štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 3
Malin Stehn ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 4
Přeložil Jaroslav Bojanovský ETT GOTT NYTT ÅR Copyright © Malin Stehn 2021 Published by agreement with Ahlander Agency All rights reserved. Translation © Jaroslav Bojanovský 2022 ISBN 978-80-242-8595-5
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 7
Silvestr 2018 Pondělí
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 9
1 Fredrik Když Nina vejde do ložnice, stojím před skříní. „Nevypadám v tom tlustá?“ zeptá se. Krátce na svou ženu pohlédnu. „Vypadáš báječně.“ Znovu se podívám na skříň a na tři kravaty, které v ní visí. Mátově zelenou z maturity samozřejmě zavrhnu. Pohřební kravata sice odpovídá mé náladě, ale nehodí se ke košili. S povzdechem vytáhnu světlemodrou se stříbrnými proužky, kterou jsem před pěti nebo šesti lety dostal k Vánocům od tchyně. Už tehdy působila nemoderně. „Vždyť ses na mě skoro nepodíval!“ Nina přejde k velkému zrcadlu na stojanu. Nakrucuje se před ním a zamračeně se na sebe dívá. „Padnou ti dokonale,“ řeknu. Nina vezme do ruky zelenou látku šatů. Přistoupím k ní před zrcadlo, ucítím známou vůni. Moje žena používá po mnoho let stále stejný parfém. Tak dlouho, že dokonce i já si pamatuju jeho název: Acqua di Giò. Znovu zatáhne za látku, ušklíbne se a zamumlá něco nesrozumitelného. Pokouším se si uvázat kravatu, ale nejde mi to. „Bereš si i letos tuhle?“ Nina je sice stále obrácená k zrcadlu, ale místo na šaty se zadívala na mou vázanku. „Jinou nemám.“ Dlouhým krokem přistoupí ke skříni, když ale uvidí, co v ní visí, zarazí se. „Příští rok si budeš muset koupit novou.“ 9
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 10
Přikývnu. Slyším, jak zvoní zvonek u dveří. „To je určitě Jennifer.“ Nina se otočí k otevřeným dveřím. „Smillo, půjdeš otevřít?“ Z patra se ozve hluk. Smilliny kroky duní na schodech. Krátce nato se v předsíni ozvou dva hlasy. Nina se na mě zadívá. „Kolik je hodin?“ „Za deset půl šesté.“ „Vážně?“ Nina spěchá ke komodě, začne v ní hledat punčochy. Jeden pár za druhým letí na podlahu a dopadá jí k nohám. „Krucinál! Proč já si vždycky zapomenu koupit punčochy?“ O minutu později Nina odchází z místnosti a v ruce drží něco černého. „Co kluci?“ ptá se cestou do předsíně. „Už jsou oblečení?“ „Jdu se na ně podívat.“ „Vilgot si musí vzít tu svou košili!“ volá Nina z koupelny. „Visí na židli.“ Zapnu si kalhoty, obléknu sako a podívám se na sebe do zrcadla. S tou kravatou vypadám jako klaun. Chybí mi už jen červený nos.
Vilgot a sváteční oděv nejdou k sobě. Náš šestiletý kluk by nejraději nenosil nic jiného než tepláky. Občas se divím, proč vlastně trváme na tom, aby si na sebe vzal lepší oblečení. S Antonem je v tomhle směru míň práce. Rád se hezky obléká, každé ráno stojí před zrcadlem a upravuje si vlasy. Vliv druhého stupně základní školy. „Pěkná košile,“ pronesu, když jdeme po schodech. Anton pokrčí rameny, ale zároveň se usměje, což u něj bývá dost vzácné. Zastavím se u kuchyně, pohlédnu na dvě dívky u dřezu a snažím se zklidnit tep. Jennifer není žádný netvor, ale úplně normální náctiletá holka, kamarádka mé dcery. Než jsem schopen promluvit, musím si několikrát odkašlat. „Tak ahoj!“ Jennifer nereaguje. Zřejmě se rozhodla, že se bude tvářit, že neslyší. Dál krájí salát a je ke mně obrácená zády. Její krátké, přiléhavé 10
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 11
šaty nedávají moc prostoru fantazii. Snažím se nedívat tam, kam bych neměl. Přesto si, když se Smilla otočí, připadám jako někdo, kdo byl přistižen při činu. Dcera se rozzáří, ztiší přenosný reproduktor a přistoupí ke mně. „Ahoj.“ Pevně mě obejme. „Díky, žes mi pomohl mámu přemluvit!“ Jako bych snad měl na vybranou. Jak tak objímám svou sedmnáctiletou dceru, pomyslím na něco, co mě opakovaně napadá, ačkoli je to nesmysl: kéž by našim dětem bylo napořád devět let. Devítiletí jsou dokonalé bytosti. Jsou moudří a vnímaví, přitom ale stále mají nezdolnou víru, že jejich rodiče dokážou všechno zařídit. K uspokojení potřeby napětí v jejich životě s nimi stačí navštívit dětskou hernu. „Víš, co jsme si domluvili?“ Ucouvnu a zadívám se dceři do očí. „Neotvírejte nikomu neznámému, žádným…“ Smilla si zakryje uši dlaněmi. „Jo, já vím!“ Spustí ruce k tělu. „Tohle už poslouchám dva týdny.“ Pustím ji. „Víš, my se jen o tebe bojíme.“
