1
Porod
K
dyž se Angela podívala z okna, nevěřila svým očím. Střechy Starého města pokrývala vrstva sněhu. Občas se stávalo, že nasněžilo v blízkých horách. Ale ještě nikdy v Asenze. Na sníh bylo ve Venetu velmi mírné podnebí. Ve vnitřním dvoře Domu hedvábí si musela dát pozor, aby neuklouzla na staré dlažbě. Pravoúhlý dvůr obklopovala velká dvoupatrová budova a dřevěná brána vedla na ulici. Uprostřed stál letitý morušovník. Zdaleka ještě neshodil všechny listy, které se teď žlutě leskly pod bílou čepicí sněhu. Všechno vypadalo jako začarované a Angele poskočilo srdce. Zhluboka se nadechla vůně sněhu a chladu. Žila v severní Itálii teprve rok a půl, a teď poprvé pocítila závan stesku po své německé vlasti, po zimní krajině kolem Ammersee, kde předtím žila. „Porca miseria!“ Brána do dvora se rozlétla a vešla Nola s dcerou Fiorettou. „Co je tohle za ohavné počasí,“ zlobila se tkadlena. Pak objevila padronu. „Buongiorno, signora Angela. To vy jste si objednala sníh?“ „Dobré jitro, Nolo,“ usmála se Angela. „Ne, není to moje vina.“ „San Colombano, la neve in mano,“ oznámil Stefano, který se svou ženou Orsolinou právě vcházel do dvora. „Dneska je 5
03_DUM HEDVABI.indd 5
1.12.22 17:23
23. listopadu, svatý Colombano často přinese sníh, jak říká staré přísloví…“ „Ale ne tady u nás!“ Nola se rozhořčeně rozhlížela po dvoře. Náhle se obloha roztrhla. Koruna morušovníku se ve slunečním svitu zaleskla a všech se na chvíli zmocnil úžas. „Však on brzy roztaje,“ ujistil ji Stefano a vydal se s ostatními po schodech do prvního patra ve vedlejším křídle, kde sídlila tkalcovna. Za čtvrt hodiny se jako vždy všichni sejdou k pondělnímu týdennímu plánování. Ale teď si Angela chtěla ještě chvíli užít to mimořádné ráno. Do dvora lehce vklouzla štíhlá postava, skoro celá zahalená do velkého vlněného šálu. „Buongiorno, Fanio,“ uvítala Angela vesele svou mladou hospodyni. „To je tvůj první sníh?“ Osmnáctiletá Fania pocházela ze Sicílie a podle výrazu tváře byla i ona tímhle přírodním úkazem pořádně zaskočená. „Ano,“ přikývla a chvatně vešla do Angelina bytu. „Už jste snídala?“ Mladá žena se vymotala ze šálu a odložila tenký plášť. „Ne, ještě ne.“ V kuchyni bublala konvice na espresso a Angela ji stáhla z plotny. „Tohle mi pro vás dala teta.“ Fania vyklopila na talíř voňavý kukuřičný chlebíček. „Mám vám vyřídit, abyste si ho namazala jejím domácím kdoulovým želé.“ Přinesla sklenici s marmeládou, příbor ze skříně a postavila všechno na kuchyňský pult. „Emilia to se mnou myslí až moc dobře,“ prohlásila Angela a usadila se na jednu ze židlí u pultu. „Aaach,“ vzdychla s požitkem, když nakrojila chleba. „Je ještě teplý!“ „Zia Emilia ho právě vytáhla z kamen. Jak je Nathalii? Kdy má vlastně termín?“ 6
03_DUM HEDVABI.indd 6
1.12.22 17:23
Angelina dcera byla ve vysokém stupni těhotenství a už několik týdnů bydlela v malém bytě pro hosty v přízemí Domu hedvábí. „Za čtrnáct dní,“ odpověděla Angela a potlačila nervo zitu, která ji pravidelně přepadala při pomyšlení na nadcházející porod. Stane se babičkou v sedmačtyřiceti letech a hrozně se na vnouče těšila. Přitom nebyl žádný důvod k obavám, těhotenství její dcery probíhalo naprosto bez problémů. „Dneska jsem Nathalii ještě neviděla.“ Angela si dopřála lahodné sousto chleba. Emilia měla pravdu, s jejím kdoulovým želé chutnal prostě fantasticky. „Nejspíš ještě spí. Uděláš nám prosím pro všechny na poradě velkou konvici kávy a přineseš ji nahoru?“ „Con piacere, signora Angela,“ přikývla Fania.
