Jennifer Ryanová
NA KUCHYŇSKÉ FRONTĚ
Na kuchynske fronte_001-392.indd 3
15.03.23 11:12
První kolo
PŘE DK RM Válečné potravinové dávky pro 1 osobu na týden: 120 g slaniny či šunky (zhruba 4 plátky slaniny) maso v hodnotě 1 šilinku a 2 pencí (1 kg mletého nebo 0,5 kg steaků či kýty) 60 g sýra (kostka 5 × 5 centimetrů) 120 g margarínu (8 lžiček) 60 g másla (4 lžičky) 1,5 l mléka 240 g cukru (1 šálek) 60 g džemu (4 lžičky) 60 g sypaných čajových lístků (stačí zhruba na 15 až 20 šálků) 1 čerstvé vejce (plus balíček sušených 12 vajec jednou za měsíc) 10 g bonbonů nebo cukrkandlu Spotřeba klobás, ryb, zeleniny, mouky a chleba není omezena, ale často nejsou k sehnání. Konzervované potraviny jako sardinky, melasa a lančmít jsou nově také na příděl a lze je koupit jen s využitím potravinových lístků, kterých každý dostane čtyřiadvacet na měsíc. Zdroj: materiály Ministerstva výživy
Na kuchynske fronte_001-392.indd 7
15.03.23 11:12
Paní Audrey Landonová Dům Willow Lodge, vesnice Fenley, Anglie červen 1942
Z
latá záře nádherného jarního rána proudila vysokým kuchyňským oknem na trojici chlapců, kteří se bezhlavě řítili dovnitř jako při amatérské rekonstrukci bitvy u Dun-
kerku. „Vypadněte odtud!“ Audrey se po dětech ohnala utěrkou. Kuchyní se linula vůně bublajících plodů – malin, jahod a rybízu – do kterých štíhlá čtyřicátnice přidala špetku skořice a špetku muškátového oříšku. V pánském svetru zastrčeném do pánských kalhot vypadala unaveně a neupraveně. Dojem nevylepšily ani staré šněrovací boty obalené blátem ze zeleninové zahrady. Dřevěné hodiny na stěně odbily půl a Audrey si hřbetem ruky otřela čelo. „Ale ne! To už je půl devátý?“ Zamířila ke kuchyňské lince a zapnula praskající rádio, jež trůnilo mezi změtí hrnců a hromadou čerstvě vytažené mrkve. Většina lidí mívala rádio v obývacím pokoji, ale Audrey ho přestěhovala do kuchyně ihned poté, co se pustila do horečného pečení, aby vydělala pár šilinků navíc. Takhle dřela od chvíle, kdy před dvěma roky vypukla válka a letadlo s jejím manželem Matthewem nacisti sestřelili nad Düsseldorfem.
Na kuchynske fronte_001-392.indd 9
15.03.23 11:12
10
J E N N I F E R R YA N OVÁ
Nikdy ho nenašli. Mnohokrát si zakázala představovat si, jak asi to důvěrně známé a milované tělo vypadalo – rozlámané o koruny stromů, nebo spálené hořícím leteckým benzinem nad sedmým největším městem nepřátelské země. Od manželovy smrti se Audrey štvala jako tažné zvíře. Už dávno se vzdala touhy žít jako normální člověk. Každý volný okamžik věnovala pečení a čemukoliv, co by jí vyneslo pár drobných. Často pracovala dlouho do noci. Její tři kluci pořád něco potřebovali, pak tu byly každotýdenní splátky dluhu a starý dům jí padal na hlavu, takže normální život dávno vyletěl zpuchřelými okny do neznáma. Navíc se musela starat o čuníka, slepice a rozlehlou zahradu, kde pěstovala jen ovoce a zeleninu, drahocenné ingredience, ze kterých pak vyráběla svoje nákypy a koláče. Celý den ji na každém kroku provázelo vyčerpání, rozčarování a panika, že nic nezvládá a že