danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 1
Aleš Dostál DAŇKY HLAVA NEBOLÍ
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 2
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 3
Aleš Dostál
Daňky hlava nebolí
EurOmEDiA GrOup
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 5
Daňky hlava nebolí
ežím v oboře na zádech ve vyhřáté trávě, opéká mě srpnové slunce a čekám, kdy umřu. Tak mi to alespoň předpověděl můj přátelsky nakloněný chirurg, když jsem několik let oddaloval operaci tříselné kýly. „Až se ti ta kýla jednou uskřípne, tak můžeš umřít… nehraj si s tím.“ Hrál jsem si. V pravém třísle mám bulku jako tenisový míček. Najednou nejde zpátky zatlačit, tak jako to šlo pokaždé. Bolest je šílená. Leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, že umře, našeptává mi mozek zlomyslně základní dějovou linku pohádky O kohoutkovi a slepičce. Jedinou nadějí je, že se oborník pro mě vrátí. Byli jsme domluveni, že jak ulovím, dám telefonem zprávu. Jinak mě nebude rušit, protože nemůže odhadnout, jak dlouho budu čekat. Vrcholí léto a na jablka, které jsme před seník nasypali, mohou daňci přijít taky až v noci. problém ovšem je, že telefon zůstal v autě a auto u brány obory. podle slunce, které mi teď od jihu opaluje pravou tvář, mohou být tak dvě hodiny odpoledne. Do seníku, kde bylo ve štítě vyřezáno okénko střílny, jsem zasedl v devět. Daňci přišli možná v poledne. Vybral jsem si toho největšího, přes-
L
5
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 6
A L E š D O S Tá L
ně podle návodu „vyber si, kterého chceš“. Teď ležíme vedle sebe a daněk docela hlasitě chrápe. pokud se vůbec někdy živý dostanu k telefonu, už bude vzhůru. Daněk se probudí a já usnu, až mi uskřípnuté střevo způsobí sepsi, nebo jak se na vyhřezlou kýlu vlastně umírá. pod blankytem s beránky pokojně pluli rorýsi, napsal si jednou do deníku můj přítel Jan. Stejný blankyt teď visí nade mnou, dokonce i s bílými peřinami, kterým se říká kupa pěkného počasí. Jenom rorýsi neplují, ale čmárají po obloze divoké křivky a s pronikavým hvízdotem se mi vysmívají. Z nedalekého lánu dosud nesklizeného ovsa je uklidňuje křepelka. Nechápu, jak mohl někdo to jednotvárné žbluňkavé kuňkání přeložit jako pět peněz. Kdyby se mi to stalo v zimě, neslyšel bych rorýsy ani křepelky a už bych to měl asi za sebou. umírat na uskřípnutou kýlu v létě je příjemnější, protože u toho není zima. Když se má uskřípnout kýla, tak jedině v létě. Tak dlouho se chodí s kýlou po světě, až se uskřípne. mozek mi přinášel škodolibé zhovadilosti, protože, jak je známo, mozek nic nebolí. Chová se, jako by nebyl můj. Jako by neměl umřít s tělem, které ho zásobuje kyslíkem. Daněk, který na rozdíl ode mě ležel na boku, zachroptěl a pohnul hlavou. podle odhadu už tady vedle sebe ležíme skoro dvě hodiny, takže by se měl probouzet. Za všechno mohou daňci. Za všechno může moje vášeň chovat všechno živé, kterou jsem se nakazil někdy v deseti letech. Od ryb, obojživelníků, plazů a ptáků jsem v šedesáti dorostl až k savcům velikosti daňka. Když se na přelomu tisíciletí stalo módou sezony mít vlastní oboru, nebo alespoň obůrku, nemohl jsem samozřejmě stát opodál. už jsem měl tři daněly, chyběl daněk, když se na mé poptávání ozval dávný známý. Jednoho mi prodá, pokud si ho sám uspím, odborně se tomu 6
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 7
D A Ň KY
H LAVA N E B O L Í