„A včera ještě přišla naléhavá objednávka z USA. Mrs. Whitehouse je dobrá přítelkyně naší Tessy,“ řekla Angela a vytáhla z šanonu vytištěný e-mail. „Šál v barvě bordó. Měl by to být vánoční dárek. Vím, že je to narychlo,“ zarazila předpokládané projevy nevole svých spolupracovníků. „Ale ráda bych, abychom ho udělali přednostně, protože Mrs. Whitehouse nám zprostředkovala několik nových zákaznic.“ „Ta je dobrá,“ bručela Nola polohlasem. „Vždyť už je konec listopadu. Nemůže si najít na internetu nějaký hotový šál z těch, co nabízíme? Je jich tam…“ „Ale žádný v té barvě,“ namítla Angela rozhodně. „Máme ještě na skladě dost bordó hedvábí, Orsolino?“ Barvířka se zamyslela. „Myslím, že ano. Jak velký má být ten šál?“ „Osmdesát krát dva dvacet,“ odpověděla Angela s pohledem do záznamů. „Maddaleno,“ otočila se k další tkadleně. „Ty máš černou osnovu, to se k tmavě červené hodí. Nekončíš 7
03_DUM HEDVABI.indd 7
1.12.22 17:23
dneska s tou objednávkou z Paříže? Takže bys mohla hned začít s šálem v bordó?“ „Ma certo.“ Angela věděla, že tkadlena s mírnýma hně dýma očima ráda pracuje pro americké známé její přítelkyně Tess, která si už před lety vybrala jednu z nejkrásnějších vill v městečku jako útočiště na stáří. Laskavá stará dáma, která se vlastně jmenuje Teresa, ale všichni jí říkají Tess nebo Tessa, byla kdysi nejlepší přítelkyně Angeliny matky. A sama Angela by bez ní nikdy nepřišla na nápad ujmout se zdejšího Domu hedvábí. „Tessina přítelkyně dostane svůj šál včas jako vánoční dárek,“ slíbila Maddalena. „Děkuju.“ Angela věnovala tkadleně úsměv. Pak zvážněla. „Chtěla jsem s vámi probrat ještě něco. V poslední době se hromadí žádosti o modelové šaty.“ Od toho dne, kdy při svých zásnubách s Vittoriem Fontarinim, dědicem jednoho z nejstarších šlechtických rodů v Benátkách, měla na sobě vlastnoručně navržené a ušité šaty z ručně tkaného hedvábí, stále častěji přicházely podobné objednávky. „Nezná někdo z vás opravdu dobrou švadlenu, která by dokázala šít podle mých návrhů?“ Podívala se kolem, ale odpovědi se nedočkala. „Já znám jenom Eugenii,“ řekla Nola. „Ale ta jen přešívá. Naše hedvábí bych jí nesvěřila.“ Angela vzdychla. „Tak budu muset podat inzerát…“ Dlouhý, pronikavý výkřik náhle narušil klid Domu hedvábí. Angela sebou trhla. „Madonna,“ zašeptala Orsolina. „Co to bylo?“ Zazněl další výkřik. Nathalie! Angele projelo leknutí celým tělem. Vyskočila ze židle a vyběhla ven, dolů po schodech. Dvůr přeběhla, jak nejrychleji dokázala. Nathaliino malé království leželo přímo naproti dílně. Rozrazila dveře a vtrhla do dceřina pokoje. „Jsou to bolesti?“ vyhrkla Angela bez dechu. „Začíná to?“ Fania vyšla ze sousední koupelny s ručníkem v rukou. 8
03_DUM HEDVABI.indd 8
1.12.22 17:23
„Praskla jí plodová voda,“ vysvětlila tiše a pomáhala Nathalii svléknout mokrou noční košili. Angela si všimla, že mladá Sicilanka je mnohem klidnější než ona sama. „Signora, měla byste s ní… do nemocnice…“ Nathalie se prohnula v zádech a znovu pronikavě vykřikla. „Ach bože,“ zasípala, když popadla dech. „Vyjedu s autem z garáže,“ prohlásila Angela. Ale Nathalie zvrátila hlavu dozadu a přitáhla kolena k sobě. „Myslím,“ vypravila ze sebe, „že na to už nebude čas.“ Tvář jí zrudla. „Utíkej pro doktora Spagula!“ otočila se Angela na Faniu. „Ať hned přijde.