Prolog Tak ráda by letmo nakoukla do stanu, aby zahlédla ty zázraky,
o kterých se všude mluvilo. V cirkuse prý byly cvičené opičky, které nepozorovaně kradly dámám čichací sůl a pánům z náprsních kapes žvýkací tabák a cinkající mince. Možná by spatřila i divoké tygry nebo dokonce proslulé hadí ženy a muže, o nichž jí vyprávěly dělnice v prádelně a kteří se prý dokázali přímo nelidsky ohýbat a natahovat. Louise už by to tajemství cirkusáků, vzdušných akrobatů, kejklířů a klaunů vypátrala. Kdyby věděla, jaký elixír by musela vypít nebo kterým zázračným olejem se potírat, aby směla vystupovat v cirkuse, už by si je nějak obstarala. Louise prostě musela ten zázrak za každou cenu vidět na vlastní oči. Cirkus hostoval ve městě zřídkakdy, taková šance se nebude zase hned tak opakovat. Kromě toho měla dnes naro zeniny a vstupné by si mamá nikdy nemohla dovolit. Vždyť ta i peníze na její dárek, tarte au chocolat, šetřila celé měsíce a utrhávala si kvůli nim od úst. Najednou si Louise všimla štěrbiny v tkanině stanu. Přikradla se blíž. Pod ochranou tmy a daleko od světel, která osvětlovala vchod, se s tlukoucím srdcem při krčila až k zemi. Skrz trhlinu ve stanové látce viděla tanečnice v pestrobarevných kostýmech. Vyhazovaly nohy vysoko do vzduchu ve frivolním rytmu cirkusové kapely a mávaly k tomu 9
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 9
8.11.22 10:51
pompony. Sledovala jejich vystoupení jako uhranutá, nebyla schopná se od toho pohledu odtrhnout. Když hudba umlkla, vstoupila do manéže žena ve zlatém kostýmu. Hlavu jí zdobila péra a kolem břicha se jí ovíjely třpytivé řetězy. Ještě tohle vystoupení musí určitě vidět! Takže dál klečela na tvrdé zemi a skoro bez dechu sledovala představení. Pochopila, že ta skutečná senzace se ukrývá v proutěném košíku, který do stanu právě přinesl hráč na flétnu v širokých barevných kalhotách. Postavil koš před ženu ve zlatém a usadil se kousek od ní na exoticky v yhlížející polštář ležící na zemi. Potom začal hrát. Nástroj vydával nezvyklé, lehce bzučivé dvojité tóny, které připomínaly spíše zvuk rozladěného lodního klavíru než jasný zvuk flétny. Žena otevřela víko koše a z něj vykoukla hlava kobry. Zjevně ji probudilo kouzlo té hudby a umění její zaklínačky. Zvíře vypadalo elegantně i nebezpečně zároveň. Zaklínačka pohybovala rukama v rytmu hudby a hadí hlava ji následovala. Vtom se polekala a s výkřikem vyskočila. Někdo jí totiž ze zadu poklepal na rameno. Byla tak pohroužená do té podívané, že nikoho neslyšela přicházet. Stáli před ní žena a muž v nádherných kostýmech a pobaveně na ni hleděli. Merde! Teď jí určitě vynadají. Muž se k ní ale sklonil a zeptal se: „Líbí se ti to představení?“ Ani trochu se neusmál, ale v jeho hlase bylo něco laska vého. Mlčky přikývla, nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku. „Ty si ale troufáš, slečinko,“ řekla žena. Měla ohnivě rudé dlouhé vlasy a na nose nespočet pih od sluníčka. „Co musím udělat pro to, abych se dostala k cirkusu?“ odvážila se Louise zeptat. Srdce jí divoce bušilo, ale že by ji ti cirkusáci kvůli jejímu přečinu předali policii, jí mezitím začalo připadat nanejvýš nepravděpodobné. „Určitě bych se naučila tančit na provaze nebo jezdit slonovi na hřbetu.“ 10
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 10
8.11.22 10:51
Muž a žena si vyměnili pobavené pohledy. „Ty chceš k cirkusu?“ Rusovláska na ni zkoumavě pohlédla. „Není to snadnej život a nic nedostaneš zadarmo. Denně musíš trénovat a zkoušet a večer tě pak z toho bolej všechny klouby v těle.“ Cirkusačka se zamyšleně zahleděla do korun stromů, které nad nimi tiše šuměly ve větru. K tomu si pobrukovala tichou melodii. Louise trpělivě čekala, až zase promluví. „Víš,“ pokračovala žena, „my cirkusáci si nenakládáme na bedra všechnu tu námahu a útrapy proto, abysme zbohatli. Dostáváme jenom malou gáži. Ale podívej!“ Ukázala na trhlinu ve stanu a Louise pochopila, co jí chce ukázat. Zevnitř se ozval závěrečný aplaus. Dřepla si na bobek a naposledy se podívala na obličeje cirkusáků uvnitř. Zračila se v nich úleva a současně blaženost. A v očích měli nadpozemský třpyt, který nebyl úplně z tohoto světa. Stát ve světle ramp, převádět sny ve skutečnost a na konci představení se přímo koupat v potlesku, o to tedy šlo. To byla jejich opravdová mzda. Když se zase zvedla, páreček byl tentam. Ale to, co onoho večera zažila, v ní od té doby zůstalo a probudilo hluboko dřímající touhu. Poprvé okusila chuť nezkrotného a svobodného života.
