ELLA CAREY ZTRACENÁ DÍVKA Z BERLÍNA Ikar
Ztracena divka z Berlina.indd 3
09.11.22 14:14
První část
Ztracena divka z Berlina.indd 7
09.11.22 14:14
První kapitola Kate Berlín, březen 1946
Do ponurého, šedivého města se ozval skřípot brzd. Kate zavřela oči. Ten odporný zvuk se vznášel nad promrzlými ulicemi Berlína jako umírající orel. Chytila se dřevěné lavice a připravovala se na to, že se v mlhavém ledovém vzduchu rozezní hrozivý kovový třesk a vzdálené houkání sirén. Stejné zvuky doprovázely otcovu smrtelnou nehodu před deseti lety a budou ji pronásledovat do konce života. Džíp, v němž seděli váleční dopisovatelé, uvízl v dopravní zácpě a jeho žluté reflektory svítily do odpolední mlhy. Teprve když se neozvala žádná rána ani siréna a džíp zůstal stát, vydechla si úlevou. Mlčela, zahnala ty nepříjemné vzpomínky a dívala se na trosky staré vily naproti autu. Ta zahrada musela být kdysi krásná. Zimostráz a jehličnany pokrýval sníh a zdobená vrata byla dokořán, jako kdyby zvala hosty, ať se jdou schovat před berlínským chladem. Než vypukla válka, muselo být v tom domě z červených cihel a průčelím se sloupy teplo a příjemně a lidé vcházeli do nádherné vstupní haly, mnuli si ruce před hořícím krbem a v krásně dekorovaných místnostech se rozléhal smích. Po večeři se tam mohlo tančit, slečny si pokládaly hlavy na ramena mladíků, zatímco nahoře si děti vystříhávaly papírové panenky a skákaly na postelích s peřinami, než se zachumlaly pod hedvábné pokrývky a poslouchaly pohádky.
Ztracena divka z Berlina.indd 9
09.11.22 14:14
10
Ella Carey
Teď na děravých schodech vedoucích do domu sedělo malé děvče. Místo toho, aby měla kašmírový kabát nejpěknější námořnické modré barvy se dvěma řadami lesklých knoflíků a pořádné kožené boty, si hubenýma rukama objímala beztvaré ušmudlané hnědé šaty. Měla ošlapané hnědé polobotky a špinavé nohy čouhající zpod sukně se podobaly nožkám drobného ptáčka. Když ve slábnoucím odpoledním světle upřela své modré oči do Katiných, neodvrátila je a Kate si přitiskla ruku na ústa. Z očí dítěte, které připomínaly bezedné tůně, Kate vyčetla, jaký měla život, její zoufalství v nekončící berlínské zimě, která útočila na místní lidi a zaháněla je domů. Zevnitř byla okna zabedněná a chyběla jim skla. Stěny i stropy, plné prasklin a děr, byly zakryté papírem a hadry, skrz které dul vítr, dokud staří a nemocní nezmrzli v postelích. „Pusťte mě ven!“ křikla do ledového vzduchu na řidiče a od úst jí vyšla pára. Její hlas však přehlušilo zavrčení motoru, když se auto znovu rozjelo. Snažila se vstát, nakláněla se dopředu kolem amerických kolegů-dopisovatelů, aby řidiči poklepala na rameno. Jenže setrvačností zase dopadla zpátky na tvrdou dřevěnou lavici. Rick Shearer natáhl ruku, aby ji přidržel, a počkal, dokud si v pořádku nesedne. Džíp se pomalu sunul dál. Kate zklamaně rozhodila rukama a Rick na ni pod měkkou krempou svého klobouku upřel inteligentní hnědé oči plné pochopení. Zoufale se snažila něco mu naznačit rty, a zatímco se nervózně rozhlížela, přikývl. Kde se v téhle zemi nikoho nacházejí? Ulice vypadaly jedna jako druhá – všude se válely strhané dráty elektrického vedení a ze země trčely vodovodní trubky jako nějaké příšery. Znovu si sedla a založila si ruce. Propadla naprosté beznaději. Mohly by dětské oběti téhle války někdy najít klid? Kate na svém putování po válkou zdevastované Evropě navštívila koncentrační tábory a plynové komory, které působily
Ztracena divka z Berlina.indd 10
09.11.22 14:14
Ztracená dívka z Berlína
11