“ Fania přikývla a odběhla. „Takové bolesti jsem nečekala,“ zanaříkala Nathalie. Posléze bolest trochu povolila a Angela pomohla dceři obléknout čistou noční košili se zapínáním vpředu. „Vzpomeň si na to, co ses naučila při přípravě na porod,“ pokusila se Angela zmírnit její paniku. „Pravidelně dýchat, nádech nosem, výdech…“ Ani to nedořekla, když Nathaliiným tělem znovu otřásla silná bolest. „Dýchej!“ volala Angela a držela Nathaliinu hlavu v klíně. „Dýchej se mnou! Zhluboka nadechnout. A teď pomalu vydechnout,“ snažila se dceři pomoct. „Tak hrozně to bolí, mami!“ naříkala Nathalie. „Říkali, že to začne pomalu, zatraceně!“ „Smím?“ Dovnitř nepozorovaně vešla Nola a ustaraně sledovala Nathalii, kterou další bolest přiměla k novému výkřiku. „Znáte nějakou porodní bábu?“ vypravila ze sebe Angela. Nola horečně přemýšlela. „Jedna porodní bába tu je, ale…“ „Potřebujeme víc polštářů. Trup musí mít položený výš.“ Za Nolou se objevila Orsolina, která volala své rady ze dvora. Celé osazenstvo se zjevně shromáždilo za dveřmi. 9
03_DUM HEDVABI.indd 9
1.12.22 17:23
„Podívej se do mé ložnice,“ přikázala Angela. „Přines všechny, které najdeš!“ „Dottore Spagulo je na návštěvách,“ zasípala Fania. Byla tu tak rychle, že musela běžet jak o život. „Zkoušejí ho zastihnout, ale nebere telefon…“ „Ach bože, co uděláme?“ „Zavolejte záchranku!“ „To nebude k ničemu. Než se sem pronto soccorso v tomhle počasí dostane…“ Nathalie znovu vykřikla tak trýznivě, že to Angele nahnalo strach. Potom chvíli ležela úplně tiše. „Už se to rozjelo!“ zašeptala se široce otevřenýma očima. „Mami, cítím to. Ach bože!“ Bezděčně začala tlačit. „Carmela!“ překřičela Nola šum hlasů. „Pošli Maddalenu, ať sem dopraví svou matku. Ona je jediná…“ „Carmela?“ „Tak běž, bez diskuzí! Stefano, jdi s ní a v případě nut nosti ji sem přines, ať to netrvá moc dlouho.“ „A ty!“ Nola se obrátila na Faniu. „Dej vařit vodu. Přines tolik čistých ručníků, kolik najdeš. I utěrky a hadry. A mísy. Anno, běž s ní a pomoz jí s tím!“ Nato otevřela dveře do koupelny a zkoumavě si ji prohlížela. „Co tam děláš, Nolo?“ zasténala Nathalie. „Co chcete dělat?“ „Co chceme dělat?“ usmála se tkadlena. „Přivést na svět tvoje dítě, co jiného?“ Netrvalo dlouho a vedle postele ležela připravená hromádka ručníků. Za pomoci polštářů zvedly Nathaliin trup výš a mezi jejíma roztaženýma nohama vytvořily opravdové hnízdo pro případ, že by skutečně šlo o překotný porod, jak se domnívala Nola. Kromě toho tu byly připravené dvě mísy s převařenou vodou a Nola a Angela si pečlivě drhly ruce mýdlem. 10
03_DUM HEDVABI.indd 10
1.12.22 17:23
Angela právě Nathalii utírala vlhkou žínkou pot z čela, když se na dvoře ozvaly kroky a bylo slyšet nezaměnitelný bručivý hlas. „To je Carmela,“ sdělila tiše dceři, která se znovu svíjela v bolesti. „Souhlasíš?“ „Jo, zatraceně!“ skučela Nathalie. „Když mi pomůže.“ Dveře se otevřely a Carmela se za pomoci dvou holí přibelhala k posteli. „Co to vyvádíš, fanciulla?“ pronesla nezvykle něžně a odstrčila Nolu. Pohladila Nathalii po vlasech, položila ruce na její zaob lené břicho a prohmatávala je. Pak jí vyhrnula noční košili, vyndala z kapsy zástěry malou lahvičku a odšroubovala ji. „Co je to?