1
Výročí
V
ečerní slunce vrhalo zlaté stíny do čtvercového vnitřního dvora obklopeného čtyřmi křídly Domu hedvábí, zachytávalo se v listí morušovníku a kreslilo na bílý ubrus slavnostní tabule listový vzor ze světel a stínů. Zatřpytilo se na stříbrošedé srsti kočky, která právě vyskočila na stůl a procházela se po něm se zdviženým ocasem. Angela stála u okna tkalcovny v prvním patře a pobaveně sledovala, jak z letní kuchyně v přízemí levého navazujícího křídla vyběhla Emilia a se záplavou rozhořčených slov kočku vyhnala. Zvíře vyrazilo jako šíp otevřenými dveřmi do komory na protější straně dvora a protáhlo se Giannimu mezi nohama. Mladý muž právě překračoval práh obtěžkaný starým prodejním pultem. „Porca miseria!“ zaklel, protože málem zakopl. Postavil pult na zem a tázavě se podíval nahoru k Angele. „Kam mám umístit ten bar? Tady pod morušovník?“ „Ano, to je dobrý nápad!“ zavolala na něj. „Hned jsem u vás,“ dodala a chvatně začala lněnými plátny zakrývat choulostivou mechaniku čtyř archaicky vyhlížejících mechanických tkalcovských stavů. Ještě před hodinou se tu horečně pracovalo a ona sama teprve před chvílí předala expresnímu poslu čtyřiadvacet nádherných vzorků látek. Zítra se měly 5
02_DUM HEDVABI.indd 5
18.7.22 9:26
prezentovat na velké společenské akci ve ville Castro. Byla to jedinečná příležitost, jak ještě víc zviditelnit manufakturu hedvábí. Na pátý stav v sousední místnosti, jemuž tkadleny říkaly omaccio grande, potřebovala tři kusy plátna. Tak byl ohromný. Stejně jako všechny ostatní pocházel z 19. století a pracoval dokonale. Ty veliké dřevěné stroje působily velmi mohutně a rustikálně, a přitom se na nich zhotovovaly jemné a drahocenné hedvábné látky. Byla to tvrdá práce, jejich obsluha vyžadovala velké fyzické nasazení. Ke tkaní hedvábných látek nejvyšší kvality musel člověk mít navíc hodně zkušeností a mimořádné nadání. Angela měla štěstí, že mohla zaměst návat čtyři schopné tkadleny a jednoho tkalce. A dnes večer budou společně oslavovat… Ze dvora k ní pronikly hlasy. Podívala se, kdo přišel, a pod morušovníkem rozeznala Tessino stříbrošedé mikádo. Bavila se s Giannim, který právě prostíral na improvizovaném baru bílý ubrus a stavěl na něj skleničky. Angela svižně seběhla ze schodů, aby uvítala přítelkyni, které tady v Itálii říkali Tess. „Směl bych dámám nabídnout střik Veneto?“ usmál se Gianni široce. „Cos do toho všechno zamíchal?“ zeptala se Tess podezíravě. „Aby mě zítra nebolela hlava.“ „Ale ne, signora, spolehněte se.“ Gianni vysvětlil, že svůj recept vytvořil z perlivého bílého vína z místních zdrojů, aperolu a sodovky, přidal do něj jednu z obligátních zelených oliv, které jeho matka Emilia nakládala speciálně pro tenhle nápoj, a šťávu s trochou strouhané kůry z krvavých pomerančů ze zahrady jednoho přítele. Angelu zase jednou napadlo, proč se tenhle milý mladý muž ještě pořád neoženil. „Lahodné!“ vzdychla Tess po dlouhém tahu brčkem. „Ale 6
02_DUM HEDVABI.indd 6
18.7.22 9:26
