henny snaží sebrat síly. „Víš něco o svých rodičích?“ zeptala se nakonec. Překvapena jejími slovy jsem mlčela. Neřekla jsem jí, co se stalo. Ani pro mě nebylo snadné myslet na matku. Od jejího úmrtí neuplynulo ještě moc času. Rány, které ta ztráta způsobila, pořád ještě bolely. Obelhávat Henny jsem ale taky nechtěla. 8

SOPHIIN TRIUMF.indd 8

7.3.23 9:55

„Matka na jaře zemřela,“ odpověděla jsem. „Nedověděla bych se to, kdyby se mi neohlásil náš notář.“ Henny zvedla obočí. Než se mohla zeptat, pokračovala jsem: „Otec nepovažoval za nutné mě informovat. Ani o tom, že se s matkou přestěhovali do Zehlendorfu. Vyprávěla bych ti to všechno, až bys byla znovu při síle. Matka mi zanechala malé dědictví. A několik dopisů. Dopisů, které mi kvůli otci nemohla poslat.“ Henny stiskla rty. Poznala jsem, že bojuje s dalším záchvatem kašle. Ten se ale naštěstí nedostavil. „Co je s tvými rodiči?“ zeptala jsem se. „Zůstala jsi s nimi v kontaktu?“ Henny sklopila oči a zavrtěla hlavou. „Ne. Oni… oni by tomu nerozuměli.“ „Čemu by nerozuměli? Věděli přece, že jsi tanečnice.“ Dodatek, že by se možná radovali i z jejího zasnoubení, mi zůstal vězet v krku. Měla jsem pocit, že zmínit se o Jouellovi, by bylo jako zapálit doutnák sudu se střelným prachem. Chtěla jsem počkat, až s tím tématem ­začne sama. „Přestala jsem jim psát.“ Otočila hlavu a vyhlédla z okna. Pochopila jsem, že bude lepší o tom nemluvit. Zatím byly naše rozhovory vzhledem k okolnostem povrchní, složitým tématům jsme se vyhýbaly. To, že se zmínila o mých rodičích, bylo znamení, že se jí daří lépe. Tušila jsem však, že dojde i na další věci. Dost dlouho jsme mlčely. Pohled přítelkyně zůstával upřený na ­oblaka plující po obloze. Neměla bych ji nechat samotnou? „Přála bych si, abychom nikdy neodešly do Paříže,“ vyhrkla najednou. Po tvářích se jí koulely slzy, její obličej ztvrdl. „To všechno by se nestalo, kdybychom tam nejely.“ Bylo pro mě těžké na to zareagovat. Paříž mi přinesla velké neštěstí, bylo mi ale také díky setkání s madame Rubinsteinovou dopřáno začít nový život. Život, který teď vedu. „Možná,“ přikývla jsem. „Na to bys teď ale myslet neměla. Jsi tady, u mě. A uzdravíš se, to ti přísahám.“ Do očí jí stouply slzy. „Chovala jsem se k tobě hrozně. Měla jsem na tebe dát…“ Víc než kdy jindy jsem si přála, abych ji mohla obejmout. Byla jsem skoro v pokušení to udělat, vtom se ale ozvalo zaklepání a do místnosti 9

SOPHIIN TRIUMF.indd 9

7.3.23 9:55

vstoupila mladá žena v sesterském stejnokroji. Byla to ošetřovatelka, která mluvila německy. „Je čas na vaše medikamenty,“ oznámila se slabým přízvukem a podala pacientce několik tablet a sklenici vody. Roztřesená Henny léky spolkla. „Myslete na to, že se slečna Wegsteinová musí šetřit,“ obrátila se sestra na mě. Málem jsem poznamenala, že jsem tu teprve deset minut, ale přikývla jsem. „Sleduju hodiny.“ Sestra se usmála a zmizela. Henny upřela znovu pohled z okna. Bála jsem se zeptat, na co myslí.

