Issuu

COLLEEN MCCULLOUGHOVÁ

PTÁCI

V TRNÍ KNIÎNÍ KLUB

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

PﬁeloÏila SoÀa Nová

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

Podle jedné legendy Ïije na svûtû pták, kter˘ zazpívá jen jednou za Ïivot, sladãeji neÏ jakékoli jiné stvofiení na této zemi. Od chvíle, kdy vyletí z hnízda, hledá trnit˘ strom, a neustane, dokud ho nenalezne. Potom se v tûch nehostinn˘ch vûtvích rozezpívá a na nejdel‰í a nejostfiej‰í trn se nabodne. Umíraje se vypne ve smrteln˘ch mukách a krásnûji neÏ skfiivan ãi slavík zazpívá jednu jedineãnou píseÀ, za kterou zaplatí Ïivotem. Ale cel˘ svût zmlkne a naslouchá a BÛh na nebesích se usmívá. NeboÈ to nejlep‰í se vykoupí jen velikou bolestí… AlespoÀ tak praví ona legenda.

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

âÁST I.

1915–1917

MEGGIE

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

PTÁCI

TRNÍ

KAPITOLA PRVNÍ

smého prosince 1915 mûla Meggie Clearyová ãtvrté narozeniny. KdyÏ sklidili nádobí od snídanû, matka jí beze slova podala balíãek v hnûdém papíru a vystrãila ji ven. Meggie se usadila na bobek za hloda‰ov˘ kefi u pfiední branky a nedoãkavû zaãala balíãek rozbalovat. Ne‰ikovné prstíky zápolily s nepoddajn˘m obalem. Balíãek slabû vonûl po obchodu ve Wahine, coÏ napovídalo, Ïe aÈ je uvnitfi cokoli, bylo to nûjak˘m zázrakem koupeno, nikdo to nevyrobil doma ani jim to nedaroval. Z rohu zaãalo vykukovat nûco jemného a matnû zlatavého; Meggie nedoãkavû strhávala papíry a odlupovala dlouhé, potrhané pruhy. „Agnes! Agnes!“ vydechla láskyplnû; v cárech papíru leÏela panenka. Byl to opravdu zázrak. Jenom jedenkrát v Ïivotû se dostala Meggie do Wahine; stalo se to uÏ dávno, v kvûtnu, protoÏe byla tehdy moc hodná. Sedûla na kozlíku lehkého vozíku vedle matky, chovala se vzornû a byla pfiíli‰ rozãilená, neÏ aby si nûco prohlíÏela nebo pamatovala. AÏ na Agnes, nádhernou panenku na pultû v obchodû, obleãenou do krinolíny z rÛÏového saténu s krémov˘mi krajkov˘mi volánky. Hned na místû ji tehdy v duchu pokfitila Agnes, jedin˘m jménem, které jí pfiipadalo dostateãnû elegantní pro tak jedineãné stvofiení. V mûsících, které následovaly, v‰ak byla touha po Agnes beznadûjná. Meggie nemûla Ïádnou panenku a netu‰ila, Ïe malé holãiãky a panenky patfií k sobû. Ruce ‰pinavé a boty zablácené, spokojenû si hrála s pí‰Èalkami, praky a rozbit˘mi vojáãky, které odhodili její bratfii. VÛbec ji nenapadlo, Ïe Agnes je na hraní. Hladila jasnû rÛÏové nad˘chané ‰atiãky, nádhernûj‰í, neÏ kdy vidûla na skuteãné Ïenû, a nûÏnû Agnes zdvihla. Panenka mûla pohyblivé ruce a nohy, takÏe se daly otáãet; dokonce i krk a útl˘, krásnû tvarovan˘ pas byly spojeny klouby. Zlaté vlasy mûla vyãesané do skvûlého vysokého úãesu posetého perlami, z nad˘chaného fiÏí

