0043596 by Knižní klub

200 LET EGYPTOLOGIE Miroslav Verner, Ivana Faryová ARCHEOLOGICKÉ VYKOPÁVKY, SLAVNÉ OBJEVY A EGYPTOLOGOVÉ

Přepis členu určitého z arabštiny do latinky se různí, a to i v oficiálních dokumentech. Ve spisovné arabštině je al-, zatímco v hovorové egyptštině el-, il-, iš- aj. podle toho, jak to posluchač slyší. Písmeno Q/q odpovídá arabskému kaf (v odborném přepisu K/k, pod nímž je tečka).

PODĚKOVÁNÍ Autoři děkují Alexandře Pastorekové a Lucii Vendelové Jiráskové za spolupráci při výběru fotografií z archivu Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro tuto knihu, Petru Košárkovi za jejich úpravu a přípravu k publikaci a řediteli ústavu Jiřímu Janákovi za souhlas s jejich použitím v této knize. Velký dík by autoři chtěli vyjádřit dr. Záhímu Hawássovi, bývalému ministru egyptských památek, za povolení vyfotografovat v Egyptském muzeu v Káhiře vybrané exponáty pro archiv Českého egyptologického ústavu. Autoři děkují také Archivu Národního muzea za poskytnutí fotografie s T. G. Masarykem v Karnaku. Poděkování patří rovněž ředitelce Egyptského muzea v Berlíně Friederike Seyfriedové za fotografie busty Nefertiti a Sandru Vanninimu za fotografie některých artefaktů z hrobek Tutanchamona a KV55. Luboši Kropáčkovi autoři děkují za revizi přepisu arabských jmen.

OBSAH Poděkování �� 5 Poznámky autorů �� 9 Když bohové opustili Egypt ��17 Poutníci, cestovatelé a hledání ztraceného klíče �� 37 Napoleonova výprava do Egypta ��47 Egypt a jeho památky v době Muhammada ‘Alího �� 55 Jean-François Champollion a rozluštění hieroglyfů ��65 Do země na Nilu přicházejí umělci a vědci �� 75 Auguste Mariette, objevitel Serapea a zakladatel egyptské archeologie �� 91 Skrýš královských mumií v Dér il-Bahrí ��113 Flinders Petrie mění egyptskou archeologii �� 123 Papyry a poklady �� 141 Egyptologie dozrává �� 163 Neznámá minulost Núbie �� 175 Abydos – pohřebiště nejstarších egyptských králů �� 185 Začíná výzkum Údolí králů �� 195 Překvapivé nálezy v Karnaku a Údolí králů �� 203 Německé vykopávky a objev busty Nefertity �� 219 Americká expedice v Gíze �� 237 Tutanchamon �� 247

Francouzi v Dér il-Medíně �� 267 Černí faraoni ��277 Expedice Metropolitního muzea míří do Egypta �� 297 Stále záhadná Stupňovitá pyramida �� 305 V hledáčku je pravěk Egypta �� 321 Archaické královské pohřebiště v Sakkáře �� 327 Královské mohyly v Balláně a Qustulu �� 335 Poklady z Tanidy �� 345 Egyptologie za 2. světové války ��355 Ztracená pyramida �� 363 Chufuova „sluneční“ bárka �� 373 Mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek v Núbii �� 383 Záhadní Hyksósové �� 399 Západní poušť vydává svá tajemství �� 409 Mezinárodní asociace egyptologů �� 425 Pyramidy a šachtové hrobky v Abúsíru �� 431 Dar Sahary �� 451 Svědectví od Rudého moře �� 461 Místo epilogu �� 473 Glosář ��477 Bibliografie �� 479 Zkratky �� 488 Chronologická tabulka �� 489 Rejstřík �� 493

