Issuu

JA M E S B Y R N E S T R Á Ž C E DV E Ř Í KA L I B R

Strazce dveri.indd 3

22.11.22 14:14

Přeložila Jiřina Stárková

Strazce dveri.indd 4

22.11.22 14:14

PŘEDMLUVA Alžírsko PŘED ŠESTI MĚSÍCI

Dez sedí v uzavřeném areálu na pobřeží Alžírska. Zády ke dveřím rozlehlého domu upírá oči na vstupní bránu k pozemku obehnanému zdí. Před chvílí bránou a dveřmi do domu provedl čtrnáct svých parťáků. Co dělají uvnitř, není jeho starost. Zato dveře a brána ano. Areál je za Oranem a stojí v něm mohutný starý dům, zvedající se do výšky čtyř pater, s bílými pískovcovými zdmi a neodmyslitelnou ukoptěnou a zaprášenou střechou z červených pálených tašek, typickou pro pobřežní oblasti Alžírska. Pozemek střeží šest metrů vysoká zeď opatřená cimbuřím v dávném maurském a francouzském stylu. Ochozy na vrcholu zdí lemuje dvanáct kameninových nádob ručně vypálených do tmavě skořicového odstínu, osázených kvetoucími bugenvileami. Nádoby – každá o velikosti automobilu Smart – sem byly umístěny před deseti lety, aby se za nimi mohli skrýt střelci a pálit dolů a do nitra dvoru na případné záškodníky, kteří by prolomili bránu. Pozemek se pyšní úhlednou mozaikou trávníků s vinoucími se cestičkami vysypanými drtí z bílých mořských mušlí. V zadní části –7–

Strazce dveri.indd 7

22.11.22 14:14

James Byrne

areálu je garáž, dostatečně prostorná, aby se do ní vešlo jedenáct historických automobilů. Před garáží je prostranství, kde může parkovat až dvacet sedanů a které majitel, Džamel M’Bolhi, často plně využije, když hostí stejně smýšlející zločince nebo nadšence do drog z řad evropských celebrit nebo ty, kdo touží zpeněžit terorismus. Dez a jeho parťáci přicestovali do Oranu jednotlivě nebo ve dvojicích v rozmezí tří dnů a dvou nocí. Přijeli lodí, vlakem a mikrobusem. Čtrnáct mužů, jedna žena. Někteří už spolu pracovali; jiní se navzájem neznali. Pocházejí z jedenácti různých zemí, hovoří spoustou různých jazyků. Všichni však ovládají angličtinu, která je při tomhle kšeftu oficiálním jazykem. Dez sleduje bránu na pozemek a dveře do domu. Brána na pozemek i dveře do domu jsou natřené červeně. Jsou sice majetkem Džamela M’Bolhiho, ovšem teď patří oba vstupy Dezovi. On je strážce dveří. Dez je bytelně stavěný, ovšem nepříliš vysoký. Má pískově světlé vlasy a zdravě zarudlou, narůžovělou pleť. Na sobě má černobíle kostkovanou kefíju a polní uniformu v barvě dýmu hořící ropy a s odpovídajícím vzorem. Když uslyší z nitra domu první prásk prásk prásk ručních palných zbraní, pomyslí si: Takže to je Plán A. Nato zaslechne burácení aut stoupajících po staré prašné cestě na útesech. Jsou nejmíň čtyři. Nanejvýš sedm. Spousta aut s muži vyzbrojenými útočnými zbraněmi, usoudí. Zevnitř hlídal vstupní dveře domu vyčouhlý a šlachovitý chlápek, mezi nemnoha lidmi známý jako Rafík, tak jak je Dez střežil zvenku. Rafík vyjde ven; je oblečený podobně jako Dez a hubený jako lunt. Má hustý neupravený plnovous a pleť vyschlou a ošlehanou prací v poušti. Ucedí: „Auta.“ Dez zkontroluje spoje na dálkovém ovladači ve svém klíně. Potmě vidí jako kočka. Broukne: „Jo.“ „Uvnitř se střílí. Narazili na odpor.“ —8—

