VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 5
Michal Viewegh
n
y r o z á N aždu a vr
VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 11
Ono sobotní odpoledne před Danielinou smrtí dosáhla sázavská pouť prvního vrcholu – a to ať už šlo o počet návštěvníků, o hluk, o obchodní obrat či o míru všeobecné hysterie. Teploměry ukazovaly devětadvacet stupňů ve stínu a horké záchvěvy vzduchu s sebou přinášely pach dezodorantů a potu. Barevné balónky praskaly žárem a jejich duté rány občas provázela ozvěna zuřivého pláče – konečně proč ne, vždyť ve srovnání s argumenty všech těch vyvolávačů je má fabulace stále ještě poctivá. Řada parkujících automobilů na přístupové silnici dosáhla téměř kilometrové délky a místní občané, ubírajíce se na pouť podél nich, s uspokojením zaznamenávali i poznávací značky velmi vzdálených okresů. Poměr zdejších lidí k pouti se každoročně vyvíjel velmi podobným způsobem: Příjezd prvních atrakcí do městečka komentovali poměrně ledabyle a jen jakoby mimochodem, což 11
VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 12
ovšem nijak nebránilo otcům, aby rychle začali střádat drobné, a matkám, aby se objednaly u kadeřníka. Na pouť pak Sázavští přicházeli v náladě odpovídající svátečnímu oblečení, se spoustou mincí a zbrusu novými přelivy. Předem obrněni proti nervozitě, usměvaví a velkoryse štědří, vnímali své děti na pozadí kolotoče jaksi ostřeji než jindy. Avšak vedro nepolevovalo, lidí neubývalo a únava obnažila ziskuchtivost v hlasech prodavačů. Brzy jim zvířený prach vnikl do očí a pečlivě vybrané šaty se přilepily na zpocené tělo. Dav s nimi smýkal bez ohledu na směr jejich přání a zakoupit perníkové srdce pro nemohoucí babičku či tetu se zdálo zcela nemožné. Jejich vlastní skvělé děti posedl jakýsi podivný amok a své ulepené ručky jim vytrhávaly se zarputilostí, která je děsila. Otcové, podráždění mimo jiné neustálými výdaji za nesmyslné cetky, sveřepě mlčeli, zatímco matky, znervóznělé z nepřítomnosti dětí, se poplašeně a s křikem rozhlížely kolem, ocitajíce se tváří v tvář pitvorným šklebům točících se figurek. Poslední zbytek střízlivého odstupu byl zašlapán do prachu cesty, mezi prázdné obaly od nanuků a špejle od cukrové vaty, a poslední ironickou poznámku jakoby naschvál přerušil naříkavý zvuk papírové frkačky. A na povrch vyvřely staré spory, třeba právě v kakofonii zvuků Leových hracích automatů – chápete doufám, že všechno může být docela dobře i jinak. 12
VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 13
Leo je komediant. Světskej. Z hlediska příštích událostí to není právě nejlepší předpoklad: Komediant – podobně jako cikán nebo černoch – je tradiční viník. Kdo krade slepice a vysmívá se pak jejich majitelce mastnými ústy? Co dělal Leo ono odpoledne před Danielinou smrtí? Ležel ve svém obytném přívěsu, zatímco jeho drobná manželka v pokladně herny měnila další den jejich společného života na stříbrné dvoukoruny? Říkáte vy. Florián ho ale zahlédl, jak se potlouká kolem střelnic; řekněme tedy, že z přívěsu odešel: Propletl se mezi prádelními šňůrami, překročil nějaký ten sloupek špinavého nádobí a vyhoupl se pružně na podlážku nejbližší střelnice, odkud pak dlouho pozoroval vlnící se korzo. Dejme tomu. Nic moc o Leovi nevím. Jistě je velmi mladý. Zřejmě má úspěch u některých žen. Pravděpodobně si také barví vlasy. Jisté však je, že mezi účastníky pouti bylo mnoho přitažlivých dívek, které – jak mi připadalo – dobře věděly, že ten báječný kontrast zlatavé kůže a bílých kalhotek se může uplatnit jen v nejvyšších polohách houpačky a že pevnost svých ňader nejlépe osvědčí při opakovaném natřásání na lochnesce. Jiné ženy přicházely zase přímo od řeky; opatrně našlapovaly bosýma nohama a kolem obnažených šíjí se jim otáčela šálivá vůně opalovacího krému jako neviditelný kožešinový límec. Plavečky některých z nich byly tak malé, že je mužské oči, 13
VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 14
přimhouřené v prudkém slunci, mohly pokládat za nahé – což však nemůže být dostatečný důvod k jakékoli toporné hypotéze. Víme jen tolik, že krátce před čtvrtou hodinou odpolední se Leo vmísil do zmítajícího se davu a že doslova a do písmene – jak to vyjádřil jeden z přítomných svědků – chytil pani Cuřínovou za prdel. Leo mou sousedku viděl bezesporu poprvé v životě; jsem přesvědčen, že ono chlípné gesto se zrodilo náhodně, v momentálním smyslném popudu: Paní Cuřínová, kráčející shodou okolností přímo před Leem, upustila sáček pražených mandlí. Byl Leo rozhodnut ještě dříve, než se shýbla a než červené plátno její sukně obepjalo ten impozantní pomník trojnásobného mateřství? Snad. Řekněme tedy, že obsluha řetízkového kolotoče právě ohlásila blížící se konec jízdy a že Leo už předem přesně – byť ve zlomku sekundy – plánoval, jak do ženy zezadu ztěžka narazí, předstíraje přitom, že jde o nahodilou srážku. Ale byla to skutečně chlípnost, co způsobilo, že Leovy prsty se s podivným předstihem prohnuly do oblouků, které pak se zarážející přesností přilehly k těm horkým oblinám? Nebyl to jen hloupý žert prostoduchého komedianta? A není možné, že Leo seskočil z podlážky střelnice spíše znuděně, a nikoli tedy žádostivě, a že si chtěl toliko dopřát osobité rozptýlení v podobě pohoršeného měšťáka? Buď jak buď, italská zmrzlina 14
VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 15
rychle tála v odpoledním slunci, mohu to osobně dosvědčit. Na vlastní uši jsme s Floriánem slyšeli také sršivý praskot na kladkách autodromu, jakož i vzdálené hučení jezu, a s jistotou lze konečně předpokládat i to, že kdybychom přistoupili blíže k rozpálené stěně Zámku hrůzy, slyšeli bychom i kovové rachtání pojíždějících vozíků. „Posázaví,“ řekl nejednou Florián Daniele, „jest onen královský nástroj, který čeká, až k němu přijdeme se srdcem ochotným a sáhneme prsty, které jsme dříve zbavili prachu všech předsudků, v jeho struny.“ Paní Cuřínová byla – zdálo se – nanejvýš rozhořčena. Uražena, alespoň to tak navenek vypadalo. Hlasitě se dovolávala účasti u svých dcer (které možná na okamžik přestaly spatřovat v matce guvernantku a uviděly v ní rovnocennou společnici, jež je stejně jako ony přístupna všem dobrodružstvím blížící se noci) a záhy také u všech přítomných, přičemž její červená sukně plála nad tím vyprávěním jako prapor ohrožené slušnosti. „On mne snad chtěl dočista znásilnit,“ řekla mi rozrušeně, neboť syna svých dlouholetých sousedů nemohla – jak se zřejmě domnívala – v žádném případě vynechat. 15
VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 16
