Issuu

PETER JAMES TO JE TVÁ SMRT

PŘED SMRTÍ BYLY OZNAČKOVÁNY

To_je_tva_smrt.indd 3

08.03.2022 14:43:10

Originální vydání You Are Dead Přeložil Stanislav Pavlíček

To_je_tva_smrt.indd 4

08.03.2022 14:43:10

T O J E T VÁ S M R T

K APITOL A

Čtvrtek 11. prosince

Logan jela v lijáku rychle, spěchala domů, byla ráda, že tenhle její pitomý den, kdy to šlo od desíti k pěti a pak se to zhoršovalo ještě víc, je už skoro u konce. Těšila se na velkou sklenici vychlazeného bílého vína a na cigaretu, kterou si tajně vykouří na balkoně, než se Jamie vrátí domů. Ozvala se známá znělka Rádia Sussex a pak moderátorka ohlásila, že je 17.30 a čas na přehled zpráv. Když jej Logan na půl ucha poslouchala, byla si blaženě nevědoma toho, že zítra večer touto dobou bude hlavním bodem místních zpráv ona a zároveň předmětem jednoho z největších pátrání po zmizelé osobě, které kdy Sussexská policie zahájila. Seznam jejích pohrom začal už ve chvíli, kdy vstala z postele, hrozilo jí, že přijde pozdě do práce, a hlava se jí mohla rozskočit po únavné večeři s neohrabaným a nepořádným Jamiem. V tu chvíli zakopla o botu, kterou nechal Jamie ležet na koberci. Přepadla dopředu a rozřízla si palec o okraj dveří koupelny. Měla by bývala jet do nemocnice, ale nemohla si dovolit ono nevyhnutelné čekání na pohotovosti, a tak si zranění jen obvázala a doufala v nejlepší. A pak, jako kdyby toho nebylo málo, vyfotil ji tentýž zatracený rychlostní radar, kolem kterého jezdila uplynulých několik let každý pracovní den obezřetnou rychlostí 50 kilometrů v hodině. Ale dneska, když spěchala do práce, aby její první objednaný pacient nemusel čekat, na něj tak nějak úplně zapomněla a prohnala se kolem něj víc než sedmdesátkou. A zlatý hřeb přišel ve chvíli, kdy jedna z jejích partnerek na chiropraktické klinice – žena, která zajišťovala největší část příjmů – oznámila, že je těhotná, čeká trojčata a má v úmyslu, pokud vše dobře dopadne, být matkou na plný úvazek. Bez přísunu příjmů, který zajišťovala, byla budoucnost kliniky nejistá. Nad tím vším se vznášely její obavy ohledně Jamieho. Tvrdohlavě odmítal připustit, že je cokoli v nepořádku. Ale bylo; hodně

To_je_tva_smrt.indd 7

08.03.2022 14:43:10

Peter James

toho bylo v nepořádku. Jeho nepořádnost, která ji zpočátku bavila, ji začala neuvěřitelně štvát – zejména když bezohledně prohlásil, že udržovat doma pořádek je úlohou ženy. A tak to tedy uklidila. Posbírala všechno oblečení, které nechal ležet na podlaze, jeho plechovky od piva a špinavé pivní sklenice – jež po sobě nechala partička jeho kamarádů, kteří přišli na návštěvu, aby se společně s ním dívali na fotbal – a všechno to naházela do skluzavky na odpad na chodbě u jejich bytu. Pořád se při té vzpomínce spokojeně smála, když dávala pravý blinkr a pak zastavovala u vjezdu na podzemní parkoviště pod jejich bytovým blokem v brightonské čtvrti Kemp Town. Stiskla tlačítko dálkového ovládání elektrických vrat. Pak, když sjížděla dolů po rampě, ji vyděsila postava, která číhala ve tmě. Prudce dupla na brzdový pedál.