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

COLLEEN MCCULLOUGHOVÁ

z krémové krajky vykukovala bledá Àadra. Jemnû malovan˘ porcelánov˘ obliãej byl krásn˘, bez glazury, aby matn˘ odstín pleti pÛsobil pfiirozenû. ÚÏasnû Ïivé modré oãi záfiily mezi skuteãn˘mi fiasami, temnûji modré panenky pfieskakovaly a otáãely se. UÏaslá Meggie objevila, Ïe kdyÏ Agnes úplnû poloÏí, oãi se zavfiou. Na jedné slabû zbarvené líci mûla ãerné znaménko krásy a ‰tûrbina úst byla tro‰ku rozevfiená, aby bylo vidût malé, bílé zoubky. Meggie si poloÏila panenku opatrnû na klín, pohodlnû se uvelebila s nohama kfiíÏem a jen se dívala. Je‰tû pofiád sedûla za hloda‰ov˘m kefiem, kdyÏ se ‰ustící trávou, která byla pfiíli‰ blízko plotu, neÏ aby se dala pokosit, pfiifiítili Jack a Hughie. Jako v‰echny Clearyovic dûti, aÏ na Franka, mûla Meggie vlasy barvy planoucího ohnû, a v‰echny sv˘mi rud˘mi k‰ticemi trpûly. Jack ‰Èouchl do bratra a se ‰kodolibou radostí ukázal na Meggie. Rozdûlili se, u‰klíbli se na sebe a zaãali coby jízdní policisté pronásledovat maorského zrádce. Meggie by je stejnû nebyla sly‰ela, tak byla ponofiená do Agnes, a ti‰e si nûco broukala. „Co to má‰, Meggie?“ vybafl Jack a vrhl se na ni. „UkaÏ!“ „Ano, ukaÏ nám to!“ Hughie ji obklíãil z druhé strany a hihÀal se. Pfiitiskla si panenku k hrudi a zavrtûla hlavou. „Ne, je moje! Dostala jsem ji k narozeninám!“ „Dûlej, ukaÏ! Chceme se jen mrknout.“ P˘cha a radost zvítûzily. Vytáhla panenku, aby ji bratfii vidûli. „Podívejte, není krásná? Jmenuje se Agnes.“ „Agnes? Agnes?“ posmíval se Jack. „Co je to za utahané jméno? Proã jí nefiíká‰ Margaret nebo Betty?“ „ProtoÏe je to Agnes.“ Hughie zpozoroval kloub na panenãinû zápûstí a hvízdl. „Hej, Jacku, koukej! MÛÏe h˘bat rukou!“ „Kde? UkaÏ.“ „Ne!“ Meggie pfiitiskla panenku zase k sobû, v oãích slzy. „Ne, vy ji rozbijete! Jacku, neber mi ji – rozbijete ji!“ „Pchá!“ ·pinavé hnûdé ruce jí sevfiely zápûstí. „Chce‰ ãínské muãení? A nebuì tak ubulená, nebo to fieknu Bobovi.“ Kroutil jí kÛÏi v protismûru, aÏ zbûlela, a Hughie popadl panenku za suknû a trhl. „Dej ji sem, nebo uvidí‰!“ „Ne, Jacku, ne, prosím, ne! Rozbije‰ ji, vím to! Nech ji, prosím, prosím! Neber mi ji, prosím!“ Pfies bolestivé sevfiení sv˘ch zápûstí drÏela panenku pevnû, vzlykala a kopala.

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

PTÁCI

TRNÍ

„Mám ji!“ Hughie v˘skl, kdyÏ panenka vyklouzla zpod Meggiin˘ch zkfiíÏen˘ch rukou. Pro Jacka a Hughieho byla panenka právû tak fascinující jako pro Meggie; sundali jí ‰aty, kombiné a dlouhé, nabírané kalhotky. Agnes leÏela nahá a chlapci se do ní pustili; jednu nohu jí dali aÏ nahoru za záda, otoãili jí hlavu, kroutili v‰ím, ãím se dalo. Meggie se dala do pláãe, ale nev‰ímali si jí; nenapadlo ji hledat pomoc, protoÏe kdo si v rodinû ClearyÛ nedokázal poradit sám, nemohl ãekat podporu nebo sympatie. To platilo i pro dûvãata. Panenãin zlat˘ úães se zbortil, perliãky se rozlétly do vysoké trávy a zmizely. Zaprá‰ená bota nedbale stoupla na pohozené ‰aty, mastná ‰pína z kovárny se rozmázla po saténu. Meggie si klekla, zufiivû hrabala a sbírala malé kousky odûvu, neÏ se zniãí je‰tû víc, pak se zaãala probírat stébly trávy, v nichÏ se ztratily perliãky. Slzy ji oslepovaly, bolest v srdci byla nová, protoÏe aÏ dosud jí nikdy nepatfiilo nic, zaã by stálo truchlit.

Frank hodil podkovu do studené vody, aÏ zasyãela, a narovnal si záda; uÏ ho teì nebolela, takÏe si asi na kovafiinu zvykl. Chce to ãas, fiekl by otec, pÛl roku je málo. Ale Frank vûdûl moc dobfie, jak dlouho to je, co se seznámil s kovárnou a kovadlinou; odmûfioval ãas s nenávistí a odporem. Hodil kladivo do bedny, rozechvûlou rukou si shrnul rovné, ãerné vlasy z ãela a z krku strhl starou koÏenou zástûru. Ko‰ile leÏela na hromadû slámy v rohu; dovlekl se k ní a na okamÏik se zastavil a zíral na otfiískanou zeì, jako kdyby neexistovala, ãerné oãi do ‰iroka rozevfiené. Byl velmi mal˘, sotva metr ‰edesát pût, a huben˘, jak uÏ v˘rostci b˘vají, ale na hol˘ch ramenou a paÏích mu narostly svaly od práce s kladivem a bledá, hladká kÛÏe se leskla potem. Tmavé vlasy a oãi mûly cizokrajn˘ nádech, plné rty a ‰irok˘ nos neodpovídaly obvyklému rodinnému tvaru, ale z matãiny strany tu kolovala maorská krev a na Frankovi se to projevilo. Bylo mu skoro ‰estnáct, zatímco Bobovi necel˘ch jedenáct, Jackovi deset, Hughiemu devût, Stuartovi pût a malé Meggie tfii. Pak si vzpomnûl, Ïe Meggie jsou dneska ãtyfii; je osmého prosince. Oblékl si ko‰ili a vy‰el ze stodoly. DÛm stál na malém pahorku, asi o tfiicet metrÛ v˘‰ neÏ stodola a chlévy. Jako v‰echny domy na Novém Zélandu byl dfie-

