Hmyz
Heiko Bellmann Jak knihu používat Stavba těla a vývojová stadia Znaky hmyzích řádů
2 4 8
Chvostoskoci, vidličnatky, chvostnatky, rybenky
18
Jepice, pošvatky a vážky
20
Švábi, škvoři, všekazi, kudlanky, snovatky, strašilky a rovnokřídlí 38
Hmyz_001-017.indd 1
Pisivky, třásnokřídlí, vši, ploštice, křísi a mšicosaví
60
Střechatky, dlouhošíjky a síťokřídlí
88
Brouci a řásnokřídlí
92
Srpice, dvoukřídlí a blechy
144
Blanokřídlí
166
Chrostíci a motýli
190
Rejstřík
246
30.5.15 15:22
Jak knihu používat Co najdete na každé stránce Na jedné stránce jsou vždy probrány dva různé druhy, dohromady to představuje 436 druhů hmyzu (a doplňkově ještě některé podobné druhy). Vzhledem k tomu, že ve střední Evropě žije dohromady kolem 50 000 domácích druhů hmyzu, náš průvodce postihuje pouhé jedno procento jejich celkové rozmanitosti. Ty hmyzí druhy, které dokážou určit jen odborníci, jsme do výběru většinou nezařadili, nebo je představili jako jednotku vyšší taxonomické úrovně, například jako rod. V takových případech se používá označení sp. (například Hydropsyche sp.), a znamená to, že bez speciální literatury lze tento hmyz určit pouze do rodu, nikoli na úroveň konkrétních druhů. Při výběru jsme také dávali přednost těm druhům, které se dají dobře poznat podle obrázků. Zároveň se však v knize seznámíte i s méně známými, obtížněji určitelnými skupinami hmyzu – alespoň na příkladu jednoho nebo několika málo jejich zástupců. V tom případě uvádíme místo čeledi zpravidla řád.
Český název Vědecký název a čeleď, případně řád
Ploštička
Lygaeus equest
Velikost (D = délka těla bez přívěsků, například kladélka, Rk = rozpětí křídel) Období výskytu dospělého stadia hmyzu
Základní informace Kromě důležitých poznávacích znaků se dozvíte také o životním cyklu, způsobu výživy a mnohé další.
ri
D 10–12 mm srpe n–č
Ploštička saje pře dn čímž se sama stá vá smyslu je nutné chá znamení. Mladé nym rostlinný druh, zat ím rostlinách. Ploštič ky pod kůrou stromů ač při slunění, nam ačka bílý bod na mem
bráně polo
černý k středu
Silueta (obrys) hmyzu umožňuje jeho jemnější odlišení v rámci představovaných skupin (viz také s. 1).
Ploštička to
Tropidothorax
leucop
ter D 9–11 mm červ enec–červen
Další snímky, upozorňující na specifické rysy chování, odlišnosti jedinců obou pohlaví, podobu hnízd apod., mohou doplňovat obrázek daného druhu.
Nádherně zbarve ná ploštičk tolitová je podobn á ploštičc pestré, ale jejich kresby na křídlech se výrazn ě liší. Ploštička tolitov á má na štítu podélné skvrny, směrem dozadu se rozšiřu jící do trojúhelníkovité zhruba ho tvaru a ve vnitřním kou tu membrán malou bílou skv rnu. se vyvíjejí na ros Nymfy tlin tolity lékařské, kde ách vytvářejí početn é shluky; s dospěl ci se můžeme zvláště po přezimování setkat i na různých jiných rostlinných druzích.
2
Hmyz_001-017.indd 2
30.5.15 15:22
Doplňující snímek zachycuje určitou zajímavost, například chování.
tička pestrá questris (čeleď srpen–červen
ploštičkovití)
aje přednostně na jed ma stává nepoživat ovatých rostlinách tolity lékařs ké, eln utné chápat její náp ou pro většinu živočichů. V tom to adné zbarvení tak ladé nymfy jsou é jako výstražné pat uh, zatímco starší rně zcela odkázané na tento stadia a dospělci mohou sát i na jiný loštičky přezimují ch často v hustých shlucích na zem romů a časně zja i nebo ra je pak můžem e nezřídka pozoro namačkané těsně vat u sebe. bráně polokrov ek
Výskyt Převážn ě na slunných lesních okr a na suchých tráv ajích nících. Na jihu střední Evropy hojná, na seve ru vzácnější. V ČR především v nížinách, ale také v pahorkatinách . Snímek nahoře : hustý chumel jedinců ploštičky pestré při slunění
> Plně vyvinutá křídla > Bílý bod na blanité části polokrovek > Saje většinou na tolitě lékařské Podstatně vzác nější blízce příb ploštička luční (Spilostethus saxa uzná odlišuje dvěma tilis) se podélnými čern ými proužky a absencí bílé skvrny na křídle. mnoha různých Žije na druzích rostlin, mimo jiné také na tolitě léka řské.