neměl bys tam dávat tolik vína, Gianni. Jinak budou všichni opilí už před jídlem.“ Gianni se zasmál a zadíval se ke staré dřevěné bráně, kterou právě vcházela na dvůr Fioretta následovaná Nolou. Podobnost obou žen nenechala nikoho na pochybách, že jde o matku a dceru. Fioretta byla ve svých pětadvaceti letech nejmladší zaměstnankyní a Angelinou asistentkou. Nola si na oslavu dne oblékla tmavou nedělní sukni a k tomu slavnostní bílou blůzu pod pletený svetr. Byl teprve květen a večery chladné. Tkadlena pracovala v Domě hedvábí už třicet let. Společně s nimi přicházela Anna s dcerou Giuliou, na jejíž tváři bylo zřetelně napsáno, že by raději byla někde úplně jinde než v kruhu matčiných kolegyň a kolegů. Gianni plnil další sklenky a brzy se k nim přidali i Stefano a Orsolina. Stefanovy tváře se leskly, zřejmě se čerstvě oholil a použil i krém. Obratně uchopil sklenici na stopce prsteníkem a malíkem pravé ruky, protože o ostatní prsty přišel před dvěma lety při nehodě na bývalém pracovišti. Tenkrát téměř ztratil veškerou chuť do života a zachránil ho Angelin nápad zaučit ho jako tkalce. „Ale, kohopak to tady máme?“ oslovila Orsolina zamračenou Giuliu. „Tebe už jsem neviděla ani nepamatuju. Ty jsi ale…“ „Jenom neříkej, že jsem vyrostla, teto Lino,“ přerušila ji dívka s nevrlou grimasou. „To by mě ani nenapadlo,“ usmála se Orsolina a zvedla ruce, na nichž bylo navzdory pečlivému mytí vidět, že v tkalcovské dílně barví drahocenná vlákna. „Chtěla jsem říct, tys ale zkrásněla!“ A když viděla, jak se třináctiletá dívka červená, hlasitě se rozesmála. „Giulio, andílku můj, pojď ke mně, ať tě obejmu!“ vykřikla a sevřela děvče do náruče. „Kde se pořád touláš? Dřív jsi přece chodila sem do Domu hedvábí dost často.“ 7
02_DUM HEDVABI.indd 7
18.7.22 9:26
Giulia se rozpačitě usmívala, nedalo se přehlédnout, jak má matčinu kolegyni ráda. „Představte si, že chtěla jet se Stuzziovými bratry do Tre visa,“ stěžovala si Anna polohlasem Angele a Nole. „Vzadu na jednom z jejich skútrů.“ „Ale ti jsou přece o hodně starší než ona,“ řekla Nola a ustaraně se na Giuliu zadívala. „Tomu mladšímu je nejmíň sedmnáct. Co s nimi má?“ Anna významně zvedla obočí, shrnula si z čela jeden ze světlých pramenů a bezradně pokrčila rameny. Ve svých jednatřiceti letech byla nejmladší z tkadlen. „Však jsem to taky zakázala. A abych si byla jistá, že signorina poslechne, přivlekla jsem ji prostě s sebou. Doufám, že vám to nevadí.“ Rozpačitě se podívala na Angelu. Anna to jako matka samoživitelka neměla snadné. Giuliin otec se vypařil ještě před narozením dcerky a od té doby se neukázal. „Ale kdepak,“ odpověděla Angela. „Naprosto ne.“ Giulia objevila na lavičce pod morušovníkem Mimi, posadila se k ní a začala kočku hladit. S hustými světlými vlasy a živýma modrýma očima byla moc hezká. Uhřík na bradě se sice pokusila zamaskovat, ale úplně se to nepovedlo. Měla ještě dětské tělo, její pohyby působily neohrabaně, a Angela měla v živé paměti, jak obtížný je tenhle věk, kdy člověk není dítě ani žena, ale něco mezi tím, a nikde se vlastně necítí na správném místě. „Mám radost, že je tu dneska s námi, Anno.“ „Nechtěla přijet i Nathalie?“ zeptala se Tess. Angela přikývla. „Vlastně ano. Ale víš, jak je to s mladými lidmi.“ Její dcera studovala v Padově dějiny umění a do Asenzy, kde stál Dům hedvábí, to měla asi hodinu cesty autem. „Naznačila mi, že se nejspíš trochu opozdí. S jídlem na ni čekat nebudeme.“ Rozhlédla se kolem. Ještě chyběly tkadleny Lidia a Maddalena a Lorenzo Rivalecca. Ostatní se nejspíš budou ptát, 8
02_DUM HEDVABI.indd 8
18.7.22 9:26