11
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 11
8.11.22 10:51
PRVNÍ DÍL
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 13
8.11.22 10:51
Kapitola 1 Clichy u Paříže, 1882
Louise otevřela železnou kovanou bránu a vešla do dvora před
prádelnou. Během noci se trochu ochladilo a svěží letní vzduch v Clichy se mísil s pachem drůbežího trusu a moči. Obojí po užívaly pradleny k bělení prádla. Nakrčila nos a sklonila se k Minette, která se jí třela o nohy a nastavovala hlavičku. Tohle bylo pár minut, které patřily pouze jí samotné, kdy nemusela přikládat pod oheň, míchat v před klonu prádlo v bublající vroucí vodě, ždímat mokré prádlo nebo je táhnout do sušárny, aby je tam pověsila na šňůru. Spokojené vrnění, které vydávalo malé kočičičí tělíčko, jí pomohlo si na chvíli vydechnout. Potom se jí ale sevřel žaludek. Dneska ještě vůbec nic nejedla. Poránu ovšem stejně býval vždy jen chleba a naředěné mléko. Víc si s mamá z jejího skromného platu nemohly dovolit. A brzy začne ta nekonečná smyčka vlekoucích se hodin, které trávila v pološeru ve velké šedivé hale. Louise si nevšímala svírání v žaludku, které jí našeptávalo, že by se měla otočit a nechat tohle místo co nejrychleji za sebou. Mamá na ni spoléhala a tak jako tak neměla jinou volbu. Ještě jednou jemně pohladila Minettinu hlavičku a pak spěšně přešla dvůr a protáhla se pootevřenými těžkými dveřmi do haly, kde se pralo. Z jednoho z háků, na nichž visely v řadě 15
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 15
8.11.22 10:51
za sebou šedé pracovní zástěry dělnic, sundala Louise tu svoji a uvázala si ji. Klekla si vedle kovové vany, do níž se ukládala polena, a naskládala si jich co nejvíce na předloktí volné paže. Když vstala, zavrávorala a celá ta hora dřeva s rachotem spadla na zem. Vzdychla, znovu si klekla, sebrala poleno po polenu ze země a raději si je naskládala do zástěry. Opět se zvedla, tentokrát hodně opatrně, a dovlekla dřevo až do nejzadnější řady s káděmi, kde je složila a pak naskládala na vychladlá ohniště. Vtom jí někdo znenadání položil zezadu ruce na ramena. Louise sebou trhla. Neslyšela mistrovou přicházet, ihned ale Betty poznala podle studených prstů a pevného setrvalého tlaku, který napovídal, že byla pod dohledem. Mistrová se pokaždé zjevila jako duch a vždycky se z toho vyklubal příval obvinění a požadavků. Otočila si Louise čelem k sobě a rychle popadla její prsty, dřív než je stačila schovat za zády. „Máš špinavý nehty!“ potřásla znechuceně hlavou. „Garantujem tu nejvyšší čistotu. Zapiš si to laskavě za uši, slyšíš? A jak zas vypadá ta tvoje zástěra! Dneska večer si ji po práci vypereš. Jinak už se tu nemusíš vůbec ukazovat. Lituju toho, kdo si tě jednou vezme za ženu.“ Louise hořely tváře, spíš zlostí než hanbou. Betty si zjevně užívala, když ji mohla při něčem nachytat. „A už tady nestůj jako dřevo, zapal konečně oheň pod káděmi! Prádlo madam Dupontové se musí složit, už se po něm ptala. A nezapomeň věnovat obzvláštní péči lemovkám a krajkám. Pospěš si, vite, vite!“ S těmito slovy odkráčela mistrová k pokladně, kde se uvelebila na židli se zeleným polstrováním. Trávila tam většinu času a přijímala přání a požadavky od zákaznic. Ze svého vydobytého místa v zadní řadě měla Louise dobrý 16
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 16
8.11.22 10:51
přehled o tom, co se dělo v hale – a byla tak hlavně co možná nejdál od Betty a jejího naléhavého hlasu. Aby jí žádná z dělnic její oblíbené místečko nevyfoukla, vycházela z domu časně ráno a byla v prádelně skoro vždy jako první. Zápalkami, které uchovávala u ohniště u nejzadnější kádě, podpálila polínka. Plameny hned začaly olizovat dříví a doslova kolem něj tančily. Oheň vzplanul, aniž by se ptal, jestli k tomu byl zrozen. Louise zavřela oči a poslouchala praskání a luskání. Další ukradený okamžik, který patřil jenom jí. Hodiny na věži kostela odbily celou, do haly hlučně nakráčely pradleny a zaujaly svoje místa. Pokřikovaly na sebe a probíraly nejnovější klepy a drby. Louise se jen nerada odpoutala od pozorování ohně a věnovala se obřímu koši na prádlo, který stál na polici za ní. Jeho obsah se jí včera už nepodařilo roztřídit. Kalhoty a dámské punčochy skládala do speciálního komínku. Když natahovala punčochy přes ruku, aby je obrátila, hedvábí působilo skoro jako tekuté. V jakých barvách a vzorech bylo dneska k mání! K bílým punčochám se přidaly zelené s červeným vnitřním klínkem, které vlastnila každá žena, jež na sebe aspoň trochu dbala. Existovaly také punčochy s kosočtvercovými nebo květinovými vzory. Jednou dokonce skládala růžové punčochy, na kterých byli motýli. Představovala si, jaké by to bylo, kdyby byla bohatá a nechala si na prádlo vyšít rudé srdce na místo, které by zahlédl pouze ten, kdo… „Úplně ti hoří tváře, Louise. Nemáš horečku?“ Její kamarádka Lily přišla zcela nepozorovaně, vůbec si jí nevšimla. Výjimečně se neopozdila a zabrala místo v řadě před ní. „To určitě ne. Ale občas si představuju, že to jemňoučký prádlo patří mně. Už jsi taky někdy přemýšlela o tom, jaký to je, cejtit ty motýly na kůži?“ zašeptala Louise. 17