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

COLLEEN MCCULLOUGHOVÁ

vûn˘, roztaÏen˘ do ‰iroka a mûl jen jedno podlaÏí podle teorie, Ïe kdyby nastalo zemûtfiesení, alespoÀ ãást z nûj by zÛstala stát. V‰ude kolem domu rostly hloda‰e, teì právû bohatû obalené Ïlut˘mi kvûty; tráva byla zelená a bujná jako v‰ude na Novém Zélandu. Nezhnûdla dokonce ani uprostfied zimy, kdy námraza vydrÏela leckdy ve stínu po cel˘ den, a dlouhé mírné léto ji zbarvilo do je‰tû sytûj‰í zelenû. Dé‰È tu padal jemnû, neniãil nûÏné a sladké v˘honky, nebyl tu sníh a slunce mûlo právû tolik síly, aby hfiálo a nevysou‰elo. Novozélandské pohromy pfiicházely spí‰ z nitra zemû neÏ z nebe. Nade v‰ím visel zdu‰en˘ pocit ãekání, nepostiÏitelné chvûní a bu‰ení, které se pfielévalo do nohou. NeboÈ pod zemí leÏela stra‰livá síla, síla takové velikosti, Ïe pfied tfiiceti lety tu zmizela celá tyãící se hora; pára se fiinula s fievem z puklin na bocích nevinn˘ch kopcÛ, sopky chrlily do nebes koufi a horské potoky byly horké. Obrovská jezera bahna se vafiila jako olej, mofie se nejistû valilo na útesy, které moÏná zmizí do pfií‰tího pfiílivu, a místy byla zemská kÛra silná jen tfii sta metrÛ. Pfiesto v‰ak to byla laskavá, vlídná zemû. Za domem se rozprostírala zvlnûná pláÀ, zelená jako smaragd ve Fioninû zásnubním prstenu, s teãkami tisícÛ smetanov˘ch chomáãkÛ; zblízka se ukázalo, Ïe to jsou ovce. Tam, kde zvlnûné kopce lemovaly okraj svûtle modré oblohy, vzná‰ela se hora Mount Egmont, témûfi tfii a pÛl tisíce metrÛ vysoká, a mizela v mracích, boky vûãnû bílé snûhem, tak dokonale symetrická, Ïe i ti, kdo ji vídali dennû po cel˘ Ïivot jako Frank, na ni nepfiestávali hledût s úÏasem. Ze stodoly do domu to byl pofiádn˘ v˘stup, ale Frank pfiidal do kroku; otec mu zakázal odcházet, a na dodrÏování sv˘ch pfiíkazÛ pfiísnû dbal. Sotva zaboãil k domu, zahlédl skupinku v hloda‰ovém kfioví. Sám nedávno zavezl matku do Wahine, kdyÏ chtûla Meggie koupit panenku, a nepfiestával se divit, co ji k tomu pfiimûlo. Neholdovala nepraktick˘m dárkÛm, na to nebyly peníze, a dosud nikomu Ïádnou hraãku nekoupila. V‰ichni dostávali obleãení; o narozeninách a Vánocích se doplÀovala skromná garderoba. Ale Meggie zfiejmû pfii své jediné cestû do mûsta panenku uvidûla a Fiona na to nezapomnûla. KdyÏ se jí Frank zeptal, zabruãela nûco, Ïe kaÏdá holãiãka potfiebuje panenku, a rychle zmûnila téma hovoru. Jack a Hughie se na pfiední pû‰inû tahali o panenku a necitelnû jí otáãeli klouby. Z Meggie vidûl Frank jen záda – stála

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

PTÁCI

TRNÍ

a zírala na bratry, znesvûcující Agnes. Úhledné bílé ponoÏky se jí shrnuly k ãern˘m botkám a dobr˘ch deset centimetrÛ pod okrajem hnûd˘ch sametov˘ch nedûlních ‰atÛ vykukovaly rÛÏové nohy. Po zádech jí padala jako vodopád hfiíva peãlivû uãesan˘ch vlasÛ, jiskfiících v slunci. Nebyly ani rudé, ani zlaté, ale nûco mezi tím. Bílá taftová stuha, která pfiidrÏovala vepfiedu kuãery z ãela, byla umazaná a splihlá, ‰aty zaprá‰ené. V jedné ruce drÏela pevnû panenãiny ‰atiãky, druhou marnû odstrkovala Hughieho. „Zatracen˘ pancharti!“ Jack a Hughie vyskoãili, vzali nohy na ramena a na panenku rázem zapomnûli; kdyÏ Frank zaãal nadávat, bylo nejlep‰í utéct. „Jestli vás je‰tû nachytám, jak saháte na tu pannu, blbeãci mizern˘, natrhnu vám zadky!“ kfiiãel za nimi Frank. Sehnul se, vzal Meggie za ramena a nûÏnû jí potfiásl. „No, no, pfiestaÀ. UÏ vzali roha, a to si pi‰, Ïe uÏ na tvou panenku ani nemáknou. Má‰ narozeniny, tak se na mû hezky usmûj.“ Obliãej mûla otekl˘, v oãích slzy. Velké ‰edé oãi byly tak plné zoufalství, Ïe Frank cítil, jak se mu stahuje hrdlo. Vytáhl z kapsy kalhot ‰pinav˘ hadr a ne‰ikovnû jí otfiel tváfi, pak jí ho pfiitiskl na nos. „Vysmrkej se!“ Udûlala, co jí fiekl. Slzy jí oschly a ‰kytavû koktala: „Ach, FraFranku, vza-vzali mi Agnes!“ Popotáhla nosem. „Vlasy jí spadly a ty hezouãké ped-pedliãky se po-poztrácely! Rozsypaly se do trá-trávy a nemÛÏu je najít!“ Zas jí vyhrkly slzy a dopadly Frankovi na ruku. Chvilku zíral na svou mokrou kÛÏi, pak kapky slízl. „Tak je musíme najít, ne? Ale nenajde‰ nic, kdyÏ pfiitom bulí‰. A snad ne‰i‰lá‰? Odkdy se fiíká pedliãky místo perliãky? Je‰tû se vysmrkej, seber tu chudinku… Agnes? Jestli ji neobleãe‰, dostane úpal.“ Posadil Meggie na kraj cesty a nûÏnû jí panenku podal. Potom si klekl a zaãal prohledávat trávu, aÏ vítûzoslavnû vykfiikl a zdvihl perlu. „První! Vidí‰. Najdeme je v‰echny, jen poãkej.“ Meggie se dívala s obdivem na svého nejstar‰ího bratra, jak sbírá perliãky mezi stébly trávy. KaÏdou, kterou na‰el, vyzdvihl do v˘‰ky. Pak si vzpomnûla, jakou má Agnes jemnou pleÈ a jak

