alpami na kole II_001-123 s kody new.qxp_Sestava 1 05.05.22 12:49 Stránka 9
Na kolejích u Mezzolského jezera a na pásech pod Ortlerem Trpělivost růže přináší! Úsloví, o jehož pravdivosti jsme se jistě přesvědčili mockrát. Ovšem, někdy je ta touha tak silná… A netrpělivě se vrhneme realizovat naše sny i s rizikem, že se až později dozvíme, jestli byl „risk zisk“. Tentokrát to klaplo! Jarní Alpy nám i navzdory naší nedočkavosti naservírovaly slunce, sníh i letní teploty. Jen jsme museli pečlivě vybírat, které lokality tuhle kouzelnou kombinaci nabídnou. Svatý Petr rozhodl za nás: na Ortleru napadl sníh a pro Sondrio byla předpověď jasné oblohy a teplot kolem 23 °C. Pohádka díl první může začít. A ten druhý si zatím ještě patron povětrnosti nechává pro sebe – kudy pojedeme zpátky, se rozhodneme až cestou. Naplno využíváme toho, co je pro cestování obytkou typické – volnosti a možnosti se rozhodnout podle aktuálních okolností, třeba právě podle předpovědi počasí.
ALPAMI NA KOLE II.: Itálie – Jižní Tyrolsko a Lombardie (provincie Sondrio)
alpami na kole II_001-123 s kody new.qxp_Sestava 1 05.05.22 12:49 Stránka 10
Snow mountain and slow city Majestátný jihotyrolský král Ortler (Ortles) Jeho okolí miluju! Víc než jiná místa v Alpách. Ne každý se mnou ovšem tenhle názor sdílí. Pro některé je příliš drsný, tak trochu neforemný – je asi těžší se do něj zamilovat. Ale jak to tak bývá, vznikne-li takové pouto, je to napořád. Nejvyšší vrchol Ortlerských Alp býval i naším nejvyšším kopcem, dokud jsme byli součástí Rakouska-Uherska. Prvovýstup Josefa Pichlera, Johanna Leitnera a Johanna Klausnera v roce 1804 byl považován za jednu z nejvýznamnějších událostí doby. Dnes je dostupný normální cestou i přes boční hřebeny, například Hintergratem. Ještě teď si jasně pamatuji, jak jsme kdysi ráno za tmy vycházeli z chaty Hintergrathütte, uhýbali padajícím kamenům v suťovišti, stoupali po ledovcích i kolem štíhlé Signalkopf po hřebínku došli až k nejtěžšímu místu (obtížnost IV) a poté záhy na vrchol. Silný zážitek i po letech. Ale to jsem odbočila. Na Ortler vede i normálka přes Payerhütte. Výchozím místem je v obou případech Sulden (Solda). V zimě se často chodí ze Trafoi. Tohle místo zná každý, kdo se někdy šplhal z jihotyrolské strany na legendární Stelvio. Východiskem je v tomhle případě Berglhütte (Rifugio Borletti) – jedno z nejúžasnějších míst přímo v severozápadní stěně Ortleru.
Kdysi Švýcarská provincie Sondrio Ze všech možností, které se nabízí, nás nejvíc láká provincie Sondrio v Lombardii. Na severu a západě sousedí se Švýcarskem, na jihu s provincií Bergamo, na východě s provinciemi Brescia, Bolzano a Trento a co je podstatné – na západě s provinciemi Como a Lecco. Zatímco na východě Sondria, na hranici s Jižním Tyrolskem, padá nad 1 500 m sníh, na západě je přes 20 °C a svítí slunce. Ideální pro náš plán kombinovat skialpy a kolo. V letech 1484 až 1797 bývalo Sondrio součástí nejjižnější provincie Švýcarska – Graubündenu. Čí-
10
talo hrabství Veltlin, Bormio a Chiavennu. Zvolili jsme Chiavennu, část údolí Valchiavenna, která se táhne ze stávající švýcarsko-italské hranice podél řeky Mera do Chiavenny a dál pak k jezeru Lago di Mezzola a Como.
Cittaslow Chiavenna Pojmenování Chiavenna vychází ze slova klava, kterým se označují kameny spadlé po skalním řícení. Nabízí se i slovo clavis, tedy klíč, odkazující na důležitou polohu v blízkosti horského průsmyku mezi povodím Rýnu a Pádu. To ovšem podle etymologů správné není. Ať tak či tak – místo je to úchvatné nejen kvůli své dlouhé a velmi poutavé historii, ale taky svou současností. Tak například, město se připojilo k hnutí Cittaslow vycházející ze staršího hnutí Slow Food. To bylo jako mezinárodní nezisková organizace založeno v roce 1986 pro propagaci místního jídla a tradičního vaření. Impulzem bylo umístění jedné z poboček sítě McDonald na historické římské náměstí. Ve skupině aktivistů byl tehdy Paolo Saturini. Ten pak v roce 1999 založil hnutí Cittaslow, které sdružuje města, která chtějí původní filozofii Slow Food obohatit o řemeslné tradice, kulturní program, ekologickou architekturu a vyzdvihnut ducha daného místa. Ten je v Chiavenně obzvlášť silný – historické centrum je považováno za jedno z nejzachovalejších na severu Itálie. Typický je místní kámen ollare, který byl zpracováván už v římských dobách. Je měkký, proto se hodí k výrobě nádob vhodných pro pomalé ohřívání jídla. Uvnitř města jsou podél řeky šlechtická sídla ze 16. století. A okolí města? Projít se můžete po trasách vedoucích k Marmitte dei Giganti (k jámám, které vytvořil ledovec), projet se můžete po železniční trati navazující na slavný Bernina Express. Anebo po železnici, která už dávno svému účelu neslouží, na kole! To je výzva!