jako němí svědci těch největších hrůz, jaké dokázali způsobit lidé jiným lidem. V Krakově viděla, jak z dobytčích vlaků vylézají muži a ženy a shlukují se kolem kolejí, a v Římě jen bezmocně zírala na vyhublé hladové děti. Na takové hrůzy se nedá zvyknout. Nikdy by nedokázala zavřít oči před zvěrstvy, která nacisti v minulých letech prováděli. Automobil jel dál. Minuli park, kde stály lavičky bez dřevěných sedadel, protože je lidé vytrhali, aby se pokusili vyhřát si svá berlínská útočiště. Bylo to však marné. Když džíp zastavil před zchátralým hotelem válečných dopisovatelů, Kate si zavázala přes obličej šálu, aby necítila ten štiplavý puch, teď ještě umocněný hnilobou a zápachem vypálených domů. Krátké tmavé kudrny si zastrčila pod pletenou čepici a zapnula si kabát, který nosila jako uniformu oficiálního válečného reportéra. Harvey Milton otevřel oprýskané dveře starého hotelu, kde bydleli. Ta sešlá budova jen zázrakem přežila spojenecké bombardování. Už venku je uvítal neskutečný smrad vařeného zelí, který si Kate spojovala s tímhle bohem zapomenutým místem. Harvey se na ni oslnivě usmál, jak to uměl jen on, a počkal, až vejde. Přes všechny těžkosti, které během cesty po Evropě zažívali, neustále vypadal, jako kdyby právě vyšel z horké sprchy. Byl vymydlený a blond vlasy měl sčesané dozadu. Kate se rychle otočila. Vůbec se jí nechtělo do studené, ohavné budovy vstoupit a taky nemohla zapomenout na to malé děvčátko. Pak se zarazila. Nedokázala zařídit, aby se její otec vrátil, ale toho sirotka zachránit před umrznutím mohla. Vyrazila po zamrzlé silnici a najednou si všimla, že vedle ní jde Rick Shearer. Kráčel vedle ní a mašíroval pravidelným krokem po ulici ve vojenských botách, jimiž se celá výprava novinářů, kterou až na Kate tvořili samí muži, vybavila na svou devítiměsíční cestu po Evropě, během níž urazili více než třicet pět tisíc mil. Kate se dívala pořád dopředu, míjela řady zamlklých žen, které se podle ní marně snažily odklidit z ulic ten hrozný nepořádek.
Ztracena divka z Berlina.indd 11
09.11.22 14:14
12
Ella Carey
Holýma rukama odstraňovaly hory suti a pracovaly dál, i když už se stmívalo. Nebyl nikdo jiný, kdo by napravil škody způsobené válkou. Muži byli příliš vyčerpaní a město nikdo neřídil. „Kate. Vím, o co se to snažíš.“ „Nepřežije noc.“ Nechtěla se nechat odradit. „Víš, že ti nedovolí, abys o ní napsala.“ Rickův příjemný zvučný hlas rozhlasového reportéra jí v těch děsivých kulisách připomněl domov. Zahnala dotěrné vzpomínky na Manhattan a jeho zářící světla, kde to pulzovalo životem a lidé tančili radostí, že je válka konečně za nimi. Šla dál, ruce v kožených rukavicích zaťaté v pěst. „Nejde o článek, Ricku.“ Hned jak se na to dítě podívala, měla nutkání zjistit, proč sedí na schodech zničeného domu, ale její příběh by nezneužila. Chtěla mu pomoct. A nečekala, že někdo pochopí proč. Rick se na ni zasmušile podíval a nakonec přikývl, poškrábal se na zarostlé bradě a šel s ní dál. Už jí oznámili, že článek, který chtěla napsat o vztazích Němek a amerických vojáků rozmístěných v Německu, nikdo nevydá, protože šéfové médií ve Státech o něj nemají zájem. Stavěl totiž americké muže do špatného světla. Jeden plukovník ji dokonce upozornil, že by to způsobilo velké nepříjemnosti, kdyby manželky přijely z Ameriky navštívit své milé a v Německu se dověděly, že německé frauleins po skončení války vyměnily armádní příděly a teplá místa na spaní za náklonnost k americkým vojákům. Ani tak neměla v úmyslu se toho článku vzdát. Rick vedle ní kráčel zimou, mračil se a tvářil se nepřístupně. Kate procházela ulicemi a spoléhala se na svůj orientační smysl, který si vycvičila v minulých měsících, když navštívila tolik zničených evropských měst. Procházeli kolem zbořených domů a potkávali vyhublé Němce potulující se venku. Dva z nich zrovna táhli větve stromů, aby si rozdělali oheň a udrželi rodiny při životě. Podle jejich nákladu usoudila, že pro ně byli v nedalekém parku, kde viděla to dítě. Když konečně došli před kdysi honosný dům, děvče pořád sedělo na schodech s hlavou v dlaních.
