Issuu

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 3

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 4

UNWHOLLY Czech language copyright © 2022 by Euromedia Group a. s. Copyright © 2012 by Neal Shusterman Published by arrangement with Simon & Schuster Books For Young Readers, an imprint of Simon & Schuster Children’s Publishing Division All rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording or by any information storage and retrieval system, without permission in writing from the Publisher. Cover illustration © Martina Fischmeister, 2022 Translation © Petr Kotrle, 2022 ISBN 978-80-242-8553-5

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 5

Charlotte Ruth Shustermanové Miluju tě, mami

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 7

Poděkování Nenapadlo by mě, že z Bez šance vznikne dystologie, ale zvláštnímu světu, který v sobě má, jsem prostě nedokázal uniknout. Zůstávám vděčný Davidu Galeovi, Navahu Wolfeovi, Justinu Chandovi, Anne Zaﬁanové a všem z redakce Simon & Schuster. Jsem zavázaný taky Paulu Crichtonovi a Lydii Finnové za organizování publicity a autorských čtení, Michelle Fadlallové a Vanesse Williamsové za práci na školních a knihovních konferencích, Katrine Grooverové z redakce, Chavě Wolinové z produkce a Chloë Fogliaové z designu. Svým dětem děkuji za nekonečnou trpělivost, kterou se mnou mají, když táta zmizí v zákoutích své hlavy, a Marcii Blancové, mé skvělé asistentce, díky níž si zachovávám zdravý rozum a nějak to všechno zvládám. Velké díky Wendy Doyleové a Heidi Stollové za neúnavnou práci na zpravodaji Shustermania. A ještě jedno poděkování Wendy a mému synu Jarrodovi za to, že přepisují mé příběhové bláboly, když se ocitnu ve fázi digitálního záznamníku. Děkuji své skupině kritiků, Fictionaries, za pomoc při usměrňování mých slov – zejména Michelle Knowldenové za skvělou spolupráci na povídce „UnStrung“ a své „velké sestře“ Patricii za to, že mě chytla, když to bylo třeba. Zůstávám vděčný nesčetným pedagogům, kteří nacházejí způsoby, jak mé knihy využít při školní výuce, a mnohým fanouškům, kteří mi sdělují, jak moje knihy ovlivnily jejich životy – fanouškům jako Veronica Knyshová, jejíž e-mail mě rozplakal a připomněl mi důvody, proč píšu. Děkuji Andree Brownové, Trevoru Engelsonovi, Shepu Rosenmanovi, Leemu Rosenbaumovi, Stevu Fisherovi a Debbie Deuble-Hillové: příslovečným „lidem“, kteří kolektivně osvícenou rukou řídí mou kariéru (a chrání mě, abych nenarazil do země!). Mou vděčnost si zaslouží rovněž Catherine Kimmelová, 7

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 8

Julian Stone a Charlotte Stoutová, jejichž neotřesitelná víra v Bez šance a Bez citu takřka určitě povede ke vzniku neuvěřitelného ﬁlmu! A konečně děkuji svým rodičům Miltonu a Charlotte Shustermanovým za to, že tam vždycky jsou, i když být nemůžou.

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 9

A odpověď zní… Vzhledem k tomu, že knihy Bez šance a Bez citu ukazují svět obrácený vzhůru nohama, jak lépe vás dostat do obrazu než tím, že dostanete odpovědi dřív, než se zeptáte, jako v populárním kvízu „Kdo je to, co je to?“. Přečtěte si odpovědi a uvidíte, kolik uhodnete otázek. Když jich trefíte správně dost, můžete roztrhat svůj příkaz k rozpojení! (Varování: neúčast na hře může způsobit, že se při čtení budete cítit trochu oddělení…) Jedná se o proces, kterým je jednotlivec rozebrán. Zákon nařizuje, že 99,44 procent osoby musí být použito a transplantacemi udrženo při životě. Co je to rozpojování? Druhá americká občanská válka – známá též jako Válka o vnitrozemí – skončila dohodou mezi armádami zastánců života a zastánců volby, která stanovila nedotknutelnost života od početí do věku třinácti let, avšak umožnila „zpětný potrat“ problémových mladistvých. Co je to Dohoda o rozpojování? Když si matka nepřeje ponechat novorozené dítě, zákon jí umožňuje odložit dítě na práh někoho jiného. Zákonná odpovědnost za dítě poté přechází na obyvatele onoho domu. Jedná se o lidový termín pro takové odložení dítěte. Co je to čápnutí? Když dojde k rozpojení, není dotyčná osoba považována za mrtvou, neboť prakticky celá stále žije, ale za žijící v tomto stavu. Co je to rozdělený stav?

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 10

Jsou to zařízení se státní licencí, v nichž se rozpojenci připravují na rozdělený stav. Každé z těchto zařízení má svá speciﬁka, ale všechna jsou koncipována tak, aby mladistvým určeným k rozpojení dopřála pozitivní zážitek. Co jsou to sklizňové tábory? Tento sklizňový tábor ve městě, jež bylo pojmenováno po veselých dřevorubcích, kteří je založili, byl nedávno uzavřen v důsledku terorismu. Co je to Sklizňový tábor Happy Jack? Je to slangový výraz pro kliniku ve sklizňovém táboře, v níž se rozpojení provádí. Co je to demontážní dílna? Tito mladí teroristé si zavedli do cévní oběhové soustavy nedetekovatelnou chemickou látku, v jejímž důsledku je jejich krev třaskavá. Toto označení získali proto, že se odpalují tlesknutím jako při silném aplausu. Co jsou to tleskači? Jedná se o lidový výraz pro policisty, kteří pracují pro Státní úřad pro nezletilé a jsou odpovědní za dohled nad rozpojenci. Co jsou to nezleťáci? Uvedení osoby do bezvědomí chemickou látkou použitou v uspávacích projektilech nebo šipkách. Tuto metodu policisté pro nezletilé upřednostňují, neboť používání kulek na rozpojence je jednak nezákonné a jednak poškozuje jejich životně důležité orgány, čímž snižuje jejich hodnotu. Co je to uspávání? Jedná se o lidový výraz odvozený z francouzského slova pro hovězí, „bœuf “, který se používá pro vojáka nebo svalnatého mladistvého se zájmem o vojenskou kariéru. Co je to buf?