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

COLLEEN MCCULLOUGHOVÁ

rychle ji slunce spálí, a zaãala panenku oblékat. Panence se zfiejmû nic tak hrozného nestalo. Vlasy mûla rozcuchané a rozpu‰tûné, ruce a nohy ‰pinavé, kde za nû chlapci tahali, ale v‰echno fungovalo. Meggie mûla vlasy sepnuté dvûma hfiebínky z Ïelvoviny; jedním nad sv˘m uchem cloumala, aÏ ho vytáhla, a zaãala Agnes ãesat. Panenka mûla pravé lidské vlasy, umnû zauzlené do podloÏky z klihu a gázy a odbarvené do odstínu zlatavé slámy. Meggie neodbornû ‰kubla jedním velk˘m uzlíkem, a vtom se stalo nûco stra‰ného. V‰echny vlasy se naráz odtrhly a rozcuchaná k‰tice zÛstala viset na hfiebenu. Nad hladk˘m ‰irok˘m ãelem nebylo nic – ani hlava, ani holá lebka. Jenom pfií‰erná, zející díra. Meggie se roztfiásla hrÛzou, naklonila se nad panenku a nakoukla do lebky. Nejasnû z ní vystupovaly obrácené obrysy tváfií a brady, pootevfien˘mi rty s mal˘mi zoubky pronikalo svûtlo a vytváfielo ãernou, zvífiecí siluetu a nad tím v‰ím byly panenãiny oãi, dvû stra‰livé a cvakající kuliãky protaÏené drátkem, kter˘ jí neurvale provrtával hlavu. Meggie vyjekla vysok˘m a tenk˘m, nedûtsk˘m hlasem, odhodila pannu a nepfiestávala kfiiãet, tváfi zakrytou v dlaních, celá se chvûla a tfiásla. Pak ucítila, Ïe jí Frank stahuje prsty z oãí, bere ji do náruãí a tiskne si její obliãej k svému krku. Objala ho rukama; dodával jí útûchu a jeho blízkost ji tak uklidÀovala, Ïe si za chvíli uvûdomila, jak pûknû voní koÀmi, potem a Ïelezem. KdyÏ se upokojila, Frank ji pfiimûl, aby mu vyprávûla, co se stalo. Zdvihl panenku a s údivem hledûl do prázdné hlavy. SnaÏil se rozpomenout, zda také jeho dûtsk˘ svût suÏovaly podivné hrÛzy. Ale pro nûho mûly odpudivé pfiízraky lidské tváfie, ‰epot a ledové pohledy. Matãinu strhanou, propadlou tváfi, její chvûjící se ruku, za niÏ ji drÏel, shrbená záda. Co Meggie uvidûla, Ïe zaãala tak vyvádût? Pfiedstavil si, Ïe by ji zdaleka tak nevyvedlo z míry, kdyby panence zaãala téct krev. Krev byla skuteãnost. U ClearyÛ v rodinû tekla nûkomu vydatnû krev aspoÀ jednou t˘dnû. „Ty oãi, ty oãi!“ ‰eptala Meggie a nechtûla se na panenku ani podívat. „Je pfiímo zázraãná, Meggie,“ brumlal Frank s tváfií zabofienou do jejích vlasÛ. Nádherné vlasy, jak bohaté a krásnû zbarvené! Trvalo mu pÛl hodiny, neÏ ji pfiimûl, aby se na Agnes podí-

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

PTÁCI

TRNÍ

vala, a dal‰í pÛl hodiny, neÏ se odváÏila nakouknout do díry v hlavû. Ukázal ji, jak se oãi otvírají a zavírají, jak jsou dÛmyslnû propojeny, aby pevnû drÏely a zároveÀ se lehce pohybovaly. „Pojì, uÏ musíme domÛ,“ fiekl, zdvihl ji do náruãe a panenku zastrãil mezi sebe a Meggie. „Poprosíme maminku, aby to spravila. Vypereme a vyÏehlíme jí ‰aty a vlasy zase pfiilepíme. Z tûch perliãek ti udûlám pofiádné sponky, které nevypadnou, a bude‰ ji moct ãesat, jak bude‰ chtít.“

