Issuu

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 3

13.10.2022 13:18:11

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 4

13.10.2022 13:18:11

V Orlím hnízdě Pokud k vám přijde návštěva a váš Hitler ji pokouše, udeřte svého Hitlera přes obličej srolovanými novinami, rozkročte se, zaujměte dominantní postoj a přísným, zvýšeným hlasem na něho křikněte: „Fuj, nesmíš!“ – Arnošt Správný: Jak vycvičit Hitlera (Kapitola: Společenské chování Hitlera)

„To je nemilé, velmi nemilé,“ zkrabatilo se Hitlerovi čelo, když si vyslechl od generála Kleina, že postup wehrmachtu u Stalingradu se zastavil. „Nevadí, pošleme další vojáky. Já tomu komoušovi zatopím, ten bude čumět, bude prosit o milost. Bude se plazit v prachu před mou velikostí,“ představoval si Hitler, jak Stalin uzná jeho genialitu a z nějakého důvodu to celé odpíská, vzdá se a po zbytek života už se bude jen plazit v prachu jako ta nejzbytečnější věc, co kdy spatřila světlo světa, kterou bezpochyby je, byl a bude. „Pane a kde vezmeme další vojáky?“ zeptal se nesměle generál Klein. Adolf Hitler nebohého Kleina sjel hitlerovsky zlým pohledem. Hitlerovsky zlý pohled znamená nejen obyčejný zlý pohled, ale dotyčný, který zlý pohled poskytuje, ještě u toho zlověstně zachvěje hitlerovským knírkem. Tím přidá zlému pohledu na naléhavosti a celkovém efektu zla. „Stáhněte divize z Afriky a pošlete je do Ruska. Nevím, proč jsem vůbec posílal ty schwein hunde divize do Afriky. Co jsem si jako myslel? Je tam akorát vedro, písek a scheisse z toho. Dobýt Afriku není žádný hrdinství. Ty hladový černý negramoti tam akorát pěstujou… no vlastně nic tam nepěstujou, protože jim tam nic neroste. Proto mají pořád hlad a kolem jejich dětí, co mají nafouklý břicha, poletují mouchy. Co s Afrikou? Může mi někdo vysvětlit, proč máme vojáky v Africe? Proč jsem k tomu dal rozkaz?“ obrátil se Hitler ke všem přítomným, kteří se toho dne u válečného stolu v zasedací místnosti v horním patře Orlího hnízda nacházeli. „Já myslím, že to bylo, jak jsme kalili až do rána, Himmler dotáhl nějakej novej matroš, tak jsme se nastřelili a vy jste úplně v rauši vykřikoval, že 7

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 7

13.10.2022 13:18:11

máte studené ruce a že vyhlásíme válku Africe, protože tam je teplo a tam studené ruce mít nebudete, mein Führer,“ připomněl Hitlerovi Goebbels. „A jo, máš pravdu. To si pamatuju. To byl dost debilní nápad. No nic, konec srandy. Na Afriku kašlu, musíme zničit Stalina. Jak už jsem říkal, stáhněte z Afriky většinu divizí a pošlete je ke Stalingradu,“ ukazoval ukazovátkem na veliké mapě světa Stalingrad, aby dal na odiv své nepřekonatelné zeměpisné znalosti. „Ale pane, to se Rommelovi líbit nebude,“ obával se generál Klein, že stáhnutí většiny divizí z Afriky bude mít neblahý vliv na náladu generála Rommela, který africkou frontu poslušně vede, ačkoliv se nechal slyšet, že mu ta poušť a vedro můžou tak akorát arsch lecken. „Ale Rommel, to je srdcař. To je dříč. Ten dobude Afriku klidně sám s nunčakama. Víte, co by byla prdel?“ zasvítila Hitlerovi očička radostí. „Sebereme mu všechny vojáky a pošleme mu tam tři kontejnery plný nunčaků. A taky nějakýho kameramana, co to bude natáčet. Chci mít Rommela natočenýho, když přijde o všechny vojáky a já mu pošlu tři vagony nunčaků. Chci vidět, jaký hodí gesicht, když úplně sám v nějakým nomádským stanu bez vojáků a třema velbloudama páčidlem otevře kontejner a vysypou se na něho nunčaky,“ smál se Adolf Hitler, který tímto nápadem pobavil rovněž zbylé osazenstvo válečného stolu. Vyjma generála Kleina, který se mračil. „To je, mein Führer, velmi neuctivé ke generálu Rommelovi, který ve jménu Říše prolévá krev svých mužů a má fascinující výsledky.“ „Ty hunde, s ním je fakt sranda. Kdes ho sehnal?“ obrátil se Hitler otráveně na Göringa. „No jo no, je to dost suchar, ale generál je to výtečný,“ pokrčil Göring rameny. „No nic. Zatím teda Rommelovi nunčaky posílat nebudeme. Vezmeme mu nějaké divize a ty pošleme do Stalingradu. Spolu tady s generálem Kleinem,“ změnil Hitler tón z rozmarného na vážný a podíval se směrem ke Kleinovi. Tomu přejel mráz po zádech a polil ho studený pot. „Do Stalingradu? Jak to? Já ale, vždyť já… já… nemám ani ruský bedekr,“ zakoktal se. „A půjdeš do přední linie na zteč. Musíš být vzorem pro vojáky. Jít jim příkladem,“ dodal Hitler. „Příkladem?“ ustrašeně polknul Klein. 8

