Prolog Café Prinzess Na Příkopech Čtvrtek, 28. února 1889 „Ach Fifi! Nemrač se tak! Myslela jsem, že budeš ráda, že tu dnes můžeme být zase všichni spolu.“ Žofie z Werdenfelsu se vytrhla z myšlenek a přinutila se na svou mladší sestru Emilii usmát. „Máš pravdu, Milli! Kdoví, kdy a zda vůbec…“ Kousla se do rtů. … se vůbec ještě někdy shledáme, užuž ji pálilo na jazyku. „Podívej, Fifi!“ Milli vzrušeně ukázala prstem na vysokého, mohutného muže, který s tácem v ruce a se širokým úsměvem na kulaté tváři přistoupil ke stolu, kde seděla Žofie se svou matkou Henriettou a sestrou. „Dnes nás dokonce obsluhuje sám strýček Stefan!“ Stefan Danzer byl majitelem kavárny Café Prinzess, v jejíž luxusnější části, kavárenské cukrárně, se tři dámy usadily. „Zdravím, Jetto! Servus, děvčata!“ pozdravil je. „Je hezké vidět vás tu všechny pohromadě. Mina mi vyřídila, co jste si objednaly.“ Odložil tác a políbil sestru Henriettu a její dvě dcery postupně na obě tváře. „Z tebe mám obzvlášť velkou radost, Milli!“ Láskyplně pohladil mladší neteř po světlých vlasech a zamyšleně svraštil čelo. „Nejsi tu dnes dokonce poprvé?“ Milli přikývla a rozzářila se. „Fifi to u otčíma prosadila! Jinak by mě nikam nepustil. Ale Fifi teď od něj dostane všechno, co chce!“ Danzer si s Henriettou vyměnil rychlý pohled. Henrietta sklonila hlavu a natáhla se po Milliině ruce. 21
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 21
7.3.23 9:29
„Jako malá holčička jsi už tady jednou byla,“ připomněla jí tiše. „Tehdy se svým otcem Nikolausem. Ale jsem si jistá, že si to nejspíš nepamatuješ.“ Milli zavrtěla hlavou a zvážněla. Na chvíli se rozhostilo trapné ticho. Nikolaus von Werdenfels, Henriettin první manžel a velká láska, zemřel při nehodě téměř před deseti lety. O pouhý rok později si zoufalá Henrietta slibovala útěchu a podporu od druhého manželství s Arthurem von Freiberg, což se zanedlouho ukázalo jako tragický omyl. Ihned po svatbě se Arthur projevil jako rodinný tyran, který svým despotickým chováním držel celou domácnost na uzdě. Od samého počátku se domáhal svých manželských práv i při správě Henriettina značného majetku, který jí Nikolaus odkázal. Přitom držel ženu a nevlastní dcery velmi zkrátka, takže někdy bylo jen stěží možné, aby žily životem odpovídajícím jejich společenskému postavení. Po smrti Žofiina staršího bratra Nikiho při strašlivém požáru Ringtheateru v prosinci 1881 se Henrietta na několik let zcela stáhla ze společnosti. Jen dvě okolnosti uchránily Žofii před téměř nesnesitelným mládím. Naštěstí pro celou rodinu Arthur von Freiberg, který byl členem diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, donedávna několik let působil v Káhiře. Egyptské hlavní město bylo natolik vzdálené, že Arthur mohl ve Vídni strávit jen několik týdnů dovolené ročně. Žofie této svobody využívala především k tomu, aby co nejčastěji navštěvovala svého kmotra Stefana v jeho kavárně, což jí Arthur přísně zakázal. Tam skutečně rozkvetla a nějakou dobu dokonce pomáhala jako vedoucí, než osud nemilosrdně zasáhl. Její nejlepší přítelkyně, teprve sedmnáctiletá Mary Vetserová, se navzdory Žofiiným varováním vrhla do nešťastného milostného vztahu s korunním princem Rudolfem, jediným synem císaře Františka Josefa a jeho manželky Alžběty. Jejich vztah skončil tragicky, když oba dobrovolně odešli z tohoto světa. To se stalo před necelým měsícem. A to byl také konec Žofiina bezstarostného života. Nejenže jí chyběly šťastné hodiny strávené ve společnosti Mary, 22
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 22
7.3.23 9:29
