Shanna Milesová SPOLU NA VĚKY
YOLI
FOR ALL TIME Czech language copyright © 2021 by Euromedia Group, a. s. Text © 2021 by Shanna Miles Jacket illustration © 2021 by Stephanie Singleton Published by arrangement with Simon & Schuster Books For Young Readers, an imprint of Simon & Schuster Children’s Publishing Division All rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photo copying, recording or by any information storage and retrieval system, without permission in writing from the Publisher. Translation © Jana Jašová, 2021
ISBN 978-80-242-7993-0
1 Columbia, Jižní Karolína, současnost
TAMAR
V
íte, co je na pohádkách nejvíc k vzteku? Ne to, že dív kám podsouvají nerealistický vztahový ideály, i když to samozřejmě dělají taky. Nejhorší je, že Popelka a všech ny ty ostatní nány jen tak sedí v koutě a čekají, až se něco stane. Dřepí ve svý komůrce a klábosí s holoubky a přejí si a doufají a pak se najednou zčistajasna vynoří švarný únosce a dá věci v jejich životě konečně do pohybu. Jenže v normálním životě musíte něco udělat samy. Jestli stojíte o šanci „žít spolu šťastně až navěky“, tak musíte zvednout zadek a napsat krásnému princi na WhatsApp. „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší nejhnusnější? Kéž bych to před plesem nebyla já.“ Fay mi odtáhne ruku od zrcátka nad místem spolujezdce a políbí ji na hřbet. Přitisknu dlaň proti jeho dlani a moje prsty se nechají pohltit v jeho hebce hřejivým sevření. Nevymlouvá mi to a já jsem mu za to vděčná. Unavuje mě to věčný ujišťování, jak jsem krásná, když dobře vím, že vypadám jako ohřívaný těstoviny na benzínce. Sklopím zrcátko a prsty mi sklouznou po Fayově růženci. Je to dárek od jeho mrtvýho táty a je pro něj důležitější než 7
Shanna Miles
pleť bez beďarů při školním focení. Nedá bez růžence ani ránu, navzdory tomu, že o svým tátovi se nikdy bavit nechce. Asi je to pro něj moc bolestný. Korálky mu visí na zpětným zrcátku a v každý zatáčce se zhoupnou. Opřu se o sedadlo a zadívám se přes čelní sklo do oblohy žíhaný citronovou žlutí, která jiskřivě a agresivně proniká do auta. Je to ten druh světla, co podtrhuje významný okamžiky, aby neupadly v zapomnění. Fay prudce zatočí a z palubní desky sklouzne čerstvě vy tištěnej esej. Zvednu ho a přečtu si nadpis na první stránce: REINKARNACE NAPŘÍČ STAROVĚKÝMI KULTU RAMI, FAYNARD DANIELS, PŘEDMĚT: SVĚTOVÉ CIVILIZACE. Zalistuju stránkama, tu a tam se začtu, a jed no se Fayovi musí nechat: je to dobrý a má to dvakrát tolik stránek, než kolik musel povinně odevzdat. Dostal za to áčko. Pan Sato mu k oznámkovaný práci dokonce přidal i brožuru Muzea přírodní historie ve Washingtonu, lesklou a lákavou, se stylizovaným ptákem sankofa nad kamennou budovou, která zvala na nějakou novou výstavu vykopávek. Maturitní ročník tam má jet na výlet během jarních prázdnin. Další akce, který se nezúčastním. Hodím esej na zadní sedadlo a zvýším teplotu na třicítku. Ventilátory otočím tak, aby horký vzduch foukal na mě. Vidím, jak se na Fayových spáncích perlí pot, ale nemůžu si pomoct. Potřebuju mít topení naplno, i když v únoru už je venku kolem patnácti nad nulou. Moje tělo je jako brouk volkswagen, co se snaží vyjet na Mount Everest s vadným motorem. Snaží se, hrabe ze všech sil, ale prostě to nejde. Pořád je mi zima. „Vím, že ses musela učit, ale Andrein kluk uspořádal tu nejpříšernější párty k Super Bowl, na jaký jsem kdy byl. 8