10

SOPHIIN TRIUMF.indd 10

7.3.23 9:55

2. kapitola Když jsem dorazila domů, odemkla jsem dveře našeho bytu a vstoupila. Vůně kávy, která se vznášela ve vzduchu od snídaně, zahnala trochu napětí, které jsem si přinesla z nemocnice. Na okamžik jsem se zastavila a naslouchala tichu apartmánu. Naštěstí jsme neměli na stěnách tikající hodiny ani něco jiného, co by připomínalo špitál. Návštěva u Henny byla nečekaně intenzivní. Při zpáteční cestě jsem si uvědomila, že nemůžeme to, co se stalo, jen tak setřást. Musíme vše krok za krokem zpracovat. Až bude Henny zdravá a z cév se jí vyplaví jed, začneme znovu. Svlékla jsem si kabátek od kostýmu a pověsila ho na věšák. Darren byl dnes na poradě s novým zaměstnavatelem. Jak ráda bych se od něho nechala obejmout! Když jsem vešla do kuchyně, spatřila jsem na jídelním stole obálku. Musel ji tam položit Darren, než odešel. Považovala jsem ji nejdřív za jeho pracovní materiál, pak jsem si ale všimla, že je adresovaná mně. Nečekala jsem ve skutečnosti žádnou poštu. Po Hennyině příjezdu jsem odpověděla na dopis monsieuru Martinovi, detektivovi z Paříže. Jeho reakce ale určitě ještě chvilku potrvá. Navíc by nepřišla v tak tlusté obálce. Odesílatelem byla City College of New York. Rozčileně jsem obálku zvedla a teprve teď poznala, jak je těžká. Co to má znamenat? S bušícím srdcem jsem ji roztrhla a vyndala dopis a několik brožurek. V jedné byl seznam studijních oborů. Položila jsem ji na stůl a sáhla po dopisu. 11

SOPHIIN TRIUMF.indd 11

7.3.23 9:55

Vážená Miss Krohnová, mockrát děkujeme za Váš zájem o naši univerzitu. Jak jste si přála, přikládáme několik brožur s informacemi o našem zařízení. Neobávejte se ozvat, pokud byste měla nějaké dotazy. V naději, že Vás tu budeme moct brzy přivítat, zůstáváme se srdečnými pozdravy. Klesla jsem na židli. Darren. Kdo jiný by se za mě informoval na vysoké škole? Můj sen dokončit studium v uplynulých dnech stále sílil. Mluvila jsem o tom s Darrenem, nepočítala jsem ale s tím, že se bude dotazovat na univerzitě. Srdce se mi divoce rozbušilo. Co když to opravdu udělám? Pak už by mě nemohl někdo jako Miss Ardenová šoupat do jiných oddělení. S diplomem bych mohla pracovat v oboru, který mám ráda. Prsty studenými z rozčilení jsem otevřela první brožuru. Už po několika vteřinách jsem se ztratila ve fotografii kampusu. Velice dobře jsem si dokázala představit, jak ho míjím cestou na přednášku… Mám se toho skutečně odvážit? Poznala jsem v tu chvíli, jak ve mně všechno volá po tom, abych zase seděla v posluchárně, znovu pracovala u laboratorního stolu. Naslouchala opět slovům profesora. Začala jsem listovat a dovolila si na okamžik se zasnít. Než se vrátil Darren z práce, přečetla jsem většinu brožur. Seznam studijních oborů byl působivý. Nejvíc jsem se radovala z toho, že je tam fakulta chemie. Naplnilo mě velkou nadějí, že se na ni zapsalo i mnoho studentek. Časy se očividně změnily od doby, kdy jsem navštěvovala univerzitu Fridricha Viléma v Berlíně. Když jsem slyšela, jak Darren položil klíč na komodu, vstala jsem. „Ahoj, miláčku,“ pozdravila jsem, ovinula mu paže kolem krku a políbila ho. „To je uvítání!“ usmál se. „Jak se daří tvé přítelkyni?“ „Lépe,“ odpověděla jsem. „Tentokrát to ale bylo trochu obtížnější.“ „Chtěla se s tebou zase hádat? To bych ohodnotil jako dobré ­znamení.“ 12

