EUROMEDIA GROUP
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 3
06.02.2023 12:18:34
Děkuji své agentce Sonie Landové ze společnosti Sheil Land Associates, Ltd., za její neochvějné nasazení a podporu a Gaie Banksové a týmu, který zajišťoval zahraniční práva, za to, že se jim podařilo tuto knihu dostat do světa. Poděkování patří také Lauře Perehinecové z nakladatelství The History Press za její nadšení a obětavost, Alexi Waiteovi za pomoc při redakci mého rukopisu a celému týmu nakladatelství The History Press za jeho skvělou práci. V neposlední řadě děkuji svým přátelům a rodině. Bez jejich loajality a velkorysosti by tato kniha nemohla vzniknout.
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 5
06.02.2023 12:18:34
ÚVOD
V
ečer 10. července 1937 si německo-židovská novinářka Bella Frommová, která přispívala do společenské rubriky jednoho berlínského deníku, vyšla do kina na romantickou komedii Broadway Melody. Film volně adaptoval originál z roku 1929 a obsahoval hit „You Are My Lucky Star“ (Jsi moje šťastná hvězda). Objevovala se v něm řada postav, které se pokoušejí rozjet show na Broadwayi, film je plný fraškovitých zákulisních intrik a také okouzlujících míst – penthousů a střešních pavilonů – a finále obstarávají dva klavíry klouzající po tanečním parketu vedle stepujícího sboru v cylindrech a fracích. Po příjezdu ke kinu Bella zaparkovala auto a najednou si všimla, že vzbudila zájem dvou esesáků. Jeden z nich si poznamenal poznávací značku jejího auta, zatímco druhý na ni namířil fotoaparát a rychle zmáčkl spoušť. Důvod sledování pochopila vzápětí, když nedaleko zastavilo několik velkých automobilů se znaky hákového kříže. Z jednoho z nich vystoupil Heinrich Himmler a jeho žena Margarete. Do kina odešli v doprovodu svého „zasmušilého bodyguarda“.1 Jakmile se ocitli uvnitř, Himmler a Margarete zaujali svá místa – z obou stran obklopeni svými anděli smrti. Pohodlně se usadili, aby zhlédli sto jedna minut zábavy a skotačení. Tato surrealistická a téměř komická scéna se jeví poněkud podivně vzhledem k tomu, jak Himmlera veřejnost obecně vnímá: pedant bez humoru a bezohledný fanatik, posedlý šílenými představami o nadřazené germánské rase. Proč tedy vzal Margarete na rozverný muzikál? Na rozdíl od jiných příslušníků nacistické elity – včetně Hitlera – nebyl Himmler filmovým 7
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 7
06.02.2023 12:18:34
MA N Ž E LK Y N A C I STŮ
fanouškem, který by dychtivě konzumoval nejnovější hollywoodské filmy. Možná že si chtěl jen dopřát trochu bezstarostného úniku, aby se odreagoval od každodenních starostí. Nebo se na film vypravil proto, aby ho prozkoumal kritickým okem a na vlastní oči se přesvědčil o zvrhlé dekadenci americké společnosti? Nebo se jen snažil potěšit svou ženu? Od začátku politické kariéry se na jejich manželství těžce podepisovala jeho dlouhá pracovní doba a téměř neustálé cestování. Teď se naskytla vzácná příležitost, jak si společně užít večer a slavnostně se obléknout. Jak zalarmovat flotilu aut a uniformovaný doprovod, udělat dojem a dopřát Margarete podívanou na oddechový film. Bohužel nevíme, jestli se Broadway Melody Margarete líbil, nebo jestli jen byla ráda, že si její manžel našel čas, aby ji potěšil. Možná že nejnapínavější částí jejího večera byla projížďka ulicemi hlavního města v konvoji SS, který vyvolával strach a úžas ve všech, kteří ho v ulicích zahlédli.