alpami na kole II_001-123 s kody new.qxp_Sestava 1 05.05.22 12:49 Stránka 11
11
ALPAMI NA KOLE II.: Itálie – Jižní Tyrolsko a Lombardie (provincie Sondrio)
alpami na kole II_001-123 s kody new.qxp_Sestava 1 05.05.22 12:49 Stránka 12
PRVNÍ TRASA MONTE CEVEDALE Zřetelný dvojvrchol Zufallspitze a Monte Cevedale Monte Cevedale je opravdickou skialpinistickou lahůdkou. Vrchol v nadmořské výšce 3 769 metrů je totiž obvykle, jsou-li dobré sněhové podmínky, dostupný na lyžích a při výstupu nenarazíte na žádné lezecké partie. Mezi ostatními ho na horizontu dokážete rozpoznat okamžitě – je to rozložitý dvojvrchol s dlouhým sedlem. Zuffalspitze má 3 757 m, Monte Cevedale je o 12 m vyšší. Dostat se na něj můžete minimálně třemi různými cestami – například z Martelltalu přes Zufalhütte (Rifugio Nino Corsi) a Martellerhütte (Rifugio Martello). My jsme zvolili výstup u druhé strany – ze Suldenu. Při téhle variantě si můžete hodně pomoci lanovkou. A navíc je u její spodní stanice parkoviště, kde můžete bez problémů nechat auto. Celou túru tak zvládnete za den.
Na vrcholu Cevedale Abyste se dostali k parkovišti pod lanovku, musíte projet celým Suldenem co nejvíc k jihu. Na konci slepé silnice je několikastupňové parkoviště. Jeho nejnižší část u potoka nabízí dostatek prostoru k zaparkování obytky. Z 1 900 m n. m. se můžete, ideálně hned první lanovkou, vyvézt až do 2 600 m. Odtud dál už jen po svých, pořád na jih – směrem k Suldenspitze. Kolem se otevírají překrásná panora-
12
mata, vstupujeme na ledovec Suldenferner. Je komplet pod sněhem, ale některé trhliny jsou na jeho povrchu docela zřetelné. Horší je to s těmi, které vidět nejsou. Opatrnost je na místě, ale stopa je vyšlapaná, takže jdeme bez lana. Zatímco na Suldenspitze vede cesta opravdu čistě na jih, my odbočujeme na ledovci Suldenferner směrem na východ – k sedlu Eisenpass (Passo del Lago Gelato). Z 3 130 m n. m. sjíždíme o pár desítek metrů níž a opět stoupáme po ledovci Langenferner (Vedretta Lunga). Po pravé ruce necháváme Rifugio Casati a pokračujeme po terénních vlnách k Cevedale.
alpami na kole II_001-123 s kody new.qxp_Sestava 1 05.05.22 12:49 Stránka 13
třeba vyšplhat těch asi 100 m zpátky do sedla. Pak už následuje jen sjezd. Odměnu si můžete už v bezpečí dopřát na chatě Schaubachhütte – kousek od horní stanice lanovky, která nám ráno tak pomohla cestou nahoru. Od ní se dá jet k parkovišti po sjezdovce. Vracíte-li se navečer, pozor na rolby, které tam rozvrtaný kopec mění v hladký manšestr. Bydlík čeká, za pár okamžiků je v něm příjemně teplo. Horký vzduch fouká i do garáže, takže pásy i boty sušíme v pohodě mimo obytnou část auta. A plánujeme cestu dál – pořád platí, že na západě Sondria bude teplo a jasno. Není důvod měnit plán.
Výstupová cesta vede do sedla mezi dva nejvyšší vrcholy a na posledních asi 200 výškových metrech je docela strmá. Je-li málo sněhu, může být v prostřední pasáži vyfoukaná na led. Tentokrát to klape v čerstvém sněhu dobře, ale pamatuju si jeden z předchozích výstupů, kdy jsme zrovna v tomhle místě nepohrdli šroubem do ledu. Jakmile se dostanete na hřeben, je to nejtěžší za vámi. K Monte Cevedale je to pohoda, na Zufallspitze taky. Záleží jen na čase a fyzických silách, pro jakou variantu vrcholové kombinace se rozhodnete. Výhledy kolem jsou vážně fascinující.
