BESKYDY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ
Petr David Vladimír Soukup EUROMEDIA GROUP
p6P
OBSAH Pásli ovce Valaši . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Lysá hora a okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Údolí Ostravice. . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Údolí Morávky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Třinecko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Jablunkovsko. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Frenštát pod Radhoštěm a okolí. . . . 127 Rožnov pod Radhoštěm a okolí . . . . 167 Velké Karlovice a okolí . . . . . . . . . . . 187 Podbeskydí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Beskydy turistické a lyžařské . . . . . . 233 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 p7P
Pásli ovce Valaši Ostravica – granica, platilo po staletí v severovýchodním cípu dnešní České republiky. Již od středověku tvořila totiž tato řeka přirozenou hranici mezi moravskými državami olomouckých biskupů a územím těšínských knížat ve Slezsku, a tedy i rozhraní dvou historických zemí – Moravy a Slezska. Již od středověku tak dělila beskydské pohoří na moravskou a slezskou část. Pro dnešního návštěvníka je však tato historická hranice pouhou čárou na mapě, v krajině se jedna část od druhé ničím neliší. Na levém i pravém břehu je to území táhlých, převážně zalesněných horských hřbetů s mnoha krásnými výhledy, hlubokých údolí protékaných říčkami a potoky, rozsáhlých pastvin s voňavou trávou – to vše v relativně málo narušené přírodě. Nádherné jsou zdejší soubory lidové architektury, převážně dřevěné chalupy a usedlosti, které zdobí horské stráně a hřbety. A pokud se nám za nimi nechce stoupat do kopců, stačí navštívit rožnovský skanzen, kde máme všechny typy zdejších lidových staveb pěkně pohromadě. Dlouho neobydlené horské oblasti se začaly ve větší míře zalidňovat v 17. a 18. století, kdy vznikla většina dnes známých obcí. Hlavní zásluhu na tom měla valašská kolonizace, která do zdejšího kraje přivedla značný počet původem rumunských pastevců zvaných Valaši. Ti na vhodných místech káceli les a takto získané pozemky proměňovali na pastviny, kde zaváděli salašnický způsob chovu dobytka. Vrchnost jejich snažení (alespoň zpočátku) podporovala, protože salašníci tak zabydleli do té doby neosídlená území, která vrchnosti nepřinášela žádný užitek. Zpočátku se na pastviny vyháněl jen hovězí dobytek, který obsadil většinu travnatých ploch na horských svazích, později se však beskydské salašnictví přeorientovalo na chov ovcí a koz. Valašským osadníkům vděčí Beskydy i za mnohá
neobvykle znějící, ale půvabná jména. Dostávaly je nejen nově vzniklé samoty a osady, ale i zdejší kopce a jiné lokality. Éru zdejšího salašnictví však ukončil rychlý rozvoj průmyslu v beskydském podhůří. Nově vznikající továrny, zejména hutě, potřebovaly neustále větší množství dřeva, kterého v horách kvůli rozšiřujícím se pastvinám stále ubývalo. A tak byly z „moci úřední“ salaše násilně rušeny a pastviny znovu zalesňovány. Průmysl podpořil růst měst a obcí, které hory ze severu a západu postupně obklopily, současně ovlivnil i jejich vzhled a charakter. Přesto si mnohé z nich uchovaly neobvyklé půvaby. Vždyť takový Štramberk patří rozhodně k nejmalebnějším obcím u nás, za návštěvu určitě stojí i dvojice měst pod Radhoštěm – Rožnov a Frenštát. Královnou Moravskoslezských Beskyd je Lysá hora s dominantním, zdaleka viditelným špičatým vrcholem, výrazně prodlouženým telekomunikační věží. Zdatně jí sekunduje dost obtížně přístupný Smrk, k významným horám patří i Radhošť, Kněhyně a Travný. Dva posledně jmenované vrcholy s mnoha zajímavostmi jsou dnes bohužel bez turisticky značených cest, údajně kvůli ochraně přírody.
p8P
Jinak jsou ale Beskydy k návštěvníkům vlídné a přívětivé. Počet zdejších turistických chat, restaurací a jiných typů osvěžoven výrazně převyšuje počty v jiných našich horách (snad jen s výjimkou Krkonoš), takže znavený, žíznivý a hladový poutník má jistotu, že na svých cestách bídně nezahyne. Tak jako jinde i tady navštěvuje občas chaty ohnivý kohout; ve většině případů se však daří zničené objekty obnovit a vrátit do života. Jakousi třešničkou na dortu jsou v tomto směru Pustevny, položené v sedle pod vrcholem Tanečnice, jedno z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších míst celých Beskyd, přístupné buď po silnici, nebo sedačkovou lanovkou. Turistům tu slouží několik restaurací a hotel; největšímu obdivu se těší dřevěné stavby v lidovém stylu zvané Maměnka a Libušín od známého architekta Dušana Jurkoviče, chráněné jako národní kulturní památky. Také Libušín těžce poškodil v r. 2014 požár; během šesti let však byl znovu vystavěn a uveden do provozu. Jinou zvláštností Beskyd, s jakou se u nás nikde jinde nesetkáme, jsou dřevěné valašské kostely. Na popisovaném území jich najdeme zhruba desítku. Jsou různé velikosti i různého stáří, jejich společným základním znakem je však jednoduchost a neokázalost. Větší a nákladnější měly průčelní věž, často tvaru komolého jehlanu, a také krytou podsíň zvanou sobota, obíhající zvnějšku celý objekt a sloužící jako úkryt před nepohodou. Některé z nich (Malá Prašivá, Gruň) vyrostly ve značné nadmořské výšce; sloužily horalům z okolních osad a samot, kteří by jinak museli chodit na mši pořádně daleko, až do některé z obcí dole v údolí. Pro stavbu kostelů se využívalo dřevo, které bylo ve zdejších končinách nejlacinějším a nejsnáze dostupným stavebním materiálem.