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 8

13.10.2022 13:18:11

„Co kdyby tam seskočil padákem z letadla. Jakože pro efekt. Entrée jak hovado,“ přisadil si Goebbels. „Dobrý nápad. A dal bych mu jenom ty nunčaky, aby ukázal sílu odhodlání,“ dodal Göring. Generál Klein se zmohl jen na zalapání po dechu, načež se o něj pokoušely mdloby. „Dobrý nápad. A necháme ho vysadit rovnou do válečné vřavy do týla nepřítele, abysme vyslali Stalinovi signál, že německý voják se nezalekne přesily a že jsme všichni ochotni zemřít za slávu třetí říše. A taky mu necháme ušít oblek, jako že bude superhrdina. Nějaké návrhy na název?“ „Kapitán Nácek?“ pohotově zahlásil Goebbels. V ten moment to s generálem Kleinem regulérně seklo a poroučel se na podlahu. „Tak co?“ vyzvídal Hitler od Bormanna, který se sehnul ke Kleinovi a zjišťoval podrobnosti o jeho stavu. „Pochcal se,“ podal Bormann zprávu o stavu generála Kleina. „Výborně, kdo měl vsazeno na to, že se pomočí a omdlí?“ prohodil Hitler směrem ke svým kumpánům. „Já, já,“ zaradoval se Goebbels a v dobrém rozmaru se přihlásil o výhru. „Podívej se pořádně, jestli se náhodou i neposral,“ pobídl Göring Bormanna. „Kdepak, vzadu čisto,“ zahlásil po prozkoumání Bormann a Göring se zatvářil zklamaně. „Nevěš hlavu. Není všem dnům konec. Za týden přizveme k jednání admirála Gebauera. Tomu nakukáme, že ho pošleme s dvěma plachetnicema dobýt Spojené státy. Řekneme mu, že to je tutovka, že Američani budou čekat nějakou obří flotilu, a my je přechytračíme dvěma plachetnicema. To by bylo, aby se strachy neposral,“ utěšoval Göringa Hitler. „Anebo by stačilo, kdyby si pořád nevsázel na to, že se poserou. Zatím se to stalo jenom jednou u Hesse, když jsme mu řekli, že ho pošleme tajně stíhačkou přímo do Británie vyjednávat o příměří,“ připomněl mu Goebbels. „No jo, ale ten to vůbec nezvládl. Myslel si, že to je rozkaz, a pak tam do tý Británie fakt odletěl,“ připomněl Hitler. V tu chvíli se místností rozezněl hurónský smích od všech přítomných. 9

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 9

13.10.2022 13:18:11

„Ty hunde, to je neskutečnej ještěr ten Hess. Tenhle vtípek vejde do dějin všech vtípků, protože nic víc už být nemůže. Člověk si z něho udělá srandu, že ho pošle vyjednávat do Británie o míru, a on tam fakt na vlastní pěst letí a samozřejmě že ho tam seberou a zavřou. Možná ho i popraví. Tohle nevymyslíš,“ byl Bormann smíchy úplně zlomený v pase. „No nic, chlapi. Nechme toho už. Já už nemůžu,“ utíral si Hitler slzy od smíchu. „Nechme Hesse Hessem. To bylo neopakovatelný. Něco podobnýho se povede jednou za život. Teď ale pojďme pracovat. Stalingrad se sám nedobyje. Zavolejte někoho, ať odtáhne Kleina a dá ho do kupy,“ rozčílil se Hitler, když zakopnul o bezvládné pomočené tělo generála Kleina. „A ať to tu někdo utře,“ houkl posléze ještě na dva vojáky, kteří táhli za nohy Kleina a smýkali ho po parketách pryč ze zasedací místnosti. „Nuže, teď ale už opravdu konec srandy a pojďme do práce. Co říkáte na to pustit zčásti Afriku a posílit frontu u Stalingradu?“ prohodil do pléna. „Já jsem pro. Bojovat v Africe jako dobrý, na fotkách to vypadá hezky, ale jako pojďme si přiznat, že je to k ničemu. Dejme tomu, že dobudeme celou Afriku, k čemu nám to bude? Úplně k ničemu. Na tom kontinentu si nic nevezmeme. Tam je jenom bída a hlad. A co je víc? Ovládnout Afriku, nebo Evropu?“ položil Goebbels řečnickou otázku. „Za mě rozhodně se soustředit na Rusko. Jak říká Goebbels, tak ovládnout Afriku, to na nikoho dojem neudělá. Naopak dobýt Rusko, to už má říz. Das ist sexy,“ přidal svůj názor Göring. I ostatní se shodli na tom, že Afriku nyní nechají Afrikou a budou se soustředit na Stalingrad. „Takže rozhodnuto. Já bych jenom rád, aby zde zaznělo, že bysme se soustředili na Stalingrad, i kdybyste s tím nesouhlasili, protože Führer jsem tady já a vy jste jenom moje stafáž. I tak mám radost, že jsme se všichni shodli a s klidným svědomím vezmu Rommelovi většinu divizí a uvidíme, co bude. Každopádně, k nějaké taktice. Já jsem určitě pro, vybrat několik jednotek, které obětujeme. Pošleme je dopředu a budou dělat lidský štít. Máme nějakou jednotku ze Slováků nebo Bulharů? Prostě nějakou zbytečnou untermensch národnost a rasu, která bojuje za nás a je možnost ji obětovat?“ zajímal se Hitler a dlouhým dřevěným ukazovátkem kroužil po mapě Evropy ve snaze najít nějaký podmaněný a v jeho očích 10