K APITOL A

Čtvrtek 11. prosince

Už několik vteřin po tom, co přijal telefonní hovor své snoubenky, vycítil Jamie Ball, že něco není v pořádku. Spojení bylo špatné, když jel ve svém otlučeném starém Volkswagenu Golf v husté dopravní špičce a prudkém dešti po M23 směrem k Brightonu. Jen těžko slyšel, co mu říká; ale i přes to praskající spojení poznal v jejím hlase neklid. „Jsi v pořádku, miláčku?“ zeptal se. „Ne,“ odpověděla, „nejsem.“ „Co se děje?“ „Tady dole na parkovišti je nějaký chlap. Právě jsem ho viděla. Když jsem vjížděla dovnitř, snažil se schovat.“ Ani jeden z nich neměl to podzemní parkoviště pod jejich bytovým domem rád. Jejich malý byt v devátém patře, kousek od brightonské Královské sussexské oblastní nemocnice v Kemp

To_je_tva_smrt.indd 8

08.03.2022 14:43:11

T O J E T VÁ S M R T

Townu, nabízel výhledy, kvůli kterým by stálo za to umřít, výhledy přes střechy domů do dáli až ke kanálu La Manche, ale z toho parkoviště je vždycky mrazilo v zádech. Bylo špatně osvětlené, s četnými částmi, kde byla úplná tma, a bylo jen minimálně zabezpečené. Pod vrstvou prachu tam stálo několik aut, která se zjevně nikdy nehýbala z místa. Někdy, když tam sjížděl, měl Jamie pocit, jako když vjíždí do mauzolea. Pokud se Logan vracela sama domů pozdě v noci, raději parkovala na ulici a riskovala, že ráno najde za stěračem pokutu, než aby tam za tmy vjížděla. Opakovaně Logan upozorňoval, aby se vždycky přesvědčila, že se za ní elektrická vrata zavřela, než sjede po rampě dolů. Nyní se zdálo, že se naplňuje onen scénář, kterého se vždycky bál. „Dobře, miláčku,“ řekl. „Poslouchej mě. Zamkni se v autě, otoč to a vyjeď zase rovnou ven.“ Neodpověděla. „Logan, slyšelas mě?“ Uslyšel ji zaječet. Strašné zaječení. A pak ticho.

K APITOL A

Čtvrtek 11. prosince

Felixovi nijak nevadí, že zabíjím lidi. Chápe to, rozumí mým důvodům. Mám vtíravý pocit, že by dělal totéž, co já, kdyby měl víc odvahy. Harrison si není moc jistý ohledně celé té mravní otázky. A pokud jde o Marcuse – no, ten je vlastně smrtelně proti – a to se nesnažím o nějakou slovní hříčku. Myslí si, že jsem špatný člověk. Ale co? Je dobře mít chytré přátele, kteří mají vlastní názory a nebojí se je vyjádřit. Osobně jsem si vždycky vážil lidí, kteří říkají, co si myslí.

To_je_tva_smrt.indd 9

08.03.2022 14:43:11

Peter James

Opravdový přítel je prý někdo, kdo o vás ví všechno, a přesto vás má rád, ale já bych zpochybnil tenhleten bezpodmínečný aspekt přátelství. Potřebujeme přátele proto, aby nám byli brzdami a protivahami, aby každému z nás pomáhali zachovat si správnou perspektivu, svůj morální kompas. Ale já musím říct, že se Marcus mýlí. Já ve skutečnosti nejsem špatný člověk, já jsem jen oběť. My všichni, co žijeme, my všichni jsme oběťmi. Všichni jsme v nějaké podobě vězni své minulosti. Naše minulost nás definuje způsoby, které nejsou vždycky zjevné. To teprve později, při nějaké příležitosti, když čtete něco, co tne do živého, nebo když vás váš terapeut upozorní na nějakou souvislost, které jste si nikdy nevšimli, přijde ta chvíle, kdy se vám rozsvítí. Kdy najednou všechno dává smysl. A vy můžete všechno ospravedlnit. Právě jsem začal svůj další projekt. Je to mladá dáma ve věku asi pětadvacet let, hubená, hezká, s dlouhými hnědými vlasy – taková, jak chci, aby všechny mé projekty vypadaly. Sleduju ji už uplynulé tři měsíce – většinou z dálky, ale také na její facebookové stránce a přes její tweety. Rád své projekty důkladně zkoumám, snažím se nalézt nejlepší cestu, jak se jich zmocnit, a pak přemýšlím o tom, co s nimi udělám. Právě tohle očekávání mi poskytuje vzrušení. Je to, jako když jdete na internet a prohlížíte si jídelní lístek nějaké skvělé restaurace, kde plánujete jíst. Mé krásné složky. Logan je opravdu kus. Je v kondici v každém ohledu. Běhá maratony, měla se vdávat, i když k tomu teď nedojde – ale to nemá se mnou nic společného. To všechno mi ale pomáhá, naviguje mě to prostřednictvím mého morálního kompasu. Nemůže se prostě chovat k mužům tak, jak to dělá. Potřebuje potrestat.

