OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 3
LAURENCE REES
OSVĚTIM
NACISTÉ A „KONEČNÉ ŘEŠENÍ“
OSVĚTIM Laurence Rees Z anglického originálu Auschwitz, vydaného nakladatelstvím BBC Books, an imprint of Random House Group Company, v roce 2005, přeložily Zlata Kufnerová (s. 1–225) a Jana Jebáčková (s. 226–314) Obálku navrhla Jana Štastná Redigoval David Pazdera Odpovědný redaktor Jan Šindelka Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 320 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2022 jako svou 13 042. publikaci Sazba Vladimír Fára Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání páté www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz
Osvětim Laurence Rees Copyright © 2005 by Laurence Rees All rights reserved Translation © 2005, 2016 by Zlata Kufnerová, Jana Jebáčková Cover photo © maudis60/123RF, 2018 All rights reserved ISBN 978-80-242-7763-9
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 5
O BSAH
ÚVOD 6 KAPITOLA 1
P¤EKVAPIVÉ ZAâÁTKY
19
KAPITOLA 2
P¤ÍKAZY A INICIATIVA
73
KAPITOLA 3
TOVÁRNY NA SMRT
122
KAPITOLA 4
KORUPCE
174
KAPITOLA 5
ZBùSILÉ ZABÍJENÍ
226
KAPITOLA 6
OSVOBOZENÍ A ODPLATA POZNÁMKY 304 PODùKOVÁNÍ 312 âE·TÍ ÎIDÉ A OSVùTIM 314 REJST¤ÍK 315 PRAMENY VYOBRAZENÍ 320
265
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 6
Ú VOD
této knize je mnoho znepokojujících faktÛ, já si v‰ak stále myslím, Ïe k této problematice prostû patfií. Nejen proto, Ïe dosavadní prÛzkumy1 stále potvrzují, jak˘ zmatek existuje v povûdomí vefiejnosti o skuteãné historii Osvûtimi, ale také proto, Ïe se zde snaÏím poskytnout ponûkud jin˘ pohled na tento problém. Tato kniha je v˘sledkem patnáctileté publikaãní ãinnosti – psaní knih a práce na televizních programech o nacistech – a souãasnû pokusem ukázat, Ïe jeden z nejhor‰ích zloãinÛ v dûjinách lidstva lze nejlépe pochopit prizmatem konkrétního místa: Osvûtimi. Na rozdíl od dûjin antisemitismu má Osvûtim urãit˘ zaãátek (první pol‰tí vûzÀové sem pfiijeli 14. ãervna 1940), a na rozdíl od dûjin genocidy má zcela konkrétní konec (tábor byl osvobozen 27. ledna 1945). Mezi tûmito dvûma daty má Osvûtim sloÏitou a pfiekvapivou historii, která v mnoha ohledech zrcadlí sloÏitost nacistické rasové a etnické politiky. Nikdy nebyla budována jako koncentraãní tábor na vraÏdûní ÎidÛ, nikdy nebyla zamûfiena v˘hradnû na „koneãné fie‰ení“ – aãkoli zde zaãalo pfievládat – a stále se fyzicky mûnila, ãasto v dÛsledku neustál˘ch promûn, souvisejících s tím, jak se NûmcÛm dafiilo ve válce na zcela jin˘ch místech. Osvûtim byla svou destruktivní dynamikou fyzick˘m projevem základních hodnot nacistického státu. Tato studie o Osvûtimi nám nabízí nûco jiného neÏ vhled do svûta nacistÛ; umoÏÀuje nám pochopit, jak se nûkteré lidské bytosti chovaly v nejextrémnûj‰ích podmínkách dûjin. Právû z tohoto pfiíbûhu se mÛÏeme nejvíce pouãit o sobû sam˘ch. Tato kniha je zaloÏena na unikátním prÛzkumu – zobecÀuje kolem 100 speciálnû veden˘ch rozhovorÛ s b˘val˘mi nacistick˘mi pachateli i s lidmi, ktefií tento koncentraãní tábor pfieÏili – a na záznamech dal‰ích stovek rozhovorÛ, které jsem uskuteã-
V
6
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 7
ÚVOD
nil pro svou dfiívûj‰í práci o Tfietí fií‰i, mnohé s b˘val˘mi ãleny nacistické strany.2 V˘hoda setkání a rozhovorÛ je nesmírná. Poskytuje moÏnost takové úrovnû vhledu, jak˘ lze jen zfiídka získat z psan˘ch pramenÛ. TfiebaÏe jsem se o toto období dûjin zajímal od studií, mohu vystopovat své skuteãnû hluboké zaujetí Tfietí fií‰í aÏ v jistém okamÏiku bûhem rozhovoru s b˘val˘m nacistou v roce 1990. KdyÏ jsem pracoval na filmu o dr. Josephu Goebbelsovi, hovofiil jsem s Wilfredem von Oven, kter˘ s tímto neblaze proslul˘m ministrem propagandy úzce spolupracoval jako jeho osobní tajemník. Po formálním rozhovoru jsem se u ‰álku ãaje tohoto inteligentního a ‰armantního muÏe otázal: „Kdybyste mohl svou zku‰enost ze Tfietí fií‰e vyjádfiit jedin˘m slovem, které by to bylo?“ Zatímco pan von Oven chvíli pfiem˘‰lel o otázce, ve sv˘ch úvahách jsem pfiedpokládal, Ïe se jeho odpovûì bude t˘kat hrÛzn˘ch zloãinÛ tohoto reÏimu – zloãinÛ, jeÏ se skuteãnû staly, jak otevfienû pfiiznával – a toho, jakou zkázu pfiinesl nacismus svûtu. „Dobfie,“ fiekl koneãnû, „pokud mne Ïádáte, abych svou zku‰enost ze Tfietí fií‰e vyjádfiil jedním slovem, bude toto slovo – ráj.“ „Ráj?“ To neodpovídalo niãemu z toho, co jsem ãetl ve své historické literatufie. Ani to nijak nevystihovalo elegantního, kultivovaného muÏe, kter˘ proti mnû sedûl a kter˘ vÛbec nevypadal ani nehovofiil tak, jak jsem si pfiedstavoval, Ïe b˘val˘ nacista bude vypadat a hovofiit. Ale „ráj“? Jak je moÏné, Ïe dokáÏe nûco takového vyslovit? Jak mÛÏe inteligentní ãlovûk takov˘m zpÛsobem uvaÏovat o Tfietí fií‰i a jejích zvûrstvech? Skuteãnû, jak je moÏné, Ïe ve dvacátém století se Nûmci, kulturní národ v srdci Evropy, vÛbec mohli takov˘ch zloãinÛ dopustit? To byly otázky, které mi vyvstávaly v mysli v ono odpoledne pfied lety a jeÏ mi pevnû tkví v hlavû i dnes. KdyÏ jsem se pokou‰el najít na nû odpovûì, pomohly mi dvû dûjinné okolnosti. Za prvé, rozhodl jsem se hovofiit s b˘val˘mi nacisty pfiesnû v dobû, kdy vût‰ina z nich jiÏ nemûla co ztratit, budou-li mluvit otevfienû. Je‰tû pfied patnácti lety, kdy zastávali vlivné profesní a spoleãenské pozice ve sv˘ch komunitách, by tak nehovofiili. Dnes je vût‰ina z nich, vãetnû ‰armantního pana von Oven, jiÏ po smrti. V urãit˘ch letech ãasto trvalo mûsíce, neÏ je ãlovûk pfiemluvil, aby dovolili rozhovor nahrávat. Nikdy nelze pfiesnû vûdût, 7