Strazce dveri.indd 8

22.11.22 14:14

Strážce dveří

„Jo.“ „V domě neměl nikdo být, chef.“ „Jo.“ „Ocitli jsme se v křížový palbě, hotový peklo.“ Dez přikývne, ale zůstane sedět. Rafík ukáže na dálkový ovladač. „Co je to?“ Dez k němu úkosem vzhlédne. „Vypůjčil jsem si pár baterií z těch krasavců pana M’Bolhiho. A k tomu jeden jeho zahradní postřikovač. Abych získal čas, pokud ho budeme potřebovat.“ „Je bezpečný zůstat tady, chef?“ „Bezpečný je relativní pojem.“ „To je fakt,“ odpoví Rafík a podrbe se ve vousech; teď to slyší oba; další ozbrojený odpor, který neměli v domě podle informací očekávat. „Takže: Uvnitř se střílí. Přijíždějí auta. Začíná být krapet horko. N’est-ce pas?“ Dez kývne. Ale pořád nevstává. Uslyší hluk a vrzání gumových podrážek na dlaždicích. Vzápětí vyběhnou z domu čtyři z jejich parťáků, zbrocení potem a oblečení podobně jako Dez a Rafík. Dva nesou kartotéční skříň, vodorovně jako rakev. Ne zrovna ohleduplně ji pustí na zem a připraví si belgické lehké kulomety, které mají připevněné na kožených popruzích. Dva z nich stojí a obhlížejí areál; druzí dva pokleknou a přes zaměřovače provedou totéž. Jeden z nich, mrzoutský Bask, si dřepne, opře pěsti o kolena a nabere vzduch do plic. Z obličeje mu stéká pot. Přes levou tvář, od linie vlasů na čele k prostředku brady, se mu táhne krabatá jizva. Zachraplá: „Máme to.“ „Výtečně, sokolíku.“ Dez vlastně neví, co je to. Nic mu do toho není. Dovnitř jich vešlo čtrnáct, ven vyšlo zatím pět. Devět je stále uvnitř. Rafík se otočí ke čtyřem příchozím. „Vy jste byli s ní. Kde je?“ Čtveřice pokrčí rameny. Zmíněná je při téhle drobné taškařici kápo odjinud. Nevědí, jak se jmenuje. Nevědí, co je odjinud. —9—

Strazce dveri.indd 9

22.11.22 14:14

James Byrne

Netuší, proč je kápo právě ona, ale akceptovali to. Totiž většina z nich. Neidentifikovaná žena jim přes rozvědku obstarala podrobnosti a informace. Stanovila cíl. Pro daný úkol vymezila definici vítězství. Jeden z chlápků si otře hřbetem ruky v rukavici krev ze spodního rtu a na cestičku s mušličkovou drtí vyplivne narůžovělý chrchel. Ucedí: „Info bylo na píču.“ Dez se zasměje. „Info je vždycky na píču.“ „Vojclové toho sráče měli bejt v Alžíru.“ Dez přikývne. Tak jim to bylo řečeno. Ale co nadělají… Z domu vyjdou další dva z jejich party; jeden z nich, Švéd, to koupil do stehna. Kleje jako pohan. V ruce drží pevný disk o velikosti vázané knihy. Z jeho zadní části visí dva dráty, ze kterých čouhá měď, známka toho, že disk byl z jednoho z počítačů Džamela M’Bolhiho spíš vyrvaný než šetrně odpojený. Švéd jím zamává, aby Dezovi ukázal, že má to, pro co tam šel. Při tom očividně schytal kulku. Levá nohavice jeho maskáčů se ve tmě černě leskne. Sedm je venku, sedm pořád uvnitř. Rafík se zadívá na mohutnou, červenou dvoukřídlovou bránu areálu obehnaného zdí. „Co nevidět je máme na krku, chef.“ Dez se posadí a řekne: „Tyhle? Kdepak.“ Před areál dorazilo sedm džípů a seskakuje z nich čtyřiadvacet ozbrojených mužů. Ve vzduchu víří a krouží prach. Vysílačky s praskáním hlásí útok na sídlo jejich pána. Jeden z vůdců skupiny rázně přistoupí k obřím železným klikám dvoukřídlové červené brány vsazené do zdi a vezme za ně mozolnatými pěstmi. Zaječí a ztuhne v křeči, z dlaní mu stoupají kudrlinky kouře. Jeho tělo se narovná, strne, dlouhé svaly se zaseknou a škleb smrti mu změní obličej v karnevalovou masku. *** — 10 —