Z tisícovek knih o nacismu jen hrstka pojednává o manželkách vůdčích osobností Hitlerova režimu: Gerdě Bormannové, Magdě Goe bbelsové, Carin a Emmy Göringových, Ilse Heßové, Lině Heydrichové a Margarete Himmlerové. Zatímco jejich muži zanechali nesmazatelnou stopu v naší kolektivní paměti, ženy, které jim poskytovaly životně důležitou podporu, povzbuzovaly je v kariéře a usměrňovaly ji, zůstaly z velké části dějinám skryty a odsunuty do poznámek pod čarou. Obecná zkušenost žen v nacistické éře se stala předmětem seriózního studia již v osmdesátých letech 20. století, což otevřelo cestu k širšímu poznání života v tehdejším Německu a poskytlo komplexní a diferencovaný obraz skutečnosti, který zpochybňoval stereotypy udržované nacistickou propagandou. Ženy na samé špičce hierarchie systému však byly tehdy opomenuty. Částečně je to způsobeno povahou zdrojového materiálu, s nímž je z velké části třeba zacházet opatrně. Přestože je od té doby k dispozici mnohem více informací – některé se dostaly na světlo světa v posledních desetiletích –, stále existují značné mezery týkající se chybějících časových úseků v denících a dopisech, které po těchto ženách zůstaly. V poválečných autobiografiích, jež některé z nich napsaly, se aktivně snažily vykreslit své manžele jako vzory ctnosti a samy sebe popisovaly jako nevinné a pouze přihlížející. V některých případech jde o vzpomínky a paměti „spolucestujících“ napsané se specifickou konkrétní motivací 8
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 8
06.02.2023 12:18:34
ÚVOD
a záměrem. Mnohdy jde o ozvěnu anekdot, pověstí a drbů, což dnes znesnadňuje rozlišit skutečnost od fikce. Je tím však ovlivněno jakékoli minulé bádání a nelze tím vysvětlit a omluvit, proč historikové nedokázali ženám špiček nacistického režimu věnovat pozornost, kterou si zaslouží. Dali tím za pravdu jejich vlastnímu tvrzení, že existoval jasný rozdíl mezi veřejným a soukromým životem jejich manželů. Jenže to zjevně není pravda. Nacisté prosazovali kontrolu veškerých aspektů existence svých občanů – ať už šlo o jídlo a oblečení, které směli nosit, nebo o to, s kým mohli mít sex, jaké vtipy si mohli dovolit, jak mají slavit Vánoce. Tím vším a ještě mnohým jiným se stíraly hranice mezi veřejným a soukromým životem a některá poválečná tvrzení manželek nacistů postrádají smysl. Avšak navzdory nepochybným privilegiím, kterých si manželky prominentů nacismu užívaly, byly vystaveny stejnému tlaku jako všechny obyčejné ženy tehdejšího Německa. Jejich společenský život určovaly politické zájmy. Některá přátelství byla zapovězena. Vztahy – dokonce i s rodinnými příslušníky – byly v řadě případů náhle ukončeny. Chování těchto žen se stalo důležitým faktorem v mocenském boji nacistické elity, zejména v souvislosti s Hitlerem. Upadnout v nemilost u vůdce mohlo mít totiž vážné důsledky pro karié ru jejich manželů. Přestože manželky nemusely být nutně zasvěceny do každodenního rozhodování svých manželů, důkazy o nekalé, mnohdy vražedné činnosti těchto mužů byly viditelné: uloupené umělecké předměty, nábytek vyrobený z lidské kůže a kostí ukrytý na půdě, ovoce a zelenina odvezené ze zahrad místních koncentračních táborů, práce otroků při obdělávání jejich půdy. Rituály rodinného života – narození, svatby, pohřby – byly neoddělitelně spjaty s nacistickou ideologií. Možná právě proto bylo snazší považovat tyto ženy za vedlejší postavy. Pohlížet na ně se vší vážností v souvislosti s jejich odpovědností znamená ovšem připustit, že jejich manželé se věnovali také běžným činnostem a prožívali běžné lidské emoce. Zamilovávali se a ztráceli lásku stejně jako jiní lidé. Dělali si starosti s účty a hodnotou peněz a s tím, do jaké školy dát své děti. Plánovali společenské večeře a pikniky. Jezdili na dovolenou a zajímali se o historické památky. Připustit, že se v mnoha ohledech nelišili od nás ostatních, vytváří určitou formu kognitivní disonance: hluboce nepříjemný pocit. Přesto příběhy jejich žen nabízejí důležité informace o charakteru nacistické vlády a psychologii vedoucích představitelů režimu a poskytují nový pohled na klíčové události, které ovlivnily vzestup a pád nacismu. 9
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 9
06.02.2023 12:18:34
MA N Ž E LK Y N A C I STŮ
Cílem této knihy je zmapovat životy těchto žen od okamžiku, kdy se zapojily do nacistického hnutí – v několika případech ještě předtím, než se seznámily se svými manželi, v letech bojů, moci, úpadku a zkázy a poté v době, kdy se dočkaly poválečného soumraku a popírání viny a deziluze. Zatímco si užívaly luxus a VIP postavení, zažily také rozpadlá manželství a podvádění svých manželů, jejich život někdy končil sebevraždou, setkaly se s atentáty, zažily opuštění, zchudnutí i uvěznění. Ale navzdory všem těmto zkouškám a útrapám jejich oddanost Hitlerově věci nikdy neochabla.