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 8
ÚVOD
co nûkoho pfiimûje k tomu, Ïe souhlasí, aby byl nafilmován, v mnoha pfiípadech v‰ak to byl pocit, Ïe se jim Ïivot ch˘lí ke konci, a chtûli svou zku‰enost z onûch v˘znamn˘ch ãasÛ – bez pfiíkras – zaznamenat. ZároveÀ byli pfiesvûdãeni, Ïe BBC jejich pfiíspûvky nezniãí. Dodal bych k tomu, Ïe právû jedinû BBC byla ochotna poskytnout nám potfiebnou podporu, abychom mohli tento zámûr uskuteãnit. Období k provedení tûchto projektÛ bylo tak dlouhé, Ïe takov˘ závazek na sebe mohlo vzít jedinû vefiejnoprávní médium. Druhou okolností, která zapÛsobila v mÛj prospûch, bylo to, Ïe jsem svÛj zájem projevil právû v dobû pádu berlínské zdi a otevfiení v˘chodní Evropy. A nejen proto, Ïe byly k bádání náhle pfiístupné jednak archivy, jednak lidé. Filmoval jsem v Sovûtském svazu v roce 1989 za období komunismu, kdy bylo obtíÏné nûkoho pfiimût, aby hovofiil o dûjinách svého národa jinak neÏ v propagandistick˘ch frázích. A nyní, v devadesát˘ch letech, to vypadalo, jako by se protrhla hráz a v‰echny potlaãované vzpomínky a názory se vyvalily. V pobaltsk˘ch státech jsem sly‰el lidi vyprávût, jak vítali nacisty jako osvoboditele; v divok˘ch stepích zemû KalmykÛ jsem se z první ruky dozvûdûl o Stalinov˘ch pomstychtiv˘ch deportacích cel˘ch etnick˘ch komunit; na Sibifii jsem potkal veterány, ktefií byli uvûznûni dvakrát – jednou Hitlerem a podruhé sovûtsk˘m diktátorem; a v jedné vesnici u Minsku jsem potkal Ïenu, kterou zatkli bûhem nejhor‰í partyzánské války moderních dûjin; byla toho názoru, Ïe rudí partyzáni byli hor‰í neÏ nacisté. A kdyby komunismus nepadl, v‰echna tato hluboce tajená pfiesvûdãení by zemfiela spolu s lidmi, ktefií je v sobû nosili. Setkal jsem se také s je‰tû dûsivûj‰ími vûcmi, kdyÏ jsem putoval po tûchto novû osvobozen˘ch zemích, z Litvy na Ukrajinu a ze Srbska do Bûloruska: s útoãn˘m antisemitismem. Oãekával jsem, Ïe mi lidé budou vyprávût, jak nenávidûli komunisty; jen to nyní ãlovûku pfiipadalo pfiirozené. Ale nenávidût Îidy? Pfiipadalo to tak absurdní, tím spí‰, Ïe v místech, která jsem nav‰tívil, sotva nûjací Îidé byli – Hitler a nacisté se o to postarali. Star˘ muÏ v Pobaltí, kter˘ v roce 1941 pomáhal nacistÛm Îidy stfiílet, si dosud myslel, Ïe tenkrát pfied ‰edesáti lety udûlal správnou vûc. A dokonce i nûktefií z tûch, ktefií bojovali proti nacistÛm, byli zufiiví antisemité. Vzpomínám si na otázku, jiÏ mi bûhem obûda 8
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 9
ÚVOD
poloÏil jeden ukrajinsk˘ veterán. Byl to muÏ, kter˘ stateãnû bojoval s ukrajinsk˘mi nacionalistick˘mi partyzány proti nacistÛm i Rudé armádû a nakonec ho za to pronásledovali. „Co byste fiekl tomu,“ zeptal se, „Ïe existuje mezinárodní spiknutí Ïidovsk˘ch finanãníkÛ operujících z New Yorku, ktefií se snaÏí svrhnout v‰echny neÏidovské vlády?“ Na chvíli jsem se na nûho zahledûl. ProtoÏe sám Îid nejsem, je pro mne vÏdycky ‰okující, jestliÏe se setkám s tak ãir˘m antisemitismem z neãekaného zdroje. „Co si o tom myslíte?“ Koneãnû jsem odpovûdûl: „Jsem toho názoru, Ïe to je naprostá hloupost.“ Star˘ partyzán upil vodky. „Takov˘ je tedy vበnázor. To je zajímavé…“ Nejvíce mû v‰ak ‰okovalo to, Ïe tyto antisemitské názory nebyly omezeny na star‰í generaci. Vzpomínám si na Ïenu u odbavovací pfiepáÏky Litevsk˘ch aerolinií, která poté, co se dozvûdûla, jak˘ film natáãíme, pravila: „Vás zajímají Îidi, co? Pak si tedy zapamatujte, Ïe Marx byl Îid.“ Anebo, rovnûÏ v Litvû, si vybavuji armádního dÛstojníka, jemuÏ mohlo b˘t pûtadvacet a provádûl mû místem, kde do‰lo v roce 1941 k masakrÛm ÎidÛ u pevnosti v Kaunasu; fiíkal: „Vy totiÏ nevíte to nejpodstatnûj‰í. Podstatné není to, co jsme udûlali my ÎidÛm, ale to, co Îidi udûlali nám.“ Ani na okamÏik netvrdím, Ïe kaÏd˘ – nebo snad vût‰ina lidí – ve v˘chodoevropsk˘ch zemích, které jsem nav‰tívil, sdílí tyto názory; Ïe v‰ak tento druh pfiedsudkÛ vÛbec otevfienû vyjádfií, je znepokojující. Toto v‰echno by si mûli zapamatovat lidé, ktefií se domnívají, Ïe popisovaná minulost v této knize dnes jiÏ není dÛleÏitá. Ataké by o tom mûli pfiem˘‰let ti, ktefií se domnívají, Ïe sÏírav˘ antisemitismus byl vlastní pouze nacistÛm nebo dokonce jedinû Hitlerovi. Názor, Ïe zloãin vyhlazení ÎidÛ vnutilo Evropû, která kladla odpor, jen pár bláznÛ, je vÛbec to nejnebezpeãnûj‰í. V nûmecké spoleãnosti pfiedtím, neÏ se nacisté chopili moci, neexistovaly Ïádné mimofiádnû „vyhlazovací“ nálady, máme-li uÏít bûÏn˘ akademick˘ v˘raz. Jak také mohly existovat, kdyÏ ve 20. letech prchalo mnoho ÎidÛ pfied antisemitismem ve v˘chodní Evropû a hledalo útoãi‰tû právû v Nûmecku? Cosi v mentalitû nacistÛ se zdá b˘t v rozporu s pachateli, jimÏ se dafiilo v jin˘ch totalitních reÏimech. Takov˘ byl urãitû závûr, k nûmuÏ jsem dospûl po dokonãení tfií samostatn˘ch projektÛ o druhé svûtové válce, z nichÏ kaÏd˘ pfiedstavoval knihu a te9