Strazce dveri.indd 10

22.11.22 14:14

Strážce dveří

Dez ukáže na autobaterie, které připojil k bráně. Nikdo zvenčí ji neotevře holýma rukama. A Džamel M’Bolhi, nejparanoidnější ze všech zločinců, navíc zpevnil vrata tak, že by je dokázal prorazit jenom tank. Bask zaznamená improvizovanou past. „Tos byl ty?“ Dez si vykasá pravý rukáv košile a hrdě předvede Januse, římského boha dvou tváří, vytetovaného na vnitřku předloktí. Trhne bradou k silné kamenné zdi. „Dveře a brány, příteli. Dveře a brány.“ Z impozantního domu se vyhrabou další tři chlápkové z jejich týmu. Jeden je zraněný, poskakuje na jedné noze, druzí dva ho podpírají. Mají aktovku s digitálním zámkem a polovinou zabudovaných želízek na ruce. Bask prohlásí: „Musíme zmizet.“ Dez bez mrknutí odpoví: „Nemůžeme.“ Čtrnáct tam. Deset ven. Zbývají čtyři. „Máme, pro co jsme přišli. Člun čeká.“ Dez přikývne. Malý rybářský člun je má dopravit na sever, kde se setkají s větší lodí plující ze španělské Adry. Bask se nedá: „Musíme se dostat k člunu.“ „Všechno má svůj čas, milánku.“ Rafík si dřepne, obličej má v úrovni s Dezovým. „Slyšels ty auta, chef? Jsme v menšině.“ Dez opáčí: „Co víš o Kalifornii?“ Rafík párkrát zamrká. „Cože?“ „O Kalifornii.“ Rafík to zopakuje: „O Kalifornii.“ „Jo.“ „Nevím. Je malebná. Dělají tam víno. Silicon Valley. Hollywood. Pěkný holky.“ „Moje řeč,“ potvrdí Dez nevzrušeně. „Mraky pěknejch holek. V Kalifornii. Urostlýmu mládenci jako moje maličkost se tam může vést fajnově.“ — 11 —