která ji vždy brávala na nejrůznější slavnosti, jež si Žofie kvůli otčímově chamtivosti sama nemohla dovolit – nebo na ně ani nedostala pozvánku kvůli Arthurově špatné pověsti ve vídeňské společnosti. Mnohem horší bylo, že Žofii od smrti Mary téměř neustále trápily pocity viny. Mary ji do svého katastrofálního vztahu s následníkem trůnu zasvěcovala od samého počátku, ale pod pečetí nejpřísnějšího utajení. Z tohoto důvodu – a v neposlední řadě i proto, že jí Mary opakovaně vyhrožovala sebevraždou, pokud ji Žofie zradí –, se neodvážila přiznat všechno Maryině matce Heleně. Tím by ovšem její přátelství s Mary skončilo a s ním i druhá okolnost, která Žofii v posledních letech činila život snesitelným. Ale Mary by alespoň nebyla mrtvá a ona sama by se nedostala do této hrozné situace. „Fifi! Pořád jenom mlčíš!“ vytrhl ji Stefan Danzer z chmurných myšlenek, do kterých opět upadla. „Mandlová melanž ti začíná chladnout! A nechceš ochutnat svůj dort?“ „Ano, ano, samozřejmě!“ škubla sebou polekaně Žofie. Přestože se jí sevřelo hrdlo, zabodla vidličku do kousku lahodného moka dortu, který byl obchodní značkou Café Prinzess. Známá, lehce nahořklá chuť kvalitní kávy Arabica, již Danzer používal pro tento recept, který střežil jako oko v hlavě, ji trochu rozptýlila od toho, co ji asi čeká. Na okamžik rozkošnicky zavřela oči. „Tohle je opravdu nejlepší dort na světě.“ Nechala máslový krém s jemnou vůní rozplynout na jazyku. Když znovu oči otevřela, ulpěla pohledem na poněkud rozpačitém Millině výrazu. Mladší sestra také ochutnala kousek dortu a bezděčně odložila vidličku na ručně malovaný talíř se zlatým okrajem. Značkou kavárny bylo také drahé nádobí. Žofie se usmála. „Myslím, že Milli je na ten dort ještě trochu malá,“ usoudila z jejích lehce našpulených úst. Se smíchem zvedla ruku, když třináctiletá dívka chtěla energicky protestovat. „Když jsem byla ve tvém věku, dort mi taky nechutnal tak skvěle jako dnes.“ Danzer si mladší neteř znepokojeně prohlížel. „Chtěla by sis dát něco jiného?“ 23
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 23
7.3.23 9:29
„No tak, ven s tím!“ opakoval, když Milli nejprve zavrtěla hlavou. „Chci, abyste se dnes všechny dobře bavily!“ Milli se nejistě usmála. „Mohla bych dostat povidlový knedlík?“ To byly nudle v páře plněné marmeládou a zalité pudinkem. Danzer zamyšleně svraštil čelo. „Copak vám Ida doma takové knedlíky nedělá?“ „Ale jistě! A jsou naprosto vynikající!“ vmísila se do hovoru Hen rietta. Ida byla bývalou zaměstnankyní Danzerovy firmy a nyní vedla domácnost v paláci Werdenfelsových jako mamzel. „Takže můžeš jíst buchty třeba každý den, Milli! Já bych ti raději nabídl něco mimořádného,“ namítl její strýc. Když viděl její zklamaný pohled, vzdal se. „Samozřejmě že si můžeš dát povidlový knedlík, drahoušku! V Café Prinzess se sice podávají až v postní době, ale můžu ti jeden nechat přinést z kavárenské kuchyně.“ Luxusní nová a přilehlá tradiční kavárna měly v prostorném suterénu rohové budovy na Dorotheergasse a Na Příkopech, dvou nejrušnějších vídeňských ulicích, samostatné kuchyně. Danzer už mával Mině Löbové, nové vedoucí, která v kavárně pracovala teprve několik týdnů, když vtom se do hovoru znovu vložila Žofie. „Počkej, strýčku Stefane! Myslím, že jsem ve vitríně se zákusky viděla i ten krásný pomerančový dort…“ Danzerovi zajiskřilo v očích. „To sis všimla správně, má drahá.“ V hlase mu zazněla hrdost. „Ten dort je u zákazníků natolik oblíbený, že ho nyní nabízím celoročně. Ačkoli pomeranče jsou v zimě velmi drahé a vydělám na nich jen polovinu toho co v létě.“ „Tak ten bys měla ochutnat, Milli!“ poradila Žofie sestře. Když se Milli stále tvářila skepticky, požádala ji: „Prosím, prokaž mi tu laskavost! Strýček bude mít radost a já taky! A sama jsi říkala, že by tu dnes mělo být veselo!“ ***
24
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 24
7.3.23 9:29