Ztracena divka z Berlina.indd 12
09.11.22 14:14
Ztracená dívka z Berlína
13
Kate zaváhala a rukou v teplých rukavicích se opřela o kamennou zeď před domem. „Ty umíš německy.“ Otočila se na Ricka a zhluboka se nadechla. Do kabátu jí zadul vítr a ihned se podívala na spoře oblečené dítě. „Kvůli válce ji poslali někam na venkov a teď se vrátila domů a zjistila, že její rodina je pryč.“ Na schodě ležel vedle dívky malý batoh. „Pošlou ji do tábora pro dětské uprchlíky a nejspíš tam zemře.“ Byli v sovětské zóně. To znamenalo, že tito sirotci patří Sovětům. Kate se zachvěla hrůzou a šlápla na první schod. Dívenka vypadala zanedbaně, ale byl snad tohle kdysi její domov? Rick ji chytil za rukavici. Zadívala se mu do očí. To gesto ji překvapilo, i když se během posledních měsíců spřátelili. Našla v něm spřízněnou duši, čehož si patřičně cenila, protože někteří novináři odmítali brát ženu na společném výjezdu vážně a viděli v ní buď zbytečné rozptylování a nevšímali si jí, nebo se s ní pokoušeli flirtovat. Už doma se naučila stát si za svým, když ještě působila jako reportérka v novinách a rozhlase ve Washingtonu D.C., než se jí naskytla možnost vyjet do světa. Tehdy se té nabídky hned chopila. Zoufale potřebovala uniknout vzpomínkám, které ji v New Yorku pronásledovaly. Myslela si, že když uvidí následky války, třeba se zbaví pocitu viny, jenž ji pronásledoval od otcovy tragické smrti. Rick stoupal po schodech k domu, sníh pod jeho botami křupal. Dům, který se před nimi tyčil, neměl dveře a ani uvnitř nebylo nic – byl celý vybombardovaný. Když se Kate dívala na prokřehlou dívku, prsty jí v teplých kožených rukavicích doslova pálily. Rick popošel k děvčátku a Kate zůstala za ním. Chybělo i druhé poschodí. Bylo ustřelené jako useknutá hlava. Z protějšího parku byly slyšet děti jezdící na sáňkách. Všechny měly tepláky a kapuce a vnášely do tohoto strašidelného místa aspoň trochu zdání normálnosti.
Ztracena divka z Berlina.indd 13
09.11.22 14:14
14
Ella Carey
Rick se sehnul a mluvil na děvče pomalou němčinou. Zdálo se, že o tom chvilku přemýšlí, pak zvedla hlavu a zadívala se na Kate těma neuvěřitelně modrýma očima stejně jako předtím. Rick jí šeptal něco německy, ale ona se dívala jenom na Kate a pomalu natáhla ruku. Kate se k ní sehnula a rychle ji vzala do náruče. Holčička si jí beze slova položila hlavu na rameno. Kate zavřela oči a pohladila ji po hlavě. Pocítila zvláštní klid, který už dávno nezažila. Je schopná něco udělat. Je schopná pomoct. „Je němá,“ řekl Rick a jeho hnědé oči byly vážné. „Ricku, vezmi prosím tě ten batoh.“ Zavrtěl hlavou. „Kate…“ „Jen ho vezmi. Nenechám ji tady samotnou.“ Dívka přitiskla Kate hlavu na prsa a dlouhé holé nohy jí visely dolů směrem ke špinavé ulici. Kate sešla opatrně po úzkém schodišti, aby na zrádném ledu a sněhu neuklouzla. Rick jen zakroutil hlavou a pak si přehodil batoh přes rameno, stáhl si klobouk do čela a otočil se. Jeho kroky duněly zpustošenými ulicemi. Aniž by se na tom domluvili, cestou do spojeneckých zón se vyhýbali hlavním třídám a Braniborskou bránu obešli velkým obloukem. Kate se vedle Ricka trmácela přes Sověty kontrolované části města. Do starého hotelu se dostali po zadním schodišti a vypadali jako podivná zamlklá skupinka. Vyhnuli se starobylému výtahu, který připomínal ptačí klec, zvědavým pohledům ostatních novinářů a oficiálnímu osazenstvu z řad Spojenců. Nyní, hodinu poté, leželo děvče bez hnutí na Katině úzké posteli a její drobná bezmocná postava byla přikrytá hrubou šedivou dekou, která tvořila součást zdejšího vybavení. Kate po procházce zčervenaly tváře a ještě teď je měla růžové, protože hotelová kamna nedokázala pokoj pořádně vytopit. Když na Berlín padla noc, dívala se z okna a čekala, až se vrátí Rick.