Zpátky do Suldenu Cesta dolu vede stejně, jako trasa výstupová. Nezapomeňte, že je Fakta o trase 1 Délka Převýšení
4000 m 3600 m 3200 m
Povrch
13 km
12 km
10 km
8 km
6 km
4 km
0 km
2400 m
2 km
2800 m
Nejvyšší bod Čas na trase Obtížnost
13 km 1 400 m (s podporou lanovky) ledovec (bez skalního lezení) 3 769 m n. m. 6 hodin středně těžká
13
ALPAMI NA KOLE II.: Itálie – Jižní Tyrolsko a Lombardie (provincie Sondrio)
alpami na kole II_001-123 s kody new.qxp_Sestava 1 05.05.22 12:49 Stránka 14
14
DRUHÁ TRASA EX-ŽELEZNICE TRACCIOLINO
kerské kratochvíli. Kdysi tudy vedla úzkorozchodná železniční trať. Od roku 1930 se na ní přepravoval materiál mezi přehradami Lago di Moledana v údolí Val dei Ratti a druhou ležící v údolí Val Codera. Celkem měří asi 14 km, z toho skoro 10 km je dnes možné bezpečně projet na kole. Na trase je vybudováno 22 tunelů a galerií. Neuvěřitelné dílo!
Ukrytá v impozantních stěnách
Stoupání do hladiny 920 m n. m.
Sentiero del Tracciolino je jednou z nejkrásnějších tras pro horské kolo vůbec, ve Valchiavenně bezpochyby. Stezka je doslova vykopaná ve skále nad jezerem Novate Mezzola. Ovšem nikoli kvůli bi-
Auto jsme zaparkovali v kempu El Ranchero ve vesničce Campo. Ta leží přímo na břehu jezera Lago di Mezzola, od Novate Mezzola kousek na jih, na řece Mera (Maira), tekoucí od Malojského průsmyku.
alpami na kole II_001-123 s kody new.qxp_Sestava 1 05.05.22 12:49 Stránka 15
Přitéká do něj ještě taky Codera z Val Codera a Ratto z Valle dei Ratti. A právě tahle údolí propojuje „naše“ úzkorozchodná železnice ve výšce 920 m n. m. Přitom jezero Lago di Mezzola je 200 m vysoko. Musíme si tedy kousek nastoupat.
Výšlap k výchozímu bodu Od obytky vyrážíme po cyklostezce na břehu jezera. Za železničním přejezdem kličkujeme vesničkou Verceia k Via Venticinque Aprile mířící k Vico. Stoupáme… Vcelku strmě. Blahořečím svému nápadu vzít si na tuhle túru elektrokolo. V garáži mám i klasické a vždycky před túrou se rozhodnu, která varianta je pro mě ten den příjemnější. Jsem ráda, že tentokrát vyhrál e-bike. Jedeme aspoň trochu svižně i v tom prudkém stoupání. Asfalt, pak šotolina – nejdřív „jetelná“, pak už pro mě „na tlačenku“ –, ale jen posledních 50 výškových. Borci jedou, já popobíhám za samostatně jedoucím elektrokolem. A najednou železnice!
Po trati Informační cedule říká, že se k jezeru Lago di Moledana na kole nesmí. Tak si tuhle lahůdku holt odpouštíme a odbočujeme vlevo – vstříc železničnímu dobrodružství. Pro zkušenější bikery není úzká pěšinka mezi skálou a kolejí, případně jízda přes pražce, problém.
Já občas sesednu, blízkost skály nebo naopak propast dolů (byť po většinu cesty s ochrannou sítí) mi „nedělá dobře“. Ale nehekám, je to fakt pořád po rovině – jak si taková spořádaná železnice (i já) zasluhujeme. Výhled na jezero je fascinující stejně jako umění dělníků, kteří trať před sto lety stavěli. V tunelech se na čidlo rozsvítí světlo, ale máte-li s sebou čelovku, je to přeci jen bezpečnější. Aspoň si můžete posvítit pod nohy – na louže, kterým je v tretrách logicky lepší se vyhnout.
Návrat k obytce Máte-li dost času, můžete trasu projít celou – přes San Giorgio di Cola do Codery. A pak klidně podél potoka Codera až k Rifugio Luigi Brasca. Celkem by to bylo asi 30 km. My volíme návrat zpátky, protože se chceme ještě podívat do Colica, na nejsevernější okraj Komského jezera – aspoň kousek po klasické cyklostezce. Po sjezdu k Lago di Mezzola odbočujeme ve vesničce Verceia vlevo a po břehu jezera míříme k Nuova Olonio. Tady se cyklostezka Ciclabile Valchiavenna vyšplhá na val podél řeky Adda vytékající z údolí Valtellina a zavede nás přímo k jezeru. Colico je nejvýznamnějším městem na jeho severním okraji. Impozantní je pohled na vrchol Monte Legnone, kopec převyšující hladinu jezera o 2 400 m. Máme ještě jeden den – tak ho zkusíme. Fakta o trase 2
1000 m
Délka Převýšení Povrch
800 m 600 m 400 m
50 km
40 km
30 km
20 km
0 km
0m
10 km
200 m
Nejvyšší bod Čas na trase Obtížnost
50 km 1 100 m asfalt, šotolina, trail po kolejích 966 m n. m. 6 hodin středně těžká
15