Tak trochu stranou hlavního zájmu turistů zůstávají Slezské Beskydy, od těch Moravskoslezských oddělené Jablunkovskou brázdou. Jde vlastně jen o malou část Slezských Beskyd, která po r. 1918 zůstala Československu. Tehdy se dělilo slezské Těšínsko a větší část připadla Polsku, kde je i nejvyšší vrchol Skrzyczne. „Naše“ Slezské Beskydy tvoří jen jediný nejzápadněji položený hřbet s několika rozsochami, po kterém prochází hranice s Polskem. S ním se dělíme i o nejvyšší bod zvaný Velká Čantoryje, jemuž do magické tisícovky chybí pouhých pět metrů. Je to hora z naší strany poměrně vzdálená od civilizace a tím pádem i dost obtížně přístupná. Kdo chce navštívit zdejší rozhlednu nebo si posedět v horské chatě, musí zdolávat značné a dlouhé stoupání po svých. Blýská se však na lepší časy: Čantoryji by měla návštěvníkům v blízké době přiblížit lanovka, jejíž výstavba již byla schválená. Beskydy patří mezi místa, kam se člověk rád vrací. Často stačí jedna návštěva, zachytí se drápkem a ucítí potřebu přijíždět znovu a znovu, aniž by dokázal vysvětlit proč. Ostatně – zkuste se zeptat třeba někoho z těch, kteří již více než tisíckrát vystoupali na vrchol Lysé hory, proč to vlastně dělají. Možná to ani sami nebudou vědět; kvůli rekordům ale určitě ne.
p9P
p Lysá hora a okolíP Lysá hora je jedním z nejnavštěvovanějších horských vrcholů v Česku; pro mnohé z nás je opravdu velkým lákadlem. Mám v Praze kamaráda, který si večer sedne k počítači, prostuduje jízdní řád, druhý den za kuropění nastoupí do vlaku a dojede do Ostravice. Odtud vystoupá na Lysou horu, pak sejde dolů a vlakem se zase vrátí do Prahy. I moje maminka zatoužila již ve zralém věku spatřit na vlastní oči tento proslulý vrchol. Využila k tomu zájezd seniorů, s nímž pak ve čtyřiasedmdesáti letech odvážně ukrajovala jeden výškový metr za druhým. Všechno šlo hladce, až v jednom z prudších stoupání zavrávorala, neudržela rovnováhu a upadla. I s několika modřinami a naraženinami dorazila až do cíle a po kratším odpočinku sešla s ostatními dolů. Později se lékaři shodli, že nešťastný pád v ní probudil dosud dřímající zhoubnou chorobu, která ji bohužel během několika následujících měsíců udolala. Když před pěti lety ochrnul známý herec Alfréd Strejček, neztratil vůli vrátit se do života a především do svého milovaného kraje – Beskyd. Údajně prohlásil: „Dal jsem si vnitřní úkol, že to musím vydržet. Pořád říkám (a věřím tomu), že ještě potřebuji vystoupit na Lysou horu… Doma jsem nebyl od toho prvního dne, co se mi to stalo… Bojím se, jestli se tam vůbec někdy ještě vrátím, ale když se povede Lysá hora, povede se i tohle.“ Držíme palce. V. S.
Lysá hora a okolí
Pod Lysou jsou Malenovice Na královnu Moravskoslezských Beskyd se můžeme vydat z několika míst. Jedním z nich jsou i Malenovice, podhorská obec na potocích Sibudov a Satina, která stavebně prakticky splývá s Frýdlantem nad Ostravicí. Je jednou ze čtyř obcí, jejichž katastr dosahuje až na samotný vrchol Lysé hory. Ves není příliš stará, založil ji až v roce 1610 majitel frýdeckého panství Jan Bruntálský z Vrbna v rámci tzv. valašské a pasekářské kolonizace; s frýdeckým panstvím sdílela osudy až do jeho zániku. V minulosti se jí říkalo i Malinov – prý podle velkého množství malin, které v blízkém okolí rostly. Většina obyvatel se živila zemědělstvím, což vyžadovalo svádět každodenní boj s málo úrodnou kamenitou půdou i s důsledky nepříznivého klimatu, V letech 1799–1894 se tady dobývala železná ruda; nejdelší štola měřila asi 400 metrů a těžilo se v třicetimetrové hloubce. Ruda ale obsahovala málo železa, těžba se postupně přestala vyplácet a nakonec musela být zastavena. Ve 2. polovině 20. století se odtud lidé houfně stěhovali za lepšími životními podmínkami a pracovními možnostmi do okolních měst. V posledních letech se však situace přece jen mění k lepšímu, přicházejí noví obyvatelé, kteří si tu staví rodinné domy, ves se postupně mění na středisko letní i zimní rekreace.