Strazce dveri.indd 11

22.11.22 14:14

James Byrne

Z domu se vypotácí Američan, Texasan, a sykne: „Kýbl sraček! Info bylo na hovno!“ Dez si pomyslí: Čtrnáct tam. Jedenáct ven. Zbývají tři. „Krom toho,“ poznamená k Rafíkovi, „je tam slušně nabitá muzikantská scéna. Koupím si lepší kytaru, najdu si jednu dvě kapely. Může to bejt pohodička, no ne?“ Chlapi sebou trhnou a přikrčí se, když zpoza hranic areálu začnou vojáci Džamela M’Bolhiho ostřelovat z automatických zbraní obrovskou bránu. Dez ví, že brána je lemovaná kovem a dovnitř se nemůžou prostřílet. Mládenci Džamela M’Bolhiho to vědí taky, ale krapet panikaří. Bask si otře ze ztrhaného obličeje pot. „Věčně je to nezadrží.“ Dez prohodí: „Ani nebude muset,“ a dotkne se tlačítka na dálkovém ovladači. Vozový park s jedenácti historickými automobily vyžaduje spoustu benzinu. A bujný zelený trávník vyžaduje spoustu vody. Než Kápo Odjinud odvedla tým do domu, Dez provedl důkladný průzkum. Vypůjčil si postřikovací hadice, z garáže barel benzinu a jeden z kmitavých zavlažovačů a všechno naaranžoval před bránu. Teď stiskem tlačítka na ovladači uvede v činnost postřikovač, z něhož vyrazí elegantním obloukem vějíř benzinu, který zmáčí sedm džípů a dva tucty zločinců před bránou. Střelci tuší nebezpečí, ale podcení ho. Pár z nich po kmitajícím zavlažovači vystřelí. Záblesky z hlavní reagují s benzinem, jímž už mají nasáklé oblečení i vlasy a který se vznáší nočním vzduchem jako jemná sprška. Jiskry z jejich zbraní zažehnou benzin a muži vzplanou jako pochodně. Někteří se skácí. Dva se potácejí, ječí, stravovaní plameny. Jeden zapomene pustit spoušť svého uzi, a jak se točí kolem dokola, pokropí střelami svoje vlastní kumpány i sedm džípů. Před areálem vypukne peklo. *** — 12 —

Strazce dveri.indd 12

22.11.22 14:14

Strážce dveří

Dez dodá: „Nadto se tam surfuje. Jaktěživ jsem to na surfu nezkusil. Může to bejt zábava.“ Členové jeho týmu slyší řev a sporadické výstřely před bránou. Užasle si jeden druhého měří. Bask prohlásí: „Kontaktuj člun.“ Dez k němu úkosem vzhlédne. „Všeho do času, sokolíku.“ Z domu se vynoří další dva muži, namáhavě oddychují, pušky u ramene. Dez si pomyslí: Čtrnáct vešlo, třináct vyšlo, zbývá jeden kus. Sedí, tváří se nevzrušeně, usměje se na Baska a pokrčí rameny. „Myslíš, že tuhle pozici udržíme věčně?“ dotírá Bask. „Nemusíme ji držet věčně. Uvažuju o penzi. Možná v Kalifornii.“ Švéd zaskřípe zuby a zuřivě přikývne. „Mraky pěknejch holek, v Kalifornii.“ „Jak jsem říkal. A taky surfování.“ Z domu je slyšet další střelba z ručních zbraní. Zpoza zdi křik. To už se Bask dožere. „Držte hubu, vy pitomci! Padáme odtud! Okamžitě!“ Ukáže na ochoz na vrcholku zdi. „Jestli se tam dostanou, budeme tady jako kachny v sudu!“ Dez mlaskne. „Ryby v sudu. Nebo sedící kachny.“ Bask tasí pistoli. „Co to kurva meleš?“ Dez si opře předloktí o skrčená kolena a mile se na muže usměje. „Sedící ryba je divná představa. Ale vůbec to není špatný jméno pro hospodu.“ Otočí hlavu k Rafíkovi. „Mohl bych si otevřít hospodu. Sedící ryba. Americký holky hospody doslova žerou, no ne?“ Rafík si projede rukou plnovous. „Pokud jde o ty tvoje plány s kalifornskýma holkama, mají drobnou chybu.“ „Chybu?“ „Víš, jsi docela škaredej, chef.“ O Baska se očividně pokouší infarkt. Dez je zděšen. „To od tebe není vůbec hezký! Já jsem poměrně vzhlednej chlap. Snad dokonce frajerskej. Sličnej, máme-li být upřímný. Zato ty máš ksicht jako žabák. Děkuju pěkně, ale já v Kalifornii zaboduju. Filmový hvězdy a tak dál.“ Rafík se zazubí skrz umouněný plnovous. „Jak myslíš, chef.“ — 13 —