černý kříž ve středu těla
Výskyt Informace o obývaných stanovištích a případně o areálu (oblasti výskytu). Legenda k doplňujícímu obrázku nahoře.
Tři zvláště dobře zapamatovatelné poznávací znaky. Larva či jiné vývojové stadium.
nymfa ploštičky
pestré
71
Podobný nebo blízce příbuzný druh – snímek a stručná charakteristika.
a tolitová ucopterus (čeleď
c–červen
á ploštička ploštičce esby na liší. á na štítu rem zhruba o tvaru membrány Nymfy ch
ploštičkovití)
hustý houf dospělců na listu tolity
Výskyt V suchýc h trávnících a na slunných lesních okrajích. Ve Středozemí hoj ná, na sever od Alp pouze na klimaticky příz nivých místech. V ČR hla vně v nejteplejších oblastech jižní Moravy. Krit icky ohrožený druh. > Bílá skvrna na blanité části polokrove k > Dva černé troj úhelníky na štítu > Nymfy na toli tě lékařské
Barevný kód Každé z hlavních skupin hmyzu je přiřazena určitá barva (viz s. 1) a tutéž barvu má proužek na každé stránce. Další doplňující snímek, například zachycující jedince v jeho přirozeném prostředí (v tom případě není uvedena legenda).
černý trojúhelník na štítu
bílá skvrna na vnitřním úhlu membrány
shluk nymf na živné rostlině
3
Hmyz_001-017.indd 3
30.5.15 15:23
Znaky hmyzích řádů Chvostoskoci (Collembola, s. 18) Chvostoskoci nepatří do třídy hmyzu (Insecta), ale spolu s vidličnatkami a hmyzenkami (Protura) do třídy Entognatha (někdy nazývané skrytočelistní), a všechny zmíněné skupiny pak náležejí do podkmenu Hexapoda (šestinozí). Chvostoskoci jsou primárně bezkřídlí, nelze je tedy převést zpátky na předky, kteří křídla měli. Nápadný znak chvostoskoků představuje jejich skákací vidlice pod zadečkem, kterou mají v klidu zaklapnutou. Umožňuje jim provádět dlouhé skoky. Ústní ústrojí je v klidu ukryté uvnitř hlavové kapsule, stejně jako u následujících dvou řádů.
Vidličnatky (Diplura, s. 18) Velmi křehké organismy s dlouze protáhlým bělavým tělem a na konci zadečku s párem štětů, článkovaných jako tykadla, nebo (u škvorovek) dvěma nečlánkovanými klíšťkami. Živí se především rostlinnou potravou, částečně také dravě drobným hmyzem.
Chvostnatky (Archaeognatha, s. 19) U zástupců tohoto vývojově původního řádu hmyzu, stejně jako u všech následujících skupin hmyzu, zůstává ústní ústrojí venku na hlavové kapsuli, u chvostnatek je však zakloubeno pouze jedním kloubem, oproti dvěma kloubům u všech vývojově pokročilejších skupin hmyzu. Jejich štíhlé tělo bývá většinou pokryté barevnými šupinkami a na konci zadečku nese tři štěty, v klidu složené vedle sebe. Chvostnatky dělají dlouhé skoky a živí se zejména řasami a lišejníky.
Rybenky (Zygentoma, s. 19) Rybenky se podobají chvostnatkám, ale nemohou skákat. Zadečkové štěty mají v klidové pozici rozložené od sebe. Protáhlé tělo kryje hustá vrstva většinou jednobarevných šupinek. Několik domácích druhů žije hlavně v budovách a v hnízdech mravenců, kde se živí zbytky jejich potravy nebo odpadním materiálem.
8
Hmyz_001-017.indd 8
30.5.15 15:23
Jepice (Ephemeroptera, s. 20) Tento a další dva následující řády se vždy vyvíjejí přes larvy žijící ve vodě. Jepice mají v životním cyklu, na rozdíl od ostatního hmyzu, dvě okřídlená stadia. Kromě posledního stadia, tedy dospělce – imaga, je okřídlené rovněž předposlední stadium – subimago. Larvy nesou tři zadečkové štěty, výjimečně pouze dva, a po stranách zadečku tracheální žábry sloužící k dýchání. Rovněž u dospělců najdeme na zadečku tři štěty, nebo vzácněji dva.
Pošvatky (Plecoptera, s. 22) Ve vodě žijící larvy pošvatek mají vždy pouze dva štěty. Dýchají prostřednictvím hadicovitých nebo chomáčkovitých tracheálních žaber na hrudi, nebo prostě povrchem těla; nikdy se u nich nesetkáme s tracheálními žábrami po stranách zadečku. Dospělci se s výjimkou křídel (která mohou být navíc zkrácená) jen velmi málo odlišují od larev. U některých druhů došlo k redukci zadečkových štětů až na pouhé nepatrné zbytky.