Ačkoli to byly jedinečné a fascinující osobnosti, každá z nich se s požadavky, které na ně byly kladeny, vyrovnávala jinak. Prostředí, z něhož pocházely, však vykazovalo nápadnou podobnost. Dostalo se jim kvalitního vzdělání a všechny pocházely z konzervativních středostavovských rodin, které zastupovaly různé profese, byznys a také armádu i nižší šlechtu. Genderové role byly pevně vymezené. Najít si dobrého manžela, výhodnou partii, představovalo největší životní naději těchto žen. Jejich rodiče, ať už protestanti, nebo katolíci, brali náboženství vážně a svým dcerám vštěpovali hodnoty, jež formovaly jejich vkus, zájmy a politické názory: především víru v nadřazenost německé kultury – v její hudbu, umění, literaturu a filozofii, geniální vědecké úspěchy a neporazitelnou armádu. Také oddanost císaři a státu, nenávist k socialismu a strach z toho, že je pohltí nezvladatelné masy. V důsledku toho měly navzájem více společného, než by kdy mohly mít se ženami pracujícími v továrnách. Vyrůstaly v době, kdy se Německo rychle proměňovalo – z převážně zemědělské společnosti v průmyslovou, což byla nelehká změna, vyžadující kompromis mezi demokratickým a imperiálním systémem. Byla to doba agresivní snahy Německa stát se významnou světovou velmocí s velkým námořnictvem a řadou kolonií. Ale navzdory silnému vlastenectví vládl v zemi všudypřítomný pocit krize – bylo zřejmé, že země bojuje sama se sebou a válčí s nepřízní osudu i tlakem moderní doby, v neposlední řadě se zostřujícími se třídními rozdíly, obklopena nepřátelskými sousedy. Buržoazie byla vůči těmto tlakům a napětí obzvlášť zranitelná, trpěla jak přehnaným pocitem vlastní nadřazenosti, tak i stresem a obavami z budoucnosti. Zdálo se, že začátek první světové války toto napětí vyřeší. Národ se sjednotil v očekávání slávy. Jak se však vleklo vraždění na 10
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 10
06.02.2023 12:18:34
ÚVOD
bojištích, k podpoře válečného úsilí bylo mobilizováno veškeré obyvatelstvo, zatímco všeobecná cenzura a neúprosná propaganda hlásaly, že konečné vítězství je nevyhnutelné, ať to stojí, co to stojí. Život těchto mladých žen – doma i ve škole – byl válečným konfliktem zcela pohlcen. Do školních tříd vstupovala válka prostřednictvím statistik z bitevních polí a příběhů vojáků. Kněží se modlili za úspěch na frontě. Všechno – od hraček až po hrací karty – zpodobňovalo vojenskou tematiku. Matky, zvláště ze středních vrstev, se účastnily rozsáhlé charitativní kampaně, ať už šlo o organizování potravinových sbírek, nebo pletení ponožek a šál pro muže strádající v chladných a vlhkých zákopech. Poslední rok války přinášel hroutícímu se systému jeden šok za druhým. V Rusku se chopili moci bolševici a hrozilo, že se jejich revoluce převalí přes jeho hranice a inspiruje vzpouru v armádě. Neúspěch masivní ofenzivy na západní frontě ve stylu „zvítězit, nebo zemřít“ vedl k nezvratnému ústupu ruku v ruce se zhroucením hlavních německých spojenců: Rakousko-Uherska a Turecka. Nastal hlad, podvýživa, šířily se nemoci. Morálka civilního obyvatelstva se ocitla v troskách. Stávkovalo se, probíhaly demonstrace a stále hlasitěji se ozývalo volání po míru a abdikaci císaře. Chaos a násilí, které zachvátily Německo po porážce a kapitulaci, pokračovaly i v roce 1919 a země směřovala k otevřené občanské válce. Vlády se málem chopila radikální levice, než byla nemilosrdně smetena pravicovými polovojenskými jednotkami Freikorps, složenými z bývalých vojáků a nadšených dobrovolníků, kteří dostali volnou ruku od vlády nové Výmarské republiky, jež byla považována za odpovědnou za ponižující podmínky Versailleské smlouvy. V důsledku toho tyto ženy, ještě nedávno dívky, dospěly v hluboce nejistých a nestabilních podmínkách. Staré jistoty zmizely. Civilizované konvence celých generací jejich rodičů ztrácely důležitost. Odříznuta od jistot minulosti se každá z nich přiklonila k samozvanému spasiteli, který jim sliboval, že dobudou svět.
