Issuu

pouze titul Sestřičky pod jmelím Donna Douglasová

Sestricky pod jmelim.indd 1

04.10.22 19:08

p o d ě k o v á n í

Poděkování obvykle řadím na konec textu, ale tentokrát jsem přesvědčena, že můj manžel a dcera si zaslouží hned první stránku. Při psaní románu Sestřičky pod jmelím jsem tentokrát prožívala obzvlášť silnou krizi, k níž přispěla i změna zápletky pouhé dva týdny před termínem odevzdání díla. U klávesnice jsem sice seděla já, ale moje rodina protrpěla každé slovo a každou stránku se mnou. Ken byl hrdina, který mě věrně zásoboval čajem a všude trousil balíčky ovocných žvýkaček, aby mě potěšil. Harriet mě báječně povzbuzovala, poctivě přečetla každou stránku a díkybohu ani jednou neřekla, že píšu bláboly. Miluju vás oba a nechápu, jak jste se mnou dokázali vydržet až do odevzdání románu, ale vážím si toho. I přátelé se často a ochotně podíleli na mé záchraně. Zlatá Maureen Clarková se starala o to, abych občas vypadla z domu a taky nosila pohádkově dobré moučníky (opravdu si všichni myslí, že nejlíp se mi pracuje za odměnu na talíři? Trefa do černého.). A jsem vděčná June Smith-Sheppardové, která mě zahrnovala mořem kyber lásky a neurazila se, když jsem celé týdny před koncem termínu přestala reagovat. A děkuji i Rachel Diverové a Fioně Colemanové, které mě brávaly vypustit páru nad sklenkou v Singapore Slings, a mým kolegyním spisovatelkám Jessice Gilmoreové a Pamele Hartshorneové, že mi

Sestricky pod jmelim.indd 3

04.10.22 19:08

umožňovaly vypustit páru nad šumivým vínem (opravdu si všichni myslí, že nejlíp se mi pracuje za odměnu ve skleničce? Zase trefa do černého!). A nakonec upřímně děkuji své agentce Caroline Sheldonové a báječnému týmu nakladatelství Arrow; především své editorce Jenny Gerasové (vítej zpět), Kate Raybouldové, šéfce Selině Walkerové, Philippě Cottonové z PR a Sarah Ridleyové z marketingu a celému skvělému týmu prodejců řízenému Aslanem Byrnem a Chrisem Turnerem. Vy všichni si zasloužíte vřelé poděkování za podíl na úspěchu série Sestřiček a za uspořádání oslavy, jež pro mě byla milým překvapením!

Sestricky pod jmelim.indd 4

04.10.22 19:08

Věnováno Becki Wardové

Sestricky pod jmelim.indd 5

04.10.22 19:08

JESS JAGOVÁ PŘIJELA posledním vlakem z Londýna. Lezavý listopadový večer byl zahalený mlhou. V Billinghurstu vystoupila jako jediná na opuštěné zastávce uprostřed neznáma. Jess žuchla kufrem i pouzdrem s plynovou maskou o peron a snažila se zorientovat. Hustá mlha se jí lepila k tvářím jak ledové dlaně. Nervózně se uchichtla. Máš moc velkou fantazii, holka! Tohle je obyčejná mlha, o nic horší než ty prašné nažloutlé polívky, co se pravidelně snášejí na londýnský East End. Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit. Propána, celý život strávila v Bethnal Green, kde vyrůstala mezi grázly a zloději a bůhví čím ještě, a teď že by se bála venkova jen proto, že z mlhy trčí pár stromů… a všude je mrtvolné ticho… „Jste ta nová sestra?“ Hluboký, chraptivý hlas zazněl z mlhy tak nečekaně, až Jess nadskočila leknutím. Vylovila z kapsy baterku a posvítila do mlhy: pomalu pátrala kuželem světla, než rozeznala vrásčitý obličej pod pomuchlaným kloboukem. „Zhasněte ten krám, proboha!“ zavrčel stařec. „Máme povinný zatemnění; přece nechcete, aby nás někdo měl za ty proklatý Němčoury.“ Odchrchlal si. „No, nemůžeme tu