“ zeptala se Angela podezíravě. „Jenom trochu oleje s bylinkami,“ odpověděla Carmela a promnula si olej v dlaních. Prostor zaplnila hořkosladká vůně rozmarýnu, růží, levandule a čehosi nedefinovatelně hořkého, a Carmela začala opatrně masírovat Nathaliino napjaté břicho. Mladá žena se zhluboka nadechla a vydechla. Když se ale znovu vzepjala, Carmela zavelela. „Klidně dýchat! Ven! Dovnitř! A pomalu ven! A teď tlačit! Ale dýchat dál! Tlačit! Tak do toho, Nathalie, umíš to, jsi statečná holka.“ Její kostnaté ruce putovaly po Nathaliině břiše, někde masírovaly, někde zatlačily. „Tady má zjevně někdo hrozně naspěch,“ mumlala si. „Gumové rukavice by byly dobré,“ zavrčela směrem k Nole. „Nemáte nějaké? Co ty, Orsolino? Nenosíš rukavice na barvení?“ Orsolina vyletěla jako šíp, Angela užasla, jaké hbitosti je ta šedesátiletá žena schopná. Ve vteřině byla zpátky a mávala zabaleným párem rukavic pro domácnost. Carmela nespokojeně mlaskla, ale vzala si je. „Lepší než nic,“ zabručela, natáhla si rukavice a požádala Nathalii, aby široce roztáhla kolena. 11
03_DUM HEDVABI.indd 11
1.12.22 17:23
„Bravissima,“ pochválila ji. „Už vidím hlavičku. Teď musíš pokračovat, dítě moje. Dýchat! Tlačit! S výdechem. Ano! Hlasitě vykřič tu bolest,“ pobízela Carmela Nathalii. „Při výdechu hlasité ááááááá!“ „Ááááááá!“ křičela Nathalie a tlačila, jak nejvíc dokázala. „Fantastico!“ vykřikla Carmela. „A ještě jednou. Za chvíli to máš za sebou!“ Angela si klekla za dceru na postel, držela ji pod rameny a podpírala vlastním tělem. Neviděla, co přesně se děje, ale přestože jí Carmela vždycky připadala trochu podivínská, v tuhle chvíli k ní cítila naprostou důvěru. Napočítala pět bolestí s tlačením, a pak uviděla, jak za doprovodu posledního dlouhého a nejspíš celým městečkem znějícího výkřiku vyklouzlo z její dcery dítě. „Eccolo!“ zvolala Carmela a zachytila dítě do velké osušky, do které je okamžitě zabalila, jako by v životě nedělala nic jiného. „Nádherný chlapec.“ S něhou, jakou Angela u staré ženy nečekala, položila Nathalii novorozeně na břicho. Jako ve snu viděla Angela malý umazaný obličejíček se zavřenýma očima, droboučké ručky, které se zavíraly a otvíraly. Modrá pupeční šňůra se vlnila na Nathaliině břiše. Dítě a matka byly ještě spojené. Bylo slyšet tichý zvuk, jako by zamňoukalo kotě, a mlaskání. „Che bel ragazzo,“ rozplývala se Carmela. „Možná chce pít.“ Nathalie zírala na své dítě a zdálo se, že ještě nechápe. Angela jí pomohla novorozence přiložit k prsu a po troše tápání a hledání se srdíčkové rty sevřely kolem bradavky a začaly energicky sát. Její dcera zvedla oči a Angela v nich četla čiré štěstí. Zasmála se, zároveň polkla a musela setřít pár slz, kterých si předtím vůbec nevšimla. Otevřely se dveře a dovnitř vpadl dottore Spagulo, svírající v rukou svůj lékařský kufřík. Když viděl scénu u postele, zaváhal a v jeho tváři se vystřídal úžas s úlevou. 12
03_DUM HEDVABI.indd 12
1.12.22 17:23
„Manželka mi volala,“ vysvětloval. „Když jsem slyšel, co se děje, okamžitě jsem skočil do auta a co nejrychleji…“ „Přesto jste byl pomalý, dottore. To nejlepší jste zmeškal,“ měřila si ho posměšně Carmela. Už byla zase taková, jakou ji znali. „Ale jestli chcete vidět matku a dítě – jste tady v pravou chvíli.“
