AGATHA CHRISTIE Slečna Marplová DVANÁCT NOVÝCH PŘÍPADŮ Naomi Alderman Leigh Bardugo Alyssa Cole Lucy Foley Elly Griffiths Natalie Haynes Jean Kwok Val McDermid Karen McManus Dreda Say Mitchell Kate Mosse Ruth Ware
E U RO M ED I A G RO U P
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 3
29.08.2022 16:05:54
Přeložili Jan Čermák, Hana Petráková a Veronika Volhejnová
Marple: Twelve New Stories Copyright © 2022 Agatha Christie Limited. All rights reserved. AGATHA CHRISTIE, MARPLE and the AC Monogram Logo are registered trademarks of Agatha Christie Limited in the UK and elsewhere. All rights reserved. This edition was published in 2022. Translation entitled SLEČNA MARPLOVÁ: DVANÁCT NOVÝCH PŘÍPADŮ Copyright © 2022 Agatha Christie Limited. All rights reserved. ISBN 978-80-242-8378-4
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 4
29.08.2022 16:05:54
Romány se slečnou Marplovou VRAŽDA NA FAŘE MRTVÁ V KNIHOVNĚ NENÍ KOUŘE BEZ OHÝNKU OZNAMUJE SE VRAŽDA SMYSLUPLNÁ VRAŽDA KAPSA PLNÁ ŽITA VLAK Z PADDINGTONU PRASKLÉ ZRCADLO KARIBSKÉ TAJEMSTVÍ V HOTELU BERTRAM NEMESIS ZAPOMENUTÁ VRAŽDA
Povídkové soubory se slečnou Marplovou TŘINÁCT ZÁHAD POSLEDNÍ PŘÍPADY SLEČNY MARPLOVÉ
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 5
29.08.2022 16:05:54
Slečna Jane Marplová, snad nejproslulejší literární představitelka amatérského detektiva a jedna z nejvydařenějších postav Agathy Christie, se v tištěné podobě poprvé představila v prosinci 1927 v povídce Úterní klub. Autorka se k tomuto pozoruhodnému stvoření vrátila v roce 1930 v románu Vražda na faře, aby – podle svých vlastních slov – „dopřála hlas i starým neprovdaným dámám“. Následovalo dalších jedenáct románů a několik povídkových souborů, jimž vévodil nejbystřejší mozek městečka St. Mary Mead. Úplně naposledy se slečna Marplová objevila v románu Zapomenutá vražda, který vyšel v říjnu 1976, tedy devět měsíců po autorčině smrti. Agatha Christie si povšimla, že k ženám, a to především těm v pozdějším věku a stále svobodným, se často přistupuje povýšenecky, bývají přehlíženy a podceňovány. Jenomže nejprodávanější světová spisovatelka dobře věděla, jak málo (7)
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 7
29.08.2022 16:05:54
toho venkovským starousedlicím unikne a že pod pláštíkem jejich uhlazených krajkových čepečků se může ukrývat ostražitá mysl, která je schopná přechytračit i ty největší kapacity Scotland Yardu. Neboť zlo se dá snadno vypozorovat jak v nejdrsnějších městských ulicích, tak v nejmalebnějších koutech Anglie. Lidská povaha je zkrátka lidská povaha – bez ohledu na to, kde se zrovna nacházíte. A tak se z pera Agathy Christie zrodila vskutku výrazná a nezapomenutelná hrdinka.