Vážky (Odonata, s. 24) U vážek rozlišujeme dva podřády: šídla a motýlice. Šídla (Anisoptera) se vyznačují výrazně velkýma polokulovitýma očima, které se stýkají uprostřed hlavy, nebo jsou od sebe odděleny nanejvýše svým průměrem, a odlišnými předními a zadními křídly, která mají vždy rozprostřená do plochy. Naproti tomu motýlice (Zygoptera) mají nápadně širokou hlavu s výrazně oddálenýma očima a téměř stejná křídla, která v klidu drží zvednutá těsně nad zadečkem a přiložená lícem k sobě. Také larvy se významně liší – u šídel jsou docela masivní, s pěti špičatými trny tvořícími pyramidu na konci zadečku; motýlice mají velmi štíhlé larvy s třemi listovitými přívěsky.
Švábi (Blattodea, s. 38) Švábi mají kousací ústní ústrojí a přední křídla silněji vyztužená a obvykle také užší než křídla zadní. Švábi bývají často zaměňováni za brouky, na rozdíl od nich však mají přední křídla s ještě zřetelně rozeznatelnou žilnatinou a na zadečku párové krátké článkované přívěsky. 9
Hmyz_001-017.indd 9
30.5.15 15:23
Znaky hmyzích řádů Škvoři (Dermaptera, s. 39) Zástupci tohoto řádu se vyznačují klíšťkovitými nečlánkovanými zadečkovými přívěsky (srovnejte je však se škvorovkami náležejícími k vidličnatkám!). Nesou velmi krátká, šupinovitá přední křídla (krytky) a pod nimi schovaná, vícenásobně podélně a příčně složená blanitá křídla.
Všekazi, termiti (Isoptera, s. 39) Běžně se jim říká termiti. Pouze pohlavní jedinci tohoto sociálního, státy budujícího hmyzu jsou krátkodobě vybaveni křídly. Ostatní jedinci zůstávají po celý život ve stadiu většinou bílých larev s měkkou pokožkou. Termiti žijí v tropech, ale bývají zavlečeni do střední Evropy a mohou se tam udržet i několik let. Ve Středozemí některé druhy již zdomácněly.
Kudlanky (Mantodea, s. 40) Poznávacími znaky zástupců tohoto hmyzího řádu domácího
především v tropech (ve střední Evropě žije jediný druh) jsou výrazně prodloužená předohruď a loupeživé nohy ozbrojené silnými trny. Podobné lapací končetiny se vyskytují i u jiných hmyzích řádů (viz s. 91).
Snovatky (Embioptera, s. 41) Snovatky mají na předních končetinách měchýřkovitě rozšířené první chodidlové články, v nichž se nacházejí snovací žlázy. Ze sekretu těchto žláz snovatky spřádají trubice, v nichž se obvykle zdržují. Z této druhově chudé skupiny, domácí hlavně v teplých krajích, se vyskytuje několik druhů ve Středozemí; ve střední Evropě scházejí.
Strašilky (Phasmatodea, s. 41) Také z tohoto hmyzího řádu, rozšířeného převážně v tropických oblastech, žije několik druhů ve Středozemí. Mají hůlkovité štíhlé tělo s dlouhými tenkými končetinami, pohybují se docela pomalu a v porostu bývá obtížné je objevit. V tropech se vyskytují i druhy vzhledem – tvarem a zbar-
10
Hmyz_001-017.indd 10
30.5.15 15:23
vením – vyloženě připomínající listy nebo květy.
Rovnokřídlí (Orthoptera, s. 42) Příslušníci řádu rovnokřídlých se vyznačují většinou ze stran zploštělým tělem a takřka vždy mají zadní nohy přeměněné ve skákací končetiny se silnými, ztlustlými stehny. U podřádu kobylky (Ensifera) najdeme tykadla většinou výrazně delší, než je délka těla, zástupci podřádu saranče (Caelifera) je mívají naopak kratší. Zatímco kobylky vydávají charakteristické zvuky – stridulují – zpravidla vzájemným třením předních křídel (krytek) o sebe, saranče cvrkají tak, že třou stehna zadních nohou o žilku křídla.
Pisivky (Psocoptera, s. 60) Pisivky mají kousací ústní ústrojí, které je však silně přeměněné, s modifikovanými čelistmi s tyčinkovitým přívěskem. Prozrazuje náznaky k přechodu na bodavě savé ústní ústrojí typické pro kohortu Paraneoptera, kam se řadí spolu s pisivkami
i následujících pět skupin. Tento drobný hmyz mívá zpravidla velkou hlavu, a pokud nese křídla, pak se vyznačují sítí žilnatiny s velkými oky a v klidové pozici se skládají střechovitě nad sebe. Za potravu jim slouží především mikroskopická houbová vlákna, řasy a lišejníky.