O půl hodiny později byla nálada u mramorového stolu s bílýma pozlacenýma soustruženýma nohama mnohem uvolněnější. Milli si na pomerančovém dortu moc pochutnala a nešetřila chválou na strýčka i Žofii. Jak by to bylo krásné, kdyby panovala v naší rodině častěji taková pohoda, povzdechla si v duchu Henrietta von Freiberg. Její manžel Arthur, kterého nedávno přeložili zpět do Vídně, při jídle nesnášel jakoukoli konverzaci, natož smích a žertování. Nevlastní dcery musely svým rodičům vykat. Manželé si také vykali, a to i v soukromí mezi sebou. Stejně tak se v jeho přítomnosti nesměly používat přezdívky Jetta, Fifi a Milli. Paradoxní je, že takové přezdívky byly dokonce charakteristické i pro vybranou vídeňskou společnost. Sám Arthur však takové přízvisko neměl. Tím se také odlišoval téměř od všech hostů, kteří se nyní s pozoruhodnou pravidelností objevovali každý čtvrtek v paláci Werdenfelsových na Henriettiných návštěvních dnech. Snad se jeho nálada časem zlepší, když ho konečně povýšili na barona. První manžel Henrietty, Nikolaus, byl nositelem tohoto titulu již ve druhé generaci, přestože byl rovněž měšťanského původu. Jeho otci, úspěšnému skláři, ho udělil císař, stejně jako mnoha dalším občanům z vyšších vrstev. Naproti tomu Arthur získal titul „rytíře“ až v době jejich svatby. Byl to nejnižší šlechtický titul, typický pro takzvanou úřednickou šlechtu, který se uděloval osvědčeným úředníkům po určitém počtu odsloužených let. Bylo však velmi vzácné, aby státní úředník dosáhl hodnosti barona. Arthurův nadřízený v Káhiře, zesnulý otec nešťastné Mary Vetserové, byl takovou výjimkou. Její druhý manžel, povzbuzen jeho příkladem a pravděpodobně také ve snaze kompenzovat společenský pokles, který jejich manželství pro Henriettu znamenalo, se o titul dlouhá léta marně snažil – až se konečně po smrti korunního prince Rudolfa dočkal. Alespoň mi Arthurova ctižádost pomohla znovu se víc zapojit do života, přiznala si v duchu Henrietta. V naději, že to bude pro jeho žádost výhodné, ji Arthur nejprve prakticky donutil, aby se vzdala své poustev25
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 25
7.3.23 9:29
nické existence a zase se objevila na veřejnosti. To zahrnovalo otevření jejího paláce každý týden v pevně stanovený den, jour fixe, od určité hodiny pro hosty, kteří se mohli dostavit bez předchozího objednání. Příležitostně dokonce zvala hosty na večírky a večeře. Přes počáteční obavy našla Henrietta v těchto činnostech velké potěšení. Zvláště od chvíle, kdy náhle skončilo Arthurovo skrblictví, pokud jde o její šatník a šatník jejích dcer. Vídeňská společnost totiž nezazlívala nic víc než nemoderní nebo nevhodné oblečení. Opravdu jsem Žofii dostatečně vybavila pro její nový úkol? zamyslela se znovu Henrietta. Prohlédla si dceru, ale snažila se nedat najevo obavy. Dnes byla Fifi konečně o něco veselejší než v poslední době, přesněji řečeno od chvíle, kdy se dozvěděla, že ji císařovna povolala na svůj dvůr. Už zítra nastoupí na tuto novou pozici. Proč ji taková pocta vůbec netěší? přemítala Henrietta, jak to dělávala často od chvíle, kdy před několika týdny dorazila příslušná zpráva do paláce Werdenfelsových. Nemůže to být kvůli tomu mladému muži, Richardovi von Löwenstein. Chvíli mi sice připadalo, že se dvoří Fifi. Všichni ale vědí, že se na Silvestra zasnoubil s Amálií z Thurnu. Fifi se tedy v tomto ohledu nemusí kvůli svému jmenování dvorní dámou ničeho vzdát. Dvorní dámy musely být zásadně svobodné a musely ze služby okamžitě odstoupit, jakmile se zasnoubily. Zajímalo by mě, jestlipak to nějak souvisí s tím podivným příběhem o korunním princi Rudolfovi a Mary Vetserové, zahloubala se rovněž už poněkolikáté Henrietta. Ale co by s tím mohla mít společného Fifi? Sama Žofie na toto téma mlčela jako hrob. Henrietta se z ní několikrát marně snažila něco dostat. Věděla, že Mary krátce před s mrtí korunního prince utekla a proslýchá se, že zemřela s Rudolfem v Mayerlingu. Skandál, který Henrietta zažila na slavnostní recepci na německém velvyslanectví den před Maryiným útěkem, také naznačoval, že by to mohla být pravda. Mary přede všemi urazila korunní princeznu Ste fanii, a dokonce jí při představování odmítla udělat pukrle. Ale jakou roli v tom všem hrála Fifi? 26