SP O LU N A VĚKY
Tam u nich ve čtvrti v klubovně. Ten Rick ze Studentskýho soudu, víš kterej? Jak má vzadu na hlavě šedivej pruh vlasů?“ ozval se Fay. „Z Richland Northeast?“ zeptám se. Snažím se, jak můžu, aby to znělo bezstarostně a zaujatě, jako by mě vážně zajímalo, co nějaký Rick udělal na další párty, kterou jsem prošvihla. „… a pak jsme obětovali kočku. Bomba!“ „Co s kočkou?“ zeptám se a Fay se na mě usměje. Přistižena při činu. „Ha, ha,“ prohodím suše. „Hele, mám absolutní sluch, víš? Slyším všechno. Poslouchala jsem tě.“ Nezní to moc přesvědčivě. „Neposlouchala, ale to nevadí. Taky tě někdy nevnímám,“ připustí Fay a mrkne na mě. „To určitě. Visíš mi na rtech, hltáš každý moje slovo.“ „Mlč! Mluvíš o mně, jako bych byl nějakej podpantoflák. A to teda nejsem,“ ohradí se Fay. „Vezmi mě na koblihu do Krispy Kreme,“ navrhnu místo odpovědi. Fay na to nijak nereaguje, prostě strhne volant do protisměru, jako bychom tam měli namířeno celou dobu. Rudý neonový poutač ve výloze hlásí, že koblihy jsou na pečený a čekají na nás, ale my nejdeme dovnitř, jen zajedeme k okýnku pro prodej do auta. Fay odrecituje naši objednávku. „Dvakrát kafe bez kofeinu, jedno černý bez cukru, druhý s dvojitou smetanou a čtyřmi cukry. Jeden borůvkový donut a dva bez náplně.“ Jazykem napodobím zvuk práskajícího biče. „Tak žádnej podpantoflák, jo?“ „Hele, jsem jen pozornej partner, co ti chce dělat radost. A pak, odkdy je pauza na koblihu špatnej nápad?“ 9
Shanna Miles
Podá mi moje kafe. Obemknu kelímek dlaněmi a nechám do sebe proudit horko, zatímco z reproduktorů spustí „Smo oth Operator“ od Sade. Fay postaví sáček s donuty vedle mě a zastrčí svoje kafe do držáku. Pak přepne na další písničku a věnuje mi soucitnej pohled. Ví, že tuhle melodii jsem hrála na saxofon ze všeho nejradši, ale mý plíce už teď takovou námahu nezvládají. Můj nástroj teď zůstává v pouzdře v rohu pokoje a chytá se na něj prach. Fay zaparkuje na místě poblíž vchodu, abychom mohli pozorovat další dvojice, co si sem vyrazily na levný rande. Na parkovišti stojí pět nebo šest jiných aut a další se řadí u okýn ka, ale nejhezčí páry jsou ty starší, co sedí uvnitř za velkými okny. „Tihle dva mají rande,“ ukážu míchátkem na dva chlápky ve středním věku, v teniskách New Balance a mikinách s emb lémy univerzitních bratrstev Q a Sigma, kteří stojí ve frontě u pultu. „Ten nalevo se nedávno rozved. Ten druhej se sem přestěhoval, aby se postaral o svoje stárnoucí rodiče.“ „Jestli bude objednávat a platit Q, máš pravdu. Jestli Sigma, tak je mezi nima něco jinýho.“ Ucítím sytou vůni kávových bobů a prudce vydechnu. „Proč?“ „Protože ty dvě bratrstva si vybírají naprosto odlišný osob nosti. Q by měl být alfa samec. Teda pardon.“ „Můj děda by s tebou nesouhlasil, ale to uvidíš, jestli tě vemou na Morehouse.“ Vystrčím jazyk z koutku a napodobím tak bezpočet bývalých členů afroamerického bratrstva Omega Psi Phi, které jsem kdy potkala na grilovačkách, svatbách a přinejmenším na jednom pohřbu. Fay se ale nesměje tak, jak jsem čekala. 10
SP O LU N A VĚKY
