josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 3
VLADIMÍR MERTLÍK
ˇ JOSEF MASÍN Cesta, která nikdy neskoncila ˇ
josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 5
„Autor děkuje za konzultace a zásadní podporu při realizaci díla MUDr. Tomáši Foustkovi.“
josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 7
PROLOG Klíč k vyprávění jednoho z největších příběhů české historie, reflektujícího v osudech jedné rodiny a jejích přátel tři české odboje, jsem našel v korespondenci, telefonátech i řadě schůzek s jeho účastníky. V předešlé knize Mašínovi – Ve stínu šibenice zvítězila myšlenka zdokumentování boje druhé generace Mašínů během doby třetího odboje. V textu jsem ale neakcentoval leitmotiv obvyklého popisu cesty na severozápad Josefa a Ctirada Mašínových, Milana Paumera, Václava Švédy a Zbyňka Janaty. Kniha se věnovala i osudům rodinných příslušníků, ať již v roli aktivních podporovatelů, či pasivních účastníků událostí. Jejich výpovědi odrážejí osudy rodičů, sourozenců, žen i dětí, kterým se komunistický režim mstil za neúspěch lovu těch, kteří se státnímu teroru postavili se zbraní v ruce. Desítkami let žalářů i smrtí byli trestáni lidé, kteří se provinili jen tím, že neudali své syny či partnery. Pohled do archivů bezpečnostních sil ukazuje, že v rámci akcí Hranice a Bratři byly sítí StB ještě patnáct let po událostech sledovány a vyslýchány stovky občanů. K zařazení mezi podezřelé a tzv. rozpracované stačilo hlášení důvěrníka – čti udavače –, že se dotyčná osoba na ulici náhodně setkala „… se sledovanou osobou a asi pět minut hovořily“. Přes úspěch knihy ve mně zůstal pocit, že nebylo řečeno vše. Tři generace nezažily na vlastní kůži nejkrvavější režim dějin na vrcholu moci a bez osobní zkušenosti, znalosti doby i konotací je složité pochopit události padesátých letech minulého století, kdy se doba vymkla z kloubů. Těžko uvěřitelný příběh bratří Mašínů a jejich přátel – 7 –
josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 8
nekončí překročením čáry American Sector Západního Berlína třemi z původních pěti členů. Touha dopovědět jej byla motivem další cesty za Josefem Mašínem do Santa Barbary v listopadu 2021. Řadu dnů jsme pak probírali dokumenty i fotografie a já naslouchal dosud nezveřejněným vzpomínkám na průnik skupiny Německou demokratickou republikou (NDR) do Západního Berlína v roce 1953.
Josef Mašín s autorem
Naše debaty přinesly detailní svědectví posledního žijícího účastníka střetů s více než 20 000 příslušníky Volkspolizei (VoPo) a vojáky Rudé armády – střetů, které ohromily západní svět. Unikátní jsou i črty charakterových rysů členů skupiny – Josefa, Ctirada, Milana, Václava a Zbyňka – i osobních vazeb, ovlivňujících události cesty s motivem Josefova prohlášení: „Odešli jsme proto, abychom se vrátili!“ – 8 –
josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 9
Vzdor blížícím se devadesátinám (8. března 2022) potvrdil Josef brilantní orientaci v aktuální politice a pověst ostrého diskutéra i vnímavého posluchače. Jeho vyprávění, doplněné o dokumenty archivů, poprvé odkrývá osudy bratrů Mašínů a Milana Paumera i po dosažení Berlína – osudy dosud poněkud opomíjené.