Sestricky pod jmelim.indd 7

04.10.22 19:08

stát celou noc, už bude deset a někteří z nás se potřebujou vyspat. Navíc mi ta mlha nedělá dobře na plíce.“ Jess zaslechla tlumené cinknutí postroje a klapot těžkých kopyt na tvrdé hlíně. Kmitla baterkou níž a spatřila dvoukolový vozík a tlustého šedáka s unaveně svěšenou hlavou. „Kdo jste?“ zeptala se starce. „Santa Claus, kdo jinej?“ ušklíbl se starý muž podrážděně. „Jmenuju se Sulley – pro vás pan Sulley – a mám vás odvézt do ubytovny pro sestry. Tak jdete se mnou, nebo ne? Pro mě za mě jděte pěšky, ale je to nějakých osm kilometrů a cestu najdete těžko, zvlášť když radnice nechala sundat všechny směrovky.“ Jess sklopila baterku k zemi a odvlekla kufr k vozíku. Naložila ho a pak vyšplhala na dřevěný kozlík vedle starce. „To to trvalo!“ broukl Sulley, hlučně si odchrchlal, odplivl na zem a škubl opratěmi. Těžká kola se pomalu hnula. Studený noční vzduch páchl hnojem a mokrou hlínou. Kolébání vozíku Jess uspávalo; víčka měla jako z olova a hlava se jí bimbala na prsou. Po cestě byla k smrti unavená. Vlak byl jako obvykle nacpaný a ploužil se po centime trech a každých pět minut se zastavil, aby dal přednost jinému spoji. Jess se v kupé tísnila s tuctem rozjařených vojáků. Podělila se s nimi o obložené chleby a mládenci ji bavili vtípky a zpěvem. Připomínali jí věčně rozesmátého Sama, který neuměl brát život vážně. Ovšem Jess už viděla dost bolesti a v Nightingale oše třovala dost vojáků, aby věděla, jaký osud je může potkat. I když se s mladíky ve vlaku smála, při pohledu do jejich veselých tváří se v duchu neubránila otázce, kolik z nich se už nevrátí domů. Vzpomínku na Sama ze zvyku ihned zaplašila. Nemohla si dovolit, aby ji opět ovládl ten ledový, ochromující strach, který stále číhal na vhodný okamžik k útoku.

Sestricky pod jmelim.indd 8

04.10.22 19:08

Sulley se pustil do řeči. „Vesnice je teď plná Londýňanů,“ brblal. „A k tomu vy všichni z nemocnice a hromada evakuovaných; namouduši je to horší než při sklizni chmele. Jako by to už ani nebyl náš domov.“ Jess se naježila. „My si přesun k vám nevymysleli,“ odsekla stroze. „Jdeme prostě tam, kam nás vedení pošle.“ Kdyby si mohla vybrat, Londýn by rozhodně neopustila. Po německém bombardování krvácelo srdce přímo její čtvrti East End i celé nemocnice Nightingale a Jess svůj odjezd považovala za zradu. Hlavní sestra však trvala na svém. Většinu pacientů Nightingale evakuovali do jejich dočasné nemocnice v Kentu, kde bylo potřeba navýšit počet sester. „Zřejmě půjde jen o pár měsíců, ale dokud tady neotevřeme opravená oddělení, užitečnější budete tam na jihu. Ostatně, trocha venkovského vzduchu vám neublíží, že?“ usmála se hlavní sestra na Jess. „Změna vám jenom prospěje.“ V podání hlavní sestry to vyznělo, jako by Jess prokazovala laskavost, ale to ji neznala. Jess se narodila a vyrostla v zastrčených uličkách a s hned prvním nádechem si do plic vsála čpavý smog. Byla zvyklá na nekonečný pokřik podomních prodejců i trhovců, na puch doků a továrny na lepidlo, na rachot tramvají a autobusů. Po dvou letech války si stačila zvyknout i na kvílení sirén ohlašujících nálet a na smrad výbušnin a oblaka dusivého prachu, jež zůstávaly po každém náletu. Na venkov a jeho obyvatele vážně neměla náladu. Z mlhy dolehlo přízračné zasténání. Jess zděšením nadskočila. „Co to, k čertu, je?“ vyjekla. Sulley se pobaveně ušklíbl. „Obyčejná sova! Božínku, ta vám neublíží!“ Z kapsy vylovil nedokouřenou cigaretu, sevřel ji mezi rty a volnou rukou zapálil. Druhou rukou držel opratě, ale

