001-003 Ascona.qxp_Sestava 1 09.03.23 9:34 Stránka 3
EDGAR RAI
ASCONA ERICH MARIA REMARQUE V EMIGRACI
Ascona_blok.indd 3
20.03.23 11:53
Prolog Ruth stála před oknem a dívala se dolů na ulici. Matné světlo lucerny dosahovalo až k ní nahoru. Venku bylo deset stupňů pod nulou. Už několik dnů město ustrnulo, roury praskaly. Jen za včerejšek hasiči vyjížděli víc než padesátkrát. Z topení vycházely zvuky, jako by na ně někdo klepal kloubky prstů. Erich sáhl na její stranu postele. „Běž odtamtud pryč.“ Jako by hrozilo, že její nahé tělo vypadne z okna a na ulici se roztříští na tisíc střepů. Obrátila hlavu k němu, hledala jeho obrys. „Musíš odjet ze země, ještě dnes.“ Erich se opřel o lokty a matrace povolila. Chtěl něco odpovědět, ale Ruth mluvila tím tónem, který někdy mívala. „Mám odjet z města?“ zeptal se. „Nejen z města. Nestačí opustit Berlín. Musíš pryč z Německa.“ Erich mlčel. „Už celé hodiny se SA plíží ulicemi.“ „Při deseti stupních pod nulou? To aby je člověk přímo litoval.“ 5
Ascona_blok.indd 5
20.03.23 11:53
„Pojď sem a podívej se sám, když mi nevěříš.“ „Jak dlouho tam už stojíš?“ „Dost dlouho.“ Ach ten tón. Erich se natáhl pro župan. Cítil, jak mráz proniká sklem, aniž se ho dotkl. Nesněžilo, ale asfalt byl potažený jiskřivou vrstvou, v níž pneumatiky aut zanechávaly stopy. Naproti hotelu zastavil vůz, dva muži vystoupili z domovního vchodu, s oblaky dechu před tvářemi. Čepice SA na hlavách. Tam se udílely a přijímaly rozkazy. Oba muži zvedli paže. Heil Hitler! Vůz pokračoval v cestě, muži zmizeli v temnotě domovního vchodu. Krátce nato žhnoucí cigarety a kouř stoupal do kužele pouliční svítilny. Vůz zatím dojel k Duisburgské ulici, stejná hra. Erich cítil ohrožení tak zřetelně, jako vnímal Ruthino tělo vedle sebe. Rozevřel župan, položil jí paži kolem ramen a přivinul ji k sobě. „Co zamýšlejí? Puč?“ „Ať je to cokoliv, boni, nesmíš tady zůstat, až se to stane. Ne v Německu. Hitler má před očima moc. Každý den stačí, aby vyšel na balkon a vidí naproti na říšské kancléřství, kam se chce dostat, a to za každou cenu. A až tam bude, budeš první, koho si podají.“ Erich by ji rád uklidnil, ujistil ji, že její starosti jsou přehnané. Ale nebylo tomu tak. Při vzpomínce na premiéru filmu Na západní frontě klid mu ještě dnes, po dvou letech, zatrnulo. Sotva film 6
Ascona_blok.indd 6
20.03.23 11:53
skončil, Goebbels a jeho nohsledi zinscenovali v Mozar tově sále strkanici. Ta přerostla v bitku, kterou ukončilo speciální komando policie. Bylo skandální, že Goebbels docílil toho, aby hlavní kontrolní orgán film o týden později zakázal kvůli údajnému „poškození německé vážnosti v cizině“. „Hitler se prý včera ještě pozdě večer sešel s Hindenburgem,“ řekla Ruth. Na křižovatce na rohu Xantenerovy ulice se objevilo vozidlo, nabralo dva SA muže a táhli dál. „Jako mravenci,“ ušklíbl se Erich. Ruth vyklouzla z jeho županu, přešla naproti k posteli, rozsvítila noční lampičku, vytáhla ze skříně velký kufr a hodila ho na postel. Erichovy kalhoty dala na dno. „Ale kam mám jet?“ „Kamkoliv, kde můžeš zatím zůstat. Porto Ronco.“ „Mám teď vyrazit do Ascony?“ Ruth se oběma rukama vzepřela o kufr a pohlédla na Ericha. „Musíš odtud pryč, boni. Okamžitě.“ Nasál pach, který zanechalo její tělo v jeho županu. „Ale je půl druhé a venku je deset pod nulou.“ Ruth zamyšleně zvedla kašmírový svetr, který právě uložila do kufru. „Ten bude dobrý na cestu,“ rozhodla. „A kabát s vysokým límcem. Budeš potřebovat teplé vlněné ponožky. Boni, prosím tě, nestůj tu a nedívej se tak na mě, jinak se rozbrečím. Ano, tohle je rozchod.“ 7