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 26
7.3.23 9:29
Henrietta se na to nemohla zeptat ani Maryiny matky, své staré přítelkyně Heleny Vetserové. Ne proto, že jí Arthur zakázal – jako vždy bez jakéhokoli opodstatnění – styk s rodinou svého bývalého podporovatele. Henrietta se totiž tím zákazem nehodlala řídit. Vždycky využívala manželovy pracovní nepřítomnosti, aby takové pokyny nenápadně ignorovala. Využila tak jednu z mála možností, které měly bezprávné manželky habsburské monarchie k obraně proti manželovu despotismu. Baronka však ještě před Rudolfovým pohřbem na začátku února odjela se svými dvěma zbývajícími dětmi, Hannou a Ferim, do Benátek. Henrietta nevěděla, kdy se plánuje vrátit. „Jetto!“ Bratrův hlas zněl trochu netrpělivě. „Necháváš se snad teď ty sama unášet myšlenkami, když se naše Fifi konečně trochu odvázala? Myslel jsem, že dnes slavíme všichni společně. Vždyť jsme se v tomto veselém kruhu nesetkali už mnoho let!“ Stejně jako Žofii, která se však s Henriettiným souhlasem vzepřela, dosud Arthur zakazoval jakýkoli kontakt s jejím bratrem Stefanem i jí a Milli. Ačkoli se Danzer před mnoha lety vypracoval na pozici císařského a královského dvorního dodavatele, byl měšťanského původu, podobně jako ona sama před svým prvním sňatkem, a tedy „žádná společenská smetánka“, jak to označoval Arthur. Henrietta provinile vzhlédla. „Milli se tě právě na něco zeptala!“ dodal Danzer. „Copak, miláčku?“ obrátila se k ní Henrietta. „Fifi tvrdí, že její výbava na císařský dvůr je příliš bohatá. Všechno tam prý ani zdaleka neupotřebí.“ Henrietta se napřímila. V posledních dnech o tom se Žofií mluvila už několikrát. „Já to tak nevidím,“ odpověděla mladší dceři s nádechem mrzutosti. „Zvlášť když se salon madam Spitzerové překonal, když v tak krátké době ušil všechny šaty, bez kterých se tvoje sestra u dvora neobejde. Je to přece jeden z nejlepších módních ateliérů ve Vídni! Přesto tam pracovali dnem i nocí, a dokonce si dočasně najali pár dalších švadlen.“ „Co všechno taková výbava obsahuje?“ zeptal se Danzer Žofie. 27
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 27
7.3.23 9:29
Ta jenom pohrdavě mávla rukou. „Spoustu toalet, letních i zimních. Na ráno, odpoledne a večer. Jsou tam dokonce dvoje plesové šaty, i když si nemyslím, že by se u dvora v dohledné době konaly nějaké slavnosti.“ „Myslíš kvůli smutku za korunního prince Rudolfa?“ vložila se do hovoru Milli. Žofie přikývla. „Nicméně k výbavě patří i smuteční šaty! Tak zní předpis. Nikdy nevíš, kdy přijde další smrt,“ dodala významně. „Každopádně jsem v posledních dnech musela vydržet nekonečné hodiny zkoušek,“ připomněla rychle vzhledem ke zmateným či podrážděným pohledům kolem stolu. Danzer se na Žofii udiveně podíval. „Myslel jsem, že takové záležitosti jsou pro mladé dámy spíš zábavné než otravné.“ Žofie pokrčila rameny a neodpověděla. Henrietty se to ale hluboce dotklo. „Arthur nešetřil na výdajích a já jsem nelitovala žádné námahy, abych Žofii vybavila tak, jak se na její postavení sluší a patří,“ obrátila se na bratra. „Všechny šaty a toalety jsou vyrobeny z těch nejvzácnějších látek: hedvábí, taftu, krepdešínu, zimní šaty ze sametu a brokátu! Vše zdobené bruselskou krajkou nebo nejjemnější výšivkou. Rozpočet na tuto akci byl třikrát vyšší než na celý náš šatník v minulé sezoně. A už tehdy na něm Arthur nešetřil.“ „Kupodivu,“ zabručel Danzer. Nechuť, kterou cítil k druhému manželovi své sestry, byla oboustranná. „Nechala jsem si poradit od své přítelkyně, hraběnky Anny Wilczekové.