proč Angela pozvala i toho starého podivína, ale měla své důvody. Zatím jenom Tess a Nathalie věděly, že je to její otec. A samozřejmě Vittorio. Ve dveřích kuchyně se objevila Emilia, bylo skoro půl osmé. Angela věděla, že nesnáší, když se nejde ke stolu přesně. Ta energická žena byla Tessina kuchařka a hospodyně a dnes spolu se synem Giannim výjimečně přišli rozmazlovat hosty na oslavě v Domě hedvábí. Právě když Angela vzala do ruky lžičku, aby s ní zaťukala na sklenici, znovu se otevřely dveře do dvora a dovnitř vtrhla Lidia. Hned za ní následoval starý hubený muž, který za tkadlenou výhružně zvedal hůl a hlasitě protestoval, protože mu zřejmě zavřela dveře před nosem. „Nemají vychování, tyhle ženský,“ slyšela Angela Lorenza Rivaleccu. Lidia rozhořčeně stiskla rty, ale nemohla zabránit tomu, aby nezčervenala. „Je tohle možný? A takovým jsem dával chleba a mzdu…“ „Niente chleba a mzdu,“ vyjela na něj Lidia. Hubená žena se zrzavými vlasy byla bohem obdařená tkadlena, ale od přírody drsná a nesmlouvavá bytost. „Po smrti signory Lely jste se o nás vůbec nestaral. Je jen dobře, že od vás tkalcovnu koupila tedesca…“ „No no,“ vmísila se do jejich přestřelky Tess. „Jak to mluvíš o šéfce? Ona má jméno, Lidio, jako my všichni. A i kdybys měla jiný názor než tady ten tvrdohlavec, měla bys respektovat jeho věk!“ „Tvrdohlavec?“ Rivalecca se prudce otočil k Tess. „Zaslechl jsem právě tvrdohlavec?“ Hněvivě udeřil holí do dlažby dvora, až Mimi zasyčela a vyskočila z Giuliina klína na nejnižší větev morušovníku. „Přestaň, Lorenzo,“ odpověděla mu stará dáma klidně. „Každý tady ví, že takový jsi, a především to víš ty sám. Tumáš, vezmi si sklenici a nezapomeň, čí jsi dneska host.“ 9
02_DUM HEDVABI.indd 9
18.7.22 9:26
Všechny pohledy se otočily k Angele. Odkašlala si. Pěkně to začíná. „Takže,“ zhluboka se nadechla. „Když je všechno jasné, ráda bych vás tady dnes večer všechny srdečně přivítala. Pro mě je tohle zvláštní den. Přesně před rokem jsem podepsala kupní smlouvu na Dům hedvábí. A byl to nanejvýš vzrušující rok…“ Angela koutkem oka zaznamenala nějaký pohyb. Maddalena, poslední, která ještě chyběla v kruhu tkadlen. Potichu a celá zarudlá vběhla do dvora. Angela ji pozdravila úsměvem. „Několikrát už se dokonce zdálo, že to nezvládneme. Fakt, že se to přesto podařilo a my jsme na tom dnes tak dobře, by nebyl možný bez vašeho nasazení. A za to bych vám chtěla poděkovat. Bez vás by Dům hedvábí ne existoval. Bez vás by tkalcovna nebyla tím, čím je. Bez vás už bych tady nejspíš vůbec nebyla.“ Na dvoře se rozhostilo ticho, dokonce i Giulia se na Angelu podívala, jako by ji viděla poprvé. „Stáli jste při mně, když jsem na tom nebyla dobře, a vedli jste podnik dál. Šli jste se mnou statečně po nových cestách a věřili jste, že společně budeme mít úspěch. A proto teď pozvedněme sklenky na budoucnost Domu hedvábí. Na budoucnost, kterou budeme společně vytvářet.“ Nepatrně se jí třásla ruka, když zvedla sklenku, protože ji to krátké ohlédnutí dojalo. „Na Dům hedvábí!“ zvolala Tess a všichni ostatní se přidali. „Na budoucnost Domu hedvábí!“ zněly hlasy. Angela musela polknout, tak silný byl pocit sounáležitosti s těmi lidmi, který ji přemohl. Ano, během roku téměř srostli do jakéhosi osudového společenství, přestože byli tak rozdílní. Pozvala je ke stolu, ale tkadleny váhaly. Žádná nechtěla jít první. Jenom Lidia se hned usadila na dolním konci tabule a odhodlaně zavěsila kabelku přes opěradlo židle. Tess viděla rozpaky ve tvářích žen, které tak dobře znala, chopila se ini 10
02_DUM HEDVABI.indd 10
18.7.22 9:26
