001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 3
Jana Jůzlová Miloš Kadlec
ROHANOVÉ Raději zemřít nežli se poddat
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 4
© Jana Jůzlová, Miloš Kadlec All rights reserved ISBN: 978-80-242-8221-3
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 5
OBSAH Úvodní slovo
............................................................................................................
9
DĚJINY RODU ROHANŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 POČÁTKY RODU V BRETANI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Bájný i historický původ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Středověká Bretaň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Konec bretaňské samostatnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 VĚTEV ROHAN-GIÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Vazby na navarský dvůr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Potomci Reného I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Náboženské války ve Francii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 François Viète . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Catherine de Parthenay . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Henri II. a třicetiletá válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Dědictví linie Rohan-Gié . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 ROHAN-GUÉMENÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Vzestup linie Rohan-Guémené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 „Krásná intrikánka“ Madame de Chevreuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Louis VIII. a jeho rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Gaetano Donizetti a jeho opera Maria di Rohan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Velká rodina Charlese III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Štrasburské biskupství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Potomci Hercula-Mériadeca . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Krásná eminence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Náhrdelníková aféra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Arcibiskup v Bordeaux a poslední Stuartovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Před vypuknutím revoluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 ROHAN-SOUBISE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 První kníže de Soubise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Hercule-Mériadec de Rohan-Soubise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 První rohanský kardinál Armand-Gaston . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Potomci Hercula-Mériadeca de Rohan-Soubise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Maršál Rohan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Maršál Rohan terčem posměchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Manželky a dcery maršála Rohana a konec linie Soubise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Victoire-Armande, matka prvních sychrovských Rohanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 5
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 6
Kardinál François-Armand . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Hraběnka de Marsan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 ROHAN-ROCHEFORT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Charles de Rohan-Rochefort . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Charles-Jules de Rohan-Rochefort a jeho potomci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 ROHANOVÉ NA SYCHROVĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Emigrace za Velké francouzské revoluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Charles Alain Gabriel a revoluční války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Charles Alain v rakouských službách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Budování panství v Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Erb Rohanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Uvítání Rohanů na Sychrově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Kněžna Bertha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Louis Victor Mériadec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Významné návštěvy Sychrova ve 30. letech 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Jules Armand Louis de Rohan-Guémené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Adopce synovců z větve Rohan-Rochefort . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Manželství prince Louise s kněžnou zaháňskou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Rohanský rodový archiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Aktivity knížete Kamila . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Pamětní kniha zámku Sychrov a Pamětní kniha zámecké kaple na Sychrově . . . . . . . . . . . . . . . 74 Osobnost Kamila Rohana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Stáří Kamila Rohana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Návštěvy za Kamila Rohana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Benjamin de Rohan-Rochefort . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Princ Arthur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Alain Benjamin Rohan a jeho rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Svatba Alaina Rohana a Johanny z Auerspergu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Kunsthistorička Johanna von Herzogenberg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Mládí Alaina Rohana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 První světová válka a vznik Československa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Rohanové a automobily na Sychrově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Mezi válkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Osudy Alaina Rohana po druhé světové válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Dcery Alaina Rohana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Tragická smrt princezny Aliette . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Karl Anton Rohan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Albert Rohan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 ROHANOVÉ NA CHOUSTNÍKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 První generace na Choustníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Charles Rohan a Hardtmuthové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Teresita a Clotilde Rohanové a Weiss-Tessbachové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
6
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 7
VYBRANÁ SÍDLA RODU ROHANŮ
..........................................................
105
Sychrov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Historie a stavební vývoj zámku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Architekti zámku Sychrov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Vývoj zámeckých interiérů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Knížecí řezbář Petr Bušek a jeho synové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Sbírky na zámku Sychrov – Rohanská portrétní galerie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Zámecký park na Sychrově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Úpadek sychrovského parku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Návštěva Ferdinanda Dobrotivého v zámeckém parku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Zahradník Vojtěch Mašek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Zámecký vodovod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Návštěvy Antonína Dvořáka na Sychrově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Český Dub . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Choustník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Jesenný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Kořenov – Rozhledna Štěpánka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Lomnice nad Popelkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Rohanské stopy na vrchu Tábor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Loukovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Rohanská hrobka v Loukově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Lysá nad Labem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Zámecký park v Lysé nad Labem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Praha – Rohanský palác . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Řepín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Semily . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Svijany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Štiřín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Žehrov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 FRANCIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Josselin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Paříž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 – Hôtel de Soubise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 – Hôtel de Rohan (biskupský) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 – Hôtel de Rohan-Guémené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Pontivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Saverne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Štrasburk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 RAKOUSKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Vídeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
7
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 8
ROHANOVÉ – ZJEDNODUŠENÝ RODOKMEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 ZDROJE OBRÁZKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 PODĚKOVÁNÍ
......................................................................................................