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 17
8.11.22 10:51
Lily zrudla. „Strašně ráda bych to po práci zjistila.“ „To je zakázaný, Louise. Tohle může napadnout jenom tebe.“ „Nech toho, ty strašpytle. Pojď to zkusit se mnou.“ Mistrová se otočila směrem k nim a zakřičela přes celou halu: „Lily, dneska budeš pracovat vepředu u mě. Vite, vite, dámo. Tady není žádná žvanírna u kávičky!“ Lily se otočila k Louise a zašeptala: „Fakt bych moc ráda, ale upřímně, netroufám si. Kdyby nás chytli, měly bysme pořádnej průšvih!“ Louise vzdychla, nechala třídění prádla, popadla dva kbelíky, jež stály pod policí, a vydala se napříč halou. Musela donést vodu z kašny na dvorku. Kratičký pohled na letní oblohu bez mráčku, krátké vydýchání, a už ponořila nejprve jeden a pak i druhý kbelík do tmavé vody, běžela zpátky a vylila ji do kádě. Nato naplnila třetí a čtvrtý, pak pátý a šestý. Všechny odtáhla přes celou halu a vodu nalila do kotlů, pod kterými už plála polena. Pod osmým kotlem nehořelo. Namáčela v něm prádlo, které bylo víc zašpiněné. Nejspodněji přišly kalhoty a punčochy, na ně povlečení a nakonec šátky, manžety a límečky. Teprve pak naplnila Louise tuhle káď studenou vodou. Zvláštní kotel byl připravený pro jemné věcičky: dámské prádlo s krajkovými vsadkami, drahocenné podvazky, různobarevné živůtky a spodničky. Později tyhle látky ještě dodatečně ošetřila, aby osvěžila barvy. Zářivá zeleň se znovu rozjasnila díky roztoku octa a kamence, jemnou šeříkovou barvu posílila kypřicím práškem a rudé pantalony jisté Francine Duboiseové vložila do lázně z vitriolu. Duboiseovou provázela pochybná pověst. Když vstoupila do haly, pradleny okamžitě zmlkly, ze zadních řad se ale po chvíli 18
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 18
8.11.22 10:51
začal ozývat nezřetelný šepot. Možná to bylo těmi blonďatými loknami, které zářily dokonce i ve zšeřelé prádelně, nebo její elegatní chůzí, když se na vysokých podpatcích nesla po hrbolaté kamenné podlaze. Ostatní ženy jí nejspíš záviděly. Z úst zakrytých rukama padala slova jako la poule, prostitutka, nebo ještě horší výraz la putain, děvka. Ovšem pro Louise byl ten okamžik, kdy se otevřely dveře a dovnitř vplula Francine Duboiseová, vrcholem celého dne. Duboiseová vždy nosila nanejvýš extravagantní pokrývky hlavy, takže když vrazila do místnosti, okamžitě nad všemi vyčnívala. Pokaždé energicky postavila košík s prádlem na pult a pak si sundala klobouk zdobený nádhernými mašlemi, což byl nezpůsob, kterého by se žádná dáma na veřejnosti neodvážila. Jinak už nic neobvyklého neudělala, ovšem celý její zjev obklopovala tajemná, okouzlující aura, která po těch několik minut jejího pobytu naplňovala celou prádelnu. Jenže s Francinou, jak jí Louise potají říkala, se v tuhle časnou ranní hodinu nedalo počítat. Namísto toho zněly halou hlasy dělnic. Ať už to byly vdovy s nahrbenými zády nebo svěží dívky ve věku na vdávání, všechny spojovaly ruce bolavé od práce a oblečení z hrubé, těžké látky. Tyhle hadry měly jeden jediný účel: musely plnit svou funkci. Měly být levné na pořízení, za velkých veder se musely dát vyprat a nesměly příliš podtrhovat ženské půvaby. Žena byla dobrá žena, když byla ctnostná a hlavně když na sebe nepoutala pozornost, ať už po tom Louise toužila nebo ne. Tváře jí hořely námahou a horkem, které vycházelo z plápolajících ohnišť. Chrstla rozpuš těnou sodu – jen hrst, v žádném případě víc – do horké, ale ne vroucí vody. Na obojí si dávala pozor, oblečení ani ložní prádlo 19
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 19
8.11.22 10:51
se nesmělo srazit a bělidlo nemělo na látce zanechat hnědé skvrny. Vzala připravené šátky, manžety a límečky a vložila je do kádě, ve které voda nyní měla přesně tu správnou teplotu. Pak začala přikládat pod kotel, který sloužil k vyvařování prádla. Už teď měla červené ruce a poraněná místa z minulých dní přímo hořela. Určitě se jí zase udělají puchýře. Sáhla po dřevěné vařečce, aby tu prádlovou polévku zamíchala, ale zase ji s bolestným výkřikem upustila, držadlo bylo úplně vařící. Aby se konečně trochu zchladila, nadzvedla si sukni a pak si dopřála kratičkou pauzu. Jak mohla mamá tuhle otročinu celé ty roky vydržet? Jak dokázala snášet ten stále stejný zápach? Její matka vyrůstala v Alsasku mezi rozmarýnem, tymiánem a levandulí. Ačkoliv se Louise na domeček svých prarodičů rozpomínala už jen matně, při vzpomínkách jí okamžitě vyvstala na jazyku chuť měkkého tučného sýra. Jako dítě u nich často pobývala a milovala především tu nekonečnou dálavu. Když se vyšplhala do koruny staré sukovité jabloně, naskytl se jí skoro neomezený výhled nad vinicemi. A nikdy nezapomene na tu fantastickou zahradu. Uprostřed jabloní a záhonů se zeleninou se mohla Louise společně se sestrou Vic bez zábran vydovádět. Pokaždé když proběhly okolo zahradního stolu, podala jim babička sladkou jahodu, kousek sýra, nebo jim dala napít limonády, kterou sama připravila. Za těch šťastných dní ponechali dospělí Louise a Vic jim samotným a jejich světu dětské fan tazie. Mohly si dělat, co se jim právě zachtělo. Babička byla zaměstnaná vařením, mamá vytrhávala plevel a papá s dědečkem prořezávali jabloně. Často sedávali všichni pozdě do noci za svitu svíček za dlouhým zahradním stolem, byl to nádherný život. Proč tady nezůstaneme napořád? Proč se musíme vrátit 20