POZNÁMKA MIROSLAVA VERNERA

řed časem se na mě obrátila novinářka Ivana Faryová, která se dlouhodobě zajímá o výsledky práce týmu Českého egyptologického ústavu FF UK (dále jen ČEgÚ) a o popularizaci egyptologie, s návrhem knižního rozhovoru, který by se týkal mých vzpomínek na práci v Egyptě. Místo toho jsem jí jako vhodnější navrhl knižní projekt, který připomene dvousté výročí rozluštění egyptských hieroglyfů a vzniku egyptologie. Shodou okolností je rok 2022 výročím ještě dalších významných egyptologických událostí – sta deseti let od objevu busty královny Nefertiti, jedné z ikonických památek starého Egypta, a především sta let od dosud největšího archeologického objevu v dějinách, poklady přeplněné hrobky krále Tutanchamona. Po vzájemné dohodě jsme se rozhodli, že 200 let dlouhou cestu egyptologie připomeneme prostřednictvím jejích významných milníků, které představovaly velké archeologické výzkumy v Egyptě, slavné objevy a některé důležité události. Na postupném objevování dávné minulosti země na Nilu, považované obrazně za kolébku civilizace, se podíleli nadšení, svou prací zcela zaujatí egyptologové. Je proto také na místě připomenout ty z nich, kteří egyptologii a její směřování zvlášť výrazně ovlivnili. O milnících na dosavadní cestě egyptologie jsme s paní redaktorkou diskutovali v sérii rozhovorů, které byly upraveny do předkládané textové podoby. Volbu milníků nepochybně ovlivnilo mé celoživotní egyptologické zaměření na archeologii a epigrafiku. Egyptolog jiného zaměření by za některé milníky zvolil velmi pravděpodobně jiná témata, jsem však přesvědčený, že ve volbě většiny z nich bychom se nelišili. Jako každý výběr je i ten, který je předložený v textu této knihy, omezený. Je řada dalších témat, která by jej mohla doplnit, jako například některý z epigrafických projektů ve velkých egyptských chrámech, úspěchy podmořské archeologie u Alexandrie a na jiných místech Egypta aj. 9

200 LET EGYPTOLOGIE

V textu je věnována pozornost i české egyptologii, která sice vznikla se zpožděním sta let od založení oboru Champollionem, ale poměrně rychle si vydobyla doma i ve světě respektované postavení. Cesta egyptologie bude, podobně jako v jiných vědních oborech, stále náročnější a její směřování a rozvoj budou nadále určovat nadšení badatelé. Významných milníků na ní bude nepochybně přibývat, i když takový, jakým byl objev Tutanchamonova hrobu a pokladu, se pravděpodobně už opakovat nebude.

POZNÁMKA IVANY FARYOVÉ

ybavuji si naprosto přesně tři roky starý okamžik, který nakonec vedl k tomu, že nyní držíte v ruce tuto knihu. Původní plán byl ale jiný. Na konci října roku 2019 se na české ambasádě v Káhiře konala slavnostní recepce při příležitosti 100. výročí vzniku české egyptologie. V salonku zrovna v uvolněné atmosféře diskutujeme s několika egyptoložkami, když si k nám přisedne profesor Miroslav Verner. Debata končí, protože všechna pozornost se upře na něj. A jako už po tolikáté během posledního týdne, kdy nám spolu s dalšími egyptology ukazuje Abúsír, českou archeologickou koncesi v Egyptě, začne svou řeč slovy: „Vzpomínám si, jak…“ Následuje vyprávění dalšího z nesčetných příběhů ze zákulisí; Miroslav Verner, legenda české egyptologie, znalec starého Egypta i současných poměrů v zemi na Nilu, jich má spoustu – jsou to vzpomínky na práci v Abúsíru, na spolupracovníky, ať už jde o slavné kolegy-egyptology z celého světa, nebo o obyčejné i neobyčejné dělníky a předáky z řad Egypťanů, na životní přátelství, která se v Egyptě zrodila, na kuriózní situace, radosti i starosti při objevování starého Egypta a tak dále. A tak přišel nápad. Těch příběhů už jsem totiž od něj slyšela tolik, že bych přála i jiným fanouškům egyptologie, aby je znali. Líbily by se jim. Promyslela jsem koncepci knižního projektu a uvědomila si, že od té chvíle za dva roky bude mít profesor Verner jubilejní narozeniny – máme tedy dost času na přípravu 80 příběhů k 80. narozeninám… „To se nepovede. Profesor Verner nerad mluví o sobě,“ varoval mě před neúspěchem jeden z egyptologů. Odmítla jsem to vzít na vědomí, věřila jsem, že pana profesora přesvědčím. Ale byla to pravda. Nápad zamítl okamžitě a pak ještě i několik dalších pokusů. Škoda, vypráví úžasně. Přišel však s jiným, o nic méně atraktivním projektem. A tak jsou následující stránky také souborem příběhů. Do dvousetletých dějin egyptologie se jimi zapsali ti, které uchvátila starověká civilizace na Nilu a kteří 11