11
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 11
06.02.2023 12:18:34
PRVNÍ ČÁST
DOBYTÍ VRCHOLU
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 13
06.02.2023 12:18:34
1
NA STARTU KARIÉRY
N
a jaře roku 1920 se Ilse Pröhlová přestěhovala do jednoho solidního studentského hostelu na předměstí Mnichova, rozhodnutá využít příležitost ke vzdělání, jež se v té době německým ženám začala otevírat. V roce 1900, kdy se Ilse narodila, byly ženy poprvé přijaty na univerzitu. O osm let později vznikly první ženské verze gymnázia – exkluzivní placené střední školy, jež připravovaly své žáky ke zkoušce známé jako maturita. Úspěšné složení maturity otevíralo dveře na univerzitu. Tato gymnázia nebyla určena pro dcery ze zámožných rodin, ale pro Ilsu to nepředstavovalo problém. Její otec byl uznávaný lékař, který léčil členy Pruského soudu v Berlíně a stal se předním vojenským chirurgem u elitní postupimské posádky. Ve čtrnácti Ilse na jednu z těchto prestižních středních škol nastoupila. Byla bystrá, energická a oblíbená. Zajímala se zejména o hudbu a literaturu. Ráda se věnovala také turistice a táboření. Aktivity v přírodě byly u dospívajících ze střední třídy velmi populární. Snažili se uniknout bezduchosti městského života. Hnutí návratu k přírodě začalo jako čistě mužská záležitost, ale v době, kdy se do něj Ilse zapojila, rozhodně nebyla jedinou dívkou, která v něm našla zalíbení. Bezstarostné roky jejího dospívání zastínila první světová válka. Ačkoli byla oddanou stoupenkyní ozbrojených sil své země a přesvědčenou vlastenkou, v plné míře si uvědomovala realitu katastrofy, která se odehrávala v severní Francii, když byl její otec, vyslaný na relativně klidný úsek fronty, na jaře roku 1917 zabit. 15
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 15
06.02.2023 12:18:34
MA N Ž E LK Y N A C I STŮ
K této bolestné ztrátě se přidal šok z porážky a otřesy, které hrozily rozpadem Německa. Během jejího posledního roku na gymnázia se její matka znovu provdala za ředitele muzea a rodina se přestěhovala do Mnichova ještě dříve, než Ilse mohla dokončit maturitu. Před novým domovem dala přednost studentské koleji a tím jasně ukázala touhu po nezávislosti. Jednoho večera Ilse narazila na svého spolubydlícího, vysokého mladého muže v ošoupané a potrhané uniformě. Stroze se představil jako Rudolf Heß. Okamžitě ji upoutal jeho vyzáblý vzhled, husté obočí, které jako by se uprostřed setkávalo, propadlé oči a ztrápený výraz. Navzdory strohému chování ji okamžitě zaujal. Jestli také ona na šestadvacetiletého Heße zapůsobila, je těžko soudit. Ze všech služebně starších nacistů byl Heß nejzáhadnější. Desítky odborníků, od psychiatrů až po historiky, se později snažily porozumět motivům jeho chování. Heß si dokonce lámal hlavu i sám nad sebou. V dopise příteli se svěřil, že se cítí rozpolcený mezi dvěma protichůdnými stránkami své osobnosti. Jedna toužila po téměř mnišské existenci a rozjímání nad tajemstvími vesmíru, zatímco ta druhá byla krvežíznivým barbarem, dychtícím po boji. Právě spojení myslitele s člověkem akce Ilse oslovilo. Roztřepená uniforma, kterou měl toho osudného večera na sobě a kterou Ilse okamžitě poznala, patřila k úboru nechvalně známé jednotky Freikorps von Epp, ke které se Heß přidal v roce 1919 během násilného svržení mnichovské levicové vlády. Heß byl také válečný veterán vyznamenaný Železným křížem za statečnost. Byl dvakrát raněn. V pekelné bitvě u Verdunu, při níž se stal svědkem „všech hrůz a podob smrti, které si lze představit“,1 ho zasáhl šrapnel a při velení pěchotnímu útoku v Rumunsku byl postřelen do hrudníku. Po uzdravení prodělal Heß pilotní výcvik. Po létání dlouho