8
183
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 9
ÚVODNÍ SLOVO Rohanové jsou jedním z nejvýznamnějších francouzských šlechtických rodů, svůj původ odvozovali od raně středověkých vládců Bretaně. V Bretani patřili k nejvýše postavené šlechtě a byli spřízněni s rodem bretaňských vévodů. Připojením Bretaně k Francii na přelomu 15. a 16. století přestalo být pro Rohany nejdůležitější angažmá v domácí bretaňské politice a jejich zájem se přesunul k francouzskému královskému dvoru. Rod byl tehdy rozdělen do několika větví a Rohany rozdělovala rovněž komplikovaná politická situace období náboženských válek. Větev Rohan-Gié byla příbuzensky i politicky spjata s navarským královským rodem, který vyznával protestantismus, a její členové proto byli čelnými představiteli hugenotské strany. To pokračovalo i po skončení náboženských válek v době třicetileté války, kdy Henri II. de Rohan-Gié a jeho bratr Benjamin de Soubise revoltovali proti králi a kardinálu Richelieuovi a po dobytí La Rochelle byli poraženi. Jimi také větev Rohan-Gié vymřela. Větev Rohan-Guémené zůstala věrna katolicismu a po celé 17. a 18. století měla významné postavení u francouzského královského dvora, kde Rohanové získali právo užívat titulu „zahraničních knížat“ (prince étranger). Větev se také dále rozrostla o linie Rohan-Soubise a Rohan-Rochefort. Z rodu vzešli významní dvořané, podporovatelé umění i vojevůdci. Mnozí z Rohanů zastávali úřad velkolovčího Francie, dámy zase působily ve funkci vychovatelek královských dětí. V 18. století se pak čtyři Rohanové po sobě stali knížaty-biskupy ve Štrasburku, klíčové oblasti na hranici mezi francouzským a německým (resp. habsburským) světem, kde zanechali výrazné stopy v podobě stavebních památek. Mezi nejslavnější Rohany ve francouzských dějinách patří pověstná intrikánka Marie Aimée, vévodkyně de Chevreuse, maršál Charles de Rohan-Soubise či kardinál a štrasburský biskup Louis-René de Rohan-Guémené, proslulý „náhrdelníkovou aférou“. Sláva a prestiž Rohanů u francouzského dvora skončila již roku 1782, kdy vyhlásili bankrot a tehdejší hlava rodu Henri-Louis de Rohan-Guémené odešel do zahraničí. Situace se ještě zhoršila po vypuknutí Velké francouzské revoluce, kdy Francii opustili i další z Rohanů. Kníže Henri-Louis a jeho tři synové vstoupili do vojenských služeb Habsburků a roku 1808 získali tzv. inkolát, tedy právo usadit se na území rakouské monarchie. Roku 1820 zakoupili zámek Sychrov, který se stal jejich hlavním sídlem. Charles Alain de Rohan-Guémené provedl ve 20. a 30. letech 19. století velkou přestavbu původně barokního zámečku ve stylu francouzského klasicismu a zahájil budování zámeckého parku. V letech 1834 a 1835 zámek na několik dní hostil návštěvu sesazeného francouzského krále Karla X. a jeho rodiny. Protože žádný ze tří bratrů z linie Rohan-Guémené usazených v Čechách neměl mužského potomka, přistoupili k adopci svých synovců z linie Rochefort – Kamila a Benjamina. Kníže Kamil v 50. a 60. letech Sychrov přestavěl ve skvost novogotické architektury a obklopil ho výjimečným anglickým parkem s řadou vzácných dřevin a půvabnými stavbami. I v této době se Sychrov stal cílem návštěv z nejvyšších kruhů, včetně návštěvy císaře Františka Josefa I., jeho syna korunního prince Rudolfa či arcivévody Štěpána. Kníže Kamil se při tvorbě svého sídla obklopil řadou velmi schopných lidí od architekta Josepha Pruvota a řezbáře Petra Buška až po zahradníka Vojtěcha Maška. Novogotická podoba zámku zůstala navzdory užitkovým modernizacím za pozdějších majitelů. Od 90. let 20. století správa zámku intenzivně pracuje na obnově novogotické podoby zámeckých interiérů z doby knížete Kamila, včetně rekonstrukce honosného Královského apartmá či pokojů druhého patra východního křídla. 9
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 10
V severních Čechách Rohanové vybudovali rozsáhlé panství, na kterém podporovali kulturní i průmyslový rozvoj a výstavbu železnice. Stopy jejich působení můžeme nalézt na řadě míst, například v Lomnici nad Popelkou a jejím okolí, v Příchovicích na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš či ve středních Čechách v Řepíně (první panství, které Rohanové v Čechách zakoupili) a Lysé nad Labem. Na konci 19. století se od hlavní sychrovské větve Rohan-Guémené-Rochefort oddělila větev sídlící na jihočeském Choustníku. Po druhé světové válce působení Rohanů na českém území skončilo. Sychrovským Rohanům, kteří se hlásili k německé národnosti, byl majetek zabaven na základě Benešových dekretů a poslední majitel JUDr. Alain Rohan se s manželkou a šesti dcerami usadili v Rakousku. Jedna z dcer, Marguerite, provdaná hraběnka Kottulinsky, na rodný zámek nikdy nezapomněla a po sametové revoluci především prostřednictvím Spolku přátel zámku Sychrov, založeného roku 1991, významně přispívala k jeho rozvoji. Zasloužila se také o uskutečnění české premiéry opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan na Sychrově. Členové choustnické větve byli za války jako angličtí občané vězněni a po druhé světové válce emigrovali do Velké Británie. Zámek v Choustníku jim byl vrácen v restituci, byl však v žalostném stavu, a proto ho záhy prodali. Rohanové působili v českém prostředí pouhých 125 let, přesto se do našich památek a krajiny výrazně zapsali. Sychrov patří mezi nejkrásnější a nejnavštěvovanější státní zámky u nás a stále okouzluje stylovou jednotností budov celého areálu i interiérů. Vedle toho je také díky rohanské portrétní galerii působivým oknem do francouzské historie. Stejnou měrou si na ně však můžeme vzpomenout při návštěvě rozhledny Štěpánka nad Příchovicemi, při výletě na vrch Tábor u Lomnice nad Popelkou a obdivování Alainovy věže, přezdívané „nejkrásnější posed v Evropě“, cestou vlakem mezi Libercem a Turnovem a dále směrem na Jaroměř a zcela nečekaně i na pár půvabných místech ve středních Čechách.