ciativy a uvedla je ke stolu. Stará dáma byla kdysi přítelkyní Angeliny matky, a když před rokem zemřel Angelin muž, pozvala ji, aby u ní ve Venetu strávila nějaký čas a přišla na jiné myšlenky. Skutečnost, že tady Angela našla nejen nový domov, ale i manufakturu hedvábí a nový životní cíl, byl pro všechny velkým překvapením a pro Tess důvodem k radosti. Rezolutní stará dáma od té doby vytrvale dbala na to, aby se Angele v Asenze dařilo. Gianni a Emilia začali nosit jídlo, jako předkrm vitello tonnato a sarde fritte in saor – telecí maso v tuňákové omáčce a fritované naložené sardinky s cibulí –, k tomu křupavý kukuřičný chleba přímo z pece, a pro Lorenza Rivaleccu, který nejedl nic jiného než zeleninovou polévku, velký talíř minest rone. S jídlem se ostýchavost hostů vytratila, dokonce i Giulia zapomněla, že má vlastně špatnou náladu, a ve dvoře se často rozléhal její zvonivý smích, především když Orsolina vyprávěla o nejnovějších kouscích stříbrošedé kočky. Při hlavním chodu, v zelenině dušeném králíkovi, zavládlo kolem stolu téměř nábožné ticho, přerušované jen zvoněním příborů. Teprve u domácí jahodové zmrzliny, k níž Emilia podávala svou osobní variantu torta fregolotta, jakéhosi bezedného drobenkového koláče, jak ho jednou pojmenovala Nathalie, už zase vesele rozprávěli jeden přes druhého. Téměř všichni. Angela si všimla, že Maddalena je ještě nemluvnější než jindy, a zajímalo ji, jestli ji něco netrápí. Nepřítomně a ustaraně se dívala svýma hnědýma, silnými skly brýlí zvětšenýma očima. Kvůli věčně rozcuchaným vlasům a tichému hlasu působila osmačtyřicetiletá Maddalena na své okolí bezbranně jako dítě. Angela si umínila, že si s plachou tkadlenou co nejdřív promluví mezi čtyřma očima. Lorenzo Rivalecca nakonec ke všeobecnému úžasu vytáhl 11
02_DUM HEDVABI.indd 11
18.7.22 9:26
z kapsy láhev bez etikety s tmavohnědou hustou tekutinou a požádal Emiliu o vhodné skleničky. „Tohle je nejlepší ořechový likér na obou stranách Alp,“ prohlásil, když před každým přítomným stála plná sklenka. „Připijme na zdraví tedescy, jak jí říkáte, když je k vám náhodou otočená zády! Ale ano, nekoukejte tak nevinně. Podívejte se, co udělala z téhle staré boudy.“ Pohybem paže obsáhl celý komplex budov, který obklopoval dvůr, a málem přitom zasáhl loktem Tessinu tvář. „Něco takového dokáže jenom Němka,“ řekl. „A představte si, že pod omítkou dokonce našla drahocennou fresku, což samozřejmě znamená, že jsem jí to všechno prodal příliš lacino. Ale nevadí,“ odrazil protest Tess, která se ozvala po jeho pravici. „Přeju jí to. Ale víte, co je největší zázrak? Ne? To, že s vámi ženskými tak dobře vychází. Tomu bych nikdy nevěřil.“ „A taky s vámi, signor Rivalecco,“ namítla Nola odvážně. „To je ve skutečnosti největší zázrak.“ Orsolina a Anna se zachichotaly a opatrně ochutnaly obsah likérové sklenky na dlouhé nožce. Rivalecca předvedl grimasu, která se téměř přiblížila úsměvu. „Na zázraky naší tedescy,“ pronesl nezvykle mírně. „A abyste věděly, jestli některá z vás signoře Angele ublíží, bude mít co dělat se mnou.“
„Co jste s ním provedla?“ zeptala se Nola Angely, když se Rivalecca rozloučil a zapadly za ním dveře. „Nasypala jste mu do minestrone nějaké kouzelné koření?“ „Nejspíš jste mu zamotala hlavu,“ hádala Orsolina a vy sála poslední kapku ze své sklenky. „Dejte si pozor! Nakonec vás ten starý cascamorto ještě požádá o ruku.“ Rozlehlým dvorem se nesl hlasitý smích, dokonce i Tess se usmívala. 12
02_DUM HEDVABI.indd 12
18.7.22 9:26