200 LET EGYPTOLOGIE

zasvětili svou práci jejímu objevování. Jsou to příběhy cestovatelů, dobrodruhů, prvních archeologů v Egyptě, egyptologů. Příběhy jejich životů, velkolepých objevů, ale někdy také situací, které si dnes neumíme, a ani nechceme umět představit – ano, zejména přelom 19. a 20. století chápu jako dobu přívětivou pro cizince, kteří chtěli objevovat Egypt; měli to snazší než dnes a jistě to byla nejen dřina, ale i docela romantika. Jenomže památky jim také byly vydané tak trochu všanc a někteří se k nim nechovali dobře. Nemluvím o dělení nálezů, kdy vzácné artefakty po tisíciletích opouštěly svou zemi, což je dnes už nemyslitelné, ale třeba o výbušninách, které občas prorážely cestu do nitra monumentů! I když to trvalo dlouho, přišla naštěstí doba, kdy se pozornost soustředila nejen na objevování, ale i přísnou ochranu památek. Všechno se dozvíte při dalším čtení i vy. Miroslav Verner začal v Egyptě pracovat v 60. letech ještě jako student pod vedením ředitele tehdejšího Československého egyptologického ústavu Zbyňka Žáby, jehož zásluhou ústav vznikl. Bylo mu tak přáno poznat osobně řadu významných osobností tehdejší egyptologie i Egypta, které dnes už nežijí. Mnohá fakta na stránkách této knihy jsou proto předkládána i na základě jeho osobních známostí. Patří k nim například náš světově uznávaný egyptolog Jaroslav Černý, egyptský archeolog Ahmad Fachrí, egyptolog koptského původu Labíb Habaší, Francouz Jean-Philippe Lauer a mnozí další. A jak sám říká, ve způsobu uvažování ho zvláště ovlivnila francouzská egyptoložka Paule Posenerová-Kriégerová, s níž léta zpracovával papyry objevené českým týmem v Abúsíru. S nimi všemi a velkou spoustou dalších se seznámíte na následujících stránkách. Tato kniha připomíná 200 let egyptologie i to, co jsme se za tu dobu mohli o starověké zemi na Nilu naučit, a především mnohé z těch, kteří nám tento svět díky své práci v egyptském terénu a pak i při bádání u pracovních stolů umožnili poznat. Jsou to egyptologové, archeologové i filologové, kteří z památek vykopaných v nilském údolí a poušti, ale i těch, které zde v podobě pyramid a chrámů už po tisíciletí stojí, čím dál přesněji sestavovali a sestavují obraz starověkého Egypta i toho, jak jeho obyvatelé kdysi dávno žili a co pro ně bylo důležité. Před 200 lety Champollion rozluštil hieroglyfy. Dal světu klíč, díky němuž jsme poznali Tutanchamona, Nefertiti, Imhotepa a všechny další fascinující postavy starověkého světa a jejich životní osudy. Bez znalos12

P O Z N Á M K A I VA N Y FA RYO V É

ti egyptského písma bychom sice obdivovali monumentální památky a nádherné poklady, ale kdo je nechal postavit nebo vyrobit a proč, co znamenají a jak se vůbec všechny dnes slavné osobnosti jmenovaly, to bychom nevěděli. Proč se vůbec o starý Egypt tolik zajímáme (a máme zajímat)? Naši evropskou civilizaci jsme kdysi založili na řecké filozofii a římském právu. A kde se antičtí Řekové a Římané mimo jiné inspirovali? Starý Egypt, to je přece i naše historie – až tak hluboko sahají kořeny naší civilizace.