SOPHIIN TRIUMF.indd 12

7.3.23 9:55

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a stručně mu vylíčila, jak probíhala návštěva. Skončila jsem vyprávění slovy: „Obávám se, že nás čeká hodně těžká doba. Nejen kvůli odvykání. Je tolik věcí, o nichž jsme nikdy nemluvily…“ „Vy dvě to zvládnete,“ řekl a políbil mě na spánek. „Nejdřív se musí uzdravit.“ „To si myslím taky,“ povzdechla jsem si a ještě chvíli se k němu tiskla. „Našla jsi ty materiály?“ zajímal se, když jsem se vyvinula z jeho objetí. „Ano, nevím ale, která dobrá víla mi je poslala.“ Darren se usmál a odhrnul mi pramen vlasů z obličeje. „Myslel jsem, že ti přijde vhod trocha inspirace. Když jsi teď volná jako pták, můžeš zkusit znovu studovat. Požádal jsem tedy o pár brožur univerzity, které nabízejí jako studijní obor chemii.“ „Univerzity?“ podivila jsem se. „Tys napsal hned několika vysokým školám?“ „Jen těm, které se nacházejí v blízkosti a jsou finančně dostupné. Jestli chceš, obstarám ti také podklady Yaleovy univerzity. New Haven není od New Yorku příliš daleko.“ „Už pouhé jméno zní draze. Pravděpodobně tam studují lidé jako Vanderbiltovi.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Citty College nevypadá vůbec špatně. Za předpokladu, že nestojí moc.“ „Je to státní univerzita, ceny by měly být nižší.“ Cítila jsem, jak moje počáteční nadšení pomalu ochabuje. Nepomys­ lela jsem na to, že jsou na studium zapotřebí peníze. Spousty peněz. V Berlíně platil mé vzdělání otec, tady musím nést náklady sama. I když se budeme zanedlouho brát, nemohu po Darrenovi požadovat, aby hradil mé školné. „Než se někam přihlásím, měla bych si najít zaměstnání,“ vyslovila jsem nahlas svou další myšlenku. Darrenův obličej zvážněl. Poznala jsem na něm, že by chtěl říct něco povzbudivého, ale stejně jako mě i jeho dohnala realita. „Navíc bude muset jít Henny patrně kvůli závislosti do sanatoria.“ Sklopila jsem hlavu. Dobrý pocit, který jsem měla při listování, stále víc mizel. 13

SOPHIIN TRIUMF.indd 13

7.3.23 9:55

Darren zlehka ovinul paže kolem mých ramen. „Všechno se vyřeší, jsem o tom přesvědčený. Pomůžu ti, jak budu moct.“ „Nemůžu připustit, aby všechno leželo na tvých bedrech.“ „Tak to přece není,“ namítl. „A dostanu u toho výrobce potravin velice dobrý plat. Setkání proběhlo výborně. Možná se mi ozvou i další firmy. Ani se nenaděješ a budu dělat reklamu pro Kellogg´s!“ „Přesto je to riskantní.“ Darren mě k sobě přitáhl. „Pro tebe jsem ochotný podstoupit jakékoli riziko.“

14

SOPHIIN TRIUMF.indd 14

7.3.23 9:55

3. kapitola Myšlenka na studium a obrázky kampusu City College mě udržely bdělou po většinu noci. Touha znovu studovat mnou cloumala jako vichřice. Skoro zoufale jsem procházela naše možnosti. Měla jsem ještě úspory, jak dlouho ale vydrží, když si nebudu přivydělávat? Takové studium netrvá jen pár měsíců. Hospodářská situace se výrazně nezlepšila, možná bych ale mohla nastoupit v nějakém kosmetickém salonu. Existují podnikatelky, které naskočily do vlaku, který uvedly do pohybu madame Rubinsteinová a Miss Ardenová. Těžko je ale některá tak úspěšná jako ty dvě. A pracovní doba nepřipouští studium. Budu-li pracovat jen několik hodin denně, nevydělám v malém podniku dost. Dostala jsem další nápad. Co když vyhledám Helenu Rubinsteinovou? Vrátit se k Miss Ardenové nebylo možné. Madame mi ale dala při našem posledním setkání najevo, že bych u ní mohla znovu nastoupit. Doslova řekla, že by ji to potěšilo a chtěla by napravit, že mě právníci Lehmann Brothers propustili. Je to ale několik let. Jak by tam vypadala moje práce? Místo v Římě, které mi nabízela, je určitě obsazené. A Paříž… Neodvažovala jsem se už doufat. Navíc jsem si moc dobře pamatovala dobu, kdy jsme s kolegyní Ray vyvíjely novou linii produktů. Skoro jsme se nedostaly ke spánku. Jak bych měla po práci studovat? To bych musela pracovat pro madame na poloviční úvazek. Tolerovala by to však? Věděla jsem, že pro ni nehraje roli, jestli jsem dokončila studium nebo ne, mě by to ale dovedlo dál ve snaze se osamostatnit. 15