„Toho se opravdu neobávám,“ zavrtěla Angela s úsměvem hlavou. „Ten by snad byl pro signoru Angelu příliš starý,“ pro nesla Maddalena káravě. „Klidně by mohl být vaším otcem,“ dodala vážně. Angela měla na chvíli pocit, že plachá a mlčenlivá tkadlena snad zná její tajemství. „Poslyš, když to říkáš… nejsi s ním vlastně příbuzná ty?“ Lidia zvedla tenké narezlé obočí a svraštila bledé čelo. „Já?“ Maddalena vytřeštila oči. „Jak jsi na tohle přišla?“ „Myslím nějak vzdáleně,“ trvala na svém Lidia. „Zeptej se na to matky.“ „To radši ne,“ odmítla to Maddalena skoro zděšeně. „Vždycky se rozzlobí, když přijde řeč na Rivaleccu.“ „A není jediná.“ Nola vzdychla a podržela sklenku Gian nimu, který s Lorenzovou lahví znovu obcházel stůl. „Ten stařec si to rozházel s řadou lidí. Teprve od vašeho příjezdu, signora Angela, je trochu přístupnější. Předtím ze své pevnosti tam nahoře skoro nevycházel. Bylo nemyslitelné, že by s někým poseděl jako dneska tady u vás.“ „To je pravda,“ přikyvovala Orsolina. „Já bych chtěl taky něco říct,“ přihlásil se o slovo Stefano a odkašlal si. „A sice… rád bych poděkoval. Určitě jménem všech, že?“ Rozhlédl se kolem. Všechny přikyvovaly, jen Lidia nasadila neproniknutelný úsměv a opřela se v židli. „Ale především za sebe osobně. Vy jste mi darovala nový život, signora Angela. Protože jste mi věřila, navzdory té nehodě.“ Zvedl pravou ruku, na níž chyběl palec, ukazovák a prostředník. „Přestože jsem mrzák. Nikdy vám to nezapomenu.“ „Ano, to je pravda,“ přidala se Orsolina. „Všichni vám vděčíme za hodně. Kdybyste nepřišla, byli bychom teď bez práce… A… nojo, na začátku jste to s námi neměla lehké…“ „Všichni jsme si na sebe museli zvyknout,“ pomohla jí 13
02_DUM HEDVABI.indd 13
18.7.22 9:26
Angela laskavě z rozpaků. „Říká se, že první rok je vždycky nejtěžší. I ekonomicky. A přesto jsme se dobře protloukly. Dokonce tak dobře, že vám dnes můžu vyplatit menší bonus.“ V tu chvíli měla plnou pozornost, dokonce i Giulia vzhlédla od svého smartphonu, do kterého byla zahleděná už od dezertu. „Každý z vás dostane jednorázově vyplaceno tisíc eur,“ vysvětlila. „Vlastně už byste je měli mít připsané na svých účtech.“ Pod morušovníkem na chvíli zavládlo ticho. Bylo slyšet jenom cvrkání cikády. „Tisíc eur?“ nechápala Maddalena. „Jenom tak?“ „Zasloužili jste si je,“ přikývla Angela. Najednou začali mluvit všichni najednou. Giuliu napadlo, že by mohla dostat k narozeninám skútr, který si tolik přála, ale Anna mluvila o dovolené. Nola si šetřila na novou kuchyni, jak se Angela dozvěděla, zatímco Stefano jenom položil paži kolem Orsolininých ramen a přitiskl ji k sobě. Fioretta vyskočila a políbila Angelu na obě tváře, protože tohle překvapení udržela v tajnosti i před svou asistentkou. Taky Maddalena vstala a tiskla jí ruku, jako by ji nechtěla nikdy pustit. Angela najednou měla pocit, že ji někdo pozoruje, a když se ohlédla, objevila ho. Vittorio stál s úsměvem ve tváři pod morušovníkem a zjevně váhal, jestli na sebe má upozornit. Zalila ji vlna něžnosti. S ním dnes večer vůbec nepočítala, protože žil v Benátkách, zatímco ona v Asenze. Opětovala Maddalenin stisk ruky a jemně se odtáhla. Když přistoupila k Vittoriovi, sevřel ji do náruče. „Neruším?“ pošeptal jí do ucha. „Ty nikdy nerušíš,“ odpověděla šťastně. Oba trápilo, že mají víkendový vztah. Mezi Benátkami a Asenzou byla sice autem jenom hodina, ale přesto byli oba většinou příliš zaměstnaní, než aby se mohli vidět během pracovního týdne. 14