Fiona Clearyová loupala v kuchyni brambory. Byla to drobná, velice hezká plavovláska, ale s ponûkud tvrd˘m, pfiísn˘m v˘razem. Byla ‰tíhlá jako proutek, neztloustla ani po ‰esti dûtech, které odnosila. Mûla na sobû ‰edé kalikové ‰aty, dlouhá suknû sahala aÏ na neposkvrnûnou podlahu, vpfiedu chránûná ohromnou na‰krobenou bílou zástûrou upevnûnou kolem krku a vzadu zavázanou na dokonalou, nad˘chanou ma‰li. Od rána do veãera Ïila v kuchyni a na zahrádce za domem, pevné ãerné boty vy‰lapávaly cestiãku od kamen k neckám, k zeleninov˘m záhonkÛm, ‰ÀÛfie na prádlo a znovu ke kamnÛm. PoloÏila na stÛl nÛÏ, zadívala se na Franka a Meggie a koutky krásn˘ch úst jí poklesly. „Meggie, dovolila jsem ti, aby sis dnes vzala nejlep‰í nedûlní ‰aty pod podmínkou, Ïe se neu‰piní‰. Podívej, jak vypadá‰! Taková ‰pindíra!“ „Mami, Meggie za to nemÛÏe,“ ohradil se Frank. „Jack a Hughie jí sebrali pannu a zkou‰eli, co se jí dá udûlat s rukama a nohama. Slíbil jsem, Ïe ji dáme do pofiádku, Ïe bude zas jako nová. To mÛÏeme, nemyslí‰?“ „UkaÏ.“ Natáhla ruku po panence. Fiona byla tichá, nikdy toho mnoho nenamluvila. Ani její manÏel nevûdûl, co si myslí. V˘chovu dûtí nechávala na nûm a dûlala bez odmluvy ãi postûÏování, co jí poruãil, pokud to okolnosti dovolily. Meggie jednou zaslechla, jak si chlapci ‰u‰kají, Ïe se matka otce bojí právû tak jako oni, ale jestli tomu tak bylo, skr˘vala to pod rou‰kou neprostupného, zarytého chladu. Nikdy se nesmála ani nerozãilila. Fee si panenku prohlédla, poloÏila ji na kredenc u kamen a podívala se na Meggie. „Zítra ráno jí vyperu ‰atiãky a uãe‰u ji. Frank by jí mohl dnes po veãefii zalepit vlasy a um˘t ji.“

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

COLLEEN MCCULLOUGHOVÁ

Slova byla spí‰ vûcná neÏ útû‰ná. Meggie pfiik˘vla a nejistû se usmála; nûkdy si stra‰nû pfiála, aby se maminka zasmála, ale nikdy se to nestalo. Cítila, Ïe je spojuje nûco zvlá‰tního, z ãeho jsou chlapci a tatínek vylouãeni, ale za ta nesmlouvavá záda a vûãnû kmitající nohy se nedalo proniknout. Maminka by nepfiítomnû pfiik˘vla, od‰ustila dlouhou sukní obratnû od sporáku ke stolu a pracovala dál, pofiád jen pracovala a pracovala. Îádné z dûtí kromû Franka si ov‰em neuvûdomovalo, Ïe Fee je ustaviãnû nevyléãitelnû unavená. Pofiád bylo tolik práce, málo penûz, málo ãasu a na v‰echno jen jeden pár rukou. Nemohla se doãkat, aÏ bude Meggie trochu vût‰í, aby jí pomohla. UÏ teì jí dávala jednoduché úkoly, ale v necel˘ch ãtyfiech letech to neznamenalo úlevu. ·est dûtí, a jen jedna holãiãka, a je‰tû ta nejmlad‰í. V‰echny známé ji litovaly a zároveÀ jí závidûly, ale to jí v práci nepomohlo. V ko‰íku na ‰ití se vr‰ila hora nespraven˘ch ponoÏek, na pletacích jehlicích byla nedodûlaná dal‰í ponoÏka, Hughie vyrÛstal ze svetrÛ a nemohl zatím dûdit po Jackovi, tomu je‰tû v‰echno bylo dobfie.

V t˘dnu, kdy mûla Meggie narozeniny, byl Padraic Cleary ãistû náhodou doma. Stfiihaãská sezona je‰tû nezaãala, a tak dûlal pfiíleÏitostné práce nablízku, oral a sázel. Povoláním byl stfiihaã ovcí, coÏ byla sezonní práce od poloviny léta do konce zimy, potom se rodila jehÀata. Obvykle míval práce dost, aby pfiekonal jaro a první letní mûsíc. Pomáhal pfii vrhu ovcí, oral ãi zaskakoval dvakrát dennû na místní mléãné farmû pfii nekoneãném dojení. ·el tam, kde ho potfiebovali, a rodinu nechával ve velkém starém domû, aby se o sebe postarala. Nebylo to tak zlé, jak by se zdálo. Pokud ãlovûk nemûl to ‰tûstí, Ïe by mu patfiila pÛda, musel se Ïivit takhle. KdyÏ se chvíli po západu slunce vrátil domÛ, lampy uÏ byly rozsvícené a po vysokém stropû se hravû mihotaly stíny. Chlapci, aÏ na Franka, byli v jednom chumlu na zadní verandû, kde si hráli s Ïábou. Padraic vûdûl, kde Frank je; z dfievníku sly‰el pravidelné údery sekery. Na okamÏik se zastavil na verandû, aby Jacka nakopl do zadku a Boba vytahal za ucho. „Jdûte pomoct Frankovi s dfievem, ro‰Èáci lín˘. A koukejte, aÈ to je, neÏ bude maminka nosit na stÛl, nebo vás roztrhnu!“ Pok˘vl Fionû, která se otáãela u kamen, ale nepolíbil ji ani neobjal; projevy lásky mezi muÏem a Ïenou patfiily podle jeho