Strazce dveri.indd 13

22.11.22 14:14

James Byrne

Bask namíří devítimilimetrovou pistoli nejdřív na Deze, pak na Rafíka, nato zpátky na Deze. „Zavolej člun! Mizíme! Ihned!“ Dez obdaří mohutného naštvaného chlapíka úsměvem. „Střelná zbraň není hračka, milánku. Je to sranda do tý doby, než ti někdo vystřelí oko.“ Bask přiloží hlaveň pistole k temeni Dezovy lebky a strhne mu z hlavy černobílý šátek. „Měl bych tě odprásknout!“ Za zdí areálu uslyší křik. Zbylí vojáci Džamela M’Bolhiho konečně přišli na to, jak se dostat nahoru. Koneckonců tady pracují. Pro tuhle nepředvídanou situaci pravděpodobně mají patřičný výcvik. Hluk Baska vyruší. Když se ohlédne, Dez ho popadne za pravé zápěstí, malíček vsune do lučíku spoušti a zablokuje ji. Chlapík je předkloněný, mírně zbavený rovnováhy. Dez mu prudce trhne pravačkou, Bask klopýtne a padne na něj. Dez, který má ohnutou paži, vrazí Baskovi loket do nadočnicového oblouku nad levým okem. Zapraská kost. Vazoun v bezvědomí žuchne na zem. Z domu vyjde vysoká krasavice, samotný Kápo Odjinud, v ruce pistoli SIG Sauer. Krvácí z ramene. Botou dloubne do bezvědomého Baska. „Co se stalo?“ Dez se zvedne a opráší si kouřově tmavé maskáče. „Někdo mu vyrazil oko.“ Žena přisvědčí. „Počet?“ „Čtrnáct dovnitř,“ odpoví Dez, „čtrnáct ven.“ „Zavolej člun.“ „Provedu.“ Dez vytáhne z kapsy kalhot robustní mobil. Žena si prohlíží nádvoří a mohutnou zeď. „Když se dostanou nahoru, ty květináče můžou použít jako ozuby.“ Rafík si taky stoupne. „Ozuby?“ „Cimbuří,“ upřesní Dez a odešle zprávu. Svraští čelo. „Bytelný kousky. Stačí se za ně skrýt, vykouknout a postřílet nás.“ „Hm.“ Rafík se rozhlédne po dvanácti rudohnědých nádobách. „Jo. To by bylo zlý.“ — 14 —

Strazce dveri.indd 14

22.11.22 14:14

Strážce dveří

„Ledaže by byl někdo tak prozíravej a umístil na ty květináče bílej fosfor,“ poznamená Dez. Za čtyřmi nádobami zpozorují pohyb. Za pěti. Muži Džamela M’Bolhiho projeví krapet disciplíny a čekají, až před útokem za ujmou všichni ostřelovači své místo. Kápo Odjinud se usměje. Namíří sig na nejbližší červenohnědou nádobu sedm metrů nad zemí a vystřelí. Zasáhne sáček fosforu připevněný ke květináči. Všichni v areálu se otočí a zakryjí si oči rukama nebo pažemi, když nádoba exploduje v modrobílou ohnivou kouli a vystřelí do vzduchu spršku zahradnické zeminy a úlomky bugenvileí. Jeden voják zavřeští, prohne se v zádech, zřítí se dolů a dopadne na džíp pod sebou. Dez pospojoval sáčky s fosforem jako světla na vánočním stromku, a tak když se vznítí jeden, zapálí se všechny. Vzduch je obtěžkaný rašelinnou vůní zahradní zeminy; na nádvoří se snáší hustý sníh červených květů. Výbuchy všechny ohlušily natolik, že nemusí poslouchat řev hořících vojáků. Jen co explodoval poslední květináč a rozprskla se poslední ohnivá koule, členové týmu si opráší z maskáčů hrudky zeminy a listeny bugenvileí, kousky pískovce, vypálené hlíny a teroristů. Zpoza zdi už není slyšet ani střelba, ani křik. Dez, kterému ještě zvoní v uších, se nakloní k ženě a křikne: „Monsieur M’Bolhi?“ Kápo Odjinud napodobí styl pistolníků z Divokého západu, odfoukne neviditelný kouř z ústí hlavně své pistole a zasune ji do pouzdra. Dez přikývne. Rafík vyloví z batohu lékárničku a bez vyžádání začne otírat ženě krev z ramene. „Moje informace nebyly bez chybičky,“ přizná žena. Rafík jí přelepí ránu náplastí. „Chef uvažuje o penzi. V Kalifornii.“ — 15 —

