vot jako hobby_2022.indd 3
MARCELA MLYNÁŘOVÁ
Život jako hobby
10.10.2022 11:10:29
ŽIVOT JAKO HOBBY Marcela Mlynářová Text © Marcela Mlynářová, 2016, 2022 Illustrations © Tereza Budilová, 2016, 2022 ISBN 978-80-242-8529-0
vot jako hobby_2022.indd 4
10.10.2022 11:10:29
vot jako hobby_2022.indd 5
Motto Deset lidí zažije jednu událost. Dva v ní budou vidět tragédii, čtyři věc běžného života, jednoho dokonce pohorší a zbývající k popukání pobaví. Vždy záleží na nátuře, vnímavosti a úhlu pohledu.
10.10.2022 11:10:29
vot jako hobby_2022.indd 7
Na houpačce Být šťastná a ráda na světě dá někdy setsakra velkou práci. Zvlášť když se vyskytuji mezi spoustou lidí podléhajících současnému trendu a jakési módnosti – být nespokojen. Netvrdím, že je vždy důvod ke zpěvu a křepčení, ale pokud mě nebo mé blízké nezasáhne přímo tragédie, o to víc se po mračné přeháňce raduji i z normálna. Dění kolem sebe, když už musím v lidské smečce být, vnímám jako divadelní představení. Někdy je to zážitek kladný, někdy záporný. Záleží na scénáři a protagonistech. I když jsou profesionálové čím dál víc nahrazováni šmírou, nevadí mi to. Z dramat tím pádem vznikají komedie, pokud z komedií dramata, odcházím do nejbližší vinárny. Také jsem si zvykla na to, že je všechno jinak, než jsme se dovídali, učili i dočítali v moudrých knihách, čímž slabší jedinci mohou být a také jsou značně vykolejeni. Někteří historičtí hrdinové nebyli zas takovými hrdiny, mnozí národní obroditelé obroditeli a mám pocit, že bych se tak dostala dlouhou řadou až k Cimrmanovi, kdy tetička nebyla tetičkou, ale babičkou, sestra sestrou, ale matkou, a všichni chlapi v rodině byli švagři. 7
10.10.2022 11:10:29
Marcela Mlynářová
Všechno je vlastně jinak, co svět světem stojí. Půdu pod nohama tak mohou dokonce ztrácet i věřící, protože vyšťouraná nová fakta zcela bortí jejich jistoty. Ať jde o dění kolem Krista, nebo čase jeho narození. Pomineme-li příliš intimní záležitosti související s Marií a čísi nepochopitelnou motivací dopátrat se jejího neposkvrněného početí, neodpovídá dle nových poznatků útěk před Herodesovým vyvražďováním neviňátek uváděným letopočtům. Právě tak přítomnost pastýřů s ovcemi vylučuje v Betlémě prosincové datum. Ten byl prý určen až ve 4. století Římany na den svátku Osvobození slunce. Matou nás dějiny, nebo současní vědci? Těžko říct. Přes všechny pochybnosti odborníků si myslím, že Kristus jako vůdčí symbol nikdy neztratí na důležitosti, neboť se lidé musí k něčemu nebo k někomu upínat. Bylo jim to dáno přírodou do vínku. Jen minimum je vůdců, ostatní jsou pěšáci. Naštěstí jsem jako důchodkyně nezařaditelná, ale to jsem nakonec byla celý život. I když na pohádky nevěřím, jsem přesvědčena, že jsme čímsi zatím neprobádaným ovlivňováni. Nejsem sama. O tomto vlivu stejně jako o vzniku světa se vedou mezi astronomy a nejvyššími zástupci náboženského kléru stálé spory. Důkazy však oběma stranám chybí. Tento vliv je ale v nás a nesouvisí s nástrahami života. S těmi se potýkáme takřka denně, a pokud
vot jako hobby_2022.indd 8
8
10.10.2022 11:10:29
vot jako hobby_2022.indd 9
ŽIVOT JAKO HOBBY