Ascona_blok.indd 7
20.03.23 11:53
„Tak pojeď se mnou.“ Romantický impulz. „Nedělej to, boni. Prosím.“ „Ne já, ty jsi Židovka. Jsi ve stejném nebezpečí.“ „Blbost! Já jsem příliš bezvýznamná. Ty jsi nejúspěšnější německý spisovatel. A pacifista. Napsal jsi dva romány, které jsou přeloženy do více jazyků, než Hitler dokáže spočítat. Goebbels ti dá přesně jednu šanci, abys změnil stranu. Kromě toho“ – Ruth se na okamžik zarazila – „kromě toho nechceš, abych s tebou jela. Já vím, rád bys to chtěl, a to… to tě šlechtí. Ale v podstatě víš, že bych ti nejpozději za týden šla na nervy.“ „Nejsem si jistý, jestli máš pravdu.“ Erich váhal. „Ale protože toho většinou o mně víš víc než já, tak ti věřím.“ Pohlédl naproti ke stolu. Pat, jeho nový román, byl právě přepsaný. „Chtěl jsem ho zítra donést do nakladatelství.“ „Dej mi ho a já ho tam odnesu.“ Nebyl nikdo, komu by Erich důvěřoval víc než Ruth. Ale dát z ruky Pat? Dva roky každodenního boje, dva roky nadějí a soužení, smutku a vzkříšení? „Vezmu ho s sebou,“ rozhodl se. Ruth se tvářila, jako by jí to nevadilo. Jestli něco během doby s Erichem pochopila, pak to, že nedokáže posoudit, co pro něho jeho romány znamenají, když je vypustí do světa. „Udělej to. A nezapomeň psací stroj.“ ***
8
Ascona_blok.indd 8
20.03.23 11:53
S rukama na volantu se Erich kradl dolů po Brandenburské třídě. Zavazadlo uložené v kufru, hotový rukopis ležel na sedadle spolujezdce, zatížený přenosnou remingtonkou model 5. Vyhrnul si límec kabátu a obličej omotal až pod oči šálou, kterou mu k Vánocům darovala Jutta a která se mu zdála příliš dlouhá. Teď byl vděčný za každý centimetr. Mohl by jet po Kurfürstendammu, ale varovný pocit ho přiměl zabočit opačným směrem. Jak hloupé, přímo dětinské. Jako vůbec tohle – co to bylo, útěk? Hysterie. Co by se mu mělo stát? A přesto seděl za volantem a sjížděl dolů po Hohenzollerndammu ven z města. Na Kronprinzenalle proti němu jela tři auta, uprostřed těžká černá limuzína, Mercedes WO7. Co to říkala Ruth? Že se Hitler dal večer odvézt do Grünewaldu? Byl to on, kdo právě kolem něho projel? Erich zamířil lancií k okraji silnice, nechal motor běžet, stáhl jednu rukavici a hledal v kapsách kabátu pouzdro s cigaretami. Našel je, zapálil si jednu a inhaloval. Co mohl Hitler od Hindenburga chtít, když je přece všeobecně známo, že říšský prezident ho považuje za ničemu? Erich si připomněl Ruthina slova: Až tam jednou bude, budeš první, koho si podají. Ano, to je rozchod. K neuvěření. Sevřel cigaretu v koutku úst, natáhl si rukavici a rozjel se. Měl před sebou 1000 kilometrů. ***
9
Ascona_blok.indd 9
20.03.23 11:53