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 10
ÚVOD
levizní seriál: první, Nacisté: Dûjiny varují, pak Válka století, o válce mezi Stalinem a Hitlerem, a koneãnû HrÛza na V˘chodû, pokus pochopit psychiku JaponcÛ bûhem 30. let a druhé svûtové války. Jedním neplánovan˘m závûrem z této zku‰enosti je to, Ïe jsem se stal jedin˘m ãlovûkem, kter˘ se setkal a hovofiil se znaãn˘m poãtem pachatelÛ ze v‰ech tfií hlavních totalitních mocností: z Nûmecka, Japonska a Sovûtského svazu. Po této zku‰enosti mohu potvrdit, Ïe nacistiãtí váleãní zloãinci, s nimiÏ jsem se setkal, se od ostatních odli‰ovali. Strach za Stalina v Sovûtském svazu prostupoval cel˘m ovzdu‰ím tak silnû, jak tomu v Nûmecku za Hitlera aÏ do posledních dní války nikdy nebylo. Vzpomínka na to, jak mi b˘val˘ sovûtsk˘ dÛstojník letectva popsal vefiejná shromáÏdûní tfiicát˘ch let, na nichÏ mohl b˘t kdokoli oznaãen za „nepfiítele lidu“, mû pronásleduje dodnes. Nikdo nebyl bezpeãn˘, komukoli mohli o pÛlnoci zaklepat na dvefie. NezáleÏelo na tom, nakolik se ãlovûk snaÏil pfiizpÛsobit, kolik frází ze sebe vychrlil, Stalinova zvÛle byla taková, Ïe nic z toho, co ãlovûk dûlal, fiíkal nebo si myslel, ho nemohlo zachránit, jestliÏe si na nûho posvítili. V nacistickém Nûmecku naopak, pokud ãlovûk nepatfiil ke specifické rizikové skupinû – k ÎidÛm, komunistÛm, cikánÛm, homosexuálÛm, „práce se ‰títícím“, a samozfiejmû k tûm, co nesouhlasili s reÏimem –, mohl si Ïít pomûrnû bez obav. Pfies v‰echny nedávné práce badatelÛ, které pfiímo zdÛrazÀují, jak gestapo spoléhalo hlavnû na udavaãe z ‰irok˘ch obãansk˘ch vrstev,3 je pravda taková, Ïe se vût‰ina nûmeckého obyvatelstva, témûfi aÏ do okamÏiku, kdy Nûmecko zaãalo prohrávat, cítila natolik osobnû bezpeãná a ‰Èastná, Ïe by volila Hitlera, aby zÛstal u moci, dokonce i kdyby existovaly svobodné volby. V Sovûtském svazu se naopak dokonce ani Stalinovi nejbliωí, vesmûs loajální kolegové, necítili natolik bezpeãní, aby mohli klidnû spát. Zloãiny páchané na StalinÛv pfiíkaz byly tudíÏ projevem takové zvÛle, Ïe ti, kdo jimi pÛsobili utrpení jin˘m, ãasto ani nevûdûli, proã to dûlají. Pfiíkladem toho je jeden b˘val˘ sovûtsk˘ tajn˘ policista, s nímÏ jsem se setkal. Ten nahánûl Kalmyky do vlakÛ, které je odváÏely do vyhnanství na Sibifi, dodnes v‰ak neví, co za touto politikou bylo. Mûl pfiipravenu jedinou odpovûì, kdyÏ se ho nûkdo ptal, proã se na tom podílel – ironicky vzato mûl ten nejbûÏnûj‰í dÛvod, kter˘ uvádûli i nacisté; fiíkal, Ïe „jed10
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 11
ÚVOD
nal na rozkaz“. Spáchal zloãin, protoÏe mu to pfiikázali, a vûdûl, Ïe bude zastfielen, pokud neuposlechne. Kromû toho dÛvûfioval sv˘m vÛdcÛm, Ïe vûdí, co dûlají. To samozfiejmû znamená, Ïe po Stalinovû smrti a pádu komunismu mohl jít volnû dál a rozlouãit se s minulostí. Také to ukazuje Stalina jako krutého, tyranského diktátora, kter˘ má v dûjinách lidstva mnoho paralel, v na‰í dobû ve znaãné mífie Saddáma Hussajna. Setkal jsem se také s japonsk˘mi váleãn˘mi zloãinci, ktefií se dopustili zvûrstev, patfiících v moderních dûjinách k tûm nejotfiesnûj‰ím. Japon‰tí vojáci v âínû rozparovali bfiicha tûhotn˘m Ïenám a plody napichovali na bodáky; svazovali místní zemûdûlce a pouÏívali je jako terãe pfii cviãné stfielbû; muãili tisíce nevinn˘ch lidí zpÛsobem, kter˘ si nezadá s nejhrÛznûj‰ími praktikami gestapa; a provádûli smrtící lékafiské pokusy dávno pfied dr. Mengelem a Osvûtimí. Byli to lidé, ktefií mûli b˘t pokládáni za „tajemné“. Pfii v˘slechu se v‰ak zmûnili, niãím takov˘m nebyli. Vyrostli v silnû militarizované spoleãnosti, prodûlali ten nejbrutálnûj‰í vojensk˘ v˘cvik, od dûtství byli nabádáni, aby se modlili k císafii (coÏ byl zároveÀ jejich nejvy‰‰í velitel), a Ïili v kulturní atmosféfie, která povzná‰ela v‰elidské úsilí v jakési polonáboÏenství. To v‰e struãnû vyjádfiil jeden veterán, kter˘ mi pfiiznal, Ïe kdyÏ ho vyzvali, aby se s partou zúãastnil znásilÀování ãínsk˘ch Ïen, nespatfioval v tom ani tak sexuální záleÏitost, jako spí‰ fakt, Ïe ho tím akceptovala parta, v níÏ ho pfiedtím mnozí nemilosrdnû t˘rali. Tito japon‰tí veteráni, stejnû jako sovût‰tí tajní policisté, s nimiÏ jsem se setkal, se pokou‰eli ospravedlnit své jednání témûfi