10
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 11
DĚJINY RODU ROHANŮ
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 12
POČÁTKY RODU V BRETANI Bájný i historický původ
z rodových legend potomek výše zmíněného mytického bretaňského krále Conana Mériadeca. Roku 1008 založil Guéthénoc klášter sv. Martina v Josselinu. Užívání jména a titulu vikomt z Rohanu je pak doloženo roku 1127, kdy se tak tituluje Guéthénocův pravnuk Alain I. (kolem 1085 – 1128, jinde uváděno 1147). Byl mladším synem vikomta Eudona I. de Porhoët a jeho starší bratr mu přidělil území na západ od řeky Oust, kde si vybudoval hrad Rohan. Tím fakticky začínají dějiny rodu Rohanů.
Počátky rodu Rohanů jsou úzce spjaty s bretaňským vévodstvím. Právě zde se již v 10. století začala psát historie rodu, jehož členové se postupem času zařadili mezi nejvlivnější a nejbohatší šlechtu Francie. Podle bretaňských legend (resp. legend společných celému britsko-keltskému prostoru), které byly doloženy postupně od 12. století, na sklonku 4. století údajně žil zakladatel a první král Bretaně Conan Mériadec (velšsky Meriadog). Jeho synem měl být sv. Mériadec, který činil zázraky v místech, odkud Rohanové odvozovali svůj původ, tedy v departementu Morbihan, kde se nacházejí známá rodová sídla jako Rohan či Josselin. Za prapředka Rohanů je považován Guéthénoc vikomt de Porhoët († 1046), dle jedné
Středověká Bretaň Po několik prvních staletí je jméno Rohanů těsně spjato s dějinami Bretaně. Ve 12.–14. století byla Bretaň jedním z předmětů sporů mezi
Klášter sv. Martina v Josselinu založil na počátku 11. století předek Rohanů Guéthénoc de Porhoët.
12
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 13
Alain VII. z Rohanu na fiktivní podobizně od Karla Javůrka z 80. let 19. století.
Jean I. z Rohanu na fiktivní podobizně od Karla Javůrka z 80. let 19. století.
anglickými Plantagenety a francouzskými Kapetovci. Roku 1156 se bretaňským vévodou stal Geoffroy Plantagenet, syn anglického krále Jindřicha II. V roce 1206 však donutil francouzský král Filip II. August bretaňskou šlechtu uznat jeho svrchovanost a poté se bretaňskými vévody stali příslušníci rodu de Dreux, kteří zůstali věrnými leníky francouzských králů. V roce 1341 vymřela hlavní linie bretaňských vévodů z rodu Dreux a válka o dědictví bretaňské v letech 1341–1381 (mezi Karlem z Blois podporovaným Francouzi a Janem z Montfortu podporovaným Angličany) se stala součástí stoleté války mezi Anglií a Francií. Až do vypuknutí války se Rohanové soustředili především na konsolidaci moci a zvětšování majetku v málo obydlené centrální oblasti poloostrova. Řadu panství získali výhodnými sňatky s dědičkami předních bretaňských rodů,
další vyměnili či prostě zakoupili, hojné byly nejrůznější spory o důchody, věna či dědické podíly. Po vypuknutí války se Alain VII. z Rohanu přidal na stranu Karla z Blois a jeho statky byly obsazeny Angličany. V následujících desetiletích se Rohanové účastnili bitev (Alain VII. padl roku 1352 u Mauronu, jeho bratr Olivier u La Roche-Derrien) i diplomatických jednání. Roku 1365 Jan z Montfortu vrátil Rohanům dříve obsazené majetky. V této době byl hlavou rodu Jean I. z Rohanu (asi 1324 – 1395), syn Alaina VII. Roku 1381 válka o bretaňské dědictví skončila a Jan z Montfortu složil lenní přísahu francouzskému králi Karlovi VI. Téhož roku i Jean I. z Rohanu složil přísahu věrnosti Janovi z Montfortu a stal se členem vévodovy osobní rady a strážcem pečeti. Moc jeho rodu se mu podařilo dále povznést 13
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 14
roku 1491 Francouzi zahájili vojenské tažení do Bretaně a Rennes oblehli. Francouzský král Karel VIII. město dobyl 15. listopadu 1491 a již 17. listopadu se s Annou zasnoubil. Anna se v doprovodu svých vojsk (na důkaz toho, že se jedná o dobrovolný akt) přesunula do Langeais, kde se 6. prosince 1491 za francouzského krále provdala. Habsburkové sice podali protest, ale v únoru 1492 papež Inocenc VIII. předchozí sňatek v zastoupení anuloval a současně Anně a Karlovi udělil dispens (byli příbuzní v míře, která papežskou dispens vyžadovala). Během manželství, které trvalo do Karlovy smrti roku 1498, byla Anna sedmkrát těhotná, ale žádné z dětí nepřežilo. Aby se zajistila francouzská vláda nad Bretaní, provdala se Anna po
také dvěma prestižními sňatky. Jeho první manželkou se roku 1349 stala Jeanne de Léon, dědička významného bretaňského rodu, s níž měl několik dětí, mezi nimi svého následníka Alaina VIII. z Rohanu. Druhou manželkou byla od roku 1377 Jeanne de Navarre (Jana Navarská), dcera navarského krále Filipa III. Z manželství se narodil jediný syn Charles († 1438), který se stal zakladatelem vedlejší rohanské rodové linie Rohan-Guémené, z níž později pocházeli Rohanové sychrovští.