Strazce dveri.indd 15

22.11.22 14:14

James Byrne

„Mraky pěknejch holek, v Kalifornii.“ Žena postupně ukáže na kartotéční skříň, pevný disk a bezvědomého Baska. „Odneste ty krámy do M’Bolhiho auťáků.“ Chlapi si přehodí pušky přes rameno, zvednou kořist i raněného a vykročí ke garáži. Kápo Odjinud obhlíží ochoz, doutnající trosky zdí, autobaterie připevněné k mohutné bráně. Zachytí Dezův pohled, pak sklopí oči k tetování Januse na jeho vnitřním předloktí. Věnuje Dezovi sotva postřehnutelný úsměv, který u ní dosud neviděl. „Strážce dveří?“ „Počátky a brány,“ odpoví Dez. „Přeměny a období. Dvojakost a dveře. Průchody a zakončení.“ Žena vykročí ke garáži. „Kalifornie,“ broukne. „Mohl bys dopadnout hůř.“

— 16 —

Strazce dveri.indd 16

22.11.22 14:14

1 Kalifornie O ŠEST MĚSÍCŮ POZDĚJI

Dez stojí před jedněmi ze šestice pozlacených výtahových dveří v hotelu Tremaine v centru Los Angeles. Zazívá, zkontroluje magnetickou kartu od dveří svého pokoje a tlačítkem přivolá výtah. Tremaine je jeden z těch velkolepých starých hotelů, které upomínají na romantičtější časy, ovšem se silným vlivem Americké dělnické strany a s neurčitě dělnickými odborářskými nástěnnými malbami, nicméně s půvabnou, starobylou barokní vstupní halou vybavenou nábytkem potaženým zeleným sametem. Dez strávil uplynulé tři hodiny v klubu v přízemí jako baskytarista skupiny zaměřené na americký rock, blues a soul, doprovázející drobnou a křehkou sólovou zpěvačku, jejíž hlas dokáže hřmít i kvílet, šplhat do výšek i klesat do hloubek a Deze překvapí úplně pokaždé, když ho slyší. Dez má jen metr sedmdesát, ale je statný a urostlý, s robustní hrudí, silnými pažemi a krátkýma nohama do O. V současné době jsou jeho neodmyslitelným stejnokrojem džíny, černé tričko a pevné boty. Ruce má jako lopaty, klouby prstů pokryté sítí jizev z rvaček, a jen stěží si lze představit, jak můžou brnkat na kytaru. Byla to dobrá štace, pomyslí si. Zpěvačka, perkusista i klávesista zamířili po vystoupení do jiného klubu, aby si poslechli další — 17 —