roce 2022 si připomínáme 200. výročí založení egyptologie, vědního oboru, jehož předmětem bádání je starověký Egypt a jeho kulturní a historický odkaz. Vznik tohoto oboru je spojen se jménem francouzského badatele Jeana-Françoise Champolliona, jemuž se v roce 1822 podařilo završit úsilí mnoha jeho předchůdců v minulých staletích a rozluštit egyptské hieroglyfy. Muselo tak uplynout půldruhého tisíciletí, než byl znovu nalezen klíč k poznání starého Egypta, který lidstvo ztratilo na konci starověku. Jaké okolnosti vedly k tomu, že Egypťané přestali hieroglyfům, svému posvátnému písmu, rozumět? K diskontinuitě došlo v dějinách starého Egypta vícekrát a za různých okolností, neznamenalo to však jeho zánik. Proč tedy jejich civilizace, která po téměř čtyři tisíciletí vzkvétala na březích Nilu, začala upadat, až nakonec zcela zanikla? Otázkami vzestupu a pádu civilizací se historikové i filozofové zabývají už dlouho. Mimo jiné se předpokládá, že faktory, které se podílely na jejich vzestupu, se časem staly také jednou z příčin jejich úpadku. Příkladem mohou být pyramidové komplexy. Jejich budování významně přispělo k rozvoji technických vědomostí a organizačních schopností jejich stavitelů, vzniku efektivní centralizované správy země a upevnění staroegyptského státu. V cyklickém pojetí času starých Egypťanů měli králové z těchto svých posmrtných rezidencí navždy vládnout „lidu svého času“ a udržovat ve spojení s bohy kontinuitu řádu světa. Časem se ale stavby a provoz pyramid staly stále méně únosným břemenem, přispívajícím k hospodářskému úpadku Egypta.

200 LET EGYPTOLOGIE

K dyž bohové opustili E gypt

KDYŽ BOHOVÉ OPUSTILI EGYPT Maat – řád světa • Hieroglyfy na cestě k zapomnění • Antičtí autoři o zemi na Nilu • Řecká stopa v Egyptě • Alexandrie, město učenců • Přicházejí Římané • Kult Isidy • Hermes Trismegistos • Návrat Egypta na Východ

Kleopatřina jehla (Ebers 1882). Původně stály dva obelisky Thutmose III. v Héliopoli, odkud byly v Římské době přemístěny do Cesarea v Alexandrii. Za vlády chedíva Ismá‘íla byl jeden z nich předán v roce 1877 Velké Británii (dnes je na Viktoriině nábřeží v Londýně) a druhý v roce 1881 USA (stojí před Metropolitním muzeem v Central Parku v New Yorku). 17

200 LET EGYPTOLOGIE

MAAT – ŘÁD SVĚTA Ideou, která staré Egypťany spojovala a jejich společnost po celá tisíciletí spoluutvářela, bylo přesvědčení, že jejich země vznikla z vůle bohů, kteří jí darovali řád. Nazývali jej maat. Egypťané svou zemi chápali jako bohy vyvolené místo řádu uprostřed chaosu, který jej obklopoval. Garantem toho, že síly chaosu a zla nepřeváží nad řádem, byl její vládce, ovšem za pomoci bohů. Není náhodou, že termín maat má širší význam a znamená nejen řád v univerzálním, kosmickém slova smyslu, ale také pravdu, spravedlnost a právo. Dokud lidé této ideji věřili a usilovali o její naplnění, Egypt trval a rozvíjel se. Představu o výjimečnosti Egypta podporovaly i příznivé geografické a přírodní podmínky. Zemi tvořenou úrodným nilským údolím a deltou chránily na východě a západě rozlehlé pouště, na severu moře a od jihu série těžko překonatelných nilských kataraktů. To ale zároveň Egypťanům nebránilo rozvíjet obchodní a kulturní vztahy s blízkými i vzdálenějšími zeměmi. Časem se poměry začaly měnit. Nastala období hospodářských krizí a sociálních nepokojů, do Egypta oplývajícího úrodnou půdou začali pronikat cizinci. Následovaly egyptské výboje do okolních zemí, které zase střídaly cizí vpády do Egypta. Země politicky oslabovala, stále víc se otevírala cizím kulturním vlivům a její svébytnost upadala. Proces postupného kulturního rozmělňování Egypta ale začal už mnohem dříve, paradoxně v době, kdy byl na vrcholu své politické moci. Během velkých vojenských výbojů za vlády 18. a zčásti 19. dynastie do západní Asie i na jih do Núbie plynula do Egypta bohatá kořist a s ní také množství válečných zajatců z podmaněných zemí. Egypt se stal mocným impériem, kterému nebylo rovno. Za vlády krále 18. dynastie Thutmose III. sahala egyptská říše od Eufratu na severu až ke 4. nilskému kataraktu na jihu. Už během 20. dynastie ale Egypt prožíval dobu politického a hospodářského úpadku, ztratil kontrolu nad dobytými zeměmi a sám se stal cílem cizích vpádů. V následující Třetí přechodné době jej ovládli náčelníci libyjských kmenů, v 25. dynastii Núbijci a už tehdy se na krátkou dobu stal kořistí Asyřanů. Pak se na čas osamostatnil, ale později zemi ovládli Peršané. 18