Konec bretaňské samostatnosti První polovina 15. století byla pro Bretaň obdobím největšího rozkvětu. Avšak za posledního bretaňského vévody Františka II. z Montfortu (1433–1488, vládl od 1458) se znovu rozhořely boje s francouzskými králi, v nichž se angažovala také vysoká bretaňská šlechta. Války probíhaly ve dvou fázích, v letech 1465–1477 (války Ligy obecného blaha, La Ligue du Bien public) a 1484–1488 (tzv. Šílená válka, La Guerre folle). Ve válkách se opět angažovaly i cizí země, vedle Anglie také římskoněmecký král Maxmilián I. Habsburský, nepřítel Francouzů. Neklid v Bretani pokračoval i po Františkově smrti – vévoda totiž nezanechal mužského dědice (syn Jan zemřel jako novorozeně), ale pouze dvě dcery. Starší Anně bylo v době otcovy smrti 11 let, mladší Isabeau 10 let (ta však roku 1490 zemřela, takže dále do dějin Bretaně nezasáhla). O Annu, dědičku bretaňského vévodství, byl obrovský zájem na všech stranách konfliktu již za života jejího otce. Po Františkově smrti v srpnu 1488 byl Anniným ochráncem jmenován maršál de Rieux, který Annu přepravil do Rennes, kde byla v únoru 1489 prohlášena bretaňskou vévodkyní. V prosinci 1490 se provdala za římskoněmeckého krále Maxmiliána I. Habsburského, tehdy jednatřicetiletého vdovce. Jednalo se však o sňatek v zastoupení. Takovýto sňatek bez povolení Francie, které bylo jednou z podmínek mírové smlouvy z roku 1488, vyvolal okamžitou reakci. Hned
Portrét Anny Bretaňské se třemi světicemi (sv. Annou, sv. Uršulou se znakem Bretaně na praporci a sv. Kateřinou) na miniatuře Jeana Bourdichona z knihy hodinek Les Grandes Heures d’Anne de Bretagne z let 1503–1508.
14
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:21 Stránka 15
Karlově smrti za jeho bratra, který se stal francouzským králem jako Ludvík XII. (ten byl sice v té době ženatý s Janou z Valois, ale manželství bylo nyní papežem zrušeno jako neplatné pro údajnou Janinu neplodnost). Ani manželství s Ludvíkem XII. nebylo z hlediska potomstva příliš radostné. Anna byla sice celkem devětkrát těhotná, ale dospělosti se dožily pouze dvě dcery – Klaudie (Claude) a Renata (Renée). Anna se snažila, aby se Klaudie stala dědičkou bretaňského vévodství a byla také samostatnou vévodkyní. Po jejím sňatku s Františkem de Angoulême, pozdějším francouzským králem Františkem I., však byla Bretaň roku 1532 definitivně spojena s Francií. Tento podrobný popis konce samostatné Bretaně jsme zde uvedli, protože měl zásadní dopad i na rod Rohanů. Do zmíněných vojenských i politických střetů intenzivně zasahoval Jean II. z Rohanu (1452–1516), který neustále měnil strany a intrikoval. Již roku 1470 se pokusil uplatnit svůj nárok na titul vévody bretaňského (jeho manželka Marie de Dreux byla dcerou bretaňského vévody Františka I.), když neuspěl, přidal se na stranu francouzského krále. Později se roku 1485 pokusil skrze maršála de Rieux dojednat dvojsňatek obou vévodových dcer se svými dvěma syny Françoisem a Jeanem, to však vévoda František odmítl. Vojenských tažení v letech 1488 a 1489 se účastnil opět na francouzské straně, v bojích zemřel ve věku 19 let jeho prvorozený syn François. Po dobytí Bretaně jmenoval Karel VIII. Rohana správcem Bretaně, ale ještě v roce 1492 se Jean II. neúspěšně pokusil komplotem několika spiklenců získat bretaňskou vévodskou korunu opět pro sebe. Z pěti Jeanových synů svého otce přežili dva. Jacques (1478–1527) se proslavil ve francouzských válkách v Itálii (Milánsko 1500, Janovsko 1507) a byl blízkým přítelem francouzského krále Františka I. Neměl však potomky. Pomyslné žezlo rohanské slávy pak převzaly rodové linie Rohan-Gié a Rohan-Guémené, do kterých se provdaly dvě Jeanovy dcery: Anne de Rohan (asi 1485 – 1529) si vzala Pierra II. de
Jean II. z Rohanu při modlitbě na vyobrazení vitraje z Couvent des Cordeliers v Nantes.