To_je_tva_smrt.indd 10

08.03.2022 14:43:11

T O J E T VÁ S M R T

K APITOL A

Čtvrtek 11. prosince

V létě by se Hoveská laguna, dětský park a hřiště se dvěma velkými jezírky, určenými k projížďkám na lodičkách či podobných plavidlech, skate parkem a dětským brouzdalištěm, za přímořskou promenádou lemovanou vesele natřenými plážovými boudičkami, jen hemžila lidmi. Děti, před zraky bdělých maminek, babiček, au-pair či chův, by si hrály na kolotočích, skluzavkách a houpačkách, v brouzdališti anebo pouštěly svá hračková plavidla na jedné ze dvou obdélníkových vodních nádrží, jež daly místu jeho jméno a jež děti obvykle sdílely s těmi, kteří se učili ovládat čluny, surfy či wakeboardy. Mnohé by si nacpávaly pusy zmrzlinou nebo sladkostmi, zakoupenými v Big Beach Café, jehož čistě funkční, vápnem nabílené stěny, modrá okna a prudce skloněná střecha zakrývaly úžasně cool interiér koktejl baru a malé restaurace – jež byla inspirací jejího nejnovějšího vlastníka, hudebníka nového žánru Big Beat jménem Norman Cook neboli Fatboy Slim. Ale v příšeří toho ošklivého prosincového čtvrtečního odpoledne, za hustého studeného deště a silného větru plného poryvů vypadalo celé to místo opuštěně a bezútěšně. Osamělá postarší paní v průhledném pršiplášti jen neochotně venčila psa velikosti velké krysy na vodítku připevněnému k jakémusi postroji. Skupina dělníků v reflexních vestách, přilbách a tlumičích na uši, která pracovala přes čas pod světly reflektorů, sbíječkou rozvrtávala chodníček před kavárnou. Jeden z nich, předák, stál kousek od skupinky, hlavu měl skloněnou, aby se tak chránil před ošklivým počasím, v ruce držel tablet ve vodotěsném pouzdře a zadával do něj naměřené údaje. Poblíž bylo zaparkováno několik aut, dodávka a také hlučný žlutý mobilní kompresor. Jeden z dělníků, poté co jeho vrták rozrušil další pruh asfaltu a on jej následně vypáčil a odstranil z cesty, najednou cizím

To_je_tva_smrt.indd 11

08.03.2022 14:43:11

Peter James

akcentem vykřikl. „Ach, bože! Podívejte se!“ Nervózně se otočil k předákovi. „Wesley! Podívej!“ I ostatní dělníci, když uslyšeli jeho výkřik, který přehlušil randál jejich strojů, přerušili práci. Předák vykročil vpřed, pohlédl dolů a spatřil něco, co jeho nezkušenému oku připomínalo kostru ruky. „Není to nějaké zvíře?“ zeptal se dělník. „Nevím,“ odpověděl předák pochybovačně. A nedokázal ani říct, jak je to staré. Mohlo to tam ležet desetiletí. Nedokázal si ale vybavit žádné zvíře, které by mělo takovouhle packu nebo pařát. Možná s výjimkou opice. Vypadá to jako lidské, pomyslel si. Přikázal třem mužům se sbíječkami, aby se soustředili na bezprostřední okolí ruky a aby dávali pozor a nevrtali hloub, než je třeba. Byly vypáčeny další kusy asfaltu a objevily se pažní kosti, připevněné k ruce černými úpony šlach. Pak hrudní koš a to, co neomylně bylo lidskou lebkou. „Dobře!“ pronesl předák nervózně. „Všichni toho teď nechte a začneme zase ráno, až budeme mít povolení. Uvidíme se tady v osm ráno.“ Předák, který přemýšlel o tom, jestli by býval neměl zarazit své muže dřív, přešel k dodávce, otevřel její zadní dveře, pak do ní vlezl, chvíli tam šátral a vytáhl plachtu. Položil ji na odhalené části kostry a zatížil kusy rozvrtaného asfaltu. Když skončil, vytáhl z pouzdra telefon a zavolal svému šéfovi, aby si vyžádal další pokyny. Byly hlasité a jasné. Ukončil hovor a pak, jak mu bylo nařízeno, vytočil tísňovou linku 999. Když to vzal operátor, požádal o přepojení na policii.