“ Henrietta přešla jeho reakci s otráveným podtónem v hlase. „Učinila tak s pozoruhodnou vstřícností. Vždyť její vlastní dcera Annelie si nemůže najít ani ženicha, natož aby ji povolali k císařskému dvoru. Hraběnka by za to nejspíš dala nevím co, kdyby mohla zjednat své dceři takovou šanci.“ Žofie užuž otevírala ústa, aby něco vzdorovitě odpověděla, ale Danzerův pohled ji umlčel. Byla to Milli, kdo veselým hlasem přerušil trapnou náladu. „A je tu i spousta dalších věcí! Klobouky, šátky, vějíře, spodní prádlo, noční košile, hedvábné punčochy, boty,“ vyjmenovala. „Čtyři velké kufry plné ošacení. Ano, a samozřejmě bundy, kabáty, mantily, a dokonce…“ 28
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 28
7.3.23 9:29
„To je v pořádku, Milli!“ přerušila ji Žofie s úsměvem. „… šperky,“ dokončila Milli přesto větu. „Maminka nechala Fifi vybrat si náhrdelníky, brože, náramky a prsteny z vlastní šperkovnice! Jako mladá svobodná komtesa smí nosit šperky pouze jako dvorní dáma! Jinak to slušnost zakazuje.“ „Zvlášť se mi líbí tvůj dárek na rozloučenou, drahá Milli, ten malý stříbrný budík!“ připomněla Žofie. „Ani všechno ostatní, co jsi dostala, mi teď nepřipadá jako důvod k nespokojenosti, Fifi!“ pokáral Danzer jemně Žofii, která si všimla matčina smutného výrazu a spontánně vyskočila. „Odpusť mi, nejdražší maminko!“ Objala Henriettu kolem krku a políbila ji na obě tváře. „Nechtěla jsem být nevděčná, a už vůbec jsem tě nechtěla urazit! Prosím, odpusť mi!“ Henriettin hněv se rozplynul a ustoupil dojetí. „Takže je to jen bolest z rozloučení, co tě teď tak nesmírně trápí?“ zeptala se. „Samozřejmě! Vy tři mi budete strašně moc chybět!“ Žofiina odpověď se na okamžik opozdila, což matce neuniklo – stejně jako stín, který na chvíli zastřel dceřiny rysy. Dál se však už nevyptávala. „Tak to bychom teď měli všichni dál vesele slavit!“ navrhl Danzer. „Koneckonců se zdá, že Fifi svým budoucím postavením odkázala do patřičných mezí i Arthura. Vždyť prosadila, že sem dnes můžete všechny přijít.“ A nejen to…, napadlo Henriettu. Žofie si opravdu nedokázala vybavit jediný případ, kdy otčím jí nebo jinému členu rodiny takto ustoupil. Zpočátku se Arthur choval jako šílenec kvůli jejímu útěku ke strýci, kterým spontánně reagovala na své povolání k císařskému dvoru, a dokonce jí vyhrožoval, že ji nechá násilím přivést domů. Když se Žofie před deseti dny dobrovolně vrátila do paláce Werdenfelsových, choval se v porovnání s tím jako beránek. Od té doby si vždycky vzpomněla na rozhovor s tou podivnou ženou z domu Sterenbergových, který předcházel jejímu dobrovolnému 29
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 29
7.3.23 9:29
návratu domů. Dáma si říkala zcela měšťansky Irena Gerbanová a v minulosti dokonce pracovala jako služebná a dělnice v továrně, ačkoli ve vzdálené budoucnosti měla jednou získat titul hraběnky. Tyto těžké časy udělaly z Ireny zřejmě zkušenou, ne-li moudrou ženu. Rozhovor s ní se odehrál v dámské umývárně Café Prinzess, kam se Žofie předtím uchýlila v zoufalství, že musí kavárnu opět opustit. Irena jí při tomto rozhovoru poradila, aby se nepokoušela prorazit hlavou zeď, jak to kdysi udělala ona sama, a nezpůsobila si při tom zbytečné modřiny. Místo toho měla využít svého nového postavení, a dokonce s ním spojit určité požadavky. To podle Žofie dávalo smysl. A tak místo aby pokorně požádala o odpuštění za svou vzpurnost, vrátila se onoho památného dne do paláce Werdenfelsových se vztyčenou hlavou. „Podřídím se vaší vůli i vůli císařovny a připojím se k jejímu dvoru,“ prohlásila s dosud nezvyklou sebejistotou, přesně jak jí poradila paní Gerbanová. „Očekávám však, že budu nejen plnit povinnosti dvorní dámy, ale že budu mít také nárok na všechna práva, která s tímto postavením souvisejí.