Sestricky pod jmelim.indd 9

04.10.22 19:08

koník žádné pobízení nepotřeboval. Vytrvale šlapal kupředu, i když to ploužení by předstihl každý chodec. Jess opět začala klimbat a nakonec usnula. Probudila se až ve chvíli, kdy vůz s trhnutím zastavil. „Tak jsme tady,“ oznámil starý pán. „Domove, sladký domove.“ Jess zamžourala do černé mlhy. „Nic nevidím.“ „Domov sester je za touhle bránou, je to jen kousek cesty. V nemocnici není pro všechny lidi z Londýna dost místa, tak je ubytovali na starým statku.“ Jess zavětřila. Vzduch byl prosycený puchem hnoje. „To smrdí jak prasečák!“ „Přesně tak!“ zachechtal se Sulley. „Koneckonců, lidi z Londýna by na to měli být zvyklí, ne?“ Chechtání přešlo v sípavý kašel, jejž zakončil další plivanec. Jess po starci loupla očima. Aspoň nesmrdím jako starý kozel, odsekla v duchu. Starcův kabát byl nasáklý cigaretovým kouřem a zatuchlým potem. Seskočila z vozíku, obešla ho a sundala těžký kufr. Sulley přitom potahoval ze špačka cigarety. „Zejtra ráno vás přijedu vyzvednout!“ houkl ještě za Jess, když vlekla kufr do tmy. „Cože?“ ohlédla se. „Musím vás a další sestry dopravit do nemocnice. Je to odtud tři kilometry.“ Sulley škubl opratí a starý koník zmizel v mlze dřív, než Jess stačila odpovědět. Ubytovna sester, či co to bylo, se rýsovala na konci nedlážděné cesty plné výmolů; byla to dlouhá nízká budova s cihlovou fasádou natřenou vápnem. U dveří stál kbelík, do kterého kapala voda ze sešlé plechové střechy. Jess se napřímila v ramenou. Dovnitř musela v každém případě. Vzchopila se a zaklepala na dveře. Otevřela jí starší vysoká žena ve strohých šedých šatech a plátěném čepci. Jess poznala slečnu Carringtonovou,

Sestricky pod jmelim.indd 10

04.10.22 19:08

jednu z nejobávanějších staničních sester v Nightingale. Rázem se jí zmocnila malomyslnost. Gertrude Carringtonová jako staniční londýnského ženského oddělení dlouhodobě nemocných byla proslulá způsoby, jež nejednu studentku dohnaly k slzám. Jess si zaboha neuměla představit, jaká je v roli sestry vychovatelky pověřené dohlížet na spokojenost ubytovaných sestřiček. Sestra Carringtonová si Jess přísně změřila. „Měla jste se ukázat už před hodinou, sestro Jagová!“ uvítala ji mrazivě. Taky přeju dobrý večer, odsekla Jess v duchu. „Vlak měl zpoždění, sestro.“ Sestra Carringtonová se zachmuřila. „Tak pojďte dovnitř. A zujte se, ať neroznesete bahno po celém domě!“ Uvnitř vypadal dům stejně zchátrale jako zvenčí. Lezavě studený vzduch páchl vlhkou zatuchlinou a Jess kráčející ve stopách sestry Carringtonové stoupala pára od úst. Došly na konec dlouhé chodby z obou stran lemované řadou dveří. „Jak vidíte, dům je poněkud – nevlídný,“ informovala sestra Carringtonová dívku věcně. „Ovšem jsme ve válce, tak se s tím musíme smířit.“ Probodla Jess varovným pohledem. „Ráda bych vám připomněla, že i mimo Londýn zůstáváte sestrou nemocnice Nightingale čili musíte dbát všech zásad a pravidel běžných v Londýně.“ „Ano, sestro.“ „Pravidla v zdejší ubytovně jsou stejná jako v Londýně: Zákaz pánských návštěv, v půl jedenácté zhasnuto. V deset se zamknou vchodové dveře a do té doby byste všechny měly být ve svém pokoji, pokud nedostanete propustku od hlavní sestry. Je vám to jasné?“ „Ano, sestro.“ Jess sklopila oči k podlaze, aby před sestrou Carringtonovou skryla úsměv. Neznala sestru, jež by pravidla aspoň jednou neporušila. Většině děvčat se dařilo vést čilý společenský život přímo pod nosem svých dozorkyň. Už na té chodbě Jess napadlo, jak snadno se dá po