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 11

Původně vojenský výraz pro osoby, které se dopustily nedovoleného opuštění posádky, se poslední dobou začal používat pro uprchlé rozpojence. Co je to zběh? Tato organizace bojuje proti rozpojování tím, že zachraňuje zběhlé rozpojence. Není však organizovaná tak dobře, jak se lidé domnívají. Co je to OPD neboli Hnutí odporu proti dělení? Toto (ne zas tolik) tajné útočiště pro zběhlé rozpojence se nachází na obrovském leteckém vrakovišti v arizonské poušti. Co je to Hřbitov? Tento uprchlý rozpojenec z Ohia, známý také jako Connor Lassiter, je údajně odpovědný za vzpouru ve Sklizňovém táboře Happy Jack a je považován za mrtvého. Kdo je to Akronský zběh? Je to dítě od narození určené k rozpojení, zpravidla z náboženských důvodů. Odvozeno z výrazu pro „deset procent“. Co je to desátek? Tento desátek se stal tleskačem, který netleskl, čímž propůjčil tvář hnutí odporu. Kdo je Lev Calder? Příjmení dávané dětem bez rodičů vychovávaným ve státních domovech. Co je to Ward? Tato bývalá státní svěřenkyně, která přežila ve Sklizňovém táboře Happy Jack, ochrnula na obě nohy, protože odmítla nechat si poškozenou páteř nahradit páteří rozpojence. Kdo je Risa Wardová?

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 12

Přeji vám podnětnou četbu, při níž si budete kousat nehty a trpět nedostatkem spánku. Neal Shusterman

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 13

První část

Přestupky Jediná možnost, jak přistupovat k nesvobodnému světu, je stát se tak absolutně svobodným, že samotná vaše existence je rebelským činem. AlBeRt CAMuS

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 14

1 ⋅ Starkey Když si pro něj přijdou, bojuje právě s noční můrou. Svět pohlcuje gigantická potopa a jeho uprostřed toho všeho trhá medvěd. Je spíš naštvaný než vyděšený. Jako by potopa nestačila, musela jeho hluboká, temná mysl vyslat ještě vzteklého medvěda, aby se do něj zakousl. Potom ho z tlamy smrti a vodního Armageddonu někdo vytáhne za nohy. „Vstávej! Hned! Jdeme!“ Otevře oči a spatří jasně osvětlený pokoj, v němž měla být tma. Dva nezleťáci s ním nezacházejí zrovna v rukavičkách: chytí ho za ruce a znemožní mu bránit se mnohem dřív, než se probere natolik, aby se o to mohl pokusit. „Ne! Přestaňte! Co to má znamenat?“ Pouta. Nejdřív na pravém zápěstí, pak na levém. „Postav se!“ Prudkým škubnutím ho zvednou, jako kdyby kladl odpor – což by dělal, kdyby byl víc vzhůru. „Nechte mě na pokoji! Co se děje?“ Ale okamžik nato už procitne dostatečně, aby přesně pochopil, co se děje. Je to únos. Ale sotva se to dá únosem nazvat, když jsou dokumenty k převozu podepsané ve třech vyhotoveních. „Slovně potvrď, že jsi Mason Michael Starkey.“ Policisté jsou dva. Jeden malý a svalnatý, druhý vysoký a svalnatý. Nejspíš vojenští bufové, než se dali na nahánění nezletilých. Aby člověk dělal nezleťáka, musí být zvláštní bezcitný druh, ale na to, aby se specializoval na naháněče, nejspíš potřebuje být i bez duše. Skutečnost, že ho nahánějí na rozpojení, Starkeyho šokuje a děsí, ale odmítá to na sobě dát najevo, neboť ví, že nezleťáci si strach jiných vychutnávají. Ten menší, který evidentně funguje jako mluvčí této dvojice, 14