Rohan-Gié, Marie de Rohan (asi 1490 – 1542) se provdala za Louise IV. de Rohan-Guémené. Vypořádání dědictví vikomtské linie Rohanů po Jacquesově smrti však komplikoval ještě druhý z přeživších bratrů, psychicky ne zcela zdravý a velmi rozhazovačný Claude (1480–1540), který byl biskupem v Quimperu a usufruktářem (uživatelem) vikomtství. Za pomoci krále Františka I. byl Claude postupně zbavován své duchovní i světské moci a roku 1532 byla uzavřena smlouva mezi Claudem a jeho synovcem z linie Rohan-Gié o zřeknutí se veškerých práv k původnímu rohanskému majetku. Državy vikomtství Rohan získala větev Rohan-Gié, pouze panství Corlay bylo připojeno k Rohan-Guémené. Připojením Bretaně k Francii přestalo být pro Rohany nejdůležitější angažmá v domácí bretaňské politice a jejich zájem se přesunul k francouzskému královskému dvoru. 15
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:22 Stránka 16
VĚTEV ROHAN-GIÉ Vazby na navarský dvůr
Byla to vzdělaná dáma, která proslula také jako spisovatelka a podporovatelka reformačních proudů v katolické církvi (dvakrát se kvůli svým dílům kritizujícím církev střetla s inkvizicí a jen její postavení jí zachránilo život). Rohanové měli k navarskému rodu silné vazby již v minulosti, a ty nyní ještě zesílily. René I. se roku 1534 podruhé oženil s Isabeau d’Albret, sestrou navarského krále Jindřicha II. René padl roku 1552 v službách francouzského krále Jindřicha II. v bojích s římskoněmeckým císařem a španělským králem Karlem V. u Met. Reného synové Henri I., René II. a Jean byli vychováváni na navarském dvoře, kde po smrti Jindřicha II. vládla jeho dcera Jana III. Navarská (1528–1572). Již Jindřich sympatizoval s reformací, ale Jana zcela otevřeně přestoupila na kalvinistické (hugenotské) vyznání a roku 1567 zavedla kalvinismus ve své zemi. Byla tak jednou z hlavních osobností hugenotské strany ve Francii. Doplňme ještě, že královna Jana III. Navarská se provdala za Antoina de Bourbon, vévodu z Vendôme, a jejich synem byl Jindřich – jako Jindřich III. král navarský, jako Jindřich IV. král francouzský. Díky duchovnímu vlivu navarského dvora se od katolické církve odvrátili také Rohanové-Gié. Jejich příbuzní z linie Rohan-Guémené však zůstali katolíky, a tak se v dějinách Rohanů odrážejí krvavé dějiny náboženských válek ve Francii, de facto občanské války.
Linie Rohan-Gié se vydělila z linie Rohan-Guémené v polovině 15. století. Jejím zakladatelem se stal Pierre (1451–1513), mladší syn Louise I. de Rohan-Guémené. Význam linie však začal stoupat až s jeho synem Pierrem II. († 1525) díky jeho sňatku s Annou de Rohan, dědičkou starší linie vikomtů de Rohan. Když Anne de Rohan roku 1529 zemřela, jedinému synovi a dědici linie Renému I. (1516 až 1552), vikomtovi de Rohan, hraběti de Porhoët, markýzi de Blain a knížeti de Léon, bylo 13 let. Jeho poručnicí se stala Markéta z Angoulême (1492–1549), sestra francouzského krále Františka I. a manželka navarského krále Jindřicha II.
Potomci Reného I. Henri I. de Rohan-Gié (1535–1575) se ve vysoké politice postavil na stranu hugenotských vůdců, ale po neúspěšném spiknutí v Amboise v březnu 1560 se stáhl na své bretaňské statky. Na svých panstvích podporoval šíření kalvinismu a jeho rodové sídlo v Blain se spolu s La Roche-Bernard stalo centrem hugenotů v oblasti. Do
Synové Reného I. z Rohanu byli vychováváni na dvoře navarské královny Jany III.
16
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:22 Stránka 17
Rodovým sídlem hugenotské linie Rohan-Gié byl zámek Blain v dnešním departementu Loire-Atlantique.