toužil, ale válka skončila dřív, než si mohl vyzkoušet, jak by jako pilot uspěl v boji. Když propukl válečný konflikt, nacházel se v klíčovém bodě svého života. Přál si studovat na univerzitě, ale jeho otec chtěl, aby nastoupil do rodinného podniku, dovozně-vývozní firmy se sídlem v egyptském přístavním městě Alexandria. Heß tam vyrůstal v palácové vile na okraji pouště, což bylo prostředí, které přispělo k jeho pocitu nadpozemskosti. Jeho otec byl přísný disciplinovaný člověk, který považoval císařovy narozeniny za nejdůležitější den v roce. Heß měl blíž k matce – jemné, inteligentní bytosti, která podporovala jeho raný zájem o astrologii. V roce 1908, když bylo Heßovi čtrnáct let, se rodina vrátila do Německa. Heß, který tam pobýval jen v létě, byl teď nadšený, když poprvé 16
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 16
06.02.2023 12:18:34
NA STARTU KARI É RY
uviděl sníh. Poslali ho do internátní školy, ale cítil se tam outsiderem. Tvrdě pracoval, složil maturitu a s nevelkým nadšením se zapsal na obchodní školu; jeho špatné výsledky vyvolaly konflikt s otcem. Heß situa ci vyřešil po svém – narukoval do armády. Když válka skončila a otcův podnik byl zrekvírován Brity, mohl se Heß věnovat studiu historie a ekonomie. Zatímco koketoval se Společností Thule (polotajnou organizací, která se zajímala o árijskou mytologii a prehistorické severské civilizace), měl na jeho intelektuální rozvoj vliv zejména padesátiletý profesor geopolitiky Karl Haushofer, jemuž se podařilo skloubit vojenskou kariéru s akademickou dráhou. Haushofer vypracoval koncept lebensraumu. Poté, co navštívil Japonsko, dospěl k závěru, že šance národa na úspěch závisí na velikosti životního prostoru, který má k dispozici. Ačkoli Haushofer nepovažoval Heße za zvlášť inteligentního, obdivoval jeho silný charakter. Profesor a zbytek jeho rodiny se k Heßovi choval jako k adoptivnímu synovi. Blízké přátelství zahrnovalo také Ilse a přetrvalo desítky let – s důsledky pro všechny zúčastněné. Navzdory Heßově nechuti k zábavě se Ilse rozhodla, že mu bude nadbíhat, a začali spolu trávit čas. Byl to platonický vztah. Ilse byla stále ještě panna, Heß nejevil o sex absolutně žádný zájem. Po několik následujících let jejich vztah postrádal fyzický rozměr. Místo toho vědomě pěstovali duchovní spojení založené na společné lásce k německé kultuře, zejména co se týče spisovatelů a hudebních skladatelů konce osmnáctého a začátku devatenáctého století. Jejich oblíbeným autorem byl básník a filozof Friedrich Hölderlin. Jeho raná tvorba uctívala přírodu, pozdější dílo pak Boha. Ilse darovala Heßovi výtisk Hölderlinova metafyzického románu Hyperion a připojila k němu lyrické věnování. Jejich láska byla „plná síly a hloubky, a přesto něžná jako jejich duše“, zatímco jejich „srdce vzdouvala silnější vlny, než na moři dokázal sám Poseidon, vládce všech vln“.2 Jejich vzájemné pouto ještě víc utužil společný obdiv k Hitlerovi. Oba byli přesvědčeni, že narazili na muže, který je předurčený k tomu, aby vytáhl Německo z propasti, postavil ho na nohy a vytyčil jeho cestu ke slávě. Krátce poté, co se poprvé setkali, slyšel Heß Hitlera mluvit na jednom malém shromáždění. Nedokázal potlačit nadšení, běžel zpátky do hostelu a vtrhl do Ilsina pokoje, kde blouznil o tomto úžasném muži a jeho elektrizujícím poselství. O několik týdnů později ho Ilse doprovázela na další nacistické shromáždění a byla ohromena naprosto stejně. Její bezvýhradné nadšení pro Hitlerovu jedovatou ideologii je patrné z dopisu, který napsala jednomu kamarádovi ze školy, v němž se 17
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 17
06.02.2023 12:18:34
MA N Ž E LK Y N A C I STŮ