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 20
8.11.22 10:51
do Clichy? zeptala se jednou. Papá do sebe rychle obrátil skle nici vína a ruce se mu při tom trochu třásly. Nejsme na světě sami a nejsme tak svobodní, jak jsme doufali. Tehdy nechápala, co tím papá myslel. Nevěděla, že tím narážel na válku, do které bude muset o něco později táhnout. kkkkk „Vyrazíme, až listy změní barvu,“ řekl papá, když byl na opušťáku v Clichy a Louise ho otravovala, kdy zase pojedou do Alsaska. Do té doby tedy musela vydržet s mamá a sestrou Vic v tmavém bytě v Clichy. Nevedlo se jim vůbec špatně, měly co jíst a Louise měla i vlastní postel. „Za to musíš být vděčná.“ Mamá vedla obě dcery k tomu, aby jí pomáhaly s pracemi v domácnosti. Musely utírat nádobí, skládat prádlo a před spaním se modlit, aby všechno zůstalo tak, jak to bylo. Louise si nedovedla představit nesmyslnější přání. Odříkala sice mod litbu, kterou po ní mamá chtěla, ale jakmile matka zhasla světlo a odešla z jejich pokoje, vyskočila znovu z postele, klekla si na studené dlaždičky a znovu sepnula ruce k modlitbě. „Milý Bože, ty víš všechno, takže víš, že před chvílí jsem musela lhát. Prosím tě jen, aby nic nezůstalo, jak to je teď. Učiň, ať jedeme do Alsaska za babičkou a dědečkem. A když to nepůjde, zařiď aspoň, abysme bydleli ve světlým bytě s výhledem do dálky. Pak to bude, skoro jako kdybych byla na své jabloni.“ Její modlitba se opravdu vyplnila, nic nezůstalo, jak bylo, ovšem jinak, než si malovala. Listy změnily barvu, ale návštěva u prarodičů se odložila. Papá s rodinou opět strávil několik dní a utěšoval ji: „Pojedeme, až začnou padat první sněhové vločky, vrabčáčku.“ 21
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 21
8.11.22 10:51
Vítr byl stále drsnější a serval i poslední zbylé listy z větví, které se pak holé strašidelně kymácely. Bylo stále chladněji a papá jim poslal peníze. Mamá jí pořídila červený kabátek, ze kterého byla Louise úplně unešená. Prarodiče budou zírat, až v něm svou vnučku uvidí. Ale napadl první sníh a stále ještě neodjížděli. Papá jim psal o zvláštních válečných okolnostech a také o tom, že mu všechny chybějí. Nejspíš jim chtěl svým dopisem dodat odvahu, ale Louise z toho bylo do pláče. Co jí byl platný takový nádherný kabátek, když si ho nemohla vzít s sebou na cestu. Nastal poslední den v roce, který tentokrát neoslavili jako vždycky předtím s prarodiči. Ovšem papá byl s nimi. Společně vyhlíželi z okna do noci, a když hodiny na věži kostela odbily půlnoc, vzala mamá otce za ruku. „Doufejme, že ta válka brzy skončí,“ řekla. Sluníčko hřálo a na větvích začaly rašit nové lístky, ale Louise už se neodvažovala zeptat, kdy tedy konečně pojedou. Stýskalo se jí po dnech, které by mohli trávit na zahradě kolem domku, stýskalo se jí po babiččině kuchařském umění a po dědečkově klidném hlase, kterým jí tak rád vysvětloval, jak to na světě chodí. Když opadaly kvítky třešní a teplý vítr ty jemné lístky rozfoukal všude kolem a oni zase nejeli do Alsaska, mamá konečně oběma dívkám pověděla pravdu. Její hlas zněl zvláštně střízlivě, ale Louise si přesto ihned uvědomila obrovský význam jejích slov. Nepoznala to z toho, co mamá řekla, nýbrž podle toho, jak se při každé pečlivě zvolené větě její tělo zachvělo, jako by trpělo bolestí, které si nikdo nesměl všimnout. „Babička a dědeček museli uprchnout.“ Na chvíli se od mlčela a pak pokračovala: „Alsasko dobyli boches, skopčáci, 22
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 22
8.11.22 10:51
Němci. Proto už dům ani zahrada nepatří prarodičům, nýbrž cizincům.“ Louise se zhroutil celý svět. Ráj jejího dětství byl nenávratně ztracen. Už nikdy tam nebude šplhat na stromy, už nikdy tam nebude trávit prázdniny. Hořce se rozplakala. O něco později papá ve válce padl a zanechal je s mamá samotné. Co to bylo za krutého boha, který její prosbu, že nic nemá zůstat tak jak je, tak dokonale nepochopil? Do Alsaska za prarodiči už nemohly, a byt v Clichy, který papá platil ze svého žoldu, musely po jeho smrti opustit. Mamá už si ho zkrátka nemohla dovolit. Jejich jedinou možností tedy bylo se přestěhovat. Na smutek mamá neměla čas, pořád nadávala a neustále se dohadovala s Louise a Vic, které jí v domácnosti s ničím nepomáhaly a to málo, co měly, si ani pořádně nezabalily do kufrů. Louise namísto balení ležela na posteli a tesknila po své jabloni. A když teď ta jabloň patřila skopčákům a ona tam už nesměla, pak se chtěla alespoň přestěhovat do něčeho vzduš ného, do zámku v oblacích. A kdyby to bylo příliš troufalé přání, tak alespoň do bytu, do něhož by svítilo slunce a který by nebyl v přízemí, ale naopak nabízel výhled na střechy ve městě. Ale nepřestěhovaly se do prosluněného bytu vysoko nad městěm. Naopak. Zůstaly v Clichy a ubytovaly se nejdříve v nouzovém útočišti, což byla spíš chatrč než ubytovna. Potom si však mamá s Vic našly práci v prádelně Noiset a mistrová Betty jim obstarala slušný pokoj. Zatímco byly obě dvě v práci, Louise bývala sama. V tmavém pokojíku ale nebylo co dělat. Proto se potulovala po okolí. Tiskla nos na výlohu obchodu s hračkami a představovala si, že papá by jí určitě splnil to či ono přání a dědeček by jí vyrobil ještě mnohem realističtějšího 23