Sestricky pod jmelim.indd 11

04.10.22 19:08

zhasnutí vyklouznout přízemními okny ven. Tady se útěk obejde i bez nebezpečného šplhání po okapové rouře. Pak si ale vzpomněla, že statek stojí na venkově, na míle daleko od civilizace; nač tajně utíkat, když tu v okolí není tančírna, kino ani jiná zábava? A vůbec, Jess od chvíle, kdy narukoval Sam, za zábavou beztak skoro nechodila. Nepřipadalo jí to fér. Na konci chodby sestra Carringtonová otevřela úplně poslední dveře. „Tohle je váš pokoj!“ oznámila. Byl to pouhý kumbálek, kam se sotva vešly dvě úzké kovové postele, oddělené prádelníkem. Na každé matraci ležela hromádka naškrobeného vyžehleného povlečení. Nad jedním lůžkem bylo vysoko u stropu úzké okénko zahalené těžkým černým závěsem. Jess při tom pohledu zklamaně nakrčila nos. Odtud se po večerce nebude utíkat snadno; člověk by měl pocit, že se pasíruje otvorem poštovní schránky. „Příští týden má dorazit další sestra z Irska, ale do té doby máte pokoj jenom pro sebe,“ objasnila sestra Carringtonová. „Koupelna a toaleta jsou na chodbě, čtvrté dveře doprava. Na opačném konci budovy je společný salonek, pokud byste si ho přála využívat.“ Zhnuseně ohrnula horní ret. „Ovšem je situovaný vedle mé ložnice a já nesnesu žádné vyrušování: to znamená žádná hudba, žádný tanec ani hlasitý smích či jiné hlučné kratochvíle.“ „Ano, sestro.“ „Řidič vás i ostatní sestry vyzvedne ráno v půl sedmé a doveze vás do nemocnice. Tam se ihned ohlásíte hlavní sestře a ta vás pošle na konkrétní oddělení. Jak víte, o nemocniční budovu se musíme dělit, takže vy se půjdete hlásit slečně Jenkinsové, která vede ambulantní oddělení.“ Sestra Carringtonová zavětřila a pak se ušklíbla. „Před spaním se laskavě vykoupejte. Zřejmě si budu muset opět promluvit s panem Sulleym, aby v tom voze přestal vozit hnůj!“ Podrážděně zvedla oči ke stropu a odešla.

Sestricky pod jmelim.indd 12

04.10.22 19:08

Jess počkala, až na chodbě utichne vrzání podrážek sestry Carringtonové, a pak se posadila na lůžko. Tenká žíněná matrace se pod ní téměř neprohnula, ale i tak přes ni nepříjemně tlačila vyčuhující pera prastaré postele. Jess bylo jasné, že spát na tom bude peklo. Stáhla si rukavice a promnula si zmrzlé prsty. Krev se v nich rozproudila téměř bolestivě a Jess si teskně vzpomněla na svoje ubytování v Londýně. Při náletech se personál, včetně sester, lékařů a mediků, naučil spát v suterénu nemocnice, kde bylo horko, dusno a během bombardování prožívali mnoho děsivých chvil, nicméně pořád to nepohodlí bylo snesitelnější než tento promrzlý kumbál. Ještě v kabátě si ustlala postel. Tenká přikrývka a povlečení žádné velké zahřátí neslibovaly. Jess se ohlédla po sousedním lůžku a pak bez váhání drapla druhou přikrývku a přehodila ji přes tu svoji. Po příjezdu spolubydlící se bude muset přikrývky vzdát, ale momentálně je škoda ji nepoužít. Pak si vybalila kufr. Moc věcí si nepřivezla. Na poličku si narovnala knihy a rámeček se Samovou fotografií. Na vteřinku se zarazila a konečkem prstu objela jeho pohledný obličej. V uniformě vypadal tak vážně, že v něm jen těžko poznávala vtipálka, který se jí už před čtyřmi lety provtipkoval až do srdce. Uměla si představit, že teď by se jí vysmál. „No tak, proč jsi tak zoufalá, Jess?“ zubil by se. „Můžeš mi věřit, že život přináší mnohem horší věci!“ A měl by pravdu, pomyslela si Jess, když se už skoro v polospánku zachumlala pod přikrývky. Jak řekla sestra Carringtonová, je válka, a tak se s tím člověk musí smířit. Koneckonců, pobyt tady na venkově se jistě dá vydržet.