nesnažila své názory nijak krotit: „Jsme antisemité. Naprosto, důsledně, bez výjimky. Dva základní pilíře našeho hnutí – národní a sociální – jsou tímto antisemitismem definovány.“3 Na podzim roku 1920 dokončila Ilse maturitu, zapsala se na dálkové studium němčiny a knihovnictví na univerzitě. Začala pracovat v antikvariátu. Kromě příležitostných výletů do přírody v okolí Mnichova trávila většinu volného času prací pro nacistické hnutí, roznášela letáky, vylepovala plakáty, vypomáhala se stranickými novinami a působila jako Heßova sekretářka. Heß nasazoval své tělo pro Hitlera během častých rvaček mezi příznivci nacistů a jejich levicovými odpůrci. Jako uznání jejich úsilí bylo Ilse a Heßovi uděleno privilegium setrvávat v Hitlerově blízkosti během jeho volných chvil a odpočívat s nejvěrnějšími společníky budoucího vůdce Německa. Ilse a mnozí další později popisovali, jak se Hitler rád smál. Sám vtipy moc nevyprávěl, ale rád někoho parodoval a nic ho tak nepotěšilo jako dobře podané vtipné historky, pokud se netýkaly jeho osoby.
Když se plachá a citlivá Gerda Buchová poprvé setkala s Hitlerem, byla zasněné a umělecky založené dítě na pokraji dospívání. Hitler ji okamžitě přijal pod svá křídla. „Strýček Adolf“ měl zvláštní zájem o mladé lidi – hlavně dívky – a rád se ujímal role kvaziopatrovníka, který přebíral zodpovědnost za jejich kulturní, politické a morální dobro. V té době se zaměřil především na Henriette Hoffmannovou, devítiletou dceru Heinricha Hoffmanna, jednoho z Hitlerových nejbližších spolupracovníků, který se stal jeho osobním fotografem. Každé odpoledne, zatímco Henriette cvičila na klavír, zkoušel ji Hitler ze znalostí německé mytologie a folkloru. Ačkoli s Gerdou trávil méně času, zahrnoval ji Hitler pozorností, kdykoli ji navštívil. Důvodem, proč se Hitler tak pravidelně vyskytoval v Gerdině blízkosti, byl její otec Walter Buch, voják z povolání. Do armády vstoupil v roce 1902, když mu bylo devatenáct. Gerda se narodila o sedm let později, rok poté, co se Buch oženil s její matkou. V roce 1914 už byl poručíkem a jedním z mála důstojníků, kteří nepocházeli ze šlechtického prostředí. Buch sloužil na západní frontě, kde získával jedno povýšení za druhým, až nakonec velel celému praporu. Znechucen mírovými podmínkami Spojenců, které jeho milovanou armádu zredukovaly na ubohý počet sto tisíc mužů, se v roce 1918 vzdal vojenské hodnosti a připojil se 18
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 18
06.02.2023 12:18:34
NA STARTU KARI É RY
k dalším nespokojeným veteránům války, kteří se po rozpuštění oddílů Freikorps a krachu Kappova puče potulovali Mnichovem a lízali si rány. Pokus o vojenský převrat vypukl na jaře 1920, ale byl zmařen největší generální stávkou v německých dějinách. Buch, nasměrovaný k Hitlerovi, rychle propadl jeho kouzlu. Tehdy prohlásil, že Hitler „byl německému lidu poslán z milosti a vůle Boží“.4 Buch byl přesně tím typem rekruta, kterého Hitler hledal – představitelem důstojníka s neposkvrněnou pověstí. Buchovo přirozené zařazení do hnutí představovala organizace Sturmabteilung (SA), všeobecně známá jako hnědé košile. Hitler potřeboval zkušené muže, jako byl Buch, aby tento nedisciplinovaný dav pouličních bojovníků přeměnili v efektivní polovojenské jednotky. Buch převzal v létě 1923 vedení skupiny 275 mužů SA v Norimberku asi 160 kilometrů od Mnichova a začal je připravovat na akci. Znovu se ocitl daleko od domova. Když Gerda vzpomínala na dětství, stěžovala si, že její otec byl „doma pouhým návštěvníkem. Nikdy s námi nezůstal delší dobu“.5 Nakonec se Buchův nejvýznamnější přínos pro mladé období dceřina života projevil tím, že ji seznámil s Hitlerem.