Odvrátí hlavu a zadívá se okýnkem ven. Vždycky se vyhý bá řečem o vysoký, ale nechce mi povědět proč. Rozhodnu se, že dneska na něj nebudu tlačit. „Co myslíš, že si povídají po čtyřiceti letech manželství?“ Ukážu pro změnu bradou na dvojici zhruba šedesátníků, která má na sobě podobný červený trička s límečkem. „On je pošťák, co zrovna odešel do důchodu, a ona zrovna vypravila na kolej poslední z jejich šesti dětí. On vykládá o tom, jak si chce odpočinout, ona sní o tom, že budou ces tovat po Americe. On líčí, jak si chce odpočinout, a ona ho nechává vypovídat, protože se už za ty roky naučila, že je lepší nechat ho vykecat, než na něj vybalí ty svoje cestovatelský plány. On na to zrovna teď nic moc neřekne, ale za pár dní se k tomu vrátí a bude se tvářit, jako by to vymyslel sám, a ona ho nechá věřit, že to tak je,“ rozvíjí Fay vřelým tónem příběh. „Páni! To je teda hodně podrobný.“ „Je to milostnej příběh. Jsme to my dva za padesát let,“ dodá. Odfrknu si. „Takže po šestým dítěti tě už můžu zarazit?“ „Víš, co bych dal za mladšího bráchu? Vždycky mě štvalo, že jsem jedináček.“ Spolyká na jedno kousnutí svůj druhej pocukrovanej donut. Tyhle koblihy jsou měkounký, když jsou čerstvý, jenže po těch bez náplně mě teď vždycky rozbolí břicho. Je to jedna z těch věcí, který stačí říct Fayovi jednou. „Zase měls mámu jen pro sebe,“ připomenu mu trochu závistivě. „O tom nic nevím,“ odpoví smutně. „Takže za to může tvoje jedináčkovský nadání, že dokážeš vidět do budoucnosti zákazníků Krispy Kreme?“ „Ne, jsem médium.“ 11
Shanna Miles
Otevřu pusu a kýchnu. „Hovno.“ Rozesmějeme se. Fay změní playlist na ten, co jsme spo lečně sestavili ve druháku při výběrovým předmětu „psaní písňových textů“. Fay byl ve třídě jedinej, kdo nehrál v žádný skupině. Už je to skoro dva roky, ale už tenkrát si lidi mysleli, že spolu chodíme. „Můj přítel“ mi pro něj připadá jako moc zlehčující výraz, slabej a pomíjivej, chatrnej jako balicí papír. „Přítelkyně“ je ještě horší. Pojí se s tím spousta očekávání. Ne snáším nálepky. Prostě mám Faye ráda. Ten playlist je plnej staromódních písní, co milovali naši prarodiče – Sade, Prince, Donny Hathaway, tyhle věci. Písní o lásce. Můj pohled ulpí na obzoru. Z denního světla už zbývá jen srpeček zlatý v dálce. Melodie písně je jako sluncem prohřáté vlnky jezera narážející na pobřeží, konejšivá a dokonalá. V tu chvíli je mi jedno, že mám kabelku plnou inhalátorů nebo že ty šaty, které jsem si koupila jen před měsícem, na mně už trochu visí. Jsem prostě šťastná, že je mi sedmnáct, že jsem naživu. Zavřu oči a ponořím se do písničky „All this Love“ od sku piny DeBarge, když mi po bradě něžně přejedou prsty ulepený od cukru a přimějí mě natočit se rty ke klukovi s hebkýma očima. Chutná po citronový polevě a sladký naléhavosti. Ně kdo vedle nás zahouká a Fay se ode mě odtáhne s tím nejširším úsměvem na tváři. Oplatím mu to. „Nepočítej s tím, že se mi dneska v noci dostaneš do kal hotek,“ varuju ho. „Uvidíme. Jsem kalhotkovej mág,“ zažertuje, vrátí se k sobě na sedadlo a zase nastartuje. Pomalu vyjíždíme z parkoviště. Je lepší propíchnout tu bublinu sexuálního napětí včas, jinak budeme zase hrát celý večer to budeme dneska / nebudeme 12
SP O LU N A VĚKY