Třásnokřídlí (Thysanoptera, s. 60) Třásnokřídlí nesou na svém velmi štíhlém těle úzká křídla s dlouhými třásněmi – brvami na okraji. Namísto chodidlových drápků mají na špičce chodidel měchýřky. Sosákem nabodávají zpravidla rostliny a sají jejich šťávu, existují ovšem i draví zástupci, kteří vysávají jiný hmyz.
Vši (Phthiraptera, s. 61) V rámci řádu Phthiraptera bývá rozlišováno několik podřádů, taxonomie však není ještě plně ustálená. Péřovky (Ischnocera) a luptouši (Amblycera) žijí výhradně v srsti savců, respektive peří ptáků, a živí se deriváty kůže. Vyznačují se silně zploštělým, neokřídleným tělem, 11
Hmyz_001-017.indd 11
30.5.15 15:23
Znaky hmyzích řádů a kousacím, ačkoli někdy zřetelně zašpičatělým ústním ústrojím. Velmi zploštělé a velmi tuhé tělo postrádající křídla najdeme rovněž u vší (podřád Anoplura), které však mají specifické bodavě savé ústní ústrojí a živí se výlučně sáním krve na savcích (včetně lidí). K pevnému přichycení na srst savců jim slouží mohutné drápky na nohou.
Ploštice (Heteroptera, s. 62) Ploštice bývají občas zaměňovány s brouky. Od nich se ale zřetelně odlišují svým bodavě savým ústním ústrojím, stejně jako zvláštní stavbou předních křídel. Tyto tzv. polokrovky mají zpevněnou pouze bazální polovinu, zatímco zbývající polovina je naopak blanitá a průhledná, jako zadní křídla. Společně s křísy a mšicotvarými náležejí do nadřádu polokřídlí (Hemiptera). Jejich kusadla a čelisti jsou přeměněny v bodcovitý sosák, v klidu uložený uvnitř pouzdra tvořeného spodním pyskem. Mnoho druhů se živí rostlinnými šťávami, jiné vysávají živočišnou kořist a pouze několik zástupců patří mezi hmyz sající krev.
Křísi (Auchenorrhyncha, s. 78) Též Cicadinea. Přední křídla, na rozdíl od ploštic, nemají rozčleněná; v klidu je drží složená střechovitě nad tělem. Sosák jim vychází zespod zadní části hlavy (u ploštic naopak zpředu). Všichni zástupci se živí výhradně rostlinnými šťávami. Řada druhů je vybavena zvukovými orgány v zadečku, jimi vydávané zvuky mohou být opravdu hlasité, ale u většiny leží v ultrazvukové oblasti, kterou člověk nevnímá. Mají tříčlánková chodidla.
Mšicosaví (Sternorrhyncha, s. 84) Vždy poměrně drobný hmyz, s bodavě savým ústrojím – se sosákem vzadu naspodu hlavy, jako u křísů. Na rozdíl od nich však mají pouze jednočlánková nebo dvoučlánková chodidla. V rámci tohoto řádu rozlišujeme několik podřádů (podle některých odborníků nadčeledí). Mšice (Aphidoidea či Aphidinea) jsou z nich nejznámější; mají normálně vyvinuté nohy, zatímco u křísům podobných mer (Psylloidea) se vyvinula silná stehna zadních nohou
12
Hmyz_001-017.indd 12
30.5.15 15:23
sloužících ke skákání. Molice (Aleyrodinea) mají pouze slabě žilkovaná křídla, pokrytá bílým voskovitým práškem, a u červců (Coccoidea) bývají samice v dospělosti zpravidla přeměněné na nepohyblivé stadium se štítkem, zatímco pohybliví samci mají normálně vyvinutá přední křídla a zadní křídla modifikovaná v palicovité hůlky (podobné kyvadélkům u dvoukřídlého hmyzu).
Střechatky (Megaloptera, s. 88) Střechatky společně s dalšími dvěma řády jsou považovány za nejprimitivnější skupiny v rámci hmyzu s proměnou dokonalou (Holometabola), k němuž patří i všechny dále uvedené řády. Všechny do této chvíle zmíněné řády naopak představují hmyz s proměnou nedokonalou (Hemimetabola). Jako společný znak střechatek, dlouhošíjek a síťokřídlých vystupují křídla s hustou žilnatinou, v klidové pozici většinou střechovitě složená, a také kousavé ústní ústrojí. Několik u nás se vyskytujících druhů střechatek má tmavé celkové zbarvení a ve vodě žijící larvy, které dýchají prostřednictvím početných tracheálních žaber, článkovaných podobně jako končetiny a umístěných po stranách zadečku.