11
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 12
2 Nina Auto stojí u výjezdu, uvnitř modře svítí tři obrazovky. Otevřu dveře a sednu si na sedadlo spolujezdce. Tašku s dezertem určeným na večer si postavím mezi nohy, aby se mísa, co je v ní, nepřevrhla. „Fujtajbl…“ Podívám se na manžela. „Skoro začínám litovat…“ Fredrik stiskne tlačítko startéru a vůz se rozjede. „Čeho?“ „Toho večírku. Jejich večírku. Dovolili jsme dvaceti puberťákům, aby v našem domě oslavili silvestr. Nejsme nějak hloupí?“ Fredrik si povzdechne. „Dobře to dopadne. Smilla a Jennifer to zvládnou.“ Najedeme na Agnesfridsvägen, mineme školu a Vidalovo náměstí. Za kruhovým objezdem se objeví devítipatrový dům Vita Höja. Jeho rozsvícená okna tvoří žlutou mozaiku, před níž visí sytě zelený štít samoobsluhy Coop. Cítím v žaludku nervozitu. Opravdu nechci kazit večer tím, že si budu dělat starosti kvůli holkám, jenže čím víc se vzdalujeme od domova, tím víc narůstá můj neklid. Před chvílí jsem stála u vchodových dveří. Najednou jsem toho dceři chtěla tolik říct. To, že tvrdý alkohol je zrádný. To, že by nikdy neměla souhlasit s něčím, co jí nepřipadá správné. Také to, že je moc hezká a že – v dokonalém světě – by měl každý mít možnost se oblékat, jak chce, jenže průsvitný top často vysílá nežádoucí signály. A tak dále. V té chvíli už pochopitelně bylo na tolik rad pozdě. Holky navíc moc dobře vědí, jaká jsme si určili pravidla: nejvýš dvacet osob, žádné 12
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 13
drogy (v žádném případě). Jen cider nebo pivo. Barová skřínka zůstane zamčená, klíček mám v peněžence. Otočím se k Fredrikovi. „Smilla a Jennifer to možná zvládnou, ale z těch, co přijdou, neznáme ani polovinu. Smilla tvrdí, že pozvala jen samé spolužáky, jenomže to může být v podstatě kdokoli.“ „Měli bychom jí důvěřovat.“ „Smille možná, ale Jennifer…“ Snažím se najít správná slova. „Jennifer je odjakživa… nespoutaná. Sám víš, jaké s ní byly starosti, když byla malá, jaké vymýšlela neplechy. A Smilla se k ní přidávala.“ „Už jim není jedenáct,“ namítne Fredrik, „ale sedmnáct.“ Odfrknu si, tahle diskuse je k ničemu. Zvlášť teď, kdy už je o všem rozhodnuto. Dokud dětem není osmnáct, existuje mnoho důvodů nenechat je na oslavách bez dozoru rodičů. Můj skeptický postoj ale vychází především z jednoho prostého faktu: Jennifer se mi nelíbí. Nevěřím jí a nemám ji ráda. Těžko si to přiznávám. Pracuju s dětmi a k jejich srdíčkům obvykle nacházím klíč. Když to nejde jinak, obyčejně je pak otevřu paklíčem. Srdce Jennifer je pro mě však odjakživa uzavřené. Jako malá divočila, bylo ji hodně slyšet a chtěla být středem pozornosti. Kdykoli si spolu Jennifer se Smillou hrály, obávala jsem se, že se něco stane. Později, když byly o něco starší, jsem bývala k smrti vyděšená. Smille jsem udělovala jasně formulované rady a varovala ji, co by se stalo, kdyby jich neuposlechla. Přátelství obou dívek bylo jako chůze po tenkém laně. Nikdy jsem nechtěla svými emocemi Smillu ovlivnit, Jennifer je pro ni jako sestra. Fredrik si navíc myslí, že přeháním. Za všech okolností se Jennifer zastává. Co se mě týče, jsem ráda, že se teď holky už tak často nestýkají. Nápad společně oslavit silvestra byl tak trochu překvapením. Nemilým překvapením. „Dostaly svobodu, ale zároveň se budou muset chovat odpovědně,“ pronese můj muž, jako by mi četl myšlenky. Svoboda spojená s odpovědností. Tuhle mantru Fredrik opakoval při našich diskusích v posledních týdnech. Musím se ovládnout, 13
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 14