v˘hradnû odkazem na vnûj‰í pfiíãinu – sám reÏim. Cosi odli‰ného se objevuje v mentalitû mnoha nacistick˘ch váleãn˘ch zloãincÛ a v této knize je to struãnû vyjádfieno v rozhovoru s Hansem Friedrichem, kter˘ pfiiznává, Ïe jako ãlen jednotky SS na V˘chodû osobnû stfiílel Îidy. Dokonce je‰tû dnes, kdy je nacistick˘ reÏim dávno poraÏen, onen muÏ nelituje niãeho, co dûlal. Nejsnaz‰í by pro nûho bylo schovat se za „vykonávání rozkazÛ“ nebo se vymlouvat tvrzením „Byl jsem ovlivnûn propagandou“, av‰ak on je vnitfinû natolik pfiesvûdãen o správnosti svého jednání, Ïe to nedûlá. Kdysi osobnû vûfiil, Ïe stfiílet Îidy je správné, a sv˘m vystupováním dává najevo, Ïe tomu vûfií i dnes. Je to odporné stanovisko hodné opovrÏení – nicménû fascinující. A soudobé materiály ukazují, Ïe nikoli ojedinûlé. 11
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 12
ÚVOD
V Osvûtimi napfiíklad neexistuje jedin˘ doklad o tom, Ïe by byl nûkter˘ esesman obÏalován za to, Ïe se odmítl podílet na zabíjení, i kdyÏ je tam spousta materiálu, kter˘ potvrzuje, Ïe z hlediska vedení SS byly skuteãn˘m kázeÀsk˘m problémem v tábofie krádeÏe. Vypl˘vá z toho, Ïe fiadov˘ ãlen SS zfiejmû souhlasil s nacistick˘m vedením v názoru, Ïe zabíjet Îidy je správné, nesouhlasil v‰ak s Himmlerovou politikou, podle níÏ by oni sami nemûli mít ze zloãinu individuální prospûch. A byl-li esesman pfiistiÏen pfii krádeÏi, hrozil mu tvrd˘ trest – témûfi urãitû tvrd‰í, neÏ kdyby jen odmítl podílet se na vraÏdûní. Dospûl jsem tudíÏ k závûru, a to nejen z rozhovorÛ, ale také na základû dodateãného studia archivních materiálÛ4 a diskusí s badateli, Ïe jednotlivcÛ, ktefií se dopou‰tûli zloãinÛ z vlastní iniciativy a na osobní odpovûdnost, bylo za nacistického reÏimu pravdûpodobnû mnohem více, neÏ jich bylo mezi tûmi, ktefií slouÏili Stalinovi a Hirohitovi. Je to samozfiejmû pouhé zobecnûní, v rámci kaÏdého tohoto reÏimu existovali jednotlivci, ktefií se tomuto typu vymykali. V‰echny tyto reÏimy mají urãitû mnoho spoleãného – ve znaãné mífie je to spoléhání na silnou ideologickou propagandu shora. Jako zobecnûní se to zdá b˘t platné, a tím nepochopitelnûj‰í je tvrd˘ v˘cvik SS a znám˘ stereotyp nûmeck˘ch vojákÛ jako automatÛ. Jak patrno, pfiispûla tato tendence u nacistÛ jako jednotlivcÛ, ktefií páchali zloãiny proto, aby si pfiipadali individuálnû samostatnûj‰í, ke vzniku Osvûtimi i „koneãného fie‰ení“. Stojí tedy za to usilovat o pochopení toho, proã se tolik b˘val˘ch nacistÛ, s nimiÏ jsem se setkal bûhem posledních patnácti let, snaÏí najít spí‰e vnitfiní ospravedlnûní sv˘ch zloãinÛ („Myslel jsem si, Ïe je to tak správné“) neÏ vnûj‰í („Dostal jsem k tomu rozkaz“). Jedním zfiejm˘m vysvûtlením je to, Ïe si nacisté peãlivû budovali své pfiesvûdãení jiÏ pfiedtím. Antisemitismus existoval v Nûmecku dávno pfied Adolfem Hitlerem, a spousta jin˘ch lidí mylnû obviÀovala Îidy za to, Ïe Nûmecko prohrálo první svûtovou válku. Nacistick˘ politick˘ program z poãátku 20. let se prakticky nedal odli‰it od programu bezpoãtu dal‰ích nacionalistick˘ch pravicov˘ch stran. Hitler nepfiinesl Ïádnou originální politickou my‰lenku; to, ãím pfiispûl, byla originalita vedení. A kdyÏ pak na poãátku 30. let postihla Nûmecko hospodáfiská krize, miliony NûmcÛ se spontánnû obrátily k nacistÛm, 12
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 13
ÚVOD
aby nemocnou zemi vyléãili. Ve volbách roku 1932 nebyl nikdo nucen namífienou pistolí, aby volil nacisty, takÏe se nacisté dostali k moci právní cestou. Dal‰ím zjevn˘m dÛvodem, proã byl systém víry u takového mnoÏství nacistÛ pojat niternû, je práce dr. Josepha Goebbelse,5 kter˘ byl zdaleka nejlep‰ím propagandistou dvacátého století. V lidovém m˘tu b˘vá jen okrajovû zmiÀován jako hrub˘ polemik, nechvalnû proslul˘ obecnû znám˘m filmem Der ewige Jude (Vûãn˘ Îid), v nûmÏ jsou ‰oty se Îidy prokládány zábûry s krysami. Ve skuteãnosti v‰ak byla pfieváÏná vût‰ina jeho ãinnosti mnohem sloÏitûj‰í a rafinovanûj‰í. To Hitler preferoval filmy plné zjevné nenávisti, jako byl Der ewige Jude; Goebbels nemûl rád primitivní zpÛsob propagandy, dával pfiednost mnohem subtilnûj‰ímu Îidu Süssovi, dramatu, v nûmÏ je krásná árijská dívka znásilnûna Îidem. GoebbelsÛv vlastní prÛzkum obecenstva (jímÏ byl posedl˘) mu ukazoval, Ïe má pravdu; náv‰tûvníci kin se mnohem radûji dívali na propagandistické filmy, v nichÏ, jak se vyjádfiil, „nevidí nic vyumûlkovaného“. Goebbels byl pfiesvûdãen, Ïe je vÏdycky lep‰í posilovat ve vefiejnosti jiÏ existující pfiedsudky, neÏ se pokou‰et nûãí názory zmûnit. V situacích, kdy bylo nutno usilovat o zmûnu názorÛ NûmcÛ, volil techniku pohybovat se „jako konvoj – stále se fiídit tempem nejpomalej‰ího plavidla“6 a neustále delikátnû a rÛzn˘mi zpÛsoby opakovat to, co si má obecenstvo osvojit. A kdyÏ toto praktikoval, jen zfiídkakdy se snaÏil nûco divákÛm fiíkat: ukazoval obrazy a vyprávûl pfiíbûhy, které