Nathalie vyčerpaně usnula s miminkem v ohybu paže. Angela a Tess, která se samozřejmě o všem vzápětí dozvěděla, se na tu dvojici nemohly vynadívat. Dottore Spagulo přestřihl pupeční šňůru a vyšetřil dítě. A přestože na nemluvněti ani u Nathalie neshledal nic nápadného, když vyšla placenta a Nathalie se cítila schopná převozu, odjeli na jeho radu na kliniku. Tam matku i dítě důkladně vyšetřili a potvrdili, že je všechno v nejlepším pořádku. Pro překotný porod neměla gynekoložka žádné vysvětlení. „Succede,“ byl jediný komentář. Stává se to. Angela proměnila svůj gauč v obýváku v pohodlnou postel a Fania mezitím uvedla do pořádku Nathaliin pokoj. Potom chodili po špičkách kolem matky a dítěte, ale klid dlouho nevydržel. Novorozenec se hlásil k životu se srdcervoucím křikem. „Vítej v mateřském štěstí,“ pokusila se Angela povzbudit svou dceru, která si se sténáním protírala oči. „Co je mu?“ „Myslím, že má hlad.“ „Dobrý nápad.“ Nathalie toužebně vzdychla. „Taky bych si něco dala.“ To byl pokyn k akci. Zatímco Fania rychle ohřívala oběd, o který zatím nikdo nejevil zájem, Angela pomáhala dceři najít pohodlnou pozici pro kojení a přiložit dítě k prsu. A právě když chlapeček začal hladově sát a Tess si s Faniinou pomocí přistrčila křeslo blíž, otevřely se dveře a vešel hubený starý muž. 13
03_DUM HEDVABI.indd 13
1.12.22 17:23
„Co to slyším?“ zvolal a vysunul hlavu dopředu, což mu dodalo vzhled dravého ptáka. „Dítě je tady? Proč se to musím dozvídat od cizích lidí?“ Hněvivě se zadíval na Angelu. „A stará bába Carmela byla u toho?“ „Carmela nám úžasně pomohla,“ vysvětlila Angela. „Bez ní… Neumím si představit, jak by to dopadlo.“ Jestli doufala, že tím starce ukonejší, spletla se. Příliš pozdě si vzpomněla, že ti dva se odjakživa hádají. „Co tady má Carmela co pohledávat?“ vykřikl a prudce dupl. „Dej pokoj, Lorenzo!“ napomenula ho Tess a ukázala na miminko, které přestalo pít a hlasitě se rozplakalo. „Laskavě tady nevykřikuj! Podívej, vyděsil jsi ho!“ Teprve teď jako by si Lorenzo Rivalecca všiml Nathalie a kojence na gauči. Jeho tvář okamžitě zjihla. „Opravdu? To jsem nechtěl.“ Nathalie se na Lorenza široce usmívala. Skutečnost, že ten starý bručoun je Angelin otec a díky tomu pradědeček jejího miminka, měla zůstat tajemstvím, do něhož byla kromě nich zasvěcená jenom Tess. Právě Tess a Angelina matka Rita trávily před téměř padesáti roky léto ve Venetu jako pomocnice při sklizni vína, a při té příležitosti se Rita zamilovala do Lorenza. On dodnes tvrdil, že byla jeho životní láskou, ale po ostré hádce se ti dva rozešli. Až doma v Německu Rita zjistila, že je těhotná. Místo aby překonala svou hrdost a vrátila se do Itálie, provdala se za svého dávného ctitele a přiměla Tess ke slibu, že Angele nikdy neprozradí, kdo je jejím pravým otcem. Teprve když Angela před rokem koupila od Lorenza Rivaleccy Dům hedvábí, bylo tajemství odhaleno. Z ohledu na rodinu ženy, se kterou se Lorenzo po Ritině odchodu oženil, o svých příbuzenských vztazích pomlčeli. Lela Sartoriová, dřívější majitelka Domu hedvábí, mezitím také zemřela. A s významným pohledem na Faniu, 14
03_DUM HEDVABI.indd 14
1.12.22 17:23