Dlouhošíjky (Raphidioptera, s. 88) Dlouhošíjky stěží zaměníme za jiný hmyz, už vzhledem k jejich předohrudi prodloužené jako krk a spojené velmi pohyblivě s ostatními hrudními články. Dospělci, stejně jako nápadně ploché larvy, loví jiný drobný hmyz a jsou proto považováni za prospěšné druhy.
Síťokřídlí (Neuroptera, s. 89) Též Plannipenia. Tento řád zahrnuje hmyz velmi rozmanitého vzhledu. Někteří jeho zástupci připomínají vážky, jiní se podobají motýlům, další dokonce kudlankám. Všichni však mají síťovitě žilnatá křídla a více či méně dlouhá tykadla. Mnoho síťokřídlých má navíc velké, klenuté a nápadně pestrobarevné oči s kovovým leskem. Až na výjimky jsou nepříliš dobří letci. Většina druhů létá po soumraku, pestře zbarvené druhy za dne.
13
Hmyz_001-017.indd 13
30.5.15 15:23
Znaky hmyzích řádů Brouci (Coleoptera, s. 92) Brouci se vyznačují především výrazně zpevněnými předními křídly přeměněnými v tvrdé krovky. Zpravidla podstatně větší a blanitá zadní křídla mají v klidu složená a schovaná pod krovkami. K letu jim slouží pouze zadní křídla, která před startem vysunou zpod většinou mírně nadzvednutých krovek. U všech zhruba 6 000 domácích zástupců se vyvinulo kousací ústní ústrojí.
Řásnokřídlí, řasníci (Strepsiptera, s. 144) Druhy tohoto hmyzího řádu, silně modifikovaného parazitickým způsobem života, jsou nejblíže příbuzné právě broukům. Přední křídla samců zakrněla v paličkovité útvary, zadní jsou velká a vějířovitě rozšířená, jakoby zmuchlaná (odtud jméno). Samičky jsou vždy bezkřídlé a podobné larvám, bez jakýchkoli zbytků končetin nebo křídel. Samičky podřádu řásenek (Mengenillidia) jsou pohyblivé, zatímco ty z podřádu řásníků (Stylopidia) stráví celý život v zadečku svých hostitelů (většinou včel
a vos). Pouze jejich přední část těla redukovaná na nepatrnou šupinu přitom vyčnívá mezi zadečkovými prstenci hostitele.
Srpice (Mecoptera, s. 144) Srpice dobře charakterizuje chobotovitě protažená hlava s kousacím ústním ústrojím na konci. Nesou čtyři poměrně stejná, bohatě žilkovaná úzká křídla, která však mohou být silně redukovaná. Několik místních druhů se živí zčásti živou kořistí a zčásti zdechlinami nebo rostlinnou potravou.
Dvoukřídlí (Diptera, s. 146) U dvoukřídlých najdeme normálně vyvinutá a k letu sloužící přední křídla, naproti tomu zadní křídla, přeměněná v nepatrná kyvadélka (haltery), slouží k udržování rovnováhy. Ústní ústrojí je buď bodavě savé, nebo lízavě savé, často také zakrnělé do té míry, že dospělci nejsou vůbec schopni přijímat potravu. Příslušníci podřádu dlouhorohých (Nematocera) se vyznačují nitkovitými tykadly složenými z mnoha článků a větši-
14
Hmyz_001-017.indd 14
30.5.15 15:23
nou úzkým tělem, zatímco u krátkorohých (Brachycera) najdeme krátká tykadla s nejvýše pěti články a zpravidla podsadité tělo. Svými zhruba 7 000 druhy představují dvoukřídlí druhý nejpočetnější evropský řád hmyzu.
Blechy (Siphonaptera, s. 166) Též Aphaniptera. Blechy mají tělo ze stran extrémně zploštělé a ústní ústrojí přeměněné v bodavě savé, přizpůsobené k sání krve svých hostitelů – ptáků a savců. Zadní nohy jsou vyvinuté jako silné skákavé končetiny.
Blanokřídlí (Hymenoptera, s. 166) Zástupci tohoto řádu nesou dva páry odlišně velkých blanitých křídel. Menší zadní křídla jsou ukotvena na zadním okraji předních křídel řadou háčků, takže obě křídla vytvářejí společnou nosnou plochu. U jedinců podřádu širopasých (Symphyta) přechází hruď bez zúžení pozvolna do zadečku, zatímco u štíhlopasých (podřád Apocrita) najdeme za prvním zadečkovým prstencem výrazné zaškrcení („vosí pas“), díky němuž
získává zadeček velkou pohyblivost. Blanokřídlí jsou s asi 200 000 druhy celosvětově nejpočetnější řád hmyzu, taktéž v ČR je zdaleka druhově nejbohatší (čítá zhruba 11 000 druhů v asi 60 čeledích).