Ještě než Buch převzal v Norimberku moc, získaly hnědé košile novou posilu – někdejší letecké eso a válečného hrdinu Hermanna Göringa, který si získal slávu hrdinskými činy ve vzduchu. Ocenili ho prestižním vyznamenáním: získal Záslužný kříž, hovorově modrý Max, za dvacet potvrzených sestřelů. Po smrti legendárního Rudého barona dokonce převzal elitní Richthofenovu letku. Stíhací piloti se stali skutečnými celebritami. Byli zobrazováni jako rytíři nebe, kteří se účastní kavalírských soubojů ve vzduchu. Podněcovali představivost veřejnosti a nabízeli úlevu od chmurné a nepříliš oslnivé reality zákopové války. Hermann patřil k nejlepším a jeho jméno vešlo ve všeobecnou známost. Přestože žil v několika posledních letech ve Stockholmu, jeho pověst v rodné zemi neuvadala. Hitler si jistě uvědomoval, jakým potenciálním přínosem Göring je. Mohl otevřít dveře k vojenské elitě a aristokracii a také k lokální moci – k lidem, kteří by mohli Hitlerovi pomoci realizovat jeho bezprostřední touhy. Za výchozí bod realizace svých ambicí zvolil Mnichov – právě tady měla vypuknout národní revoluce. Když byli vzájemně představeni koncem roku 1922 – krátce poté, co tam Göring dorazil a měl možnost 19
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 19
06.02.2023 12:18:34
MA N Ž E LK Y N A C I STŮ
vidět Hitlera vystupovat na shromáždění –, Hitler ho vyzval, aby se k hnutí připojil. V průběhu let Göring učinil o svém rozhodnutí spojit se s Hitlerem různá prohlášení. Ať už šlo o hluboce prožívaný akt podřízení se vyvolenému, nebo o promyšlenou sázku na Hitlerovu schopnost mobilizovat masy, není pochyb o tom, že rodící se nacistická strana nabídla Göringovi příležitost stát se velkou rybou – prozatím ovšem v malém rybníku. Byla to právě Göringova nová švédská manželka Carin, která dohodu zpečetila. Už tehdy byla přesvědčenou antisemitkou a vyznávala cestu, po které vykročil Hitler. Pro Carin představoval ztělesnění bájného superhrdiny ze severské legendy. Carin dělala všechno, co bylo v jejích silách, aby vztah mezi oběma muži upevnila. První setkání Carin a jejího budoucího manžela připomínalo scénu z romantického románu. Odehrálo se za divoké bouřlivé noci. Venku zuřila ledová vánice. Hrabě Eric von Rosen, bohatý švédský badatel, chtěl přesto najít někoho, kdo by s ním odletěl ze Stockholmu na jeho středověký hrad, vzdálený asi sto kilometrů, kde přebývala jeho žena se svou sestrou. Tou byla jedenatřicetiletá hraběnka Carin von Foch. Jediným pilotem, který byl ochotný tak nebezpečný let riskovat, byl Göring. Zuřící živel prověřil jeho schopnosti a pevnost nervů na maximum. Za téměř nulové viditelnosti se mu podařilo v pořádku posadit letadlo na plochu zamrzlého jezera nedaleko hradu. Göring vstoupil do impozantního interiéru hraběcího sídla vyzdobeného gobelíny s árijskou tematikou. Všiml si také nordických soch, starožitných zbraní a dvou obrovských kovaných hákových křížů. Usadil se u ohně, dal si brandy a brzy se tu cítil jako doma. Göring strávil většinu svého dětství na dvou zámcích (jeden stál v Bavorsku, druhý v Rakousku), které patřily jeho kmotrovi a andělu strážnému Hermannu von Eppensteinovi, uznávanému lékaři. V roce 1893, když byl na cestě po Africe, se von Eppenstein setkal s Göringovým otcem, koloniálním