(8)
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 8
29.08.2022 16:05:54
Zločiny na malém městě LUCY FOLEY „Občas si říkám, jestli se na malých městech neděje víc zločinů než v těch velkých.“ „Co tím myslíš, Jane?“ Prudence se podívala na svoji bývalou spolužačku, která seděla naproti ní se sklenkou třešňové brandy. Přívětivá teplá záře ohně z otevřeného krbu lichotivě zastřela známky vyššího věku. Jane Marplová se téměř nezměnila. V podstatných rysech vypadala stále jako za školních let. Rychlé, jakoby ptačí pohyby, bystrý zvídavý pohled a navíc inteligence, která působila klidným dojmem a vzbuzovala respekt. Zrovna když otevřela ústa, aby odpověděla, ozvala se zvenku petarda následovaná sérií výkřiků, vřískotu a jekotu, které zněly jako zvuky z předpeklí. Někdo začal bubnovat. (9)
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 9
29.08.2022 16:05:54
L ucy Foley
Dávné spolužačky neviděly ven, protože Prudencina služebná zatahovala závěsy přesně ve čtyři. Impozantní georgiánský Fairweather House stál na hlavní ulici městečka Meon Maltravers. Venku se teď za soumraku scházel dav připomínající pohanské shromáždění. Když hluk z ulice trochu polevil, slečna Marplová navázala. „V metropolích i velkých městech se pochopitelně děje řada nejrůznějších přečinů. Noviny se snaží, aby veřejnosti neunikl jediný hrůzostrašný detail, ale já si nejsem tak úplně jistá, jestli se na anglickém venkově, na vsích a samotách neodehrává mnohem víc strašlivých činů než v metropolích.“ Prudence sešpulila rty. „No, tohle se Meon Maltravers netýká. Naše městečko je náramně úctyhodné místo.“ Meon Maltravers je malebná obec vystavěná podél strmých křivolakých uliček dlážděných kočičími hlavami. Domky s červenými střechami mají zdi z velkých pazourkových valounů. Je odtud závratný výhled přes celou zvlněnou krajinu South Downs směrem k pobřeží. Když slečna Marplová ten den ještě za světla dorazila, vypadalo městečko opravdu úctyhodně, ale teď se zahalilo do tmy a ulice se zrovna zaplnila další vlnou vřískotu a jekotu. „Jsi si jistá?“ zeptala se slečna Marplová se zdviženým obočím. „To je jen taková místní rozpustilá zábava,“ namítla Prudence a mávla rukou. „Naprosto neškodná, ale tys vždycky měla dost pochmurnou představivost, Jane.“ „Nejde o představivost, má milá. Byla jsem na vlastní kůži…“ Slečna Marplová chtěla říct „svědkyní“ a uvést několik případů za poslední dobu, ale zvenku se znovu ozvala ( 10 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 10
29.08.2022 16:05:54
Z loč i n y n a mal é m měs tě
menší exploze. Možná nešlo o nic hrozného a řeči o zločin nosti mohou uvést do rozpaků i tak odolné lidi, jako je Prudence. A proto když nastala další chvilka klidu, řekla slečna Marplová: „Lidé si v menších městečkách vidí navzájem do talíře a z toho mohou pramenit nejrůznější nedorozumění a zášť. A pak musíme vzít v úvahu taky nudu. Žádná kina, divadla nebo restaurace, které by člověka vytrhly z každodenní jednotvárnosti. K některým strašným zločinům dojde prostě jen proto, že lidé nemají nic jiného na práci…“ Prudence se ušklíbla a rozhodným tónem prohlásila: „Mě tady přijali velice dobře, když jsem před patnácti lety přišla o chudáka George. To není samozřejmost, pokud uvážíme, že tady žil tolik let jako starý mládenec, než jsme se s Alice přistěhovaly.