abych nezopakovala námitky, které jsem v takových chvílích vytahovala. Fredrik se k oslavě nestavěl jednoznačně pozitivně, nicméně celou dobu tvrdil, že je přece daleko lepší, když budou mladí slavit u nás, ve čtvrti poblíž radnice, než kdyby „běhali po městě“. Tenhle argument beru. Problém je v tom, že je nemůžeme zkontrolovat. Budeme na jiné oslavě v jiné části města. Jestli nastane kritická situace, napadá mě tisíc věcí, které se na silvestrovské párty s Jennifer Wiksellovou – přestože proběhne v naší čtvrti – mohou zvrtnout. Pootočím se, ohlédnu se přes rameno. Dva páry očí upřeně hledí na displeje, do uší jsou zastrčené kousky bílého plastu. Nepokusím se navázat kontakt a opět se začnu dívat před sebe. Na Inre Ringvägen je hustý provoz, většina lidí nejspíš odjíždí někam slavit. Pokouším se nemyslet na oslavu u nás doma, snažím se soustředit na večírek, kam míříme a kam už brzy dorazíme. Doufám, že čokoládová pěna přijde vhod. Bude se podávat s maracujou a sušenkami z ovesných vloček. Zpočátku jsem se – v dětinském protestu – chystala, že ji koupím hotovou v samoobsluze, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela a připravila ji doma. Přijet k Lollo a Maxovi na silvestrovskou oslavu s kupovaným dezertem by se rovnalo společenské sebevraždě. Koutkem oka se podívám na manžela. Ještě před chvílí bych s ním své úvahy sdílela. Bývali bychom žertovali o dokonalém domě našich přátel, o tom, jaký u nás doma vládne chaos, a Fredrik by mě utěšoval. Řekl by mi jednak, že Lolo s Maxem mají na starost jen Jennifer, jednak, že Lollo se v zařizování domácnosti a vaření doslova vyžívá. Dřív jsme s oblibou diskutovali o přednostech a nedostatcích našich přátel. Teď vidím, že jsme se tím v mnoha ohledech ujišťovali, jak jsme dobří. Vždycky jsme totiž dospěli k tomu, že způsob našeho života je ten nejlepší. V poslední době naše rozhovory ustaly. O našich přátelích, o sobě a vlastně ani o nikom jiném už se nebavíme. Probíráme pouze rodinnou logistiku, její část související s dětmi. Naše rozhovory mi chybějí, chybí mi on a já. Dalo by se to svést na to, že děti jsou malé, jenže Vilgot na podzim 14
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 15
nastoupil do první třídy a je poměrně samostatný. Anton chodí do sedmičky a Smille bude už brzy osmnáct. Řekla bych, že doba, kdy byly děti malé, pominula. „Už tam budeme?“ Někdo mi přejede prstem přes kabát, otočím se. „Za chvilku. Ty nevíš, kde jsme?“ „Ne.“ Když Vilgot zvedne hlavu, světle žluté kudrny se mu zachvějí. „Vždyť je tma jako v pytli.“ „Nevidíš, že tamhle je víc světla?“ Ukazuju. „To je Klagshamn.“ Zdá se, že Vilgota to uspokojilo, znovu se začne věnovat iPadu. Dívám se bočním okénkem, jak kolem nás ubíhá plochá krajina. Na okraji polí stojí zástupy holých vrb odvracejících se od moře. Nad blátivou půdou se vznášejí cáry mlhy. Je těžké poznat, kde začíná a kde končí nebe. Skånská zima. „Příšerný počasí.“ Fredrik pustí mlhová světla, ale hned je zase vypne, protože mu v ničem nepomáhají. „V noci asi neuvidíme žádný ohňostroj.“ „Musíš to vidět tak černě?“ zeptám se. „Černě? Jen říkám, jak to je.“ „Copak oni rachejtle nezakázali?“ ozve se mutující hlas ze zadního sedadla. „Rachejtle na tyčce zakázané nejsou,“ odpoví Fredrik a současně odbočí směrem k vesnici. „Ale shots cakes se používat můžou.“ Podívá se na mě. „Vsadím se, že Max koupil největší balení, co existuje.“ Max se rád předvádí a Fredrik to vždycky špatně nese. Můj manžel tvrdí, že všechno, co Max dělá, má jen jediný cíl: ukázat světu, že je bohatý. Možná na tom něco je. Zároveň si ale myslím, že Max má rád bláznivé věci. Chce působit dojmem veselého kumpána, který má vždy v záloze něco zábavného. Max vede úspěšnou realitní kancelář v centru Malmö. Založil ji jeho otec. Max Wiksell podle všeho nepřečetl za celý život jedinou knihu, zato má obchodní nadání a je mimořádně cílevědomý. Lollo o něm tvrdí, že pracuje nonstop. Jak je vidět, asi se to vyplatí. Max si kupuje nová auta, pije starou whisky a nosí drahé hodinky. A přestože mi Fredrik tvrdí, že ho tyhle známky společenského postavení nezajímají, je na něm jasně vidět, že se touží Maxovi vyrov15
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 16