Sestricky pod jmelim.indd 13

04.10.22 19:08

I S PŘIKRÝVKOU NAVÍC a nabalená ve většině svého oblečení Jess zimou skoro nezamhouřila oka, takže ráno vstala k smrti vyčerpaná. Pan Sulley přijel s vozem a Jess spolu s tuctem dalších ospalých sester odvezl do nemocnice. V půl sedmé ještě vládla černočerná tma a děvčata se v chladu choulila do zimníků. „Aspoň že neprší,“ povzdechla si dívka vedle Jess, příjemná sestřička Alice Freemanová. „To je mnohem horší, zvlášť když pan Sulley nenatáhne plachtu.“ „Vážně vás nechá moknout?“ zhrozila se Jess. „Párkrát jsme promokly až na kůži,“ přikývla Alice zasmušile. „Všechny jsme nastydly, a sestru Owenovou dokonce poslali minulý týden na marodku se zápalem plic.“ Ostatní sestřičky honem sypaly svoje vlastní hororové historky o venkovském životě, takže do nemocnice Jess dorazila v těžké depresi. Slezla z vozíku za ostatními děvčaty a před sebou spatřila vysokou zeď s branou z tepaného železa a za ní v narudlém úsvitu rozeznala kruhovou příjezdovou cestu vedoucí k obrovské budově s tmavou fasádou. „Tohle je lůžkové oddělení, je to tak, Grimová?“ špitla Alice. „Původně to byl blázinec, ale teď z něj udělali nemocnici. Podle mě tam straší.“

Sestricky pod jmelim.indd 14

04.10.22 19:08

Nemocnice nepůsobila příliš vstřícně. Zlověstná třípodlažní budova jako by měla příliš malá okna na tak velké prostory; sklo se lesklo jako nevidomé oči. „Na duchy nevěřím!“ prohlásila rázně. „Tak to máš kliku,“ zahučela Alice. Než došly k hlavnímu vchodu, Alice ukázala na okno kanceláře hlavní sestry. „Varuju tě. Nejspíš na tebe bude hnusná. Sestry z Lon dýna nemůže ani cítit.“ „Proč?“ „Nevím. Možná ji štve, že jsme obsadily její nemocnici.“ Alice zvedla oči k nebi. „Jako bychom za to mohly.“ „Vážně je tak hrozná?“ Alice se významně ušklíbla: „Rozhodně není ani v nejmenším jako naše zlatá slečna Foxová, na to se spolehni.“ Jess zjistila, že před dveřmi kanceláře hlavní sestry už čeká fronta zasmušilých sestřiček. Jedna z nich v ruce držela rozbitý teploměr coby důkaz svého zločinu. Na konci fronty si šeptaly dvě dívky. „Cos provedla ty?“ „Ukradla jsem brambor z pacientova talíře. Prostě jsem si nemohla pomoct. Staniční mě nepustila na oběd a mně bylo zle hlady. A teď kvůli mizernýmu bramboru přijdu o půldenní propustku!“ Jess přišla na řadu až znepokojivě brzy. Hlavní sestra, slečna Jenkinsová, seděla za psacím stolem celá v černém. Byla starší než sestra Foxová a mnohem upjatější. Pod obřím škrobeným čepcem se téměř ztrácel strnulý obličej, ale číhavé oči si Jess nepřátelsky měřily přes obroučky brýlí. „Vy jste kdo?“ vyštěkla. „Jagová, sestro. Poslali mě z Londýna.“ „Další?“ sykla slečna Jenkinsová. „Už máme personálu dost i bez vás. Copak slečna Foxová nepotřebuje ošetřovatelky? Posílá vás sem k nám jako posedlá.“