nepřekročí určitou mez, ani si je už neuvědomujeme. Bez varující předtuchy za rohem číhajících problémů jsem se s podzimem, který nabral na obrátkách, sešla dle zvyku se všemi dětmi. David, syn nejstarší dcery, mě pozval na taneční večer hip-hop stylu konaného v Rock Opeře, kde vystupoval, a já, lesní jezinka, se s jeho rodiči ocitla v narvaném klubu, chvějícím se po tři hodiny jak rytmickou hudbou, tak dupotem skupin i sólistů při tanečních kreacích. Výstupy byly provázeny nejen tleskáním, ale i nadšeným křikem a pískotem přihlížejících. Když jsem začala pískat na prsty i já, vpravo sedící zeť nevěřil, co ve mně dřímá. Znovu vypadl z důstojné formy v okamžiku, kdy unesená zážitkem a pohybovým nadáním vnuka jsem po jeho větě při loučení: „No a přeji ti i nadále dobrou náladu, štěstí, úspěchy a nikdy nevysychající pero,“ ihned vypálila: „Já tobě taky!“ Až zeťův výraz mě upozornil, že můj jazyk opět vypustil necenzurovanou myšlenku. Ráno po probuzení jsem si stále ležíc v posteli vybavovala průběh rušného večera, když se ozvala rána z předsíně a po ní jakési řinčení. Matka – proběhlo mi hlavou. Odhodila jsem deku a vyřítila se ze dveří. Zatímco jindy působily její pády až humorně, protože se skládala jako pomalu spouštěné šraňky, a tím i bez následků, tentokrát jí to nevyšlo. Zvedla jsem přes matku svalený plechový výmysl 9
10.10.2022 11:10:29
Marcela Mlynářová
panelákového architekta, do doby jejího pádu kryjící dutinu mezi koupelnou a WC, a začala zjišťovat rozsah poranění. Nohy měla v pořádku, ruce také, ale nechtěla se zatím hýbat. S obrovským ulehčením jsem odběhla do kuchyně, z ledničky vyndala sedmičku vína a po otevření se se dvěma skleničkami posadila na koberec vedle ní. Ignorujíc hodinu požívání alkoholu údajně slušnými lidmi, jsem číše naplnila a s matkou, která zapomněla na bolest, si připila. Věděla jsem, co ji vzpamatuje a nás obě vzpruží. Vzpružilo. Minimejdan na předsíňovém koberci od devíti hodin ráno ještě nezažila a ze záchvatu smíchu nevycházela. Ten ji ale přešel, když zjistila, že se nepostaví, a proto jsme lehce ovíněny začaly hledat nejvhodnější řešení. Nakonec jsem ji popadla u kotníků za nohy a odtáhla opět za hlasitého smíchu, přerušeného jen v místě prahu, do ložnice. Tam jsem ji po nekonečném manévrování dostala na postel, kde po tekuté snídani a akčním transportu ihned usnula. Po probuzení se dostavila bolest ještě ve větší míře, a protože trvala i následující den, zavolala jsem přes matčin protest záchranku. V nemocnici zjistili, že si zlomila dvě žebra, a tím mi nastal rituál v podobě obden tráveného odpoledne na interním oddělení. Ani mezipauzy nebyly relaxační. Většinou jsem likvidovala staré krámy a uklízela. Jeden den jsem na otočku zajela zazimovat chalupu a obalit
vot jako hobby_2022.indd 10
10
10.10.2022 11:10:29
ŽIVOT JAKO HOBBY
stromky proti nenasytným srncům. Fňukajíc jak malé dítě jsem v rozpoložení, že ji nejspíš dlouho neuvidím, nevnímala déšť ani vítr, prostydla a po návratu odolávala útokům chřipky. K tomu mě chytil zub, leč návštěvu MUDr. Vítové, jediné zubařky, které se nebojím, oddalovala v přesvědčení, že to přejde. Mýlila jsem se. O víkendu jsem bolestí lezla málem po zdi. Stolička, naštěstí poslední v řadě, musela ven, kvůli rozšířenému zánětu nezabralo umrtvení, a tak se má pečovatelka chrupu se sestřičkou i pacienty v čekárně mohla seznámit s kvalitou mého hlasového fondu. Zkrátka – zařvala jsem tak, až jsem se sama sebe lekla. Dostala jsem lék na utišení bolesti, který kupodivu ihned působil. Po odchodu z ordinace jsem se na rozdíl od vyděšených čekatelů už polovinou úst usmívala. Druhá polovina byla ztuhlá. Na tu injekce zabrala. S ulehčením, že mám nejhorší za sebou, jsem naplno vnímala všechno kolem sebe. Proudící dav, modré nebe, unavené slunce i to, že z Růžové ulice zmizelo mnou oblíbené železářství. Navštěvovala jsem ho pravidelně stejně jako Rotta a všechny obchody s názvy Udělej si sám, které však nebyly, jak by se mohlo zdát, erotickou samoobsluhou, ale rájem pro kutily. Po odeznění umrtvení i tišícího léku jsem si doma ještě chvíli zakňučela, což zřejmě MUDr. Vítová předpokládala, protože v podvečer zavolala, jak mi je. Úžasná ženská!