která právě přinášela talíř s vlastnoručně vyrobenými ravioli, připomněla Angela svému otci, že by nebylo dobré právě teď s tajemstvím vyrukovat. „Doufám, že se bude jmenovat Lorenzo,“ pronesl stařec s dojatým pohledem na malou lidskou bytost, která se už zase nenasytně krmila. Nathalie zavrtěla hlavou. „Jmenuje se Peter,“ řekla a nabrala na vidličku pár ravioli. „Jako můj táta. Ale o druhém jméně se dá ještě uvažovat.“ Lorenzo se spustil na konec gauče, takže Nathalie musela rychle skrčit nohy, aby na nich nepřistál. Malý Peter přestal pít a zdálo se, že si se zájmem prohlíží svého pradědu. „Chceš si ho pochovat?“ zeptala se Nathalie. Zvedla opatrně nemluvně a něžně je poklepala po zádech, aby si o dříhlo. Pak je podávala starci. Ten zvedl ruce v obranném gestu. „No, grazie!“ vykřikl polekaně. „Ještě by mi poslintal košili.“ Nathalie se zasmála, ale hned bolestně stáhla tvář. „Zatraceně,“ vyrazila ze sebe a přitiskla si ruku k podbřišku. „Jak dlouho to ještě bude bolet?“ „Moc dlouho ne,“ uklidnila ji Angela. A zase jednou žasla nad tím, jak moc se její dcera podobá Lorenzovi. Podoba byla sice patrná až na druhý nebo třetí pohled, protože Nathalie byla ve svých dvaceti letech, s dlouhými kaštanovými vlasy, překrásná mladá žena, zatímco Lorenzo se nejen kvůli svému vysokému věku, nýbrž i zásluhou nerudného charakteru, podobal spíš rozcuchanému jestřábovi, ale přesto měli oba tytéž fascinující tmavě zelené oči a ve chvílích štěstí, jako právě teď, bylo patrné, že Lorenzo Rivalecca býval kdysi mimořádně pohledný muž. „Peter Lorenzo… a jak dál?“ Rivalecca pozoroval svou vnučku lstivým pohledem. 15
03_DUM HEDVABI.indd 15
1.12.22 17:23
„Samozřejmě Steeger,“ odpověděla Nathalie. „Pietro Lorenzo Rivalecca by taky nebylo špatné,“ na mítl stařec tiše, zatímco jeho jestřábí očka sledovala Faniu do kuchyně. „Jak to?“ zeptala se jeho vnučka a mrkla na něj. „Máš v úmyslu se se mnou oženit?“ Všichni se zasmáli, jenom Lorenzo zůstal vážný. „Ne, ty hlupáčku,“ zavrtěl nespokojeně hlavou. „Ale mohl bych tvoji matku adoptovat.“ „A k čemu by to bylo dobré?“ zajímalo Angelu. Pomalu začínala chápat, že její otec mluví vážně, zatímco dcera se ještě pořád baví. „I tak jsme rodina,“ řekla tiše a položila starému muži ruku na paži. „Ale to byl jenom žert,“ odpověděl stroze a setřásl ji. Angela vydechla. Tohle byl opět starý Rivalecca, kterému ani v duchu ještě pořád nedokázala říkat táto. Pětačtyřicet let jejího života naplňoval tuhle roli jiný muž, přestože zemřel nedlouho po jejích desátých narozeninách. Angela vzdychla. Dodnes se snažila porozumět tomu, proč jí matka nikdy neřekla pravdu. Což jí připomnělo, že otec malého Petera také netuší, že má syna. „Takže… má tenhle malý mužíček všechno, co má mít?“ zeptal se Rivalecca zpříma a ukázal na miminko. „Ano, všechno,“ potvrdila Nathalie vážně. Stáhla ústa a trochu se ušklíbla. „Chceš se o tom přesvědčit?“ Začala se zvedat. „Pojď, pomůžeš mi s přebalováním!“ „Nonononono,“ bránil se Rivalecca a odmítavě šermoval dlouhýma hubenýma rukama. „To jsou affari di donne. Ženské záležitosti. S tím nechci mít nic společného.“ Vyskočil z gauče. Také Nathalie se těžce zvedla s dítětem v náručí. „Ještě jsi mi ani neřekl, jak se ti líbí,“ řekla a podržela dědečkovi dítě na očích. „Není překrásný?“ 16
03_DUM HEDVABI.indd 16
1.12.22 17:23
Rivalecca zíral do malého, ještě trochu vrásčitého a skvrnitého obličejíčku. „No, já nevím,“ odpověděl po chvíli. „Překrásný bych asi neřekl. Ale je pěkný… no prostě… je to zatracený zázrak. Nebo ne?“ Pak udělal něco, co se ještě nikdy nestalo. Políbil Nathalii do vlasů. A sice tak letmo, že by si toho Angela vůbec nevšimla, kdyby náhodou přesně v tu chvíli mrkla.