Přijížděl od Locarna, přejel po úzkém mostě Maggii a nechal sjíždět vůz podél zasněžených polí k důvěrné Campanile von San Pietro e Paolo, měl za sebou čtrnáct hodin jízdy. Stále ještě pociťoval svůj útěk jako neskutečný. Jako by se svět kolem něho rozpouštěl. Potřeboval nutně kolem sebe lidi, hlasy. Jinak by se rozplynul sám. Znal ten stav, neschopnost dělat něco jiného než zírat na jeden bod na zdi. Projel kolem kostela, zajel do uličky, jež vedla dolů k návsi, zastavil lancii na promenádě a vystoupil z vozu. Prsty měl lepkavé, nohy promrzlé. Od jezera stoupala mlha, voda jako kámen. Dva muži procházející kolem se dotkli rybářských čepic. Mnozí obyvatelé vesnice nevěděli, kdo je, ale jeho auto znali všichni. Přešel ulici a zamířil k Via Borgo, kde se nacházela kavárna Verbano. Dvojité espresso, něco k jídlu, sklenku grappy, ve Verbanu člověk nikdy nebyl sám. S vyhrnutým límcem stoupal po ulici nahoru. Nad ním visely ze střech rampouchy dlouhé jako meč. Důvěrně známý pohled na klenutá okna, osvícená, teplá. Když vešel do kavárny, byli k němu všichni přítomní obrácení zády. Ani Fede, která obvykle každého hosta zdravila jako starého přítele, ho nebrala na vědomí. Všichni poslouchali rádio, které stálo na pultu a které tu Erich ještě nikdy neviděl. Byl slyšet plechový hlas. Na dlouhých vlnách. ***
10
Ascona_blok.indd 10
20.03.23 11:53
„Proboha,“ vyhrkl někdo. „Maria ci aiuti.“ Na chvíli jen praskání v rádiu. Fede, která nikdy nevyzařovala nic jiného než radost a chuť do života, se obrátila a vypadala, jako by o léta zestárla. Dívala se bezmocně na své ruce. „Hitler se stal říšským kancléřem.“
11
Ascona_blok.indd 11
20.03.23 11:53
1 Když Erich odemkl dveře Casa Monte Tabor, bylo dlouho po půlnoci. V Berlíně byl zatím první mrtvý. Ani ne dvanáct hodin po Hitlerově uchopení moci táhl nechvalně proslulý zabijácký oddíl 33 po Wallstrasse, ani deset stupňů pod nulou jej nemohlo zastavit. Policistu, který chtěl telefonicky požádat o pomoc, zasáhla kulka do prsou. Krátce nato zemřel v Hildegardině nemocnici. Erich přešel z Verbana do Nelly‑baru dole u jezera, kde snědl obrovský kus masa a na talíři po něm zůstala mastná kola omáčky. Hlasy v lokále vnímal jako pod duchnou a pozoroval svůj rozmazaný odraz ve skle. Teď stál v chodbě své vily, rukopis románu Pat pod paží. Ticho. Zatuchlý vzduch. Na jazyku pachuť sklepa, špatně uložených brambor, vlhkosti, která pronikala do zdí. Byl to známý pach. Byl to pach místnosti, v níž se člověk nevyznal, když se v noci probudil, dveří, které vedly do neznáma, dětství bez pevného místa. Bude to trvat dny, než z domu zažene vlhkost. Musí zatopit v krbu. Oheň v krbu znamená, že se člověk může usadit. To v sobě mají lidé odpradávna. Noviny nacpané v bedně od vína byly vlhké, papír zvlněný. Teprve při druhém pokusu přeskočily plameny 15
Ascona_blok.indd 15
20.03.23 11:53
na třísky a dlouho olizovaly polínka, aby vzplála. Cítil se jako vetřelec ve vlastních čtyřech stěnách. Díval se ven na jezero, v levé ruce cigaretu, v pravé skleněný popelník. Ojedinělá světla na druhé straně, reflektory auta, které jelo podél břehu. Napětí z něho spadlo a on cítil úlevu. Má být nakonec rád, že dal na Ruthino naléhání a překotně opustil město i svou zem? „Nikdy nebudu nikoho milovat jako tebe.“ Byly tomu dva roky, kdy mu řekla tato slova. Konstatování. Ve dvaadvaceti. Co mohl tak mladý člověk vědět o sobě a svých citech? A pak: „Nechám se rozvést.