Sestricky pod jmelim.indd 15

04.10.22 19:08

„Věřím, že se jen snaží pomoct, sestro.“ Při záblesku v chladných očích slečny Jenkinsové si Jess domyslela, že šlápla vedle. „Chcete naznačit, že situaci nezvládám?“ mračila se hlavní sestra. „Nebo snad že moje sestry jsou neschopné?“ „Ne, tak jsem to nemyslela –“ zakoktala Jess, ale slečna Jenkinsová jí skočila do řeči. „Potíž je v tom, že vy sestry z Londýna si myslíte, že všechno víte líp. Zřejmě tu mezi vesnickými burany hodláte šířit osvětu, je to tak?“ Jess se pokusila o námitku, ale slečna Jenkinsová ještě neskončila. „Něco vám povím, Jagová. Tuhle nemocnici řídím třicet let a troufám si tvrdit, že o své práci něco vím. A věřte, že mám plné zuby chytráků z velkoměsta, co se mi snaží do všeho mluvit. Jako by z vás to studium v Londýně dělalo něco lepšího než z ostatních!“ Zrudlá hlavní sestra se konečně odmlčela. „Tak dobrá,“ dodala už klidněji. „Když už jste tady, mohla byste přiložit ruku k dílu. Ohlaste se u sestry Allenové na ženském oddělení, ona si s vámi už poradí. A pošlete sem z fronty další, děkuji.“ Audience skončila. Jess sbíhala po schodišti do přízemí pořád ještě v šoku. Ne že by od hlavní sestry čekala bouřlivé objetí a záplavu díků za to, že je přijela zachránit, ale aspoň kdyby si mohla připadat vítaná… „Uhněte!“ Jess se ohlédla a spatřila bicykl, který se v plné rychlosti řítil přímo na ni. Cyklista šlapal do pedálů jako zběsilý a Jess jen taktak stihla uskočit z cesty. „Dávejte přece pozor!“ křikla za ním. „Mohl jste mě porazit!“ „Nemáte okounět, jasný?“ houkl mladý muž přes rameno a svištěl dál.

Sestricky pod jmelim.indd 16

04.10.22 19:08

„A vy byste neměl jezdit po chodníku! Ohrožujete lidi!“ Ale to už cyklistu pohltilo šero úsvitu i s šálou, která za ním vlála jako transparent. Ženské oddělení se nacházelo v horním patře hlavní budovy. Stejně jako v londýnské nemocnici Nightingale to byl vysoký sál páchnoucí leštidlem a dezinfekcí. Po délce místnosti stálo čtyřicet lůžek ve dvou řadách a uprostřed trůnil dlouhý stůl a psací stolek staniční sestry. Sestra Allenová byla z Jess stejně nadšená jako hlavní sestra. „A slečna Jenkinsová vás posílá sem, je to tak?“ ujišťovala s povzdechem. Byla to plavá skoro třicátnice s pihovatým obličejem. „Hm, zřejmě má svoje důvody. Můžete pomoct Maynardové s koupelemi a pak ustlat postele a přichystat pacientky na vizitu; ta bude v půl jedenácté. Zvládnete to?“ „Ano, sestro.“ „Hmmm.“ Sestra Allenová se tvářila velmi pochybovačně. „Nu, s problémy se obracejte na Maynardovou, já mám svých starostí dost.“ Jess našla Maynardovou v koupelně rovnat osušky na radiátor, aby se prohřály. Byla to veselá zelenooká plavovláska v Jessině věku. „Vida, vítám tě!“ ohlédla se přes rameno Maynardová; od ní Jess spatřila první úsměv od chvíle, kdy prošla nemocniční branou. „Odkud tě vytáhli?“ „Jsem sestra Jagová z Londýna.“ „Vážně? Chudinko.“ Dívka se zatvářila soucitně. „Já jsem sestra Maynardová, ale stačí Daisy.“ „S čím chceš pomoct?“ „Paní McCreadyová potřebuje zklidňující koupel. Je diabetička a pekelně ji svědí kůže. Mohla bys mi donést sáček s lněným semínkem? Všechno najdeš v přípravně hned vedle koupelny.“