Chrostíci (Trichoptera, s. 190) Hmyz patřící do tohoto řádu trošku připomíná noční motýly. Na rozdíl od nich však nemá svá střechovitě složená křídla pokrytá na svrchní straně žádnými šupinkami, nýbrž chloupky. Ústní ústrojí je zakrnělé. Larvy skoro všech druhů chrostíků se vyvíjejí ve vodě.
Motýli (Lepidoptera, s. 192) Motýli jsou blízce příbuzní s chrostíky, na jejich křídlech však chloupky ustoupily hustému odění z jemných šupinek. U naprosté většiny zástupců je savé ústní ústrojí redukované na čelisti, které společně skládají dlouhý sosák, v klidu typicky spirálovitě stočený. Larvy, známé jako housenky, nesou pahýlovité končetiny i na zadečku a živí se většinou na rostlinách. 15
Hmyz_001-017.indd 15
30.5.15 15:23
Hmyz_001-017.indd 16
30.5.15 15:23
Druhy hmyzu
Hmyz_001-017.indd 17
30.5.15 15:23
Bezchvostka Ceratophysella sigillata (řád chvostoskoci) D 1–1,5 mm celoročně Výskyt Především v pahorkatinách a v Alpách, na určitých lokalitách v některých sezonách dosahuje tak masivního výskytu, že se jeví jako větší černé skvrny na sněhu.
Druh lze spolehlivě odlišit od množství jemu příbuzných pouze na základě mikroskopických znaků. Tyto drobné organismy vzbuzují pozornost především při zimních vycházkách, kdy je můžeme vidět na zbytcích sněhu, kde se někdy vyskytují pohromadě ve velkých počtech. Živí se hlavně pylovými zrny a rostlinnými zbytky, které se na daném místě nakupí odtáváním sněhu.
> Velmi drobná a výrazně tmavě zbarvená > Pomocí skákací vidlice může daleko doskočit > Někdy zbarvuje sníh dočerna
zbarvení temně černohnědé chvostoskoci osídlují povrch sněhu, často v početných shlucích
skákací vidlice skrytá pod koncem zadečku Mákovka vodní (Podura aquatica) je stejně velká, ale trochu masivnější – najít ji můžeme na rostlinných zbytcích, které se honí na vodní hladině.
18 Fühler kurz und dick
Štětinatky rodu Campodea Campodea sp. (řád vidličnatky) D 3–5 mm Výskyt Především v lesích, kde je lze nejhojněji nalézt hluboko v půdě pod zapuštěnými kameny. > Dva dlouhé štěty > Velmi jemné a křehké > Vlhkomilný obyvatel půdy
celoročně
Více druhů rozlišitelných pouze na základě mikroskopických znaků. Živí se zejména rostlinnými zbytky a houbovými vlákny, nepohrdnou však ani jinými bezobratlými živočichy. Štětinatky jsou velmi náchylné k vysušení a během období sucha se proto stahují hluboko do země, do systému půdních štěrbin.
tykadla a štěty na zadečku vypadají téměř stejně
oči chybějí Škvornatka (Catajapyx confusus) patří také mezi vidličnatky. Na konci zadečku nese uchopovací klíšťky, s nimiž chytá drobnou kořist. Ve střední Evropě se vyskytuje pouze na obzvláště teplých stanovištích. V ČR je poddruh Catajapyx confusus aquilonaris (škvornatka severní) zařazen na červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky.
Hmyz_018-033.indd 18
30.5.15 15:23
Chvostnatka písmooká Lepismachilis y-signata (řád chvostnatky) D 8–10 mm celoročně
Chvostnatky se drží přes den většinou ve skalních puklinách nebo skryté pod kameny, ale navečer je lze pozorovat i volně na povrchu skal. Při nebezpečí mohou předvést daleké skoky, při kterých prohnou své tělo a pak se koncem zadečku bleskovou rychlostí odrazí. Díky výraznému zbarvení očí můžeme tento druh poměrně dobře odlišit od příbuzných taxonů.
složené oko s tmavou kresbou ve tvaru Y
Výskyt Ve skalnatých horských oblastech, zpravidla na otevřených stanovištích; ve středohoří a v Alpách lokálně takřka hojná. V ČR patří mezi druhy kriticky ohrožené. > Na horách ve skalnatých oblastech > Může provádět daleké skoky > Tmavá kresba ve tvaru Y na očích
tři štěty vyrůstající těsně vedle sebe
záda s lichoběžníkovitými, světle lemovanými skvrnami
19 Fühler kurz und dick
Rybenka domácí Lepisma saccharina (řád rybenky) D 9–12 mm celoročně
Tento krajně nenáročný hmyz je stěží škodlivý, ale při silném výskytu se může stát obtěžujícím kvůli ohlodávání například potravin či tapet. Stejně jako všichni skrytočelistní se páří bez přímého tělního kontaktu, prostřednictvím samečky odložených kapek spermatu, které pak samičky zvedají.