Ztracena divka z Berlina.indd 14
09.11.22 14:14
Ztracená dívka z Berlína
15
Uslyšela zaklepání a lekla se. Počkala. Tři klepnutí, přestávka, pak dvě a jedno. Došla ke dveřím a pustila ho dovnitř. Nesl tři hrnky husté polévky. Němci jedli jen brambory, zelí, chleba a zavařeniny, jenže to nedokázalo zasytit dítě, natož dospělého. Ale v hotelích, které zabrali Američané a Angličané, se našlo jídla dost, i když zelí a brambory byly hlavní artikl, spolu s dušeným masem z tuhých a vysušených flákot. Sehnul se k holčičce, probudil ji a přidržel jí smaltovaný hrnek, aby se opatrně napila. Potom si sedl na Katinu vrzající postel a dívku si vzal na klín. Dívala se na něj a její velké oči vypadaly ve světle žárovky, co visela z popraskaného stropu, ještě větší a modřejší. Měla ušmudlaný obličej a dlouhé, rozcuchané blonďaté vlasy jí padaly na hubená ramínka. Na holých nohou byla vidět špína a spousta zaschlé krve. Její zablácené boty stály pod malým stolkem u okna, kde Kate psala své články. Rick na ni hovořil německy a snažil se ji uklidnit. „Jak je podle tebe stará?“ zašeptala Kate a srdce se jí sevřelo lítostí. Rick si přejel hřbetem ruky po čele. „Asi deset. Maximálně.“ Kate odložila hrnek na oprýskaný parapet a začala chodit po místnosti. „Až sní svou polévku, může si vzít mou.“ Znovu se otočila k Rickovi. „Přemýšlím, jak ji dostat do bezpečí, a nevím, jak to zařídit.“ „Venku je spousta vývěsek se ztracenými dětmi,“ zamračil se. Kate zavrtěla hlavou. „Když budu muset, zůstanu v Berlíně, dokud nebude v bezpečí. Až to zařídím, sejdu se s tebou v Norimberku.“ „Ne, Kate.“ Zvedl hlavu a zadíval se na ni. Tvářil se smrtelně vážně jako všichni tady. „Nenechám tě tu samotnou. Je to moc nebezpečné.“ Zadívala se do stropu. „Nejde o mě. To dítě tady nemůžeme nechat samotné,“ řekla. „Skončila by v sovětském sirotčinci.“ Pohlédla na děvče a při tom pomyšlení jí přejel mráz po zádech. „Když ji pustíme z dohledu, určitě se vrátí domů. A já nedovolím, aby seděla a čekala na rodinu, která nikdy nepřijde. Někdo ji
Ztracena divka z Berlina.indd 15
09.11.22 14:14
16
Ella Carey
odvede, protože ulice jsou plné nebezpečných lidí, nebo zmrzne, když se pokusí ustlat si v tom vybombardovaném baráku.“ Kate si vybavila, jak si jí vyčerpané dítě položilo hlavu na rameno. Nikdy nezapomene na ten příjemný pocit, když se jí na srdci zvedal a klesal dívčin hrudník. Holčička si znovu lehla a zavřela oči, a když se Kate pokusila dát jí do ruček svůj hrnek s polévkou, naznačila dlaní, že už má dost. Kate ji přikryla a zhasla lampu vedle postele. Rick si prohrábl tmavé vlasy a naklonil hlavu. „S pár lidmi si dáme u Harveyho v pokoji nějaký drink.“ Ztišil hlas. „Potřebuje klid a tmu. A spát. Pojď s námi posedět.“ Podívala se nerozhodně na dívenku. „Nemám s dětmi žádné zkušenosti a vlastně mě to k nim netáhne. Ale tohle je něco jiného. Jak se mi dívala upřeně do očí.