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 10

13.10.2022 13:18:11

naprosto zbytečný národ, který by bylo záhodno obětovat, když tu se z vedlejší místnosti ozvaly tlumené výkřiky a výstřely. „Co je to tam za šturm? Bormanne, padej zjistit, o co jde,“ přikázal Hitler. Bormannovi se moc nechtělo jít osobně zjišťovat, proč se ve vedlejší místnosti střílí a proč odtamtud vychází řev, ale vůdci se neodmlouvá. Hluk, nářek a střelba, které se ozývaly zpoza dveří, byly čím dál silnější. Bormannova chůze směrem ke dveřím byla dost nejistá a on sám měl zcela oprávněné obavy, že jít se osobně podívat, co se to tam děje, je více než riziková činnost. „Můj bože, to je nepředstavitelná bolest. Nic horšího v historii nikoho nikdy nepotkalo než to, co potkalo právě mě. Být v této místnosti je holé šílenství a čirá sebevražda. Trpím, jak ještě nikdo nikdy netrpěl, a má muka neberou konce. Kéž bych se býval nikdy nenarodil, protože nikdy nebýt by bylo stokrát lepší než to, co právě v této místnosti prožívám spolu s ostatními německými vojáky,“ nesl se naléhavý nářek z vedlejší místnosti a Bormann se nemohl zbavit pocitu, že se mu vůbec nechce otevřít dveře a do místnosti nakouknout, aby zjistil, co se tam děje. „Doufám, že nikdo nemá v plánu do této místnosti nyní vejít nebo nakouknout, protože zažít to utrpení, kterým právě procházím, bych nepřál ani svému největšímu nepříteli. Tedy libovolnému Židovi. To, co se tu odehrává, je nelidské. Nemá to nic společného s důstojným umíráním. Je to něco nepopsatelného a strašného. Už vidím, jak se otevírají brány Valhaly, kde usednu po boku svých árijských předků,“ přecházel plynule naléhavý nářek do odevzdaného chroptění, což vedle střelby vytvářelo ve vedlejší místnosti jistě neotřelou a zajímavou atmosféru, která se skrz zavřené dveře přenášela i na osazenstvo zasedací místnosti v čele s Bormannem, který se s nadějí v očích podíval směrem k Hitlerovi. Ten tiše pokynul hlavou, což znamenalo, že jeho rozkaz platí. Vystrašený Bormann procedil mezi zuby: „Heil Hitler“ a klepající se rukou sáhl po klice. V ten moment se ozvala rána a dveře se rozletěly spolu s Bormannem, který odletěl dobré dva metry dozadu a dopadl na zem mrtvý s dírou po kulce v hlavě. Ve dveřích stáli dva ozbrojení muži v nezvyklém oblečení, s přidělanými tmavými pláty z bůhvíjakého materiálu, které sloužily jako 11