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 15

se mu nacpe před obličej a zopakuje: „Slovně potvrď, že jsi Mason Michael Starkey.“ „A proč bych to měl dělat?“ „Chlapče,“ promluví ten druhý, „může to proběhnout po dobrém nebo po zlém, ale na výsledku se nezmění nic.“ Druhý policista se vyjadřuje jemněji, a činí tak prostřednictvím rtů, které očividně nejsou jeho. Dokonce to vypadá, že pocházejí z nějaké dívky. „Režim není nijak tvrdý, tak nedělej hlouposti a přizpůsob se programu.“ Mluví, jako by Starkey měl vědět, že přijdou, jenže co takový rozpojenec ve skutečnosti ví? Každý v nitru duše věří, že jemu se to nestane – že bez ohledu na to, jak jsou vztahy napjaté, budou mít rodiče dost rozumu, aby nepodlehli inzerátům na internetu, televizním reklamám a billboardům hlásajícím slogany jako: „Rozpojení: rozumné řešení.“ Jenže co by si chtěl nalhávat? Starkey byl i bez nepřetržitého mediálního bombardování potenciálním kandidátem na rozpojení už v okamžiku, kdy se objevil na prahu. Možná by měl být překvapený, že rodiče čekali tak dlouho. Mluvčí pronikne hluboko do jeho osobního prostoru. „Naposledy tě vyzývám, slovně potvrď, že jsi –“ „Jo, jasně, Mason Michael Starkey. A teď zmiz od mého obličeje, smrdí ti dech.“ Jakmile Starkey slovně potvrdí svou totožnost, Dívčí rty vytáhne formulář se dvěma kopiemi: originál je bílý, kopie žlutá a růžová. „Takže tak se to dělá?“ zeptá se Starkey. Hlas se mu začíná třást. „Zatýkáte mě? Jakého zločinu jsem se dopustil? Že je mi šestnáct? Nebo možná že tady vůbec jsem.“ „Buď-zticha-nebo-koupíš-uspávačku,“ procedí Mluvčí, jako by to celé bylo jedno slovo. Jedna část Starkeyho by se chtěla nechat uspat – jednoduše usnout a, když bude mít štěstí, už se neprobudit. Vyhnul by se tak trýznivě potupnému vytržení ze života uprostřed noci. Ale ne, on chce vidět tváře svých rodičů. Přesněji řečeno, chce, aby oni viděli jeho tvář, a kdyby se nechal uspat, vyvázli by z toho snadno. Nemuseli by se mu podívat do očí. 15

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 16

Dívčí rty před ním podrží rozkaz k rozpojení a začne číst neblaze proslulý paragraf devět, „negační klauzuli“. „Masone Michaele Starkey, podepsáním tohoto příkazu se vaši rodiče a/nebo zákonní zástupci vzdali práv k vám, se zpětnou platností do šesti dnů po početí, čímž jste se stal porušením Existenčního kodexu 390. Ve světle této skutečnosti se vracíte pod pravomoc Kalifornského úřadu pro mladistvé za účelem celkového rozdělení, známého též jako rozpojení.“ „Blá, blá, blá.“ „Veškerá práva, která vám dříve zaručoval okres, stát nebo federální vláda, tímto oﬁciálně a trvale zanikají.“ Složí příkaz k rozpojení a strčí si ho do kapsy. „Blahopřeji vám, pane Starkey,“ prohlásí Mluvčí. „Již neexistujete.“ „Tak proč se se mnou ještě bavíte?“ „Už to nebude trvat dlouho.“ Začnou ho táhnout ke dveřím. „Můžu si aspoň obout boty?“ Pustí ho, ale zůstanou ve střehu. Starkey si dá se zavazováním tkaniček na čas. Potom ho odvlečou z pokoje a dolů ze schodů. Nezleťáci mají těžké boty, pod nimiž dřevo schodů trpí. Jejich trojice je na schodech hlučná jako stádo dobytka. Jeho rodiče čekají ve vstupní hale. Jsou tři hodiny ráno, ale oni jsou pořád normálně oblečení. Byli vzhůru celou noc a čekali, až to přijde. Starkey vidí v jejich tvářích úzkost, ale může to být i úleva, těžko říct. Zatvrdí se, schová emoce za předstíraný úsměv. „Ahoj, mami! Ahoj, tati!“ zahlaholí zvesela. „Zkuste hádat, co se mi právě stalo. Dám vám dvacet možností.“ Otec se zhluboka nadechne. Chystá se spustit velký rozpojovací proslov, který si pro nezvladatelné dítě připraví každý rodič. I když jej nakonec nepoužijí, připraví si ho, v duchu si ho opakují, když mají polední pauzu, sedí v dopravním prostředku nebo poslouchají nějaké idiotské žvásty svého šéfa o cenových bodech, distribuci a dalších blbostech, které lidé v kancelářských budovách na schůzích řešívají. Co říká statistika? Starkey ji jednou zahlédl ve zprávách. Každý rok proběhne myšlenka na rozpojení hlavou jednomu 16

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 17

z deseti rodičů. Z nich se jí jeden z deseti zabývá vážně a z nich se jeden z dvaceti rozhodne podniknout praktické kroky – a s každým dalším dítětem v rodině se ta pravděpodobnost zdvojnásobuje. Když se z těchto suchých čísel vymačká šťáva, výsledek je takový, že každým rokem půjde na rozpojení jedno za každé dva tisíce dětí ve věku mezi třinácti a sedmnácti lety. Větší pravděpodobnost než v loterii – a to do toho ještě nejsou zahrnuty děti ze státních domovů. Otec zahájí proslov. Ponechává si odstup. „Masone, ty nechápeš, že jsi nám nenechal jinou možnost?“ Nezleťáci ho pevně drží dole pod schody, ale nijak se nesnaží dostat ho ven. Vědí, že musejí umožnit tento rodičovský rituál, slovní vykopnutí z domu. „Rvačky, drogy, ukradené auto – a teď tě vyloučili z další školy. Co by bylo dál, Masone?“ „Copak já vím, táto? Vždyť můžu udělat tolik špatných rozhodnutí.“ „Už ne. Záleží nám na tobě natolik, že s tvými špatnými rozhodnutími skoncujeme, než ona skoncují s tebou.“ Už to nevydrží a rozesměje se nahlas. A potom se z horního konce schodů ozve jiný hlas. „Ne! To nemůžete udělat!“ Jeho sestra Jenna – biologická dcera jeho rodičů – stojí nahoře nad schody v pyžamu s medvídky, které se k jejím třinácti letům moc nehodí. „Vrať se do postele, Jenno,“ řekne jí máma. „Rozpojujete ho jenom proto, že byl čápnutý, a to není fér! A navíc těsně před Vánocemi! Mě byste taky nechali rozpojit?“ „O tom se teď nebudeme bavit!“ zakřičí otec, zatímco máma se rozpláče. „Vrať se do postele!“ Ale ona neposlechne. Založí ruce a vzdorně si sedne na nejvyšší schod, aby byla u toho. Dobře dělá. Slzy jeho mámy jsou opravdové, ale Starkey si není jistý, jestli pláče kvůli němu, nebo kvůli zbytku rodiny. „Všichni nám řekli, že všechny ty věci, které děláš, byly volání o pomoc,“ dostane ze sebe. „Tak proč jsi nás nenechal, abychom ti pomohli?“ Chce se mu křičet. Jak by jim to mohl vysvětlit, když to ne17