se její život vymkl kontrole. Kvůli dětem se snažila udržet zoufalství na uzdě, objímala je a slzám podlehla až pozdě v noci. Mezi lidmi vládlo přesvědčení, jež do nich vtloukal premiér Churchill: Všeobecné zoufalství by mohlo národ srazit na kolena. Situace se pro Británii nevyvíjela příznivě. Navzdory propagandě se stanici BBC nedařilo zamaskovat beznaděj. Válka Brity zastihla nepřipravené. Luftwaffe bombardovala britská města, britské jednotky sváděly tvrdé boje v severní Africe a nacistické válečné lodě blokovaly dovoz zbraní, železa a – což bylo zásadní – potravin. Vysokou místností se rozlehl kultivovaný hlas pana Ambrose Harta. „Začíná Na kuchyňské frontě, program věnovaný vaření z válečných potravinových přídělů.“ „To jsem zvědavá, co dnes z Ambrose Harta vypadne za nesmysly,“ brblala Audrey a ochutnala kapku bublajícího džemu z vyzrálých šťavnatých bobulí. Nakyslá chuť rybízu potlačila sladkost ostatních plodů a Audrey do hrnce přidala lžičku cukru, aby ji zvýraznila. Vláda umožnila získat navíc trochu cukru právě
Na kuchynske fronte_001-392.indd 10
15.03.23 11:12
NA KUCHYŇSKÉ FRONTĚ
11
pro výrobu zavařenin. Většina jich byla určená na Audreyiny koláče, jež k zoufalství svých synků obvykle prodala. Často se sami museli bez cukru a zavařeniny obejít i řadu týdnů. Jenomže peníze pro ně byly životně důležité. Před pár měsíci banka tvrdě požádala o splacení celého dluhu a hrozila, že zabaví dům. Suma zdaleka přesahovala možnosti vdovské penze, ale přesto Audrey nedokázala prodat dům, kde strávila šťastné roky i s Matthewem. Navíc bylo stavení zchátralé – dokonce se propadla část střechy. Nakonec jí nezbylo nic jiného než požádat o pomoc tam, kde jí to bylo nejvíc proti srsti – a od té doby se užírala výčitkami svědomí nad cenou, kterou musela zaplatit. „Chlebová omeleta,“ vysvětloval Ambrose Hart z rádia, „vyžaduje pouze jedno vejce a poskytne sytou snídani pro čtyřčlennou rodinu. Smíchejte sušené mléko s vodou a nechte v něm nasáknout dva šálky chlebových drobtů. Pak do směsi vmíchejte ušlehané vejce – či trochu vaječného prášku – a usmažte na pánvi.“ „Chlebová omeleta? Nic lepšího nám Ambrose nenabídne?“ ušklíbla se Audrey, zrovna když se do kuchyně přiloudal její vyčouhlý patnáctiletý syn s nosem zabořeným v knize. Alexander byl z jejích hochů nejstarší – A z ABC chlapců Landonových, jak jim říkali sousedé. B byl hlučný jedenáctiletý uličník Ben a C osmiletý Christopher, který žil v trvalém děsu od loňska, kdy spadla na sousední dům bomba. Ostatní chlapci se z šoku časem zotavili, ale malý Christopher stále ještě spal každou noc u matky a zřejmě na tom nechtěl nic měnit, i když se noční nálety už naštěstí staly vzácností. Jejich zbrklé útěky do improvizovaného krytu na zahradě s pár ovesnými bochánky v hrsti zvolna vybledaly do zapomnění. Audrey se modlila, aby to tak zůstalo. Přiznávala si, že na nejstaršího syna spoléhá až přespříliš a že je pouze otázkou času, kdy nejstarší hoch dostane povolávací rozkaz. Těžko mu to však mohla zakázat. Bude následovat vzor