Ráj zbojníků Rozlehlé horské území v okolí obce i obec sama bývaly v minulosti oblíbeným teritoriem zbojníků. Několik jich z obce přímo pocházelo; nejznámější je bezesporu Jiří Jurášek zvaný Juráš, nejbližší druh zbojníka Ondráše z Janovic. S „Pánem Lysé hory“ a jeho druhem Jurášem, který byl popraven roku 1716 v Těšíně, se v Malenovicích spojuje hned několik míst. Fenomén zbojnictví se objevil
i v názvu Dřevjanky U Zbuja, malebného roubeného stavení na svažité horské louce Na Bílém ve svahu kopce Staškov nad vesnicí, která měla být podle pověsti jedním z míst, kde se ukrýval zbojník Ondráš. Současná usedlost však byla postavena mnohem později, až v roce 1836, a hospodařilo se na ní do roku 1998. O rok později bylo původní hospodářské stavení rekonstruováno a otevřeno jako horská chata. Od změny majitele v říjnu 2020 je však mimo provoz. Malenovice jsou typická valašská ves s volnou zástavbou, soustředěnou v několika oddělených lokalitách. Centrem je bývalá osada Borová, obklopující plochý zčásti zalesněný pahorek (492 m) na severozápadním okraji obce, kde je i sídlo obecního úřadu. Borová bývala původně součástí nedaleké vsi Lubno. Teprve v roce 1882 byla z moci úřední vyňata z lubenského katastru a připojena k Malenovicím. Na pahorku stojí zdaleka viditelná dominanta – farní kostel sv. Ignáce z Loyoly, vystavěný nákladem frýdeckého hraběte Františka Eusebia z Oppersdorfu barokně v roce 1673, v 18. století rozšířený o sakristii a boční kaple a v roce 1890 o věž. Při kostele bylo založeno i centrum jezuitských misionářů, kteří měli za úkol rekatolizovat zdejší převážně evangelický kraj. V roce 1784 se Borová stala sídlem samostatné farnosti, která byla
Malenovice jsou jedním z míst, odkud se vychází na Lysou horu
p 12 P
Lysá hora a okolí Majestátní Lysá hora
značně rozsáhlá a sahala až ke slovenské hranici, nedlouho potom zde vznikla i škola. V lokalitě Hradová a na Staškově se dochovaly roubené valašské chalupy. Převažuje však novodobá
výstavba s mnoha horskými hotely, penziony, rekreačními středisky a chatovými osadami. Na svazích Staškova je řada vleků a sjezdovky s různým stupněm obtížnosti.
Kdo nebyl U Veličků… Jak již bylo řečeno: z Malenovic se chodí především na Lysou horu. Hojně využívaná je cesta západní, provázená žlutou a červenou turistickou značkou. Zprvu vede po silničce příjemným hlubokým údolím potoka Satiny až k rozcestí U Korýtka. Korýtko, dokonce zastřešené, tu skutečně najdeme – je vydlabáno z mohutného kusu kmene a prýští do něj křišťálově čistá osvěžující voda, vyvěrající z velkého pískovcového balvanu zvaného Ondrášova skála. Výraz „balvan“ není přesný: jedná se o pět metrů vysoký puklinový skalní útvar, součást poměrně mohutného skalního bloku, který bezejmenný potůček rozděluje na dvě části. Podle pověsti byl právě tady zvolen Ondráš vůdcem své zbojnické družiny. Pozornost si zaslouží i potok Satina, tekoucí pod cestou. Pramení pod vrcholem Lysé hory a pod hotelem Bezruč vtéká do atraktivní, asi 200 metrů dlouhé a 15 metrů hluboké skalní soutěsky s řadou menších vodopádů a kaskád, s peřejemi a mohutnými skalními bloky, chráněné jako přírodní památka. Vodopády
Satiny, i když nevynikají výškou, patří k nejmalebnějším a nejobdivovanějším v celých Beskydech; možná i proto, že po celý rok mívají dost vody. Přímo od rozcestí U Korýtka se dá po neznačené pěšině sestoupit k největšímu a nejznámějšímu z nich, vysokému 1,7 metru. Voda tu spadá přes převis, tvořený deskou z pevného pískovce. Řada kaskádovitých vodopádů je i na bočních přítocích. Na rozcestí uhýbá žlutě značená cesta vpravo a míří k horským loukám s chalupami osady Hutě. Název je připomínkou bývalé sklářské hutě, kterou pro potřeby frýdeckého panství založil pán z Oppersdorfu. Její činnost je doložena od 70. let 17. století do počátku 18. století. Na okraji luční enklávy pod vzrostlými listnáči tady stojí rázovitá hospoda U Veličků, jedna z nejstarších stále provozovaných hospod v celé beskydské oblasti. Rod Veličků ji vlastní nepřetržitě již od roku 1825. Původními návštěvníky byli převážně havíři a dřevaři, dnes patří mezi tradiční zastávky turistů, kteří tudy putují na Lysou horu, neboť, jak stojí psáno na stěně v lokálu: „Nebyl v Beskydech, kdo nebyl U Veličků“.
p 13 P
Lysá hora a okolí
ve věku 76 let. Hospodu dnes provozují jeho potomci, kteří udržují tradiční menu, kde kromě guláše a piva najdeme i vydatné polévky, klobásy, párky, utopence, tvarůžky a také místní specialitu – likér Lysá hora. Kromě příjemné paní hospodské dělá hostům společnost i majestátní bílý kocour. Tatranská vyhlídka na Lysé hoře
Dodnes vzpomínám na den, kdy jsem sem zavítal vůbec poprvé. Bylo to cestou dolů z Lysé; namáhavé stoupání jsem měl už za sebou, nohy mě bolely a jazyk se v horkém odpoledni lepil na patro. Vstoupil jsem do příjemně chladivé místnosti, posadil se do rohu na dřevěnou lavici, očima přejížděl rázovitou výzdobu, lžící nabíral voňavý guláš a zapíjel pivem jako křen. Připadal jsem si jak v ráji, odkud se jen těžko vychází zpátky do života plného shonu a starostí.