K dyž bohové opustili E gypt

Král obětuje Amon-Reovi symbol v podobě sedící bohyně Maat se znakem řádu a života anch na kolenou. Dává tím najevo, že bude dodržovat a upevňovat bohy daný řád světa. Detail z výzdoby Amonova chrámu v Luxoru. (ČEgÚ, foto M. Frouz) Po dobytí Egypta Alexandrem Velikým se k moci dostala dynastie založená jedním z jeho vojenských velitelů, Ptolemaiem. Příliv Řeků a dalších cizinců a v neposlední řadě ustanovení řečtiny jako oficiálního jazyka ve správě země proměnu Egypta dále prohloubily. Původní egyptská kultura a identita postupně zanikaly v multikulturním prostředí východního Středomoří. Příznačně se v egyptském umění a literatuře už od Pozdní doby začala objevovat nostalgie po zašlých „zlatých“ časech a dávných slavných osobnostech. Napodobovaly se vzory z dávné minulosti, zároveň se ale prosazovaly nové náboženské představy a s nimi tendence k synkretismu a mysticismu. Zánik staroegyptské civilizace tak nebyl jednorázovou 19

200 LET EGYPTOLOGIE

Zobrazení bitvy s mořskými národy v chrámu Ramesse III. v Medínit Habu. (Nelson 1930, Pl. 37) záležitostí, ale celá staletí trvajícím procesem, který zpočátku probíhal zdánlivě nenápadně.

HIEROGLYFY NA CESTĚ K ZAPOMNĚNÍ Jedním z průvodních jevů tohoto procesu byl pozvolný zánik znalosti hieroglyfického písma, tak charakteristického pro starý Egypt. Jeho počátky sahají až do druhé poloviny 4. tisíciletí př. Kr., zatímco poslední hieroglyfický nápis pochází z roku 394 z Esetina chrámového komplexu na 20

ostrůvku Fílé. Doprovází zde rytinu núbijského boha Mandulida na Hadriánově bráně. Víme také, že vůbec poslední egyptský nápis, tentokrát démotický, byl zaznamenán v témže chrámovém komplexu v roce 452, kdy se již v Egyptě šířilo křesťanství. Předpokládá se, že egyptské písmo ještě po určitou dobu dožívalo v úzkém okruhu kněží v některých chrámech, ale i ty postupně zanikaly. Jako poslední byl dekretem císaře Justiniána v roce 535 uzavřen zmíněný Esetin chrámový komplex. Za vlády ptolemaiovské dynastie sice došlo k oslabení původního domácího jazyka, ale hieroglyfické písmo nadále zdobilo nově budované chrámy a démotické písmo se ještě běžně užívalo. Nicméně do popředí vystoupil výrazněji další rys charakterizující postupnou proměnu hieroglyfického písma – zmnožení hieroglyfických znaků. V dobách stavitelů pyramid Egypťané používali při psaní okolo 700 hieroglyfických znaků, ale od Pozdní doby začal jejich počet narůstat a v Ptolemaiovské době se až zdesateronásobil. Čtení některých z tisíců těchto znaků je dosud nejasné nebo sporné. Torzo sochy Thutmose III. nalezené roku 1904 ve skrýši v chrámu v Karnaku. Droba. Muzeum v Luxoru. (ČEgÚ, foto M. Frouz)