“ Co na to měl říct? Vztah s Ruth byl vzrušující a intenzivní, za prvé, protože Ruth byla Ruth, a za druhé, protože šlo o mimomanželský vztah. Taky nechtěl nést vinu na rozbitém manželství. Sám měl za sebou právě rozvod s Juttou. Mnoho se tím nezměnilo. Možná se manželství obecně přeceňuje. A rozvod zkrátka taky. „Nemůžu být provdaná za muže, kterého nemiluju tolik jako tebe,“ prohlásila Ruth. „A protože nedokážu nikoho milovat jako tebe, můžu být provdaná jen za tebe, nebo vůbec ne.“ Začátek jejich vztahu současně naznačoval začátek jeho konce. Ruth byla vášnivá a náročná, a čím víc se snažila na Ericha zapůsobit, čím víc od něj požadovala, tím víc se od ní vzdaloval. 16
Ascona_blok.indd 16
20.03.23 11:53
Minulé léto jí napsal rozsáhlý dopis, dlouhou dobu strávil nad papírem, vypil celou láhev vína, byla to oběť, nejdřív ho napsal tužkou a pak teprve přepsal plnicím perem. … možná nejsem schopný milovat, ano, odejdi ode mě, já nejsem vhodný pro člověka, který se impulzivně a bez váhání dává a vrhá do vztahu, já jsem v něm jen napůl, nikdy celý, já jenom beru a nic nedávám… Mnoho se tím nezměnilo. Kde teď je? Erich se snažil rozpomenout. Každý večer vystupovala v revue. Sedí v této chvíli společně s kolegyněmi ve Schwannecke a mluví o Hitlerovi a že je teď říšský kancléř? Myslí na něho a cítí, že on na ni myslí? Pozvolna, jako podezření, se v krbové místnosti šířilo teplo. Polena syčela. Poslední cigaretu a pak si půjde lehnout. Byla to Ruth, která mu radila, aby koupil Casa Monte Tabor. Přesně vzato tuhle vilu pro něho našla. A přirozeně dal na její radu. V otázce zařizování se neodvážil jí do ničeho mluvit, všechno vděčně nechal na ní, nábytek, koberce, lampy. Měla mnohem vytříbenější vkus. Obdivoval její kosmopolitismus, samozřejmost, s jakou kráčela životem. ***
17
Ascona_blok.indd 17
20.03.23 11:53
On sám zůstane navždy nedokonalý, i přes svůj úspěch, vilu, auto a kašmírové šály. Tak drahé doutníky a víno ani nemohou být, aby ho za tím vším Mannové a Brechtové tohoto světa nepoznali. Všechno je pouhá přetvářka. Nikdy nad ním nepřestanou ohrnovat nos, byť se svou domýšlivost snaží zakrýt žoviálností, jež ale pozornému pozorovateli stejně neunikne. To, že je spisovatel, by mu snad ještě odpustili, úspěch však nikdy. Tři a půl milionu výtisků za 18 měsíců. I jeho druhý román, Cesta zpátky, zastínil ostatní díla toho roku autorů Kästnera, Feuchtwangera, Zweiga, Werfela, Tucholského, všichni v předposledním roce dali do oběhu nové romány. S Cestou zpátky se ale žádný z nich nemohl měřit. Šest měsíců po vydání už byla prodána do 25 zemí. Musí ho nenávidět. Otevřel dveře a vyšel ven do noci, na terasu nad jezerem. Bezvětří, žádná mlha, před obličejem obláčky dechu. Když se dotkl rukou zábradlí, hned mu zmizelo teplo z prstů. Díval se až někam do Itálie, hranice se ztrácela kdesi v jezeře, neviditelná… Úspěch mu nedělal dobře. A lepším člověkem se tím taky nestal. Luxus, nic víc. Hezký dům, lesklé žetony v kasinu v Monte Carlu. Rukopis románu Pat ležel vedle psacího stroje na stole. Tehdy, když ho začal psát, se o něm zmínil v dopise Emilu Ludwigovi.