dneska. Ne že bych nechtěla, jenom je to… složitý. Fay by mě nikdy nenutil do něčeho, do čeho bych se sama nechtěla na sto procent vrhnout. Myslím, že jsem tu možnost sexu smetla ze stolu spíš kvůli sobě než kvůli němu. „Kalhotkovej mág? To jako ty úchylové, co se vkradou lidem do domů a hledají tam použitý spoďáry?“ „Ne, já jen, že s kalhotkama umím různý kouzla. Ale když už jsme u toho, víš, za kolik se dají na internetu střelit ty chvilku nošený?“ Mrkne na mě a snaží se tvářit vážně. Jednu ruku má položenou na spodní straně volantu, druhou pevně stiskne tu moji. Rozesměju se tak, až mi z oka vyklouzne slza a mám co dělat, abych se nepočurala. Konečně dojedeme ke škole. Sotva Fay zaparkuje a vypne motor, uslyším dunění basů z tělocvič ny. Maturanti obvykle ples na svatýho Valentýna vypouštějí, aby šetřili síly na svůj absolventský, jenže květen je ještě daleko a podle toho, jak mi teď je, se dá jen těžko říct, jestli… „Zdravím naše posily!“ zahaleká Fay, když otevře zadní dvířka. Z toho závanu únorovýho vzduchu mi naskočí husí kůže. „Jóóó!“ houkne z druhýho konce parkoviště DeAndre s dra hou kamerou v ruce. Fay a DeAndre mají pořad na YouTube, co sbírá fůru sledujících. Chtějí celý večer natáčet. Fay zavře dvířka, aby si s kámošem ťuknul pěstí, a na mě z chodníku zamává Selena. Zamávám jí taky a pantomimicky předvedu, že se mi líběj její šaty. Měla bych vystoupit. Taky se na to chystám, ale moje tělo potřebuje ještě pár dalších vteřin tepla auta. Jak jen to zvládnu celej večer? „V pohodě, lásko?“ zeptá se Fay s obličejem těsně u mého okýnka. 13
Shanna Miles
„Jasně!“ zalžu a kousnu se do rtu, abych zamaskovala tu bolest, která mi při vystupování vystřelí ze žaludku a prosviští doslova každým žebrem. Když konečně stojím, vděčně vy dechnu. V duchu se pochválím za to, že jsem si vzala nedělní balerinky, a ne ty sakra-to-je-kočka střevíčky na vysokým podpatku. Jak říká babička, nevadí, když je holka hloupá, hlavně když není pitomá. Fay mluví tak rychle a směje se tak nahlas, že se k němu ne musím přidávat. Řekla bych, že na mě úplně zapomněl, kdyby si zároveň nesundal sako a nehodil mi ho přes ramena. Je tolik zahřátý od jeho těla, že z toho málem roztaju blahem. Miluju ty chvíle, kdy mi čte myšlenky. Selena se k nám u vchodu přidá a najdeme si stůl s dalšími lidmi ze Studentskýho soudu a Studentskýho OSN. „Chybělas nám při oblastní soutěži. Pilar byla jako korunní svědek beznadějná!“ zaječí na mě Selena přes basový tóny pís ničky, kterou jsem ještě neslyšela. Pokyvuju hlavou do rytmu a snažím se zapamatovat si melodii, abych si to mohla doma zahrát na elektronický bubny. Když Pilar chytí Selenu za ruku, aby ji odvlekla na parket, Selena se natáhne po mojí ruce. Máv nu na ně, ať jdou samy. „Já zůstanu sedět. Tohle jsou tanečky pro mrňata,“ zažertuju a obě protočí panenky. Sleduju lidi na parketu pozorně, ukládám si všechno do pa měti. V poslední době jsem pořád jen chodila po doktorech, takže jsem nestačila sledovat, co se teď tancuje. Pozdějc si to najdu na internetu, abych si to mohla procvičovat v soukromí svýho pokoje, za zamčenými dveřmi. I vtipy jdou mimo mě – nechápu souvislosti –, ale teď se mi o tom nechce přemýšlet. V kapse mi zabzučí mobil. A: Doufám, že si užíváš. 14