guvernérem, jehož mladá atraktivní a těhotná manželka trpěla vysokou horečkou. Göring byl připravený na všechno, situace byla kritická. Von Eppenstein se ukázal v nejlepším světle a ženu zachránil. Poté, co Göringův otec odešel do důchodu se sotva důstojnou penzí s ohledem ke státní službě, von Eppenstein nabídl rodině, že ji vezme k sobě. Jeho pohnutky nebyly ovšem zcela altruistické. Měl poměr s paní Göringovou, matkou budoucího leteckého esa. Ta pod zámeckou střechou dělila svůj čas mezi rychle stárnoucího manžela a svého dobrodince. 20
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 20
06.02.2023 12:18:34
NA STARTU KARI É RY
Von Eppenstein byl na svůj šlechtický stav nesmírně hrdý. Narodil se jako žid, ale aby mohl pokračovat v lékařské kariéře, stal se křesťanem, čímž také získal přístup k vlivným členům pruské elity. Chlubil se tím při každé příležitosti. Rád si hrál na zámeckého pána a pořádal okázalé slavnosti, rovněž opulentní hostiny za doprovodu hudebníků ve středověkém oděvu. Carin vyrůstala v podobně barokním prostředí. Její otec byl aristokratický plukovník, její anglicko-irská matka pocházela z tradičního pivovarnického rodu. Měla čtyři sestry a spolu s ostatními členkami rodiny vytvořily vlastní panteistický křesťanský spolek Edelweiss s květinou ve znaku, který se pyšnil vlastní kaplí, malou, ale krásně vyzdobenou kamennou budovou, kde se konaly bohoslužby, zpívaly lidové písně a pořádaly seance. Během první světové války tam docházely každý den, poklekly a modlily se za vítězství Německa. Carin a Göring byli vychováváni ve vznešených, až fantaskních podmínkách. Dodávalo jim to velkolepý pocit z nich samých. Prožívali se jako hlavní aktéři nějakého velkého dramatu. Život je však oba hluboce zklamal. Na konci války bylo německé letectvo zakázáno Versailleskou smlouvou. Naštvaný Göring zahořkl. Byl závislý na akci – od útlého věku byl posedlý vším, co souviselo s vojenstvím, lovem a horolezectvím. Ve Švédsku se pak přes noc stal senzací jako hvězda leteckých show. Předváděl odvážné kousky. Diváci s otevřenou pusou nejprve užasle zírali, ale novinka se publiku brzy omrzela. Jeho hvězda pohasla. Deprimovaný letec vzal podřadnou práci. Pracovním nástrojem se mu stal dvoukolý kočár, převážel civilisty sem a tam. Skutečnost, že Göring navzdory nebezpečí přijal von Rosenovu prosbu, svědčí o tom, jak zoufale toužil po dobrodružství. Carin byla uvězněna v manželství bez lásky s Nilsem von Kantzowem, armádním důstojníkem. Vdala se v jedenadvaceti, o tři roky později otěhotněla a prožila traumatizující porod. Ačkoli svého syna Thomase milovala, pro mateřství neměla vlohy a toužila uniknout z dusivé atmosféry zdvořilé společnosti. Opustila sedmiletého syna a manžela ve Stockholmu a uchýlila se na hraběcí sídlo. Od chvíle, kdy se setkala s Göringem ve velkém sále, byli jeden druhým okouzleni. Přitahovalo je to k sobě tak neodolatelně, až se mezi nimi začal rozvíjet napůl utajovaný románek, který rychle nabíral na intenzitě. Carin řekla své sestře, že ona a Göring jsou jako Tristan a Isolda: „Spolkli jsme nápoj lásky a jsme bezmocní.“ Její dopisy Göringovi byly plné melodramatických prohlášení typu „jsi pro mě vším, neexistuje 21
Manzelky_nacistu_13_(imprimatur).indd 21
06.02.2023 12:18:34