“ Arthur se na ni upřeně zahleděl se svraštělým obočím, což jeho obličeji jako obvykle propůjčilo ďábelský výraz. „Co přesně to má jako znamenat?“ Žofie se zhluboka nadechla. „Svým platem ve výši dvě stě zlatých měsíčně budu disponovat zcela samostatně. Protože ještě nejsem plnoletá, je třeba, abyste mi jako poručník vystavil příslušnou plnou moc pro dvorskou pokladnu.“ Otčím se na to nijak netvářil a zpočátku neřekl ani ano, ani ne. „A dál?“ Zřejmě si všiml, že Žofie ještě neskončila. „Pokud mi dvorská hofmistryně poskytne volno, mohu bez vašeho svolení navštívit nejen palác Werdenfelsových, ale také kavárnu strýce Stefana, a to kdykoli.“ Nyní se Arthur von Freiberg zatvářil rozzlobeně. „A co uděláš, když odmítnu?“ Žofie tuto otázku očekávala, a proto měla připravenou odpověď. „Pak v den, kdy se ujmu své funkce, požádám nejvyšší dvorskou hof30
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 30
7.3.23 9:29
mistryni, hraběnku von Goëss, aby mě okamžitě z mé pozice zase propustila.“ Arthur rozhořčeně procedil vzduch skrz zuby. „V tom případě tě okamžitě nechám zavřít do kláštera!“ pohrozil. Ale i s tím Žofie počítala. Předstírala lhostejnost a pokrčila rameny. „Příští léto budu plnoletá, otče.“ Posměšně zdůraznila oslovení, které Arthur požadoval. „Je mi jedno, jestli ten čas strávím v Hofburgu, kterému se říká ,zlatá klec‘ nebo v klášteře.“ Oba na sebe chvíli upřeně hleděli. Pak k Žofiinu triumfu její nevlastní otec jako první odvrátil zrak. „Dobrá tedy. Souhlasím,“ zavrčel. „Ovšem s jednou výhradou. Zdržíš se jakéhokoli kontaktu s těmi Vetserovými. Ve Vídni kolují podivné zvěsti o podílu té rodiny na smrti našeho velectěného korunního prince. Pokračování ve stycích s nimi by mohlo vážně poškodit jak tvou pověst u dvora, tak i mou diplomatickou kariéru.“ Henrietta, která dosud mlčky naslouchala rozhovoru, se zarazila. „To samozřejmě platí i pro vás, má drahá,“ dodal Arthur s očima upřenýma na Žofiinu matku. Žofie se užuž chystala důrazně protestovat, když si všimla matčina mrknutí po jejím předstíraném pokorném souhlasu, které Arthurovi zcela uniklo. Čas je nejlepším rádcem, pomyslela si, a přitom se zdálo, že i ona souhlasí, když kývla hlavou. V žádném případě se nehodlám podřídit takovému příkazu. I když tušila, že ani císařovna by podobný kontakt s rodinou poslední milenky svého syna netolerovala. Koneckonců Sisi povolala Žofii ke dvoru jen proto, aby si zajistila její mlčení o událostech na loveckém zámečku Mayerling. Mlčení o Mayerlingu. Vzpomínka na nedávnou událost v ní náhle vytryskla jako gejzír a naplnila ji nevýslovným vztekem. Aby svými pocity znovu nezkalila pohodové setkání v Café Prinzess, omluvila se a uchýlila se na chvíli do dámské umývárny. Tam se – stejně jako před deseti dny – zavřela v jedné z kabinek a znovu si před vnitřním zrakem přehrála scénu, která ji tolik dojala. Vetserovi už dávno odjeli do Benátek, když Maryina komorná 31
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 31
7.3.23 9:29
Anežka Jahodová před několika dny vyhledala Žofii v paláci Werdenfelsových. Anežka byla – podobně jako ona sama – důvěrnicí Mary. Jako dcera vrátného jí v nepřítomnosti matky a starší sestry Hanny opakovaně pomáhala nepozorovaně se setkat s Rudolfem v Hofburgu. Za tímto účelem vždy z otcovy vrátnice ukradla klíč od vstupní brány. Ačkoli Mary Anežce za její služby bohatě zaplatila, bylo třeba na obranu komorné říct, že i ona opakovaně varovala Mary před důsledky jejího poměru. Stejně jako Žofie byla i Anežka po smrti své mladé paní zdrcená. „Hraběnka Larischová si mě pozvala do hotelu už den po pohřbu korunního prince,“ svěřila se Žofii při nedávné návštěvě. „Zajímalo ji, jestli někdo něco neví o její roli dohazovačky v aféře Mary a Rudolfa.