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 11

13.10.2022 13:18:11

neprůstřelné součásti obleků. V rukách třímali zbraně, které Hitler ani nikdo jiný doposud neviděl a o jakých se jim ani nesnilo. Jeden z mužů byl zhruba padesátiletý malý Asiat s notně prořídlou kšticí. V rukách třímal jakousi neobvyklou dvouruční zbraň, které světélkovala hlaveň a jejímž nitrem jako by procházely malé a viditelné modré elektrické výboje. Druhý byl mladší. Mohlo mu být kolem třiceti let a Hitler musel uznat, že to byl erste klasse árijec, neboť modré oči doprovázely blonďaté vlasy a ostré rysy v obličeji. Stejně jako malý Asiat měl dvouruční zbraň, akorát mu z ní nevycházely žádné výboje. Moment, kdy oba dva muži rozrazili dveře a zároveň v ten okamžik střelil jeden z nich Bormanna přímo doprostřed hlavy, byl až mrazivý. Jak Hitler, tak i jeho kumpáni byli jako opaření. Nezmohli se na nic. Jen tam stáli, zírali na oba muže ve dveřích a ani nedýchali. „Jdeme si pro Hitlera,“ prolomil napětí a tíživý moment mladší z mužů, který zároveň nebyl Asiat, ale árijec. „To je hrozná kunda ten Himmler,“ spráskl Hitler ruce a začal se usmívat. „Omluví se na dnešek, že musí vyhladit nějakou vesnici, a pak mi sem pošle striptéry. Bod pro tebe, ty ďáble,“ vzkázal kamsi ven z okna směrem k Himmlerovi a s dychtivým výrazem vykročil směrem k ozbrojeným mužům ve dveřích. „Mein Führer, pozor, schovejte se,“ houkl na Hitlera Goebbels, který si nebyl jistý teorií, že se jedná o striptéry, a tasil zbraň, kterou měl v pouzdru u pasu. No, tasil je asi silné slovo. Goebbels nebyl žádný střelec ani válečník. Jeho zbraň v pouzdře za opaskem sloužila pouze k dokreslení image nacistického vojenského velitele v uniformě. Ostatně docela často se stávalo, že Goebbels v pouzdře ani zbraň neměl. Jelikož byl náchylný k různým menším či větším zraněním, nosil v pouzdře na zbraň cestovní lékárničku, aby si mohl například zalepit ránu, ze které mu tekla krev, nebo tamponem ucpat nos, ze kterého mu rovněž tekla krev. Moc se o tom neví, ale z Goebbelse totiž často tekla krev, a to z různých důvodů a z různých otvorů. Byl velmi neduživý a náchylný k častému krvácení. Když byl ale vůdce v ohrožení, Goebbels konal instinktivně a nebojácně. Neohroženě pudově tasil ze svého pouzdra na zbraň ruličku obvazu a zamířil jím směrem k útočníkům. 12

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 12

13.10.2022 13:18:11

Bohužel pro něj, ještě než stihl ruličku obvazu namířenou na Asiata zmáčknout, čímž by se absolutně nic nestalo, jeho pomyslný terč byl rychlejší, vystřelil ze své zbraně něco jako modrý světelný paprsek, který zasáhl Goebbelse do hrudi. A to se teda něco stalo. Ministr propagandy se okamžitě skácel na zem a začal krvácet z nosu, což mohlo, ale nemuselo souviset s tím, že byl zasažen laserovou nebo pulsní nebo bůhvíjakou zbraní. „Jsi in ordnung?“ naklonil se nad Goebbelsovu mrtvolu Hitler, který ale nic nepoznal, neboť Goebbels vypadal jako mrtvola i během života. U něho bylo těžké rozeznat, jestli je člověk nebo chodící mrtvola. „Vezmi si na hlavu tohle,“ hodil Hitlerovi mladší neasijský muž pytel a zatvářil se, že to myslí smrtelně vážně. Hitler si nebyl vůbec jistý, co se to zrovna děje. Stále věřil tomu, že to všechno je jen součást vystoupení striptérů, protože se cítil natolik nezničitelně a neohrozitelně, že mu přišlo naprosto nereálné, aby ho někdo v Orlím hnízdě napadl a chtěl unést. Tato možnost prostě nepřipadala v úvahu. Proto bylo zcela jasné, že dotyční dva jsou striptéři, které objednal Himmler. On podobné věci občas dělal. Himmler byl největší srandista třetí říše. „Tohle vám neprojde,“ ohradil se proti chystanému únosu Hitlera Göring. „Drž hubu, nácku,“ dostal pěstí do břicha od blonďatého únosce, načež ho tento střelil navíc do hlavy. Žádný světelný paprsek, ale stará dobrá olověná kulka prolétla Göringovou hlavou jako nůž máslem a zaryla se do svastiky, která visela na protější stěně. Hitler měl v tu dobu už svázané ruce za zády, na hlavě pytel a přes pusu roubík, takže se těšil na nějaký ten nacistický bondage ve sklepě, ke kterému se podle něho schylovalo, protože, a to se moc neví, Hitler byl v tomto ohledu otevřený všemu a coby bisexuál neměl žádné konkrétní preference. Nepostřehl tak, že árijský únosce postřílel zbytek osazenstva místnosti, kterou jako bonus celou zapálil. „Držte ho pevně, mistře Pao, ať se nám nevyškubne,“ instruoval mladší árijský únosce toho staršího asijského. „Držím, neboj, Osvald-san. Ten se nevyškubne,“ ubezpečil ho, když odváděli spoutaného Hitlera z místnosti. „K plošině se musíme vrátit jinou cestou. Tou, kterou jsme přišli, to asi nepůjde,“ zhodnotil Osvald, tedy árijský únosce, dusot nespočtu 13