SP O LU N A VĚKY
Sakra. Jestli už ví, že jsem pryč, tak musela pověřit šťou ravou sousedku paní Valdezovou, aby hlídala máš barák. Sestra mívá v pátek vždycky dvojitou směnu. Ještě nemůže bejt doma. T: A víš, že jo? A: … Dívám se, jak v okýnku naskakují tečky, a marně čekám na nějakou jízlivost, která se nikdy neobjeví. Nakonec strčím telefon zpátky do kabelky. „Už se nudíš, jo?“ zažertuje Fay a natáhne se po mý kabelce. „Píšeš si s nějakým jiným borcem, co? Vykládáš mu, jak jsem k ničemu.“ Protočím panenky. „Jasně. Jen co odsud vypadnu, přinese mi speciální brownies a čínu.“ Mávnu rukou, jako by tohle byla vážně nějaká nudná akce na zadním dvorku, a ne ta nejzábavnější, jakou jsem za poslední rok navštívila. „No super, super. Řekni mu, že mám rád kuře lo mein a vegetariánský vaječný rolky. A může dovalit taky ten hustej ovocnej punč, když se tak všichni sejdeme. Slíbilas mi tuhle celou noc a dlužíš mi to za to, žes to už asi desetkrát zazdila, když jsem chtěl k tobě přijít.“ „To nebylo desetkrát. Možná… pětkrát.“ „U-um. Ale nevadí. Víš, jak rád sedím u tebe na gauči. Nemusíme nikam chodit. Chápu, že na to často nemáš ná ladu.“ „To je fakt.“ Jeho úsměv se rozšíří, takže vypadá skoro jako kočka Šklí ba. Klekne si přede mě a obejme mě kolem pasu i se židlí. „Chceš slyšet tajemství?“ zeptá se a jeho horký dech mě zahřeje na uchu. 15
Shanna Miles
„Budu ho muset udržet?“ zajímám se a trochu se ušklíbnu, když se ode mě Fay odtáhne, aby prozkoumal můj výraz. Zatváří se šokovaně a já ho štípnu do lokte. „Vždyť víš, že umím mlčet! Tak co je to?“ „Valentýn je můj oblíbenej svátek.“ „To jako vážně? A co Díkůvzdání? Teda to se aspoň člověk pořádně nacpe, ne?“ „Ty víš, že moje rodina je hodně malá. Jsem jedináček dvou jedináčků. Tátova rodina je na ostrovech a nestýkáme se s nima. Naše Díkůvzdání není jako ty v televizi. To jsem zažil, jen když jsem byl u DeAndreho nebo kdyžs mě ty pozvala na tu akci s tvejma asi padesáti tetičkama.“ „No tak proč ne třeba Halloween nebo Vánoce?“ „Halloween je fajn, jenom když můžeš koledovat. Vánoce jsou dobrý, ale u mě pro ně platí to, co jsem říkal o Díkůvzdá ní.“ Zarazí se a podívá se na mě. „Co je?“ „Že vím, proč máš rád Valentýna!“ zazpívám, abych ho tro chu popíchla. „Dostáváš valentýnky už od školky, že jo? Kdo ti je poslal? A kolik jsi dneska dostal ve škole bonboniérek, co?“ Fay pořád flirtuje. Nemůže si pomoct. Není to ani tak o přitažlivosti, jako o vztahu k jiným lidem. Upřímně se o ně zajímá a tohle holky polykají i s navijákem. Je vyloučený, že by dneska nedostal žádný bonbony, možná i pár přáníček od holek, co se ho snaží ulovit, když jsem teď mimo. Fay za mžiká, jako by se nechal chytit s rukou v plechovce sušenek. „Jednu jsem ti dal. Doufal jsem, že touhle dobou už budeš zase ve škole,“ pronese a do hlasu se mu vloudí smutek. „Jo, to já taky. Online výuka je –“ „Je zpátkýýý!“ zavřískne Joo, která se objeví u našeho stolu se svým stínem Brianne. 16
SP O LU N A VĚKY