Roku 1575, krátce poté, co převzal dědictví po bratrovi, se René II. oženil s Catherine de Parthenay (viz str. 20–22). Když o 11 let později zemřel, Catherine zůstala sama v době nejhoršího pronásledování hugenotů s pěti malými dětmi do 10 let věku. Do bojů v době náboženských válek se na hugenotské straně zapojil i třetí ze synů Reného I., Jean († 1574). Jiným aspektem bojů mezi katolíky a hugenoty byly problémy jejich sestry Françoise (kolem 1540 – 1591). Ta rovněž vyrůstala na navarském dvoře, kde byla vychovávána se svou sestřenicí, budoucí navarskou královnou Janou III. Později se stala dvorní dámou francouzské královny Kateřiny Medicejské. U dvora se setkala s Jacquesem, vévodou de Nemours, katolickým podporovatelem strany Guisů. 22. dubna 1556 mezi nimi údajně došlo k soukromému svatebnímu obřadu. V lednu 1557 byla Françoise vykázána ode dvora pro své pokročilé těhotenství. Dne 24. března 1557 se jí narodil syn. Když Nemours platnost
Bretaně přiváděl kalvinistické pastory a poskytoval azyl pronásledovaným hugenotům. Vojenských akcí hugenotů se neúčastnil, protože trpěl trvalými zdravotními problémy, především dnou a močovými kameny. Henri I. se roku 1566 oženil s Françoise de Tournemine, která byla katolička. Zemřel 12. června 1575 a jeho jedinou dědičkou byla dvanáctiletá dcera Judit, která však zemřela několik dní po otci. Dědicem linie Rohan-Gié se tedy stal Henriho mladší bratr René. René II. de Rohan-Gié (1550–1586) již ve svých 19 letech bojoval v bitvě u Moncontouru (3. října 1569), o rok později se stal vrchním velitelem vojsk Jany III. Navarské (do doby zletilosti jejího syna Jindřicha). Uzavřením míru v Saint-Germain-en-Laye (srpen 1570) získali hugenoti četná práva a válka na dva roky ustala. Během 4. náboženské války po bartolomějské noci se René angažoval ve vojenské obraně La Rochelle (1572–1573) a roku 1575 podporoval obléhání Lusignanu. 17
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:22 Stránka 18
NÁBOŽENSKÉ VÁLKY VE FRANCII Protestantská víra se ve formě kalvinismu ve Francii postupně šířila již za vlády králů Františka I. a Jindřicha II., kteří protestanty neschvalovali a potlačovali. Šíření těchto myšlenek však zabránit nedokázali. Jindřich II. zemřel náhle roku 1559 na následky zranění v turnaji, kdy mu hrot kopí hledím přilby pronikl do oka a do mozku. Zanechal po sobě sice několik synů, ale všechny nezletilé, nejstaršímu Františkovi II. bylo 15 let. Náboženské rozpory se tedy promítaly do bojů o vliv na budoucího krále. Katolickou stranu představoval mocný lotrinský rod de Guise a královna Kateřina Medicejská. Hugenotskou stranu vedli Antoine de Bourbon (manžel navarské královny Jany III.), jeho mladší bratr Louis de Bourbon, princ de Condé, admirál Gaspard de Coligny a jeho bratr generál François d’Andelot. V pozdější generaci potom Jindřich III. Navarský (než se stal francouzským králem Jindřichem IV., přestoupil ke katolicismu a války uzavřel). První akcí, která náboženské války předznamenávala, bylo v březnu 1560 spiknutí v Amboise, organizované hugenoty s cílem zajmout krále Františka. Spiknutí bylo potlačeno, přímí účastníci útoku na zámek popraveni a i mocní muži v pozadí potrestáni (princ Condé byl uvězněn). Náboženské války ve Francii probíhaly v letech 1562 až 1598. 1. válka začala v březnu 1562 masakrem hugenotů při bohoslužbě v městečku Vassy, který měla na svědomí procházející armáda vévody Františka de Guise. Byla ukončena roku 1563 ediktem z Amboise, který vydala Kateřina Medicejská a jímž se povolovala náboženská svoboda pro hugenotskou šlechtu. 2. válka propukla roku 1567 poté, co do Francie pronikly zprávy o krutovládě vévody z Alby v habsburském Nizozemí, které vzbudily obavy hugenotů. Hugenoti vedení Louisem de Condé se pokusili o převrat a chtěli se zmocnit krále. Akce byla zmařena a následovala krátká válka, ukončená roku 1568. 3. válka okamžitě následovala. Kateřina Medicejská totiž ještě roku 1568 oficiálně kalvinismus zakázala, účast na kalvinistických bohoslužbách měla být trestána smrtí a všichni vysoce postavení hugenoti byli zbaveni svých politických funkcí. Hugenoti na to reagovali obnovením bojů. V březnu 1569 byl na bojišti u Jarnacu zavražděn Louis de Condé a do čela hugenotské armády byl postaven admirál Coligny. Jeho schopnosti vedly k vyčerpání královských vojsk, až královna přistoupila na jednání a uzavření míru v srpnu 1570 v Saint-Germain-en-Laye. Hugenoti získali plnou amnestii, právo bohoslužeb i právo zastávat úřady (Coligny byl přijat do královské rady) a bylo jim uznáno držení čtyř „bezpečných míst“, prakticky nezávislých opevněných měst (La Rochelle, Cognac, Montauban a La Charité).