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 18

chápou? Nevědí, jaké to je, žít šestnáct let s vědomím toho, že jste nechtění; záhadné dítě nejisté etnicity, které někdo čápnul ke dveřím páru tak bledého, že by to mohli být upíři. Nebo si stále pamatovat den, kdy vám jsou tři a vaše máma, ještě pod vlivem analgetik, která bere po narození vaší sestry císařským řezem, vás odvede na požární zbrojnici a začne prosit hasiče, aby vás odvezli do domova pro státní svěřence. Nebo když každý Štědrý večer víte, že vaše dárky nejsou z radosti, ale z povinnosti? A že vaše narozeniny ani nejsou opravdové narozeniny, protože neoznačují den, kdy jste přišli na svět, ale jenom den zanechání u prahu, které nějaká novopečená máma vzala příliš doslovně? A co posměch ostatních dětí ve škole? Ve čtvrté třídě si Masonovy rodiče zavolali do ředitelny. Shodil spolužáka z nejvyšší plošiny na prolézačkách. Chlapec utrpěl otřes mozku a zlomeninu paže. „Proč, Masone?“ zeptali se ho tenkrát rodiče před ředitelem. „Proč jsi to udělal?“ Řekl jim, že ostatní děti se mu posmívají, protože je čápnutý, a tenhle kluk s tím začal. Naivně si myslel, že ho pak budou bránit, ale oni se tím vůbec nezabývali, jako by to nebylo důležité. „Mohl jsi toho chlapce zabít,“ pokáral ho otec. „A proč? Kvůli několika slovům? Slova tě nezraní.“ A to je jedna z největších zločinných lží, kterých se dospělí na dětech v tomto světě dopouštějí. Protože slova zraňují víc než jakákoli fyzická bolest. Rád by podstoupil otřes mozku i zlomeninu ruky, kdyby to znamenalo, že už ho nikdy nebudou vyčleňovat jako čápnuté dítě. Nakonec ho přeřadili do jiné školy a nařídili mu navštěvovat výchovnou poradnu. „Přemýšlej o tom, co jsi udělal,“ vybídl ho bývalý ředitel. A on ho jako správný, hodný chlapec poslechl. Hodně o tom přemýšlel a došel k závěru, že měl najít vyšší plošinu. Takže jak se pustit do vysvětlování něčeho takového? Jak vysvětlíte, že jste celý život zažívali nespravedlnost, než vás nezleťáci vytáhnou ze dveří? Odpověď je jednoduchá. Vůbec se o to nepokusíte. 18

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 19

„Mrzí mě to, Masone,“ promluví otec. Taky má v očích slzy. „Ale je to tak lepší pro všechny. Včetně tebe.“ Starkey ví, že se mu nikdy nepodaří přimět rodiče, aby to pochopili, ale když nic jiného, bude mít poslední slovo. „Hej, mámo, mimochodem… Když táta zůstává večer v kanceláři, ve skutečnosti není v kanceláři. Je s tvou kamarádkou Nancy.“ Ale ještě než si začne šokované výrazy rodičů užívat, napadne ho, že mohl tuto tajnou informaci využít jako páku. Kdyby otci řekl, že o tom ví, mohla to být neprůstřelná ochrana před rozpojením! Jak mohl být tak pitomý, že ho to nenapadlo, když to ještě mělo smysl? Takže nakonec si nemůže vychutnat ani své trpké malé vítězství, když ho nezleťáci vystrčí do studené prosincové noci.

REKLAMA Máte problémového mladistvého? Zdá se, že nedokáže najít své místo? Je apatický nebo se vzteká? Často propadá impulzivnímu a někdy i nebezpečnému chování? Vypadá to, že váš nezletilý nedokáže žít ve své kůži? Možná je to víc než obyčejná pubertální vzpoura. Je možné, že vaše dítě trpí biosystémovou disuniﬁkační poruchou, BDP. Ale teď existuje naděje! Sklizňová agentura Azyl má v celé zemi pětihvězdičkové tábory pro mládež, které přijmou i ty nejvzteklejší, nejagresivnější, nejdysfunkčnější mladistvé postižené BDP a s veškerou péčí jim pomohou do uklidňujícího rozděleného stavu. Zavolejte, jestli máte zájem o konzultaci zdarma – naši poradci jsou vám k dispozici! Sklizňová agentura Azyl. Když je milujete tolik, že je necháte jít.