200 LET EGYPTOLOGIE

EGYPTSKÉ PÍSMO Vedle hieroglyfického (řec. posvátného, tesaného) písma, které bylo určené pro oficiální příležitosti a významné stavby, se pro běžné psaní, například administrativních dokumentů a dopisů, používalo zjednodušené kurzívní písmo odvozené z hieroglyfů a nazývané hieratické (řec. kněžské), kterým se dalo rychle psát na papyrus. Egyptština užívaná v Pozdní až Římské době se nazývá démotština a písmo označujeme jako démotické (lidové); vyvinulo se z hieratického písma, je silně zjednodušené a obsahuje četné ligatury. Klement Alexandrijský okolo roku 200 jako jediná antická autorita správně uvádí, že Egypťané používali tři druhy písma, která označil jako epistolografické (démotické), hieratické a hieroglyfické, a také k jakému účelu se užívala. Naznačil i existenci fonetických znaků a také metaforické a alegorické vlastnosti hieroglyfů. Egyptské písmo se psalo zprava doleva, zleva doprava a případně shora dolů.

Ve světě dnes existuje jen málo egyptologů, kteří písmu z této doby skutečně dobře rozumí. Příčin, proč se počet znaků tak významně zvýšil, bylo víc, a ne všechny jsou nám zcela zřejmé. V jednotlivých chrámech se pravděpodobně kněží snažili co nejpřesněji vyjádřit myšlenky zde pěstovaných a stále komplikovanějších náboženských nauk. Také nepracovali v téže době všude se všemi hieroglyfickými znaky, například některé se používaly jen v určitém chrámu. Prosazovalo se rovněž enigmatické psaní, kdy se například na principu akrofonie měnila podoba slov. Pro písmeno n (psané jako vodní vlnovka) se tak začalo používat psaní pomocí koruny Dolního Egypta (nt) nebo dvou svázaných luků, symbolu bohyně Neity (Nt). Stále se zvyšující počet a komplikovanost hieroglyfických znaků nepochybně přispěly k upadání znalosti egyptského písma. V Římské době se tento proces už jen završil. K definitivnímu zániku egyptského písma došlo až během rozšíření dříve potlačovaného křesťanství v zemi. Za císaře Konstantina se stalo oficiálním náboženstvím Římské říše, ostatně už milánským ediktem z roku 313 přestalo být pronásledováno. Poté se v Egyptě situace opakovala v opačném gardu – začali být pronásledováni stoupenci starých náboženských kultů. 22

K dyž bohové opustili E gypt

Ukázka hieratického písma z 12. dynastie a jeho přepisu do hieroglyfického písma. (Gardiner 1927, Pl. 2) Egyptští křesťané, Koptové, přijali řecké písmo, které jen doplnili o několik znaků převzatých z démotického písma. Časem dokonce začali hieroglyfy považovat za zavrženíhodné čarodějnické symboly, vždyť se mezi nimi vyskytovaly obrazy hadů, štírů, krokodýlů, šelem a dalších nestvůr. Kulturu svých předků, která v jejich zemi předcházela křesťanství, považovali za pohanskou, a egyptské památky dokonce začali ničit. Egyptština ale v jazyku Koptů žila dál a koptština představuje její poslední vývojový stupeň.

ANTIČTÍ AUTOŘI O ZEMI NA NILU Když Hérodotos z Halikarnássu, slavný autor díla Istoríai (Historie), navštívil Egypt okolo roku 450 př. Kr. během první perské nadvlády, země se už stále více otevírala světu a stávala se vyhledávaným cílem cizinců, především Řeků. Ti byli Egyptem až fascinováni. Považovali jej za obdivuhodnou a tajuplnou zemi úžasných staveb a učenců mimořádných vědomostí, ale také tajemných náboženských rituálů a záhadného písma, kterému mohli rozumět pouze zasvěcení. Egypťany mimo jiné považovali i za vynálezce písma. Ostatně sám Hérodotos označil Egypt za zemi divů, které nemají ve světě obdoby. 23

200 LET EGYPTOLOGIE

KOPTOVÉ Slovo Kopt pochází ze zkomoleného řeckého označení pro Egypt, Aigyptos. To je odvozeno z egyptského slova Hikuptah, což je pozdní egyptské čtení názvu Ptahova chrámu v Memfidě – Hut ka Ptah, „svatyně Ptahova ka“.