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 23
8.11.22 10:51
dřevěného koníka, než jaký se tam dal koupit. Když zase jednou stála před obchodem, zaťukal jí někdo zezadu na rameno. Otočila se a naproti ní stálo děvčátko. Bylo hubené a mělo nápadně světlou pleť, což mu propůjčovalo takřka aristokratický vzhled. Dívka měla jemný hlásek, řekla, že se jmenuje Lily, a plaše se zeptala, jestli by si s ní nechtěla hrát. Louise přikývla. Byla vděčná, že už nebude sama a že si našla kamarádku. Nejraději skákaly panáka. Na zem ho nakreslily křídou a pak už jen házely kamínkem a přeskakovaly políčka. Hra vyžadovala soustředění a také šikovnost, protože nesměly šlápnout na čáru a musely kamínek hodit do toho správného políčka. Při hře často ztratila pojem o čase, a když se mamá s Vic vracely domů, nechápala, proč by je měla následovat. V pokoji nebylo nic kromě dvou postelí, na kterých spaly ve třech, a nedalo se tam čekat nic jiného než zelná polévka, která bývala k jídlu až příliš často. Přátelství s Lily vydrželo roky a bylo stále pevnější. Příběhy o princeznách a rytířích mezitím nechaly za sebou a místo toho se začaly bavit o mladých mužích. Často se spolu procházely po břehu Seiny a pozorovaly, jak dělníci postupně kousek po kousku opravují Pont de Clichy, most, který byl poškozen během německo-francouzské války. Sbíraly jahody a občas některá z nich s sebou vzala chléb a máslo. Byla to pro ně pokaždé malá slavnost a náležitě si ji užívaly. Uspořádaly piknik, pozorovaly stavební práce a také mladé rybáře na lodích. Dohadovaly se, komu přidělí jaký počet bodů za přitažlivost, chování a společenské postavení. Louise se vždycky líbili muži, kteří nějakým způsobem vybočovali z řady. Lily ji za to často žertem plísnila: „Ty s tím svým vkusem jednou ještě skončíš ve stoce.“ A Louise odpovídala: „Tam už dávno jsme, pokud sis toho nevšimla.“ 24
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 24
8.11.22 10:51
Takhle spolu tlachaly a jejich výlety po okolí byly čím dál delší. Když oprava mostu skončila, procházely se k Île de Robinson a pak podél břehu Île de Ravageurs. Někdy rovnou zamířily k parku, jehož středem protékal potok a na jaře a v létě tam trylkovaly pěnkavy. Když bylo teplo, sundaly si na břehu boty a punčochy a ráchaly si bosé nohy ve vodě. V každé roční době využívaly tyhle malé výlety z tristní reality k tomu, aby se jedna druhé svěřovaly se svými tajnými plány a sny do budoucna. Louise dokázala kamarádčiny představy ještě dál přikrášlovat. Když si Lily přála starostlivého a laskavého manžela, který by domů pravidelně nosil dost peněz, přidala k tomu Louise ještě vlastní domek s rozlehlou zahradou, voňavými bylinkami a vysokými jedlemi. Jejímu budoucímu manželovi vedle vysněné dobré povahy přisoudila navíc pořádnou porci šarmu a atraktivní zevnějšek. V jiný den z ní naopak učinila manželku moderního a mladého profesora, který se do ní během jejich prvního setkání zamiloval až po uši a dělal, co jí na očích viděl. Louise své vyprávěnky s oblibou doprovázela výraznou gestikulací a mimikou, které připomínaly malé taneční intermezzo. U náhodných diváků si díky tomu vždy vysloužila pobavený úsměv a obdiv. Nebála se vyslovit to, o čem se Lily ani neodvažovala snít a co si pravděpodobně ani neuměla představit. Jenže co měly jiného než své sny?
Z myšlenek ji vytrhl hlasitý gong, který oznamoval polední přestávku. Všechny dělnice se vydaly z prádelny na zadní dvůr. Louise právě chtěla udělat to samé, když dovnitř nečekaně vtrhla Francine Duboiseová v doprovodu jedné ženy. Louise se rychle ukryla za jedním z kotlů. Když si budou ty dvě myslet, že 25
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 25
8.11.22 10:51
je nikdo nepozoruje, bude mít možná větší šanci zjistit něco víc o jejich světě. V místnosti bylo horko k zalknutí a z kádí stoupala pára. Občas to v některé z nádob s vroucí vodou zasyčelo. Francine odložila koš s prádlem, ve kterém, jak Louise věděla, byly bohatě zdobené živůtky, krajkové prádlo červené barvy a podvazky. „Zjevně jsme tu úplně samy,“ prohodila k přítelkyni a zachichotala se. Louise nevěřila svým očím, když Francine svou společnici, kterou něžně nazývala Aurélie, pohladila po tváři a pak k ní přistoupila blíž. Její výstřih pokryla polibky a jednou rukou při tom hladila její kulatý zadeček. „Když budem dnes v noci pracovat ve dvou, budou všechny moje pohledy patřit jen tobě a žádný z těch chlápků neuhodne, co nás spojuje. Všichni budou věřit, že to dělám kvůli nim. A spropitný, lásko, jen poteče. A až si společně vyděláme dost peněz, vypadnem odsud a všechnu tu špínu a smrad necháme za sebou.