říkalo imobilizuji, pomůže mi ho svázat a naložit na vozík. Ale musím spěchat, za dva měsíce začíná daňčí říje, a potom budou mít daňci jiné starosti než chodit žrát jablka. paroháč vedle mě se pokusil zvednout hlavu. Z vystrčeného lízáku mu odkapávají sliny jako ze špatně utaženého kohoutku. Dokonce jsme se na chvíli střetli pohledem, ale nevím, zda to vnímá. Obrací bulvy a ukazuje zarudlé bělmo. Tak nějak jsem se probouzel ze své první imobilizace na čundru v Koutech nad Desnou. Nejdřív jsem hospodskému musel ukázat červenou knížečku v plastovém obalu, protože jsem vypadal na patnáct, a potom jsme do sebe lili hanušovickou desítku takovým tempem, jako by měli zítra zavřít pivovar. ráno jsem se vyplazil ze stanu a obracely se mi bulvy i žaludek. paroháč vedle se překulil na břicho a pokoušel se pod sebe složit přední nohy. Když se mu to podařilo, zkusil se na nich zvednout. povedlo se, a pak se v poloze sedícího psa chvěl podivnou zimnicí. Teď je na tom lépe než já, protože já se postavit nedokážu. Docela jsem mu to přál, než se opět bezvládně vyvrátil na bok a koncem levé lopaty mě bolestivě uhodil do kotníku. pokud se mu to povede ještě jednou a podaří se mu překulit se až na mě, tak mě zamáčkne i s uskřípnutým střevem. Nadzvednu se na dlaních, odlehčím tělo a jakýmsi vrtěním jsem získal skoro dvoumetrový odstup. Trvalo to nějakých třicet vteřin. K bráně a autu je to sto metrů. Čtyři metry za minutu, i s přestávkami tam za hodinu musím být! plazit se po zádech, to nevymyslíš. měl jsem za sebou další čtyři metry, když se daňkovi podařilo vstát. Na vratkých nohou chvíli vyrovnával balanc, až se nekontrolovaně vyvrátil na místo, které jsem mu ještě před okamžikem zahříval. 7
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 8
A L E š D O S Tá L
Vzpomněl jsem si opět na své probuzení po své první alkoholové imobilizaci, až jsem skoro cítil prudkou bolest hlavy, která ho provázela. Bolí daňky vlastně hlava, přihrál mi mozek další nepatřičnou myšlenku. musí, když jsou teplokrevní savci jako my, přemítám a vrtím se na zádech jako střevlík. V tuto dobu se měl daněk probouzet v mé obůrce. Včera mi přítel veterinář, kterému jsme říkali doktor z hor, půjčil dvoumetrovou duralovou trubku, kterou používá jako foukačku. má jen jednu střelu. pokud chybím, tak končím. raději si to mám nanečisto natrénovat doma v obýváku, nejlépe do gauče ať si zase nezlomím jehlu. indiáni v Amazonii prý tak sundají ptáka z korun stromů. „Jako anestetikum navrhuji ketamin,“ oznámil mi a čekal, zda mu to schválím. „Souhlasím,“ řekl jsem zasvěceně. V podstatě jsem ten název slyšel poprvé v životě, protože jsem dosud nikoho v životě neimobilizoval. Kdyby se mě zeptal, jaké broky použít na polní zajíce nebo jakou ráži kulovnice na jelena, mohl bych poradit. Takovými druhy anestetik jsem uspal spoustu kusů zvěře, ale žádné se už z věčných lovišť nevrátilo. možná ano, ale v jiné podobě. „Když budeš foukat, tak dej pozor, ať ti nevypadnou zuby. Já si je raději dávám do kapsy.“ Taky teď mi chvíli trvalo, než jsem pochopil smysl varování. Došlo mi to teprve při pohledu na doktorovy pravidelné bílé perličky v ústech. Hrdě jsem zaklepal na zažloutlé, ale zato stoprocentně vlastní řezáky. „Ty nevypadnou… stále drží…“ * * * Kroutím se zdánlivě na místě, ale brána se přibližuje. Taky daněk už stojí na vratkých nohou, má skloněnou 8
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 9
D A Ň KY
H LAVA N E B O L Í