“ (Prudence už ve škole vystupovala značně autoritativně.) Slečna Marplová se zadívala na krbovou římsu a zeptala se: „To je z té výletní lodi, viď?“ Na fotografii byla o něco mladší Prudence, Alice, její dcera z prvního manželství, a dnes už zesnulý George Fairweather. Tenkrát se slečna Marplová s Prudence viděla naposledy – na výletě po norských fjordech. George Fairwheather byl podstatně starší než Prudence a působil značně vetchým dojmem. Špatně chodil a pleť měl skvrnitou jako padavče. Co se Alice týče, pamatovala si ji jako pohlednou dívku oblečenou na svůj věk až příliš luxusně. „Kde je Alice teď?“ optala se slečna Marplová. „Ale jenom někde venku tady v okolí. Vždycky jsme k sobě měly blíž než většina matek a dcer. Provdala se za místního ( 11 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 11
29.08.2022 16:05:54
L ucy Foley
pozemkového vlastníka sira Henryho Tysona. Jsou tady v Meon Maltravers středem zájmu…“ Slečna Marplová si maličko odkašlala. „A ty ses opravdu zapojila do místního života? Podle mých zkušeností trvá nově příchozím v takovém malém městečku několik desítek let, než ho tamní lidé akceptují. Patnáct let je jako nic.“ „Jsem předsedkyní náboženské obce, Jane!“ prohlásila Prudence a narovnala se. Jako by se tím všechno vysvětlovalo. „A proti nové sbormistryni, která se přistěhovala jako poslední, jsem rozhodně stará garda. Pronajala si na předměstí dům U Jezevce, takovou obludnou rádoby uměleckou hrůzu. Povídají se o ní divné věci.“ „Jakého druhu?“ zeptala se slečna Marplová. „Je to cizinka, Francouzka. Mladá nebo každopádně aspoň pod čtyřicet. Vlastně spíš v Alicině věku. Bývala prý celkem úspěšnou operní pěvkyní, ale pak snad měla nějaké problémy s hlasivkami a musela opustit scénu. No, trochu tady rozvířila stojaté vody. Nezadaná mladá žena…, víš, jak to chodí…, ale já si drbů samozřejmě nevšímám.“ Slečna Marplová přikývla. „Pochopitelně.“ „Jenže Christopher Palfrey, náš místní básník a velmi talentovaný tenor, právě vydal básnickou sbírku a věnoval ji ,Čarodějce písní‘. Umíš si představit, jak se to asi líbilo jeho manželce Annabelle, která má mimochodem k nějaké čarodějce dost daleko. Ona je taková socialistka, otravná, věčně má nějaké námitky proti těm nejrozumnějším návrhům na farní radě. Unavuje mě to. Pořád se jen rozčiluje, neusmála se celé týdny…, i když to není nic neobvyklého.“ „Pročpak se asi rozhodla, že se přestěhuje zrovna sem?“ ( 12 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 12
29.08.2022 16:05:54
Z loč i n y n a mal é m měs tě
nadhodila slečna Marplová. „Myslím ta sbormistryně. Svobodná cizinka? To je zvláštní, že přišla právě do takového odlehlého městečka, ne?“ „Není tak úplně odlehlé,“ namítla Prudence rázně. „Máme tu přímý vlak do Londýna. Po hlavní trati. Sama ses mohla přesvědčit.“ Slečna Marplová chtěla navštívit zahradu u Honningtonského sídla. Díky Diane Harmonové z jejich vesnice začala obdivovat japonské javory, zvlášť teď na podzim, kdy se nádherně vybarvily. Výlet se nedal stihnout za jeden den, ale slečna si od své plavby kolem norského pobřeží pamatovala, že Prudence bydlí poblíž. Napsala jí, jestli by se nemohly setkat. Ve škole nebyly zrovna nejbližší přítelkyně, ale Prudence slečnu Marplovou vždycky tak trochu fascinovala, a tak doufala, že návštěva bude zajímavá. „No, každopádně se s Celií Beautempsovou dnes večer potkáš – s tou sbormistryní. Zkouška se koná v jejím domě, protože v kostele opravují střechu. A doufejme, že se uvidíš i s Alice – ona taky zpívá. Záleží, jestli se utrhne. Chovají s Henrym zvířata, pár ovcí a prasat,“ vysvětlovala Prudence a pak, snad aby to nevypadalo příliš obyčejně, dodala: „Henry je samozřejmě takový farmář džentlmen, ale musí zkrátka nějak vydělávat.