Nezleťácké auto opustí příjezdovou cestu se Starkeym zavřeným v zadní části za neprůstřelnou přepážkou. Mluvčí řídí, Dívčí rty se probírá tlustou složkou. Starkey si nedovede představit, že by k jeho životu mohlo patřit tolik dat. „Tady se píše, že jako malé dítě jsi měl při testech výsledky 19

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 20

v percentilu horních deseti.“ Mluvčí znechuceně zavrtí hlavou. „Takové plýtvání.“ „Ani ne,“ namítne Dívčí rty. „Spousta lidí bude mít z vaší inteligence přínos, pane Starkey.“ Při té poznámce ho nepříjemně zamrazí, ale pokusí se nedat to na sobě znát. „Ty vole, ten transplantovanej ret je fakt dobrej,“ prohodí Starkey. „O co šlo? Řekla ti stará, že by byla raději, kdyby ji líbala ženská?“ Mluvčí se hloupě zakření. Dívčí rty neřekne nic. „Ale dost prázdných řečí,“ pokračuje Starkey. „Nemáte hlad, chlapi? Protože já bych se teď nebránil noční svačince. Nějaký hambáč? Co říkáte?“ Z předního sedadla žádná odpověď nepřijde. Ne že by nějakou čekal, ale je vždycky zábavné do policistů vrtat a sledovat, kolik stačí na jejich vyprovokování. Protože když se vytočí, bude to jeho vítězství. Jak to bylo s Akronským zběhem? Co to vždycky říkal? No jasně. „Hezký ponožky.“ Jednoduché, elegantní, ale sebedůvěru každého, jehož autorita byla falešná, to vždycky podkopalo. Akronský zběh – to byl aspoň rozpojenec. Jistě, při útoku na Sklizňový tábor Happy Jack před necelým rokem zahynul, ale jeho legenda žije dál. Starkey touží po tom, aby byl stejně neblaze proslulý jako Connor Lassiter. Starkey si dokonce představuje, že duch Connora Lassitera sedí vedle něj a všechny jeho myšlenky a skutky oceňuje – nejenom schvaluje, ale vede Starkeymu ruce, když se mu podaří pouta dostat k levé botě – tak nízko, aby mohl z podšívky vylovit nůž. Nůž, který si uschoval pro zvláštní příležitosti, jako je tahle. „Když se nad tím zamyslím, hamburgrárna zní i v tuhle hodinu jako dobrý nápad,“ prohlásí Dívčí rty. „Paráda,“ zahlásí Starkey. „Jedna je před námi nalevo. Objednejte mi double-double, animal styl, a k tomu animal hranolky, protože – já jsem prostě zvíře.“ S překvapením zjistí, že skutečně zajednou do drive-inu, kde mají otevřeno celou noc. Starkey si připadá jako mistr podprahových vnuknutí, i když tohle zrovna moc podprahové nebylo. Ale nezleťáky má zmáknuté… nebo si to aspoň myslí do chvíle, než si objednají jídlo, a jemu nic. 20

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 21

„Hej! Co to má znamenat?“ Zabuší ramenem do skla, které odděluje jeho svět od jejich. „Ve sklizňovém táboře tě nakrmí,“ prohodí Dívčí rty. Teprve teď mu dojde, že neprůstřelné sklo ho odděluje nejenom od policistů – je to bariéra mezi ním a jakoukoli částí venkovního světa. Už nikdy neochutná svá oblíbená jídla. Nikdy nenavštíví svá oblíbená místa. Přinejmenším ne jako Mason Starkey. Najednou se mu chce vyzvracet všechno, co snědl, zpětně do doby šest dnů po početí. Noční pokladní u okénka drive-inu je holka, kterou Starkey zná z poslední školy, do níž chodil. Když ji spatří, mozkem mu zacloumá vlna emocí. Mohl by jednoduše zůstat schovaný na zadním sedadle a doufat, že zůstane nepovšimnut, ale připadal by si trapně. Ne, nebude trapný. Jestli to má být jeho konec, tak s plnou parádou, a ať to všichni vidí. „Čauky, Amando, půjdeš se mnou na školní ples?“ zavolá dost hlasitě, aby to bylo přes přepážku z tlustého skla slyšet. Amanda se přimhouřenýma očima podívá jeho směrem, a když si uvědomí, kdo to je, zvedne nos, jako by k ní z grilu zavanulo něco zkaženého. „V tomhle životě ne, Starkey.“ „Proč ne?“ „Za a jsi druhák a za b jsi zoufalec na zadním sedadle policejního auta. A vůbec, ve zvláštní škole nemají plesy?“ Mohla by být ještě natvrdlejší? „Jak vidíš, už jsem dostudoval.“ „Buď zticha,“ napomene ho Mluvčí, „nebo tě přímo tady rozpojím do hamburgerů.“ Amandě to konečně docvakne a najednou trochu znejistí. „A jo! To mě mrzí, Starkey. To mě vážně mrzí…“ Lítost je něco, co Mason Starkey nesnese. „Co tě mrzí? Předtím byste se mnou ty a tvoji kamarádi neztratili slovo, ale teď tě to mrzí? Nech si to.“ „Promiň. Myslela jsem to tak, že… Omlouvám se, že mě to mrzí – chci říct…“ Zoufale si povzdechne, vzdá to a podá Dívčím rtům pytlík s jídlem. „Potřebujete kečup?“ „Ne, v pohodě.“ 21