nat. Občas protože mu tvrdě oponuje, jindy ohromuje vědomostmi v nějaké oblasti, v níž se Max snaží působit jako znalec (whisky), ale ve skutečnosti o ní skoro nic neví. Pokud jde o mě, když se Max začne chlubit nebo se promění v pana Chytrého, beru to – na rozdíl od Fredrika – s humorem. A protože Fredrikovi – na rozdíl ode mě – přijde k smíchu Lollin domácí kváskový chléb, jsme na tom podobně, jakkoli vím, že si tím pokaždé zkazím náladu. Nemůžu si pomoct, ale se svou hezkou štíhlou kamarádkou, vzornou hospodyňkou, se musím pořád srovnávat. Zaparkujeme u silnice, široký vjezd totiž zabírají auta rodiny Wiksellových. Před obrovskou bílou vilou hoří celé moře venkovních svíček, za velkým oknem v obývacím pokoji se míhají lidé se skleničkami šampaňského v ruce. Vidím Malenu, jak propuká ve svůj typický smích a zaklání u toho hlavu. Po dlouhé době se mě zmocní sváteční pocit. Tenhle večer možná nebude tak špatný. Oslavíme silvestr s dobrými přáteli. Máme s sebou své syny a Smilla už je skoro dospělá. Musím přestřihnout pupeční šnůru. „Promiň.“ Položím Fredrikovi dlaň na stehno. Podívá se na mě. „Co?“ „Nebylo to fér, když jsem ti vyčetla, že všechno vidíš černě. Máš pravdu. Počasí je příšerné.“ Manžel se usměje, ale úsměv nedorazí až do očí. „Já už na to zapomněl.“
16
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 17
3 Fredrik Ještě šest hodin a bude po všem. Vlastně ne, sedm. Nepojedeme přece domů hned po půlnoci. Ale nejvýš za sedm hodin půjdu znovu po této cestičce, jen opačným směrem. Když se to tak vezme, sedm hodin uteče poměrně rychle. Je to necelá jedna pracovní doba. Zvládnu to. Za sedm hodin všechny tyhle venkovní svíčky dohoří. Ponesu spícího Vilgota v náručí a dole na cestě bude čekat taxi. Moment. Rozběhnu se po schodech. „Objednala jsi taxi?“ Nina se zastaví a otočí se. Má slavnostní účes, na očích třpytky. „Ty jsi ho měl objednat!“ Hergot! Jak jsem na to jen mohl zapomenout? Přitom si přeju jediné: odjet odsud. Nina se na mě zadívá. „Nechceš mi doufám říct, že jsi ho zapomněl objednat?“ „To se vyřeší. Zařídím to.“ „Mohl bys mi říct jak?“ Nina nadzvedne obočí. „Rezervace se obvykle musí udělat nejmíň týden dopředu.“ „Řekl jsem, že to zařídím.“ Můj mozek musel utrpět nějakou závažnou poruchu. Začínám zapomínat. Důležité věci. Tohle není můj styl, nahání mi to strach. Nepokouší se o mě alzheimer? Nina si povzdechne. „Nemysli si, že potáhneme své k smrti unavené děti uprostřed noci autobusem.“ 17
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 18
Stiskne rty. Anton se na nás podívá. „To tady jako přespíme?“ „Ne,“ odpoví rázně Nina. „Pojedeme domů.“ Probodne mě očima. „Tatínek to zařídí!“ Vchodové dveře se rozletí a objeví se v nich rozesmátá Lollo. V náručí nese Chanel, jejich pudla, který má na počest večera na jednom uchu velkou lesklou mašli. „Pěkně vítám!“ Lollo má podobné šaty jako Jennifer, černé a minimalistické. „Tak pojďte dál!“ Hostitelka ustoupí a my vejdeme. „Páni, vy rostete jako z vody, kluci! Antone, ty budeš za chvíli vysoký jako táta. Á, tady máme Vilgota. Ten je ale roztomilý!“ Lollo postaví Chanel na podlahu a postupně nás všechny obejme. Ninu, která jí nejdřív předá umně naaranžovanou kytici v celofánu, obzvlášť dlouze. „Tak jsme se konečně sešli.“ Lollo ji přestane objímat a položí jí ruku na rameno. „Čas tak příšerně letí, já to nechápu. Kdy jsme se viděli naposled? Na oslavě slunovratu? Od té doby ne? Vážně?“ Vím, že to tak opravdu je, ale nechci se nijak vyjadřovat. Nina trvá na tom, že jsme se od té doby určitě viděli. Během diskuse pověsím Vilgotovu bundu na věšák. Syn stojí u botníku, ze všech těch nových a staronových obličejů náhle upadl do rozpaků. Otřu si boty o rohožku. „Nemám se zout?“ „Samozřejmě že ne.“ Lollo se usměje. „Tohle není žádná ponožková párty!” Nevím, jestli ji to právě teď napadlo, anebo se to takhle běžně říká. Každopádně to zní hloupě. Nina se přezuje z kozaček do bot na podpatku a pak postrčí Vilgota s Antonem do obýváku. „Tak běžte,“ naléhá, když se Vilgot trochu zdráhá. „Lollo pro vás určitě nachystala chipsy a limonády.“ Zabírá to. Náš mladší syn zavětří laskominy a vykročí. Obdivuju manželčinu schopnost zvládat malé děti. Její trpělivost v tomhle směru nemá obdoby. Je rozená učitelka v mateřské školce, svou práci miluje. Vím, že ji mají rádi děti, rodiče i kolegové. „Fredde!“ Max mě plácne do zad. „Jak se máš?“ 18
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 19