dovedly bûÏné Nûmce k závûrÛm, jichÏ chtûl dosáhnout, pfiiãemÏ jim ponechával domnûní, Ïe se k tomu dopracovali sami. Bûhem 30. let se Hitler s Goebbelsov˘m souhlasem obvykle nepokou‰el vnucovat politiku vût‰inû obyvatelstva proti její vÛli. Samozfiejmû to byl drastick˘ reÏim, dbal v‰ak na to, aby s ním vût‰ina souhlasila, a spoléhal na neobyãejnû rozsáhlou dynamiku, pÛsobící na individuální iniciativu pfiicházející zdola – coÏ znamenalo, Ïe kdyÏ do‰lo k pronásledování ÎidÛ, poãínali si nacisté opatrnû. TfiebaÏe nenávist k ÎidÛm byla u Hitlera ústfiední záleÏitostí, nebyla to politika, kterou by otevfienû prosazoval ve volbách poãátkem 30. let. SvÛj antisemitismus sice neskr˘val, av‰ak on i nacisté zámûrnû zdÛrazÀovali jin˘ politick˘ program, napfiíklad svou touhu „napravit kfiivdu“ Versailleské 13
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 14
ÚVOD
smlouvy, dát nezamûstnan˘m práci a obnovit národní hrdost. Bezprostfiednû poté, co se Hitler stal kancléfiem, rozpoutalo se násilí proti nûmeck˘m ÎidÛm, v ‰irokém rozsahu provádûné nacistick˘mi údern˘mi oddíly. Do‰lo také k bojkotu Ïidovsk˘ch obchodÛ (podporovanému horliv˘m antisemitou Goebbelsem), ten v‰ak vydrÏel jen den. Nacistické vedení mûlo ohled na vefiejné mínûní doma i v zahraniãí, obzvlá‰tû mu ‰lo o to, aby jeho antisemitismus Nûmecko neizoloval. Dva v˘raznû antisemitské excesy – jednak odebrání obãanství nûmeck˘m ÎidÛm v roce 1936 jakoÏto zrození norimbersk˘ch zákonÛ, jednak tzv. kfii‰Èálová noc v roce 1938, kdy byly vypáleny synagogy a zatãeny desetitisíce ÎidÛ – charakterizovaly jiné závaÏné pfiedváleãné momenty v nacistickém pronásledování ÎidÛ. Vcelku se v‰ak krok nacistické antisemitské politiky zrychloval a mnoho ÎidÛ se ve 30. letech snaÏilo odchodem z hitlerovského Nûmecka zachránit. Nacistická propaganda proti ÎidÛm pokraãovala (s v˘jimkou radikálních fanatikÛ, jako byl Julius Streicher a jeho ohavn˘ antisemitsk˘ plátek Der Stürmer) Goebbelsov˘m tempem nejpomalej‰ího plavidla v konvoji, bez jasnû antisemitsk˘ch filmÛ typu Vûãn˘ Îid a Îid Süss, které se promítaly aÏ po vypuknutí války. Této teorii, podle níÏ nacisté postupovali proti ÎidÛm obezfietnû, odporuje pochopitelná touha zdÛraznit ojedinûl˘ okamÏik, kdy se dospûlo k zásadnímu rozhodnutí o „koneãném fie‰ení“ a o plynov˘ch komorách v Osvûtimi. Tento proces v‰ak není tak snadné vysvûtlit. Rozhodnutí, které vedlo k rafinované technice zabíjení, jeÏ dodávala na smrt celé rodiny po kolejích, konãících jen pár metrÛ od krematorií, se vyvíjelo celá léta. Nacistick˘ reÏim praktikoval to, co jeden historik tak v˘stiÏnû nazval „narÛstající radikalizací“,7 pfiiãemÏ kaÏdé dílãí rozhodnutí ãasto vedlo ke krizi, jeÏ ústila v je‰tû radikálnûj‰í rozhodnutí. Nejnázornûj‰ím pfiíkladem toho, jak mohou události eskalovat v katastrofu, je potravinová krize v lodÏském ghettu v létû 1941 – situace, která pfiimûla jednoho nacistického funkcionáfie k otázce, zda by „nebylo nejhumánnûj‰ím fie‰ením ty Îidy, ktefií uÏ nejsou schopni pracovat, nûjak˘m rychle fungujícím prostfiedkem zabít“. Zde je my‰lenka vyhlazování prezentována „humánními“ dÛvody. Samozfiejmû zde nelze zapomínat, Ïe to byla pfiedev‰ím právû politika nacistického vedení, které tuto potravinovou krizi v LodÏi vyvolalo. 14
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 15
ÚVOD
To neznamená, Ïe za tento zloãin Hitlera nelze vinit – nepochybnû ano –, on v‰ak nesl odpovûdnost mnohem zlovûstnûj‰ím zpÛsobem, neÏ Ïe by v konkrétní den svolal své podfiízené a vlastní rozhodnutí jim vnutil. V‰ichni ãelní nacisté vûdûli, Ïe jejich „vÛdce“ si v uskuteãÀování politiky nade v‰e cení jedné vûci: radikalismu. Jednou se Hitler vyjádfiil, Ïe chce, aby jeho generálové byli jako „psi trhající se na fietûze“ (a právû tím v jeho oãích nejãastûji selhávali). Jeho záliba v radikalismu a technika podnûcování hromadného soutûÏení mezi nacistick˘mi ‰piãkami, kterou ãasto praktikoval tak, Ïe povûfiil dva lidi, aby se zab˘vali víceménû stejnou vûcí, znamenaly, Ïe politick˘ i administrativní systém ovládala silná dynamika – a také silná vnitfiní nestabilita. KaÏd˘ vûdûl, jak velice Hitler nenávidí Îidy, kaÏd˘ také sly‰el v roce 1939 jeho projev v ¤í‰ském snûmu, v nûmÏ pfiedpovûdûl „vyhubení“ evropsk˘ch ÎidÛ, jestliÏe „rozpoutají“ svûtovou válku, a tak kaÏdému v nacistickém vedení bylo jasné, jak˘ druh politiky vÛãi ÎidÛm prosazovat – ãím radikálnûj‰í, tím lep‰í. Bûhem druhé svûtové války byl Hitler aÏ pfiíli‰ zamûstnán jedním úkolem: snahou zvítûzit. Mnohem ménû ãasu tedy vûnoval Ïidovské otázce neÏ spletit˘m problémÛm souvisejícím s vojenskou strategií. Jeho pfiístup k politice uplatÀované vÛãi ÎidÛm se podobal instrukcím, které dal gaulajtrÛm (Ïupním vedoucím) GdaÀsku, Západního Pruska a Ïupy Warthegau, kdyÏ chtûl, aby své oblasti ponûmãili. A kdyÏ pak svÛj úkol vykonali, slíbil, Ïe se vÛbec „nebude ptát“, jak toho