“ Kate sepnula ruce. „Jako kdyby se v jejím výrazu ukrývala bolest všech dětí, které jsem na cestách viděla.“ „Pojď se napít,“ řekl Rick a stiskl jí rameno. Zaskočilo ji to. „Spaní na podlaze bude tvrdé,“ řekl. „Ve srovnání s tímhle je to prkotina.“ Kate si prohrábla tmavé kudrny a vzdychla. „Musí existovat možnost, jak zjistit, jestli žijou její přátelé nebo příbuzní.“ Rick stál v otevřených dveřích. „S tím si budeme dělat starosti zítra. Dneska večer jsi udělala všechno, co šlo.“
Ztracena divka z Berlina.indd 16
09.11.22 14:14
Druhá kapitola Kate Berlín, březen 1946 V pokoji Harveyho Miltona si Kate sedla na holou dřevěnou podlahu vedle Leonarda Andrewse. Tenhle ostřílený, asi tak čtyřicetiletý reportér, který pracoval na plný úvazek ve Washington Post, se během jejich cest nenechal ničím vyvést z míry. Zachoval klid a v očích mu jen plálo, když otrle hodnotil lidskou povahu v době války. Leonard nalil trochu červeného vína do otlučeného hrnku a podal ho Kate. Tlusté prsty měl od úporné zimy zarudlé. Nejdřív ze všeho ji ohromil Lenův nadhled, a dokonce se snažila ho v tom napodobit, aby se vyrovnala s tím, co viděla, ale postupem času si čím dál víc uvědomovala, že i když se vždycky snažila chovat profesionálně, nikdy se od lidí, o nichž psala, oprostit nedokázala. Mladý rusovlasý reportér Joe Ackerman naproti ní, který měl smlouvu se CBS, se na ni škrobeně usmál. V Krakově se s ní snažil flirtovat, jenže ona byla tak otřesená tím, co viděla, že si ho sotva všimla, a tak toho nechal. Rick si natáhl dlouhé nohy vedle černovlasého Kaliforňana Waltera Puglisiho, který psal pro Los Angeles Times a přispíval do NBC. Walter seděl, oči zavřené, a opíral si hlavu o zeď. Z druhé strany seděl vedle Kate Rickův spolužák z Harvardu Harvey Milton, ruce založené mezi koleny. Harvey šel do všeho s velkým nasazením a tvrdě pracoval, zatímco Ricka jen tak něco
Ztracena divka z Berlina.indd 17
09.11.22 14:14
18
Ella Carey
nerozhodilo. Proslýchalo se, že až se vrátí domů, měl by Harvey dostat nějakou vedoucí pozici. Vůbec se netajil tím, že si v New Yorku vyhlíží místo v některé z nejlepších rádiových stanic nebo novinách, a jeho ctižádostivost neznala mezí. Všichni novináři, kteří se účastnili této okružní cesty, tedy kromě Kate, pracovali na plný úvazek, ona však byla zvyklá fungovat na volné noze. Na rozdíl od kolegů neměla nikdy pevnou smlouvu, ani když sedm let pracovala jako politická komentátorka. Teď si konečně vydělávala aspoň pětadvacet dolarů, pokud se její článek rozhodli rozšířit ve Western News Union, kde je musela tvrdě přemlouvat, aby ji poslali na tuto cestu. Ale to jen v případě, že se jejího příběhu chytil nějaký týdeník ve Spojených státech. Když článek vydali, peníze si nechala poslat k matce do New Yorku a ta jí je uložila. Když byla na cestách, ubytování a jídlo jí platil stát, takže všechny vydělané peníze si ušetřila. Hovor mužů