Strazce dveri.indd 17

22.11.22 14:14

James Byrne

muzikanty. Lákali i Deze, ale ten odmítl. Přijede výtah a on do něj nastoupí, zvolí patřičné podlaží, opře se o zrcadlo vsazené do filigránového rámu, pouzdro s kytarou položí na podlahu a věnuje seriózní úvahu velké orosené sklenici piva. Než se dveře úplně zavřou, proklouzne jimi ruka a přeruší paprsek fotobuňky. Ruka je opálená a útlá, s dlouhými prsty a bez prstenů. Do kabiny vejde žena. Je vysoká, štíhlá, tmavé pleti a ladných pohybů. Na sobě má černý kalhotový kostým prozrazující jisté postavení a moc, hluboko rozhalenou bílou košili a boty s deseticentimetrovými podpatky. Zkrátka a dobře stojí za povšimnutí. Její oči jsou nezvykle tmavé a výrazné. Jsou s ní dva muži, které lze popsat jedině jako osobní strážce: vysocí, mohutní, v dobře padnoucích oblecích a s rejdícíma očima. Oba jsou mnohem vyšší než Dez. Tu ženu už viděl. Byla v publiku. Setkala se tam s nějakým Asiatem, který měl své vlastní strážce. Nejspíš šlo o mezinárodní obchod. Asiat a jeho ochranka odešli během poslední série. Když se výtah pohne, žena naváže oční kontakt s Dezovým odrazem v zrcadle nalevo ode dveří. „Vy jste hrál v klubu.“ Hlas má hluboký a zastřený. „Ano.“ „Hrál jste dobře.“ „Díkes. Toho si cením.“ „Jste z Anglie?“ „Tak nějak.“ Žena je elegantní a očividně bohatá a vyzařuje z ní určitá úroveň intelektu, jaké Dez nikdy nedosáhne. Vlasy má vyčesané do složitého drdolu, upevněného lakovanými čínskými sponkami. Její náramkové hodinky jsou spíš pánské a pravděpodobně stály víc peněz, než kolik Dez kdy měl. Její nevtíravý parfém voní po gardéniích. Dvacet tisíc tříd nade mnou, pomyslí si Dez. Nestojí to ani za pokus. Výtah dojede do desátého patra, načež Dez překvapí sám sebe. „Nemáte chuť na skleničku?“ — 18 —

Strazce dveri.indd 18

22.11.22 14:14

Strážce dveří

Risk je zisk… Jeden ochrankář se doslova s odfrknutím uchechtne, druhý v úžasu zakroutí hlavou. Žena se nicméně usměje a namísto k zrcadlovému odrazu otočí tvář ke skutečnému Dezovi. „Ne, děkuji.“ Odmítnutí je zdvořilé a uhlazené. Nevložila do něho ani špetku potřebné energie navíc. Výtah zastaví v sedmnáctém patře. Nejdřív vystoupí ochrankáři. Žena za nimi. Obrátí se a usměje se na Deze. „Přesto si vašeho pozvání vážím.“ Dez utrousí: „Tak jo. Dík.“ Vysoká žena s tmavými vlasy a tmavýma očima a ve strohém kalhotovém kostýmu se na něj usměje přes rameno a odšustí chodbou z dohledu. Jen ten její úsměv by dokázal nabít malou elektrárnu. Dez potřese hlavou a vyjede o patro výš. Je půl dvanácté v noci. Dezův pokoj je celkem slušný, má dvoulůžko, zásobenou příruční chladničku a koupelnu, která je větší než některé byty, kde až dosud bydlel. Na dnešní večerní vystoupení kývl, protože půvabná mladá zpěvačka je jeho kámoška a protože hotel mu nabídl pokoj k přespání. Což je pro chlápka jako Dez nóbl zázemí. Nevadí mu žít si jednu dvě noci jako gróf. Jednomu to prospěje. Osprchuje se a oblékne si boxerky. Vyndá z chladničky pivo, otevře ho a stoupne si k oknu s výhledem do noci a na Los Angeles. Návštěva byla fajn, ale žít by tady nemohl. Město je příliš nabubřelé. Příliš rozlehlé. Příliš moderní. Vestoje a jen v boxerkách působí Dezova postava impozantně. Jizvy, zhojené popáleniny, kérky a stopy po střelných zraněních tvoří na jeho těle automapu těch nejproblémovějších míst světa. Navzdory letům stráveným pod širým nebem je jeho pleť narůžovělá. Nohy má do O a se svými nezvykle rozložitými rameny — 19 —