Dříve se někdy pochybovalo, zda Hérodotos Egypt vůbec navštívil. Mnohé z jeho vyprávění totiž neodpovídá skutečnosti. Na druhé straně však v četných případech podává poměrně přesné popisy některých staveb nebo určitých událostí. Řada jeho tvrzení nesouhlasí snad proto, že egyptští kněží, kteří mu informace poskytovali, už sami v té době ledasco neznali a vymýšleli si. Dnes převažuje názor, že Hérodotos Egypt skutečně navštívil. Existuje zajímavý archeologický doklad, který tento názor podporuje. Je jím atický pohár nesoucí jeho jméno. Byť je částečně poškozený, čtení nápisu je nesporné – Hérodotos. Našel se v nilské deltě v rozvalinách města, které se řecky nazývalo Naukratis a bylo důležitou řeckou obchodní kolonií v Egyptě. Leželo mezi dnešními vesnicemi Nebíra a Nukráš. Město sice bylo známé ze soudobých písemných pramenů, ale najít je se podařilo teprve anglickému archeologovi Williamu Flindersovi Petriemu (1853–1942) až počátkem 80. let 19. století. Egyptští králové už na počátku 26. dynastie zvali Řeky do Egypta nejen jako obchodníky, ale také jako žoldnéře do egyptského vojska. Jeden z nich, Ahmose II. (řec. Amasis), dal Řekům k dispozici kus země v deltě na kanopském (západním) rameni Nilu k založení obchodní kolonie, která dostala jméno Naukratis. Vznikla zde řada pozoruhodných staveb, včetně chrámů různých řeckých božstev jako Apollóna, Afrodíty a dalších. Bývalo zvykem, že návštěvníci, kteří do Naukratidy přišli a navštívili některý z jejích chrámů, darovali božstvu nějaký votivní předmět. Pohár se jménem Hérodotos je za takový považován. Hérodotos procestoval Egypt od severu až pravděpodobně k Asuánu na 1. nilskému kataraktu. Užasl nad pyramidami, které správně považoval za hrobky králů, a jemu také vděčíme za jednu ze dvou základních teorií o tom, jakým způsobem se stavěly. Kněží, kteří měli být do těchto věcí 24

K dyž bohové opustili E gypt

zasvěceni, mu sdělili, že se stavěly pomocí dřevěných zvedacích zařízení. Je to ale jen jedna z teorií. Autorem druhé je Diodóros Sicilský a je popsaná dále v textu. I když Hérodotos pyramidy velmi obdivoval, neopomenul zdůraznit, že kvůli jejich stavbě byli Egypťané uvrženi do velké bídy. Řekům připadalo iracionální, že kvůli stavbě hrobek museli Egypťané podstoupit tak nesmírné úsilí a vynaložit velké náklady. O nic méně než pyramidy zaujal Hérodota i obrovský chrámový komplex ve Fajjúmské oáze, který označil jako Labyrint. Ve skutečnosti jde o zádušní chrám krále Amenemheta III. na úpatí jeho pyramidy v Hawáře. Jeho desítky síní, četná sloupořadí a množství soch ho nepochybně musely ohromit. Tehdy byl chrám ještě v poměrně dobrém stavu, dnes jsou z něj jen pískem zaváté rozvaliny. Bohužel, dodnes je archeologicky prozkoumaný jen z malé části. Dalším z významných antických autorů, který se do Egypta vydal, aby zemi a její pamětihodnosti osobně poznal, byl Diodóros Sicilský. Navštívil jej zhruba v polovině 1. století př. Kr., a několik let zde dokonce pobýval. V díle Bibliothéké historiké (Historická knihovna) věnuje také on pozornost pyramidám, ikonickým stavbám starého Egypta. Jemu vděčíme za druhou významnou teorii o tom, jak pyramidy vznikaly. Uvádí, že se stavěly pomocí dlouhých náspů, ramp. Vedle pyramid, které v té době byly ještě v relativně dobrém stavu (například pyramidy v Gíze dosud měly své obložení), navštívil a obdivoval také další památky, například i Labyrint. Na přelomu letopočtu žil další ze slavných antických návštěvníků Egypta, Strabón z Amaseie, geograf, filozof a historik. Ve svém díle Geografika věnoval pozornost zemi i jejím památkám. Zdánlivě okrajová zmínka v jeho textu později vedla k velkému objevu a zahájení moderních archeologických výzkumů v Egyptě. Při své návštěvě Memfidy se totiž zajímal o pohřebiště posvátných býků, Serapeum, a v té souvislosti poznamenal, že na cestě k němu viděl několik pískem zpola zavátých sfing. Jak později bude podrobněji uvedeno, právě tato zmínka přivedla v polovině 19. století Francouze Augusta Marietta (1821–1881) k objevu Serapea v Sakkáře.