nepatrné složené oči
Výskyt Téměř výhradně v budovách, a v nich zvláště na teplých a vlhkých místech (koupelně a kuchyni). Hojná, kosmopolitní. > Tři zadečkové štěty > Stříbřité šupinaté odění > Velmi často v koupelnách
celé tělo pokrývají stříbřité šupinky
Výrazně teplomilná, kontrastně strakatá rybenka skleníková (Thermobia domestica) žije především ve středozemní oblasti a ve střední Evropě se vyskytuje pouze na vysloveně teplých místech (například v pekárnách).
Hmyz_018-033.indd 19
tři od sebe roztažené zadečkové štěty
30.5.15 15:24
Jepice dánská Ephemera danica (řád jepice) Rk 35–45 mm květen–září Výskyt U čistých tekoucích vod ve střední Evropě téměř všude poměrně hojná. > Všechna stadia se třemi štěty > Křídla tmavě skvrnitá > Larvy ve vodním substrátu
Larvy žijí v substrátu tekoucích vod ve vlastních vyhloubených půdních rourkách a živí se rostlinnými zbytky. Svlékají se (stejně jako všechny larvy jepic) na konci vývoje přímo do okřídleného stadia subimag (s mléčně zakalenými křídly), která se krátce nato svlékají do stadia dospělců. Dospělci (imaga) žijí pouze několik dní, u některých jiných druhů dokonce jen hodiny. přední končetiny velice dlouhé (u samiček kratší)
mléčná křídla
larva křídla s tmavými skvrnami
subimago samečka kratší zadečkové štěty
samec
tři velmi dlouhé zadečkové štěty
20
Jepice žlutá Potamanthus luteus (řád jepice) portrét
Rk 25–30 mm červen–srpen Výskyt U větších, ještě v podstatě čistých tekoucích vod, poněkud zřídka. > Žlutavá se zelenýma očima > Larvy s jemně zpeřenými tracheálními žábrami > U čistých řek
Larvy se zdržují zejména na větších kamenech. Své tracheální žábry rozprostírají na povrch a zvětšují tak kontaktní plochu s podkladem. Živí se především řasovými nárosty na povrchu kamenů. Druh vlivem znečištění vod výrazně ustoupil a stal se ohroženým.
jednoduché oči
zelené složené oko
žlutavě zabarvená křídla
křídla mléčně zakalená larva
subimago tělo nápadně žluté
tři štěty na zadečku
Hmyz_018-033.indd 20
30.5.15 15:24
Jepice předjarní
velké složené oči samečků
Baetis rhodani (řád jepice) Rk 10–20 mm březen–listopad
Nepatrná zadní křídla této jepice mají délku odpovídající jen zhruba sedmině délky předních křídel. Samečci jsou nápadní podivuhodnýma složenýma očima (tvarem trochu připomínají turban). Horní část očí je rozdělena nahrubo na větší facety, tedy s větší světelností, kterými tak mohou za rozbřesku lépe rozeznat svou partnerku. Larvy se zdržují převážně ve vodních rostlinách, často ve větším počtu na malém prostoru.
hrubě rozdělená horní, zvětšená část složeného oka
Výskyt U čistých tekoucích vod, všude představuje jednu z nejčastějších jepic.
normální spodní část složeného oka
zakalená křídla
> Imago a subimago mají pouze dva štěty > Samci se zvětšenou horní částí složeného oka > Larvy v trsech vodních rostlin
samčí subimago na sněhu v pozdní zimě
larva
samec
pouze dva štěty na zadečku
21
portrét samečka
Proudní jepice Ecdyonurus sp. (řád jepice) Rk 25–35 mm
květen–září složené oko s hrubě
Jepice rodu Ecdyonurus stojí za povšimnutí rozdělenou horní částí, ta ale není zvětšená především pro zřetelně zploštělý tvar těla jejich do tvaru turbanu larev. Je to výraz přizpůsobení životu v rychle proudících vodách. Zploštělé tělo, ploché články končetin a do stran roztažené tracheální žábry znamenají vynikající předpoklady pro život v divokých horských bystřinách. Početné druhy jsou barevně výrazně proměnlivé, takže je lze jen hodně > obtížně odlišit (na obrázku je velmi pestrá barevná varianta, která se vyskytuje u různých druhů).
Výskyt V rychle proudících čistých horských potocích a řekách, v různých horských oblastech v závislosti na druhu.