„Ahoj, Joo,“ pozdravím ji. Má na sobě třešňově červený vypasovaný šaty a střevíčky s vysokými průhlednými jehla mi, kterejm schází jen málo, aby vypadaly jako ideální pro striptýz u tyče. Když si zastrčí uhlově černý pramen vlasů umělým nehtem za ucho, je samej úsměv jako vždycky. Cho váme se k sobě přátelsky, ale nejsme doopravdy kamarádky. Joo je chytrá a docela milá, ale nikdy jsme si nepadly do noty. Musela bych hodně přemejšlet, kdybych měla říct proč. Vy padá dobře a ví to. Sklouznu očima na svoje prsty s domácí manikúrou a schovám ruce pod stůl. „Jak je?“ zeptá se Fay, pustí mě a vstane. Joo se přehnaně zamračí a zavíří na něj řasami. Je to spíš představení pro mě než pro něj. „To mi ani nepoděkuješ?“ zeptá se. „Děkuju?“ pronesu tázavě. „Ne, ty ne. Fayi.“ Nespouští z něj oči. Teď je s falešným úsměvem řada na mně. Podívám se vzhů ru na Faye a vyšlu k němu ten nejlepší výraz neříkala jsem to?, na jaký se zmůžu. S Fayem nejsme oficiálně oficiální pár (což je moje vina, ne jeho), ale všichni vědí, jak to je. Většina lidí má vychování, způsoby, tyhle věci – prostě vědí, kdy se držet dál a zachovávat respekt. To je většina. A pak je tady Joo. „Poslalas mu čokoládový srdce, že jo? Tak to ti musím poděkovat za něj,“ pronesu tak upřímně, jak dokážu. Jooino hraný zamračení se změní v opravdový. „On ti to řek?“ „Jenom jsem to odhadla. Faye mají všichni rádi. Všechny možný… lidi… mu posílají valentýnky. Kamarádi a zoufa lý holky, co o něj stojí a tak. To nemyslím tebe. Je mi jasný, že to bylo jen kamarádský. A tys jich určitě taky pár dostala, 17
Shanna Miles
co?“ prohodím nenuceně. Čím dýl mluvím, tím víc se Joo mračí. Brianne, která jí dělá poskoka, sevře pevně rty a vykulí oči. Nevím, jestli přemáhá smích, nebo čeká na Jooin pokyn, aby se do mě pustila. Udržím pokerovou tvář. Jsem teď sice leccos, ale pořád ne ubožačka. DJ změní muziku, vymění ploužák za něco rychlejšího, a na parket se začnou hrnout lidi. Fay chce prolomit napětí a otevře pusu. Já vstanu ze židle, jenže hned cítím, že si potřebuju zase sednout. „Hele, Joo, co kdybyste si šli s Fayem zatancovat?“ Rychle odvrátím pohled a pevně zavřu oči, aby se se mnou místnost přestala točit. „O co se to snažíš, Tý?“ zeptá se Joo a položí si kabelku na stůl. Ponížila jsem ji a ona si to uvědomuje, ale pořád to může skončit různě. „Klídek, Joo,“ ozve se Fay. „Jo, klídek. Proč jsou tady všichni tak napružený?“ zažer tuju a odvrátím se od nich. „Fayi, jdi si s Joo zatancovat. My si zatím s Brianne skočíme na holčičky.“ Brianne očividně touží po úniku. Dychtivě přikývne a pře skotačí od Joo ke mně. Fay přimhouří oči a jeho tělo se bezděčně začne pohybovat v rytmu hudby. „Vážně to tak chceš?“ „Jo, musíš jí přece poděkovat za tu sladkost, ne? A všichni jsme kamarádi, no ne, Joo?“ Míček je na její straně kurtu. Ví, že by vypadala hloupě, kdyby reagovala jinak než souhlasně. „No jasně, tak pojď, Fayi,“ pobídne ho s úsměvem od ucha k uchu, ale já si všímám, že když se Fay nedívá, její 18
SP O LU N A VĚKY
pohled se do mě zavrtává a snaží se odhalit, proč jsem tak přející. Sleduju je na parketu, jak se spolu dvakrát otočí, než je spolyká dav. Joo se směje něčemu, co jí Fay vykládá, a já si s bolestí v srdci uvědomím, jak moc jim to spolu sluší. „Bri, pomoz mi z tělocvičny. Není mi moc dobře,“ popro sím a opřu se o tu holku, se kterou kamarádím už od dob, kdy jsme spolu byly v oddílu světlušek. Z celýho srdce doufám, že ví, kdy držet jazyk za zuby.