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 22

„Hej, Amando!“ zakřičí Starkey, když odjíždějí. „Jestli pro mě doopravdy chceš něco udělat, řekni každému, že jsem bojoval až do konce, jo? Řekni jim, že jsem jako Akronský zběh.“ „Udělám to, Starkey,“ odpoví. „Slibuju.“ Ale on ví, že do rána na to zapomene. O dvacet minut později už zahýbají do uličky za zadní stranu okresní basy. Předem nechodí nikdo, a rozpojenci už vůbec ne. V okresní věznici je zvláštní křídlo pro mladistvé, které má zezadu speciální box uvnitř boxu, kde drží rozpojence čekající na převoz. Starkey byl v normální části pro mladistvé dostatečně doma, aby věděl, že jakmile se člověk ocitne v zadržovací cele pro rozpojence, je vymalováno. Konec. Ani odsouzenci na smrt nejsou hlídáni tak přísně. Jenže on tam ještě není. Pořád je tady, v autě, a čeká, až ho odvedou dovnitř. Právě tady, kde je trup téhle bárky bláznů nejtenčí, a jestli chce jejich plány potopit, musí to udělat mezi autem a zadními dveřmi okresní věznice. Než se ti dva připraví na „předvedení pachatele“, uvažuje, jaké má šance uprchnout – protože tak, jako to nejspíš dělali jeho rodiče, si i on tento večer představoval a vymyslel tucet odvážných plánů útěku. Jenže i jeho fantazie jsou fatalistické; každá z jeho představ svíraných úzkostí končí tak, že prohraje, je uspaný a probudí se na operačním stole. Jasně, říká se sice, že člověka nerozpojí hned, ale Starkey tomu nevěří. Ve skutečnosti nikdo neví, co se ve sklizňových táborech děje, a ti, kteří to zjistí, se o ten zážitek dost dobře podělit nemůžou. Vytáhnou ho z auta a pevně mu chytí ruce nad loktem, každý z jedné strany. Mají v tom praxi. Dívčí rty drží v druhé ruce jeho tlustou složku. „Píše se v té složce taky o mých koníčcích?“ zeptá se Starkey. „Nejspíš,“ odpoví Dívčí rty. Fakticky je mu to jedno. „Možná jste si je měli trochu líp nastudovat, protože pak bychom si aspoň měli o čem promluvit.“ Uculí se. „Docela dobře totiž ovládám magii.“ „Vážně?“ podiví se s pokřiveným úsměvem Mluvčí. „Škoda že se nemůžeš nechat zmizet.“ „Kdo říká, že nemůžu?“ 22

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 23

Nato po houdiniovsku zvedne pravou ruku a ukáže, že pouta už na ní nejsou. Volně se totiž houpají na jeho levé ruce. Než muži stačí zareagovat, Starkey vytáhne z rukávu nožík, kterým si předtím otevřel zámek, pevně ho chytí do ruky a sekne s ním Dívčí rty do tváře. Muž zařve a z deseticentimetrové rány se spustí krev. Mluvčímu se v jeho mizerném životě, kdy vykonává tuto medvědí službu veřejnosti, nestává často, že by se nezmohl na slovo, ale jeden z těch okamžiků právě teď nadešel. Sáhne pro zbraň, ale Starkey už prchá, kličkuje tmavou uličkou. „Hej!“ zařve Mluvčí. „Jenom si to zhoršuješ.“ Jenže co mu udělají? Pokárají ho před rozpojením? Mluvčí si může žvanit, co chce, ale nemá dobrou vyjednávací pozici. Ulička se stočí doleva a zase doprava jako labyrint, a on má pořád vedle sebe vysokou, impozantní cihlovou zeď okresní věznice. Konečně oběhne další roh a uvidí před sebou ulici. Vyrazí vpřed, ale v okamžiku, kdy na ulici vyběhne, ho Mluvčí chytí. Nějak se tam dostal dřív než on. Starkey je překvapený, ale neměl by být, protože každý rozpojenec se pokusí utéct, ne? Nemohli postavit klikatou uličku vymyšlenou speciálně tak, aby uprchlík ztratil čas a nezleťáci získali výhodu, kterou jim nemůže nic vzít? „Je konec, Starkey!“ Stiskne Starkeymu zápěstí tak drtivě, aby ho donutil pustit nůž, a rozvášněně zamává uspávací pistolí. „Lehni si na zem, nebo to koupíš do oka!“ Ale Starkey si nelehne. Nehodlá se před tímto legalizovaným grázlem ponížit. „Tak to udělej. Střel mě uspávačkou do oka a vysvětluj jim pak ve sklizňovém táboře, proč dostali poškozené zboží.“ Mluvčí ho otočí a přitlačí na cihlovou zeď, dostatečně tvrdě, aby mu na obličeji zůstaly škrábance a modřiny. „Mám tě už plné zuby, Starkey. Anebo bych ti možná měl říkat Storky, Čapák.“ Nato se Mluvčí zasměje, jako by byl génius. Jako by mu tak už neříkal každý blbec na světě. „Storky!“ vyfrkne pohrdavě. „To je pro tebe lepší jméno, ne? Jak se ti to líbí, Storky?“ 23