02_DUM HEDVABI.indd 14
18.7.22 9:26
„Už jsem to prostě nemohl vydržet,“ přiznal a zadíval se naproti ke stolu. „Myslíš, že se můžu zúčastnit vaší výroční oslavy?“ Angela ho se smíchem táhla k ostatním. „Čím pozdější večer, tím lepší hosté,“ uvítala ho Tess a Emilia chtěla vědět, jestli už večeřel. Když Vittorio zavrtěl hlavou, ujistila ho, že mu rychle ohřeje trochu králičího ragú a mezitím přinese nakládané sardinky. „Došly vzorky hedvábí do villy Castro?“ zajímalo Angelu. „Přijal je Federico?“ Hlavní designér Vittoriovy firmy slíbil, že se osobně postará o prezentaci drahocenných látek. „Ano, naprosto v pořádku,“ ujistil ji a pochválil Emilii sarde in saor. „Fedo je ve svém živlu. Poslal mě pryč, prý bych se mu jen pletl pod nohy. Tak mě napadlo, že sem zajedu.“ Věnoval Angele něžný pohled. „To byl vynikající nápad,“ řekla rozzářeně. „Já… ráda bych se vás na něco zeptala, jestli smím,“ ozvala se Maddalena plaše. Vittorio se na ni překvapeně zadíval. „Mě?“ Maddalena přikývla a začervenala se. „Kvůli vašemu jménu,“ pokračovala statečně. „Fontarini. Našla jsem to jméno v jedné knize a zajímalo mě…“ „V knize?“ přerušila ji Lidia posměšně. „Odkdy ty čteš knihy?“ „Nech ji na pokoji,“ ohradila se Nola. „Ty si myslíš, že jsme hloupý, co?“ „Cože?“ opáčila Lidia bojovně. „Neříkej, že i ty čteš knihy!“ „Nechte Maddalenu domluvit,“ napomenul je Stefano. „Ve které knize jste našla moje jméno?“ zeptal se Vittorio laskavě a tvářil se, že předchozí slovní přestřelku neslyšel. „V knize o historii Benátek,“ odpověděla Maddalena a vrhla na Lidiu rychlý pohled. „Několikrát jsem tam narazila 15
02_DUM HEDVABI.indd 15
18.7.22 9:26
na jméno Fontarini. Jmenovalo se tak několik dóžat. Jste… Tedy chci říct… není to snad vaše rodina? Nebo se tak jmenujete jenom náhodou?“ Kolem stolu nastalo ticho. I Angela užasla. Samozřejmě věděla o šlechtickém původu svého životního partnera. Nikdy by ji ale nenapadlo, že Maddalena položí takovou otázku. Když si to uvědomila, zastyděla se. Proč vlastně ne? Vittorio nechal klesnout vidličku a pozorně se na plachou ženu podíval. „Vy se zajímáte o historii?“ podivil se. Maddalena horlivě přikývla. „Především o historii Benátek,“ odpověděla. „Už jsem o ní přečetla několik knih. Taky o benátských umělcích, Tintorettovi a Tizianovi a všech ostatních. Ale nejvíc mě zajímá politika… tedy ta… dávná.“ Najednou se objevila úplně nová Maddalena. Pod užaslými pohledy ostatních jako by se ale rychle zase stáhla – jako šnek, kterému někdo sáhne na tykadlo. „Historie Benátek je opravdu napínavá,“ souhlasil Vittorio. „A když už se ptáte, ano, jsou to moji předkové.“ Maddalena široce otevřela oči. „Opravdu?“ vydechla tiše. „I Domenico, který byl dóžetem v 11. století?“ „Ano, ten taky,“ odpověděl Vittorio skromně. „To znamená,“ pokračovala Maddalena nábožně a svraš tila čelo, zřejmě kvůli lepší koncentraci, „že jste… Když je to tedy vaše rodina, tak jste opravdový principe? Princ?“ Nastalo absolutní ticho. Giulia se s otevřenými ústy zadívala nejdřív na Maddalenu a pak na Vittoria, a nebyla sama. Vittorio si odkašlal a přikývl, jako by to nebylo nic zvláštního. „No, když to budete brát historicky, tak ano. Ale od roku 1948 už nemají šlechtické tituly v Itálii žádný význam, Maddaleno. Ty časy jsou pryč.“ „Jaká škoda.“ Maddalena vypadala upřímně zklamaná. „Vždyť vaše rodina existuje už… už skoro tisíc let.“ 16
02_DUM HEDVABI.indd 16
18.7.22 9:26