To_je_tva_smrt.indd 12

08.03.2022 14:43:11

T O J E T VÁ S M R T

K APITOL A

Čtvrtek 11. prosince

Jamie Ball, který se třásl strachem, zajel se svým Golfem do odstavného pruhu dálnice, zastavil a znovu vytočil Loganino číslo. Telefon zazvonil šestkrát a pak se mu ozvala její hlasová schránka. „Zdravím, tady je Logan Somervillová. Zrovna teď nemůžu váš hovor vzít –“ Típnul hovor a okamžitě vytočil Loganino číslo znovu. Vezmi to, drahoušku Logan, vezmi to, prosím, vezmi to, prosím, vezmi to! Znovu to zazvonilo šestkrát a opět se ozval ten její nahraný vzkaz. Kolem přeburácel náklaďák, jen pár centimetrů od jeho malého auta, otřásl jím a hodil na něj spršku dešťové vody. Jamie zavřel oči, přemýšlel a měl slzy na krajíčku. Mohl by zavolat správci Markovi. Anebo sousedovi od vedle, který měl klíč od jejich bytu. Ale slyšel ji zaječet. Něco se určitě stalo. Jeho auto se znovu otřáslo, když se kolem hlučně přehnal, – až moc blízko –, další tirák. Ukončil hovor a okamžitě vytočil 999.

K APITOL A

Čtvrtek 11. prosince

Nějaký idiot asi před hodinou to slovo na K pronesl. Stejně jako v divadelním světě, kde panoval hluboký předsudek ohledně vyslovování názvu hry Macbeth – všichni divadelníci o něm zásadně hovořili jenom jako o „té skotské hře“ – tak v policejním světě se mělo za to, že přináší smůlu, když se prohlásí, že dneska je klid. A skutečně několik minut poté, co do oddělení komunikace na ústředí Sussexské policie vpadl baculatý a plně vystrojený konstábl, aby si promluvil se svou ženou, která

To_je_tva_smrt.indd 13

08.03.2022 14:43:11

Peter James

byla jednou z operátorek tísňové linky, a z úst mu vyklouzlo to slovo na K, najednou se to zjevně po celém hrabství všechno spustilo. Došlo k náhlé sérii tří nesouvisejících vážných dopravních nehod; k ozbrojené loupeži v Brightonu; nějaký muž vyhrožoval, že skočí z oblíbeného místa sebevrahů, útesů Beachy Head, a v Crawley se pohřešoval čtyřletý chlapec. Oddělení komunikace, které se nacházelo ve velmi velké, zdmi nerozčleněné prostoře v moderním bloku rozlehlého areálu policejního ústředí, zpracovávalo všechny tísňové hovory, adresované Sussexské policii z celého hrabství, a také tu byla centrála systému bezpečnostních kamer. Všemu velel operační důstojník 1 – policejní inspektor ve službě. K jeho pravomocem patřilo udělovat souhlas k použití střelných zbraní při náhle propuknuvších incidentech a také organizovat a řídit pronásledování jakéhokoli vozidla v hrabství. Dneska odpoledne a večer byl operačním důstojníkem 1 Andy Kille, vysoký a statný muž, bývalý mistr Británie v parašutismu, kterému bylo něco přes padesát. Měl pohledný obličej, do nějž téměř třicet let policejní služby vyrylo cynismus, zakončený řídkým chmýřím krátce střižených šednoucích vlasů. Byl oblečený v tmavých kalhotách od uniformy, černé polokošili, která měla na rukávech bíle vyšité slovo „Policie“ a na výložkách inspektorské hvězdičky. Na krku mu na modré šňůrce visela jeho průkazka a momentálně na něm bylo nápadné a netypické pivní břicho – důsledek toho, že nedávnou přestal kouřit a kompenzoval to žravostí. Kille seděl u svého stolu v kukaňovitém prostoru v zadní části místnosti a byl obklopený spoustou počítačových monitorů. Na jednom byla vidět mapa hrabství. Další ho ustavičně informoval o všech momentálně řešených incidentech. A třetí, dotyková obrazovka, sloužil jako jeho oči a uši ve vztahu k místnosti, které velel. Na stěně na vzdálenějším konci místnosti byly připevněny monitory, jež ukazovaly statistiky týkající se výkonnosti policie, zatímco nad jeho stolem promítala samostatná obrazovka záběry ze čtyř z pěti set bezpečnostních kamer v hrabství. K tomu tam byly