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 24

Krev vře při vyšší teplotě než voda. Starkey o tom něco ví, protože vztek ho adrenalinem napumpuje tak, že vrazí loket Mluvčímu do břicha, prudce se otočí a popadne pistoli. „Ne, to neuděláš.“ Mluvčí je silnější – jenže animal styl je možná víc než síla. Pistole je mezi nimi. Míří Starkeymu do tváře, pak na hruď, potom Mluvčímu na ucho a pod bradu. Oba se perou o spoušť a – Prásk! Zpětný ráz výstřelu přimáčkne Starkeyho zpátky ke zdi. Krev! Všude krev! Její železná chuť v ústech, štiplavý zápach kouře z pistole a – to nebyl žádný uspávací náboj. Byl ostrý! Hlavou mu bleskne, že mu zbývá mikrosekunda do smrti, ale najednou si uvědomí, že to není jeho krev. Obličej Mluvčího před ním je rudá, kašovitá změť. Muž se skácí, mrtvý dřív, než dopadne na chodník, a – Proboha, to byla opravdová kulka. Proč má nezleťák nabito ostrými? to je proti zákonu! Zpoza rohu slyší kroky, mrtvý policajt je pořád mrtvý a on ví, že ten výstřel slyšel celý svět a všechno závisí na tom, co udělá teď. Teď jsou s Akronským zběhem parťáci. Svatý patron uprchlých rozpojenců mu nakukuje přes rameno a čeká, až Starkey něco podnikne. Co by udělal Connor? napadne ho. V tu chvíli se zpoza rohu vynoří druhý nezleťák – policajt, kterého nikdy neviděl a už ho nikdy vidět nechce. Starkey zvedne pistoli Mluvčího, vystřelí a změní to, co byla jenom nešťastná náhoda, ve vraždu. Když pak unikne – skutečně unikne –, nedokáže myslet na nic jiného než na krvavou chuť vítězství a to, jakou radost by asi měl duch Connora Lassitera.

REKLAMA Trápí se vaše dítě ve škole? Hodiny se učí, ale k dobrým známkám se propracovat nedokáže? Zkoušeli jste doučování, dokonce i změnu školy, ale stále vše bez výsledku? Jak dlouho ještě necháte své dítě trpět?

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 25

Odpověď zní: Je tomu konec. My totiž máme řešení! Přirozené vylepšení kognitivních schopností prostřednictvím technologie NeuroTkaníTM. NeuroTkaní zaměřené na paměť není nějaký pochybný prostředek pro lepší učení nebo nebezpečný wetwarový čip. Je to skutečná, živá mozková tkáň s předprogramovaným předmětem podle vlastního výběru. Matematika, geometrie, biologie, fyzika – a další předměty se připravují! Dostupné ﬁnancování je k dispozici, proto nečekejte na další špatné vysvědčení. Konejte teď! Zavolejte ještě dnes do Institutu NeuroTkaní a nechte si zdarma udělat nabídku. Za výsledky stoprocentně ručíme, jinak dostanete peníze zpět. Institut NeuroTkaní: Když nefunguje vzdělávání, my vám jedničky zajistíme!

Jedna věc je být zběhlý rozpojenec, ale být vrah policisty je něco úplně jiného. Z honu na Starkeyho se stane něco víc než typické pronásledování rozpojence. Vypadá to, jako by byl v pohotovosti celý svět. Starkey nejdřív změní vzhled, obarví si rozuchané hnědé vlasy na zrzavo, zkrátí si je na šprtskou délku a oholí si bradku, kterou si pěstoval od třinácti let. Když ho teď lidé vidí, může se jim zdát, že už ho někde zahlédli, ale nevědí kde, protože se teď podobá spíš obličeji z krabice cereálií než hledanému zločinci. Zrzavé vlasy se k jeho olivové pleti úplně nehodí, ale to, že je genetická směska, mu pomáhalo celý život. Vždycky byl chameleon, který se mohl vydávat za jakoukoli etnicitu. Zrzavé vlasy jen přidávají další úroveň kamuﬂáže. Střídá města a nikdy se nikde nezdrží déle než den nebo dva. Proslýchá se, že na severozápadním pobřeží mají pro zběhlé rozpojence větší pochopení než v Jižní Kalifornii, a tak má namířeno tam. Starkey je připravený žít jako uprchlík, protože vždycky žil v jakési ochranné paranoii. Nevěř nikomu, ani vlastnímu stínu, a starej se jen o své zájmy. Kamarádi jeho jasný přístup k životu oceňovali, protože vždycky věděli, jak na tom jsou. Za své kamarády by bojoval až do konce – pokud by to bylo taky v jeho zájmu. 25

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 26

„Máš duši korporace,“ řekla mu jednou učitelka. Myslela to jako urážku, ale on to vzal jako kompliment. Korporace mají velkou moc a dělají v tomto světě dobré věci, když se tak rozhodnou. Byla to učitelka matematiky, která chodila objímat ledovce, a další rok ji vyhodili, protože kdo potřebuje učitele matematiky, když si můžete jednoduše pořídit NeuroTkaní? Z toho je vidět, že objímáním kusu ledu člověk nic nezíská, leda tak nachlazení. Teď je ale Starkey s objímači zajedno, protože jsou to lidé, kteří řídí Hnutí odporu proti dělení a schovávají uprchlé rozpojence. Ví, že jakmile bude v rukou OPD, bude v bezpečí, jenže najít je není snadné. „Jsem zběh skoro už čtyři měsíce, a žádné známky odporu jsem neviděl,“ prohlásí ošklivý kluk s buldočím obličejem. Starkey ho potkal, když o Štědrém dnu postával za KFC a čekal, až vyhodí zbylá kuřata. Není to kluk, se kterým by Starkey trávil čas v normálním životě, jenže když se teď normální život překlopil do vypůjčeného času, změnily se mu priority. „Přežil jsem, protože se nenechám chytit do žádné pasti,“ řekne mu Psí ksicht. Starkey ví o pastech všechno. Když se úkryt zdá být až příliš dobrý, než aby to mohla být pravda, nejspíš je to past. Opuštěný dům s pohodlnou matrací; odemčený náklaďák, který je čirou náhodou plný konzerv s jídlem. Jsou to pasti nastražené nezleťáky na zběhlé rozpojence. Někteří nezleťáci se dokonce vydávají za členy Hnutí odporu proti dělení. „Nezleťáci teď nabízejí odměny lidem, kteří zběhy udají,“ prohlásí Psí ksicht, když se cpou kuřaty, až jim z toho bude špatně. „A jsou taky lovci lebek. Říká se jim orgánoví piráti. Odměna je nezajímá – prodávají zběhy, které chytí, na černém trhu – a jestli si myslíš, že normální sklizňové tábory jsou hrozné, ani se neptej, jaké je to v těch ilegálních.“ Kluk polkne tak velké sousto, že Starkey vidí jeho postup hltanem, jako když had polyká myš. „Orgánoví piráti dřív nebyli,“ řekne, „ale od doby, co není možné rozpojit sedmnáctileté, je orgánů nedostatek a za zběha můžeš na černém trhu dostat vysokou částku.“ Starkey zavrtí hlavou. Zákaz rozpojování sedmnáctiletých 26