“ Žofii se zrychlil tep. „A cos jí řekla?“ „Nic.“ Anežka vzdorovitě našpulila rty. „Ona neví, že jsme obě baronce sdělily celou pravdu. A chtěla mě umlčet. V žádném případě nemám prozradit, že se do toho taky zapletla.“ Marie Louisa Larischová, dcera z morganatického manželství Sisiina nejstaršího bratra Ludvíka, byla dříve císařovninou oblíbenou neteří. Žofie ji naposledy viděla v Hofburgu. Bylo to v den, kdy si ji zavolala sama Sisi, aby se jí zeptala na to, co se stalo v Mayerlingu. Vypadalo to, že císařovna se v té době zdráhá Marii Louisu přijmout. Že by už věděla, jakou hraběnka sehrála roli? Ale jak by to zjistila? přemýšlela během rozhovoru s Anežkou. „Pověděla jsi někomu dalšímu o tom, jakou roli v té aféře hraběnka hrála?“ vyzvídala napjatě od Anežky. „Nikomu kromě milostivé paní,“ potvrdila Anežka. Pokud tedy císařovna něco ví, musí to mít z jiného zdroje, uvědomila si Žofie. Ale odkud by mohla takové poznatky čerpat? „Co teď bude s tebou a tvým otcem?“ Domnívala se, že ji Anežka vyhledala právě proto. Mladé ženě, která byla sotva starší než Mary, se skutečně zaleskly v očích slzy. „Baronka chtěla otce i mě nejprve vyhodit,“ přiznala, „ale Hanna jí v tom zabránila. Upozornila ji, že bychom s otcem neměli platit za to, že Mary utekla s Rudolfem.“ 32
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 32
7.3.23 9:29
„Ale Maryina matka na to teď přesto nedbá,“ usoudila Žofie z Anežčina smutného výrazu. Komorná vzlykla. „No, nedodrží to. Nedávno přišel dopis, že musíme s otcem opustit dům, než se baronka vrátí z Benátek. Oznámil nám to vrchní sluha. Dostaneme sice odstupné ve výši tří měsíčních platů, ale musíme odejít. A proto jsem dnes přišla za vámi.“ Žofie tušila, co bude následovat. „Nemáte pro mě nějakou práci, slečno? Otec chce pracovat jako kočí koněspřežné tramvaje, ale tam si vydělá jen almužnu. Nestačí to na život ani na smrt. A navíc mi nikdy neodpustí, že kvůli mně přišel o výnosnou práci.“ Teprve nyní si Žofie všimla na Anežčině tváři známek fyzického násilí. „On tě zbil!“ politovala ji. Anežce stékaly po bledých tvářích slzy. „Ještě nikdy jsem od něj nedostala takový výprask jako v den, kdy ho vyhodili,“ přisvědčila přidušeným hlasem. Žofii se sevřel žaludek. I ona totiž musela mladou ženu zklamat. „Bohužel pro tebe nemohu nic udělat, Anežko.“ Poté komorné pověděla o tom, že ji povolali k císařskému dvoru. V dopise od vrchní dvorské hofmistryně jejímu otčímovi stálo, že jí tam poskytnou vlastní komornou. Chvilku zvažovala, že požádá matku, aby Anežku zaměstnala. Ale čím by jí to zdůvodnila? Prozradit matce celou pravdu nepřipadalo v úvahu. Nechtěla svou rodinu zatahovat do vlastního průšvihu. A Hen rietta by jistě chtěla vědět, proč by si měla najmout služebnou, která propustila její přítelkyně Helena. Žofie tedy vtiskla Anežce do ruky svou celou hotovost, pět zlatých, a s těžkým srdcem nechala plačící mladou ženu odejít. Její bezmoc se toho dne poprvé změnila v nekontrolovatelný hněv na hraběnku Larischovou. Svou chamtivostí a bezohledností neměla na svědomí jenom Mary. Ne, i její mladé komorné tím přivodila bídu a utrpení. Od té doby Žofie stále znovu a znovu bezvýsledně přemýšlela, jak by se mohla Marii Louise Larischové pomstít za všechno příkoří, které svým jednáním způsobila. Zatím však na nic nepřišla. 33
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 33
7.3.23 9:29