docílili. V tomto duchu proto není nijak obtíÏné pfiedstavit si Hitlera, jak fiíká v prosinci 1941 Himmlerovi, Ïe chce Îidy „vyhladit“, ale Ïe se ho „nebude ptát“, jak Ïádaného v˘sledku dosáhl. NemÛÏeme pochopitelnû s jistotou vûdût, jak tento rozhovor probíhal, neboÈ bûhem války byl Hitler velmi opatrn˘, neÏ aby pouÏíval Himmlera jako nárazník mezi sebou a realizací „koneãného fie‰ení“. Hitlerovi byl znám rozsah zloãinÛ, které nacisté zam˘‰leli, a nechtûl zanechat Ïádn˘ doklad, kter˘ by o nich svûdãil. Jeho otisky prstÛ jsou pfiesto v‰ude – otevfienou rétorikou nenávisti poãínaje a blízkou souvislostí mezi Himmlerov˘mi schÛzkami s Hitlerem v jeho v˘chodopruském hlavním stanu a následnou radikalizací v pronásledování a vraÏdûní ÎidÛ konãe. Je obtíÏné vysvûtlit nad‰ení ãeln˘ch nacistÛ, s nímÏ slouÏili 15
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 16
ÚVOD
muÏi, kter˘ si troufal snít o nûãem tak epickém. Hitler snil o tom, Ïe bûhem pár t˘dnÛ porazí Francii – právû zemi, v níÏ nûmecká armáda za první svûtové války uvízla na léta –, a podafiilo se mu to. Snil o tom, Ïe porazí Sovûtsk˘ svaz, a v létû a na podzim roku 1941 se zdálo b˘t témûfi jisté, Ïe zvítûzí. A také snil o vyhlazení ÎidÛ, coÏ v jist˘ch ohledech bylo to nejsnaz‰í. Hitler mûl ambice jistû vysoké, byly to v‰ak ambice nanejv˘‰ destruktivní, z nichÏ „koneãné fie‰ení“ bylo sv˘m pojetím to nejdestruktivnûj‰í. Je pfiíznaãné, Ïe v roce 1940 oba nacisté, ktefií se pozdûji mûli stát pfii rozvíjení a aplikaci „koneãného fie‰ení“ hlavními postavami, kaÏd˘ za sebe pfiiznali, Ïe masová vraÏda odporuje „civilizovan˘m“ hodnotám, v nûÏ dokonce vûfiili. Heinrich Himmler napsal, Ïe „fyzické vyhubení národa“ je „zásadnû negermánské“, Reinhard Heydrich poznamenal, Ïe „biologické vyhlazování je pro Nûmce jakoÏto civilizovan˘ národ nedÛstojné“.9 „Fyzické vyhubení národa“ se v‰ak bûhem pfií‰tích osmnácti mûsícÛ stávalo politikou, kterou mûli provádût. Zkoumání toho, jak Hitler, Himmler, Heydrich a dal‰í ãelní nacisté uskuteãÀovali své „koneãné fie‰ení“ a Osvûtim, nám umoÏÀuje sledovat velmi sloÏit˘ proces dynamiky a radikálního rozhodování v praxi. Neexistoval Ïádn˘ program provádûní zloãinÛ dan˘ shora, ani návrh zdola, kter˘ byl nahofie jednodu‰e schválen. Jednotlivé nacisty nikdo nenutil tvrd˘mi hrozbami k tomu, aby sami vraÏdili. Nikoli, byl to kolektivní podnik tisícÛ lidí, ktefií se sami rozhodli, ne-li právû se zúãastnit, pak alespoÀ iniciativnû pfiispût k fie‰ení problému, jak lidské bytosti zabíjet a nakládat s jejich tûly zpÛsobem dosud nevídan˘m. Sledujeme-li cestu, po níÏ se jak nacisté, tak i ti, které pronásledovali, vydali, získáme také znaãn˘ vhled do stavu lidstva. A to co shledáme, vût‰inou není dobré. Utrpení za tûchto okolností témûfi nikdy není spásné. TfiebaÏe se ve vzácn˘ch pfiípadech najdou mimofiádní jedinci, ktefií jednají slu‰nû, pro vût‰inu je tento pfiíbûh degradující. Je tûÏké nesouhlasit se závûrem Else Bakerové, kterou poslali do Osvûtimi jako osmiletou, Ïe „míra lidské zpustlosti je nezmûrná“. Existuje-li zde v‰ak je‰tû jiskra nadûje, spoãívá v moci rodiny jakoÏto podporující síly. Hrdinství projevili ti, ktefií se nechali poslat do koncentraãního tábora místo otce, matky, bratra, sestry nebo dítûte. Osvûtim a nacistické „koneãné fie‰ení“ kromû toho moÏná 16
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 17
ÚVOD
ukazuje, Ïe tlak situace ovlivÀuje jednání ãlovûka ve vût‰í mífie, neÏ si zfiejmû dovedeme pfiedstavit. Tento názor potvrdil jeden z nejodolnûj‰ích a nejstateãnûj‰ích lidí, ktefií pfieÏili tábory smrti, Toivi Blatt, jehoÏ nacisté pfiinutili pracovat v Sobibóru a kter˘ potom riskoval Ïivot pfii útûku: „Lidé se mû ptali, v ãem jsem se pouãil,“ fiekl mi. „A já myslím, Ïe jsem si jist pouze jedinou vûcí, Ïe totiÏ nikdo sám sebe nezná. Ptáte se pfiíjemného ãlovûka, jehoÏ potkáte ve mûstû, kde je Severní ulice, a on vás pÛl bloku doprovodí a ukáÏe vám ji, je laskav˘ a vlídn˘. T˘Ï ãlovûk v jiné situaci mÛÏe b˘t ten nejhor‰í sadista. Nikdo sám sebe nezná. KaÏd˘ z nás mÛÏe b˘t v tûchto [rozdíln˘ch] situacích dobr˘m i ‰patn˘m. KdyÏ je ke mnû nûkdo opravdu vlídn˘, vÏdycky si kladu otázku, jak by se asi choval v Sobibóru.