18
4. válka začala patrně obecně nejznámější událostí tohoto období – bartolomějskou nocí, tedy masovým vražděním hugenotů u příležitosti svatby princezny Markéty s navarským princem Jindřichem v noci na 24. srpna 1572. Následné vojenské tažení Jindřicha de Guise, které mělo za cíl likvidaci soupeřů dokončit, však nebylo úspěšné a zcela ztroskotalo obléhání La Rochelle a jiných protestantských měst. V červnu 1573 král Karel IX. vydal edikt z Boulogne, který značně omezil předchozí práva z roku 1570. Hugenotské bohoslužby byly povoleny pouze v La Rochelle, Montaubanu a Nîmes, a i tam jen soukromě v rezidencích, mimo tato města byla protestantská víra zakázána. Šlechtici měli dovoleno slavit sňatky a křty podle hugenotské víry, ale pouze s omezeným počtem účastníků. 5. válka propukla po náhlé smrti Karla IX. v květnu 1574, po níž na francouzský trůn nastoupil jeho mladší bratr Jindřich III. Spolu s Guisy usiloval o definitivní vítězství nad hugenoty, ale na vedení války už královská pokladna neměla prostředky, takže se boje omezily na drobné šarvátky. Počátkem roku 1576 uprchl od francouzského dvora Jindřich Navarský, který zde byl od bartolomějské noci držen v zajetí, a postavil se do čela hugenotů. V květnu 1576 Jindřich III. vydal edikt z Beaulieu, který hugenotům zaručoval plnou svobodu všude vyjma Paříže. 6. válku vyvolali opět Guisové, kteří se odmítali smířit s tolerancí hugenotské menšiny. Vytvořili svaz velmožů a měst nazvaný Katolická liga a roku 1577 zahájili další válku, ukončenou mírem z Bergeracu, který rušil řadu výhod zaručených ediktem z Beaulieu. 7. válka znamenala další kolo vojenských akcí v letech 1579–1580 a skončila mírem z Fleix, dojednaným královým mladším bratrem Františkem z Anjou. Francouzský král Jindřich III. neměl dědice, takže jeho následníkem byl právě nejmladší bratr František z Anjou. Ten však roku 1584 zemřel a podle veškerých principů legitimity byl jediným možným pretendentem na trůn manžel královy sestry Markéty – hugenot Jindřich Navarský. Představa, že by se mohl stát francouzským králem, byla pro Guisy i královnu-matku Kateřinu Medicejskou naprosto nemyslitelná a donutili Jindřicha III. odstoupit od jakýchkoli pokusů o dohodu s Jindřichem Navarským. Vévoda de Guise podepsal smlouvu se španělským králem Filipem II., která zaručovala trvalou finanční podporu vojsku Katolické ligy, a Jindřich III. roku 1585 neochotně podepsal edikt z Nemours, který potlačoval protestantismus a Jindřicha Navarského zbavoval práva na trůn. A tak vypukla 8. válka, která do dějin vstoupila jako válka tří Jindřichů – Jindřicha de Guise (usilujícího o sesazení krále a podporovaného Španělskem), krále Jindřicha III. a Jindřicha Navarského (usilujícího
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:22 Stránka 19
o uznání svého nároku a podporovaného anglickou královnou a německými protestantskými knížaty). Vojenské střety k rozhodnutí nevedly, řešení přinesly úklady. Na konci roku 1588 svolal král na zámek v Blois generální stavy a zde byl na jeho příkaz zavražděn Jindřich de Guise i jeho bratr, kardinál Ludvík, a řada jejich spojenců byla uvězněna. O několik týdnů později zemřela přirozenou smrtí Kateřina Medicejská. Odstraněním Guisů se Jindřich III. zbavil bezprostřední hrozby a začal vyjednávat s Jindřichem Navarským. Velká část Francie včetně Paříže však byla stále v rukou stoupenců Katolické ligy. Spojená vojska obou Jindřichů vytáhla podél Loiry na Paříž. Během tažení byl 1. srpna 1589 Jindřich III. zavražděn dominikánským mnichem Clémentem. Jindřich Navarský se tak 2. srpna 1589 stal jako Jindřich IV. francouzským králem, ale bez moci nad většinou země a bez hlavního města. Neuznávala jej ani část ostatních králů, ani papež. V následujících letech porážel vzdorující ligistická vojska a upevňoval svůj vliv. Nakonec v červenci 1593 přestoupil na katolickou víru (známá jsou jeho slova „Paříž stojí za jednu mši“) a o půl roku později byl konečně v Chartres
(Remeš byla stále v rukou Ligy) korunován. Náboženské války ukončil roku 1598 vydáním Ediktu nantského, který hugenotům zaručoval svobodu vyznání, právo vykonávat své bohoslužby (avšak jen v jasně vyhrazených místech, mezi něž například nepatřila Paříž), přístup k úřadům či ke školám a rovnocenné postavení s katolíky například u soudů (právní pře týkající se hugenotů měly soudit zvláštní tribunály složené ze soudců obou vyznání). Současně také hugenoti odváděli státu církevní desátek, za což naopak byli protestantští pastorové placeni ze státních peněz a stát rovněž poskytoval finance na udržování posádek ve zhruba padesáti hugenotských tzv. bezpečných místech (places de sûreté). Na vlastní náklad pak směli udržovat na 150 pohotovostních pevností a 80 jiných pevností. Náboženské spory se potom znovu rozhořely v době třicetileté války (známé obléhání La Rochelle v letech 1627–1628, viz str. 24). Později za Ludvíka XIV. docházelo ke stále většímu pronásledování hugenotů, až byl roku 1685 Edikt nantský zrušen a protestantské vyznání nebylo nadále povoleno, což vedlo k masivní emigraci hugenotů z Francie.
Dobové vyobrazení vraždění hugenotů při bartolomějské noci.
19
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:22 Stránka 20
sňatku odmítal, podala žalobu, která se však ocitla ve vleku politických událostí: slabé královské moci po smrti Jindřicha II. a naopak silné pozice strany Guisů, které se sňatek nehodil. Proces se tak táhl dlouhá desetiletí za účasti vysokých církevních hodnostářů, byl doprovázen dopisy papeži a jeho výkyvy podléhaly momentální politické situaci náboženských válek. V listopadu 1565 lyonský arcibiskup Françoisinu stížnost zamítl a o půl roku později se vévoda de Nemours oženil s Annou d’Este (vdovou po roku 1563 zavražděném vévodovi Françoisovi de Guise a matkou Henriho de Guise). Ve skutečnosti byl však proces ukončen až v únoru 1580! Françoise později žila na svém sídle v Beauvoir-sur-Mer. V roce 1586 se provdala za Françoise Le Felle de Guébriant, který ve jménu vévody de Mercoeur obléhal její sídlo. Smyslem sňatku patrně bylo zabránit rabování, svazek byl záhy králem Jindřichem III. anulován jako mesaliance.