Fredde mi říká jen Max, nikdo jiný. „Všechno v pořádku. A ty?“ „Ale jo, v pohodě. Super. Dali ti něco k pití? Tamhle jsou bublinky.“ Max mi svou dlouhou paží podá skleničku se šampaňským. „Tady máš!“ Je to dom pérignon, jak jinak. Kvalita musí být, jinak by si hosté mohli myslet, že byznys nekvete. „Díky!“ Pozvednu sklenku. „Tak je tu další silvestr...“ „A my jen pořád mládnem a mládnem...“ Max se ke mně nakloní a ztiší hlas. „Viděl jsi toho novýho od Maleny?“ Rozhlédnu se po místnosti, ale nevidím Malenu ani toho, kdo by měl být jejím kavalírem. Nina pomáhá Vilgotovi nalít coca-colu do menší skleničky. Před nimi stojí dvě dvojice, které tu byly i na loňské silvestrovské oslavě. Jsou to sousedé Maxe a Lollo. Vzpomínám si, že jedna z žen se mnou tehdy seděla u stolu, bohužel si nepamatuju, která z nich to je. Jsou si totiž hodně podobné: blond vlasy, černé šaty, černé lodičky. Zato jejich manžele rozlišit dokážu. Jens Stenman je skoro tak široký, jako vysoký. Magnus Göransson je naopak hubeňour. Když tihle dva stojí vedle sebe, vypadají jako Laurel a Hardy. „Malenin přítel je muslim,“ pošeptá mi Max a zkoumavě se na mě zadívá. Já Maxe Wiksella znám, a tak vím, jakou reakci očekává. Mám-li být upřímný, Malenin partner mě díky tomu hned začal zajímat o něco víc. Ale dát prostor takovým myšlenkám nemá smysl, Maxův jednostranný pohled na svět by se tím ještě prohloubil. „No a?“ řeknu. „Půlka mých žáků jsou muslimové.“ „No jo, no jo. Ale on je tu s Malenou. Tady, v našem domě. Chci říct: nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy slavit silvestr s…“ „Je pobožný?“ Max se zamračí. „Co je to za otázku? Je to muslim.“ „Jasně, ale je praktikující ? Navštěvuje mešitu? Denně se modlí? Pije alkohol?“ „Vím já?“ pokrčí rameny Max. „Můžeš se ho zeptat.“ Vtom do pokoje vejde Malena se svým tmavovlasým přítelem. 19
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 20
Nevím, co jsem čekal, ale ten člověk vypadá jako úplně normální muž středního věku, který se účastní silvestrovské oslavy. Má na sobě oblek, košili a kravatu. „Fredriku!“ Malena míří k nám. „Ráda tě vidím.“ Dlouze mě obejme a pak se otočí na svou novou lásku. „Tohle je Adem.“ Podám si s ním ruku. Max odchází, aby se věnoval dalším hostům. „Malena trvala na tom, že mě představí jako Adema,“ říká ten tmavovlasý dialektem typickým pro Malmö. „Ale klidně mi můžete říkat Adde jako všichni ostatní.“ „Fredrik,“ řeknu. „Těší mě. Moje manželka je Nina. Stojí tamhle, ta v zelených šatech.“ Moje žena mezitím přešla od stolu s bufetem k sousedům Maxe a Lollo. Směje se a připíjí si s nimi. Když se zadívám na tuto skupinku, strnu, protože mám pocit, jako bych Ninu viděl poprvé. Uvědomím si, jak je krásná. Ty jantarové oči, přirozeně výrazné obočí, hnědé lokny. Miluju ji – samotného mě to překvapí. Mám rád i její zvonivý smích. Kdy jsem ho slyšel naposled? „Nina a Lollo jsou moje letité kamarádky z gymplu,“ vysvětluje Malena Addemu. Adde se usměje. „Tví partners in crime, co?“ „Přesně tak!“ Malena na něj láskyplně pohlédne. „Tehdy jsme řádily.“ Otočí se ke mně. „Doslechla jsem se, že teď po vás převzaly štafetu Jennifer a Smilla. Doufám, že jste zamkli bar!“ „Kolik je jim?“ zajímá se Adde. „Sedmnáct,“ odpovím. „Smille bude v únoru osmnáct.“ „Nejkrásnější období v životě,“ usměje se Adde. „Cože?!“ Malena předstírá, že se jí to dotklo. „Já myslela, že nejlepší období zažíváš teď, když jsi mě poznal!“ Adde ji políbí na tvář. „Jasně. Nejlepší období se odehrává právě teď.“
20
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 21