SOPHIIN TRIUMF.indd 15

7.3.23 9:55

*** Ráno jsem si připadala jako zbitá. Bylo to, jako by na mé duši ležel balvan. Skoro jsem si přála, aby Darren ty brožury nepožadoval. Probudil tak ve mně přání, které si patrně nebudu moct splnit. „Jsi dnes tak tichá,“ poznamenal Darren u snídaně. Všechno bylo jako vždycky, já se ale cítila úplně jinak. „Nespala jsem dobře,“ přiznala jsem. „Přemýšlíš o studiu.“ „Napadlo mě, že bych se mohla zeptat na práci madame.“ Darrenův šálek s kávou se v půli cesty k ústům zastavil. „Heleny Rubinsteinové?“ „Potkala jsem ji po pohřbu Miss Marburyové. Říkala, že by ji to potěšilo. Nabídla mi dokonce místo v Římě.“ Darren se na mě překvapeně podíval. „V Římě? No ano, byla jsi tehdy u její velké konkurentky. Nějakou dobu to určitě je, viď?“ „Ano. Místo v Římě už volné nebude, mohla bych ale nastoupit do laboratoře.“ Sáhl přes stůl po mé ruce. „Opravdu to chceš? Podle toho, co jsi povídala, to tam taky nebylo vždycky snadné.“ Přikývla jsem. „A co ta klauzule o sňatku?“ Vyprávěla jsem Darrenovi, že po mně madame požadovala, abych se deset let nevdala. „Půjdu za ní, až se vezmeme. Podruhé si takovou podmínku vnutit nenechám.“ Darren se zhluboka nadechl. „Dobře si rozmysli, jestli se chceš vydat do doupěte té lvice. Ta se nezmění. Možná tě zapřáhne tak, že nebudeš mít vůbec čas na studium.“ „Tomu dokážu zabránit,“ odpověděla jsem. „Naprosto jasně jí řeknu, co chci.“ „Nezapomeň, že je to madame. Souhlasí jen s tím, z čeho má prospěch. Musela bys jí poskytnout informace o Ardenové, aby měla zájem. Nebo se snad mýlím?“ „Madame nenávidí neloajálnost,“ prohlásila jsem. „Kdybych to zkusila tímhle způsobem, ztratila bych u ní na úctě. Může chtít něco vědět o Ardenové, jsem si ale jistá, že se jí špioni hnusí. Navíc to není můj styl. 16

SOPHIIN TRIUMF.indd 16

7.3.23 9:55

I u Miss Ardenové se mě pokoušeli vyptávat na Rubinstei­novou, já ale nic neřekla. A myslím, že právě proto mě pověřila vybudováním farmy. Protože věděla, že nejsem zrádkyně.“ „Máš pravdu, promiň,“ řekl. Zavrtěla jsem hlavou a zhluboka se nadechla a vydechla. Nějaká možnost se přece najít musí. „Pojedu do nemocnice,“ prohodila jsem spíš k sobě než k Darrenovi. „Možná mi ta cesta zjedná jasno.“ Darren mě pohladil po tváři. „Budu tě ze všech sil podporovat.“ „Děkuju.“ Sáhla jsem po jeho ruce, políbila ji a ještě chvíli držela na svém obličeji. Pak jsem ji pustila a otočila se ke své kávě. Na to, co jsem měla dnes před sebou, jsem nutně potřebovala životabudič. Tentokrát mě Henny očekávala vsedě na posteli. Sestry jí očividně umyly vlasy a trochu ji učesaly. „Ahoj, Henny,“ pozdravila jsem a vytáhla šátek. Nevěděla jsem, jestli je to ještě nutné, nechtěla jsem ji ale nakazit něčím, co bych přinesla zvenku. „Ahoj,“ odpověděla s úsměvem. „Pomalu začínám vypadat jako člověk.“ „To je krásné,“ řekla jsem. „Jak se cítíš?“ „O moc lepší než včera to není, připadám si ale trochu svěžejší.“ Zvedla na okamžik paže, ty jí ale bezvládně klesly. „A jídlo chutná o něco lépe.“ „Dávají ti už i něco jiného než ovesnou kaši?“ „Ano, dostávám teď hodně jídla s máslem, protože se domnívají, že je to dobré pro plíce. Odvykla jsem tolik snídat.“ Sklopila pohled. „Popravdě řečeno jsem v Paříži skoro nejedla.“ Jak jen mohla zvládnout cestu přes moře? Měla velké štěstí. „Dostala jsem včera poštu,“ řekla jsem, abych ji trochu rozptýlila, a vyndala z kabelky jednu z brožur. „Ze City College.“ „College?“ protáhla tázavě. „To je univerzita tady v New Yorku.“ Musím bezpodmínečně naučit Henny anglicky, až se uzdraví. Díky kontaktu s lékaři znala pár slov, jinak jí tlumočila německá sestra. „Vyprávěla jsem Darrenovi, že 17