hlavu a stále slintá. Teď se dokonce pokusil o pár kroků. Dopředu tři a zpátky dva. Tak chodíval z hospody náš soused, když pro něj jeho žena poslala dceru Aničku. „pojď dopředu, prosím, tatínku,“ řídila jeho chůzi. „Běž dozadu, daněčku,“ prosím v duchu paroháče, protože normální by po probuzení bylo jít za svými druhy dozadu do lesa. Daněk si to ovšem kolébavou chůzi opilce namířil přímo na mne. možná ho přece jenom bolí hlava a pamatuje si, kdo mu bolest způsobil. Taky bych tenkrát nejraději zabil sládka hanušovického pivovaru. přidám do plížení vzad, ale daňčí krok je přece jenom delší, i když do něj přidává mezihru dvou kroků zpátky. už jsem si představoval, jak mě dožene a šlápne mi na ten tenisák v třísle. Lopatáč naštěstí udělal ještě pár kroků a vzal si oddychový čas vleže. Vezmu si taky přestávku. po modrém blankytu dál plují bílí beránci, jenom rorýsí letka odletěla lovit mouchy někam dál. podle slunce je něco mezi druhou a třetí. i přes nepřetržitou bolest, na kterou si už pomalu zvykám, mám žízeň, a dokonce hlad. Něco mám v autě, ale nesmím, varuje mě vyčtená informace. i vojáci museli jít do boje s prázdnými útrobami kvůli zranění. * * * Do seníku s okénkem ve štítě mě oborník posadil kolem deváté. Vysypal plastový kbelík jablek, několikrát na něj zaklepal, zahvízdal a zmizel. Klidně si prý mohu na seně zdřímnout. pokud daňci přijdou, budou se u jablek odstrkovat a probudí mě klepání jejich lopat. možná jsem opravdu na chvíli zdříml, když jsem si předtím ustlal sakem a zůstal v košili. Vůně čerstvého sena byla tak omamná. V poledne se před seníkem o jablka přetlačovali dva 9
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 10
A L E š D O S Tá L
lopatáči. pár metrů od okénka se ke mně natáčeli tučnými zadky. Blízkost zvěře mě rozechvěla. už jsem střílel na spoustu kusů, ale nikdy nebyli tak blízko, že jsem si na ně téměř mohl sáhnout. Navíc teď nemačkám kohoutek, ale foukám. A mám jen jeden pokus. Opatrně vystrčím dvoumetrovou trubku a málem se dotknu jedné skvrnité hýždě. Stejně se rozklepu tak, jako když jsem střílel na svého prvního srnce. Tenkrát jsem ho za svítání uviděl na stráni pod lesem z okna hájenky. Vyběhl jsem v pyžamu a trepkách v krytu úvozové cesty. Střílel jsem v jakési poloze dřepícího střelce a zpětným rázem mi puškohled rozsekl obočí. Ani jsem to nevnímal, když jsem si místo povinné cigarety přilehl zpátky k ženě. Vykřikla hrůzou, když uviděla mou zakrvácenou tvář. Teď jsem se nadechl jako k hloubkovému ponoru, když jsem si předtím podvědomě jazykem ohmatal, jak mi drží zuby. Foukl jsem a možná jsem u toho i zavřel oči. Červená směrovka na konci střely se komíhá v daňčí kýtě jako motýl. paroháč odskočí a ohlédne se, co ho to právě štíplo. potom zůstane stát a pozoruje druha, který dál chroustá jablka, až mu ze svíráku kape jablečná šťáva. Vybral jsem si toho lepšího, medituji na úlovkem, který se asi za půl hodinu začíná potácet. Nakonec se natáhne na bok a na závěr ještě zvrátí hlavu a lopaty položí na hřbet. Dychtivý a ještě roztřesený vylezu ze seníku. Dobře mi namíchal ten ketamin, chválím v duchu svého veterináře. „Kolik asi váží takový daněk?“ zeptal se mě. „Asi tolik jako ty? Osmdesát. Tak mu dáme tři kubíky,“ vzpomínám, když se pomalu blížím k spícímu úlovku. Jak se ovšem skloním, abych mu vytáhl injekční střelu, vyjeknu bolestí. rych10
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 11
D A Ň KY
H LAVA N E B O L Í