Sestricky pod jmelim.indd 17

04.10.22 19:08

„Už běžím.“ Jess se před odchodem náhodou koukla do vany. „Ta voda má být takhle zbarvená?“ zarazila se. „Správně, je vždycky hnědá, pokud ji nenecháš odtékat celou věčnost,“ přikývla Daisy vesele. „Asi to bude rzí v potrubí nebo tak něco.“ „A neměla by hlavní sestra pozvat instalatéry?“ „Snažila se nějaké sehnat, ale všichni narukovali. Musíme to zkrátka nějak vydržet.“ Jess si váhavě prohlížela kalnou hnědou vodu. „A to z ní vaříte pacientům čaj?“ „Staniční tvrdí, že když vodu pořádně převaříme, nemělo by se nic stát. A pokud jde o tu hnusnou chuť, co má být? Většina pacientů je na tom tak zle, že nemají sílu si stěžovat.“ Daisy na Jess omluvně mrkla. „Z Londýna na tohle nejsi zvyklá, viď?“ Jess si vzpomněla na dřinu ve vybombardované nemocnici, kdy každé ráno smetala z podlahy opadanou omítku a nástroje vyvářela dlouhé hodiny nad lihovými kahany pokaždé, když vypadl proud. Jednou asistovala u operace tím způsobem, že chirurgovi svítila baterkou přes rameno. „No, víš,“ pokrčila rameny. „Problémy jsou všude.“ „Ráda bych se někdy podívala do Londýna,“ svěřila se Daisy a roztřepla další osušku. „Tady se nejspíš budeš nudit. Leží tu jenom babičky s cukrovkou, srdečními problémy nebo bronchitidou.“ Jess zašla do sousední přípravny, což byla mrňavá místnost lemovaná policemi a zasklenými příborníky se spoustou sklenic a láhví. Další dva příborníky byly plné obvazů a podobného vybavení. Proti dveřím stál pult s dřezem a sadou plynových vařičů. Jess našla v příborníku hrnec, napustila do něj vodu a postavila ho na vařič. Když se sklonila k pytli s lněným semínkem, koutkem oka zachytila bleskové kmitnutí.

Sestricky pod jmelim.indd 18

04.10.22 19:08

„Zatracená myš!“ Zkusila ji zaplácnout, ale myš stihla zmizet v díře pod ostěním. „To mi povídej. Ty potvory jsou všude,“ postěžovala si Daisy Maynardová ve dveřích. „Ale krysy jsou mnohem horší.“ „Krysy?“ ohlédla se zděšeně Jess. „Není jich tu moc,“ chlácholila ji Daisy spěšně. „A sem nahoru skoro nelezou, většinou se drží na akutních odděleních.“ Jako by to mělo Jess uklidnit. Jess si prohlédla myškou prokousaný roh jutového pytle a v duchu se modlila, aby se krysa jednou nepustila do práce i tady. Zvážila přesné množství semínka a svařila ho. Daisy zatím klábosila ve dveřích. Jess se dozvěděla, že jí je jednadvacet, je sirotek a žije se sourozenci. Jeden z bratrů je v armádě a starší sestra dělá hospodyni v sídle Billinghurst Manor. Bydleli v dělnickém domku na pozemcích majitele sídla. Navíc se dozvěděla, že sestra Allenová je zatrpklá, protože její přítel u vojenského námořnictva jí dal kopačky, a že předchozí staniční sestra z ženského oddělení musela dát bleskovou výpověď „z rodinných důvodů“. „A všechny víme, co to znamená,“ mrkla Daisy. „Vážně?“ „Však víš?“ Daisy naznačila těhotenské břicho. „Ale upřímně řečeno, nechápu, s kým se dostala do průšvihu, protože ve vesnici už nezbyl jediný muž; přinejmenším žádný, s kterým by se dalo ukázat na denním světle. Pořádní chlapi jsou až v Tunbridge Wells a tam jezdí jen jeden autobus denně.“ Znovu si povzdechla. Jess vytáhla sáček lněného semínka z vařící vody a zvedla rendlík. „Odnesu to do koupelny, ano?“ Už došla k ná zoru, že Daisy je pekelná drbna, a neubránila se podezření, že co nevidět budou po nemocnici kolovat drby i o ní.