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

PTÁCI

TRNÍ

mínûní jen do loÏnice. KdyÏ si zouvákem stahoval zablácené vysoké boty, pfiihopkala Meggie s jeho pantoflemi. Usmál se na ni se zvlá‰tním pocitem údivu, kter˘ ho vÏdycky pfii pohledu na ni pfiepadl. Vzal do prstÛ lok˘nku vlasÛ, narovnal ji a zas pustil, jen aby se potû‰il pohledem, jak se zhoupne a zatoãí zpátky. Zdvihl dûcko a ‰el se posadit ke krbu na jediné pohodlné místo v kuchyni, windsorskou Ïidli s pol‰táfikem pfiivázan˘m k sedátku. Ti‰e vzdychl, vytáhl d˘mku a nedbale vyklepal zbytky tabáku na podlahu. Meggie se mu usadila na klínû, ovinula mu paÏe kolem krku, chladiv˘ obliãejíãek otoãila k nûmu a vûnovala se své oblíbené hfie: jako kaÏd˘ veãer pozorovala, jak jeho krátk˘m zlat˘m strniskem prosvítá svûtlo. „Jak se má‰, Fee?“ zeptal se Padraic Cleary své Ïeny. „Dobfie, Paddy. Dodûlal jsi dnes to dolní pole?“ „Dodûlal. Hned ráno mÛÏu zaãít na horním. PaneboÏe, jsem ale utahan˘.“ „To si myslím. Dal ti MacPherson zase tu tvrdohlavou starou kobylu?“ „To se ví. To ví‰, Ïe by si ji nevzal sám a nenechal mi gro‰áka. Mám ruce jako vykloubené. Namoudu‰i, ta kobyla má nejtvrd‰í hubu z celého Nového Zélandu.“ „Nic si z toho nedûlej. Star˘ Robertson má dobré konû a bude‰ tam cobydup.“ „UÏ se nemÛÏu doãkat.“ Nacpal si d˘mku hrub˘m tabákem a z velké nádoby u kamen vytáhl dlouh˘ voskovan˘ knot. Pfiipálil si v kamnech, opfiel se pohodlnû v Ïidli a zatáhl tak zhluboka, Ïe d˘mka zabublala. „Jaké to je, Meggie, kdyÏ jsou ãlovûku ãtyfii?“ zeptal se dûvãátka. „Bezvadné, tati.“ „Dala ti maminka dárek?“ „Jé, tati, jak jste s maminkou poznali, Ïe si pfieju Agnes?“ „Agnes?“ Rychle pohlédl na Fee a pobavenû se usmál. „Jmenuje se Agnes?“ „Ano. Je nádherná, tati. Cel˘ den bych se na ni jen dívala.“ „Málem z ní na dívání nic nezbylo,“ zamraãila se Fee. „Jack a Hughie se panenky zmocnili, neÏ si ji chudák Meggie staãila pofiádnû prohlédnout.“ „Kluci jsou kluci. Jak to dopadlo?“ „Dá se to spravit. Frank je nachytal, neÏ do‰lo k nejhor‰ímu.“ „Frank? Co tu pohledával? Mûl b˘t cel˘ den v kovárnû. Hunter potfiebuje ty brány.“

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

COLLEEN MCCULLOUGHOVÁ

„Byl v kovárnû cel˘ den. Zaskoãil si sem jen pro nûjaké náfiadí,“ odpovûdûla Fee rychle. Padraic byl na Franka pfiíli‰ pfiísn˘. „Tati, Frank je ten nejlep‰í bratr! Zachránil Agnes, aby ji nezabili a po veãefii jí pfiilepí vlasy.“ „To je dobfie,“ fiekl otec ospale. Opfiel si hlavu o opûradlo a zavfiel oãi. U kamen bylo horko, ale ani to nepozoroval. Na ãele se mu perlily kapiãky potu. SloÏil si ruce za hlavu a zaãal klímat. RÛzné odstíny hust˘ch vlnit˘ch rud˘ch vlasÛ zdûdily dûti po otci, ale nikdo z nich nebyl tak nápadnû zrzav˘ jako on. Byl malého vzrÛstu, ale jako z ocele a pruÏin, nohy do O, protoÏe strávil cel˘ Ïivot mezi koÀmi, ruce vytahané z dlouholetého stfiíhání ovcí; hrudník a ruce mûl zarostlé hust˘mi zlat˘mi chloupky, jeÏ by vypadaly odpudivû, kdyby byly ãerné. Oãi mûl jasnû modré, ustaviãnû pfiivfiené jako námofiník hledící do dálek, tváfi pfiíjemnou a s nevyzpytateln˘m úsmûvem, pro kter˘ si ho lidé obvykle oblíbili na první pohled. Mûl majestátní, prav˘ fiímsk˘ nos, kter˘ urãitû mátl jeho irské druhy, ale Irsko bylo odjakÏiva pobfieÏím ztroskotan˘ch mofieplavcÛ. Pofiád jen ti‰e a rychle polykal hlásky po zpÛsobu galwayské ir‰tiny, koneãné t vyslovoval jako th, ale za dvacet let u protinoÏcÛ se jeho fieã pokryla prapodivn˘m nánosem, takÏe a vyslovoval jako i, a zpomalila se jako staré hodiny, které potfiebují natáhnout. Byl to ‰Èastn˘ ãlovûk; Ïivotním tûÏkostem a nezdarÛm dokázal vzdorovat lépe neÏ jiní, a aãkoli vymáhal tvrdû disciplínu pofiádn˘mi kopanci, v‰echny dûti aÏ na jedno ho zboÏÀovaly. KdyÏ nebylo dost chleba pro v‰echny, obe‰el se bez nûho; kdyÏ mûl volit mezi nov˘m kusem odûvu pro sebe ãi pro nûkterého ze sv˘ch potomkÛ, zfiekl se ho. Byl to sv˘m zpÛsobem spolehlivûj‰í dÛkaz lásky neÏ milion polibkÛ. Mûl v˘bu‰nou povahu a kdysi zabil ãlovûka. Pfiálo mu v‰ak ‰tûstí: onen ãlovûk byl Angliãan a z pfiístavu Dun Laoghaire právû vyplouvala loì na Nov˘ Zéland. Fiona za‰la k zadním dvefiím a zavolala: „Veãefie!“ Chlapci se postupnû trousili do domu, poslední Frank s náruãí dfieva, které hodil do veliké bedny u kamen. Padraic postavil Meggie na zem a pfie‰el do ãela jídelního stolu na druhém konci kuchynû. Chlapci se rozesadili po stranách a Meggie si vylezla na dfievûnou bed˘nku, kterou jí otec upevnil na Ïidli vedle sebe. Fee nakládala na pracovním stole jídlo pfiímo na talífie, rych-