vot jako hobby_2022.indd 11
11
10.10.2022 11:10:29
Marcela Mlynářová
Matka byla na oddělení s čistými pokoji, mizernou kuchyní, ale solidní péčí spokojena a plná energie mě vždy očekávala s hodinkami v ruce. V krunýři, zpevňujícím jí hrudní koš, působila s vyhnanými prsy pod bradou jako korzetová dáma na starých pohlednicích a do mého vysvětlení nechápala, čemu se při pohledu na ni směji. Při jejím radostném vítání jsem ale nikdy nevěděla, zda se víc těší na mne, nebo na Sangrii v mé tašce. Tu jsem jí průběžně nalévala po celou dobu návštěvy a pak láhev odnášela domů. Nebyla jsem si jistá, jak dalece se hádá alkohol s medikací, a nechtěla zbytečně provokovat, což za normálních podmínek dělám s velkou chutí. „Je hrozné, jaký máš na mě zhoubný vliv,“ pravila při jedné mé návštěvě mezi doušky a pak se rozesmála tak, až jí zaskočilo. Připomněla mi tím komický moment, kdy jsem uklízela kuchyni a zasažena pracovní extází pronesla: „Víš co? Vydrbu i ten zasviněnej sporák.“ Aniž by na má slova pohoršeně zareagovala, vypadlo z ní, z dámy: „Hlavně i ty zasviněný knoflíky.“ Vtom se zarazila, zrudla a dle výrazu zastyděla, jako by ji někdo přistihl nahou. „Ježišikriste… co to říkám?“ zaúpěla a já přepadena záchvatem chechotu upustila hadr. Byl to od ní jen momentální úlet, protože si stále udržovala ani léty a prostředím nesnižující vznešenost. K té patřila i častá kritika. „Tak ti řeknu, že ta Kate od prince Williama je dost náročná. Už má
vot jako hobby_2022.indd 12
12
10.10.2022 11:10:29
ŽIVOT JAKO HOBBY
k dítěti dvě chůvy,“ prohodila pohoršeně po přečtení jakéhosi článku. „Pokud vím, tak jsi k nám měla chůvy taky, domácnost ti vedla hospodyně a nepatřilas k anglické monarchii,“ ozvala jsem se bez servítků, které si nikdy neberu. Kupodivu neprotestovala. Byla na mé průpovídky zvyklá. Naše rozhovory nikdy nebyly klasickým dialogem matky s dcerou, ale slovním duelem. Mohly za to naše naprosto rozdílné povahy a názory, leč stejná urputnost obhájit svůj post a neustoupit ani o milimetr. Zatímco mě tyto přestřelky bavily, matka po došlých argumentech bouchala dveřmi. K tomu docházelo zřídka, protože to měla v hlavě i při svém věku srovnané jako málokdo. Aniž bych to dávala najevo, měla můj obdiv. Nesmírně stereotypní pobyt v Praze se natahoval a zatím nebyla ani naděje, že v dohledné době dojde ke změně. Dny trávené v nemocnici se střídaly se dny, kdy jsem prala, sušila a žehlila donesené prádlo a nakupovala matkou požadované věci. Ani počasí nehýřilo zimní romantikou. Po krátce hostujícím sněhu a mrazu přicházely dlouhodobé přívaly deště s vysoko nadnulovými teplotami a to, že se blíží Vánoce, mi připomínaly jen nazdobené borovicové větve v obývacím pokoji. Při sjíždění televizních kanálů s filmovými násilnostmi nebo zprávami mi došlo, že takovými programy se národ nepovzbudí. Najednou jsem si uvědomila, že v tomto směru měl bolševik vynikající
vot jako hobby_2022.indd 13
13
10.10.2022 11:10:29
Marcela Mlynářová
management. Uměl lidi strhnout, nadchnout a dodat jim sebevědomí nejen optimistickými melo diemi, komentáři, relacemi o překračování závazků při budování státu, i když se ani nesplnily, oslavami v souvislosti s dosaženými cíli, i když jich nebylo dosaženo, ale i diplomy, které byly jen cárem papíru, ale potěšily, různými trachtacemi, při nichž i flinkové dostávali medaile typu Vzorný pracovník, Nejlepší ten a ten… s nulovou hodnotou, leč velkou dávkou vlévané energie z vlastní důležitosti. Stejně tak dokázal zajišťovat přírůstek obyvatel oblíbenými stavbami míru, dlouhodobými brigádami a hlavně spartakiádami, po kterých nevěděli gynekologové a personál porodnic, kam dřív skočit. Proto v jím rozhozené síti až opiově působících vnadidel uvízlo tolik lidí. Psychologicky měl zvážený každý krok a důsledně šel za svým cílem. Věděl, že s chváleným národem se nejlépe manipuluje. Ti, co se nepodřídili, měli možnost poznat jeho stejně kvalitní mstivou metodu. Malý krok ke zlepšení matčiny, a tím i mé si tuace nastal rehabilitací, kdy začala za pomoci podpůrného vozíku a asistence dohlížející sestry pochodovat chodbou. Nesmírně tím pookřála a stala se i bez Sangrie velmi hovornou. Ráda se ve vzpomínkách vracela do svého dětství a mládí, podrobně si vybavovala prožité epizody a pravidelně končívala u svých vnoučat s pravnoučaty, která jako každá babička (s mou výjimkou) považovala za nejhezčí
vot jako hobby_2022.indd 14
14
10.10.2022 11:10:29