Sestricky pod jmelim.indd 19

04.10.22 19:08

Nakonec se Jess povedlo uprchnout Daisyinu klábosení na dost dlouho, aby stihla odvést kus pořádné práce. Ustlala a urovnala postele, vyčistila řadu umělých chrupů, učesala spoustu hlav, houbou omyla nespočet obličejů, a navíc lihem namasírovala mnoho zad a bolavých šíjových svalů. Těsně před lékařskou vizitou si Jess srolovala rukávy, a zatímco mířila za Daisy a sestrou Allenovou na chodbu před oddělení, honem si připínala naškrobené manžety. „Proboha, Jagová, vypadáte jako cuchta!“ sykla sestra Allenová. „Netuším, jak to chodí u vás v Londýně, ale tady to nestrpíme. Propříště si dejte záležet, ať jste oblečená slušně a podle předpisu.“ „Ano, sestro.“ Jess se na sebe podívala, ale neviděla nic v nepořádku; přesto měla dost rozumu, aby staniční sestře neodmlouvala. Vzápětí se na chodbě objevili dva lékaři, oba mladí, hodně pod třicet. Jeden byl pohledný brunet, druhý vyčouhlý brýlatý mládenec s neposednou čupřinou; Jess v něm okamžitě poznala mladíka, který ji ráno málem srazil svým bicyklem. Pokud poznal on ji, nedal to znát, jen po ní přelétl pohledem a obrátil se k sestře Allenové. „Doktor Drake,“ špitla Daisy. Její sevřená ústa prozradila Jess vše nezbytné. „A ten hezký je doktor French.“ Doktor French se choval mnohem přátelštěji. Pozdravil sestru Allenovou i Daisy a podíval se na Jess. „A kdopak jste vy?“ zazubil se. Tmavé vlasy měl z vysokého ušlechtilého čela sčesané dozadu a horní ret mu lemoval teninký knírek, jako nosil herec Errol Flynn. Jess si nervózně odkašlala. „Echm… Jagová, pane.“ „Rád vás poznávám, sestro Jagová.“ To okouzlující jednání ji zmátlo. Naposledy ji přímo oslovil doktor v Nightingale na ORL, když jí vynadal, že mu podala nesprávnou pinzetu.

Sestricky pod jmelim.indd 20

04.10.22 19:08

Doktor Drake netrpělivě sykl: „Můžeme pokračovat? Čekají nás desítky pacientů.“ „Ale jistě, samozřejmě. Všichni víme, že jste nesmírně zaměstnaný člověk, doktore Drakeu!“ Doktor French se za kolegovými zády výsměšně ušklíbl na sestry. „Veďte nás, sestro. Až po vás, doktore Drakeu.“ Ti dva se nemohli lišit víc. Drake byl hubený a sálal uspěchanou podrážděností, zatímco doktor French byl očividně pohodář. Prohodil pár slov s každým pacientem, podal jim ruku, nabídl cigaretu. Ženy tokaly, jako by viděly filmovou hvězdu. Celou tu dobu Drake netrpělivě přešlapoval v nohách lůžka; Jess neušlo, jak mu na krku zběsile tepe žíla. „Doktoru Frenchovi trvá vizita vždycky tak dlouho?“ zeptala se Daisy. „Jak kdy. Občas i déle. To doktor Drake obejde pacienty za pět minut. Jenže doktor French je trpělivější, proto ho všichni zbožňujou. Je úžasný, viď?“ „Pokud se ti ten styl líbí.“ Jess mrkla na hodinky. Co nevidět bude čas k obědu a na oddělení ještě nestihly hromadu práce. Opět se jí zoufale zastesklo po velkoměstě, kde lidé nestrkali nos do cizích záležitostí a patřičné úkony se prováděly svižně a efektivně a z kohoutků nebublala rzivá voda. Na tenhle venkovský styl života si nikdy nezvykne.

Sestricky pod jmelim.indd 21

04.10.22 19:08