Angela držela miminko v náručí, když se Nathalie sprchovala a pak spořádala velký talíř ravioli. Ospalý pohled malého človíčka se opakovaně zastavoval na její tváři. Slyšela se, jak mu šeptá něžná slovíčka, a musela se ovládat, aby vnoučka pořád nelíbala. Naplňoval ji pocit zcela nového druhu lásky a vděčnosti, až se jí zdálo, že to neunese. Ale netrvalo dlouho a dětská tvářička se bolestně stáhla. Chlapeček vyrazil několik žalostných zvuků a pak se pronikavě rozkřičel. „Já už jdu!“ zasténala Nathalie a strčila do pusy poslední masovou taštičku. „Takhle to teď bude čtyřiadvacet hodin denně, že?“ „Je to tak, zlato.“ Angela vstala. „Jdu ještě naproti do tkalcovny. Fanio, je v ledničce prosecco?“ „Pro jistotu jsem tam postavila pět lahví,“ zněla odpověď. „Jak prozíravé!“ Tess se k nim se smíchem přidružila. „Je vidět, že jsi neteř mojí Emilie.“ Tahle chvála vehnala Fanie červeň do tváří. „Zatím ale zůstanu u tvé dcery.“ Drobná stará dáma objala Angelu a láskyplně ji k sobě přitiskla. Slova nebyla nutná, rozuměly si i bez nich. ***
17
03_DUM HEDVABI.indd 17
1.12.22 17:23
„Jak se bude dítě jmenovat?“ Angela měla krátký proslov, v němž poděkovala svým spolupracovnicím za jejich nasazení. Pak pronesla přípitek na Nathalii a chlapečka, a všichni zvedli sklenky. Od té chvíle především ženy nezajímalo nic jiného než tahle otázka. „Myslím,“ navrhl Stefano, „že chlapec se narodil v den svatého Colombana, navíc v den, kdy sněžilo. Colombano je tedy trochu vzácné jméno, ale…“ „Ty ses zbláznil,“ zavrčela Carmela, která k Angelině radosti seděla s ostatními v tkalcovně s pažemi zkříženými na obou holích. „Žádný soudný člověk přece dneska nepojmenuje dítě po bláznivém mnichovi, který je navíc patronem motorkářů…“ „Ne, to je absolutní nesmysl!“ vykřikla Fioretta, a Anna souhlasně přikyvovala. „Nepřipadá v úvahu,“ ujistila všechny i Nola, a Orsolina do svého muže láskyplně dloubla. „Nathalie chce svého synka pojmenovat po svém otci Peterovi,“ oznámila Angela, když konečně nastal klid. „Peter?“ Orsolina vypadala bezradně. „Aha, vy myslíte Pietro?“ „No, ano,“ přikývla Angela pobaveně. „To je italská verze.“ Všimla si prázdných sklenek, nalila všem znovu a pak jim dala pro zbytek dne volno. „Tak tedy pozvedáme sklenky podruhé,“ ozval se Nicola, který se přistěhoval z Neapole teprve před několika týdny. „Na Pietrina a jeho překrásnou matku!“ „Alla salute di Pietrino e sua bellissima madre,“ opakovali ostatní nadšeně. Jenom Anna mlčela a vrhla na atraktivního kolegu teskný pohled. Každý věděl, že je do něj po uši zamilovaná. Pouze Nicola si toho zřejmě ještě nevšiml.
18
03_DUM HEDVABI.indd 18
1.12.22 17:23
*** „Doufám, že se na mě nebudeš zlobit.“ Tess působila provinile, když se Angela vrátila do svého bytu. „Máma určitě nebude proti.“ Nathalie ležela vyčerpaně na gauči s dítětem u prsu. „Fania mi nabídla, že příštích pár týdnů zůstane u mě a malého. Aby mi pomohla…“ „Jako jsem to dělala u své sestry,“ doplnila Fania. „Rosina porodila před dvěma lety děvčátko. Bydlela jsem u ní a dělala, co bylo třeba. Přebalovala jsem, když byla unavená. Nosila jsem jí malou, když měla hlad. Koupala jsem ji a později, když trochu povyrostla, jsem s ní chodila ven, aby si sestra mohla odpočinout. U nás v rodině je to zvykem.“ Fanie zářily oči. „A… hrozně ráda bych to dělala i teď. Samozřejmě, když mi to dovolíte.“ „Na tohle je ale můj pokoj moc malý,“ vysvětlovala Nathalie. „A Tess nám nabídla, že se můžeme přestěhovat k ní…“ „To je dobrý nápad,“ pronesla Angela pevně. Určitě. Nejradši by sice měla svou dceru neustále kolem sebe, ale Nathalie nemohla její obývák okupovat moc dlouho. Nesmí být egoistická. „Pokoj pro hosty ve věži je ideální,“ dodala Tess tiše. Angela znala přítelkyni natolik dobře, aby pochopila, proč má špatné svědomí. Ale chtěla jenom pomoct. „Máš naprostou pravdu.“ Myslela na oba prostorné, vzájemně propojené pokoje a koupelnu ve ville Serena. A na fantastickou vyhlídku z věže. „To je úplně ideální,“ dodala. „Jenom si kvůli mně nedělejte starosti. Vždyť jsem u vás za pět minut. Důležité je jedině to, aby bylo dobře tobě a Peterovi. Kdy se chcete přestěhovat?“ „Zítra,“ řekla Nathalie, které už se skoro zavíraly oči. „Hned potom, co přihlásíme malého na radnici. To mi připomněla Tess…“ 19
03_DUM HEDVABI.indd 19