Na kuchynske fronte_001-392.indd 11
15.03.23 11:12
12
J E N N I F E R R YA N OVÁ
svého otce a nastoupí k letectvu – a zbývalo jen doufat, že neskončí v hrobě. Mimoděk se snažila vrýt si synovy rysy do paměti. „Zlato,“ povzdechla si, zatímco drhla mrkev včetně zelené natě. „Prohlédl bys bloček s potravinovými lístky a řekl mi, co nám zbývá do konce týdne?“ Alexander vylovil z látkového sáčku čtyři malé černé sešitky. V domě žili čtyři lidé starší šesti let, takže od Potravinového úřadu v nejbližším městě Middletonu dostávali stejné „dospělé“ dávky. Chlapcům dávali navíc mléko, koncentrovaný pomerančový džus nebo pomeranč, jestli ovšem byl. Pokud pomeranč snědl dospělý, jednal proti zákonu. Menší oblibě se u dětí těšily příděly oleje z tresčích jater, třeba Ben ho tvrdošíjně odmítal. Audrey z hovoru mezi matkami zjistila, že když dojde olej na smažení, leckdo na něm upravuje rybu. Alexander v přídělových sešitcích nalistoval správný týden a zkontroloval čtverečky, které na sobě měly razítko, či byly vystřižené. „Spotřebovali jsme všechno kromě margarínu a toho hnusnýho vaječnýho prášku. Panebože, ještě že máme slepice!“ Audrey do sešitků nakoukla. „Propána, chtělo by to víc másla. Dobrovolnická služba potřebuje sekanou do pojízdné kantýny. Margarín tam dát nemůžu, chutná hnusně od té doby, co do něj přidávají velrybí olej.“ „Komu by to vadilo, mami? Je to jenom charita.“ Alexander zvedl kostku margarínu. „Od pojízdný kantýny nikdo nečeká žádný lahůdky. Beztak všichni vědí, že tamní koláčky jsou jenom zelenina a zbytky různých těst.“ „Ale pořád můžou být dobrý k jídlu.“ Náhle Audrey dostala nápad. „Kolik nám zbylo mléka?“ Chlapec otevřel dveře spíže. „Dvě konvičky, ale jedna je cítit nakysle.“ Ohlédl se. „Měli bychom si pořídit ledničku. Ta ve Fenley Hall je prý skvělá.“ „A kde bych na ni vzala? Sotva to zvládáme i bez takového výdaje. Teď najdi sklenici od zavařeniny – jsou ve skříňce nad
Na kuchynske fronte_001-392.indd 12
15.03.23 11:12
NA KUCHYŇSKÉ FRONTĚ
13
rádiem –, seber smetanu z toho dobrého mléka do sklenice, pořádně ji zašroubuj a začni s ní třást.“ Alexander udělal všechno podle pokynů, a když začal třást sklenicí, zazubil se: „Jak dlouho to mám dělat, mami?“ „Asi dvacet minut. Uvidíš, za chvíli se objeví hrudka másla a začne se tukem z mléka zvětšovat. Nakonec sliješ zbylé mléko, abych ho mohla dát tvým bratrům, a máslo přidám do těsta.“ „To je chytrý!“ Hoch jednou rukou potřásal sklenicí a druhou sáhl po knize. Audrey se obrátila k oknu s vyhlídkou do zahrady. Předchozí večer strávila otrháváním bobulí z keřů a jako obvykle s pomocí výhrůžek a úplatků zapřáhla do práce i chlapce; včera to byl dodatečný krajíc šedavého drobivého válečného chleba od pekaře. Všichni bez rozdílu ho vzhledem k podílu plev v celozrnné mouce považovali za odpornost, ale aspoň nebyl na příděl, což znamenalo, že smrtí hlady neumře žádný občan. Ovocné keře byly prvním vylepšením jejich zahrady. Matthew je zasadil na jaře těsně před válkou, protože miloval hrozny šťavnatých