Tvar těla larev přizpůsobený proudící vodě > Jen larvy se třemi štěty na zadečku > Pouze v čistých, silně proudících vodách larva Ecdyonurus sp.
samec pouze dva štěty na zadečku
Hmyz_018-033.indd 21
Podobná larva jepice Epeorus sylvicola nese na zadečku jen dva štěty a často se vyskytuje ve stejných potocích.
30.5.15 15:24
Šídlatka páskovaná Lestes sponsa (čeleď šídlatkovití) Rk 40–50 mm červen–říjen
Vsedě jedinci rozkládají svá křídla šikmo od sebe, stejně jako všechny další druhy rodu Lestes. Při páření samec nejprve chytí samici a pak naplní spermatem svůj pářicí orgán (zepředu na zadečku). Poté samička ohne k němu svůj zadeček a spojí se, portrét samečka tím vznikne tzv. tandem, který je typický pro všechny > vážky. Následuje > kladení vajíček v páru, většinou do > šikmo rozložená stébel sítin, přitom se pár často křídla potopí společně do vody.
Výskyt Převážně u menších stojatých vod, často na podmáčených lokalitách. Téměř všude celkem běžná, v ČR hojná. Samci modře ojínění Tmavé znaménko na křídlech Kladení vajíček do stonků sítiny postranní žilky tracheálních žaber se odvětvují do pravého úhlu
modré ojínění
samec
kovově zelená základní barva
pářící se tandem
larva
25
Šídlatka velká Lestes viridis (čeleď šídlatkovití) Rk 50–55 mm červenec–říjen
Synonymum Chalcolestes viridis. Kladení vajíček, které lze pozorovat především během září, probíhá v párech. Samička vsunuje vajíčka silným kladélkem pod kůru větví keřů a stromů na březích, kde přezimují. Časně zjara následujícího roku červovitá prelarva vylézá chodbičkou vzniklou při kladení na povrch a spadne do vody. Teprve tam se po krátké době svléká do prvního plně vyvinutého larválního stadia.
Výskyt U rybníků a kaluží, téměř všude poměrně hojně. kladení vajíček pěti páry do vrbové větvičky
zbarvení kovově zelené až měděné
larva
světle hnědé znaménko
portrét se široce rozestoupenýma složenýma očima, typickýma pro všechny motýlice
Hmyz_018-033.indd 25
> Obě pohlaví mají kovově zelenou až měděnou barvu > Světlé znaménko na křídlech > Kladení vajíček do větviček
samec (samice zbarvená stejně)
30.5.15 15:25
Šídlatka hnědá Sympecma fusca (čeleď šídlatkovití) Rk 45–50 mm červenec–květen Výskyt Převážně u menších stojatých vod, ve většině oblastí není vzácná, ale je snadno přehlédnutelná. V ČR je na červeném seznamu mezi téměř ohroženými druhy. Snímek nahoře: samice > Tmavé kresby s měděným leskem > Přezimují dospělci > Kladení vajíček probíhá teprve po zimě
Tento velmi nenápadný, v obou pohlavích stejně zbarvený druh přezimuje ve stadiu dospělců. Sedí přitom blízko povrchu země volně na rostlinách a přechodně může zcela zmizet pod sněhovou portrét pokrývkou. Kladení vajíček následuje až na jaře (v dubnu). Šídlatky si přitom většinou sedají v párech za sebou na plovoucí odumřelé rostlinné zbytky, do nichž samice zapouští vajíčka pomocí svého kladélka. Bledě zbarvené larvy se vyvinou v dospělé vážky během dvou až tří měsíců. světle šedé zabarvení spodní strany samec měděně zářící hrotité skvrny na hřbetní části zadečku
larva
samec v zimě na zasněženém stéble
26
Šidélko brvonohé Platycnemis pennipes (čeleď šidélkovití) Rk 40–50 mm květen–září Výskyt V nivách větších řek u stojatých a pomalu tekoucích vod poměrně hojně. Snímek nahoře: samice > Samec modrý, samice světle hnědá nebo nazelenalá > Články končetin rozšířené > Kladení vajíček se vzpřímeným samcem
Druh se vyznačuje především zřetelně rozšířenými, na okraji dlouze obrvenými a zespodu bílými holeněmi druhého a třetího páru končetin. Při námluvách sameček klátí těmito holeněmi před samičkou a tím na sebe upoutává pozornost. Pro kladení vajíček usedá samička s připojeným, zpříma vzhůru vztyčeným partnerem na vodou zaplavené rostliny. Někdy se shromažďuje mnoho párů těsně u sebe. Larvy jsou nezaměnitelné díky dlouhému cípu vycházejícímu z tracheálních žaber.
samec
dva páry při kladení vajíček dva rovnoběžné tmavé podlouhlé pruhy na horní straně zadečkových článků
larva
Hmyz_018-033.indd 26
holeně středních a zadních nohou rozšířené a po stranách obrvené
30.5.15 15:25