FRANÇOIS VIÈTE Françoise de Rohan-Gié byla blízkou přítelkyní své švagrové Catherine de Parthenay a společně podporovaly francouzského matematika Françoise Vièta (1540–1603), který jim dedikoval jedno ze svých děl. Viète několik let žil na Françoisině sídle v Beauvoir-sur-Mer. Viète byl povoláním advokát a jako právník zasahoval i do sporu o uznání sňatku Françoise de Rohan-Gié s vévodou de Nemours. Byl také právním poradcem francouzských králů Jindřicha III. a Jindřicha IV. V té době obvyklá záliba v astronomii ho přivedla ke trigonometrii a algebře a je považován za jednoho ze zakladatelů moderní algebry. Zabýval se především algebraickými rovnicemi a roku 1591 jako první zavedl symbolické označování nejen neznámých, ale také koeficientů v rovnicích. Známé jsou také Viètovy formule, zabývající se závislostí mezi kořeny a koeficienty rovnic. Dalším předmětem jeho zájmu byly nekonečné součiny. V neposlední řadě pro oba krále, kterým sloužil, rozluštil řadu šifer jejich politických protivníků – dopisy Katolické ligy i Španělů –, což napomohlo k ukončení náboženských válek.
Catherine de Parthenay Catherine de Parthenay (1554–1631), manželka Reného II. a matka nejslavnějšího člena větve Rohan-Gié, Henriho II., si zaslouží naši bližší pozornost. Pocházela z významné hugenotské rodiny. Její babičkou z otcovy strany byla Michelle de Saubonne (1485–1549). Ta byla roku 1505 vybrána jako dvorní dáma, společnice a tajemnice královny Anny Bretaňské a od roku 1510 byla vychovatelkou královských dětí. Roku 1515 musela opustit dvůr pro svůj nesouhlas s anexí Bretaně a kvůli svému kalvinistickému náboženství. Později byla vychovatelkou dětí vévody d’Este a Renaty (Renée) Francouzské. Catherininými rodiči byli Jean V. de Parthenay-l’Archevéque, pan de Soubise, (1512–1566) a vzdělaná Antoinette d’Aubeterre (1532–1580). Jean de Parthenay proslul jako válečník a diplomat, nejprve v královských službách, po své konverzi ke kalvinismu v hugenotských oddílech (obrana Lyonu v době obléhání vévodou de Nemours). Catherine byla jejich jediným dítětem a dědičkou rozsáhlého panství. Od dětství jevila zájmy
François Viète.
20
001-184 rohanove.qxp_Sestava 1 14.07.22 21:23 Stránka 21
Vjezd do přístavu pevnosti La Rochelle, hlavní bašty hugenotů za náboženských válek.
Catherine jako osmnáctileté vdově se záhy začal dvořit René II. de Rohan, ale matka Antoinette svazku nepřála, protože René byl v té době nejmladším synem své linie bez většího majetku. Když se roku 1575 po smrti staršího bratra Henriho I. stal hlavou linie Rohan-Gié, Catherine se za něj okamžitě provdala. Manželství trvalo 11 let a narodilo se v něm 6 dětí, z nichž 5 se dožilo dospělosti. Reného smrt přišla v době nejhoršího pronásledování hugenotů po ediktu z Nemours (1585) a za války tří Jindřichů. Guvernérem Bretaně byl v té době vévoda de Mercoeur, příbuzný Guisů a představitel tvrdé katolické linie proti hugenotům vedeným Rohany-Gié a Lavaly. Roku 1588 v Bretani vypukla občanská válka, která trvala 10 let. Mercoeur dobýval nejen državy hugenotů, ale i katolických příznivců krále Jindřicha IV., tedy například i Rohanů-Guémené. Jedním z dobytých sídel byl i strategicky výhodný Josselin, který se stal jednou z hlavních pozic ligistické posádky. Králi se Mercoeur podrobil až v březnu 1598. Catherine během války podle momentální situace střídala pobyty v zámku Parc-Soubise v Mouchamps a v pevnosti La Rochelle, po převzetí
a nadání na dívku tehdejší doby nezvyklé. Zajímala se o astrologii, astronomii a matematiku, proto její matka jako jejího učitele najala významného matematika Françoise Vièta (viz rámeček str. 20), který ji vedle těchto oborů vzdělával i v celkovém rozhledu. Když zemřel její otec, bylo Catherine pouhých 12 let. O dva roky později ji matka provdala za barona Charlese de Quellenec (1548–1572), který sňatkem získal jméno Parthenay-Soubise a konvertoval ke kalvinismu. Roku 1570 se Catherine matce svěřila, že je baron impotentní a manželství dosud nebylo konzumováno. Charles se před hlavou hugenotské strany Janou III. Navarskou nařčení bránil. Svou manželku unesl z La Rochelle, kde pobývala u matky, a věznil ji na zámku Pont. Catherine se s matkou dorozumívala dopisy v latině a řečtině, některé psala tajným inkoustem. Protože baron nebyl schopen zabezpečit pokračování rodu, Catherine a její matka požadovaly anulování manželství. Než bylo definitivně rozhodnuto, byl baron zavražděn na nádvoří Louvru při bartolomějské noci. Podle legendy si po masakru dámy z královského paláce včetně královny-matky šly prohlédnout jeho nahé tělo, aby zjistily příčinu všeobecně probírané impotence. 21