bobulí. Pod Audreyiným smutným dohledem přinášely bohatou úrodu. V malém skleníku, který Alexander postavil matce ke čtyřicátým narozeninám, dozrávala rajčata a meruňky a na původním květinovém záhonu se dnes táhla políčka různobarevné zeleniny – velké, zářivě zelené hlávky salátu, fialové listy červené řepy, zlato a zeleň cibulí. V novinách občany povzbuzovali k pěstování i netradičních druhů zeleniny, proto Audrey měla pro zpestření pár řádků čekanky, černého kořene, a dokonce i topinambury, kterým chudá zemina na přední zahradě nevadila. Osm slepic v dlouhé ohrádce sneslo denně půl tuctu vajec a prasátko bude dlouho živit celou rodinu, jen co ještě povyroste. Nebylo celé přímo její, patřilo totiž Klubu chovatelek vepřů, který Audrey založila s hrstkou místních žen. V plánu byl i chov králíků – mohly pro ně upravit výběh v řadě pobořených kůlen a stodol –, ovšem Audrey bylo jasné, že malý Christopher by se
Na kuchynske fronte_001-392.indd 13
15.03.23 11:12
14
J E N N I F E R R YA N OVÁ
do chlupáčů zamiloval a že by den, kdy by ozdobil jídelní stůl masový nákyp z králíčka Petra, nepatřil k nejšťastnějším. Audreyiny podomácku vypěstované potraviny tvořily základ koláčů a nákypů, jež místním prodávala za tolik potřebné peníze. Zdejší Potravinový úřad jí občas vypomohl s některými ingrediencemi, protože mohla prokázat, že výrobky jdou na prodej, ale samozřejmě že nestačily na všechno. Celkem vzato jí ta malá živnost slušně prosperovala. Pár nákypů pravidelně brala kuchařka z Fenley Hall, místní hostinec a kavárna v Middletonu. Jen škoda, že nedávno zavřela jediná zdejší restaurace U Snopu, patřila totiž k solidním zákazníkům. Jen co si Audrey vyšetří volnou chvilku, poohlédne se v Middletonu po nových klientech. Alexander odložil knihu a začal obcházet kuchyní. Nepřestal potřásat sklenicí a přitom si prohlížel vázy a ozdoby tísnící se na prádelníku. Zvedl starý stříbrný rámeček. „Jak to ve Willow Lodge vypadalo, když jsi byla malá, mami?“ „Ach, nádherně! Tady v kuchyni jsem strávila s maminkou dlouhé hodiny u pečení!“ Audrey si stoupla k synovi a zadívala se s ním na fotografii, kde se čtrnáctiletá, na svůj věk vytáhlá Audrey smála do foto aparátu a mhouřila oči do sluníčka. Její matce se tou dobou už přehoupla čtyřicítka a i v dlouhé sukni a halence s vysokým stojáčkem typické pro edvardiánské dámy bila její podoba s dcerou do očí. Z laskavých a srdčitých obličejů hleděly vřelé a jiskrné oči. Obě měly tmavě plavé vlasy a stejný široký úsměv. Otec vedle nich vypadal přísněji, než byl ve skutečnosti, a pak tam stála o dva roky mladší Gwendoline s otráveným úšklebkem v protáhlé nešťastné tváři lemované zplihlými černými vlasy. Audrey bodly u srdce výčitky svědomí. Matčinou oblíbenou dcerou byla právě Audrey a sestra na ni odjakživa žárlila. Třebaže to Audrey nezavinila a vždy se snažila opomíjené Gwendoline všechno vynahradit. Dávala jí svoje hračky, hrála si s ní, nechávala ji vyhrát – ale přitom věděla, že Gwendoline jí kvůli tomu opovrhuje a změnit se to prostě nedá.