kolem sebe nechala plynout jako kulisu a s překvapením zjistila, že má Harvey naklizeno. Vedle psacího stroje ležely jedny z jeho páru slunečních brýlí, které si na doporučení vzal na cestu, štos kancelářského papíru, zápisník a několik ostře ořezaných tužek, vykukujících z otlučeného červeného hrnku. Uvažovala, jestli si žehlí i spodky. Usmála se a napila se brandy, která jí zahřála v hrdle. Pod tenkými mušelínovými závěsy stála Harveyho obligátní krabička s mýdlovými vločkami značky Lux. Oblečení si pověsil na řadu háčků na zdi, batoh uklidil pod stůl a vedle židle si vzorně srovnal vojenské kanady. „Vidím, že sis tady zařídil opravdový domov, Harvey,“ pronesla do tichého hovoru v pokoji. Usmál se na ni skrz kouř. „Dokážu si zařídit domov všude. Jsem na to zvyklý.“ Jeho výraz se změnil. „Ale mám pocit, že nejsi moc spokojená s tím, jak válka dopadla.“ „Konec války neznamená konec utrpení, jak si myslí spousta Američanů.“ Navzdory svým obavám vyčetla z jeho dychtivého chlapeckého obličeje srdečnost.
Ztracena divka z Berlina.indd 18
09.11.22 14:14
Ztracená dívka z Berlína
19
Zamyslel se. „Sověti aspoň nenechají Němce hladovět, jak to dělali nacisti.“ Zasmála se. „Jak můžeš ignorovat to, co máme pod nosem, co vidíme venku na ulicích Berlína? Ne, Sověti nechají Němce hladovět, stejně jako to uděláme my. Ráda bych se pletla.“ Harvey se zamračil. Kate ztišila hlas. „Nikoho nezajímají neuvěřitelné hrůzy, které zakoušely během okupace Rudou armádou místní ženy.“ Zachmuřil se. Kate vzdychla. „Nemůžeme ignorovat fakta. Co se stalo ženám a dětem pod sovětským dohledem? Jsou příliš vyděšené, než aby něco ohlásily, zejména ty ze sektoru okupovaného Sověty. A oprávněně. Víš stejně dobře jako já, že Rusové během války znásilnili tisíce německých žen a že se všechny od patnácti do pětapadesáti podrobují testům na pohlavní nemoci.“ Harvey mlčel. „Sověti to možná dobře tají, ale jeden zdroj mi sdělil, že skoro tisíc žen tady od minulého června žádalo o potrat. To je brutální. Jen proto, že se to stalo Němkám na druhé straně bojové linie, to má být méně děsivé?“ Harveymu škubl sval na opálené tváři. „Já jsem oddaný jedině Americe. Zjistil jsem, že je to tak jednodušší.“ Kate pozvedla obočí a zavrtěla hlavou. „Harvey, když vidím bojem zničenou Evropu, zanechává to ve mně trvalý odpor k válce. Myslím, že by nám měli dovolit napsat pravdu o jejích následcích. Hlubší lidské příběhy. Věřím, že kdyby se o tom dověděli lidi u nás doma, zajímalo by je to. Jenže podle tiskových agentur nemůžeme ve Státech démonizovat vítěze. Nesmíme přinášet objektivní pravdu.“ Harvey jí znovu nalil. „Všichni naši spoluobčané si nepřejí nic jiného než se vrátit do normálu.“ Vzdychl. „Lidi u nás v Clevelandu říkají, že chtějí chodit na ryby a žít bez výpadků elektřiny. Dělat normální věci. Nechtějí číst další hrůzostrašné články.“ Doléhal k nim tlumený hovor ostatních.