Strazce dveri.indd 19

22.11.22 14:14

James Byrne

připomíná svalnatou krychli. Kupodivu díky svému hranatému obličeji, bledě modrým očím a lenivému, nesouměrnému úsměvu vypadá jako kluk při divoké jízdě autem. Na první pohled kdekoho napadne, jaký podfuk mu právě prošel. Na levém prsním svalu má vytetovaný heraldický symbol lilie. Na pravém vnitřním předloktí boha Januse. Jak popíjí pivo a dívá se na město, zpozoruje ostřelovače. Je na střeše protější budovy, má dlouhou pušku se zaměřovačem, podepřenou nízkou trojnožkou. Leží na břiše. Prozradil ho odlesk čočky. Dez si vůbec neuvědomil, že po odlesku pátral, ale je to tak. Dělá to pokaždé, když se ocitne u okna nebo u dveří. Zaměřovač nemíří na něj. Má na mušce kruhový objezd před hotelem Tremaine, přízemí s otáčivými dveřmi a zlatobíle pruhovanou markýzu. Dez ustoupí stranou ze zorného pole ostřelovače, ale u okna zůstane. Zadívá se dolů a vidí, jak před hotelem zastavuje velká dodávka. Má ji přímo pod sebou. Postranní dveře se odsunou a vystoupí z nich čtyři muži – jeden, druhý, třetí, čtvrtý. Nedodržují zdvořilé odstupy ani si nedýchají na záda. Z dodávky nevystupují. Prostě se rozmisťují. Všichni jsou v černém. Všichni mají na sobě saka, ačkoli je teplá noc. Všichni vypadají zdatně. Ostřelovač je jejich dozor. Los Angeles je městem mezinárodního obchodu a některé osoby nezbytně potřebují osobní ochranku – ovšem ne takhle početnou. Ta vysoká snědá žena v sedmnáctém patře měla dva muže. Jaká je tedy pravděpodobnost, že tým z dodávky patří k ní? Poldové to nejsou. Takhle se policajti nechovají. Dez sáhne po hotelovém telefonu. Je hluchý, bez vytáčecího tónu. Prohledá kapsy džín pohozených na posteli, zkontroluje svůj mobil – po jistém vylepšení je robustnější, a tudíž odolnější než většina novodobých mobilních telefonů. — 20 —

Strazce dveri.indd 20

22.11.22 14:14

Strážce dveří

Ovšem bez signálu. Natáhne si džíny, obuje boty a oblékne další černé tričko. Žádné zbraně u sebe nemá. Vsune do kapsy magnetickou kartu od dveří a mobil a vyjde na chodbu. Díky situační bdělosti si připomene, že v chodbě je požární hlásič a prosklená červená vitrína s masivní stočenou hadicí a hasičskou sekerou s červenou rukojetí. Hotel byl postavený ve třicátých letech. Novější podnik by neměl ani hadici, ani sekeru a tady se výstroj podle všeho zachovala spíš pro autenticitu prostředí než pro účelnost. V jeho pokoji i na chodbě jsou stropní požární postřikovače z jednadvacátého století. Hadice obalená tkaninou nejspíš ztrouchnivěla před desítkami let. Možná ani není připojená ke zdroji vody. Ovšem ta sekera je moc pěkná. Dez roztříští sklo loktem a čeká. Ticho. Tříštění skla by mělo aktivovat poplach, no ne? Ten záhadný tým má hlídkujícího ostřelovače a někdo vyřadil z provozu telefony i požární alarm. Jsou to tedy profíci. Tohle nedělají poprvé. Než dorazí policie, vypaří se, a příštím vozidlem, které zaparkuje před hotelem, bude funebráckej vůz. Není sebemenší důvod, proč by se do toho měl Dez plést. Střelci si nejdou pro něj. Proč na sebe brát trable druhých, říkával jeho starý kámoš Rafík. Jenže ta vysoká žena se snědou pletí byla tak slušná, že se na něj usmála, když ji pozval na skleničku, přestože zdaleka převyšuje jeho možnosti. Projevila trochu vlídnosti. To není běžný artikl. Dez si ramenem otevře dveře na schodiště.

— 21 —

Strazce dveri.indd 21

22.11.22 14:14