„Ale to snad ne,“ namítl Florián. Bylo to ostatně pro Cuřínovou typické: Během již zmíněných let v jejím bezprostředním sousedství jsem si mnohokrát všiml, jak pronáší drobné i větší polopravdy bez sebemenšího uzardění, ospravedlňujíc se v duchu možná tím, že si je ještě bude vyčítat, ale později na tento plánovaný návrat pokaždé zapomene. „Ten komediant,“ řekla nám, „je u mě docela obyčejné prase.“ Jak patrno, paní Cuřínová si své názory vytvářela velmi rychle. Utvořit si vlastní názor trvalo paní Cuřínové často kratší dobu než kupříkladu ušlehat sníh nebo utřít česnek. Paní Cuřínová – a ještě se k tomu dostaneme – byla znamenitá kuchařka, jejíž názory dovedly takřka z ničeho přes noc vykynout do fantastických rozměrů. Zavěšena do svých nedávno plnoletých dcer, sdělila nám, že za těchto okolností nemají holky na večerní zábavě co pohledávat; vypadalo to, že nás svým příkladným rodičovským postojem chce přimět k dodatečnému zápisu do komplexního hodnocení. „Na štěstí není nikdy příliš brzy,“ řekl zdvořile Florián. „Moje řeč, soudruhu učiteli,“ přitakala paní Cuřínová. „Moje řeč.“
16
VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 17
Co dělala Daniela předtím, než si přišla na pouť pro svou smrt? Podle svědectví spolubydlící kolegyně se prý Daniela věnovala poněkud záhadným přípravám: Do bílé igelitové tašky naskládala postupně obálku se svými nejlepšími fotografiemi, láhev španělského červeného vína (z níž jsme později na pouti zahlédli jen větší část štíhlého hrdla) a sáček se žlutými, oranžovými a červenými odrazovými sklíčky. Spolubydlící se však Daniely vůbec na nic neptala, protože podle jejího názoru ji už nic nemohlo u Daniely překvapit. Dále se dá očekávat – přestože to spolubydlící výslovně neuvedla –, že někdy uprostřed těch ryze ženských příprav si Daniela, snad ještě zčervenalá sprchováním, musela logicky obléknout onu bílou sukni a blůzku s úzkými ramínky: Řekněme tedy, že snad vzpažila své opálené ruce a nechala po nich sukni sklouznout, přes světlá místa v podpaží, přes malá plná ňadra až k útlému pasu, kde pak sukni – převážně sotva postřehnutelným zakroužením boků – usadila do správné polohy. Podle mého názoru byly i tentokrát všechny její pohyby mírné a svým způsobem ještě dívčí a neobsahovaly v sobě nic z té naučené dravosti mladých tělocvikářek. Když jsem se tehdy v zimě dozvěděl, že u nás nastupuje nová učitelka z Prahy, poněkud jsem zostražitěl, neboť slovo 17
VIEWEGH_NAZORY_NA_VRAZDU_zlom.QXD_Sestava 1 1/5/22 4:23 PM Stránka 18
tělocvikářka ve mně už léta vyvolávalo nepříjemné asociace skvělých lyžařských instruktorů a varlat naražených o školní hrazdu. Dejme tomu, že Leo po oné trapné příhodě s paní Cuřínovou našel útočiště v dusném přítmí svého přívěsu. Kdyby tomu tak skutečně bylo, mohl by postranním oknem možná spatřit v protější stráni za řekou asi padesátiletého muže. Tento muž byl redaktorem jednoho pražského nakladatelství, ale pro mne to byl především spisovatel, byť svou jedinou novelu vydal už před mnoha lety: Partner – jak se novela jmenovala – byla podle mého názoru výtečná knížka, jakási sebeironická výpověď o autorově životě po boku ženy a dcery, avšak recenze na ni se nepochopitelně rozcházely (později mi je půjčila shodou okolností právě Daniela). Pražák, jak mu místní lidé říkali, přišel do městečka na podzim před dvěma lety. Údajně prý se tehdy rozvedl, a snad proto se usadil v dřevěné chatce nad řekou, kde k úžasu sázavské obce očividně hodlal přečkat zimu: Většina lidí se domnívala, že je idiot a blázen, když se pokouší tu dřevěnou stavbu vytopit, a prorokovali mu ledovou smrt. Navzdory těmto pochmurným předpovědím prožil Pražák v chatě, která byla dřevem pouze obložena, celou zimu v lehké košili, přičemž teplota v míst18