Zvlášť když císařovna už patrně pojala podezření a potrestala svou neteř tím, že si jí ostentativně nevšímala. Ale stačilo to na pomstu té falešné zmiji Larischové? Žofie seděla na mahagonovém záchodovém poklopu a bezmocně zatínala ruce v pěst. Někdo vstoupil do umývárny. „Fifi?“ slyšela Žofie volat svou sestru Milli. O chvíli později někdo zaklepal na dveře kabinky. „Fifi?“ Hlas Milli zněl znepokojeně. „Jsi tam? Není ti špatně?“ „Ne, ne.“ Žofie naoko spláchla a vyšla ven. „Nic mi není.“ Milli se na ni tázavě podívala. Zdálo se, že ji moc nepřesvědčila. „Tak pojď, Fifi. Landauer strýce Stefana už přijel. Měl by nás dopravit domů včas na večeři.“ Žofie s kručením v žaludku vstoupila do kavárny za Milli. Lítostivě klouzala pohledem po místnosti. Navzdory masopustnímu období chyběla letos pestrá výzdoba. Kvůli úmrtí korunního prince se Vídeňané, kteří byli obvykle milovníky karnevalů, zdrželi téměř všech oslav. Je pravda, že smuteční vlajka byla z kavárny odstraněna týden po Rudolfově pohřbu, aby hosté pořád nepodléhali melancholickému zármutku. Ale vzácné benátské masky, které v tomto ročním období obvykle visely na stěnách, zůstaly ve skříních, stejně jako vázy s karnevalovými motivy a ubrusy s výšivkou karnevalových symbolů. Místo toho už byla vyvěšena obvyklá postní výzdoba. Jedinými ozdobami na stolech se sněhobílými ubrusy s perforovanou výšivkou byly větvičky zimostrázu v jednoduchých bílých nádobách bez jakékoli ozdoby. Na nástěnných konzolách nebyly ani žádné drahocenné kostýmované figurky z míšeňského porcelánu, které její strýc koupil teprve předloni. Pocházely od c. a k. obchodníka se sklem Lobmeyra, který kromě dra hého nápojového servisu vyráběného ve vlastní manufaktuře prodával také kvalitní porcelánové zboží od zahraničních firem. Právě u Lobmeyra kdysi strýc Stefan našel malou figurku, která ho inspirovala k výrobě moka prince z marcipánu, ochranné známky jeho slavného dortu. Místo figurek stály na konzolách různé zelené rostliny. Nejdříve o Velikonocích budou v Café Prinzess opět převládat barevné jarní motivy. 34
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 34
7.3.23 9:29
Nicméně Žofie si vzpomněla na jinou karnevalovou sezonu, kdy jí Stefan Danzer daroval kostým mořské panny na ples v paláci Vetse rových. Ucítila, jak ji píchlo na hrudi. Na tom plese se poprvé setkala s Richardem von Löwenstein. Opravdu to bylo teprve před třemi lety? Připadalo jí to jako celá věčnost. Kdy asi zase příště zavítá sem do kavárny? Dostane od nejvyšší dvorské hofmistryně vůbec někdy dovolenou, když bude císařovna pryč? Nebo bude také muset doprovázet Sisi na jejích četných cestách a být neustále daleko od Vídně? Ucítila, jak na ní spočinul tázavý pohled jejího kmotra. Nyní k ní přistoupil a pevně ji objal. „Hlavu vzhůru, Fifi!“ povzbudil ji šeptem. „I tuto výzvu zvládneš. Každý týden ti budu posílat na císařský dvůr nějaké lahůdky z kavárny. Udělá ti to radost?“ Žofie přikývla. Cítila v krku dusivý knedlík. Obávala se, že se co nevidět rozpláče, ale nedokázala se přimět k jedinému slovu. „Tak se měj hezky, drahoušku.“ Danzer ji pustil. Mina Löbová, nová zdatná vedoucí, také podala Žofii ruku na rozloučenou a popřála jí hodně štěstí. „Jste tu vždycky srdečně vítána, slečno Žofie,“ ujistila ji. „Slibuju vám, že se o všechno dobře postarám a budu s úctou pečovat o vaši památku. Vím, jak vám všechno tady přirostlo k srdci!“ Udělala rukou rozmáchlý pohyb, kterým obsáhla celou kavárnu. Ten dopis! Žofii polilo horko. Mina určitě použije šatnu! Zvláště teď, když už ji nepotřebuju. Nezbývá než doufat, že nenajde tajnou přihrádku v prádelníku. Tam Žofie ukryla Maryin dopis na rozloučenou, o jehož existenci věděl jen Richard von Löwenstein. Byl to nebezpečný dokument. Obsahoval kompromitující informace o plánech Rudolfa a Mary na společnou smrt. Protože císařský dvůr přítomnost Mary v Mayerlingu dosud oficiálně tajil, tvrdila Žofie císařovně, že dopis zničila. To ji ovšem neuchránilo před tím, aby byla jmenována dvorní dámou. Sisi se o ni jako o osobu rozhodně nezajímala. Jediné, na čem jí záleželo, bylo dostat Žofii s jejími nebezpečnými znalostmi pod kontrolu. 35
KAVARNA VE VIDNI_02.indd 35
7.3.23 9:29