“ Francine objala Aurélii jednou rukou v pase a šeptala jí do ucha něco, co Louise nemohla slyšet. Zato ovšem zřetelně zaslechla kroky, které se pomalu blížily. Francine Aurélii polí bila. Příliš dlouze na to, aby se to dalo považovat za nevinný důkaz přátelství. Byly tak ztracené jedna v druhé, že Francine odtáhla své rty od Auréliiných a ohlédla se, teprve když mis trová nahlas zalapala po dechu. „Dobrotivé nebe!“ Pokřižovala se a maličko zavrávorala. Jednu chvíli to vypadalo, že Betty padne na kolena, pak se ale vzpamatovala a odkašlala si: „Jsme veřejná prádelna, a ne vykřičenej dům, mé dámy. Takže jestli vás můžu požádat…“ „Můžete.“ Aurélie pustila kamarádčinu ruku, zdvihla košík a podala ho Betty. 26
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 26
8.11.22 10:51
„Mé dámy, dokud jsem tady mistrová, platí: Jsme sice chudý, ale ne bez morálky.“ „Tomu věříme, madam Mouronová. To samý platí i pro nás.“ Betty založila ruce na prsou a vystrčila bradu. „Pokud jsem se nevyjádřila dostatečně jasně, opakuju to naposled: Prosím opusťte prádelnu. V Blanchisserie Noiset nestrpíme žádný obscénní chování, tady pracujou ctihodné ženy.“ Aurélie sklopila zahanbeně oči. „Aurélie, i ty máš právo, aby s tebou jednali jako se slušnou občankou,“ řekla Francine, sáhla do kapsy u sukně a vytáhla z ní celý balík bankovek. „Možná už teď chápete,“ řekla a naléhavě se na Betty zadívala. „Děláme svoji práci stejně, jako vy děláte tu svou. A zbavujeme vás, ctihodné ženy…,“ to slovo okázale protáhla, „… jistejch nepříjemností.“ Louise zašimralo v nose. Ó ne, ať si mě teď nevšimnou! Betty už už otvírala ústa, že jim poví svoje. Ruce založila v bok, připravená obě dvě narušitelky klidu odtáhnout z haly třeba za vlasy, bude-li to nutné. Pak jí ale zrak padl na bankovky, kterými Francine pomaloučku listovala na pultu. Právě v tom okamžiku musela Louise hlasitě kýchnout. Všechny tři se k ní naráz otočily. Francine se ušklíbla a Betty zamumlala: „Dobrá, dobrá, nějak to uděláme a vaši zvláštní objednávku vyřídíme.“ Spěšně strčila svazek bankovek do kapsy u sukně a vystrkala obě ženy z haly. Louise věděla, že mimořádné příjmy se musí zanést do pokladní knihy. Když ale Betty za moment dorazila k pokladně, hlasitě knihu zaklapla a schovala ji do jedné z mnoha zásuvek na pultu. Pak si k sobě Louise zavolala a vysvětlila jí, že v tomto speciálním případě ony slečny naléhavě potřebovaly křesťanskou lásku k bližnímu, neboť 27
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 27
8.11.22 10:51
pouze tak budou ochráněny před něčím ještě horším. Louise o tom ale v žádném případě nesmí nikomu říct, a už vůbec ne mamá, chraňpámbu. Navíc je přece nad slunce jasné, že tímto mimořádným přivýdělkem podpořila i pradleny. Když se mistrová odmlčela, protože po takovém dlouhém vysvětlování se potřebovala nadechnout, strčila jí do ruky jednu z bankovek. Jednala z čirého milosrdenství a soucitu, dodala Betty ještě, a je si prý jistá, že to Louise pochopila správně. Toho dne se Louise naučila, že morálka je pružná a nese s sebou spoustu možností výkladu.
28
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 28
8.11.22 10:51
Kapitola 2 Když Louise vešla do chladné domovní chodby, na spáncích se
jí perlily kapičky potu. Od prádelny až k jejich bytu to bylo jen dvacet minut pěší chůze, ale chodidla ji pálila od věčného postávání u kádě a paže ji bolely z tíhy hor mokrého prádla, které dneska určitě nejméně patnáctkrát vynesla z haly nahoru do sušárny. Kromě toho jí bylo nevolno ze zápachu, hlasité změti hlasů ostatních pradlen a jejího vlastního potu. Letmo se dotkla šustící bankovky v kapse. Mohla by za ni koupit ovoce a navařit z něj marmelády na zimu, na trhu koupit dvě pořádné flákoty masa a naložit je do tymiánu a rozmarýnu, nebo peníze schovat a překvapit mamá vánočním dárkem. Ve skutečnosti ale ta bankovka nepatřila jí, nýbrž Francine. Jestlipak by mamá ocenila, že se poměje za peníze jiné ženy – a dokonce prostitutky? Louise tu myšlenku raději odsunula stranou. Na schodišti se mísil zápach tuku na pečení s puchem, který sem vanul ze společných záchodů. Nad tím vším ležela slabá kyselá vrstva Potée de chou blanc. Zelná polévka. Louise znechuceně protáhla obličej. Když vešla do bytu, stála mamá skloněná nad sporákem, jednu ruku na bedrech, v druhé pevně svírala vařečku. Louise za sebou zavřela dveře, rozvázala tkaničky u bot a osvobodila bolavé nohy. Jenom v punčochách se přikradla k matce a zezadu 29
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 29
8.11.22 10:51