“ „Takže dnes večer?“ „Ano! Koná se samozřejmě zkouška sboru. Copak jsem se o tom nezmínila? Musíme teď před adventem neustále opakovat.“ Takový plán na večer slečně Marplové příliš nevyhovoval. Raději by v klidu seděla u krbu a pletla. Právě se pustila do ( 13 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 13
29.08.2022 16:05:54
L ucy Foley
svetru se skotským vzorem pro synovce Raymonda. Chtěla ho mít hotový do Vánoc. „Navíc si vzpomínám, že máš krásný soprán, Jane,“ řekla Prudence. „Čistý jako skřivánek. Takže kdyby ses chtěla přidat…“ „Od té doby, co jsem zpívala ve školním sboru, uběhla spousta vody, má milá. Úplně mi bude stačit, když si vás jenom poslechnu.“ V tu chvíli foukl prudký závan větru do komína a na předložce u krbu se rozprskla sprška jisker. Slečna Marplová se zahleděla do ohně, jako by v něm něco uviděla. Prudence si jejího pohledu všimla. „Vyhasíná! Hned zazvoním na služebnou!“ „Ne, ne,“ chtěla ji zarazit slečna Marplová jemným gestem ruky. „Je mi teplo.“ Prudence se přesto otočila, aby zazvonila. Za okamžik se objevila služebná. „Pár polen! A rychle.“ Slečna Marplová sledovala, jak se plameny zmocňují polínek, která služebná narovnala na oharky. Teď jí bude moc horko. Takhle to chodí, když je člověk na návštěvě. Slečna Marplová zásadně nespala mimo domov. V cizím domě nic není tak jako doma. „To děvče je trochu přihlouplé,“ povzdechla si Prudence poté, co dívka odešla. „Dneska je opravdu těžké najít slušný personál.“ „Vzpomínám si, že totéž jsi říkala při našem posledním setkání, Prudence.“ „Určitě ano. George vždycky jednal se služebnictvem dost pošetile. Jednomu sluhovi zaplatil autoškolu a dceři své hospodyně zase školné, i když v jiných věcech docela škudlil. ( 14 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 14
29.08.2022 16:05:54
Z loč i n y n a mal é m měs tě
Řekl, že děvče je příliš nadané, než aby skončilo v kuchyni u nádobí. A taky zaplatil našemu komorníkovi dovolenou v Brightonu. Takovéhle věci jim podle mého jenom nasadí do hlavy nápady, které jsou nad jejich úroveň.“ Slečna Marplová si nemohla pomoct, ale tyhle řeči velké dámy z venkovského sídla jí připadaly směšné. Zvlášť od Prudence, dcery zelináře, která chodila do školy jen díky stipendiu a potom pracovala v několika nenáročných zaměstnáních – jako vychovatelka a knihovnice. Svého prvního manžela, mnohem staršího lékárníka, potkala, když u něj pracovala jako asistentka, a s Georgem se seznámila jako mladá vdova. Dělala mu sekretářku. „Já jsem samozřejmě řadu služebných propustila,“ řekla Prudence, „když se Georgovy problémy se srdcem zhoršily, a nové jsem nenajala, protože držet si tolik personálu bylo zkrátka příliš nákladné… proboha!“ zarazila se uprostřed věty s pohledem upřeným na hodiny. „Raději půjdeme, nebo přijdeme pozdě.“ Za pár minut vyšly do mrazivého listopadového vzduchu a přitáhly si kabáty k tělu. Ocitly se tváří v tvář proudu maskovaných postav, které se hrnuly kolem předních dveří. Vypadaly jako z nějakého středověkého obrazu; démoni a ďáblové přišli, aby odnesli hříšníky. V krku je obě pálil štiplavý dým hořícího parafinu. Někteří účastníci hráli na bubny. Všichni nesli zapálené pochodně a několik skupinek třímalo nad hlavami papírové figuríny se zdeformovanými obličeji – obří hlavy s vyvalenýma očima, rudé hávy a kapuce katolických kardinálů. Obklopovala je zvláštní energie. Působila nebezpečně, ( 15 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 15