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

PTÁCI

TRNÍ

leji a v˘konnûji neÏ ãí‰ník; rozná‰ela je po dvou, nejdfiív Paddymu, pak Frankovi a dal‰ím aÏ k Meggie, naposled sobû. „Fujtajbl! Zas jehnûãí!“ u‰klíbl se Stuart, kdyÏ bral vidliãku a nÛÏ. „Jez!“ zahfimûl otec. Talífie byly veliké a vr‰ily se na nich hory jídla: vafiené brambory, du‰ené jehnûãí a fazole trhané t˘Ï den na zahradû, v‰e v obrovsk˘ch porcích. PfiestoÏe polohlasnû reptali a tváfiili se znechucenû, v‰ichni vãetnû Stuarta vytfieli talífie chlebem a je‰tû si dali nûkolik krajícÛ silnû pomazan˘ch máslem a domácím angre‰tov˘m dÏemem. Fee si sedla, hodila do sebe jídlo a znovu bûÏela k pracovnímu stolu; do velk˘ch polévkov˘ch talífiÛ rozdûlovala obrovské kusy sladkého pi‰kotu zdobeného dÏemem. KaÏdou porci polila mnoÏstvím koufiícího horkého Ïloutkového krému a znovu se pachtila k jídelnímu stolu s talífii, vÏdy s dvûma najednou. Koneãnû se posadila a vzdychla; tohle mohla sníst v klidu. „Jé, to si dám! Pi‰kot s krémem!“ zvolala Meggie a plácala lÏící do talífie, aÏ dÏem zaãal v rÛÏov˘ch pruzích prosakovat do Ïlutého krému. „Má‰ narozeniny, Meggie, tak ti maminka udûlala tvÛj nejmilej‰í mouãník,“ usmál se na ni otec. Tentokrát si nikdo nestûÏoval; aÈ byl mouãník jak˘koli, v‰ichni ho snûdli s chutí. Clearyové mûli sladk˘ jaz˘ãek. Pfies velké mnoÏství ‰krobovité stravy nikdo z nich nemûl ani gram pfiebyteãného tuku. V‰echno ze sebe vydali pfii práci nebo pfii hrách. Zeleninu a ovoce jedli kvÛli zdraví, ale energii ãerpali z chleba, brambor, masa a tepl˘ch mouãníkÛ. Z obrovské konvice nalila Fee kaÏdému ‰álek ãaje a je‰tû pfies hodinu zÛstali u stolu, hovofiili, popíjeli ãaj nebo si ãetli; Paddy bafal z d˘mky, hlavu zabofienou do knihy vypÛjãené z knihovny, Fee dolévala ‰álky. Bob se ponofiil do jiné vypÛjãené knihy a men‰í dûti si dûlaly plány na zítfiek. ·kola skonãila a zaãaly dlouhé letní prázdniny. Chlapci mûli volno a nemohli se doãkat, aÏ zaãnou s pracemi v domû a na zahradû, jak dostali uloÏeno. Bob mûl opravit venkovní nátûr, pokud bylo tfieba, Jack a Hughie dostali na starost dfiíví, kÛlny a pfiístavky a dojení, Stuart zelináfiskou zahradu. V porovnání s hrÛzami ve ‰kole to byla hraãka. Paddy obãas zdvihl hlavu od knihy a pfiidal k seznamu úkolÛ dal‰í práci, ale Fee mlãela a Frank unavenû klimbal a usrkával jeden ‰álek ãaje za druh˘m.