Na kuchynske fronte_001-392.indd 14
15.03.23 11:12
NA KUCHYŇSKÉ FRONTĚ
15
„Dům musel tenkrát vypadat jinak, ne?“ Alexander se pobaveně rozhlédl po zaneřáděné místnosti. „Rozhodně tu bylo uklizeno! Ale stejně máme obrovské štěstí, že navzdory účtům tu bydlíme dál,“ vydechla Audrey sevřeným hrdlem. „Bohužel, váš tatínek malováním obrazů moc peněz nevydělal.“ Dům sice s Matthewem zdědili, ale jako umělci s hlavou v oblacích jím ručili za půjčku a o výši splátek tehdy vůbec nepřemýšleli, stejně jako nad dalšími půjčkami. Alexander se rozhlédl po stěnách pokrytých obrazy. „Ty netypický tvary a barvy se taky nemusí líbit každýmu.“ „Malování bylo pro vašeho tatínka umění, ne způsob výdělku.“ Povzdechla si. To šílené břemeno dluhů na ni dolehlo až po Matthewově smrti. „Budeme se muset vystěhovat?“ Alexander přestal třást sklenicí. „Nu, uděláme všechno, aby k tomu nedošlo.“ V duchu se modlila, aby je tahle provizorní živnost udržela nad vodou dost dlouho, než si najde možnost vyššího výdělku. S tím celodenním pečením by si beztak nevyšetřila ani chvilku, aby pátrala po náhradním bydlení. „A nemůžeš péct trochu víc?“ Alexander opět zuřivě zatřásl sklenicí. „Slušně ti to vynáší –“ „A v tom je ten háček, víc práce už nestihnu.“ Audrey opět zaplavilo to stále přítomné vyčerpání. Zamžikala, aby před synem potlačila palčivé slzy. Kdosi tiše zaklepal na dveře. „Tos ty, Nell? Pojď dál.“ Audrey se vytrhla z myšlenek a otevřela dveře, za nimiž stála drobná hubená devatenáctiletá dívka ve stejnokroji kuchtičky. „Nákypy a koláče budou co nevidět. Můžeš si počkat deset minut?“ Nell chodila každý den ráno nejen pro zeleninu a bylinky, například čekanku, černý kořen a česnek, ale i pro nákypy a slané koláče, a nosila je do Fenley Hall. „Ale m-moc dlouho se zdržet n-nemůžu.“ Nell byla uzlíček nervů a občas z ostýchavosti zadrhávala. Vyrostla v sirotčinci
Na kuchynske fronte_001-392.indd 15
15.03.23 11:12
16
J E N N I F E R R YA N OVÁ
a sloužit ve Fenley Hall začala už ve čtrnácti. „Kuchařka Quinceová má hrozný skluz v přípravách na dnešní večírek sira Strick landa. Je hnusný puntičkář.“ Nejistě se zajíkla. „Jé, promiňte, pořád zapomínám, že jste… příbuzný.“ „Tím si nelam hlavu,“ ušklíbla se Audrey. „Ten nadutý žabák se sice oženil s mojí trapnou sestrou, ale jinak spolu nemáme nic společnýho. Dnešní lady Gwendoline skoro nestojím za slovo.“ Nell se na okamžik rozzářil obličejík úsměvem, což byla vzácnost u stvoření, které v životě poznalo pouze šikanu. „Lady Gwendoline bude mít zítra večer na radnici další ze svých lekcí válečnýho vaření, kdybyste teda měla zájem. Bude dělat nákyp lorda Wooltona.“ Alexander vyjekl smíchy. „Svět se zbláznil, lidi. Teta Gwendoline učí hospodyně vařit z válečných přídělů? Dokonce i z pracháčů jsou najednou experti na jídelníček chudých. Nevzpomínám si, že by někdy dřív sama vzala do ruky vařečku.