29.08.2022 16:05:54
L ucy Foley
přímo výbušně, jako by se měl každou chvíli vzduch kolem nich vznítit. Slečna Marplová se zastavila a zírala na ně. Ta podívaná ji fascinovala i znechucovala zároveň. Prudence velitelsky mávla rukou, masek si nevšímala a nařídila: „Tudy.“ Musely se protlačit davem. Slečna Marplová několikrát ucítila, jak ji někdo strčil, a jednou si dokonce byla jistá, že ji nějaká ruka tvrdě šťouchla, aby uhnula. Měla co dělat, aby se udržela na nohou. Zdálo se, že těmhle lidem ani za mák nevadí, že se mezi nimi ocitly dvě starší dámy. Slyšela plápolavý hukot plamenů z parafinových pochodní nad hlavami masek a cítila jejich žár. Znepokojovala ji představa, že uvízly obklopeny těmito anonymními postavami, které se valily jako jeden muž, jako tlupa pochodující armády. „Nerozumím tomu, Prudence,“ řekla slečna Marplová, když se jim podařilo přebrodit záplavu lidí a ocitly se na druhé straně ulice. „Noc Guye Fawkese byla před dvěma týdny. Na poli za St. Mary Mead pálili oheň. Doktor Haydock přinesl pár římských svící a farářova manželka Griselda Clementová dodala jakési kořeněné víno… jak se jen jmenovalo? Něco cizího… Glühwein, ano, tak se to jmenovalo. Výborné… snad trochu moc skořice. Dlouho jsem tam nezůstala, protože byla hrozná zima.“ „Ale tady v Meon Maltravers dělají všechno maličko jinak, trochu jako v Cornwallu. Dnešní radovánky nemají připomenout smrt party katolických rebelů, ale obětování sedmnácti protestantských mučedníků na hranici. Proto upalují ty figuríny kardinálů. Snad se dá říct, že jde svým způsobem o pomstu, i když o několik století později.“ ( 16 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 16
29.08.2022 16:05:54
Z loč i n y n a mal é m měs tě
„Pomsta,“ opakovala slečna Marplová polohlasem. „Pomsta a vyrovnávání účtů, to je další z věcí, se kterými se člověk setkává na malých, odlehlých místech.“ „No, i když jsou ty účty stovky let staré, účastní se této zábavy hlavně mladí. A řeknu ti, že náboženství s tím nemá nic moc společného,“ řekla Prudence a vrhla na maškarádu nesouhlasný pohled. „Vlastně se docela hodí, že máme zrovna dneska zkoušku církevního sboru. Vytvoříme baštu křesťanské počestnosti uprostřed toho pohanského běsnění.“ Pokračovaly ulicí dál směrem od hlučného davu, až se dostaly na předměstí. „Tudy,“ naznačila Prudence. „Vezmeme to zkratkou přes les a dostaneme se rychle k domu zezadu.“ Vytáhla malou baterku a rozsvítila ji. Ulice se zúžila v pouhou pěšinu uprostřed hustého lesního porostu. Záře pouličních lamp se téměř vytratila, ale měsíc v úplňku prozářil i propletené větve stromů a kužel světla z Prudenciny baterky poskakoval před nimi. Bylo teprve kolem páté hodiny, ale tady jako by už byla noc. Představa, že o pár set yardů dál leží ulice plné lidí, obchodů, hluku a světel, se zdála být téměř neuvěřitelná. Slyšely každý krok, každou zlomenou větvičku. Z podrostu se ozývalo šelestění nočních stvoření. „Je to ještě daleko?“ zeptala se slečna Marplová a opatrně překročila vystouplý kořen, který se vynořil uprostřed pěšiny. „Už jen kousek. Půjdeme zadním vchodem, protože je to blíž. Je tam i dlouhá příjezdová cesta, ale na tu se jde z druhého konce hlavní ulice. Za chvilku už uvidíš světla z domu. Madame Beautempsová je nechává svítit celé noci, což se ( 17 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 17