SOPHIIN TRIUMF.indd 17

7.3.23 9:55

si pohrávám s myšlenkou znovu studovat, když jsem dala výpověď Miss Ardenové. Přimělo ho to napsat na několik univerzit.“ „Zdá se, že je to dobrý člověk,“ řekla Henny. Usmála se, v pohledu ale měla skoro teskný výraz. „Bohužel si pořádně nepamatuju, jak ­vypadá.“ „Budeš mít příležitost si ho prohlédnout, až budeš doma,“ pronesla jsem. „Chceme, abys u nás bydlela.“ „Opravdu?“ Henny zvlhly oči. „Nebudu vás rušit?“ „O nějakém rušení nechci slyšet!“ prohlásila jsem. „Jsi u nás srdečně vítaná.“ „Chcete se ale vzít.“ To jsem svěřila Henny hned na začátku, v prvních dnech, když se probrala. Překvapilo mě, že si to pamatuje. „To chceme a taky uděláme. Těší mě, že jsi tady a můžeš být mou družičkou. Jestli chceš.“ „Chci,“ řekla. „Je moc krásné, žes po všem, co jsi zažila, našla konečně štěstí.“ „Najdeš ho taky, to ti slibuju.“ Mluvily jsme se dost dlouho o univerzitě a kampusu. Moje nadšení mělo očividně nakažlivý účinek, protože stíny únavy, které Henny provázely, trochu ustoupily. Skutečnost, že budu mít možná brzy příležitost stát se skutečnou chemičkou, ji zjevně vzpružila. „Můžeš si pak otevřít svůj obchod,“ řekla. „Nebo se staneš profesorkou a budeš sama učit.“ „Obávám se, že práce na univerzitě pro mě není. V posledních dnech na farmě krásy jsem neustále myslela na vlastní laboratoř. Mohla bych se specializovat na určité produkty.“ Cítila jsem, že kámen, který mi nějaký čas spočíval na hrudi, při tom pomyšlení je o něco lehčí. „Ty to zvládneš.“ Začala být najednou zase melancholická. „Kdoví, možná bude mít město využití i pro starou tanečnici.“ „Starou?“ podivila jsem se. „Je ti teprve osmadvacet!“ Henny si posměšně odfrkla. „To je v určitých kruzích vysoký věk…“ Připadala Jouellovi příliš stará? Neodvažovala jsem se zeptat. „Josephine Bakerová tančí dodnes, pokud je mi známo.“ 18