“10 Tito pfieÏiv‰í lidé mû pouãili (a mám-li b˘t upfiímn˘, pouãil jsem se právû tak od pachatelÛ) v tom, Ïe lidské chování je kfiehké a nepfiedvídatelné, Ïe b˘vá ãasto vydáno na milost a nemilost konkrétní situaci. KaÏd˘ jednotlivec má samozfiejmû na vybranou, jak se zachovat; pro mnoho lidí je právû konkrétní situace urãujícím klíãem pro v˘bûr. Dokonce i tak neobyãejní jednotlivci – napfiíklad sám Adolf Hitler –, ktefií se jeví jako strÛjci vlastního osudu, byli do znaãné míry formováni svou individuální reakcí na dfiívûj‰í situaci. Adolf Hitler, jak ho zná historie, byl podstatnû formován vzájemn˘m pÛsobením mezi pfiedváleãn˘m Hitlerem, kter˘ byl bezcenn˘ ztroskotanec, a událostmi první svûtové války, coÏ byl globální konflikt, nad nímÏ nemûl kontrolu. Znám nejednoho seriózního badatele v této oblasti, kter˘ se domnívá, Ïe Hitler mohl sotva dosáhnout svého v˘znamu bez pfierodu, jímÏ pro‰el bûhem svûtové války, a bez intenzivní trpkosti, kterou pocítil, kdyÏ Nûmecko prohrálo. Pak mÛÏeme tvrdit nejen to, Ïe „neb˘t první svûtové války, nestal by se Hitler nûmeck˘m kancléfiem“, ale dokonce i to, Ïe „neb˘t první svûtové války, historie by Hitlera vÛbec nezaregistrovala“. A zatímco se Hitler samozfiejmû sám rozhodoval, jak jednat (a bûhem procesu svého v˘voje pro‰el celou sérií takov˘ch osobních rozhodnutí, v jejichÏ dÛsledku si ve‰kerou hanbu, která na nûm ulpûla, naprosto zaslouÏí), byl moÏná formován jedinû onou specifickou historickou situací. Tato historická okolnost nám také ukazuje, Ïe jestliÏe jednotlivci mohou b˘t ovlivÀováni situací, pak skupiny spolupracují17
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 18
ÚVOD
cích lidsk˘ch bytostí mohou vytváfiet lep‰í kulturní prostfiedí, které naopak mÛÏe jednotlivcÛm pomoci chovat se slu‰nûji. Pfiíbûh o tom, jak Dánové zachránili své Îidy a jak zajistili, Ïe byli Îidé vfiele vítáni, kdyÏ se na konci války vraceli, je ohromující. Kultura v Dánsku, ‰iroce spoãívající na silné vífie v lidská práva, pomohla vût‰inû jednotlivcÛ v tom, Ïe se zachovali u‰lechtile. Netfieba v‰ak v souvislosti s dánskou zku‰eností propadat pfiíli‰nému romantismu. Také Dánové byli znaãnû ovlivnûni situaãními faktory, jeÏ byly mimo jejich kontrolu: naãasování nacistického útoku na dánské Îidy (v momentu, kdy Nûmci válku jasnû prohrávali); zemûpisná poloha jejich zemû (která umoÏÀovala pomûrnû pfiím˘ útûk pfies úzk˘ pás vody do neutrálního ·védska); a nedostatek koordinovaného úsilí SS prosadit deportace. Nicménû lze dospût k závûru, Ïe jedna forma ãásteãné obrany proti vût‰ím zvûrstvÛm jako Osvûtim závisí na tom, Ïe jednotlivci kolektivnû zaji‰Èující kulturní zvyky své spoleãnosti nejsou k takovému utrpení lhostejní. Zjevnû darwinistické ideály nacismu, spoãívající na pfiesvûdãení, Ïe kaÏd˘ „árijsk˘“ Germán muÏského nebo Ïenského pohlaví je rasovû nadfiazen˘, samozfiejmû vytvofiily pfiesnû opaãn˘ efekt. V souvislosti s touto záleÏitostí v‰ak nakonec zÛstává hlubok˘ pocit smutku, smutku, jehoÏ se nelze zbavit. Po celou dobu, kdy jsem pracoval na tomto projektu, jsem nejsilnûji sly‰el hlasy tûch lidí, s nimiÏ jiÏ nemÛÏeme hovofiit: 1,1 milionu lidsk˘ch bytostí, které byly v Osvûtimi zavraÏdûny, a zvlá‰tû pak pfies 200 000 dûtí, které tam byly zahubeny a jimÏ bylo upfieno právo vyrÛst a uÏívat Ïivota. Jeden obraz mi utkvûl v mysli od chvíle, kdy mi o nûm vyprávûli. Byl to obraz „procesí“11 prázdn˘ch dûtsk˘ch koãárkÛ – ukofiistûném majetku mrtv˘ch ÎidÛ –, vezen˘ch z Osvûtimi v fiadách po pûti na nádraÏí. VûzÀové, ktefií to sledovali, vypovûdûli, Ïe trvalo hodinu, neÏ projely kolem. Na dûti, které v tûch koãárcích pfiijely do Osvûtimi se sv˘mi matkami, otci, bratry, sestrami, str˘ci a tetami – a v‰ichni tam zemfieli –, bychom nemûli nikdy zapomenout. A právû jejich památce je vûnována tato kniha. Lawrence Rees, Lond˘n, ãervenec 2004
18
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 19
—1—
P ¤EKVAPIVÉ
ZAâÁTKY
ne 30. dubna 1940 dosáhl hauptsturmführer SS (kapitán) Rudolf Höss uskuteãnûní své velké ambice. Ve vûku 39 let byl po ‰esti letech sluÏby u SS jmenován velitelem jednoho z prvních nacistick˘ch koncentraãních táborÛ v nové ¤í‰i. Onoho jarního dne se pfiijel ujmout své funkce do mûsteãka, jeÏ patfiilo je‰tû pfied osmi mûsíci do b˘valého jihozápadního Polska, nyní se v‰ak stalo souãástí nûmeckého Horního Slezska. Polsky se jmenovalo OÊwiȩcim, nûmecky Auschwitz. Aãkoli byl Höss jiÏ jmenován velitelem, tábor, jemuÏ mûl velet, je‰tû neexistoval. Mûl dohlíÏet na jeho vybudování ze shluku chátrajících a rÛzn˘m hmyzem prolezl˘ch barákÛ b˘valé polské armády, seskupen˘ch kolem v˘bûhu pro konû na okraji mûsta. A okolí mohlo sotva pÛsobit je‰tû depresivnûji. Tato krajina mezi Solou a Vislou byla plochá a jednotvárná, podnebí vlhké a nezdravé. Toho prvního dne by nikdo, zcela urãitû ani sám Rudolf Höss, nemohl pfiedvídat, Ïe se tento tábor bûhem pûti let stane místem nejvût‰ího masového vraÏdûní, jaké kdy svût vidûl. Rozhodovací proces, kter˘ vedl k jeho transformaci, je jedním z nejotfiesnûj‰ích v dûjinách a poskytuje v˘znamnou informaci o fungování nacistického státu. Adolf Hitler, Heinrich Himmler, Reinhard Heydrich, Hermann Göring – v‰ichni tito ãelní nacisté i nûktefií dal‰í pfiijímali rozhodnutí, která vedla v Osvûtimi k vyhubení více neÏ milionu lidí. Av‰ak velmi dÛleÏit˘m pfiedpokladem k tomu byla také mentalita mnoha niωích funkcionáfiÛ, jako byl právû Höss. Bez Hössova fiízení masového vraÏdûní takového rozsahu, Ïe nebylo aÏ dosud zcela zmapováno, by Osvûtim nikdy takov˘m zpÛsobem nefungovala.