4 Lollo Nina stojí ve dveřích do kuchyně. V ruce drží sklenici šampaňského a v druhé mastné arašídy. Hráškově zelené šaty jí sluší, dnes večer vypadá nezvykle svěže. Svěže, ale tlustě. Odjakživa jí chybí styl. Divím se, že se sebou nedokáže něco udělat. Kdyby shodila deset kilo, byla by moc krásná. „Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ „Ne, díky, zvládám to,“ odpovím. „Malena se postarala o předkrm, už je na stole. Všechno je pod kontrolou.“ Nina si vloží do úst oříšek, přikročí ke mně a ztiší hlas. „Už jsi mluvila s naší novou hvězdou? Jmenuje se Adde, ne?“ „Jen jsem ho pozdravila. Ale vypadá to, že je fajn.“ „A taky je to fešák,“ usměje se Nina. Otočím kohoutkem a namočím hadřík na nádobí do horké vody. „Oni takoví přece bývají… Myslím fešáci.“ „Doufejme, že to tentokrát vydrží.“ Moje kamarádka si zlehka povzdechne. „Už kvůli eovi.“ „Máš pravdu.“ Vyždímám hadřík a začnu jím drhnout hnědé skvrny, které už zřejmě stačily poskvrnit mramorovou desku. „eo a Anton jsou nahoře? Dohlížejí na Vilgota?“ „Zrovna jsem tam byla.“ Nina zvedne oči ke stropu. „eo s Antonem hrají v televizi hry a Vilgot se na ně dívá. Vypadá to, že ho to zatím hodně baví.“ Usrkne trochu šampaňského a rozhlédne se po kuchyni. „Ty kachlíčky s dekorem… hned je to tady hezčí. Takové živější.“ „Já vím, zbožňuju je! Jsou ručně dělané. Přímý dovoz z Maroka.“ 21
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 22
Nina přejede prstem po vlnitém vzoru. „Byly asi drahé…“ „Koupili jsme to přes firmu, takže to bylo bez daně,“ řeknu. Hned na sebe dostanu zlost. Proč se snažím obhajovat? Nemám chuť se bavit o penězích. Vždycky u nich skončíme a já nevím, jestli jde u Niny o zvědavost, nebo o závist. Její a Fredrikův rozpočet je asi dost napjatý. Dva učitelské platy a tři děti. Nikdo je nenutil, aby si zvolili málo placené povolání. Když byla Smilla malá, Fredrik, inženýr, dokonce opustil svou práci. Prý aby mohl dělat něco „smysluplnějšího“. Proboha, tohle vážně nechápu! Jak může někdo pracovat za polovinu předešlého platu? Nina mu to měla zatrhnout. Podívám se na ni a dodám: „Podle Maxe to bylo zbytečné, původní kachlíčky jsme tu měli jen tři roky. Ale podařilo se mi ho přemluvit.“ Nina se usměje. „Tohle ti jde.“ „Každý má na něco talent.“ Opláchnu talířek a postavím ho do odkapávače. O tom, že jsem kvůli těm kachlíčkům musela uronit slzu, se nechci zmiňovat. Nešlo o peníze, ty jsou pro Maxe problém málokdy, spíš o důvod. Faktem je, že bylo snazší vymáčknout pár slz, než se mu snažit vysvětlovat, že staré kachlíčky už byly hrozně nemoderní a že já, která se v rámci své profese věnuju interiérům, musím udávat trend. „A ty máš talentů hodně.“ Nina se znovu napije šampaňského a opře se o linku. „Jak se daří tvému blogu?“ Tak se mi zdá, že nikdo nechápe, kolik je s ním práce: vymýšlení témat, focení, nahrávání fotek, psaní textů a vůbec celý provoz. Troufla bych si tvrdit, že tomu pitomému blogu věnuju týdně patnáct hodin. Přitom ho zatím skoro nikdo nečte. Já ale vím, že otevře dveře obchodu i e-shopu, jde jen o to, aby ho četlo víc lidí. Nina nečeká na odpověď. „Děláš profesionální fotky,“ pokračuje. „Několikrát jsem se na něj dívala.“ „Mohla bys moje příspěvky sdílet na facebooku, co říkáš?“ navrhnu. „Našimi zákazníky jsou většinou ženy našeho věku nebo starší. Na rozdíl od mládeže se na facebooku občas vyskytují.“ 22
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 23
„Když mluvíš o mládeži…“ Nině naskočí mezi obočím vráska. „Už jsi mluvila s Jennifer?“ „Vůbec. Ale to je snad dobré znamení, ne?“ Nina sice přikývne, ale stejně mám pocit, že jsem ji moc nepřesvědčila. Začne přešlapovat u linky. „S Fredrikem jsme se tak úplně neshodli…“ „V čem?“ Utřu si ruce a pověsím ručník na háček. „Jestli máme k nám domů pustit dvacet puberťáků, nebo ne. Kromě jiného.“ Na tohle už je teď pozdě. Během uplynulého měsíce jsme tu jejich párty probíraly po telefonu nejmíň třikrát, ale to jsme se bavily jen o alkoholu a drogách. O tom, že by pro ni mohlo být problémem místo konání, se Nina slovem nezmínila. „No, víš…“ Nina se usměje a rozhodí rukama. „Souhlasila jsem s tím, a tak už teď nemůžu nic dělat… Ale znáš mě… Mám z toho trochu nervy.“ Musím se krotit, abych si hlasitě nepovzdechla. Na nervování se je Nina přebornice. Problémy vidí všude, často dřív, než vůbec nějaké nastanou. Nejčastěji se znepokojuje kvůli Smille. Smilla sem, Smilla tam. Chudák holka, mít takhle přehnaně starostlivou mámu asi není snadné. Dětem musíme důvěřovat, zvlášť když dosáhnou věku našich dcer. Je třeba, aby si občas natloukly nos. Když dětem věčně umetáme cestičku, jak si pak samy poradí v životě? „Aha, tak tady jste a drbete!“ Malena vtančí dovnitř při písni Happy New Year od Abby, která hraje v pozadí. Šaty s flitry jsou možná trochu nevhodné, ale vypadá v nich dobře. „Nemohla bych se přidat?” zeptá se. „Jasně že mohla.“ Kývnu na Ninu. „Můžeš začít tím, že svou kámošku přesvědčíš, aby se přestala nervovat.“ Malena si podepře rukou bradu a předstírá, že si Ninu prohlíží od hlavy až po paty. „Tak poslouchej…“ Přestane si podpírat bradu a zvedne ukazováček. „Moje důkladná analýza mi napovídá, že jsi nervózní ze všech 23