SOPHIIN TRIUMF.indd 18

7.3.23 9:55

„Ani ona už ale není zářivou hvězdou jako kdysi. Někdy si přeju, abych ji nikdy nepotkala. Mohly jsme zůstat v Berlíně…“ Mám jí vyprávět o osudu varietního ředitele Nelsona? Cítila jsem, jak se kámen vrací. „Dostala jsi v poslední době nějakou zprávu z Německa?“ nadhodila jsem opatrně. „Ne,“ odpověděla. Očividně zatím vůbec nepomyslela na to, jak se daří jejím rodičům. Byla jsem si vědoma toho, že je to nebezpečné téma, které může snadno vést k tomu, že se rozčílí. V žádném případě si ale nesmí myslet, že by bylo lepší zůstat v Berlíně. „Pan Nelson odešel do Švýcarska,“ řekla jsem. „To divadlo už vůbec ne­existuje.“ Henny vytřeštila oči. „Pan Nelson se vzdal divadla?“ „Neměl na vybranou, nacisté ho donutili. Zřizují tam kino.“ Henny to zjevně zasáhlo. „Jsou tedy všichni nezaměstnaní?“ „To nevím. Je možné, že provozovatel kina některé převezme. Dívky z pokladen nebo jevištní dělníky.“ „Ale tanečnice…,“ zašeptala smutně. „Ty určitě mají jiné angažmá, nemusíš si kvůli tomu dělat starosti.“ Položila jsem si otázku, jestli dívky a taneční mistrová opravdu našly nová místa. O tom nám stařec, kterého jsme na jaře potkali před divad­ lem, neposkytl žádnou informaci. „A nemysli si, že odejít z Berlína byla chyba,“ dodala jsem. „Jsem si jistá, že brzo přijdou dobré časy. Někdy musí jít člověk oklikou, cíl je ale potom o to krásnější.“ Z hovoru nás vytrhlo zaklepání. Do pokoje vstoupil doktor Higgins. V kapse pláště měl zastrčený stetoskop, v rukách držel podložku s připevněnými papíry. „Miss Krohnová, mohl bych si s vámi krátce promluvit?“ zeptal se k mému překvapení. „Samozřejmě, pane doktore.“ Podívala jsem se na Henny, která vypadala zase ospale. „Stejně jsem se už chtěla rozloučit.“ „Dobře, počkám venku.“ Přistoupila jsem k Henny a vzala ji za ruku. „Přijdu zase zítra, ano? Povím ti pak, co doktor říkal.“ 19

SOPHIIN TRIUMF.indd 19

7.3.23 9:55

„Dobře,“ přitakala Henny unaveně. Zdálo se, že ji náš rozhovor vyčerpal. Přikývla jsem a zamířila ke dveřím. V chodbě jsem si sundala šátek z obličeje. Doktor Higgins mě pohybem ruky vybídl, abych šla s ním. Židle pro čekající pacienty před ošetřovnou byly prázdné. V pozadí tlačila sestra chodbou servírovací vozík. Ordinaci jsem znala už ze své první návštěvy. Kostra u okna se na mě šklebila. Připomněla mi hodiny biologie na gymnáziu. Doktor Higgins mi nabídl místo a odebral se za svůj psací stůl. „Mám dobré zprávy. Našli jsme pro vaši přítelkyni místo v sanatoriu.“ „Není to moc brzo?“ podivila jsem se. „Připadá mi pořád ještě slabá.“ „Počítáme s tím, že ji budeme moct za týden propustit. Její stav je už dobrý, každopádně pokud jde o plíce. Až nabere ještě víc sil, může nastoupit na léčení.“ Neměl by si o tom nejdřív promluvit s Henny? „A kde se to sanatorium nachází?“ zeptala jsem se. „U New Havenu. Je tam nadace, která se stará o závislé pacienty. Znám vedoucího toho zařízení, profesora Hendrickse. Je to uznávaný odborník v této oblasti. Má hodně zkušeností se závislostí na opiu a alkoholu. Ty jsou v New Yorku bohužel velice rozšířené, i v prominentních kruzích.“ Doktor Higgins udělal krátkou přestávku a pak ­pokračoval: „Léčba ale bude stát nějakých devět set dolarů.“ „Devět set!“ vyhrkla jsem. Měla jsem pocit, jako bych dostala ránu. „To je hotové jmění!“ „Je to jeden z nejlepších ústavů pro léčbu závislých. Provádějí se tam speciální kúry a diety zaměřené na to, aby se zmírnily projevy odvykání.“ Jenže nenesu jméno Vanderbiltová nebo Rockefellerová. „Navíc by bylo žádoucí, kdybyste ji doprovodila. Blízkost známé osoby může proces léčení urychlit.“ Začínala jsem věřit, že můj elegantní zjev vede lékaře k přesvědčení, že mám peníze. Pouhá myšlenka, že bych mu odporovala nebo odmítla, u mě ale vyvolala špatné svědomí. Henny se musí dostat nejlepšího ošetření. I když jsem neměla ponětí o závislosti na opiu, chtěla jsem, aby se jí podařilo seskočit ze zad „draka“. 20

SOPHIIN TRIUMF.indd 20

7.3.23 9:55