200 LET EGYPTOLOGIE

ŘECKÁ STOPA V EGYPTĚ Během zhruba tři století trvající vlády Ptolemaiovců se egyptsko-řecké styky ještě více prohloubily. Egypt zažíval značný rozkvět i proto, že jejich politika byla vůči Egypťanům a jejich kulturním zvykům a tradicím poměrně velmi vstřícná. V zemi se usazovalo stále víc Řeků, a to nejen vysloužilců z Alexandrovy armády, ale také kolonistů, správních úředníků a v neposlední řadě učenců. Vysloužilci a kolonisté dostávali darem kus půdy, zakládali zemědělské usedlosti, a dokonce nová velká města. Usazovali se často v oázách, například jen ve Fajjúmské oáze tehdy založili velká města jako Karanis, Krokodilópolis, Bakchias a další. Řekové s sebou přinášeli nové poznatky, které využívali v zemědělství a státní správě, a tak i díky nim země vzkvétala. Nová velká města prosperovala i na jiných místech Egypta a jejich smíšená egyptsko-řecká společnost v nich žila na překvapivě vysoké kulturní úrovni. Příkladem může být Oxyrhynchos, dnešní Bahnasa ve středním Egyptě. S ním je spojen jeden z úžasných archeologických objevů. Na přelomu 19. a 20. století se zde dvojici anglických archeologů Bernardu Grenfellovi (1869–1926) a Arthuru Huntovi (1871–1934) podařilo na městském smetišti objevit obrovské množství písemných památek – papyrů psaných hlavně řecky, ale v některých případech také latinsky a démoticky. Mezi papyry, kterých do Britského muzea v Londýně dopravili doslova desítky beden, byla slavná antická klasická díla, jako verše básnířky Sapfó, části z díla Menandrova, Eurípidova, Sófoklova, Pindarova a mnoha dalších. Našly se i pasáže z děl velkých řeckých filozofů. Mezi významné nálezy patří i texty, které se vztahují k počátkům křesťanství, například takzvaná Logia, nekanonické Ježíšovy výroky, které nejsou zahrnuty do Nového zákona. Některé pocházejí už z doby okolo roku 200, kdy se Oxyrhynchos stával centrem křesťanství. Časem zde vzniklo mnoho kostelů a klášterů, ve kterých žili tisíce mnichů a jeptišek. Všechny tyto cenné písemné prameny dodnes vycházejí ve velké ediční řadě Britské akademie a Oxfordské univerzity pod názvem The Oxyrhynchus Papyri.

K dyž bohové opustili E gypt

Pohled na pískem zaváté rozvaliny zádušního chrámu (Labyrintu) Amenemheta III. v Hawáře v době návštěvy Lepsiovy výpravy. (LD I, 48)

ALEXANDRIE, MĚSTO UČENCŮ Největším a nejslavnějším z nově založených měst se stala Alexandrie, ze které chtěl Alexander Veliký učinit hlavní město své říše. Stala se nejen politickou metropolí Egypta a celého východního Středomoří, ale zároveň i centrem tehdejší učenosti. Ptolemaiovští králové město budovali ve velkém stylu nejen co do počtu chrámů, včetně obrovského chrámového komplexu Serapea. To se stalo centrem kultu Serapida (z egyptského Usir-Apis), uměle vytvořeného božstva, které mělo ještě více sblížit egyptskou a řeckou kulturu. Spojovaly se v něm prvky egyptské i řecké. Vznikla řada dalších významných a okázalých staveb státního významu. Mezi nimi je třeba na předním místě zmínit slavné Múseion, sídlo všech múz, v němž měly být soustředěny nejcennější písemné památky a umělecká díla. Nejvýznamnější učenci té doby zde měli najít nejlepší podmínky k práci a bádání. Kulturní význam Alexandrie přetrval ještě v Římské době, i navzdory zničení knihovny Múseia požárem v roce 48 př. Kr. za krátké takzvané 27