18
Ascona_blok.indd 18
20.03.23 11:53
Chtěl bych se ponořit do sebe, ale je to těžké, a někdy si myslím, že je už příliš pozdě. Možná ještě nebylo příliš pozdě, protože odhodil to, čím jinak tak úspěšně odváděl pozornost od sebe a své práce. Miloval svou uměleckou samotu, ale jakmile se do ní ponořil, začali vylézat ze všech koutů démoni. Ale jen pak byl dobrý. Musel cítit nebezpečí, když měl pochopit, oč mu při psaní skutečně jde. Možná by se mu teď mohlo podařit něco velkého. Jezero, krása. Zatímco Německo přišlo o rozum. Zamáčkl cigaretu. Rukopis nechá odpočinout, několik dnů, týden, až nalezne sám sebe, snad. S teplem se dostavila únava, těžká, narůstala. Erich přiložil dostatek dříví, aby si byl jistý, že ráno najde žhavé uhlíky, a zul si boty. Kabát si nechal na sobě. Kufr si může přinést z auta později, teď už to nespěchá. Díky, Ruth. Měj se dobře. A dávej na sebe pozor.
19
Ascona_blok.indd 19
20.03.23 11:53
2 Emil Ludwig stál venku na terase, paže rozpřažené, v obličeji upřímná radost. „Tak tady tedy jste!“ zvolal. Jako by ho už celé hodiny hledal. Erich přivřel oči. Podle postavení slunce muselo být k poledni. Co se stalo s dopolednem? Když ležel na pohovce, pozoroval, jak slunce nejdřív vytvořilo svatozář nad Monte Gambarogno, aby krátce nato nad ním vyšlo, ale hodiny potom? Erich si vzpomínal, že došel pro kufr do lancie a postavil ho u paty schodiště. Kde pořád ještě stál, nedotčený, a bránil v cestě do horního poschodí. Radost z Emilovy návštěvy Ericha překvapila. Neohlášený. Když jsou teď všude telefony. Tady v Asconě byli sousedé. Ujištění, o to šlo. Být pro sebe, vždycky rád. Být sám, vždycky obtížné. Emil přibral. Sako se mu na břiše napínalo. Překvapivě mu to slušelo, dodalo mu to na vážnosti. „Nechte mě hádat,“ zasmál se Erich. „To vám prozradil Engler.“ Engler byl pekař ve vsi, každé ráno od půl páté na nohou. A informovaný o všem, co se v Asconě dělo. „Mohl to být stejně dobře řezník nebo kadeřník,“ 20
Ascona_blok.indd 20
20.03.23 11:53
namítl Emil. „Půlka vesnice ví, že jste zase tady. Ale nevypadáte vůbec tak bídně, jak povídali.“ „Tak to je potěšitelné… Pojďte dál.“ Emil vypjal hruď. „Pojďte raději vy ven, počasí je parádní!“ Erich vyšel na terasu a podíval se do nebe. Bezvadné, jako perfektní myšlenka. Procházka, uvažoval. Tělesný pohyb na čerstvém vzduchu. Možná by to pomohlo, ať už proti čemukoliv. „Pojďte alespoň na chvilku dovnitř. Já si jen rychle vezmu čistou košili.“ Emil prošel kolem něho do krbové místnosti. Erich obřadně otevřel kufr, vytáhl košili a čisté spodní prádlo. „Máte něco se zády?“ zeptal se Emil. Narážel na kufr. Proč by ho taky jinak nechal stát tady dole? S košilí v ruce prošel Erich kolem něho nahoru do poschodí. „Něco ve mně ještě nestačilo přijmout, že tu teď mám být!“ zavolal. Když krátce nato zase sešel dolů, zastihl Emila skloněného nad jeho rukopisem, s rukama zkříženýma za zády. Trámy praskaly, dům se pomalu probouzel k životu. Emil na něho tázavě pohlédl. „Hotovo.“ S uzlem kravaty v ruce se Erich zarazil. „Rozhodně jsem si to včera myslel.“ „A co se zatím stalo?“ 21
Ascona_blok.indd 21
20.03.23 11:53