To_je_tva_smrt.indd 14

08.03.2022 14:43:11

T O J E T VÁ S M R T

monitory, na nichž byly zobrazovány rozličné aktuální informace. S pomocí různých a samostatných klávesnic a také joysticku mohl Kille během několik sekund natočit či zazoomovat jakoukoli z kamer. V této sekci pracovalo třicet lidí, většinou civilistů, označených vyšitými slovy „Policejní podpora“ na rukávech svých polokošil v barvě královská modř, kterou se lišily od černých polokošil policistů. Někteří z nich byli bývalí policisté. Když bylo hodně rušno, mohla se tu nacházet podstatná část ze stovky lidí pracujících na dvou úrovních. U řady stolů pod monitory se záběry bezpečnostních kamer seděli operátoři tísňové linky; každý z nich, podobně jako většina lidí v této místnosti, měl na hlavě sluchátka. Tito lidé úzce spolupracovali s policisty, kteří byli vysíláni na příslušné místo v policejních vozech nebo pěšky. Většina operátorů měla u sebe monitor, kde mohli v případě potřeby vidět záběry bezpečnostních kamer z příslušné lokality. Vedle nich se nacházela zařízení k odbavování tísňových volání. Tísňová volání – volání na linku 999 – byla signalizována hlubokým zvukem klaksonu, aby v těch vzácných případech, kdy byli všichni operátoři zaneprázdněni, byli na potřebu přijmout hovor upozorněni i další, rovněž vycvičení pracovníci v této místnosti. Amy Woodová, klidná tmavovláska mateřského typu, která tísňová volání přijímala už dvacet let, patřila k nejzkušenějším pracovníkům v místnosti. Tuhle práci milovala, protože člověk nikdy nevěděl, co se může za pouhých deset vteřin stát. A pokud existovala jedna věc, kterou se naučila, pak to bylo především to, že i když si člověk myslí, že už všechno zažil, vždycky může přijít další překvapení. O „K dny“ nestála, a tak byla vždycky tajně ráda, když se věci začínaly valit. A že jich za poslední hodinu bylo! Přijala telefonáty od svědků dvou různých dopravních nehod, od muže, jehož přítelkyni pokousal sousedův pes, od někoho z Bognor Regis, kterého kdosi shodil z kola a pak na tom kole ujel, a někoho, kdo se podle hlasu zdál být zdrogovaný a stěžoval si, že jeho soused přes ulici ho ustavičně fotografuje.

To_je_tva_smrt.indd 15

08.03.2022 14:43:11

Peter James

Jejím prokletím i prokletím všech jejích kolegů byl ustavičný proud falešných telefonických oznámení a ještě větší množství telefonátů od duševně nemocných lidí, které přicházely nonstop. Jedna konkrétní stará paní s demencí volala patnáctkrát za den. Faktem bylo, že celých dvacet procent telefonátů na tísňovou linku přicházelo od duševně nemocných lidí. Jednoho takového měla na lince i teď. Mladého muže, který plakal. „Zabiju se.“ Jeho hysterický hlas nebyl přes praskot způsobený burácejícím větrem skoro slyšet. „Můžete mi říct, kde jste?“ Volal z mobilu a na obrazovce se jí objevilo místo vysílače mobilního signálu, který momentálně přijímal a posílal dál signál z jeho mobilu. Bylo to ve městě Hastings a on právě mohl být v jakékoli z asi tuctu ulic. „Myslím, že mi nepomůžete,“ řekl. „Mám problémy v hlavě.“ „Kde jste?“ zeptala se ho klidným a příjemným hlasem. „Rigger Road,“ odpověděl a pak se rozbrečel. „Nikdo mi nerozumí, jo?“ Zatímco Amy mluvila, zadávala incident do systému a instrukce radiodispečerovi. „Můžete mi říct, jak se jmenujete?“ Nastalo dlouhé ticho. Zaslechla něco, co znělo jako Dan. „Jmenujete se Dan?“ „Ne, Ben.“ Celý tón jeho hlasu ji znepokojoval. Doplnila ke svým instrukcím stupeň 1, což znamenalo okamžitou reakci – a příjezd na místo maximálně do patnácti minut. „Takže co se tenhle týden stalo, že se cítíte takhle, Bene?“ „Nikdy jsem sem prostě nezapadl. Nedokážu svý mámě vysvětlit, co je špatně. Jsem ze Senegalu. Přijel jsem sem, když mi bylo deset. Nikdy jsem sem prostě nezapadl. Lidi se ke mně chovají jinak. Mám nůž a teď se podříznu.“