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 13

13.10.2022 13:18:11

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 14

13.10.2022 13:18:12

vojenských bot z dlouhé chodby, odkud původně přišli, což dávalo tušit, že posily jsou již na cestě. „Jiná cesta zpět není, Osvald-san. Musíme se probít,“ pravil odhodlaně mistr Pao – asijský neárijský únosce. „Tak si pojďme zatančit nazi polku,“ pronesl Osvald hlášku, kterou měl připravenou na tyto případy už několik let a děsně se těšil, až ji někdy použije. Její čas právě přišel. Osvald se schoval za velikou dřevěnou bednu, která stála u zdi na začátku dlouhé chodby, přebil zbraň a vyčkával. Pao zůstal s Hitlerem za rohem a čekal, až Osvald uvolní cestu, připraven občas střelbou ze své zbraně vypomoct. „Nemáte tam ještě pilulku německého jazyka? Mám pocit, že ta moje mi už odeznívá,“ houkl Osvald na Paa. „Tady máš. Ale je poslední, tak se dlouho nevykecávej,“ hodil Pao Osvaldovi pilulku německého jazyka, po jejímž pozření má člověk schopnost rozumět i plynně hovořit německy. Tato lingvistická pilulka se používala krom neonacistických kruhů v podstatě jen v Turecku z nostalgie v rodinách bývalých gastarbeitrů a pak v BDSM spolcích, protože jinak si všichni raději šlehali sexy francouzštinu, vášnivou italštinu nebo cool japonštinu. „Halt,“ zahlásil jeden z nacistických vojáků, kteří se po desítkách řítili chodbou ochránit svého vůdce. Bylo však pozdě, protože právě v ten moment začal Osvald zpoza bedny nemilosrdně střílet jednoho nácka za druhým. Podpořen občasnými výstřely Paa z jeho mimozemské elektrické zbraně budoucnosti nedal nacistickým vojákům šanci. „Chodba je čistá. Lepší čistá chodba než čistá rasa,“ zahlásil Osvald, pokochal se pohledem na chodbu plnou mrtvých nacistů, načež si vytáhl notýsek s názvem Hustý hlášky a tužkou si v něm odškrtnul další frázičku, kterou měl pro tuto příležitost přichystanou. „Vstávej, jdeme,“ vybídl Pao Hitlera a spolu s Osvaldem utíkali dál chodbou. „Už se začínají sjíždět,“ vykouknul Pao z okna ven, kam přijížděla nákladní vojenská auta naložená ozbrojenými nacisty. „Někdo spustil poplach, musíme sebou hodit. Je jich moc,“ vzal Osvald Hitlera pevně za ruku a zrychlil tempo. Hitler byl zcela tvárný a prost jakéhokoliv odporu. Začínal u něho převládat názor, že dotyční zřejmě nebudou striptéři a že tady jde nejspíš 15

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 15

13.10.2022 13:18:12

opravdu o život. I když byl permanentně na drogách, konečně začal vnímat tíživou realitu. Ačkoliv byl připraven pro tuto příležitost spáchat sebevraždu, neměl u sebe zrovna kyanidovou kapsli, aby ji mohl rozkousnout. Teď toho litoval. „Určitě to jsou Sověti. Unesou mě za Stalinem a ten si na mně smlsne. Ne ale tím příjemným způsobem,“ polil Hitlera studený pot. Zatímco si Hitler představoval, kam všude mu bude Stalin po večerech zasouvat rozžhavený pohrabáč a jak ho bude polévat kýbly potu dělnické třídy, všichni tři se dostali do přízemí, kam z venkovního prostoru vybíhaly zástupy nacistických vojáků, strážců, ba dokonce i jeden nacistický kuchař s nacistickou vařečkou. Osvald, Pao i Hitler se přikrčili za schody a přihlíželi, jak se budova začíná plnit nacisty. Hitler cítil v zádech hlaveň Osvaldovy zbraně, takže pochopil, že má mlčet a nepokoušet se o jakoukoliv akci. „Po schodech do sklepa se nedostaneme. Musíme proběhnout kuchyní a sjet do sklepa výtahem na jídlo,“ studoval Pao plánek Orlího hnízda. „Jestli se nepletu, kuchyň je hned naproti přes chodbu. Ty bílé dveře,“ ukázal na bílé dveře, složil mapu a vrátil si ji do zadní kapsy. Ačkoliv byla kuchyň téměř na dosah, pořád museli vyběhnout zpoza schodů a proběhnout chodbou, kde je kdykoliv mohli uvidět všudypřítomní nacisté. Nebylo ale na výběr. Nacisté do budovy stále přicházeli a zcela vážně hrozilo, že jejich množství za chvíli překročí doporučené maximální množství nacistů na metr čtvereční a do Orlího hnízda se nevejdou a začnou vytékat ven okny. „Teď,“ zavelel Pao k rychlému přesunu do kuchyně, když zrovna nezahlédl poblíž žádného nacistu. Osvald na nic nečekal, prudce smýknul s Hitlerem a v rychlosti ho prohodil zavřenými dveřmi od kuchyně, aby za ním vzápětí vběhnul sám. Pao běžel hned za ním. „Takové chování si vyprošuju. Já jsem Führer německého národa. Jsem světlo na konci tunelu pro árijskou rasu, jsem vyvolený, jsem… mmmm,“ připevnil Hitlerovi Osvald znovu roubík, který mu během prohození dveřmi vypadl z pusy, protože to se nedalo poslouchat. V kuchyni bylo zatím čisto. Žádný nacista ani kuchař. Všichni běželi po schodech nahoru, kde hodlali bránit vůdce. Bylo však jen otázkou času, než zjistí, že Hitler nahoře není, a začnou pročesávat i spodní patra. „Rychle, pojedu první a ty mi Hitlera pošleš,“ nasoukal se Pao do výtahu na jídlo a nádobí, který vedl z kuchyně do sklepa. 16