29.08.2022 16:05:54
L ucy Foley
moc nelíbí zdejším pozorovatelům ptáků. Tvrdí, že jim vyplašila jeden druh pištivé sovy. Pořádně jim zvedla mandle…“ zarazila se, protože vzduchem projelo jakési strašlivé zvířecí zaječení. Ještě dlouho se jeho ozvěna odrážela mezi okolními stromy. „Zajímavé,“ prohlásila Prudence. „Zdá se, že tu nakonec nějaká ta pištivá sova přece jen zůstala. Kde jsem to skončila? Aha. Celia Beautempsová si znepřátelila taky skoro všechny členy sboru. Už jsem ti povídala o Palfreyových, viď? No a pak tu je plukovník Woodage, který zpívá bas, a ten nenávidí všechny Francouze. Měl syna, který přišel za války o obě nohy, když se snažil zachránit skupinu galských dezertérů. Kromě toho Celia z pochopitelných důvodů naštvala paní Prufrockovou, naši bývalou sbormistryni, která tu vedla zpěváky třicet let. Myslíme si, že reverend Peabody musí být v jejím područí, protože vystrnadil paní Prufrockovou z její pozice bez jakéhokoli varování.“ „Řekla bych, že má problémy spíš s reverendem než se svou nástupkyní.“ „Možná. A aby toho nebylo málo, ještě paní Prufrockovou urazila, když trvala na tom, že nemůže zpívat soprán, protože už nezvládne vyšší tóny. A pak je tu Gordon Kipling, zpívá také bas a je velitelem místních lovců. Je přesvědčený, že mu zabila tři psy. Dva dny poté, co si stěžovala na jejich štěkot (bydlí nedaleko, tamhle za těmi stromy). Sežrali jed na krysy a pošli. A pak…“ Vtom Prudence podivně zaječela. Všechno se zběhlo velice rychle. Naproti nim se zjevil maskovaný člověk a rychle se blížil. Nevšimly si té postavy, dokud nedošla těsně k nim. Jako ( 18 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 18
29.08.2022 16:05:54
Z loč i n y n a mal é m měs tě
kdyby se vynořila ze tmy. Neznámý na chviličku zaváhal, jako by se rozhodoval, kudy oběhne Prudence, která mu stála přímo v cestě. Pak slečna Marplová uviděla, jak se vymrštila ruka a Prudence padla na zem. Baterka odlétla, ozvalo se lupnutí a světlo zhaslo. Postava vmžiku zmizela. Zůstaly samy. „Prudence!“ Slečna Marplová popošla ke své přítelkyni a pomohla jí s jistými obtížemi na nohy. „Jsi v pořádku? Nejsi zraněná?“ „Já – já nevím,“ odpověděla Prudence trochu roztřeseně. „Myslím… myslím, že jsem v pořádku. Jen… jen potřebuju chytit dech. On do mě strčil, Jane! Vidělas to?“ „Ano, ano. Viděla – něco strašného! Neměly bychom zavolat policii? Všimla jsem si na hlavní ulici policejní stanice…“ „Ne,“ řekla Prudence statečně. „Nechci dělat rozruch. Zlomeného nic nemám. A on už bude touhle dobou bůhví kde ztracený v davu. Toho nemůžou najít. Jen se tě chytnu za ruku.“ Celá ta záležitost Prudence kupodivu nevyvedla příliš z míry, ale ona měla vždycky pro strach uděláno. Slečna Marplová se sklonila, aby zvedla baterku. Hned vedle ní přitom našla cosi, co připomínalo maličký světlý oblázek. Strčila si ho do kapsy. Brzy došly k zadní části domu. Pronikaly k nim úryvky hudby. Slečna Marplová poznala slavnou árii madam Butterfly „Un Bel Di“. Všechna světla včetně těch venkovních byla rozsvícená a zářila do tmy. Dvoukřídlé prosklené dveře zely dokořán a v nich někdo nehnutě stál jako socha. Silueta se rýsovala na pozadí nasvíceného pokoje. Když došly blíž, rozpoznala slečna Marplová její rysy. Byla to mladá služebná a z jejího výrazu ( 19 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 19