To_je_tva_smrt.indd 16

08.03.2022 14:43:11

T O J E T VÁ S M R T

„Prosím, zůstaňte mi na lince, Bene. Někoho k vám posílám. Zůstaňte mi na lince, dokud k vám nepřijedou.“ Na obrazovce jí vyskočila odpověď s volacím znakem vozu, který byl na incident přidělen. Na mapě uviděla růžový symbol policejního auta, které nebylo dál než osm set metrů od Rigger Road. Auto najednou poskočilo a bylo na mapce o dva bloky blíž. „Proč se ke mně lidi chovají jinak?“ Hystericky se rozbrečel. „Prosím, pomozte mi!“ „Policisté jsou už hodně blízko, Bene. Zůstaňte na lince, než se k vám dostanou.“ Viděla růžový symbol ve vjezdu do Rigger Road. „Vidíte už policejní auto? Vidíte policejní auto, Bene?“ „Jo.“ „Zamával byste na ně?“ Slyšela hlasy. Pak vyskočilo hlášení, při němž se jí ulevilo: Hlídka na místě. Úkol splněn a ona ukončila hovor. Bylo vždycky těžké poznat, zda ony údajné sebevražedné telefonáty jsou skutečné, anebo jde jen o volání o pomoc. A ani ona, ani nikdo z jejích kolegů tady by v případě takového telefonátu nic neriskoval. Před týdnem přijala telefonát od muže, který jí říkal, že má kolem krku provaz a chystá se proskočit půdním světlíkem. Zrovna když policie vstupovala do jeho domu, uslyšela ho chrčet a pak ji zamrazilo, když jeden policista křičel na druhého, aby mu podal nějaký nůž. Amy se podívala na hodinky. 17.45. Její dvanáctihodinová směna nebyla ani v půli, ale byl čas obstarat si kafe a zjistit, kolik dalších lidí z oddělení by taky chtělo k večeři objednat kari z místní, dost dobré indické restaurace, která se rychle stávala jejich nejnovější kantýnou. Ale než stačila sundat sluchátka a vstát, zazvonil telefon. „Tísňová linka Sussexské policie, jak vám mohu pomoci?“ pronesla do telefonu a okamžitě pohlédla na monitor, kde bylo zobrazeno číslo a přibližné místo, odkud je voláno. Bylo to v oblasti Crawley, kousek od letiště Gatwick. Z hluku okolo projíždějících