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 16

13.10.2022 13:18:12

Jelikož byl Pao malého vzrůstu, neměl s výtahem veliký problém. Vešel se bez problémů. I Hitlera se podařilo s přimhouřením oka do výtahu nasoukat a poslat dolů. To u Osvalda už to bylo trochu horší. Téměř dvoumetrový pořez se ne a ne vejít. Nakonec z výtahu odřezal lano kabinky, která tak spadla dolů, a rozhodl se, že se protáhne dolů samotnou výtahovou šachtou. „Halt, co tu děláte?“ vtrhli v tu chvíli do kuchyně čtyři nacisti, když mu vrchní části těla čouhaly ven ze šachty, zatímco pas a nohy zely přímo v ní. „No, já jsem asistent kuchaře a připravuju tu pro vůdce oběd,“ zaimprovizoval Osvald, který čouhal ze šachty. Byla to nezáviděníhodná situace. Nejenže se zasekl, takže nemohl tam ani zpátky, ale navíc nemohl tasit svou zbraň, kterou měl na popruhu na zádech, takže se nacházela toho času ve výtahové šachtě, zatímco jeho ruce byly vně šachty. Navíc na něho mířili vojáci svými zbraněmi a vypadali dost nervózně, tedy mohli začít každou chvíli střílet. „A proč čouháte půlkou těla ze zdi?“ zajímal se jeden z vojáků. „No, takhle to má vůdce rád, když se mu připravuje oběd.“ „Půlkou těla čouhající ze zdi?“ zakroutil nedůvěřivě jeden z vojáků hlavou. Na kuchaři, který je z půlky těla zaseknutý ve výtahové šachtě, protože tak vaří vůdci oběd, mu přišlo něco podezřelého. „Natürlich,“ pokusil se Osvald znít maximálně přesvědčivě, i když sám moc dobře věděl, že tahle obhajoba plave hodně na vodě. „Vytáhnout, vyslechnout a případně zastřelit,“ zavelel jeden z vojáků směrem k ostatním. Ti neváhali a vrhli se na Osvalda s tím, že ho ze šachty vytáhnou. Osvaldovi problesklo hlavou, jestli je nějaká šance, že při vytahování ze šachty nějak šikovně sáhne na záda pro svou zbraň a začne střílet, ale tato možnost byla krajně nepravděpodobná. V momentu, kdy se chystal na to, že bude vytažen, vyslýchán a nejspíš i popraven, v tom malinkém okamžiku odevzdání a zoufalství, pocítil, jak mu cosi ve výtahové šachtě obepnulo chodidlo, prudce to s ním škublo směrem dolů a za ohlušujícího „plop“, jako když vyletí špunt od šampusu, akorát stokrát hlasitěji, sklouzl zcela vysvobozen ze sevření zdiva šachtou dolů do sklepa. „Cos to proboha vyváděl, Osvald-san?“ zeptal se vyčítavým tónem Pao. 17

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 17

13.10.2022 13:18:13

„Zasekl jsem se. Holt nejsem takový střízlík jako vy,“ sundával si Osvald smyčku z lana z nohy a po očku sledoval narychlo sestavený kladkostroj, který Pao ve sklepě sestavil z lana, ozubených kol a ocelových trámů, aby dokázal vyvinout dostatečnou sílu ke stáhnutí Osvalda šachtou dolů. „Je dole ve sklepě. Je jich tam víc,“ neslo se zatím šachtou seshora. To zvídavý nacista nakouknul otvorem pro výtahovou kabinku šachtou dolů a vedle Osvalda tak zahlédl i Paa. Bylo jasné, že celé ozbrojené osazenstvo Orlího hnízda okamžitě zamíří do sklepa a nastanou jatka. „Rychle, plošina je už kousek,“ zavelel Pao. Osvald popadl Hitlera a utíkal za Paem. Ten se v potemnělém sklepě orientoval, jako by tu každé léto trávil prázdniny, a znal tak každý temný kout i spletité uličky páchnoucí zatuchlinou. Netrvalo dlouho a doběhli do místnosti se zamřížovaným oknem vysoko pod stropem. U jedné ze stěn stála ztrouchnivělá komoda a v rohu byla bedna plná zaprášených výtisků Mein Kampf s podpisem, aby Hitler ušetřil za dárky. Ono se to moc neví, ale on byl tak trochu škrt. Uprostřed místnosti na podlaze byla položená podivná kulatá plošina ze stříbrného kovu. Vypadala, jako by do místnosti vůbec nepatřila. Zatímco všechno ostatní bylo zaprášené, vlhké a zatuchlé, plošina působila čistě. V průměru měla kolem dvou metrů a do jejího středu byl zasazen malý panel s několika očíslovanými tlačítky, jednou páčkou a digitálním displejem. „Honem, postavte se doprostřed,“ instruoval Pao Osvalda s Hitlerem a sám v podřepu mačkal tlačítka na panelu. „Hoďte sebou, už je slyším,“ pobízel Osvald Paa, když zaslechl blížící se kroky a křik vojáků, kteří začali pročesávat sklepení. „No jo, pořád. Dělám, co můžu. Tohle nejde urychlit,“ čílil se Pao a pokračoval v mačkání tlačítek. „Ještě je jedna místnost na konci chodby,“ ozývalo se odkudsi z útrob sklepení a Osvald věděl, že ona místnost na konci chodby je přesně ta místnost, kde zrovna stojí s Hitlerem. „Přicházejí,“ usmál se Hitler, kterému se opět uvolnil roubík. Cítil, že záchrana je blízko. Hluk z chodby, která vedla do místnosti, sílil. Osvald veškerou naději na únik upnul k Paovi, který vypadal zamyšleně. Jako by zapomněl, co má na panelu namačkat. 18