19
2
TAMAR
K
dyž mě moje sestra Aabidah najde v učitelský kuchyňce, jsem skoro k neutišení. Z pláče jsem dostala záchvat kašle, takže Aabidah musí přinýst postranním vchodem kyslí kovou bombu tak, aby to nikdo ze sálu neviděl. A nakonec mě napůl podpírá, napůl nese ze školy k autu. Už nebrečím, ale pořád lapám po vzduchu z kyslíkový masky, když mi chystá koupel s epsomskou solí a eukalyptem na uvolnění hrudníku. „Nechceš mi konečně vysvětlit, proč jsem pro tebe musela přijet? Nebo proč jsi šla na ples, i když víš, žes to neměla dělat?“ „N-nejsem dítě,“ vzlyknu s vědomím, že právě tak se cho vám. „Můžu ti takový věci zakázat, ale neudělala jsem to, protože obvykle nepotřebuješ, aby na tebe někdo dohlížel. Většinou víš sama, co máš dělat, a nepotřebuješ mě k tomu. Ale tohle? Ráno sotva dokážeš vstát a oblíknout se. Asi tu výuku online nemáš bezdůvodně, co? Proč, proč –“ „Protože je mi sedmnáct! Protože chci mít i jiný vzpomínky z posledního ročníku na střední než chození po doktorech a nekonečný zírání na pěvecký soutěže v televizi,“ odseknu. 20
SP O LU N A VĚKY
Snažím se udržet tu narůstající frustraci i vztek v sobě. Mu sím si odtáhnout masku, aby mě sestra dobře slyšela. „Máma by ti nakopala zadek,“ zamumlá Aabidah, skloněná nad vanou. „Jenže máma už tady není, takže…“ „Takže…“ Otočí se ke mně, pak zavře kohoutek. Ponoří ruce do vody a zavíří s ní, aby se rozpustily krystaly soli, který víří ve vodě jako mlha. „Viděla jsem venku trenéra Lettermana,“ přizná. „Snažil se tě balit, že jo,“ prohodím a nechám masku sklouz nout zase na obličej. „Jo.“ „Fuuuj.“ Svraštím obličej. „Nechápu, že ho nechají dělat ve škole,“ podiví se Aabidah. „Balí jenom čerstvý absolventky. Jak vypadneš ze školy nadobro, vyjede po tobě. Někdo by ho měl napráskat.“ Aabidah přikývne až trochu moc horlivě a já vidím, že potlačuje úsměv. „Tys mu dala svoje číslo?“ namáhavě, šokovaně se nadechnu. Aabidah se rozesměje a já si nemůžu pomoct – přidám se k ní. „Au! Nerozesmávej mě.“ „Nedala jsem mu pravý číslo. Ale Letterman je fajn!“ brá ní se. Ušklíbnu se. „Je starej jako hnědý uhlí.“ „No a co. Jsem dospělá.“ „Vidíš? Všechny ho v tom jeho hnusným chování jen pod porujete. Jak to říkala máma? Pod tvrdým suspenzorem měkký jádro?“ zažertuju. Sestra káravě mlaskne. „Ne, to rčení je jinak. Pod tvrdou slupkou.“ 21