Klapání pro radost Známou osobností, která se zasloužila o věhlas této hospody, byl Karel Velička, velký příznivec turistů. Pro jejich pobavení zřídil na blízkých potůčcích vodní mlýnky, které do široka daleka hlasitě klapaly. U vchodu do hospody instaloval zrcadlo, aby se lidé mohli přesvědčit, kolik zdraví přibylo během túry na jejich tvářích. Z vlastních jasanů také vyráběl a prodával lyže značky Nezlomíš. Pan Velička zemřel v roce 1974
Vysoko nad Hutěmi, na hřbetu Lukšince v nadmořské výšce 840–940 metrů, se v horských smrčinách ukrývají Ondrášovy díry, v mluvě starousedlíků „ďůry“, jedinečný podzemní systém pseudokrasových puklinových a rozsedlinových jeskyní v godulském pískovci charakteristické nazelenalé barvy, označovaný za jeden z největších (ne-li vůbec největší) v celých Beskydech. Tvoří jej celkem 250 metrů chodeb a dómů, dosahujících hloubky až 35 metrů; mají charakter propasťovitých jeskyní. Největší z nich je Ondrášova či Zbojnická jeskyně, hluboká 34,5 metru, na jejímž dně je prostora o rozměrech 4 × 5 metrů, sousední Malá Ondrášova jeskyně je 5,7 metru hluboká a 10,5 metru dlouhá. Pozoruhodným prostorem je několik desítek metrů dlouhá Ledová jeskyně, kde se i v nejparnějším létě udržuje led a sníh. Podzemí však není veřejnosti přístupné, hrozí nebezpečí pádu kamenných bloků a sutě. Jeskyně jsou i ojedinělou zoologickou lokalitou – zimují tu kolonie několika ohrožených druhů netopýrů.
Stále živá Ivančena Druhá cesta z Malenovic na Lysou horu, provázená modrou značkou, vede o něco západněji, většinou zalesněným terénem až na první postupný cíl – do sedla pod Kykulkou. Z cesty, která nepříliš prudce stoupá nad kotlinou s velkým hotelovým komplexem Petr Bezruč,
se místy otvírají pěkné výhledy, jejichž atraktivnost zvyšují nastoupané metry. Kousek za sedlem, na hřbetu, který propojuje vrchy Malchor a Kykulka, na malé loučce obklopené lesem v nadmořské výšce 925 metrů, je pozoruhodné místo – neobvyklý památník zvaný Ivančena,
p 14 P
Zbytečná smrt na konci války Poté, co zbytek Československa obsadili v roce 1939 Němci, zformovali junáci ve spolupráci s vojáky tzv. Slezský odboj, který začal vyvíjet činnost proti okupantům. Bylo mezi nimi také 18 skautů z 1. skautského oddílu Moravská Ostrava v čele s Vladimírem Čermákem. Poté, co navázali spojení s jednou z partyzánských skupin, působících od roku 1943 v Beskydech, pro ně i další osoby žijící v ilegalitě obstarávali šatstvo, jídlo, léky, podporovali rodiny vězněných, do Beskyd dokonce vozili plány obrany Ostravy i tajné údaje o ostravském průmyslu. S blížící se frontou hlídali i mosty a další strategicky významné objekty. Přísně dodržovali pravidla konspirace, navzájem komunikovali tzv. trojkovým systémem, kdy každý znal pouze dva další členy skupiny. Na konci války chtěli organizovaně přejít do hor a zúčastnit se ozbrojeného povstání. Osudným se jim však stalo shánění zbraní; narazili totiž na konfidenta gestapa. A tak po Velikonocích 1945 bylo na 50 odbojářů zatčeno, vyslýcháno a krutě mučeno. Vedoucí úřadovny gestapa v Ostravě Wilhelm Lehmann nakonec nařídil jejich popravy. Ty se týkaly i pěti junáků, které odvezli na židovský hřbitov v polském Cieszyně. Tady si museli sami vykopat hroby; pak jim nacisté svázali ruce za zády, donutili je pokleknout a zastřelili je ranou do týla. Stalo se to 24. dubna, jen pár dní před osvobozením Ostravy. Celkem tu bylo zavražděno a do hromadných hrobů pohřbeno 73 mužů a osm žen. Mohyla na jejich památku i na počest dalších obětí z řad Junáka byla založena radou v říjnu 1946, kdy členové 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy vztyčili na úpatí Lysé hory jednoduchý kříž.
Kolem něj se postupně začaly vršit kameny, které sem přikládali kolemjdoucí. Kámen po kameni tak začala růst mohyla, která se v následujících desetiletích stala symbolem skautské nezdolnosti a zároveň i protestem proti nesvobodě v zemi ovládané komunisty. Během krátkého období Pražského jara, kdy byla činnost Junáka na čas obnovena, se výstupy na Ivančenu staly pravidelnou akcí, které se účastnily tisíce lidí. Vznikla tak nová tradice, kterou se i přes značnou snahu mocenských složek státu nikdy nepodařilo zničit. Všechny zákazy, kontroly a provokace byly marné; dlouhodobě nebylo možné sledovat všechny návštěvníky této části Beskyd a vyhazovat jim nalezené kameny z batohů ven. A tak mohyla stále rostla. Ke kamenům postupně přibyly i různé tabulky se vzkazy a hesly, vyjadřujícími nejen hold zavražděným hrdinům, ale i odpor k totalitní moci. Teprve po „sametové revoluci“ v listopadu 1989 mohly výstupy na Ivančenu probíhat svobodně a bez represí. Každoročně v dubnu se tu koná shromáždění, na kterém biskup ostravsko-opavské diecéze František Václav Lobkowicz (1948 až 2022) tradičně sloužíval mši svatou. Mohyla je živá, protože stále roste. Na počátku 21. století byla více než 12 metrů dlouhá, 5,5 metru široká a 4 metry vysoká. Její stěny zdobily pamětní desky a znaky junáckých oddílů z různých koutů republiky. Kameny
Ivančena
p 15 P
Lysá hora a okolí
symbol vlastenectví, statečnosti a přátelství, do roku 1989 i boje za svobodu. Jméno prý má po jednom pasáčkovi; jeho vznik i další existence je však spojena se skautským hnutím.