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 27

měl zachránit pětinu dětí určených k rozpojení, ale místo toho donutil spoustu rodičů k tomu, aby se rozhodli dřív. Starkey uvažuje, jestli by jeho rodiče změnili názor, kdyby měli na rozhodování ještě jeden rok. „Orgánoví piráti jsou nejhorší,“ řekne mu Psí ksicht. „Jejich pasti nejsou tak hezké jako ty, které líčí nezleťáci. Slyšel jsem o lovci kožešin, který přišel o práci, když kožešiny zakázali. Tak udělal to, že vzal největší pasti na zvířata, které měl, a předělal je na rozpojence. Pane jo, když se ti taková past zaklapne kolem nohy, můžeš tý noze dát pusu na rozloučenou.“ Přelomí kuřecí kost, částečně proto, aby svým slovům dodal důraz, a Starkey se neubrání zachvění. Psí ksicht si olízne ze špinavých prstů kuřecí tuk. „A jsou i jiný historky,“ pokračuje, „jako třeba o klukovi ze čtvrti, kde jsem bydlel. Jeho rodiče byli totální lúzři. Dlouholetý feťáci, které měli samotný rozpojit, kdyby tenkrát rozpojování bylo. V den, kdy mu bylo třináct, podepsali jeho rozpojovací příkaz a řekli mu o tom.“ „Proč by mu o tom říkali?“ „Aby utekl,“ vysvětlí Psí ksicht, „znali totiž všechny jeho tajný úkryty a řekli orgánovýmu pirátovi, kde ho najde. Ten ho chytil, prodal, a s rodiči se o půlku zisku šábnul.“ „Hajzl!“ Psí ksicht pokrčí rameny a zahodí kuřecí kost. „Ten kluk byl stejně čápnutej, takže to žádná velká škoda nebyla, ne?“ Starkey přestane kousat, ale jen na chvilku. Pak se zazubí a svoje úvahy si nechá pro sebe. „Jasně. Žádná velká škoda.“ Večer vezme kluk se psím obličejem Starkeyho do podzemního odvodňovacího kanálu, ve kterém se schovává. Sotva usne, Starkey se dá do práce. Odejde do nedaleké zástavby, postaví nějakým cizím lidem ke dveřím kyblík od kuřat, zazvoní a uteče. V kyblíku žádná kuřata nejsou. Místo nich tam leží rukou nakreslená mapka s následujícím vzkazem: Potřebujete peníze? tak pošlete nezleťáky sem a dostanete tučnou odměnu. užijte si dovolenou!

bez citu.qxp_Sestava 1 03.10.22 11:22 Stránka 28

Když začne svítat, Starkey se z nedaleké střechy dívá, jak nezleťáci vpadnou do kanálu a kluka se psím obličejem z něj vytáhnou, jako by to byla špína v uších. „Blahopřeju, debile,“ řekne si Starkey. „Byl jsi čápnutej.“

REKLAMA „Když rodiče podepsali příkaz k rozpojení, byl jsem vystrašený. Nevěděl jsem, co se mnou bude. Říkal jsem si: ‚Proč já? Proč jsem trestán?‘ Ale když jsem přijel do Sklizňového tábora BigSky, všechno se změnilo. Našel jsem tady další děti jako já a konečně mě někdo bral takového, jaký jsem. Zjistil jsem, že každá moje část je drahocenná a vzácná. Zásluhou lidí ze Sklizňového tábora BigSky se už svého rozpojení nebojím. Rozpojený stav? Hustý. Tomu říkám dobrodružství!“

Každý zběhlý rozpojenec bude krást. To je argument, kterým úřady s oblibou přesvědčují veřejnost, že rozpojenci jsou jablka prohnilá od slupky až po jádro – že kriminalita je součástí jejich přirozenosti a není jiná možnost, jak ji od nich oddělit, než oddělit je od nich samotných. V případě rozpojenců ale krádež není záležitostí sklonů. Je to prostě otázka nutnosti. Děti, které by nikdy neukradly ani drobnou minci, najednou zjistí, že jejich prsty jsou lepkavé jak melasa a plné různého kradeného zboží od jídla přes oblečení po léky – věcí, které potřebují k přežití –, a u těch, kteří už měli nakročeno k zločinu, se tyto sklony ještě posílily. Pro Starkeyho nejsou kriminální aktivity ničím novým – i když donedávna patřila většina těchto jeho skutků do kategorie rebelských prohřešků. Kradl v obchodě, když se na něho prodavač díval podezíravě. Útržky své osobní ﬁlozoﬁe, v nichž obvykle měla své místo slova na čtyři písmena, popisoval budovy reprezentující věci, které ho štvaly. Dokonce ukradl auto sousedovi, který vždycky zaháněl děti domů, když se Starkey objevil venku. Vyrazil s jeho autem na projížďku spolu s několika 28