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 24
možných skopičin, které by dneska večer Smilla s Jennifer mohly provádět. Trefila jsem se?“ Nedokážu se ubránit smíchu. V tomhle jsme si byly s Malenou vždycky podobné. Obě máme za to, že není důvod se znepokojovat předčasně. Je to zbytečné. A nudné. Nebýt nás, Ninu by už touhle dobou její nervozita zabila. Je fakt, že má za sebou daleko nudnější život. „Cože?“ Nina se na mě zamračí. „Jsem trochu nervózní. Co na tom? Jistě, Smilla není na párty poprvé, ale je to poprvé, co probíhá u nás doma…“ „Ale prosím tě!“ Malena jí položí na paži dlaň. „Dobře to dopadne, uvidíš. Vždyť už budou brzo plnoleté. Kromě toho – vzpomeň si, co jsme v jejich věku vyváděly my.“ Nina se ušklíbne „No právě!“ Malena vybuchne smíchy a já se přidám. Zasměje se dokonce i Nina. Vzápětí ale opět zvážní. „Mimochodem, jak je na tom eo?“ Malena se zatváří nechápavě. „eo?“ „Ano.“ Nina zrudne. „No, Anton říkal, že eo má nějaké problémy. Nevím přesně jaké, ale…“ „Aha, tohle.“ Malena mávne rukou. „To bylo na podzim. Krize spojená se stěhováním. Nová třída, spousta nových lidí. Znáš ea, ne?“ Široce se usměje. „Nemůžeme tu přece pořád propadat depkám! Pojďte si připít s ostatními!“ Když se do nás Malena zavěsí a vleče nás do obýváku, Nině ze sklenice vyšplíchne trochu vína. „Nino, už se kvůli holkám nenervuj!“ Malena musí mluvit hodně nahlas, aby překřičela hudbu a stále sílící šum hlasů. „Musíš jim věřit. Dokud se nám neozvou, je všechno v pohodě.“
24
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 25
5 Fredrik „A víš, co jsem v tu chvíli řekl?“ zeptá se bečivým hlasem Stenman. „Sakra, za tyhle prachy nekoupíte ani loďku!“ Muž je už opilý víc, než je ve společnosti vhodné. Má brunátnou tvář a směje se tak, až se knoflíčky košile na jeho pohupujícím se břiše napínají k prasknutí. Nejméně deset minut popisoval okolnosti prodeje své jachty v létě předloňského roku. Dostávám křeč do čelistních svalů. Nemám nic proti lodím, můj táta měl starou motorovou plachetnici, která kotvila v Gottskäru a v létě jsme s ní často vyplouvali. Problémem je Jens Stenman. Podobně jako většina Maxových známých je to samolibý egoista. Je mi naprosto jasné, že Jensovy řeči o jachtě mají jediný smysl: chce se pochlubit, za kolik ji prodal. Nic mě nezajímá méně než tohle. „Děs běs,“ pronese Magnus Göransson. „Lidi dneska nemaj šajn o cenách. Myslej si, že se dá všecko usmlouvat.“ Stenman přikyvuje. „Když něco prodávám…“ Zapotácí se, ale včas se zachytí stolu. „Když mi zavolá někdo, kdo nemluví švédsky, okamžitě to položím. Chci říct: takovíhle lidi obyčejně pocházejí z primitivnějších kultur, z míst, kde se chodí po tržišti a celou dobu smlouvá.“ „Přesně!“ Magnus začne mluvit vzrušeně, mírně se nakloní dopředu. „Dám ti dobrou radu. Když jsem prodával svou Arconu 465, obrátil jsem se na makléře. Nemusel jsem se o nic dál starat, bylo to moc fajn. Spolehliví makléři mají kontakty po celý Evropě a kromě toho uměj vyšponovat cenu. Vyplatí se to.“ 25
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 26