ji objala. Utrápený výraz, hluboká brázda na čele, kterou tam vyryly všechny ty starosti – to všechno viděla naprosto jasně před sebou, ačkoliv mamá k ní stála otočená zády. Matčinu tvrdost a trudnomyslnost zavinila válka. Nejenže jim vzala otce, ale zapříčinila také jejich život v chudobě. Když byly Louise asi čtyři roky a vypukla válka mezi Francií a Německem, mamá právě také vařila oběd. Papá ten den přišel domů dřív. Sebral mamá vařečku z ruky a objal ji. Pak řekl: Francie je ve válce s Německem. Papá ten večer matku skoro nedokázal uklidnit. Za zavře nými dveřmi ložnice rodičů Louise ještě dlouho slyšela její tichý vzlykot. Tak to šlo den za dnem, až se papá rozhodl, že narukuje do války. Přísahal na svou vojenskou čest, že bude bojovat za svou rodinu a za Alsasko. Ve skutečnosti neměl na výběr. Sice se přihlásil dobrovolně, ale tak jako tak by ho odvedli, ovšem to Louise tehdy nevěděla. Předtím s otcem v neděli často podnikali výlety do Paříže do Ménagerie du Jardin des Plantes. Louise nesl na ramenou a Vic na ruce. Zvěřinec se rozkládal na levém břehu Seiny v pátém obvodu a neplatilo se tam vstupné. Díky badatelům a bohatým podporovatelům tam už dlouho nebyla k vidění pouze tuzemská zvířata. Byli tam i sloni, medvědi, pavilon opic, draví ptáci a zcela nová terária pro plazy. Louise ale měla nejraději Fauverie, pavilon dravých šelem. Seděli před ním malíři, kteří se pokoušeli ty velké kočky zachytit na plátně. Na lvy a tygry se vydržela dívat celou věčnost, tak nádherná a silná ta divoká zvířata byla. A přesto si toužebně přála vysvobodit je z jejich zajetí. Nikdo by neměl trávit svůj život za mřížemi, a už vůbec ne takoví mocní a jedineční tvorové. Přestože ji rmoutilo, když viděla divoké kočky zavřené v klecích, byly to nádherné neděle, až po okraj 30
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 30
8.11.22 10:51
naplněné štěstím. Papá ji tehdy často brával za ruce a točil se s ní tak rychle dokola, že si skoro myslela, že se vznáší. Pro otce bylo štěstí a tanec jedno a to samé. Často vyprávěl o tom, jak byl jako mladý muž v Paříži a tam se to naučil. Mamá si získal jedním divokým tancem, ta by to ovšem nikdy nepřipustila. Přes matčin odpor učil obě dívky chahut, kankán. Jak jen dokázal vysoko vyhazovat nohy! To by chtěla Louise taky umět. Když se vrátili z výletu domů a někdo právě na ulici hrál na flašinet, skákala a hopsala na tu hudbu, přestože byl už dávno čas jít spát. A papá byl vždyky první, kdo jí tleskal. Ta má opravdu obrovský talent, ta naše Louise, říkal mamá, která tohle z jejího pohledu nepřístojné chování většinou sledovala s nesouhlasným výrazem ve tváři. Když začala válka, nedělní výlety přestaly a namísto veselých tanců nyní byt naplňovalo zvláštní ticho. Pomáhalo proti němu, když si člověk připomněl minulost a smích, který ty letní dny doprovázel. Louise se smála hodně a bez důvodu, a především proto, že to nikdo jiný nedělal. Když byl papá doma na opušťáku a vypadal zdrchaně nebo unaveně, takřka vždy ho přiměla, aby vstal z pohovky, chytil ji za ruce a jako dřív se s ní zatočil. Koneckonců to byl on, kdo jí ukázal, jak cítit štěstí, jak ho znovu vyvolat a jak ho k sobě připoutat.
I teď se Louise smála, sebrala matce energicky vařečku z rukou a jemně ji odstrčila od sporáku. „Mamá, sedni si prosím. Odpočiň si. Teď budu vařit já.“ Matka ji poslechla a vděčně se usadila na židli. Vypadala neobyčejně vesele a smála se. „Mon chérie, mám dobré zprávy.“ Louise ji pořádně neposlouchala, její pohled upoutala uzená slanina, kterou mamá dala do polévky, a větvičky majoránky, 31
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 31
8.11.22 10:51
které v ní plavaly společně s pokrájenými bramborami. Před výplatou nikdy neměly peníze na to, aby si kupovaly slaninu a majoránku. Překvapeně se otočila a tázavě se na matku zadívala. „Slanina a majoránka? Odkud to máš?“ Mamá neodpověděla, pátrala v dceřině obličeji po náznaku souhlasu, ale toho se nedočkala. Pro dnešek a na zítra bylo sice jídlo zajištěné, ale co bude potom? Louise se rychle otočila zpátky ke sporáku a míchala dál, polévka se v žádném případě nesměla připálit. „Představ si,“ řekla mamá posléze, „že jsem dneska na trhu potkala Rémiho. Je kočí jako tvůj strýc Pierre. Vzpomínáš si na něj? Dřív tě občas svezl. Rémi je tak velkorysej a fajnovej člověk! Zaplatil za mě nákup a nic za to nechtěl na oplátku. A potom se ještě zeptal, jestli bys s ním v sobotu nechtěla jet na vejlet. Zve tě na vyjížďku kočárem!“ „Mamá!“ Louise spadla vařečka do polévky. Horká tekutina vystříkla a na prkenné podlaze přistálo pár kousků zelí. Matka se ztěžka zvedla ze židle a držela se přitom za bedra. Vykročila k Louise, nejspíš aby ji uklidnila, ale zarazila se, když ta odmí tavě zvedla paži. „Jak jsi jen mohla? Co je mi po tom, že má to samý povolání jako strejda Pierre? Já ho neznám. A i kdyby. Ty mě vyhandluješ za kus špeku a pár brambor?“ Louise vzteky dupla nohou. Mamá udělala ještě jeden krok směrem k ní, ale přehlédla přitom kousky zelí, které ležely na podlaze. Uklouzla, zapotácela se a s výkřikem spadla zády na podlahu. Louise k ní přiskočila a klekla si vedle ní. „Bože, mamá! Seš zraněná? Tak řekni přece něco!“ Matka zamítavě máchla rukou, požádala ale o studenou žínku. Louise vzala kus látky z prádelníku, namočila ho do kbelíku s vodou, vyždímala a podala jí ho. Nějakou chvíli seděly 32
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 32
8.11.22 10:51