Lysá hora a okolí
v ní uložené pocházejí z mnoha zemí světa, ale i z vesmíru – je mezi nimi totiž i kamínek z Měsíce od amerického astronauta Neila Armstronga. V prosinci 1994 však došlo k těžko pochopitelnému činu: mohyla byla značně zdevastovaná, neznámí vandalové rozbili na kusy i některé pamětní desky. To si vynutilo následnou rekonstrukci – byly vybudovány dosud chybějící základy a mohyla přesunuta pár metrů od hřebene. Záhy se však zjistilo, že celý tento unikátní útvar, složený z tisíců, možná desetitisíců kamenů se vlivem nestability a povětrnostních vlivů sesouvá a hrozí jeho zřícení. Proto se v letech 2016–2017 rozjely záchranné
práce, kterých se zúčastnili dobrovolníci z celého Česka. Do nové podoby Ivančeny se musela promítnout i neudržitelnost jejího dalšího růstu, která by nevyhnutelně vedla k sesuvu a destrukci. Po rekonstrukci tvoří mohylu asi 195 kubíků kamenů a opěrné zdi, které zpevňují nově vytvořené kaskády – terénní stupně. Do stěn jsou zasazeny pietní kameny, evokující vzpomínku na zavražděné skauty. Původní daleký výhled do údolí Ostravice a na Ondřejník dnes zakrývají vzrostlé stromy. Na Ivančenu se pořádají pravidelné poutě: v sobotu kolem 24. dubna sem míří skauti z celé republiky, v neděli pak trampové.
Vzhůru k vrcholu! Za sedlem severně od Ivančeny, na rozsoše vybíhající z Lysé hory, se zvedá zalesněný vrch se dvěma vrcholy – bližší a vyšší se jmenuje Kykulka (996 m), druhý Muroňka (966 m), o něco dál k severu vše uzavírá Kyčera (906 m). Vrchol Kykulky je zalesněný, a tedy bez výhledu; hezký pohled k jihu na Lysou horu se však nabízí z její podvrcholové části.
O původu jmen Krásná jsou jména beskydských hor. Krásná svou neobvyklostí, lahodící uchu. Většina z nich
vznikla před několika sty lety v době valašské kolonizace, kdy noví osadníci rumunského původu, kteří sem i se stády ovcí dorazili z Haliče a Uherska, potřebovali pojmenovat všechna významnější místa ve svém okolí. Názvy jako Kykulka, Muroňka, Kyčera, Košárky, Solisko, Příslop, Sihla, Gigula, Godula, Gruň aj. tedy pocházejí z valašského slovníku a jejich význam je často těžko vysvětlitelný. Přesto jsou v západních, ale i východních Karpatech běžná. Plně to platí třeba o jménu Kyčera, Kyčerka, Kyčer či Kičer, které se hojně vyskytuje nejen v Beskydech, ale
Cesta k Lysé hoře od Kykulky
p 16 P
p 17 P
Lysá hora a okolí
i v Javorníkách, na Slovensku na Kysucích, na Oravě i ve Slovenském rudohoří, v Polsku, na Ukrajině i v Rumunsku, prostě všude tam, kde se v horách hospodařilo salašnickým způsobem. Podle etymologického slovníku jde o jméno rumunského původu a vzniklo ze slova chisera. Téměř vždy se tak označuje strmý zalesněný kopec s lysým vrcholem. Holý byl dozajista i vrchol té „naší“ Kyčery; během staletí však jeho lysiBezručova chata na Lysé hoře patří Klubu českých turistů na postupně zarostla. Tam, kam valašská kolonizace nezasáhla (například se čtyřmi hlavními rozsochami – k jihu Čupel, v Čechách), se s podobnými názvy nesetkáváme. k jihovýchodu Zimný, k severu Malchor – Kyčera a k severozápadu Lukšinec, které pokračují Od Ivančeny pokračuje modře značená ces- řadou dalších zalesněných hřebenů a hřebínků. ta po zalesněném hřbetu pod vrchol Malchoru Všechny rozsochy takřka bez výjimky pokrýva(1219 m). Má poněkud schodovitý charakter – jí smrkové či smíšené lesy. Jen vrcholová holina relativně rovinaté nebo jen zvolna stoupající leží již nad hranicí lesa. Kosodřevina, která tu úseky se střídají s prudkými, i když nedlouhý- místy roste, byla vysázená uměle. mi výstupy. Vpravo pod cestou, převážně ve strmém svahu, spadajícím zprava do údolí potoka Neuvěřitelné výkony Satina, leží rozlehlá přírodní rezervace Male- Lysá hora je symbolem Beskyd a tradičním tunovický kotel o rozloze 146 hektarů. Její jiho- ristickým cílem. Každoročně až do vysokého východní cíp vystupuje až téměř k vrcholu Lysé věku sem dělal výstupy („výplazy“) básník českéhory, zatímco severozápadní se skoro dotýká ho Slezska Petr Bezruč. K uctění jeho památky vodopádů Satiny. Rezervace chrání především se vždy druhou neděli v září pořádá hromadný geomorfologicky významné údolí potoka a při- „výplaz“ z Hamrovic, tradiční jsou i novoročlehlé svahy, kde se dodnes dochovala různoro- ní výstupy. Slezský bard možná inspiroval v roce dá paleta ekosystémů s mnoha druhy cenných 1981 založení Klubu přátel Lysé hory, který má přes 400 členů, nazývaných Lysaři. Získat členrostlin i živočichů. ství není jednoduchá věc; podmínkou je