„To je poměrně dlouho, ano,“ připustil Vittorio. „Ale víte co? I vaše rodina existuje už víc než tisíc let. A rodina každého tady u stolu. Vysledovat se to ale dá jen u několika málo rodin. Protože o ostatních nejsou záznamy. Kdybyste mohla vidět svůj rodokmen, asi byste žasla, kam až byste se dostala.“ „K Adamovi a Evě,“ řekla Orsolina a všichni se rozesmáli. „Naprosto přesně,“ souhlasil Vittorio, který se s úlevou připojil k všeobecnému smíchu. Angela věděla to, co tušili jen někteří, totiž že Vittorio svůj vznešený původ někdy vnímá jako nepříjemnou zátěž. „K Adamovi a Evě. A nakonec jsme všichni příbuzní.“ „Vaše rodina ale vykonala hodně významné věci,“ přihlásila se Maddalena znovu vážně o slovo. „Proto se o ní všechno zapisovalo.“ Vittorio vypadal chvíli zamyšleně. Pak se zjevně rozhodl téma už dál nerozvíjet. „Jezdíte častěji do Benátek?“ zeptal se. Maddalena zavrtěla hlavou. „Byla jsem tam jednou,“ přiznala rozpačitě. „Tenkrát s výletem k prvnímu svatému přijímání.“ Giulia se zasmála. „To už bude pěkně dávno,“ poznamenala a sklidila za to od matky rýpnutí do žeber. „A vy?“ zeptal se Vittorio ostatních kolem. „Kdy jste tam byli naposledy?“ Odpovědi přicházely váhavě. Orsolina a Stefano se museli poradit, protože už si to nepamatovali. Žádná z tkadlen město lagun v posledních deseti letech nenavštívila. „Co myslíš?“ otočil se Vittorio k Angele. „Možná byste tam měli jednou podniknout firemní výlet.“ „To je vynikající nápad,“ odpověděla. „Jestli budete mít všichni chuť, uděláme to.“
17
02_DUM HEDVABI.indd 17
18.7.22 9:26
*** Ještě dlouho seděli společně pod morušovníkem. Nola a Orsolina vyprávěly veselé historky z doby, kdy byly mladé a Lela Sartoriová, zemřelá manželka Lorenza Rivaleccy, majitelkou Domu hedvábí. „Ano, byla to pravá padrona,“ zasmála se tiše barvířka. „Měly jsme z ní respekt, že?“ Podívala se z Noly na Lidiu. A najednou se polekala. Zřejmě si uvědomila, že by to Angela mohla špatně pochopit. „Ne, že bychom před vámi neměly respekt,“ dodala chvatně. „Abyste tomu rozuměla. Ale sedět s ní takhle přátelsky jako s vámi dnes večer – to bylo absolutně nemyslitelné.“ „Při sebemenší chybě ve tkanině se uměla pořádně rozzuřit,“ připomněla Nola. „Nikdy nezapomenu, jak jsem jednou měla obarvit látku na růžově červenou,“ vyprávěla Orsolina. „Růžově červená. Myslím, že růže existují snad ve všech odstínech červené, ne? Ona ale požadovala naprosto určitou červenou, a moje matka by samozřejmě okamžitě věděla, která to má být. Bohužel právě ležela v nemocnici se zápalem plic, takže jsem se jí nemohla zeptat.“ Orsolina se napila čaje z verbeny, který mezitím uvařila Emilia. „Un disastro,“ pokračovala. „Přitom to byla krásná červená. Jenom ne ta, kterou měla padrona v hlavě. A když si ona něco vzala do hlavy, tak…“ „Ale v tomhle není tedes… tedy signora Angela jiná,“ namítla Nola. „Vzpomínáš si na tu nebesky modrou na židle ve ville Castro?“ „Až moc dobře,“ přikývla Orsolina a neodpustila si vyčítavý pohled na Vittoria. „Nakonec jste to zvládla,“ připomněla jí Angela. Nechtělo se jí ale připomínat, že hedvábí polstrovaný nábytek ve ville Castro stejně neozdobilo a prodalo se do Arabských emi 18
02_DUM HEDVABI.indd 18
18.7.22 9:26