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

COLLEEN MCCULLOUGHOVÁ

Nakonec Fee pokynula Meggie, aby se posadila na vysokou stoliãku, natoãila jí na noc vlasy na hadfiíky a pak ji se Stuartem a Hughiem poslala spát. Jack a Bob prosili, aby smûli zÛstat je‰tû vzhÛru, a ‰li ven nakrmit psy; Frank si pfiinesl Meggiinu panenku k pracovnímu stolu a zaãal jí znovu pfiilepovat vlasy. Padraic se protáhl, zavfiel knihu a odloÏil d˘mku do veliké, duhovû zbarvené perleÈové mu‰le, která mu slouÏila jako popelník. „Jdu spát, maminko.“ „Dobrou noc, Paddy.“ Fee sklidila nádobí z jídelního stolu a z háku na stûnû sundala velk˘ pozinkovan˘ Ïelezn˘ dfiez. Postavila ho proti Frankovi na druh˘ konec pracovního stolu, z kamen vzala tûÏk˘ litinov˘ hrnec a nalila do dfiezu horkou vodu. Ze staré plechovky od petroleje dolila studenou vodu na ochlazení, ‰plouchla m˘dlem v drátûném ko‰íãku a pustila se do mytí a oplachování talífiÛ, které pak opírala o hrneãek. Frank se vûnoval panence, aniÏ by zdvihl hlavu, ale jak hromada talífiÛ narÛstala, beze slova vstal, vzal utûrku a zaãal je utírat. Práce mu ‰la lehce od ruky a nádobí ukládal do kredence se zabûhanou samozfiejmostí. Byla to taková kradmá, bázlivá hra, kterou s matkou hráli. Nejpfiísnûj‰í pravidlo v Paddyho domû se totiÏ vztahovalo na náleÏité rozdûlení povinností. V‰e, co se t˘kalo domácnosti, byla Ïenská práce, a tím to konãilo. Îádn˘ muÏsk˘ ãlen rodiny nesmûl sáhnout na Ïenské povinnosti. Ale kaÏd˘ veãer, kdyÏ Paddy ode‰el spát, Frank matce pomáhal. Fee jako spolupachatelka odkládala mytí nádobí, dokud neusly‰eli bouchnutí Paddyho pantoflí o podlahu. KdyÏ si Paddy vyzul papuãe, uÏ se do kuchynû nevracel. Fee láskyplnû pohlédla na Franka. „Nevím, co bych si bez tebe poãala, Franku. Ale nemûl bys to dûlat. Bude‰ ráno unaven˘.“ „To nic není, mami. Utfiít pár talífiÛ mû nezabije. A Ïivot ti to sotva ulehãí.“ „Je to moje práce, Franku. Mnû to nevadí.“ „Hroznû bych chtûl, abychom jednou zbohatli a tys mohla mít sluÏku.“ „To je nesmysl.“ Fee si utfiela namydlené ãervené ruce do utûrky, pak si je zaloÏila v bok a povzdychla si. Pohled, kter˘ upírala na syna, byl nevyzpytatelnû starostliv˘. Cítila jeho trpkou nespokojenost, silnûj‰í neÏ obvyklé reptání dûlníka proti

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48

PTÁCI

TRNÍ

jeho údûlu. „Franku, pfiestaÀ s takov˘mi vzne‰en˘mi nápady. Jen si v‰echno zhor‰uje‰. Jsme dûlnická rodina, a to znamená, Ïe ani nezbohatneme, ani nebudeme mít sluÏku. Spokoj se s tím, co má‰ a co jsi. KdyÏ fiíká‰ takovéhle nesmysly, uráÏí‰ otce, a to si nezaslouÏí. Ví‰ to sám. Nepije, nehraje karty a jen na nás dfie. Z toho, co vydûlá, si nenechá pro sebe ani halífi. V‰echno nám dává.“ Svalnatá ramena se netrpûlivû pokrãila, tmavá tváfi se zachmufiila a ztvrdla. „Ale co je na tom tak ‰patného, chtít od Ïivota víc neÏ jen dfiinu? Nechápu, proã bych si nemohl pfiát, abys mûla sluÏku.“ „ProtoÏe je to nesmysl. Ví‰, Ïe nemáme dost penûz, abys mohl dál chodit do ‰koly, a kdyÏ nemá‰ ‰koly, jak bys mohl b˘t nûco víc neÏ dûlník? Na tvém pfiízvuku, na tv˘ch ‰atech a na tv˘ch rukou je vidût, ãím se Ïiví‰. Ale mozoly na rukou nejsou Ïádná hanba. Jak fiíká otec, podle mozolÛ na rukou pozná‰ ãestného ãlovûka.“ Frank pokrãil rameny a zmlkl. Nádobí bylo sklizeno. Fee vytáhla ko‰ík se ‰itím a posadila se na Paddyho Ïidli k teplu, zatímco Frank se vrátil k panence. „Chudinka Meggie!“ prohodil najednou. „Proã?“ „KdyÏ jí dnes ti ro‰Èáci mordovali panenku, stála tam a plakala, jako by se jí zbofiil cel˘ svût.“ Díval se na panenku, které uÏ vlasy zase drÏely. „Agnes! Kde proboha pfii‰la k tomu jménu?“ „Asi zaslechla, jak mluvím o Agnes Fortescue-Smythové.“ „KdyÏ jsem jí podal zachránûnou panenku, podívala se jí do hlavy a málem padla hrÛzou. Vydûsily ji její oãi, nevím proã.“ „Meggie si pofiád nûco pfiedstavuje.“ „·koda, Ïe nemáme dost penûz, aby mohly dûti zÛstat ve ‰kole. Jsou tak chytré.“ „Ale Franku! Kdyby mûla paní teta vousy, byla by panem str˘cem,“ fiekla matka unavenû. Promnula si oãi chvûjící se rukou a zapíchla jehlu do klubka ‰edé vlny. „UÏ nemÛÏu. Jsem tak utahaná, Ïe na to nevidím.“ „Jdi spát, mami. Zhasnu lampy.“ „Je‰tû naloÏím do kamen.“ „To udûlám.“ Vstal od stolu a opatrnû poloÏil líbeznou porcelánovou panenku na kredenc za plechovku na su‰enky, kde se jí nic nestane. Nemûl strach, Ïe by se jí chlapci je‰tû jed-

Ptaci_v_trni_24_(imprimatur)

2.2.2022, 15:48