absolvoObě popsané cesty z Malenovic – žlutá (v závě- vat za rok aspoň 25 výstupů na vrchol. Zdá se ru červená) a modrá – se potkávají pod vrcho- vám to hodně? Tak čtěte dál a pořádně se držte, lovou částí Lysé hory nazývanou Gigula, která abyste to ustáli. Do konce roku 2020 se celkem má tvar výrazného, zdaleka viditelného kužele, 68 členů mohlo pochlubit tím, že vystoupalo na který je po staletí bezlesý – holý. Nahoru stoupá Lysou horu více než tisíckrát. Absolutním rekamenitý chodník; výstup je dost prudký, jistě kordmanem pak je dnes jednaosmdesátiletý pan Jaroslav Doležal, který na má na svém kontě už jej však zvládne i méně zdatný jedinec. více než 6 000 výstupů! Takřka neuvěřitelně zní Masiv Lysé hory je od dalších částí Moravsko- informace o devětatřicetiletém Michalovi Kuslezských Beskyd oddělen hlubokými údolími chařovi z Dobratic, strážníku frýdecko-místecOstravice, Řečice a Mohelnice. Členitostí a roz- ké městské policie, který v jediném roce (2016) ložitostí tvoří samostatnou horskou skupinu vystoupal na vrchol hory tisíckrát; jubilejní tisící
Lysá hora a okolí
výstup absolvoval s partou kamarádů na Silvestra. Mohl se dokonce pochlubit až osmi výstupy za 24 hodin. Čtenáře s nadváhou by mohlo zajímat, že během prvního půl roku zhubl 20 kilo. Na Lysou horu chodí dál, dnes už se však spokojí tak se stovkou výšlapů za rok. Jinou rázovitou postavou je sedmdesátiletý Ján Čupa z Metylovic, který se (podle iDnes) na Lysou vydává denně,
vynechá jen výjimečně. I v silných mrazech nebo sněhové vánici stoupá k vrcholu svlečený do půl těla, jen v krátkých kalhotách a s ledvinkou, často i bos. Se vším vlastně začal až v osmapadesáti, když po 23 letech práce na šachtě odešel do důchodu. Chození a otužování se mu rázem zalíbilo a prý i zcela změnilo jeho život – sám o sobě tvrdí, že omládl o dvě generace.
Beskydská královna Lysá hora (1 323 m) drží jednoznačný primát nejvyšší hory v Beskydech. V letech 1939–1945 byla dokonce nejvyšší horou protektorátu Čechy a Morava, protože vyšší vrcholy v Sudetech si uzurpovalo Německo. Výrazná zdaleka viditelná krajinná dominanta přitahovala pozornost lidí již před staletími. Ve starých listinách se poprvé objevuje v roce 1261 pod českým názvem Lissa huera. Z roku 1732 pochází zmínka o kapli, která stávala na vrcholu; na jejím místě byl později postaven dřevěný kříž. Hora se nacházela (a stále se nachází) na území Slezska a bývala často důvodem k vlastnickým sporům. Většinou náležela k frýdeckému panství; od
Jednou z dominant Lysé hory je televizní vysílač
jeho posledního šlechtického držitele, hraběte Jana Pražmy, se i s Lysou horou dostalo do majetku těšínských arcivévodů, členů císařské rodiny Habsburků. Za arcivévody Albrechta před rokem 1870 vybudovala Těšínská komora těsně pod vrcholkem dřevěnou loveckou boudu, kam se panstvo z Těšína vydávalo na koních především v době honů. Pro nacionalistické německé obyvatele v oblasti byla Lysá hora jako majetek Habsburků jakýmsi symbolem germánství, proto jim byly časté návštěvy Čechů trnem v oku. Aby tu byl zajištěn trvalý německý vliv, byla na vrcholu v roce 1880 vystavěna za finanční podpory Těšínské komory a ostravských průmyslníků útulna, na památku výstupu arciknížete Albrechta nazvaná jeho jménem. Ta brzo přestala zvyšujícím se nárokům na komfort stačit, a tak ji v letech 1894–1895 nahradila nová chata s názvem Erzherzog Albrecht-Schutzhaus, jejímž provozovatelem byl německý turistický spolek Beskidenverein. Ceny však byly podobně vysoké jako nadmořská výška, a tak si tu nocleh nebo stravování mohli dovolit jen zámožní hosté. Češi se tak ocitli na vedlejší koleji a mnoho z nich se Lysé hoře začalo vyhýbat. S tím, že by se snad měla stát jednoznačně německým teritoriem, se ale nesmířili a hledali cesty, jak situaci změnit. Pořádali na vrchol výlety, zpívali tam české lidové písničky a oživovali národní tradice, velebili lidového hrdinu zbojníka Ondráše. Poměr sil na Lysé hoře se však příliš nezměnil ani po vzniku Československa v roce 1918. Albrechtova chata patřila i nadále německým turistům z frýdecké sekce spolku Beskidenverein. Protože její kapacita postupně přestala
p 18 P
Lysá hora a okolí
stačit zvyšujícímu se zájmu o ubytování, posílila ji koncem roku 1933 nová noclehárna, později nazvaná Kamenný dům. Češi se nechtěli dát zahanbit a v letech 1934–1935 tu konečně vystavěli i českou chatu; náklady ve výši 602 000 korun uhradili prostí členové Pobeskydské župy Klubu českých turistů.