Zvednu svou sklenku. „Já si jen dojdu dolít.“ Nohy mě nesou po černě natřených dubových parketách a huňatých kobercích, opouštím klub zahleděných do sebe. Jakmile se muži ocitnou ve skupině, tahle vlastnost je ovládne. V devíti případech z deseti člověk ani nestihne pozdravit a kohoutům se už zvedají hřebínky. A pak se začne mluvit o práci, autech, lodích a penězích. V koutě pokoje stojí Nina, Malena a obě blondýny, manželky Jense a Magnuse. Střídají se tam výbuchy smíchu a já se této společnosti raději vyhnu – obávám se, že bych svou přítomností mohl narušit panující dobrou atmosféru. Lollo přebíhá mezi pokoji. „Potřebuješ něco?“ „Ne.“ Lollo se usměje, ale nezastaví se. „Dej si ještě šampus, Fredriku! A uvolni se!“ Uvolnit se nedokážu. Svědí mě pod límečkem košile, asi tam zůstala nějaká cedulka. Jdu do předsíně, otevřu vchodové dveře a postavím se na schody. Chladivý prosincový vzduch mi připomene, že už odsud brzy odjedeme. Že už je to jen otázka hodin. Dýchej, Fredriku, dýchej! Vrátím se zpět, postavím skleničku na komodu u zrcadla a nepozorovaně vyběhnu do patra. eo s Antonem sedí na pohovce, oba drží v rukách herní ovladač. Vilgot – asi dva centimetry od televizní obrazovky – napjatě sleduje každou zatáčku na klikaté dráze. Uprostřed, na stolku s oválnou skleněnou deskou, stojí netknutá miska s chipsy. „Nazdar, kluci.“ Posadím se vedle Antona. „Jak to jde?“ „Super.“ Anton ani na vteřinu nespustí oči z obrazovky. „Brzo vyhraju.“ „In your dreams,“ zamumlá eo. Zatímco v přízemí je stále větší hluk, opřu se a sleduju zběsilou jízdu formulí. Nejraději bych tu zůstal celý večer. Když ale zvednu oči, vidím přímo do pokoje Jennifer, a tak ten nápad hned zavrhnu. Když eův vůz sjede ze svahu, chlapec procedí mezi zuby nadávku. Černobílé vlajky mávají Antonovi. „Správně!“ vykřikne. 26
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 27
Otočím se k Teovi. „Příště mu ukážeš co proto, viď? Jinak by se začal moc nafukovat.“ eo se na mě krátce usměje, Vilgot se současně snaží vytrhnout Antonovi z ruky ovladač. Anton se brání, eo mu nabídne svůj. „Jedno kolo! Jenom jedno, rozumíš?“ zamručí Anton na svého brášku. eo se k Vilgotovi odjakživa chová hezky. Dovolil mu, aby s nimi zůstal, přestože Anton byl proti. Možná to souvisí s tím, že eo nemá žádné sourozence, s nimiž by se hádal. I on je prima. Zřejmě nemá moc kamarádů, možná proto teď tráví silvestr se dvěma malými kluky. Jistě, Anton je jen o dva roky mladší než on, jenže mezi třináctiletým a patnáctiletým může být někdy propastný rozdíl. eo Vilgotovi ukazuje, jak má s ovladačem zacházet. Mluví vlídným hlasem, oči mu zčásti zakrývá hnědá ofina. Najednou na eově místě sedí někdo jiný. Simon. Několikrát přimhouřím oči, abych zase viděl ea. Náhle si uvědomím, že je stejně starý jako byl Simon, když umřel. Můj mladší bratr byl také plachý a zamlklý. „A co jinak?“ Musím se ovládnout, aby se mi nechvěl hlas. „Jinak?“ eo natáhne ruku ke stolu, chce si vzít chips. „Chodíš teď na jinou školu, ne? Líbí se ti v Tygelsjö?“ Chlapec pokrčí rameny. „Ale no tak, tati!“ Anton mě šťouchne do boku. „Je silvestr, ne? Hrajem. Musíš tu být?“ „Neboj, už mizím!“ řeknu a zvednu se. Otevřené dveře přitahují můj pohled jako magnet, nedá se tomu zabránit. Na čele postele visí bílá podprsenka. Vypadá to, že ji tam Jennifer pohodila, když spěchala do sprchy. Možná ji tam ale pověsila schválně. Ztěžka polknu a seběhnu po schodech dolů.
27
štastný nový rok.qxp_Sestava 1 24.11.22 19:19 Stránka 28
6 Nina „Já myslím, že si teď musíme všichni společně připít!“ Ivanka vstane ze židle a zamává skleničkou. Nejsem zcela střízlivá, ovšem do stavu Ivanky Stenmanové mám ještě daleko. Má přivřené oči a přední zuby umazané od rudé rtěnky. „Dobrý nápad!“ Max se také zvedne. „Nezazpíváme si, co říkáte?“ „Jasně!“ Magnus Göransson vykřikne tak silně, až mi zalehne ucho. „Tak do toho, Ivy! Zazpívej tu nejsprostší, co znáš!“ Ivanka si odfrkne a uhladí si krátké šaty. „Já žádné sprosté písničky neznám.“ „Ivanka, Ivanka!“ skanduje Magnus. Jens Stenman se k němu přidá, bouchá přitom do stolu. „Moment!“ Do hluku pronikne nervózní hlas. „Nezapomeňte, že tu máme děti!“ V místnosti nastane na okamžik ticho, všichni se obracejí k hlasu. Promluvil můj manžel. Snažím se s ním navázat oční kontakt, ale on se dívá na Maxe a Ivanku, jako by je chtěl zabít pohledem. Co je mu? „Něco mě napadlo.“ Ticho utne můj společník u stolu. „Můžu zazpívat jednu fakt sprostou písničku. Arabsky.“ „To ne!“ Strčím Addeho do boku. „To je nefér. Jak poznáme, že je opravdu sprostá?“ Adde se rozzáří a vstane. „Prostě mi budete muset věřit, no.“ Adde pak – v jedné ruce sklenku, v druhé pomyslnou taktovku – začne zpívat. Tleskám, Lisen se přidá a Ivanka předvádí cosi, co má 28