le si lehnout na záda – a snažím se zatlačit kýlu zpátky. Za těch pár let jsme si na to spolu zvykli. Ale teď to už nejde. ucho džbánu se utrhlo. * * * Konec přestávky. Daněk se zvedá a s hlavou sveřepě skloněnou pokračuje v přímé chůzi. Začínám věřit, že si to jde se mnou opravdu vyřídit. Tak jak to někdy dělá postřelená zvěř. Zbývá mi posledních dvacet metrů, daňkovi čtyřicet. Se zaťatými zuby se překulím na břicho. první kroky po čtyřech bolí ještě víc, ale je to rychlejší, přestože mi pod břichem visí dva šourky. Konečně za bránou! Auto nezamykám, nakonec se ten zlozvyk proměnil v užitek. Trvalo chvíli, než se mi podařilo v jakémsi podřepu, s tváří pomačkanou bolestí, otevřít dveře a na sedadle nahmatat telefon. Ještěže mám tlačítkový s klávesnicí jako pro slepce. už zpátky vleže na zádech jsem dispečerce na záchrance popsal diagnózu a jak ležím u vrat obory mezi obcemi r. a m. Ležím tam v oboře s nožkama nahoře, našeptával mi rarášek v mé hlavě. Asi jsem potom omdlel a daněk znovu usnul. Leželi jsme opět vedle sebe, ale už bezpečně odděleni pletivem plotu. probrala mě až siréna a modrý maják žluté záchranky. Daněk odbíhá radostnými dvojskoky, tak jak to umí jen daňci a jeleni sika. Dva mladíci v červeném se nade mnou sklánějí. „Tak, kde vás to bolí, otče?“ Kalhoty mám stejně rozepnuté, tak stačí jen stáhnout trenýrky. 11
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 12
A L E š D O S Tá L
„Zkusím to reponovat…“ Než mu v tom mohu nějak zabránit, sáhne mi na vyhřezlou kličku střeva. Zařvu bolestí tak hlasitě, že rorýsí letka nad námi změní směr. „To nejde, pane doktore,“ zašeptám už ve stavu polobdění. „Nejsem lékař, jsem diplomovaný záchranář,“ pochlubil se. „Tak dáme dolsin… uděláme žilní vstup,“ radí se s druhým mladým mužem v červeném. „může mít zvětšenou prostatu, to by byla kontraindikace,“ namítá mu druhý. „Tak ho uspím ketaminem…“ „To nesmíš!“ „Nás učili, že to je medicína katastrof. Že je bezpečný i v rukou nevyškoleného anesteziologa,“ hájí se ovšem ten diplomovaný. porada dvou záchranářů, z toho jednoho diplomovaného, probíhala nad mou hlavou a zdála se být neúměrně dlouhá. Stejné téma jsem včera projednával s veterinářem. musel jsem do toho vstoupit. „Jsem tak těžký jako daněk. Dejte tři kubíky…,“ vysoukal jsem ze sebe bolestivě. * * * Zda mě poslechl, to už nevím, ale že jsem spal ne jak dudek, ale jako daněk, to vím. probudil jsem se v nemocnici na jakémsi vozíku, o kterém jsem si myslel, že se s ním svážejí těla do márnice. pod plachtou, ale hlavu jsem měl odkrytou. Na bílém stropě nade mnou se prohání daňci a každý drží v předních nohách dlouhou foukačku. Chtěl jsem se posadit, ale zjistil jsem, že jsem přikurtován. Vykřiknu hrůzou. „Daňci! Daňci mě chtějí uspat!“ Do místnosti vběhla sestra, za ní lékař. 12
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 13
D A Ň KY
H LAVA N E B O L Í
13
danky hlava.qxp_Sestava 1 31.05.22 15:55 Stránka 14
A L E š D O S Tá L
„Bude mít halucinace,“ řekl. „Ti pitomci mu měli do ketaminu přidat špetku midazolamu.“ Odešli a nechali mě s daňky samotného. Sestra občas nahlédla, asi za hodinu se ke mně sklonila a pohladila po tváři. „Ještě vidíte daňky?“ Když jsem zavrtěl hlavou, protože daňci ze stropu opravdu někam zmizeli, zavolala lékaře. potom mě odvázali a odkryli plachtu. měl jsem kalhoty na půl žerdi, ale tenisák v třísle už nebyl. „Zatím jsme vám to reponovali, ale za týden přijdete na operaci. Do té doby byste neměl příliš chodit.“ Zakroutím hlavou jako krutihlav. Žádné známky kocoviny, žádná bolest hlavy. „Díky, pane doktore, jste doufám doktor, teď už aspoň vím, že po ketaminu daňky hlava nebolí…“ podíval se na mě zkoumavě a zavolal sestru. „Ještě si tady raději pána chvíli necháme.“
14