Pohled na Lysou horu od Ostravice
Ono se řekne stavět… Aby se mohlo se stavbou české chaty vůbec začít, bylo potřeba zajistit vodu. Tu poskytl nově zachycený pramen asi 100 metrů pod vrcholem, odkud se pomocí výtlačného potrubí čerpala na staveniště. Potřebnou elektřinu zase dodával kabel vedený z Ostravice. Tehdy vedly na Lysou jen lesní cesty, takže veškerý stavební materiál tahali vzhůru koně. Jeden pár těžkých tahounů byl schopný vyvézt z Ostravice 600–700, z Visalají 1 000–1 100 kilogramů. Modřínové obložení se přibíjelo měděnými hřebíky, které vyrobily a darovaly Drátovny Bohumín. Po dokončení měla chata 12 pokojů, dvě noclehárny a byt pro nájemce. Vnitřní prostory vytápělo ústřední topení, k dispozici byla teplá užitková voda, kuchyň byla kompletně vybavena elektrickými spotřebiči. Obě chaty pak vedle sebe, ale zcela samostatně fungovaly až do znárodnění v roce 1948, kdy byly spojeny do jednoho celku nazvaného Bezručova chata na Lysé hoře. Bývalý objekt KČT poskytoval nadále služby beze změny, zatímco někdejší Albrechtova chata se po zrušení restauračního provozu stala jen ubytovnou a Kamenný dům byl předán do užívání spojům. V roce 1972 bývalá Albrechtova chata do základů vyhořela, dne 11. března 1978 postihl stejný osud i původní českou Bezručovu chatu.
Tragický požár Požár vypukl po čtvrté hodině odpolední, kdy celý vrchol hory halila hustá mlha. Hořet začalo v prvním patře, odkud se plameny postupně
rozšířily na celý objekt. Osazenstvo se zachraňovalo jak se dalo, nechyběly ani skoky z oken. Když po jisté době dorazili požárníci, nebylo prakticky už co hasit. Lidé, kteří se z hořící chaty zachránili, většinou jen v lehkém domácím oblečení, našli první azyl v nedaleké meteorologické stanici. Tragédií bylo, že při požáru uhořel tříletý chlapec, syn pomocnice z kuchyně. Příčinu ohně se nepodařilo jednoznačně objasnit. Spekulovalo se o vadné elektroinstalaci, při vyšetřování se přišlo i na to, že místní údržbář zapojil neodborně elektrický bojler; vyjádřit se k tomu však už nemohl, protože krátce po požáru zahynul při autonehodě. Hovořilo se i o tom, že vedoucí chaty, aby zakryl manko, založil požár úmyslně; manko skutečně existovalo, najevo však vyšlo už den před požárem a vedoucí je řádně uhradil. Pak zůstala Lysá hora po jistou dobu bez ubytovacího a restauračního zařízení. Dočasnou náhradou se stal později velmi populární bufet Šantán, provizorně zřízený z objektu bývalého chléva, a stavba z unimobuněk oficiálně pojmenovaná Chata na Lysé hoře, kterou však turisté překřtili na Plesnivku. Takové provizorium nemohlo trvat věčně, proto se počátkem 21. století začalo vážně uvažovat o výstavbě nových důstojnějších objektů. V listopadu 2015 byla pro veřejnost postavena nová chata KČT, která převzala jméno té původní – tedy Bezručova. Finance se získaly pomocí sbírek od obcí, firem i jednotlivců, většina prací probíhala svépomocí. Chata je vlastně replikou chaty vyhořelé,
p 19 P
Lysá hora a okolí Chata Emil Zátopek – Maratón
alespoň při pohledu zvenčí, zatímco vnitřní prostory jsou vybaveny moderně, s ekologickými zdroji energie i vytápění. Kapacita ubytování se snížila – z 25 ve starém objektu na dnešních 10, se sociálním zařízením. V chatě je i restaurace se 120 místy u stolu a s vyhlídkovou terasou obrácenou na východ, směrem na Slovensko. V případě nepříznivého počasí se tu návštěvníci mohou nejen občerstvit, ale i ukrýt a usušit. Po dokončení Bezručovy chaty byl provizorní bufet Šantán (k žalosti mnoha skalních milovníků Lysé hory) odstraněn, terén upraven a ozeleněn. Aby častým hostům Šantánu nemuselo být zmizelého objektu líto, byla podobná prostora zřízena uvnitř nové Bezručovy chaty a zčásti vybavena i zařízením z původního bufetu; její název je formanka Knajpa.
Již v roce 2011 byla zbořena i chata Lysá hora neboli Plesnivka, aby uvolnila místo pro stavbu Slezského dómu. Bezručovu chatu doplňuje nově vytvořený komplex nazvaný Chata Emil Zátopek. Tvoří jej tři objekty, pojmenované podle tří disciplín, v nichž Emil Zátopek, rodák z podbeskydské Kopřivnice, jako jediný na světě získal tři zlaté medaile na jedněch olympijských hrách v Helsinkách: Maraton, na který se proměnil nově vybudovaný Slezský dóm, Desítka, vzniklá přestavbou turistické ubytovny Kamenný dům, a Pětka, postavená na místě ubytovny Skichata Lysá hora. Maraton poskytuje ubytování i stravování, Desítka pouze občerstvení.