D
19
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 20
P ¤ E K VA P I V É Z A â ÁT K Y
Na Rudolfu Hössovi bylo máloco mimofiádného. Byl stfiednû vysok˘, mûl pravidelné rysy a tmavé vlasy. Nebyl ani o‰kliv˘, ani Ïádn˘ krasavec; prostû vypadal jako – slovy amerického právníka Whitney Harrise,1 kter˘ Hösse vysl˘chal v Norimberku – „normální chlapík, nûco jako prodavaã v koloniálu“. Mnoho polsk˘ch vûzÀÛ z Osvûtimi tento dojem potvrdilo, vzpomínali na Hösse jako na klidného muÏe, kter˘ se ovládal, patfiícího k typu lidí, jaké ãlovûk potkává dennû na ulici, aniÏ si jich pov‰imne. Navenek tak mûl Höss daleko k roz‰ífiené pfiedstavû esesáka jako ãervenolícího, prskajícího netvora; to z nûho ov‰em ãiní postavu o to hrÛznûj‰í. KdyÏ ‰el Höss s kufrem do hotelu naproti osvûtimskému nádraÏí, coÏ byla základna dÛstojníkÛ SS, neÏ bylo zfiízeno vhodné ubytování uvnitfi tábora, nesl si s sebou také mentální zavazadlo dospûlého Ïivota, zasvûceného vûci nacionalismu. Jako u vût‰iny fanatick˘ch nacistÛ se jeho charakter a víra formovaly v reakci na posledních pûtadvacet let nûmeck˘ch dûjin – tûch nejboufilivûj‰ích, jaké tato zemû kdy zaÏila. Narodil se ve Schwarzwaldu v roce 1900 katolick˘m rodiãÛm a hned v raném vûku byl ovlivnûn fiadou dÛleÏit˘ch faktorÛ: dominantní otec, kter˘ vyÏadoval poslu‰nost; vojenská sluÏba za první svûtové války, v níÏ byl jedním z nejmlad‰ích poddÛstojníkÛ v nûmecké armádû; jeho pocit zoufalé zrady z následné váleãné prohry; sluÏba v paramilitaristick˘ch oddílech dobrovolníkÛ (Freikorps) poãátkem 20. let ve snaze paralyzovat domnûlou hrozbu komunistického nebezpeãí na nûmeck˘ch hranicích; a koneãnû vstup do násilnické pravicové politiky, coÏ vedlo k tomu, Ïe byl v roce 1923 uvûznûn. Velmi mnoho dal‰ích nacistÛ bylo zakaleno v podobné zkou‰ce ohnûm. V nemalé mífie k nim patfiil i Adolf Hitler. Byl synem dominantního otce,2 Ïivil v sobû zufiivou nenávist ke v‰em, ktefií podle nûho zavinili poráÏku Nûmecka ve válce, v níÏ bojoval (a bûhem níÏ byl stejnû jako Höss vyznamenán Îelezn˘m kfiíÏem), a pokusil se uchopit moc puãem pfiesnû ve stejném roce, kdy byl Höss zapleten do politicky motivované vraÏdy. Pro Hitlera, Hösse a dal‰í pfiíslu‰níky nacionalistické pravice se stalo nejnaléhavûj‰í potfiebou pochopit, proã Nûmecko prohrálo válku a pfiistoupilo na tak pokofiující mír. V letech 20
OSVETIM
7.2.2005
11:20
Stránka 21
P ¤ E K VA P I V É Z A â ÁT K Y
bezprostfiednû po válce vûfiili, Ïe najdou odpovûì. Není snad nabíledni, fiíkali si, Ïe za to nesou odpovûdnost Îidé? UpozorÀovali, Ïe Walther Rathenau, kter˘ byl Îid, se stal ministrem zahraniãí v nové pováleãné v˘marské vládû. A v roce 1919 byli pfiesvûdãeni, Ïe se bezpochyby potvrdilo spojení mezi Îidovstvem a obávanou vírou v komunismus, kdyÏ v Mnichovû na jafie vznikla krátce trvající republika rad podle sovûtského modelu; vût‰inu v této komunistické vládû totiÏ tvofiili Îidé. NezáleÏelo na tom, Ïe velk˘ poãet loajálních nûmeck˘ch ÎidÛ bûhem války stateãnû bojoval (a mnoho jich také padlo). Ani na tom, Ïe tisíce nûmeck˘ch ÎidÛ nepatfiily k levici ani ke komunistÛm. Pro Hitlera a jeho následovníky bylo mnohem jednodu‰‰í najít si obûtního beránka za nesnáze Nûmecka v nûmeck˘ch Îidech. Novû se utvofiiv‰í nacistická strana byla tedy celá léta budována na nûmeckém antisemitismu. A její stoupenci od samého poãátku tvrdili, Ïe jejich nenávist k ÎidÛm nepramení z primitivního pfiedsudku, n˘brÏ je podloÏena vûdecky: „My s nimi [Îidy] bojujeme, protoÏe jsou pfiíãinou RASOVÉ TUBERKULÓZY NÁRODA,“ hlásá jeden z prvních nacistick˘ch plakátÛ, zvefiejnûn˘ v roce 1922. „A jsme pfiesvûdãeni, Ïe uzdravování mÛÏe zaãít, aÏ bude tato bakterie odstranûna.“3 Tento druh pseudointelektuálního útoku na Îidy velice zapÛsobil na lidi jako Höss, ktefií tvrdili, Ïe opovrhují primitivním, hrub˘m, témûfi pornografick˘m antisemitismem, kter˘ propagoval jin˘ nacista, Julius Streicher, ve svém ãasopise Der Stürmer. „Vûc antisemitismu kompromitovalo zufiivé pronásledování, které provozoval Der Stürmer,“4 napsal Höss ve vûzení po poráÏce nacismu. Jeho stanovisko bylo vÏdy chladnûj‰í, „racionálnûj‰í“, jak se domníval. Tvrdil, Ïe mûl jen málo rozporÛ s jednotliv˘mi Îidy; pro nûho bylo hlavním problémem „mezinárodní svûtové Ïidovské spiknutí“, neboÈ byl pfiesvûdãen, Ïe Îidé tajnû ovládají páky moci a vzájemnû si pomáhají bez ohledu na národní hranice. A právû to podle jeho názoru vedlo k poráÏce Nûmecka v první svûtové válce. A právû toto, jak byl pfiesvûdãen, bylo tfieba zniãit: „Jako fanatick˘ nacionální socialista jsem byl pevnû pfiesvûdãen, Ïe nበideál bude postupnû akceptován a zvítûzí na celém svûtû… Nadvláda ÎidÛ tak bude zniãena.“5 21