To_je_tva_smrt.indd 17

08.03.2022 14:43:11

Peter James

vozidel usuzovala, že volající je na nějaké dálnici. Dopravní nehoda, předpokládala – většina volajících z dálnic oznamovala trosky ležící v některém z pruhů anebo jiné dopravní nehody. Jak už tomu často bývalo, měl ten mladý muž zpočátku problém se vymáčknout. Ze své dlouhé praxe Amy věděla, že většině lidí cuchá nervy už jen pouhý fakt, že volají na tísňovou linku, nemluvě o dopadu oné naléhavé situace, kterou ohlašují. Polovina volajících byla v jakési „rudé mlze“ nervů a zmatenosti. Přes rachot okolních vozidel sotva slyšela hlas toho muže. „Volám vám proto, že, víte – podívejte – jde o to, že – mám opravdu strach o svou snoubenku,“ vykoktal ze sebe nakonec. „Můžete mi říct svoje jméno a číslo?“ zeptala se, i když číslo již viděla. Vysypal to ze sebe. „Myslím, že moje snoubenka má potíže. Zrovna jsem s ní telefonoval, když vjížděla na podzemní parkoviště pod naším bytem. Říkala, že tam číhá nějaký muž. Vyděsil ji. Pak jsem ji slyšel zaječet a telefon ohluchnul.“ „Zkusil jste jí zavolat znovu, pane?“ „Ano, ano, zkusil. Prosím, pošlete tam někoho, mám opravdu strach.“ Veškeré zkušenosti a instinkty Amy říkaly, že tohle je skutečné a potenciálně vážné. „Jak se prosím jmenujete?“ „Jamie – Jamie Ball.“ Navzdory hluku v pozadí mluvil nyní zřetelněji. Opět začala ťukat údaje do počítače a přitom dál mluvila. „Můžete mi dát adresu, jméno a stručný popis vaší snoubenky.“ Uvedl jí to a pak dodal. „Prosím, prosím, pošlete tam rychle někoho, něco není v pořádku.“ Podívala se na monitor, pak na mapu a hledala růžový symbol auta. Potom ho zahlédla. „Hlídka už vyjíždí, pane.“ „Děkuju. Moc děkuju.“ Slyšela, jak se mu láme hlas. „Prosím, zůstaňte ještě chvíli na lince, pane. Pane? Pane Balle? Jamie. Já se jmenuju Amy.“

To_je_tva_smrt.indd 18

08.03.2022 14:43:11

T O J E T VÁ S M R T

„Promiňte,“ řekl a znělo to klidněji. „Můžete mi prosím nadiktovat číslo mobilu vaší snoubenky, číslo její pevné linky domů a poznávací značku jejího auta?“ Ball jí ty údaje sdělil, ale náhle si nedokázal vzpomenout na celou poznávací značku. „Začíná to na GU10,“ řekl. „Prosím, požádejte je, ať si pospíší.“ „Nemáte tušení, kdo by mohl být ten člověk na tom podzemním parkovišti? Neviděla tam vaše snoubenka někdy předtím někoho podezřelého?“ „Ne. Ne. Ale je tam tma a není tam bezpečno. Před pár měsíci tam vandalové poničili několik aut. Jsem na cestě domů, ale mám to ještě dobrou půlhodinu.“ „Hlídka tam bude do několika minut, pane Balle.“ „Prosím, zkontrolujte, jestli je v pořádku. Prosím. Miluju ji. Prosím, zkontrolujte, jestli je v pořádku. Prosím.“ „Dávám hlídce číslo vašeho mobilu. Budou vás kontaktovat.“ „Slyšel jsem ji zaječet,“ zopakoval. „Ach, bože. Slyšel jsem ji zaječet. Bylo to strašné. Musí jí pomoct.“ Zapsala si ty údaje a poslala je systémem takzvaných bleskových nevyžádaných zpráv Andymu Killovi. Ten okamžitě upozornil „Zlatého velitele“ ve službě, vrchního superintendenta Neva Kempa, a manažera pro kritické incidenty, dříve známého jako „Stříbrný velitel“, vrchního inspektora Jasona Tingleyho, že mají potenciální únos.

K APITOL A

Čtvrtek 11. prosince

„Policejní konstábl Déšť“ nazývali policisté tento druh počasí, a to jen zčásti žertem. Lumpové nechtěli zmoknout a následkem toho míra zločinnosti v souměstí Brighton a Hove vždycky klesala, pokud silně pršelo.