vedle sebe mlčky na podlaze. Teprve když hrozilo, že polévka přeteče, Louise vyskočila a pospíšila si k hrnci, který stál na novém úsporném sporáku. Betty se postarala o to, aby dostaly jeden z těch sporáků s pečicí troubou a klapkou, která se dala zavřít. Mohly tak šetřit uhlím. Betty byla po ruce, když bylo potřeba, ale nikdy nesobecky nebo bez postranních úmyslů. Přímo se rochnila v uznání, kterého se jí v Clichy dostávalo za její křesťanskou ochotu pomáhat. Mamá za neustálého sténání vstala a znovu se posadila ke stolu. Louise se k ní otočila. „Víš, co jednou řekla Vic? Nesmíme se pořád jenom hrbit a sloužit, papá by si to nepřál. Naučil nás tanci a radosti.“ Matka na to neodpověděla. Když přišla řeč na sestru, jako by oněměla. Jako kdyby Louise nic neslyšela, jednoduše pokračovala: „Tenhle dům, zlatíčko, znovu potřebuje muže, to je jistý, a mě…,“ chraplavě se zasmála, „… mě už nikdo nechce. Rémi mi dal jasně najevo svoje úmysly. Na místě by se s tebou oženil. Zjevně ses mu líbila, když jsi mě naposledy doprovázela na trh,“ mrkla na dceru. Louise zbledla. Ten Rémi už byl určitě starší chlápek. A vůbec neměla v úmyslu se takhle brzy vdávat. „Ale my máme přece sebe,“ odpověděla rychle a pevně mamá objala. „Máme jedna druhou a tuhle zatracenou zelňačku.“ kkkkk Během hvězdné noci zůstala Louise sama se svými myšlenkami. Dříve nemohla spát kvůli hádkám mezi sestrou a mamá, které ji trápily ještě dlouho poté, co už obě dávno spaly. Tíha 33
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 33
8.11.22 10:51
z ní spadla teprve poté, co vstala a nazula si boty. Musela ven na čerstvý vzduch. Přestože už Vic domů nechodila a namísto hašteření se v bytě rozhostilo smutné ticho, Louise se v noci pokaždé vy plížila před vchodové dveře. Chladný vzduch jí dělal dobře a ulevoval jejímu srdci. Sice se matky zeptala, proč už se sestra nevrací domů, ta ji však stručně odbyla: Vic si zvolila jinej život. Nic jiného už z ní nedostala. Ovšem ona velice dobře věděla, kam Vic odešla. Klepy a drby se šířily rychle a její sestra byla dlouhou dobu tématem číslo jedna. Pouze jedinkrát se Louise podařilo mamá vyprovokovat. Možná má Vic pravdu? Třeba je život tanečnice na Montmartru o hodně lepší než to naše plahočení? Mamá obvykle její otázky přecházela bez povšimnutí, tentokrát jí ale vlepila facku, a od té doby mezi nimi panovala tichá dohoda, že o Vic už nebudou mluvit. Společně mlčky snědly talíř polévky. Matka byla po večeři unavená, a tak si šla lehnout a okamžitě usnula. Louise ještě chviličku vyčkala, potom vklouzla do střevíců a potichu za sebou zavřela dveře. Vzduchem se neslo slavičí trylkování a tichounký vánek povíval topoly, které lemovaly ulici. Nespočinul na ní jediný starostlivý pohled, žádná mistrová ji neobtěžovala dotěrnými dotazy. Už jsi vyprala tu šerpu mademoiselle Cunoxové? Dej pozor, ať nezničíš tu hedvábnou gázu a atlasovou stuhu. Donesla jsi tu mantilu do sušárny? Blizoučko kolem ní prošli dva mladíci zabraní do hovoru, ale vůbec si jí nevšimli. Možná to bylo tím, že se skrývala v polo stínu, nebo zkrátka žádný z nich nepočítal s tím, že by v tuhle dobu ve zdejší čtvrti potkali mladou ženu. 34
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 34
8.11.22 10:51
Když se na předměstí setmí, ožívá říše žíznivejch, říkala jí často mistrová. Seš ještě tak mladá, dítě. Ale varuju tě už teď, z čistýho přátelství, nenech se ošálit některým z těch drsnejch chlápků, který se tady v Clichy potulujou a zvou krásný dívky, jako seš ty, do kaváren a tanečních lokálů na Montmartru. Starší pradleny se jejím řečem vysmívaly a potají si šuškaly o maji telích nevěstinců, rváčích a děvkách. Ale Louise se nebála. Ve svých šestnácti už nebyla dítě a přinejmenším od doby, co zahlédla v cirkuse létající akrobatky, cítila přitažlivost tohoto jiného světa. Dala by všechno za to, kdyby jednoho dne mohla Clichy a dělnické příbytky nechat za sebou. Chtěla stát ve světle ramp a předávat lidem sny, které by je inspirovaly. Francine sice nebyla žádná umělkyně a taky nekrotila divoká zvířata, ale kde se objevila, přitahovala k sobě pohledy ostatních, a vytvářela si tak své vlastní jeviště. Bylo jí fuk, co si o ní myslí vrchnost nebo lidé jako Betty. Dělala, co se jí zachtělo, a brala si, po čem toužila – i Aurélii, po které by toužit neměla. Jediné, na čem jí záleželo, byla její touha po štěstí. Kdyby Louise alespoň trochu dokázala být jako ona, určitě by měla nadějnější vyhlídky do budoucna. A kdo se chce změnit, ten musí sbírat zkušenosti, to bylo jisté. Louise zachytila několik útržků z rozhovoru oněch dvou mužů, které z nějakých nepochopitelných důvodů vzbudily její zvědavost. A tak se spontánně rozhodla, že půjde za nimi, aby slyšela, o čem si povídají. Nic se nestane, když je bude nějakou dobu potají sledovat. Oba muži vzrušeně debatovali a zjevně si vůbec nevšimli, že je jim v patách. Jeden z nich byl malý a podsaditý. Druhý, štíhlý a urostlý, měl plnovous a v ruce držel vycházkovou hůl. Jeho teplý bary35
TANECNICE Z MOULIN ROUGE.indd 35
8.11.22 10:51