1.12.22 17:23
„Je to ryzí formalita,“ dodala Tess. „Půjdu s ní a postarám se, aby všechno proběhlo řádně.“ Malý Peter usnul během pití. Fania ho obratně vzala Nathalii z náruče a procházela se s ním, dokud si neodříhl. Pak ho položila do kolébky na kolečkách, kterou spolu s Tess přinesly z Nathaliina pokoje. „Tak zítra,“ opakovala Angela a vstala. I ona byla najednou hrozně unavená. To tedy byl den! Ráno napadl sníh. A o něco později spatřil světlo světa její vnuk. „Ale…“ Fania stála před ní a zdálo se, že má ještě něco na srdci. „Kdo se postará o vás, signora? Tetě Emilii se to nebude líbit.“ „Tak se u mě prostě každý den na pár hodin zastavíš a uděláš to nejnutnější v domácnosti,“ navrhla Angela. „Přesně. A na jídlo budeš chodit k nám, Angelo,“ dodala Tess a zvedla se. „Už jsem ti to nabízela tisíckrát. Ale když teď budu mít tvou dceru a vnuka jako rukojmí…“ Zamrkala a Angela jí vrátila úsměv. „Je to tak. V pořádku, Fanio. Kromě toho to není navěky. Děkuju, že se chceš o ty dva postarat.“
Nastal klid. Nathalie a chlapeček usnuli hlubokým spánkem. Bylo teprve šest hodin večer, ale Angela se odsunula do své ložnice, protože až moc dobře věděla, jak krátké jsou tyhle fáze osvěžení pro mladou matku. Je uklidňující, že se Fania chce o ty dva postarat, pomyslela si, zatímco hledala Vittoriovo číslo. „Ciao, bellissima,“ pozdravil ji v dobré náladě. „Jsem právě na letišti. Co bys řekla tomu, kdybych se ještě teď zastavil u tebe?“ „To by bylo nádherné.“ Angela se zhluboka nadechla. „Tedy za předpokladu, že ti nebude vadit, že strávíš noc s babičkou.“ 20
03_DUM HEDVABI.indd 20
1.12.22 17:23
Na druhé straně bylo chvíli ticho. „Ne! Dítě už je na světě? Ale mělo přece…“ „Ano, to jsme si mysleli všichni. A pak se narodilo během hodiny. Naprosto nás překvapilo.“ „Dio mio! A co ti dva… Tedy, šlo všechno dobře?“ Jeho hlas zněl ustaraně. „Všechno v naprostém pořádku,“ odpověděla Angela a znovu pocítila úlevu, která se dostavila nejpozději po prohlídce na klinice. „Matka a dítě jsou zdraví. Ale bylo to tedy vzrušení, to ti povím!“ „To si umím představit. Tedy vlastně chci říct NE, vůbec si to neumím představit. Musíš mi všechno dopodrobna vylíčit. Kde jsou teď Nathalie a její miminko?“ „V mém obýváku.“ Angela slyšela Vittoriův tichý smích a milovala ho za to. „Takže projdi nahoru bytem pro hosty, abys je nerušil.“
O hodinu později zaslechla jeho tiché kroky na schodech z dolního bytu. Otevřela dveře a v příští chvíli ležela v jeho náruči. Vášnivě se políbili jako pokaždé, když se pár dní neviděli, protože Vittorio žil a pracoval v Benátkách. „Ty jsi naprosto jistě nejkrásnější babička na celém světě,“ zašeptal jí, když se od sebe odtrhli. „Auguri! Moc ti blahopřeju. Úplně jsem se zapomněl zeptat, co to vlastně je.“ „Chlapec,“ odpověděla Angela. „Nathalie ho chce pojmenovat po svém otci. Ale obávám se, že tady z něj bude okamžitě Pietrino.“ Vittorio se zasmál a Angela se znovu zamilovala do jeho jiskřivých tmavohnědých očí, blýskavě bílých zubů a dolíčků v koutcích jeho úst. Husté, stříbrnými nitkami protkané vlasy měl jako obvykle volně sčesané dozadu. Teď mu pár kadeří spadlo do čela a ona mu je něžně shrnula stranou. 21
03_DUM HEDVABI.indd 21
1.12.22 17:23