To_je_tva_smrt.indd 19

08.03.2022 14:43:11

Peter James

Bylo šest hodin a temný, studený prosincový čtvrteční večer. Policejní konstábl Susi Hollidayová a její kolega, s nímž tvořila hlídku, starší a zkušenější policejní konstábl Richard Kyrke, známý jako RVK a u policie proslulý svou fotografickou pamětí, mířili na západ po hoveském nábřeží ve svém hlídkovém voze Ford Mondeo kombi. Po pravé straně míjeli blok hezkých řadových domů z období regentství a nalevo opuštěné trávníky s řadami plážových boudiček. V dálce, v místech, kam už nedopadala zář světel promenády, se zmítaly a pěnily rozbouřené vody kanálu La Manche. Blížil se konec jejich směny, do 19.00, kdy měli být vystřídáni, zbývala už jen hodina. Měli za sebou klidný den. Zatím byli vysláni k menší dopravní nehodě – motocyklista sražený ze skútru dodávkou, ale bez zranění –, povoláni do drogerie poblíž kruhového objezdu v oblasti Seven Dials, kde ve dveřích zkolaboval muž, podezřelý z předávkování drogami; a jak už se skoro bez výjimky stávalo každou směnu, vyjížděli také k jednomu případu domácího násilí, který vyřešili, a přítele, jenž byt se svou dívkou obýval, zatkli. Ta žena volala na policii už počtvrté za půldruhého roku, a to vždy poté, co ji její partner fyzicky napadl. Možná ho teď vyhodí už nadobro, ale Susi Hollidayová o tom pochybovala. Skutečnou tragédií mnoha obětí domácího násilí bylo to, že byly tak demoralizované a připravené o veškerou sebedůvěru, že jen zřídkakdy mívaly odvahu vyhodit svého partnera anebo odejít – nebo schopnost uvěřit, že dokážou žít samy. Za několik hodin se centrální oblast kolem West Street s jejími bary a nočními kluby nutně promění v potenciální válečnou zónu, jak se to dělo každý čtvrtek, pátek a sobotu večer, a tak tato oblast musela být držena pod přísnou, ale přátelskou kontrolou prostřednictvím operace Mramor, což byla masivní policejní přítomnost až pozdě do noci. Avšak této dvojici policistů se vzhledem k aktuál nímu vzorci jejich směn naštěstí dařilo unikat těmto nocím, kdy se policisté museli vypořádávat s ustavičnými rvačkami a opilou

To_je_tva_smrt.indd 20

08.03.2022 14:43:11

T O J E T VÁ S M R T

a nadávající problémovou mládeží. I když některé policisty po pravdě bavilo, když se dostali do pořádné „mely“, jak to označovali – byla to jedna ze situací v jejich práci, která zajišťovala přísun adrenalinu. Susi Hollidayová jela v proudu vozidel, který ustavičně zastavoval a zase se rozjížděl, a stěrače se ze všech sil snažily odrážet déšť. Na pozadí jejich deštěm smáčeného čelního skla se najednou rozzářila brzdová světla auta před nimi. RVK se soustředil na esemesku, kterou posílal. Následující dva dny budou mít oba volno a Susi se těšila na klidné chvíle se svým manželem Jamesem, na nakupování věcí do nového bytu v nedalekém Eastbournu, kam se nedávno nastěhovali a kde ceny nemovitostí byly podstatně nižší než v Brightonu. „Co plánuješ na dny volna, RVK?“ zeptala se kolegy. „Mm,“ řekl a zdvihl prst, čímž naznačoval, že potřebuje dokončit psaní esemesky. Po chvíli odpověděl: „Vezmu Joeyho na fotbal.“ Joey byl jeho dvanáctiletý syn, kterého zbožňoval. „A pak spolu pojedem k rodičům mé bývalé. Ty?“ Ve vysílačkách jim zapraskalo. Pak uslyšeli ženský hlas radiodispečerky. „Charlie Romeo čtyři?“ „Charlie Romeo čtyři,“ ohlásil se RVK. „Charlie Romeo čtyři, máme nahlášený incident na podzemním parkovišti bytového domu Chesham Gate na rohu Stanley Rise a Briars Avenue. Nějaká žena tam možná byla napadena útočníkem. Můžete tam zajet? Stupeň jedna.“ „Chesham Gate?“ zopakoval Kyrke. „Ano, ano. Jedeme tam.“ Pak se obrátil k Susi. „Otoč to.“ Susi Hollidayová zapnula majáky a sirénu a do žil se jí tlačil adrenalin. Otočila se o sto osmdesát stupňů do protějšího pruhu a začala zrychlovat. Podobně jako její kolegové vždycky pocítila ohromné vzrušení, když reagovala na výzvu stupně jedna. Podobně jako pořádná „mela“, byla i jízda s majáky jedním z velkých

To_je_tva_smrt.indd 21

08.03.2022 14:43:11