“ Uličnicky se zašklebil. „Podle mě jí jde o pozornost a chválu mnohem víc než o pomoc chudině trpící válkou.“ Audrey přidusila smích. Její neposedové Gwendoline téměř neznali, a pokud už došlo k setkání, jejich teta se vždy tvářila povzneseně a nesouhlasně – což byl bezpečný způsob, jak se ve Willow Lodge stát terčem výsměchu. „S tím protáhlým obličejem a velkým nosem připomíná koně!“ prohlásil Alexander na rovinu. Audrey rázně zasáhla: „Zamlada měla Gwendoline celou řadu obdivovatelů.“ „Ale myslela si, že je pro ně moc dobrá, co?“ Audrey pohoršeně sykla, ale v duchu souhlasila. Její sestra byla upjatá a navíc vypočítavá. Když se vdala za boháče a nastěhovala se do přepychového Fenley Hall, stala se z ní nafoukaná snobka. Její manžel sir Reginald Strickland vydělal jmění díky továrně na konzervy právě v době, kdy zájem o ně nejvíc vzrostl – hovězí konzervy představovaly oběd i večeři každého
Na kuchynske fronte_001-392.indd 16
15.03.23 11:12
NA KUCHYŇSKÉ FRONTĚ
17
vojáka. Konzervárenským podnikům sira Stricklanda požehnala nejen první světová válka – ta mu vynesla rytířský titul –, ale i druhá, jež se vynořila v pravý čas, zrovna když obchody začaly zvolna upadat. Smrt tisíců lidí znamenala rozkvět podnikání jiných. Sestry spolu jen málokdy prohodily slovo, navzájem odcizeny roky i svými svazky. Až když Audrey zahnal osud do kouta, šla mladší sestru požádat o půjčku, aby splatila hypotéku a dluhy bankám. Lady Gwendoline povýšeně odpověděla: „Pochopitelně ti pomůžeme, Audrey, ale nezapomeň, že tohle sis zavinila sama. Nikdo tě nenutil vdát se za umělce a pořídit si kupu tak neposlušných chlapců, nemyslíš?“ Audrey se zachmuřila při pomyšlení na ochromující každotýdenní splátky manželům Stricklandovým, jež ji postupně ubíjely. Z myšlenek ji vytrhla synova otázka. „Copak má sir Strickland dneska k večeři, Nell? Kolik chodů budete servírovat tentokrát?“ „Celkem pět: krabí polévku, předkrm z uzenýho bažanta, roládu z mořskýho vlka, hovězí medailonky a nakonec ovocný koláč od tvojí maminky, oslazený vanilkovým krémem.“ Alexander se ušklíbl. „My jsme z přídělů pořád napůl vyhladovělí a proti své vůli žijeme jako vegetariáni, zatímco sir Strick land se láduje bažantem? Nejspíš tak uplácí politiky, aby mu přihráli víc kšeftů.“ Audrey pleskla syna přes rameno. „Aspoň nám za ty koláče dobře platí. Bez jejich večírků bychom už dávno skončili na ulici.“ Pomohla Nell pronést dveřmi dřevěnou přenosku. Dívka se rozloučila a chvatně se rozběhla směrem k Fenley Hall. Audrey od zadních dveří dohlédla na boční stranu sídla, vzdáleného necelý kilometr. Bez ohledu na jeho obyvatele považovala budovu za nejkrásnější palác z osmnáctého století. Do výšky čněla čtyři vysoká podlaží lemovaná hranatými věžičkami. Světle hnědé hospodářské budovy se táhly vysoko do svahu, zatímco panská obytná budova opanovala úbočí kopce.