Ztracena divka z Berlina.indd 19
09.11.22 14:14
20
Ella Carey
Zavrtěla hlavou. „Myslím, že my Američani máme povinnost pomáhat našim sousedům za mořem. Ještě jsme nepřinesli demokracii půlce Evropy.“ Harvey ztišil hlas. „Kate, demokracie je hladovému člověku na ulici k ničemu.“ Naklonila se k němu. „Zásadní je, že kapitulace Německa nepřinesla Evropanům mír. Nemůžeme ignorovat, co se tady děje. Všichni – i Američani – bychom měli něco obětovat, abychom v budoucnosti zabránili další, daleko horší válce. Doma musíme přemýšlet o tom, jak pomoct hladovějícím a trpícím lidem v dalších zemích. Dětem tady, sirotkům. Ženám. Kdyby každý z nás udělal něco…“ Harvey uhasil cigaretu v otlučeném popelníku na zemi. Venku se spustil liják a bušil do oken. Díkybohu, že je to děvče v bezpečí a teple v její posteli. „Nevidím možnost, jak to udělat.“ Kate se na něj zadívala. „Organizace spojených národů. Jedna společná fronta, která by spolupracovala a poskytla promyšlená a demokratická řešení. Ideálně kdyby existovala jednotná dohoda o míru, která by nás všechny spojila. Je to jediná cesta, jak zabránit další katastrofě nepředstavitelného celosvětového rozsahu.“ Kate si všimla, že ostatní ztichli, že se na ni dívá Rick a že k ní natahuje ruku. Najednou měla potřebu jít zkontrolovat německého sirotka. Vstala a řekla: „Dobrou noc. Uvidíme se ráno. Přeju vám dobrou noc.“ Muži jí popřáli dobrou noc a ona vyšla ven a zavřela za sebou dveře. Rick jí probodával pohledem záda. Když se vrátila do pokoje, dítě spalo a jediným důkazem, že je naživu, bylo lehké zvedání a klesání hrudníčku. Kate šla ke stolu, po rozhovoru s Harveym nabitá zvláštní energií. Už dlouho měla podezření, že Harvey žije v jednoduchém optimistickém světě. Jeho spolužák z Harvardu Rick byl daleko komplikovanější povaha. Od prvního dne jejich cesty bojovala s tím, že ji to k němu
Ztracena divka z Berlina.indd 20
09.11.22 14:14
Ztracená dívka z Berlína
21
přitahovalo, jenže neměla zájem o vztah. Věřit lidem, jako důvěřovala otci a milovala ho, znamenalo ohrozit je. Kdyby Američani věděli, co se tady odehrává, projevili by solidaritu. Ale jak se dostat přes lidi, co ovlivňují tok informací? Vydavatele, co trvají na tom, že pravdu je třeba filtrovat? Založila do psacího stroje nové papíry a přelétla pohledem svůj rozpracovaný příběh. Stránky, které už napsala, ležely na stole, a pravdivé informace, jež obsahovaly, rozbíjely poválečné stereotypy a popisovaly věci, o nichž doma v Americe neměl nikdo ani tušení. Vybavovala si svá slova. Spojenci po válce tak strašně nenáviděli Němce, že klidně nechají napospas spoustu nevinných sirotků, co se narodili za vlády nacistů, sovětskému velení, které se jich chystá zbavit jako odporného hmyzu. Byli očitými svědky krutých bojů, a teď když přišla „svoboda“, spousta z nich nemá rodiče, majetek ani domov. Přeběhla očima po větách, jimiž drsně popisovala děti, které byly odděleny od rodin a nyní se po invazi Rudé armády do Pruska potulovaly nebezpečnými německými lesy a snažily se přežít. S největší pravděpodobností nebude možné, aby se rodiny znovu sloučily, a osudy těchto dětí tak visely na vlásku. Většina z nich skončí v sovětských dětských domovech. Vzhledem k novému, rozdělenému Německu se některé možná pokusí utéct přes hranice, jenže pokud tu riskantní cestu do dalších zemí podniknou samy, nepřežijí. Kate si zastrčila tužku za ucho a vrátila se k psacímu stroji. Zatímco se dívenka za ní převalovala, ťukala další slova o tom, kolik těchto dětí vidělo své rodiče a prarodiče hladovět, a že jim tyto vzpomínky zůstanou jako jizvy. Napsala, že většina z nich se pravděpodobně vůbec nedověděla, jestli jejich příbuzní žijí. Některé byly dokonce svědky toho, jak jejich milované rodiče, strýčky, tety a prarodiče poslali na pochody smrti. A zmínila také, že v poválečné Evropě je německá národnost nevinných dětí stigmatem. Ale pro americké vydavatele bylo téma osiřelých německých dětí tabu.
Ztracena divka z Berlina.indd 21
09.11.22 14:14