Hledání ve fotoarchivu
Když Josef říká: „Vlastně mám dva životy. Jeden před Waldowem a druhý po něm!“, cítím, že si pozdější životy Josefa, Ctirada a Milana v Německu i Americe zaslouží stejnou pozornost jako jejich odbojové akce ještě v pěti ve vlasti a průnik NDR. Svými osudy dokazují, že pro ně jejich cesta neskončila překročením hranice svobody. Po ztrátě snu o návratu do vlasti s osvoboditeli dokázali dalšími životy, že cílem jejich boje nebyla touha po dobrodružství, ale nalezení cesty ke svobodě – cesty, která nikdy nekončí. Santa Barbara, listopad 2021 – Líšnice 9. září 2022 – 9 –
josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 10
Josef Mašín
– 10 –
josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 11
Ctirad Mašín
– 11 –
josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 13
Z P R ÁVA O S TAV U SPOLEČNOSTI Kontroverzní otázka, zda akce skupiny bratří Mašínů byly hrdinskými činy 3. odboje, nebo kriminálními zločiny, se táhne životy všech zúčastněných antického dramatu o boji proti režimu zla. Je hranicí, která dělí dva světy: svět teroru lumpenproletariátu, maskujícího se tváří sociálních vyděděnců, a svět svobody jednotlivce, trvale o sobě pochybujícího a konfrontujícího svou pravdu s pravdou společnosti. Právě fakt, na které straně barikády této otázky se nacházíme, je pravdou o nás samotných. Níže citovaná slova Ctirada Mašína jsou svou umírněností nejpravdivějším vyjádřením motivů boje bratrů Mašínů a jejich přátel. Ctirad Mašín:1 My jsme se po pětačtyřicátém roce, po válce, o politiku nijak nestarali. My jsme to spíš jen tak pozorovali. Já můžu tedy mluvit jen za sebe, jak to vnímal Pepík nevím, to byste se museli zeptat jeho. Já jsem se o nic v politice nestaral. Sice jsem to sledoval, ale jinak jsem měl fůru jiných zájmů – byl jsem ve Skautu, provozoval jsem sport a jiné naše věci… Až pak přišel únor a to bylo… (váhá nad formulací) Najednou…, najednou jsem viděl, že se tady děje něco politického, a slyšel jsem lidi o tom mluvit. Já se pamatuji – to mně bylo…, já jsem narozen ve třicátém, takže v únoru 1948 mi bylo něco přes sedmnáct. Pamatuji se na jednoho kluka, myslím, že se jmenoval Novotný, který chodil a začal vyhlašovat: „Je to jisté, vyhráli komunisté!“ A já si říkal: „Co je tohle za kecy?“ 1
Záznam rozhovoru Ctirada Mašína s publicistou Miroslavem Šmejkalem
– 13 –
josef masin_001-336.qxp 21.10.22 17:47 Stránka 14
Celé jsem to ale začal chápat velmi brzo, protože jak se oni dostali k moci, začaly se dít všechny možné věci. Například ve škole, jak tam někteří profesoři najednou začali hrát velké komunisty a se vším souhlasili. Spousta jiných lidí byla náhle velmi opatrných a celé to nabíralo rychlost. Začali brát lidem živnosti, jiné vyhazovali ze zaměstnání a ze škol. Já tenkrát chodil do gymnázia, a když jsem to viděl, uvědomil jsem si, že není moc dobré se k tomu všemu veřejně nějak vyjadřovat. Brácha byl míň opatrný, proto také měl později problémy ve škole, že ho nenechali jít dál, zatímco já jsem to začal hrát, jako že si ničeho nevšímám. V Poděbradech, kde jsme byli v té době, bylo vidět, co se děje. Ti největší leváci z města byli najednou u moci. Ti to tam začali řídit a najednou z nich byly význačné osobnosti. Jeden případ mi opravdu jasně ukázal, co za sebranku je u moci: Byl tam jeden člověk, jeho jméno si už nepamatuji, který měl bratra v Americe. A ten mu poslal velkého chevroleta, takového, jaká v té době byla po válce auta – obrovský bourák. Černý, nablýskaný, prostě vypadal úžasně a každý to obdivoval, když jel po Poděbradech. Pak ho ale národní výbor, který byl v rukou komunistů, vyzval, aby to auto dal k dispozici národnímu výboru! On s tím nějaký čas evidentně neměl naspěch…a jednoho dne ten milý člověk zmizel! On byl pryč a auto měl Národní výbor! A tehdy jsem si řekl: „Když ta banda umí tohle udělat kvůli nějakému pitomému autu, když kvůli tomu dokážou zničit člověka…, s těmi se nedá vůbec jednat!“ Bylo to vidět i na všem ostatním… Ty bláboly v rozhlase a novinách, co vykládali, to byly takové hlouposti, že tomu mohli věřit jenom úplní idioti. Jenže lidi jim na všechno nadšeně přitakávali a nikdo – aspoň to nebylo slyšet – nebyl nikdo, kdo by vyjádřil nějaký odpor. Vlastně nebyl ani možný! Václav Král: S bráchou jste si tyhle názory začali vyměňovat tenkrát? Ctirad Mašín: Ani moc ne. On měl svoji skupinu kamarádů a já jsem taky kamarádil s jinými kluky. Že bychom v té době měli nějaký zvláštní kontakt a diskutovali o té politické situaci – to si nevzpomínám. To přišlo… slyšeli jsme… V tom samém bloku, co jsme bydleli,
– 14 –