29.08.2022 16:05:54
L ucy Foley
tuhla krev v žilách. Slečna Marplová okamžitě pochopila, že když zaslechly ten pištivý zvuk v lese, nešlo o sovu. „Ach, paní. Paní… stalo se něco strašlivého.“ „Co se děje, děvče?“ zeptala se Prudence prakticky. Slečna Marplová si vzpomněla na její slova. Musíš s nimi jednat přísně. Dát jim najevo, kdo je tady paní. „No tak, děvče, ven s tím.“ Dívka ukázala třesoucím se prstem na místnost za sebou. „Vím, že ji nesmím rušit, když je v pracovně. A hudba z gramofonu hrála tak hlasitě – nic jsem neslyšela. Museli přijít prosklenými dveřmi. Já… nemůžu tomu uvěřit.“ Velký pracovní stůl z ořechového dřeva zakrýval výhled na polovinu koberce. Nejprve zahlédly malé chodidlo obuté do zelené semišové botky. Pak, když obešly stůl, uviděly zbytek. Ženskou postavu téměř zakrýval okázalý šál ze smaragdového kašmíru. Zprvu se zdálo, že má vetkaný burgundově zbarvený vzor, ale při bližším pohledu se ukázalo, že jde o krev, a bylo jí hodně. Vsákla se do tkaniny z ošklivě vyhlížející rány, kterou ženě někdo zasadil těsně nad klíční kost. Byla evidentně mrtvá. Tři ženy zůstaly v tichu ohromeně stát nad ležícím tělem. Slečna Marplová si všimla, že mrtvá drží v jedné ruce vzkaz. V druhé měla čistou obálku. Text napsaný tiskacími písmeny se dal přečíst i na dálku: ZNÁM VÁS. VÍM, KDO VE SKUTEČNOSTI JSTE. ZAPLAŤTE, CO DLUŽÍTE, NEBO SE VŠICHNI DOVĚDÍ PRAVDU.
( 20 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 20
29.08.2022 16:05:54
Z loč i n y n a mal é m měs tě
Slečna Marplová nedokázala odolat, aby si neprohlédla ruku držící obálku. Vždycky si všímala rukou. A taky nehtů. Nedávno se zapletla do případu, v němž nehty hrály roli. Teď zaznamenala, že nehty Celie Beautempsové jsou ošklivé, silné a nažloutlé. Takové nehty jí byly povědomé, jen si musela vzpomenout, odkud je zná. Vlasy měla mrtvá žena rozcuchané, drdol se částečně rozpadl. Slečna Marplová si všimla pod černou barvou šedavých odrostů. „Zavolala jsi policii?“ zeptala se zostra Prudence služebné. „Ne, paní… nevzpomněla jsem na to. Byla jsem v šoku…“ služebná si kroutila prsty. „Jdi to hned napravit. Musí okamžitě přijet.“ Prudence se podívala na hodiny. „Půl šesté. Zbytek sboru dorazí každou chvíli.“ Na potvrzení jejích slov se ozvalo zabušení na dveře. Prudence poslala děvče, aby otevřelo. „Já zavolám policii.“ Slečna Marplová zůstala na chvíli s mrtvou sama. Usoudila, že bude mít trochu času, aby si v klidu prohlédla místnost, než nastane zmatek. Znovu se podívala na vzkaz a na obálku. Popošla ke stolu. Ležel na něm štůsek neotevřených obálek. Na řadě z nich bylo vytištěno POSLEDNÍ UPOMÍNKA. Vedle uviděla knihu poezie otevřenou na básni „Paní ze Shalott“. Přešla ke stěně, na níž visely fotografie Celie Beautempsové z dob největší slávy, když vystupovala na různých scénách, a také diplom z Hudební školy Guildhall. Na krbové římse stála malá laciná plechovka a vedle ní drobná fotografie ženy v něčem, co vypadalo jako bílá čepice, ale nedalo se to říct s jistotou, protože obrázek byl starý a zplesnivělý. ( 21 )
Slecna_Marplova_12_(imprimaturt).indd 21
29.08.2022 16:05:54