Na kuchynske fronte_001-392.indd 17
15.03.23 11:12
18
J E N N I F E R R YA N OVÁ
V dětství tu ve dveřích stávaly obě sestry – Audrey i Gwendoline – a vymýšlely si historky o vznešených dámách, jež v přepychovém sídle žily. Audrey to brala jako hezkou pohádku. Pro Gwendoline to představovalo životní plán. Z rádia dál zněly rady pořadu Na kuchyňské frontě. „Jak všichni víte, největším problémem je nedostatek cukru, protože v jeho případě jsme stoprocentně odkázaní na dovoz, kterému brání námořní blokáda. Musíme tedy využívat náhražky. Med, melasa i sirup jsou na příděl – měsíčně za ně můžete vydat čtyřiadvacet lístků. Dobře poslouží i přírodně sladká zelenina, například vařená mrkev. Kozí mléko oslazené mrkvovým pyré bude chutnat i dětem.“ „Mrkvové pyré?“ ohrnula Audrey nos a vrátila se k bublající zavařenině. „Vsadím se, že Ambrose Hart kozí mléko, navíc s mrkví, nevzal v životě do úst.“ Alexander se zasmál. „Stejně je divný, že drahý Ambrose bydlí tak blízko nás a od taťkova odchodu do války jsme ho skoro nezahlídli. Člověk by myslel, že když byl s taťkou tak dobrý kamarád, občas nám trochu pomůže. Mohla bys mu dát nějaký tipy na vaření, mami.“ „Je pracovně velice vytížený, Alexandře,“ pokrčila Audrey rameny. „Proč mu neřekneš, ať ti dá práci v tom vysílání?“ Zasmála se. „Ženy tam mezi sebe nepouštějí.“ „Ale Ambrose nemá o vaření ani páru. Nedělával spíš cestopisný průvodce? Odborník na francouzskou Riviéru se během minuty změnil na profíka přes mrkvový pyré.“ Audrey se ohlédla po rozhlasovém přijímači. „Tak už to na světě chodí. Muži, kteří v životě nevkročili do kuchyně, dělají ženám přednášky, jak vařit správně. Ministerstvo výživy nás považuje za včely bez mozku, které se neobejdou bez královny, v tomhle případě bez krále.“ „Ty bys ve vysílání Na kuchyňské frontě byla mnohem lepší než on, a vlastně než všichni moderátoři BBC. Vždyť si to poslechni!
Na kuchynske fronte_001-392.indd 18
15.03.23 11:12
NA KUCHYŇSKÉ FRONTĚ
19
Jenom omílá vládní propagandu. Příště nám vysvětlí, že přídělový dávky nám zajistí železný zdraví.“ „Moudré hospodyně vědí, že Ministerstvo výživy má na srdci naše zdraví…“ Matka se synem se smíchy zlomili v pase, zatímco Ambrose Hart rozvláčně žvanil na téma, o kterém neměl sebemenší ponětí.
Na kuchynske fronte_001-392.indd 19
15.03.23 11:12
20
J E N N I F E R R YA N OVÁ
Audreyin zeleninový koláč 4 porce Těsto / šálku margarínu, másla či loje
13
1 šálek mouky Náplň 4 velké brambory 2 velké, drobně nakrájené lilky trocha másla či margarínu 2 lžičky nasekané čerstvé pažitky či tymiánu, případně 2 lžičky sušených bylinek zbytky různé zeleniny nebo masa 1 ušlehané vejce ½ šálku strouhaného čedaru (více či méně podle toho, co vám zbude z přídělu) 1 lžička anglické hořčice sůl a pepř Předehřejte troubu na 200 °C. Zapracujte tuk do mouky a přidejte trochu vody, aby vzniklo vláčné těsto. Vyválejte ho a vyložte jím formu vymazanou tukem. Pečte 10 minut a poté těsto vyndejte z trouby. Teplotu v troubě zvyšte na 220 °C. Oloupejte a nakrájejte bram bory. Uvařte je a slijte. Nechte je v kusech. Mezitím osmažte nakráje ný lilek na tuku a přidejte nasekanou pažitku či tymián.
Na kuchynske fronte_001-392.indd 20
15.03.23 11:12
NA KUCHYŇSKÉ FRONTĚ
21
Přidejte vařené brambory, zbytky zeleniny i masa, vajíčko, po lovinu nastrouhaného sýra, hořčici, sůl a pepř a podušený pórek. Smíchejte a horkou hotovou směs nalijte na těsto. Posypte zbytkem sýra a pažitky či tymiánu, špetkou pepře a nakonec osolte. Pečte 25 nebo 30 minut, dokud horní vrstva nezhnědne. Po vychladnutí nakrájejte na silné pláty a uložte je do krabice. Vejce udrží nádivku pohromadě. Z pokrmu je vynikající oběd či vý živná svačina.
Na kuchynske fronte_001-392.indd 21
15.03.23 11:12