Úkol pro Floriánka Těsně pod vrcholem Lysé hory stojí výklenková kaplička, vysvěcená v roce 2015, kterou vystavěli zároveň se sousední Bezručovou chatou KČT. Vzhledem k tomu, že předchozí chata vyhořela a i tu stávající postihla během výstavby drobná požární nehoda, nemohla být kaplička zasvěcena nikomu jinému než svatému Floriánovi, patronu hasičů a ochránci před ohněm. V noci bývá osvětlená.
Vysílač a meteo Při výčtu staveb na vrcholu Lysé hory nemůžeme vynechat zdaleka viditelný vysílač, meteorologickou stanici a stanici horské služby. Televizní vysílač byl postaven ve 2. polovině 70. let 20. století jako součást sítě vysílačů druhého programu Československé televize. Ještě než se rozjely stavební práce, byla z Krásné-Papežova vybudována až na vrchol devět kilometrů dlouhá příjezdová komunikace s asfaltovým povrchem a do země uložen kabel pro energetickou přípojku. Pro stavební dělníky tu byla
zřízena ubytovna Bučina, postavená na místě požárem zničené Albrechtovy chaty. Po ukončení stavby vysílače byla ubytovna upravena na již zmíněnou Chatu na Lysé hoře s restaurací, přezdívanou Plesnivka. Vysílač zahájil provoz 1. března 1980. Zařízení se od té doby několikrát vyměnilo za nové modernější, rozšířil se i počet programů i televizních stanic, které odtud vysílají. V letech 2010 a 2011 bylo televizní vysílání z Lysé hory digitalizováno, v dubnu 2017 se vysílač dočkal připojení k optické síti.
p 20 P
kombinovaný: službu konající meteorolog zde pracuje od šesti do dvaadvaceti hodin, ve zbývající době funguje veškeré zařízení v automatickém režimu bez lidské obsluhy. A co všechno se na Lysé hoře měří? Především teplota, vlhkost a tlak vzduchu, rosný bod, tlak vodních par, přízemní teplota vzduchu, teplota půdy v různých hloubkách, směr a rychlost větru, délka slunečního svitu, dohlednost, množství srážek. Některé věci se však s pomocí čidel měřit nedají; pak musí nastoupit vizuální pozorování obsluhy. Ta sleduje výskyt a dobu trvání všech atmosférických jevů, jako jsou mlha, rosa, srážky a jejich skupenství, bouřky, v zimě i tvorbu námrazy, ale také druhy oblačnosti a jejich množství jak nad stanicí, tak i v údolích. V zimním období je třeba ručně měřit výšku nového sněhu, celkovou výšku sněhové pokrývky a množství v ní obsažené vody. Pro Astronomický ústav Akademie věd České republiky se pomocí automatické kamery snímají také dráhy přeletu bolidů.
Meteorologická stanice, přesněji měřicí stanice Českého hydrometeorologického ústavu, je druhou nejvýše umístěnou profesionální meteorologickou stanicí v České republice. Výše je už jen stanice na Šeráku v Jeseníkách (1 328 m). Na Lysé hoře stojí od roku 1953; pravidelné sledování počasí a měření některých meteorologických prvků se tu však datuje již od roku 1897. Tehdy se meteorologická pozorování prováděla třikrát denně, pozorovatelé se rekrutovali z řad nájemců nebo číšníků Albrechtovy chaty. Od listopadu 1918 se výkazy posílaly do Státního ústavu meteorologického v Praze. Za dru- Lysohorská NEJ hé světové války pozorovali počasí na Lysé hoře Z výsledků dlouhodobého sledování počasí je němečtí vojáci obsluhující zesilovač rádiového možné vybrat některá pozoruhodná fakta. spojení. Po roce 1945 zde československá ar- Lysá hora patří mezi nejdeštivější místa u nás, za máda zřídila leteckou meteorologickou stanici, rok se zde průměrně vyskytne 211 dnů se srážkaumístěnou v dřevěném srubu, kde osádka pra- mi, nejvíce v lednu (21), nejméně v září a říjnu covala a žila až do roku 1954. Teprve v tomto (15). Sněží tu průměrně 108 dní v roce, souvisobdobí získalo sledování počasí na Lysé hoře lá sněhová pokrývka leží obvykle 166 dní. Její nezbytnou kvalitu a systematičnost. Jednoduchou dřevěnou stavbu nahradila v letech 1953 až 1954 zděná budova meteorologické stanice, po dokončení předaná hydrometeorologickému ústavu. Služba se tu vykonávala denně od sedmi do jednadvaceti hodin, teprve v roce 1969 se přešlo na nepřetržitý provoz, ve kterém se střídalo pět pozorovatelů. K poslední změně denního režimu došlo v roce 2011, kdy se přešlo na provoz Na Lysé hoře najdeme i meteorologickou stanici p 21 P
Lysá hora a okolí
Radiokomunikační objekt stojí východně od vrcholu v nadmořské výšce 1313 metrů. Tvoří jej šestipodlažní budova na půdorysu kosočtverce s technologickými zařízeními, dvoupodlažní energetické křídlo a podzemní trakt s náhradními zdroji energie. Vlastní stožár vysílače je vysoký 78 metrů a tvoří jej tři navzájem spojené části. Majitelem a provozovatelem objektu jsou České radiokomunikace, které některé části pronajímají i jiným společnostem.