rátů. Dnes večer se mělo slavit a v žádném případě nevzpomínat na bolestnou fázi loňského roku. „Já taky nerada dělám kompromisy. V tom se pravděpodobně Lele Sartoriové podobám.“ Zazněl hlasitý protest. Ne, Angelu absolutně nebylo možné srovnávat s přísnou a povýšenou Lelou Sartoriovou, která se vždycky považovala za něco lepšího a vládla železnou rukou. „Přesto ale tenkrát vznikaly nádherné látky,“ namítla Angela. „Signor Rivalecca mi věnoval pár naprosto mimořádných Leliných kousků. Bylo tady tenkrát víc tkalcovských stavů? Takových, na kterých se dal tkát žakárový vzor?“ Kolem stolu nastalo ticho. „O tom nic nevím,“ zavrtěla hlavou Anna. „Ale nejsem tady zase tak dlouho.“ „Mně se zdá, že tu skutečně býval další stav.“ Nola svraštila čelo a usilovně přemýšlela. „V tom sále, kde stojí omaccio grande. Ale nejsem si jistá. Už je to hrozně dávno…“ „Carmela by to věděla,“ připomněla Lidia. „Ona u toho přece byla od začátku. Tedy od doby, kdy tkalcovnu převzala Lela.“ „Ano, správně,“ vykřikla Nola. „Zeptej se jí, Maddaleno!“ Maddalena se zatvářila vyděšeně. „Radši ne,“ zavrtěla hlavou. „Víte, jak ji všechno rozruší. A na Lelu Sartoriovou je máma obzvlášť citlivá.“ „Ne, to za to nestojí,“ ujistila ji Angela rychle. „V žádném případě ji nerozčilujte. Dal by si ještě někdo čaj?“ Nikdo už nechtěl a všichni se pomalu začali zvedat k odchodu. Zmínka o matce, s níž Maddalena sdílela domácnost, jí připomněla, že už vlastně měla být dávno doma. Ostatní se k ní připojili. „Byl to moc pěkný večer,“ poznamenal Stefano při loučení. „Mockrát děkuju. Za všechno.“ 19
02_DUM HEDVABI.indd 19
18.7.22 9:26
V nejlepší náladě a se vzájemným pošťuchováním vycházeli hosté ze dvora Domu hedvábí. „Mají tě rádi,“ usmál se Vittorio, když zůstali sami s Tess. „Ano, všechny sis je neuvěřitelně rychle získala,“ dodala stará dáma spokojeně a taky vstala. „A teď vás nechám o samotě, vy hrdličky.“ „Mám tě doprovodit domů?“ zeptala se Angela starostlivě. Tess už se blížila k pětasedmdesátce a před půl rokem prodělala operaci kolene. Představa, že půjde sama ve tmě po hrbolaté dlažbě starého města Asenzy až k ville Serena, se jí příliš nelíbila. „Gianni mě doprovodí,“ rozhodla Tess. „Viď, chlapče?“ „Naturalmente,“ zaznělo od kuchyňských dveří.
Emilia se rozhodla, že kuchyni a všechno ostatní uklidí až příští den ráno. Společně se synem vzali Tess mezi sebe a opustili Dům hedvábí. Angela za nimi zamkla bránu a vedla Vittoria do domu, po schodech nahoru ke svému bytu v prvním patře. „Tolik jsem tě postrádal,“ vzdychl Vittorio, když ji v ložnici objal. „Hrozně dlouho jsme se neviděli.“ „Tři dny,“ zašeptala Angela, když jí rozepínal zip na zádech a pomáhal jí z šatů. „Tři zatraceně dlouhé dny,“ opakoval. „Je to celá věčnost, když u mě nejsi.“ A potom nechali mluvit své ruce, rty a jejich těla se spojila. Blaženě. Něžně. Vášnivě. „Miluju tě,“ šeptal Vittorio, když konečně unaveně a šťastně ležel přitisknutý k jejímu boku a měl její hlavu v ohybu ramene. „A já miluju tebe,“ vydechla tiše a přitiskla se k němu ještě víc, i když už to skoro nebylo možné. Zhluboka vdechovala vůni jeho těla, santalového dřeva, vlhkého mechu nebo mo20
02_DUM HEDVABI.indd 20
18.7.22 9:26
šusu, a usínala, když zvuk jejího mobilu náhle oznámil příchod zprávy. Vittorio ospale zabručel, ale Angela se okamžitě probrala. „Přece to teď nebudeš brát?“ zamumlal, když natáhla paži k nočnímu stolku. „Musím,“ zašeptala. „To je Nathaliin tón.“ Vittorio se úplně probudil. „Snad se nic nestalo?“ Angela sáhla po smartphonu. Mami, myslím, že zítra nemůžu přijet do villy Castro, četla. Není mi dobře.
21
02_DUM HEDVABI.indd 21
18.7.22 9:26