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 18

13.10.2022 13:18:13

„Halt, odhoďte zbraně,“ vtrhla najednou do místnosti skupina po zuby ozbrojených nacistů. „Jestli se o něco pokusíte, vůdce to koupí,“ přitiskl si Osvald Hitlera k tělu před sebe jako živý štít a zároveň mu pevně přiložil hlaveň zbraně k hlavě. „Jen klid. Žádné ukvapené závěry. Odsud se nemáte jak dostat. Sklep je plný vojáků. Není možné, abyste se dostali pryč živí. Pokud propustíte našeho vůdce, zaručuju vám, že budete postaveni před soud a řádně souzení. Můžete z toho vyjít jenom s vězením,“ snažil se jeden z nacistů v důstojnické uniformě s pistolí v ruce uklidnit situaci. „A taky máme super tábory, kde je celkem volný režim. Pověz mu o těch táborech. Jezdí se tam mašinkou a lidé si to pochvalují,“ připomněl mu jeden z vojáků odkudsi vzadu. „To je pravda. Třeba to nebude ani to vězení. Můžeme vás poslat do některého z našich táborů. Bydlí se tam v chatkách, jsou tam často táboráky, tam to není tak špatné,“ začal nacista vyjednávat. „Do žádného koncentráku nepůjdu,“ naježil se Osvald a přimáčkl hlaveň zbraně Hitlerovi ke spánku. V davu vojáků to začalo vřít. „Klid, klid. Nějak to vyřešíme,“ položil nacista v důstojnické uniformě svou pistoli pomalu na zem před sebe na důkaz toho, že je připraven vyjednávat. „Přiveďte někdo Königa. Někde tady musí být. Ať sem hned přijde,“ houkl kamsi za sebe. Pak se otočil k únoscům: „Jenom strpení. Počkáme na našeho zkušeného vyjednavače. S ním si popovídáte a všechno bude nejen gut, ale rovnou super,“ pousmál se spiklenecky nacista v důstojnické uniformě. „Je po tobě sháňka. Máš to dole vyřešit. Jsou ve sklepě v zadní místnosti. Situace s rukojmím. Rukojmí musí přežít za každou cenu,“ oznamuje mezitím posel ze sklepa ve vestibulu Orlího hnízda urostlému muži v úhledné nacistické uniformě, ověnčené několika frčkami. „Rozumím, přineste mi Rózu,“ přikázal bez mrknutí oka nacista v úhledné uniformě s frčkami. Nebyl to nikdo jiný než Erwin König, bájný nacistický odstřelovač, který prý jednou sestřelil na vzdálenost jednoho kilometru jednou zbraní jednou kulkou na jeden pokus tři komunisty najednou. „Tady máte, mistře,“ přinesl mu jeden z vojáků naleštěný futrál od kytary a obřadně se u toho uklonil. 19

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 19

13.10.2022 13:18:13

„A jde se vyjednávat,“ pronesl König směrem k přihlížejícímu davu nacistů. Ti úplně zjihli a zasypali ho obdivnými pohledy. König zkušeným pohledem pohlédl na sklepní okénko, rozhlédl se po nádvoří a měl jasno. Malá strážnice asi tři metry nad zemí vzdálená kolem padesáti metrů od sklepního okénka byla jasná volba. „Dej jim co proto. Jsi nejlepší. Nikdy nezklameš,“ vzrušeně vzdychali nacisti, kteří Königovi vytvořili špalír, kterým soustředěně kráčel ke strážnici. „Milujeme tě. Jsi náš…“ častovali nacisté Königa poklonami a komplimenty. Byl na to zvyklý. Nehnul ani brvou. Jen pomalu s futrálem od kytary kráčel kupředu. „Udělej mi dítě,“ ozvalo se z hloučku nacistů. To už Königa trochu překvapilo a na chvíli se zastavil a pohlédnul do strany. Jeho uhrančivý pohled ustrnul na mladém vojákovi, který vzrušením omdlel. Potom pokračoval dál v chůzi, opět maximálně soustředěn. Pomalu po schodech vystoupal až na vrchol strážnice, kde si položil na prkennou podlahu futrál od kytary. V ten moment by se ticho dalo krájet. Nikdo z davu přihlížejících ani nedutal. Náhle se ozvalo tiché cvaknutí. „Už to otevírá,“ vzrušeně se začalo šuškat v chumlu nacistů, kteří se shromáždili kolem strážnice. König vycvaknul oba uzávěry futrálu a otevřel ho. V ten moment se poprvé s jeho obličejem cosi stalo. Lehce se zachvěl. Jeho doposud neměnný výraz bez emocí se rázem proměnil v něco, co by se dalo nazvat mírně radostný. Levý koutek pusy mu cuknul malinko nahoru. „Jdeme na věc, Rózo,“ vytáhl něžně z futrálu naleštěné tělo odstřelovací pušky. S láskou k ní posléze našrouboval prodlouženou rukojeť, a když na ni přidělával i optický zaměřovač, jeho podbřišek se zachvěl v návalu vzrušení. Potom vstal ze země, uchopil svou Rózu pevně, leč něžně, namířil hlaveň i rozkrok směrem do okna sklepa a v zaměřovači hledal svůj cíl. Tím byla hlava Osvalda, který v tu dobu držel před sebou Hitlera a neměl absolutně tušení, že kdesi venku, poměrně daleko na strážnici, ho zaměřuje nejlepší německý odstřelovač. Přesně mezi mřížemi sklepního okénka do levé části Osvaldovy hlavy asi pět centimetrů od boltce pravého ucha. Dostatečně daleko od rukojmí, aby mu nebyl zkřiven ani chloupek kníru, a zároveň přesně do míst, 20

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 20

13.10.2022 13:18:13

kdy smrt přijde okamžitě, takže Osvald nestihne zmáčknout spoušť. To byla trajektorie střely, kterou se chystal König vyslat ze své Rózy na nic netušící cíl. „Už ale dělejte, mistře Pao,“ pobídl nervózně Osvald Paa, který stále cosi vyťukával do číselné klávesnice na panelu. Atmosféra ve sklepě byla napjatá a na první pohled se jednalo o téměř bezvýchodnou situaci. Vojáci mířili na Osvalda samopaly a nacista v důstojnické uniformě mírnil tísnivost daného okamžiku různými nabídkami, jak situaci řešit. „Když necháte vůdce jít, dáme vám patnáct vteřin náskok. Za to se zaručuju. Třeba se vám podaří rychle vyběhnout ze sklepa a dostat se do bezpečí,“ přišel nacista v důstojnické uniformě se zajímavou nabídkou. Měl k ruce i mapku Orlího hnízda a rychlým výpočtem dokázal, že patnáct vteřin náskoku je sice pořád na hovno, ale únosci by se mohli stihnout schovat v almaře za rohem, kterou hodní a čestní nacisté vždycky prohledávají až jako poslední. Osvald se nenechal zviklat a stále beze slova k sobě tisknul Hitlera a po očku sledoval Paa, jestli už to jako bude. Po zádech mu stékal čůrek potu a ruka, kterou třímal zbraň namířenou ke spánku Hitlera, začínala ochabovat. Ačkoliv Osvaldovi docházely síly, co rozhodně nedocházelo, to byly nepřeberné nabídky nacisty v důstojnické uniformě. „My se teď všichni na chvíli otočíme směrem od vás, a když se zase otočíme zpátky a vůdce bude stále na místě, nezraněn a v bezpečí a vy už tu nebudete, tak budeme dělat, že se nic nestalo, a každý si půjdeme po svých,“ zkoušel to. „Už,“ pronesl náhle Pao ta dlouho očekávaná slova a z podřepu se konečně postavil na plošinu vedle Osvalda. V ten moment začaly okraje plošiny modře světélkovat. Plošina se začala třást, pípat a Osvald, Pao i Hitler začali pomalu mizet. Jako by se vypařovali nebo rozpíjeli. Jejich obrysy byly čím dál matnější. V ten okamžik zazněl výstřel. Kulka opustila hlaveň Rózy a razila si cestu vzduchem nádvořím, mříží sklepního okénka i sklepní místností, aby prosvištěla místem, kde ještě před milisekundou stál Osvald, a zabořila se do stehna nacisty v důstojnické uniformě. „Iml Himl,“ zabědoval nacista v důstojnické uniformě a s tváří pokřivenou bolestí se sesunul k zemi a skučel bolestí. 21

Hitovo kouzelne dobrodruzstvi_sazba.indd 21

13.10.2022 13:18:13